10 C 204/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem JUDr. Tomášem Bělohlávkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně anonymizována dvě slova údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované anonymizováno 8 slov , IČO , anonymizováno adresa o zaplacení 750 000 Kč s příslušenstvím I) Řízení se částečně, co do požadavku na úhradu 50 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení, zastavuje. II) Zamítá se žaloba ve zbývajícím žalobním požadavku na zaplacení 700 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení. III) Žalovaná je povinna uhradit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 27 005,50 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně (dále též i jen„ žalobce“) se žalobou ze dne [datum] domáhala, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 750 000 Kč s příslušenstvím představující náhradu nemajetkové újmy vzniklé v souvislosti s nezákonným trestním stíháním podle zákona č. 82/1998 Sb. Trestní řízení bylo vedeno od [datum] do [datum] Policií ČR, KŘP Zlínského kraje, ÚO Kroměříž, OOK pod sp. zn. [anonymizováno] [číslo] [rok] [číslo]. Žalobkyně byla zasažena nezákonným stíháním na své cti, důstojnosti, stíhání čelila v době těhotenství, dále byla zasažena ve sféře profesní a obavami o výsledek stíhání, neboť stíhání bylo vedeno evidentně nedůvodně a nebyla reflektována její právní obrana.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila podáním ze dne [datum], uvedla, že v předmětném řízení bylo vydáno nezákonné rozhodnutí ve smyslu §§ 7, 8 zákona č. 82/1998 Sb. Žalovaná poskytla žalobkyni odškodnění ve výši 50 000 Kč, a to za zásahy ve sféře profesní a při zohlednění tehdejšího těhotenství žalobkyně; dále se žalobkyni omluvila; to vše stanoviskem ze dne [datum].

3. Mezi stranami bylo nesporným, že žalobkyně u žalované nároky předběžně uplatnila, a to dne [datum].

4. Jelikož žalovaná žalobkyni po podání žaloby a uplynutí lhůty pro předběžné projednání nároku dne [datum] uhradila celkově částku 50 000 Kč na žalovaném nároku, vzala žalobkyně žalobu částečně, co do této částky i co do úroků z prodlení z této částky, zpět a soud řízení v této části zastavil výrokem I. tohoto rozsudku, s odkazem na § 96 o.s.ř.

5. Ze spisu vedeného Policií ČR, KŘP Zlínského kraje, ÚO Kroměříž, OOK pod sp. zn. [anonymizováno] [číslo] [rok] [číslo] soud zjistil, že usnesením Policie ČR, Krajského ředitelství policie Zlínského kraje, Územního odboru Kroměříž, Oddělení obecné kriminality, ze dne [datum rozhodnutí] [číslo jednací] bylo zahájeno trestní stíhání žalobkyně pro přečin usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1, 2 trestního zákoníku. Proti tomuto usnesení podala žalobkyně stížnost, která byla Okresním státním zastupitelstvím v Kroměříži jako nedůvodná zamítnuta. Dne [datum] byla podána u Okresního soudu v Kroměříži na žalobkyni obžaloba. Dne [datum] podala žalobkyně návrh na předběžné projednání obžaloby. Následně státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Kroměříži vzal obžalobu podanou dne [datum] zpět a věc se vrátila do stádia přípravného řízení, kdy byl policejním orgánem opatřen znalecký posudek [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno] z oboru zdravotnictví se specializací na procesní řízení kvality a bezpečí ve zdravotnických zařízeních. Dne [datum] žádala žalobkyně o sdělení stavu věci a dne [datum] podala žalobkyně podnět k zahájení dohledu dle § 12c a násl. zákona o státním zastupitelství. Usnesením Okresního státního zastupitelství v Kroměříži ze dne [datum rozhodnutí] [číslo jednací] bylo trestní stíhání žalobkyně zastaveno. Proti tomuto usnesení si podala poškozená stížnost. Usnesením Krajského státního zastupitelství v [obec], pobočka ve [obec], ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací] byla stížnost poškozené zamítnuta. Trestní stíhání bylo pravomocně zastaveno ke dni [datum].

6. Z průkazky pro těhotné soud zjistil, že žalobkyně byla v době zahájení trestního stíhání v rané fázi těhotenství ([anonymizováno] [rok]) a že k narození potomka došlo v průběhu trestního stíhání ([anonymizováno] [rok]).

7. Soud ve věci nehodnotil duplicitně listiny založené k průběhu trestního řízení, když k důkazu byl v relevantním rozsahu proveden trestní spis celý. Soud nezamítal žádný z navržených důkazů. Vzhledem k tomu, že žalobkyně tvrdila pouze zásahy v osobnostní sféře v obecné rovině, týkající se nesouhlasu se způsobem vedení trestního řízení a v obecné rovině zásahu do profesní cti, obecně do cti a důstojnosti, a dále to, že byla v době trestního stíhání těhotná, soud neměl důvodu těmto obecným tvrzením věřit, a proto nepoučoval stranu žalující o neunášení břemene tvrzení dle § 118a odst. 3 o.s.ř., neboť konkrétní tvrzení k osobnostním zásahům ani přes poučení soudu doplněna nebyla.

8. Soud ve věci učinil závěr o skutkovém stavu, který koresponduje s výše popsanými skutkovými zjištěními. Toto se týká zejm. průběhu trestního řízení a úkonů v něm učiněných. Pokud jde o zásahy vyvolané trestním řízením (nezákonným rozhodnutím) do osobnostní sféry žalobce, soud tyto blíže rozvádí v rámci právního posouzení těchto nároků níže.

9. Soud posoudil věc po právní stránce podle těchto ustanovení: Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v účinném znění (dále i jen„ OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 cit. zák. odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle § 5 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Podle ust. § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo Podle § 26 OdpŠk, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem ("o.z."). Podle § 14 odst. 1 OdpŠk se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle ust. odst. 3 cit. § je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Ust. § 15 odst. 2 OdpŠk pak stanoví, že poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

10. V řízení bylo prokázáno, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

11. Předpokladem odpovědnosti státu za škodu je splnění tří podmínek: 1) existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem nebo nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku.

12. Žalobce se žalobou domáhá finančního zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou vydáním nezákonného rozhodnutí, a to ve výši 750 000 Kč. Žalovaná žalobci na tento nárok poskytla odškodnění ve formě omluvy a finančního zadostiučinění ve výši 50 000 Kč (po podání žaloby a lhůtě pro předběžné projednání nároku) a soud řízení v tomto rozsahu zastavil.

13. Usnesení o zahájení trestního stíhání podle § 160 odst. 1 trestního řádu je nezákonným rozhodnutím ve smyslu § 8 odst. 1 OdpŠk v případě, kdy trestní stíhání neskončí pravomocným odsouzením (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). V daném případě byl žalobce obžaloby zproštěn, čímž je dána odpovědnost žalované za škodu a nemajetkovou újmu vzniklou žalobci z titulu vydání nezákonného rozhodnutí dle § 7 odst. 1 OdpŠk.

14. Nezákonným rozhodnutím tak je usnesení Policie ČR, Krajského ředitelství policie Zlínského kraje, Územního odboru Kroměříž, Oddělení obecné kriminality, ze dne [datum rozhodnutí] [číslo jednací], kterým bylo zahájeno trestní stíhání žalobkyně pro přečin usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1, 2 trestního zákoníku. Toto rozhodnutí bylo pro nezákonnost odklizeno usnesením Okresního státního zastupitelství v Kroměříži ze dne [datum rozhodnutí] [číslo jednací], ve spojení s usnesením Krajského státního zastupitelství v Brně, pobočka ve Zlíně, ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací], jimž bylo trestní stíhání žalobkyně pravomocně zastaveno kde dni [datum].

15. V případě vydání nezákonného rozhodnutí, které bylo pro nezákonnost zrušeno, není dána vyvratitelná domněnka, že jím byla dotčené osobě způsobena imateriální újma. Naopak, v řízení je na žalobci, aby spolu s odpovědnostním titulem tvrdil a prokazoval i existenci skutečností, které lze právně kvalifikovat jako porušení konkrétního práva žalobce, a vznik nemajetkové újmy vzniklé v příčinné souvislosti s danými skutečnostmi. Teprve dojde-li soud po provedeném dokazování k závěru, že odpovědnostním titulem byla porušena konkrétní práva žalobce a že v důsledku toho vznikla žalobci nemajetková újma, může se zabývat otázkami formy a případné výše zadostiučinění podle § 31a odst. 1 a 2 OdpŠk (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], uveřejněný pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

16. Soud se tak zabýval tím, zda je dostačujícím zadostiučiněním konstatování nezákonnosti rozhodnutí nebo zda žalobci náleží zadostiučinění v penězích (§ 31a odst. 2 OdpŠk). Při stanovení formy či výše zadostiučinění soud vychází především z povahy trestní věci, z délky trestního řízení a následků způsobených trestním řízením v osobnostní sféře poškozeného, přičemž přihlédne i k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Kritéria uvedená v § 31a odst. 3 OdpŠk se nepoužijí, neboť se týkají výlučně stanovení odškodnění v případě nesprávného úředního postupu spočívajícího v porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě (k tomu srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] nebo ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

17. Forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], uveřejněný pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

18. Povahou trestní věci se má na mysli zejména závažnost trestného činu, kladeného osobě poškozené za vinu, neboť ta zpravidla přímo úměrně zvyšuje intenzitu, s jakou osoba poškozená konkrétní trestní řízení proti ní vedené negativně vnímá. Ta souvisí i s hrozbou trestního postihu (druhem a výší trestu) a případného společenského odsouzení, jež se zrcadlí v charakteru veřejného zájmu chráněného trestními předpisy v konkrétním případě (tedy v těch veřejných hodnotách, které jsou chráněny konkrétní skutkovou podstatou obsaženou ve zvláštní části trestního zákoníku).

19. Žalobkyně byla stíhána pro podezření ze spáchání přečinu usmrcení z nedbalosti dle § 143 odst. 1, 2 trestního zákoníku, za což jí hrozil trest odnětí svobody v rozsahu 1 – 6 let. Svou povahou se jedná o podezření ze spáchání závažné trestné činnosti a i trestní sazba, která žalobkyni teoreticky hrozila, je vysoká. Soud z tohoto důvodu toto kritérium posoudil tak, že vycházel při porovnání z odškodnění v případech, kde tamní poškození čelili podezření ze spáchání stejného trestného činu tak, aby toto porovnání bylo relevantním.

20. Délka trestního řízení zohledňuje zejména to, po jak dlouhou dobu zásah do osobnostních složek jednotlivce v důsledku proti němu vedeného trestního řízení trval. Je však na místě porovnávat vliv tohoto kritéria s ostatními a nečinit z něj mechanicky určující hledisko, neboť trvání trestního stíhání může způsobovat jak kontinuální nárůst újmy projevující se v osobnosti člověka tak i uvadající zájem společenského prostředí o daný případ, tedy pokles zásahů do sféry poškozeného.

21. Trestní stíhání vůči žalobkyni trvalo 1 rok a půl měsíce, tedy necelých 13 měsíců. Z provedeného dokazování soud nezjistil, že by v řízení nastaly průtahy. Délka řízení, které se povětšinou vedlo ve fázi prověřování věci Policií České republiky, odpovídá závažnosti věci, která byla vyšetřována, konkrétně [anonymizováno 10 slov] [role v řízení] [anonymizována dvě slova]. Délka řízení 13 měsíců proto není nepřiměřená, jakkoli žalobkyně mohla tuto subjektivně negativně vnímat jakožto dlouhou. K délce řízení je pak třeba zdůraznit, že ve věci sice byla podána obžaloba, tato však byla, a to i k podnětu žalobkyně, vzata bezprostředně zpět, tedy fakticky se řízení do stadia řízení před soudem nedostalo. Žalobkyně tak po naprostou většinu vedení trestního řízení čelila obavám o výsledek prověřování věci policií ve stadiu, tedy nečelila obavám z výsledku řízení soudního.

22. Následky způsobené trestním řízením v osobnostní sféře poškozené osoby zohledňují individuálních následky trestního stíhání v osobnostní sféře poškozené osoby, jež mohou být umocněny či zmírněny v důsledku objektivních skutečností daného případu formulovaných výše. Jinými slovy řečeno, negativní dopady zahájeného trestního stíhání do osobnosti člověka – morální narušení osobnosti (integrity) poškozeného v době trestního stíhání a narušení její profesní, soukromé, rodinné, popřípadě i jiné sféry života (viz výše) - mohou být zvýrazněny či naopak potlačeny podle intenzity naplnění prvních dvou kritérií. Které konkrétní složky osobnosti mohou být zahájením a vedením trestního stíhání v konkrétním případě narušeny, nelze předem taxativně stanovit.

23. Obecně lze říci, že každé trestní řízení negativně ovlivňuje osobní život trestně stíhaného, na kterého je sice do okamžiku právní moci meritorního rozhodnutí třeba pohlížet jako na nevinného, avšak samotný fakt trestního stíhání je zátěží pro každého obviněného (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález]).

24. Již samotné trestní stíhání výrazně zasahuje do soukromého a osobního života jednotlivce, do jeho cti a dobré pověsti, a to tím spíše, jedná-li se o obvinění„ liché“, což je posléze pravomocně stvrzeno zprošťujícím rozsudkem soudu, podle něhož se skutek, z něhož byl jednotlivec obviněn a obžalován, nestal, případně nebyl trestným činem (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález]). Toto samo je však (bohužel) průvodním jevem každého takového trestního stíhání, tedy nelze pouze z těchto skutečností dovozovat nárok na zadostiučinění každého poškozeného za tvrzenou nemajetkovou újmu, ale právě naopak je třeba konkrétně u každého poškozeného individuálně zkoumat zásahy do jeho osobnostní sféry a jejich konkrétní projevy.

25. Žalobkyně tvrdila na osobnostních zásazích, že cítila zoufalost ze způsobu vedení trestního řízení, neboť od počátku sdělovala a dokládala, že předpokladem jejího trestního stíhání by bylo porušení postupu lege artis, jí jakožto lékařky, k čemuž však nedošlo, přesto toto orgány činné v trestním řízení ignorovaly. Dále namítala, že jí újmu působilo to, že nebyly úkony policie činěny dostatečně plynule a ona tyto musela urgovat podáními ze [datum] a [datum], když na toto pak navazovaly relevantní úkony policie a v posledku zastavení trestního stíhání. V obecné rovině pak žalobkyně tvrdila, že byla ohrožena její profesní čest a byla vystavena obavám o budoucí výkon povolání a že byla obecně zasažena na své cti a důstojnosti. Dále žalobkyně tvrdila, že trestní stíhání hůře snášela právě proto, že na jeho počátku se dozvěděla o tom, že je těhotná, a celé těhotenství, až do narození potomka, se toto trestní řízení stále vedlo; z tohoto důvodu vnímala zásahy úkorněji.

26. Pokud jde soudem učiněné závěry ohledně zásahů vyvolaných naříkaným trestním, pak soud vyšel ze závěrů soudu dovolacího (např. NS sp. zn. [spisová značka]), ze kterých se podává, že vznik nemajetkové újmy způsobené výkonem veřejné moci zpravidla nelze dokazovat (jde o stav mysli poškozené osoby) a že v řízení se tak obvykle zjišťuje, zda jsou dány objektivní důvody, aby se dotčená osoba mohla cítit poškozenou, tedy zda vzhledem ke konkrétním okolnostem případu by se i jiná osoba v obdobném postavení mohla cítit dotčenou ve složkách tvořících ve svém souhrnu nemajetkovou sféru jednotlivce.

27. Pokud jde o žalobkyní tvrzené zásahy do osobnostní sféry, pak (bohužel) podstatou každého nezákonného trestního stíhání je skutečnost, kdy nedůvodně obviněná osoba tvrdí orgánům činným v trestním řízení skutečnosti, které vyjdou najevo jakožto pravdivé až na konci tohoto trestního řízení. Jedná se však o zcela obvyklou a s nezákonným rozhodnutím ve formě usnesení o zahájení trestního stíhání neoddělitelně spjatou újmu; tedy nikoli okolnost ve vztahu k žalobkyni výjimečnou. Tuto soud samozřejmě zohlednil, nicméně objektivně nahlíženo se jedná o újmu běžnou, plně porovnatelnou s ostatními případy odškodňování jiných nezákonných trestních stíhání.

28. Soud má dále za prokázané, že žalobkyně urgovala orgány činné v trestním řízení svými přípisy ze [datum] a [datum] a z průběhu trestního řízení lze skutečně časově dovodit, že její aktivita přispěla k urychlení zastavení trestního stíhání. Na druhou stranu je však třeba zohlednit to, že předmětem šetření orgánů činných v trestním řízení byla [anonymizována dvě slova], jehož vyšetřovala žalobkyně, tedy nelze uzavřít, že by se jednalo o záležitost jednoduchou či nikoli složitou nebo bezvýznamnou. Pokud orgány činné v trestním řízení tuto prověřovaly dobu 13 měsíců, nelze tuto dobu proto shledat nepřiměřenou. Jakkoli tedy žalobkyně subjektivně vnímala řízení jakožto extrémně dlouhé, pohledem významu tohoto trestního řízení a toho, co bylo prověřováno, k tomuto závěru soud nedospívá.

29. Žalobkyně dále obecně tvrdila, že jakožto lékařka byla poškozena či ohrožena její profesní čest lékařky, že se obávala o výkon budoucího povolání a že byla zasažena na své cti a důstojnosti. Soud v obecné rovině uvěřil tomu, že se žalobkyně skutečně dotklo, že je obviňována z toho, že v souvislosti se svou odborností měla zapříčinit smrt jiného člověka. Soud uvěřil i to, že se jí to dotklo jak lidsky, tak profesně. Soud však žalobkyni poučil na jednání konaném dne [datum], že pro posouzení požadovaného zadostiučinění je však třeba tvrdit konkrétní zásahy tak, aby soud mohl tyto podrobit dokazování a případ žalobkyně ve vztahu k požadovanému odškodnění individualizovat. Žalobkyně však v návaznosti na toto poučení soudu dle § 118a odst. 1 o.s.ř. žádné konkrétní zásahy nedoplnila.

30. Pokud jde o tvrzení žalobkyně, že v době trestního stíhání byla těhotná, a proto toto vnímala úkorněji, pak soud rovněž neměl důvodu tomuto nevěřit a tuto okolnost zohlednil.

31. Ve stručnosti shrnuto tak soud vyšel z toho, že pokud jde o zásahy do osobnostní sféry žalobkyně, bylo v řízení prokázáno, že tato subjektivně cítila nesouhlas s postupem orgánů činných v trestním řízení a měla za to, že by orgány činné v trestním řízení měly postupovat jinak a rychleji. Nahlíženo průběhem trestního řízení však soud nedospívá k závěru, že by řízení bylo vedeno nepřiměřeně dlouhou dobu, zejména s ohledem na skutečnost, že bylo třeba důkladně prověřit okolnosti [anonymizována čtyři slova] [role v řízení] [anonymizováno] tak, aby podezření bylo vyvráceno. Podněty žalobkyně zasílané orgánům činným v trestním řízení jsou dokladem jejího subjektivního vnímání trestního řízení jakožto nepřiměřeně dlouhého, nelze z nich však dovodit, že by toto trestní řízení skutečně nepřiměřeně dlouhé bylo. Zásahy do osobnostní sféry žalobkyně pak žalobkyně i přes poučení soudu dle § 118a odst. 1 o.s.ř. tvrdila pouze v obecné rovině, tedy v tom směru, že samotným faktem vedení trestního stíhání, které se týkalo skutku souvisejícího s výkonem její lékařské činnosti, došlo k tomu, že se cítila dotčena jak na své profesní cti, tak obecně na cti a důstojnosti a teoreticky se obávala budoucího zásahu do možnosti vykonávat pozici lékařky. Konkrétně v tomto směru však žalobkyně ničeho nedoplnila, tedy i přes poučení soudu neunesla břemeno tvrzení v tomto rozsahu. Rovněž další, jiné zásahy žalobkyně netvrdila. Jako zvláštní okolnost pak žalobkyně uváděla, že čelila trestnímu řízení v době, kdy byla těhotná, což její újmu zvyšovalo, což bylo prokázáno a soud toto zohlednil.

32. Závažnost trestného činu, pro který byla žalobkyně stíhána, a to, že tento souvisel s výkonem její odborné profese lékařky, vedou soud k závěru, že žalobkyni by mělo být poskytnuto odškodnění ve formě finanční, tedy že konstatování porušení práva není dostačujícím odškodněním.

33. Nejvyšší soud v rozhodnutí [spisová značka] uzavřel, že„ Výše zadostiučinění přiznaného podle § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) na náhradě nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním, které skončilo zproštěním obžaloby nebo zastavením, musí odpovídat výši zadostiučinění přiznaného v případech, které se s projednávanou věcí v podstatných znacích shodují; významnější odchylka je možná jen tehdy, bude-li soudem řádně a přesvědčivě zdůvodněna. Nelze-li nalézt takový případ, který by se v podstatných znacích shodoval s projednávanou věcí, je třeba provést srovnání s jinými případy náhrad nemajetkové újmy (např. z titulu odpovědnosti státu za nezákonné omezení osobní svobody, nepřiměřenou délku řízení, náhrady nemajetkové újmy na zdraví ve formě bolestného nebo ztížení společenského uplatnění, újmy na osobnostních právech v rámci ochrany osobnosti, újmy z titulu porušení zákazu diskriminace podle obecné úpravy i v pracovněprávních vztazích apod.). Soud přitom neopomene uvést podstatné společné a rozdílné znaky a v odůvodnění svého rozhodnutí vysvětlit, jakým způsobem se tyto společné a rozdílné znaky promítly do výše stanoveného zadostiučinění, tj. z jakého důvodu je přiznané zadostiučinění přiměřené ve srovnání s jiným zadostiučiněním přiznaným z jiného právního důvodu.“.

34. Soud vyšel v rámci porovnání z případu řešeného [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka]. Tamní poškozená byla stíhána pro přečin usmrcení z nedbalosti dle § 143 odst. 1, 2 trestního zákoníku; trestní stíhání se vedlo 1 rok a 8 měsíců a byla obžaloby zproštěna dle § 226 písm. b) trestního řádu. Tamní poškozená byla rovněž lékařkou a [anonymizováno] let působila jakožto [anonymizována čtyři slova] [obec]. Rovněž tamní poškozené bylo kladeno k tíži, že způsobila [anonymizována čtyři slova], tamní poškozená však byla vystavena i tomu, že se za ni nepostavilo vedení nemocnice a její pochybení namítali i někteří kolegové. Tamní poškozená byla navíc stíhána Českou lékařskou komorou, avšak shledáno bylo nakonec jiné pochybení (vedení dokumentace), a v odborných kruzích i mezi pacienty se rozšířila informace o tom, že je stíhána; rovněž tak v bydlišti ve [obec]. Tamní poškozená trestnímu stíhání čelila v době, kdy [anonymizována čtyři slova] [anonymizována dvě slova]. Soud tamní poškozené přiznal odškodnění ve výši 50.000 Kč. Ve vztahu k žalobkyni zdejší je tento případ porovnatelný v tom směru, že i žalobkyně byla stíhána pro stejný přečin dle § 143 odst. 1, 2 trestního zákoníku, trestní stíhání trvalo obdobnou dobu, u tamní poškozené ještě o 7 měsíců déle. Stejně jako tamní poškozená byla žalobkyně stíhána v pozici lékařky, která měla zavinit [anonymizována dvě slova]. Rovněž žalobkyni, stejně jako tamní poškozené, hrozil trest odnětí svobody v rozsahu 1 roku až 6 let. U žalobkyně zdejší byly v řízení tvrzeny a prokázány pouze obecné zásahy do cti a důstojnosti. Naopak u tamní poškozené byly prokázány zásadní a konkrétní zásahy spočívající v nedůvěře kolegů, poškození pověsti v místě bydliště a konkrétní zásahy do profesní sféry, když tamní poškozená působila [anonymizováno] let jakožto [anonymizováno], což znamenalo zásadní zásah do její profesní cti. Žalobkyně zdejší čelila trestnímu stíhání v době těhotenství, tedy v době, kdy byla citlivější na psychicky náročné trestní stíhání. Tamní poškozená čelila trestnímu stíhání v pro ni nelehké zdravotní situaci, kdy [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno], pro které rovněž trestní stíhání vnímala úkorněji a naopak se stresu měla vyvarovat. Porovnáním s tímto případem soud dospívá k závěru, že u žalobkyně je ve srovnání s tamní poškozenou odlišujícím faktorem to, že tamní poškozená prokázala výrazné a konkrétní zásahy do osobnostní sféry, což u žalobkyně prokázáno nebylo, navíc stíhání tamní poškozené trvalo o 7 měsíců déle. Zbývající okolnosti jsou shodné či velmi podobné. Osamocené porovnání s tímto případem by tak odůvodňovalo přiznání odškodnění nižšího, než u tamní poškozené. Nicméně soud prováděl porovnání i s dalšími případy a v jejich celkové kombinaci pak dospívá k závěru o tom, či by se žalobkyni mělo dostat odškodnění maximálně jako u poškozené zdejší. Tedy soud dospěl k závěru o výši odškodnění ve výši právě 50.000 Kč.

35. Soud dále při porovnání vyšel z případu řešeného [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka]. Tamní poškozený byl stíhán rovněž pro usmrcení z nedbalosti dle § 143 odst. 1, avšak navíc i dle odstavce třetího, tedy mu hrozila vyšší trestní sazba. Byl zproštěn obžaloby dle § 226 písm. b) trestního řádu a trestní řízení trvalo 14 měsíců. Tamní poškozený byl rovněž v pozici osoby vykonávající vysoce odbornou činnost [anonymizována dvě slova], který měl v rámci své činnosti opomenout své povinnosti, zanedbat statické posouzení objektu a zapříčinit úmrtí 2 osob. U tamního poškozeného byly prokázány konkrétní zásahy do pracovního života, dále zásahy spočívající ve špatném soustředění, problémy se spánkem, s výkonností, rovněž se tamní poškozený přestal účastnit konkrétního učňovského projektu. Tamní poškozený přestal rovněž vykonávat volnočasové aktivity. K zásahu u tamního poškozeného došlo i v tom směru, že byl [anonymizována dvě slova], tedy i v tomto směru se jej trestní stíhání negativně dotklo. Tamnímu poškozenému bylo přiznáno odškodnění ve výši 50.000 Kč. Porovnáním se žalobkyní soud uzavírá, že i žalobkyně byla stíhána pro stejný druh trestné činnosti, tedy usmrcení z nedbalosti, a trestní řízení trvalo obdobnou dobu, u poškozeného 14 měsíců, u žalobkyně 13 měsíců. Rovněž žalobkyně byla stíhána za to, že v rámci své odborné činnosti měla zanedbat své povinnosti, a tím zapříčinit [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] Tyto parametry jsou u obou poškozených shodné. Na rozdíl od žalobkyně, u které byly prokázány zásahy pouze v obecné rovině, u tamního poškozeného byly prokázány konkrétní zásahy do pracovního života, jeho zdravotního, konkrétně psychického stavu, do volnočasových aktivit a konkrétní zásahy do cti a důstojnosti tamního poškozeného jako občana i politika. Tamnímu poškozenému navíc hrozil vyšší trest odnětí svobody. Rovněž porovnáním pouze s tímto případem by soud měl za to, že žalobkyni by se mělo dostat odškodnění nižšího než tomuto poškozenému. Nicméně porovnáním s případy dalšími, jak soud rozebírá níže, soud dospívá k závěru, že kombinací všech těchto porovnávaných případů by se žalobkyni mělo dostat odškodnění maximálně na výši úrovně odškodnění tohoto poškozeného, tedy právě částka 50.000 Kč.

36. Soud dále vyšel v rámci porovnání z případu řešeného [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka], který k porovnání označila žalobkyně. V tamním případě byla poškozenou osobou porodní asistentka, která byla rovněž stíhána pro trestný čin usmrcení z nedbalosti v souvislosti s výkonem své odborné činnosti. Trestní řízení proti tamní poškozené bylo vedeno 5 let a 2 měsíce, tamní poškozená byla po dobu více než 1 roku pravomocně odsouzena a měla uložen trest zákazu činnosti, kterou fakticky tedy vykonávat v tomto období nemohla. U tamní poškozené tak byly shledány zásadní a konkrétní zásahy do sféry profesní, související se zákazem činnosti po dobu déle než 1 roku, přičemž se jednalo o jinak osobu mimořádně profesně angažovanou, a to i na mezinárodní úrovni. Případ tamní poškozené byl rozsáhle medializován, tedy bylo zasaženo u poškozené mnohem zásadněji do její cti a důstojnosti. U tamní poškozené byly prokázány i konkrétní psychické zásahy a konkrétní poškození rodinného života. Tento případ je porovnatelný s případem žalobkyně tím, že i žalobkyně byla stíhána za výkon své odborné činnosti, při níž měla zapříčinit smrt jiné osoby. Ve zbývajících parametrech je však žalobkyní označený případ zcela neporovnatelný. Tamní poškozená čelila trestnímu stíhání dobu výrazně delší, a to sice 5 let a 2 měsíce, tedy dobu o 4 roky a 1 měsíc delší. U nemajetkové újmy, vyvolané nezákonným rozhodnutím, je přitom délka řízení rozhodující právě v tom směru, po jakou dobu je poškozený vystaven negativním účinkům trestního stíhání do osobnostní sféry, což je s případem žalobkyně zcela neporovnatelným. Dalším neporovnatelným faktorem je to, že u žalobkyně se nedostalo trestní řízení do stadia řízení před soudem, respektive byla podána obžaloba, která však byla okamžitě vzata zpět, a řízení před soudem ani zahájeno nebylo - naopak u tamní poškozené toto zahájeno bylo a dokonce byla pravomocně odsouzena po dobu déle než 1 roku, přičemž jí byl po tuto dobu uložen trest zákazu činnosti. Dále na rozdíl od žalobkyně byly u tamní poškozené prokázány zcela konkrétní zásahy, ať už ve sféře profesní, spočívající v tom, že jakožto mezinárodně uznávaný odborník nemohla 1 rok pro zákaz činnosti vykonávat své povolání, dále byly prokázány konkrétní zásahy ve sféře psychické a rodinného života. Naopak u žalobkyně žádné konkrétní zásahy prokázány ani tvrzeny nebyly, veškeré zásahy byly tvrzeny na obecné úrovni jakožto nekonkretizované zásahy do profesní cti a obecně do cti a důstojnosti. Tamní poškozené bylo přiznáno odškodnění 500.000 Kč. Ve vztahu k žalobkyni tento případ tak pro výše uvedené pro porovnání vhodným není, s výjimkou shodného podezření ze spáchané trestné činnosti jsou zbývající parametry zásadně odlišné. Jelikož se však jedná o alespoň v základních rysech obdobné odškodnění, tedy související s podezřením na trestnou činnost související s lékařskou činností, ve které však bylo přiznáno odškodnění ve výrazně vyšším rozsahu než ve výše dvou uvedených porovnávaných případech, pak soud kombinací těchto judikátů dospívá k závěru, že žalobkyni by se mělo dostat odškodnění vyššího, než by se podávalo ze dvou předchozích rozhodnutí, které soud použil k porovnání, avšak maximálně na jejich úrovni. Proto soud uzavírá, že žalobkyni přiznal na odškodnění částku právě 50.000 Kč.

37. Tento závěr pak podporuje i zbývající judikát, označený k porovnání stranou žalující, a to rozsudek [název soudu], [pobočka], sp. zn. [spisová značka]. Tamní poškozený byl stíhán pro přečin usmrcení z nedbalosti dle § 143 odst. 1 trestního zákoníku a trestní řízení ve vztahu k němu bylo vedeno 4 roky. Tamní poškozený byl v průběhu trestního řízení uznán vinným dle § 143 odst. 1 a 2 trestního zákoníku a byl mu uložen trest odnětí svobody v délce 12 měsíců se zkušební dobou 2 let. Toto rozhodnutí bylo pak zrušeno až dovolacím soudem. U tamního poškozeného byly shledány zásadní zásahy v osobnostní sféře. Předně došlo u tamního poškozeného k zásadnímu zásahu ve sféře profesní, když pracoval jakožto pedagog a v důsledku trestního stíhání (a zejména odsouzení) pak musel pedagogickou činnost ukončit, neboť nesplňoval podmínky pro výkon tohoto povolání. Rovněž byl neúspěšný ve výběrovém řízení na ředitele školy, a to právě s odkazem na probíhající trestní řízení a pošramocenou pověst tamního poškozeného. U tohoto poškozeného dále došlo k zásadnímu zásahu v tom směru, že do té doby byl aktivní ve volnočasových aktivitách, zejména pokud jde o skauting a keltské hnutí, všechny tyto činnosti postupně utlumoval a bylo mu opakovaně vytýkáno pochybení, které souviselo právě s trestním stíháním, když skutkově se toto trestní stíhání odvíjelo od úmrtí na táboře, kde byl činný. Trestní stíhání u tamního poškozeného vyvolalo zásadní psychické problémy, tyto musel řešit s odborníkem, asi 20x navštívil psychologa, a trestní stíhání u tamního poškozeného rovněž prohloubilo problémy s partnerkou a v posledku vedlo i k rozpadu partnerského soužití, ze kterého měl tamní poškozený již 2 potomky. V souvislosti s trestním stíháním tamní poškozený rovněž ukončil studium pedagogické fakulty, neboť pro pravomocné odsouzení v rámci trestního řízení nesplňoval podmínky pro výkon povolání učitele. Tamní poškozený byl zásadně zasažen na své cti a důstojnosti, neboť média v obecné rovině o trestním stíhání informovala. U tamního poškozeného došlo rovněž k zásahu ve sféře politických aktivit, neboť se aktivně účastnil volební kampaně, ale nakonec byl stažen z kandidátky právě pro negativní ohlasy související s jeho trestním stíháním, přičemž bylo prokázané, že šance na zvolení byly značné. Tamnímu poškozenému bylo přiznáno odškodnění ve výši 400.000 Kč. Tento žalobkyní označený případ však rovněž není vhodný k porovnání s případem žalobkyně. Jediným shodným prvkem je stejný přečin, za který byl tamní poškozený i žalobkyně stíháni, když u obou šlo o stíhání pro podezření z přečinu dle § 143 odst. 1, 2 trestního zákoníku Trestní stíhání u tamního poškozeného však trvalo výrazně déle, a to 4 roky, tedy o 3 roky déle, a zejména tamní poškozený byl v průběhu trestního řízení pravomocně odsouzen na dobu 12 měsíců s podmíněným odkladem na dobu 2 let, přičemž toto rozhodnutí bylo zrušeno až cca po 1 roce soudem dovolacím. U tamního poškozeného byly rovněž shledány zásadní zásahy ve sféře profesní (ukončena činnost pedagoga), volnočasové (zásadně ovlivněna činnost v rámci skautingu a keltského hnutí), zdravotní (psychické problémy, opakované návštěvy psychologa), rodinné (rozpad partnerského soužití, ze kterého měl poškozený 2 děti), zásahy v politickém životě (odstoupení z kandidátky do komunálních voleb), dále tamní poškozený ukončil studium v důsledku trestního stíhání, a odsouzení v rámci něho, a byl výrazně více zasažen na své cti a důstojnosti v důsledku obecné medializace trestního stíhání. Naproti tomu v případě žalobkyně žádné konkrétní zásahy do osobnostní sféry prokázány nebyly, tyto byly tvrzeny pouze na obecné úrovni, co do zásahu do profesní cti a obecně cti a důstojnosti a nesouhlasu se způsobem vedení trestního řízení. Soud tak uzavírá, že ve vztahu k žalobkyni ani tento případ není pro výše uvedené zcela zásadní rozdíly pro porovnání vhodný, když jediným spojujícím prvkem je podezření ze spáchání stejné trestné činnosti. Zbývající kritéria jsou diametrálně odlišná. I v porovnáním s tímto případem tak soud dospívá k závěru, že žalobkyni by se mělo dostat odškodnění výrazně nižšího, než je tomu u tohoto poškozeného, přičemž toto by nemělo překročit částku 50.000 Kč, jak se podává z prvých 2 porovnávaných případů, které jsou případu žalobkyně nejbližší. Porovnáním s takto označenou judikaturou pak soud dospěl k závěru, že ve vztahu k žalobkyni je adekvátním odškodněním částka 50.000 Kč.

38. Jelikož žalovaná žalobkyni dobrovolně poskytla odškodnění právě ve výši 50.000 Kč a soud řízení v této části zastavil (vč. úroků z prodlení), pak soud žalobu ve zbývajícím žalobním požadavku na úhradu 700.000 Kč s úrokem z prodlení zamítl.

39. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1, § 146 odst. 2 a § 151 odst. 1 o. s. ř. V souzeném případě byl žalobce zcela úspěšný, proto má proti žalované právo na náhradu nákladů řízení, v plné výši, neboť výsledek řízení projevující se tím, že poškozený dosáhne satisfakce uložením povinnosti škůdce nahradit mu nemateriální újmu, lze hodnotit ve smyslu zásad úspěchu ve věci obdobně jako plný úspěch, byť poškozenému nebylo přiznáno jím požadované plnění v celé jeho výši (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod [číslo]). To platí i za situace, kdy je žalobce dobrovolně žalovanou i jen částečně uspokojen a z tohoto důvodu je řízení, zahájené jinak co do základu nároku důvodně, částečně zastaveno, což je případ zdejší.

40. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 část věty za středníkem o. s. ř.; takto prodloužená pariční lhůta odpovídá podmínkám čerpání finančních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná při výplatě peněžních plnění řídí, přičemž soudu současně nejsou známy okolnosti, pro něž by bylo důvodné se domnívat, že stanovení delší lhůty k plnění oproti třídenní lhůtě zákonné může způsobit žalobkyni jakoukoliv újmu.

41. Žalobkyni, která byla v řízení právně zastoupena, vznikly v řízení náklady v celkové výši 27 005,50 Kč, která je tvořena: -) soudní poplatek ve výši 2.000 Kč; -) 5x odměna právního zástupce za úkon právní služby á 3 100 Kč bez DPH (převzetí zastoupení; žaloba; částečné zpětvzetí žaloby; 2x účast na ÚJ; soud nepřiznal odměnu za předběžné uplatnění nároku dle § [číslo] OdpŠk), tj. celkem 15 500 Kč bez DPH (dle § 6,7, 9/4a); 11/1a), d,) g) AT; -) 5x paušální náhrada hotových výdajů právního zástupce za úkon právní služby dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu á 300 Kč, tj. celkem 1 500 Kč bez DPH; -) 2x náhrada cestovních výdajů za cestu k jednání vozidlem ze sídla právního zástupce do sídla soudu a zpět vždy za 2x203 km, tj. 406 km (cesta tam a zpět dle [webová adresa]), při spotřebě 5,33 litrů [spisová značka] km (průměr údajů dle TP; norma [číslo]) + náhrada za promeškaný čas za cestu k soudu a zpět (jedna cesta tam a zpět vždy 2x 5x ½ hod.; dle [webová adresa]) po 100 Kč dle § 14/3 advokátního tarifu – tedy celkově náhrada, vč. náhrady za promeškaný čas za jednu cestu: 4 002,75 Kč (3 002,75 Kč + 1 000 Kč); celkem za obě cesty 8 005,50 Kč; -) právní zástupce žalobkyně není plátce DPH.