10 C 21/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem JUDr. Tomášem Bělohlávkem, v právní věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně anonymizována dvě slova údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 556 000 Kč s příslušenstvím I) Řízení se částečně, co do požadavku žalobkyně na zaplacení částky 370 667 Kč, zastavuje. II) Žalovaná je povinna uhradit žalobkyni úrok z prodlení z částky 370 667 Kč ve výši 15 % ročně z této částky od [datum] do [datum], a to do 15 dnů od právní moci rozsudku. III) Zamítá se žaloba ve zbývajícím žalobním požadavku na zaplacení 185 333 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení. IV) Žalovaná je povinna uhradit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 12 200 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne [datum] domáhá finančního zadostiučinění za nemajetkovou újmu vyvolanou nesprávným úředním postupem ve formě nepřiměřené délky řízení vedeného Obvodním soudem pro Prahu 5 pod sp. zn. [spisová značka]. Žalobkyně uvádí, že se v naříkaném řízení domáhala svého dědického práva, konkrétně určení, že závěť zůstavitelky [jméno] [příjmení] a listina o vydědění jsou neplatnými. Naříkané řízení trvalo 24 let, 2 měsíce a 2 dny, žalobkyně se tak domáhá odškodnění za délku trvání řízení v rozsahu 20 000 Kč za 1 rok trvání řízení, navýšeno pro význam řízení o 20 % z důvodu samotného významu řízení a věku žalobkyně, konkrétně na částku 556 000 Kč.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila podáním z [datum]. Žalovaná uzavřela, že došlo v naříkaném řízení, pro nekoncentrovanost postupu soudů a rušení rozsudků soudů nižších instancí pro jejich vady, k nesprávnému úřednímu postupu ve formě nepřiměřené délky řízení a žalobkyni odškodnila částkou 370 667 Kč. Žalovaná vyšla ze základní částky ročního odškodnění 20 000 Kč, tuto ponížila o 30 % z důvodu složitosti řízení, o 20 % z důvodu četnosti rozhodování, a naopak navýšila o 10 % z důvodu významu řízení a 20 % pro postup soudu během řízení. Celkově tak dospěla k poskytnuté částce 370 667 Kč.

3. Ze shodných tvrzení účastníků má soud za zjištěné, že žalobkyně žalobou uplatněný nárok u žalované předběžně uplatnila, a to dne [datum].

4. Podáním ze dne [datum] vzala žalobkyně žalobu částečně, v rozsahu plnění žalované, zpět, tedy co do částky 370 667 Kč, a soud proto výrokem I. s odkazem na § 96 o.s.ř. v této části řízení částečně zastavil.

5. Ze spisu vedeného Obvodním soudem pro Prahu 5 pod sp. zn. [spisová značka] soud zjistil následující: Dne [datum] podává žalobkyně [anonymizováno]. [celé jméno žalobkyně], [anonymizováno]. žalobu proti žalovaným [příjmení] [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], jedná se o žalobu na určení neplatnosti závěti a listiny o vydědění. Obsahově se žalobkyně domáhala určení neplatnosti závěti a listiny o vydědění, sepsané její matkou, v důsledku nichž nebyla účastníkem dědického řízení po své matce. [datum] činí soud součinnostní dotaz na Obvodní soud pro Prahu 4 ohledně řízení, týkající se [anonymizována dvě slova] [role v řízení] [role v řízení]. Spis je dotazován i z archivu prostřednictvím obvodního Úřadu městské části [obec a číslo] [datum]. Žalovaní se vyjadřují [datum], jednání se koná [datum], jednání je odročeno za účelem výslechu účastníků a vyžádání spisů. Další jednání se koná [datum], jsou slyšení účastníci, a toto je odročeno za účelem dokončení výslechu na [datum]. Toto další jednání se koná, jsou vyslechnuti zbývající účastníci, dále jsou slyšení svědci, jednání je odročeno za účelem dalších důkazních návrhů ze strany účastníků řízení předběžně na [datum]. Jednání se koná po předvolání navržených svědků [datum], jsou slyšeni 4 svědci, za účelem výslechu dalších dvou svědků jednání odročeno na [datum]. Toto jednání se koná, svědci jsou slyšeni, jednání je odročeno za účelem výslechu další navržené svědkyně na [datum]. Jednání je odročeno na [datum], jsou slyšeni další 2 svědci. Strany označují další důkazní návrhy, jednání se tak odročuje za účelem jejich realizace na [datum]. Toto jednání se koná, jsou slyšeni svědci, jednání je odročeno za provedení dalších účastníky označených důkazů na [datum]. Toto jednání se koná, jsou prováděny zejména listinné důkazy, a je odročeno za účelem vyžádání [anonymizována dvě slova] a dalších listinných důkazů na [datum]. Toto jednání se koná, jsou prováděny listinné důkazy, dále jsou označeny další spisy, které mají být opatřeny, za účelem jejich získání tak jednání odročeno na neurčito. Soud žádá příslušné orgány o zaslání označených listinných důkazů v průběhu [anonymizováno] a [anonymizováno] roku [rok], následně toto urguje [datum]. Pokud jde o [anonymizována dvě slova], dále [datum] urguje zaslání [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] znovu, a i zaslání spisu Obvodního soudu pro Prahu 10. Jednání je nařízeno na [datum], toto se koná, jsou čteny listinné důkazy a toto je odročeno na [datum] za účelem pokračování dokazování. Soud opětovně urguje zaslání [anonymizována dvě slova] [datum], jednání se koná [datum], jsou čteny zbývající listinné důkazy a jednání je odročeno za účelem shrnutí dosavadního dokazování a případně doplnění důkazních návrhů ze strany účastníků řízení. Soud v mezidobí žádá zapůjčení dalších přílohových spisů, strany se obsáhle vyjadřují k doposud provedenému dokazování. Soud [datum] žádá zapůjčení znaleckého posudku vypracovaného znalcem [příjmení] [jméno]. [příjmení], jednání je poté nařízeno na [datum], toto se koná, jsou provedeny k důkazu doposud obstarané listiny a soud vyhlašuje usnesení, kterým ustanovuje znalcem z oboru psychiatrie [anonymizována dvě slova] [jméno] [příjmení], [anonymizováno]. Jeho úkolem je zjistit, zda zůstavitelka byla způsobilá sepsat vědomě listiny nazvané závěť a listina o vydědění a zda netrpěla duševní poruchou, která by toto vylučovala. Žalobce podává námitku proti osobě znalce [datum], žalovaní se k těmto vyjadřují [datum], [datum] soud rozhoduje tak, že znalec vyloučen není. Znalecký posudek je založen [datum], žalovaní se vyjadřují [datum], soud rozhoduje o znalečném [datum], žalovaní se proti tomuto odvolávají [datum] [datum] je do spisu založeno odborné vyjádření z oboru psychologie vypracované [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Jednání je nařízeno na [datum], jednání se koná [datum], na tomto je slyšen znalec a jednání je odročeno za účelem vyhlášení rozsudku na [datum]. Na tomto jednání však soud vyhlásí usnesení, že se pokračuje v dokazování a odročuje jednání na [datum], jednání se koná [datum], jsou provedeny další listinné důkazy, předneseny závěrečné návrhy, řízení zkoncentrováno a ve věci je vyhlášen rozsudek. Písemné vyhotovení rozsudku ze [datum] je na čísle listu [anonymizováno]. Tímto bylo určeno, že závěť zůstavitelky i listina o vydědění jsou neplatné. Žalovaní podávají odvolání [datum], soud vydává opravné usnesení k rozsudku [datum], žalovaní podávají odvolání proti opravnému usnesení [datum], věc je předložena po vyjádření žalobkyně odvolacímu soudu [datum], a to jak s odvoláním podaném do usnesení o znalečném, tak s odvoláním podaným ve věci samé. [datum] vrací Městský soud v Praze spis s tím, že není zřejmé, proti jaké části usnesení o znalečném bylo odvolání podáno, respektive ve vztahu, ke kterému ze znalců. Soud vyzývá strany k vyjádření v tomto směru [datum], věc je znovu předložena Městskému soudu v Praze [datum] Městský soud v Praze rozhoduje usnesením z [datum], kterým potvrzuje obě usnesení soudu prvého stupně ohledně znalečného. Dále Městský soud v Praze rozhoduje usnesením ze [datum] ve věci samé, a to tak, že rozsudek soudu prvého stupně ruší a věc mu vrací k dalšímu řízení. Odvolací soud uzavřel, že závěry soudu prvého stupně jsou protiřečící, chaotické a částečně učiněné k jinému období. Nesprávný je závěr soudu prvé instance o nepřipuštění důkazu revizním znaleckým posudkem. Usnesením z [datum] vyzývá soud prvé instance k formulaci dotazů na znalecký ústav, strany tak činí a soud poté usnesením z [datum] ustanovuje znalcem z oboru psychologie a psychiatrie dospělých [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [datum] urguje soud zaslání znaleckého posudku, usnesením ze dne [datum] soud zprostil znaleckého úkolu [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] z důvodu kolize dříve vypracovanými znaleckými posudky a znalcem ustanovil [anonymizována dvě slova] [obec], [anonymizováno] [část obce]. Soud poté urguje zaslání znaleckého posudku, [anonymizována dvě slova] [obec] sděluje [datum], že chybí 2 klíčové listiny, které byly vyžádány, poté posudek poskytnou do jednoho měsíce. Znalecký posudek je poté dodán [datum]. Jedná se o ústavní revizní znalecký posudek. [datum] urguje soud dodání řádného vyúčtování znaleckým ústavem, jednání se koná [datum]. Účastníci namítají, že neměli dostatečný čas na přípravu k jednání a toto je odročeno na [datum]. Žalobkyně se vyjadřuje [datum] k posudku, do spisu je založeno další odborné vyjádření [anonymizováno] [příjmení] z [datum]. Jednání se koná [datum], je slyšen znalec, za účelem vyjádření žalobkyně k reviznímu posudku se pak jednání odročuje na neurčito s tím, aby strany sdělily soudu možné termíny dalšího jednání. Jednání se koná [datum], soud připouští změnu žalobního petitu, strana žalovaná označuje další listinné důkazy a jednání je tak odročeno. Žalovaná navrhuje vypracování dalšího znaleckého posudku, soud usnesením z [datum] pověřuje [anonymizována dvě slova] [obec] doplněním znaleckého posudku o dotazy účastníků. Žalobkyně podává trestní oznámení [datum] na [anonymizováno] [jméno] [příjmení] v souvislosti s jeho odbornými závěry. Policie kontaktuje soudce žádostí o sdělení stavu řízení [datum], a poté soud urguje vypracování dodatku k znaleckému posudku po [anonymizována dvě slova] [obec] [datum]. Doplněk je dodán [datum], jednání je nařízeno na [datum]. Toto jednání se koná, je slyšen znalec [příjmení] [příjmení] a je odročeno na [datum] a následně na [datum]. Jednání se koná [datum], znalec podává další vysvětlení v návaznosti na seznámení se s dalšími podklady a zodpovídá položené dotazy, v jednání se poté pokračuje [datum]. Je pokračováno výslechem znalce [příjmení] [příjmení] a jednání je odročeno za účelem pokračování v dokazování na [datum]. Žalobkyně poté zasílá podání, v návaznosti na nějž soud dotazuje žalobkyni, zda se jedná o námitku podjatosti ve vztahu k znalci [příjmení] [příjmení] [anonymizováno] [anonymizována dvě slova] [obec]. Žalobkyně poté precizuje námitku podjatosti [datum]. Soud poté vyžádává od [anonymizována dvě slova] [obec] usnesením z [datum] vyjádření k dotazům týkajícím se osoby znalce [příjmení] [příjmení]. [datum] urguje soud vyjádření znaleckého ústavu k námitce podjatosti, [anonymizována dvě slova] reaguje [datum]. Předtím se ještě koná jednání [datum], jsou čteny listinné důkazy, strany se vyjadřují a jednání je odročeno právě za účelem učinění dotazu na [anonymizována dvě slova] [část obce] ohledně osoby zpravodaje znaleckého posudku [anonymizováno] [příjmení]. Soud poté dotazuje ještě [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [obec] ohledně vztahu [anonymizováno] [příjmení] k tomuto [anonymizováno], jednání se poté koná [datum], jsou čteny listinné důkazy, jednání je odročeno za účelem provedení videozáznamu a dalších důkazů a vyčkání zprávy opomněl znalce [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], a to na [datum]. Žalovaný 2 žádá o odročení jednání z vážných rodinných důvodů, jednání je odročeno na [datum]. Jednání se koná [datum], čte se odpověď [anonymizována dvě slova], další listinné důkazy, strany se vyjadřují, provádí se důkaz fotografiemi, jednání je odročeno na [datum]. Soud rozhoduje o znalečném [datum], jednání se koná [datum], jsou čteny další listinné důkazy, proti usnesení o znalečném je podáno odvolání, proto je jednání odročeno předběžně dne [datum] s tím, že věc bude předložena odvolacímu soudu. To se děje [datum], Městský soud v Praze pak rozhoduje usnesením z [datum] tak, že mění usnesení soudu prvé instance ohledně výše znalečného. Jednání je nařízeno na [datum], zástupce žalobkyně však žádá o jeho odročení, jednání je odročeno na [datum]. Jednání se koná [datum], řízení je zkoncentrováno, stranám je uloženo předložit závěrečný návrh v písemné podobě s tím, že jednání je odročeno na [datum]. Jednání se koná [datum], na tomto je vyhlášen rozsudek. Písemné vyhotovení rozsudku z [datum] je založeno pod číslem listu [anonymizováno], a tímto byla žaloba na určení, že žalobkyně je dědičkou ze zákona po zůstavitelce zamítnuta, stejně tak bylo zamítnuto určení, že důvody vydědění neexistují. Žalobkyně podává odvolání [datum]. Toto odůvodňuje [datum]. Žalovaní se vyjadřují k odvolání [datum] a jak odvolání, tak vyjádření k odvolání je několikrát doplňováno. Věc je předložena odvolacímu soudu [datum], spis je vrácen bez věcného vyřízení [datum], neboť obsahuje chybu v záhlaví, soud prvé instance vydává opravné usnesení [datum], věc je vrácena odvolacímu soudu a ten koná jednání [datum] Odvolací soud odročuje jednání na neurčito za účelem ustanovení znalcem. Městský soud v Praze poté ustanovuje znalcem [anonymizována dvě slova] [obec], a to usnesením ze [datum] [anonymizováno] [obec] dodává posudek [datum], strany se vyjadřují k tomuto znaleckému posudku, žalobkyně zakládá další odborné vyjádření [anonymizováno] [příjmení] z [datum], jednání je nařízeno na [datum], žalobce žádá o jeho odročení, jednání je odročeno na [datum]. Toto jednání odvolacího soudu se koná, je slyšen znalec, jednání je odročeno za účelem vypracování doplňku znaleckého posudku na neurčito. Strany zasílají doplňující dotazy na znalce, jednání je nařízeno na [datum], zástupce žalobce žádá o odročení, soud tedy jednání odročuje a žádá o sdělení možných termínů jednání, jednání je nařízeno na [datum]. Žalobkyně do spisu zakládá další ústavní znalecký posudek vypracovaný [anonymizována dvě slova] [část obce] [obec a číslo]. Jednání odvolacího soudu se koná [datum], není připuštěno provedení důkazu znaleckým posudkem předloženým žalobkyní a je pokračováno ve výslechu znalce [příjmení] [příjmení]. Na tomto jednání je pak vyhlášen rozsudek. Písemné vyhotovení rozsudku z [datum] je založeno pod číslem listu [číslo], rozsudek soudu prvé instance je změněn tak, že se určuje, že žalobkyně je dědičkou ze zákona po zůstavitelce, ve výroku o určení, že důvody vydědění neexistují, se rozsudek potvrzuje. Soud ještě rozhoduje o znalečném [datum]. Žalovaní podávají dovolání [datum]. Žalobkyně rovněž podává dovolání [datum]. Do spisu je založen další znalecký posudek z oboru zdravotnictví [anonymizováno]. Strany se vzájemně vyjadřují k podaným dovoláním, věc je předložena dovolacímu soudu [datum] Nejvyšší soud ve věci rozhoduje rozsudkem z [datum rozhodnutí] pod č.j. [číslo jednací]. Tímto byl rozsudek městského soudu s výjimkou výroku, kdy bylo potvrzeno, že důvody vydědění neexistují usnesením městského soudu ve výroku, kterým bylo rozhodnuto o povinnosti zaplatit náhradu znalečného a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 z [datum], opět s výjimkou výroku týkající se neexistence důvodu vydědění a dále usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 z [datum] zrušeny a věc vrácena Obvodnímu soudu pro Prahu 5 k dalšímu řízení. Z rozhodnutí dovolacího soudu se podává, že ani soud prvé instance ani soud odvolací neposkytl žalobkyni řádné poučení o tom, jak má znít žalobní petit, žalobkyně přitom vycházela z chybně formulovaného usnesení z dědického řízení Obvodního soudu pro Prahu 5, konkrétně usnesení č.j. [číslo jednací]. Soud prvé instance tak měl žalobkyni poučit o náležitostech žaloby tak, aby odpovídala ustanovení § 175k odst. 2 o. s. ř., zejména v tom údaji, čeho se má domáhat. Z pohledu žalobkyně tak jde o určení, že žalovaný 1 není dědicem zůstavitelky podle závěti a žalovaný 2 rovněž není dědicem zůstavitelky. Takového poučení se žalobkyni nedostalo. Dovolací soud proto zrušil rozhodnutí obou stupňů v uvedeném rozsahu. Rozhodnutí dovolacího soudu je rozesláno [datum], žalobkyně urguje nařízení jednání [datum], jednání je nařízeno na [datum]. Toto jednání se koná, soud poučuje účastníky v návaznosti na závěry dovolacího soudu uvedené v rozsudku z [datum]. Žalobkyně poté žádá o lhůtu pro učinění procesního návrhu a jednání je odročeno na neurčito. Změnu žalobního návrhu činí žalobkyně [datum], soud připouští změnu žaloby [datum], jednání je nařízeno na [datum]. Dne [datum] zemřel žalovaný [anonymizováno] [jméno] [příjmení], jednání je proto odročeno na neurčito, soud kontaktuje [datum] Obvodní soud pro Prahu 4 s dotazem na okruh dědiců po zemřelém žalovaném. Žalobkyně žádá nařízení jednání [datum], notář kontaktuje soud [datum] možným okruhem dědiců. Soud poté rozhoduje o procesním nástupnictví [datum], žalobkyni informuje o podaném odvolání v probíhajícím dědickém řízení, v návaznosti na nějž soud rozhodoval o procesním nástupnictví, a to [datum]. Jednání je nařízeno na [datum], zástupce třetího a čtvrtého žalovaného žádá o jeho odročení a soud odročuje jednání na neurčito. Žalobkyně se vyjadřuje [datum], další jednání je nařízeno na [datum], zástupce žalovaných žádá o odročení tohoto jednání, jednání se odročuje na [datum], toto jednání se koná. Jsou čteny listinné důkazy, jednání je odročeno za účelem doplnění dokazování dalšími listinnými důkazy a posudkem [anonymizována dvě slova] [část obce]. Odročeno na [datum]. Jednání se koná [datum], jsou čteny listinné důkazy, řízení je zkoncentrováno a je odročeno za účelem přednesu závěrečných návrhů na [datum]. Strany zasílají závěrečné návrhy v písemné podobě, jednání se koná [datum], jsou předneseny závěrečné návrhy a je odročeno za účelem vyhlášení rozsudku na [datum]. Na tomto jednání je rozsudek vyhlášen. Písemné vyhotovení rozsudku z [datum] je založeno pod číslem listu [číslo]. Tímto bylo určeno, že žalobkyně je dědičkou po zůstavitelce, žaloba na určení, že žalovaní nejsou dědici, byla zamítnuta. Žalobkyně podává odvolání [datum], žalovaní podávají odvolání [datum], dále [datum]. Strany se vyjadřují vzájemně podaným odvoláním a tato doplňují, soud dodává ještě opravné usnesení [datum] a vyzývá žalovanou 2 k odstranění vad podaného odvolání. Věc je předložena odvolacímu soudu [datum]. Jednání odvolacího soudu je nařízeno na [datum], strany se průběžně k podaným odvoláním vyjadřují a tato doplňují. Jednání odvolacího soudu se koná [datum], žalobkyně činí změnu žalobního návrhu [datum], Městský soud v Praze připouští změnu žaloby [datum], poté ještě vydává opravné usnesení [datum]. Jednání odvolacího soudu se koná [datum] a na tomto je vyhlášen rozsudek. Rozsudek soudu prvého stupně odvolací soud změnil tak, že žaloba na určení, že žalovaní právní nástupci [anonymizováno] [jméno] [příjmení] nejsou dědici, se zamítá, dále se zamítá na určení, že žalovaný [anonymizováno]. [jméno] [příjmení] není dědicem, dále se určuje, že žalobkyně je dědičkou zůstavitelky a dále se určuje, že žalovaní jako právní nástupci [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a [anonymizováno]. [jméno] [příjmení] jsou dědici zůstavitelky podle závěti z [datum] Odvolací soud shodně se soudem prvé instance konstatuje, že žalobkyně je dědičkou zůstavitelky jakožto neopomenutelná dědička, neboť závěť netrpí vadami, které by ji činily absolutně neplatnou, neboť nejsou dány důvody vydědění. Všichni žalovaní jsou tak zároveň dědici zůstavitelky. Rovněž je správným závěr soudu prvé instance neakceptující námitku promlčení. Vzhledem k připuštěné změně petitu pak odvolací soud změnil rozhodnutí soudu v prvé instance, jinak hodnotil skutkové a právní závěry jakožto správné. Žalobkyně podává dovolání [datum], žalovaný 1 podává dovolání [datum], věc je předložena dovolacímu soudu [datum]. Dovolací soud rozhoduje rozsudkem ze dne [datum], a to tak, že ruší rozsudek soudu odvolacího a věc mu vrací k dalšímu řízení. Dovolací soud k tomuto uvedl, že nejsou správným závěry soudu odvolacího v tom směru, že otázky případného promlčení práva k uplatnění relativní neplatnosti závěti podle ustanovení § 40a občanského zákoníku se má zabývat až soud v řízení o dědictví, takovýto právní závěr není správný, neboť by přenášel spor o dědické právo do řízení o dědictví. Z tohoto důvodu neobstojí závěr odvolacího soudu a je rozhodnutí odvolacího soudu zrušeno. Rozsudek dovolacího soudu je rozeslán stranám, Městský soud v Praze poučuje usnesením z [datum] strany o jiném právním názoru ohledně námitky relativní neplatnosti. Jednání odvolacího soudu se pak koná [datum] a na tomto soud vyhlašuje rozsudek. Rozsudek Městského soudu v Praze z [datum] je založen pod číslem listu [číslo], a tímto byl rozsudek soudu prvé instance změněn tak, že žaloba na určení, že [anonymizováno] [jméno] [příjmení] není dědicem zůstavitelky a [anonymizováno] [jméno] [příjmení] není dědicem zůstavitelky, se zamítá, žaloba na určení dědice zůstavitelky jsou [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a [anonymizováno] [jméno] [příjmení] se rovněž zamítá, zbývající výroky jsou výrobky nákladovými. Odvolací soud v návaznosti na rozhodnutí soudu dovolacího uzavřel, že promlčecí lhůta pro uplatnění relativní neplatnosti uplynula marně a že se tak nárok žalobkyně na určení jeho dědického práva promlčel. Žalobkyně podává dovolání [datum], věc je předložena dovolacímu soudu [datum] po vyjádření stran, Nejvyšší soud rozhoduje rozsudkem z [datum], a to tak, že rozsudek městského soudu zrušuje a věc vrací městskému soudu k dalšímu řízení. Z rozhodnutí dovolacího soudu se podává, že je chybným závěr odvolacího soudu ohledně námitky promlčení, neboť námitku relativní neplatnosti závěti lze uplatnit kdykoliv v průběhu řízení o dědictví, z čehož odvolací soud nevycházel, respektive nerespektoval nepromlčitelnost práva dědice po dobu řízení o dědictví dovolat se neplatnosti vydědění. Rozhodnutích dovolacího soudu je rozesláno stranám, Městský soud v Praze nařizuje jednání na [datum], zamítá žádost o jeho odročení a toto jednání se koná a na tomto je vyhlášen rozsudek. Písemné vyhotovení rozsudku ze [datum] je založeno pod číslem listu [číslo], tímto je změněn rozsudek soudu prvé instance tak, že žaloba na určení, že [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a [anonymizováno] [jméno] [příjmení] nejsou dědici zůstavitelky, se zamítá a určuje se, že dědici zůstavitelky jsou [anonymizováno] [příjmení] [příjmení] a [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a dále právě žalobkyně. V odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu se podává, že tento v návaznosti na závěry soudu dovolacího uzavřel, že námitka promlčení nebyla důvodnou, a proto bylo určeno, že dědici jsou jak [anonymizováno] [jméno] [příjmení], tak [anonymizováno] [jméno] [příjmení], tak právě žalobkyně. Žalovaní 3 a 4 podávají dovolání [datum], rovněž žalobkyně podává dovolání [datum]. Věc je předložena dovolacímu soudu [datum], Nejvyšší soud rozhoduje usnesením z [datum], a to sice tak, že dovolání žalobkyně a žalovaných 1, 3 a 4 se odmítají. Na tomto rozhodnutí je doložka právní moci [datum]. Ve věci byla podána ještě ústavní stížnost žalobkyní jakožto stěžovatelkou a tato byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne [datum]. Tímto naříkané řízení končí.

6. Ve věci byly splněny podmínky § 115a o.s.ř. pro rozhodnutí o věci bez nařízení jednání, když účastníci s tímto postupem souhlasili.

7. Soud učinil ve věci závěr o skutkovém stavu ohledně průběhu soudního řízení korespondující se skutkovými zjištěními popsanými výše. Z důkazů v řízení provedených byla učiněna skutková zjištění pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku, jak jej soud níže podává, plně postačující.

8. Soud posoudil předmětnou věc po právní stránce podle těchto ustanovení: Podle ust. § 1 zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen „OdpŠk“ nebo „zákon“), stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 zákona odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle ust. § 5 písm. a), b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. Podle ust. § 13 odst. 1 stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle ust. § 26 zákona, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem ("o.z."). Podle ust. § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného. Podle § 14 odst. 1 cit. zák. se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle ust. odst. 3 cit. § je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Ust. § 15 odst. 2 cit zák. pak stanoví, že poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

9. V řízení bylo prokázáno, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

10. Obecně platí, že předpokladem odpovědnosti státu za škodu dle OdpŠk je splnění tří podmínek: 1) existence odpovědnostního titulu (nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu), 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi odpovědnostním titulem a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku. Absence i jen jednoho z těchto předpokladů odpovědnosti je přitom důvodem pro zamítnutí nároku na náhradu škody.

11. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda soud vydal rozhodnutí v předmětném řízení v přiměřené lhůtě ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk, neboť pro rozhodnutí v této věci není stanovena zákonem žádná lhůta ve smyslu § 13 odst. 1 věty druhé OdpŠk.

12. Pro toto řízení není obecně stanovena ani žádná lhůta, kterou by bylo možné považovat za přiměřenou. Judikatura Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku (dále i jen„ ESLP“) za aspekty přiměřenosti lhůty považuje jednak zájem účastníka na rychlém vyřízení věci a jednak obecný zájem na řádném výkonu spravedlnosti. Přitom přihlíží ke složitosti věci, chování účastníků a státních orgánů a významu řízení pro účastníka. Tomu odpovídá i ustanovení § 31a odst. 3 OdpŠk, dle kterého soud přihlíží při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.

13. Z konstantní judikatury dovolacího soudu vyplývá, že pro závěr, zda byla či nebyla konkrétní věc projednána v přiměřené lhůtě, je třeba celkovou délku jejího projednávání poměřit kritérii uvedenými v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Jak přitom plyne z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], je z hlediska závěru o přiměřenosti délky řízení třeba hodnotit všechna takto jmenovaná kritéria, ať již v neprospěch žalobce nebo v jeho prospěch. Platí totiž, že na závěru o nepřiměřenosti délky řízení a v návaznosti na něm i o případné výši zadostiučinění, se projeví kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk ve stejném poměru, v jakém se na celkové délce řízení podílela (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

14. Předmětné řízení tak trvalo ve vztahu k žalobkyni, která v naříkaném řízení vystupovala rovněž v pozici žalobkyně, od [datum], kdy podala žalobu, a trvalo do [datum], kdy ve věci rozhodl Ústavní soud jakožto poslední rozhodující orgán. Naříkané řízení tak trvalo dobu 24 let a 2 měsíců, což je doba nepřiměřeně dlouhá.

15. K tomuto závěru vede soud vyhodnocení kritérií § 31a odst. 3 odškodňovacího zákona, zejména pak vyhodnocení kritéria písmene d) - postupu soudu během řízení. Soud shledal v naříkaném řízení odpovědnostní titul především z důvodu, že rozhodnutí soudů nižších instancí byla opakovaně rušena nadřízenými soudy pro jejich vady. Konkrétně se toto týká rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 z [datum], který byl zrušen rozsudkem Městského soudu v Praze z [datum], přičemž z odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu se podává, že řada provedených důkazů, zejména výslechy účastníků, si vzájemně protiřečí, výslechy účastníků byly chaotické, navíc byly vedeny někdy k obdobím, která nebyla pro předmět řízení relevantní. S těmito rozpory se však soud prvé instance nijak nevypořádal, a to přesto, že zjistil naprosto si odporující skutečnosti. V tomto směru je tak pro nedostatek odůvodnění stiženo rozhodnutí soudu prvé instance vadou. Rovněž v tomto světle odvolací soud vytkl soudu prvé instance, že neakceptoval požadavek na vypracování revizního znaleckého posudku, který by právě rozpory mohl odstranit. Druhým případem zrušeného rozhodnutí je pak rušící rozhodnutí Nejvyššího soudu z [datum], kterým je zrušeno jak rozhodnutí soudu prvé instance z [datum], tak rozhodnutí Městského soudu v Praze z [datum]. Dovolací soud v tomto případě částečně zrušil rozhodnutí soudů obou instancí, neboť poukázal na to, že zejména soud prvé instance, ale ani soud odvolací, neposkytly žalobkyni dostatečná poučení ve smyslu toho, jak má být správně formulován žalobní petit v případě uplatnění nároku dle § 175k odst. 2 o. s. ř. Jakkoliv tedy dědické usnesení, na základě něhož žalobkyně podala předmětnou žalobu, nebylo formulováno zcela perfektně, pak bylo právě úkolem soudu prvé instance a návazně soudu odvolacího, aby poučením žalobkyni vedly k tomu, jak má správně její žaloba, respektive žalobní petit, znít. Toto soudy obou instancí nedodržely a zatížily tak řízení vadou, pro kterou musela být obě rozhodnutí soudů nižších instancí zrušena. Jakkoliv tedy nelze přesně vyčíslit, o kolik se tato dvě zrušující rozhodnutí na celkové délce řízení negativně promítla, pak je zřejmým, že negativní vliv na jeho délku jednoznačně měla, již jen proto, že potřetí rozhoduje soud prvé instance až [datum], tedy více jak 17 let po zahájení řízení.

16. Závěr o existenci odpovědnostního titulu z těchto důvodů pak nevyvrací ani vyhodnocení kritérií ostatních. Jak soud uvádí níže, řízení bylo jednoznačně nadstandardně skutkově složitým a bylo složitějším i po stránce právní, procesní, i co do počtu soudních instancí, nicméně žádné z těchto kritérií neodůvodňuje učinit závěr, že by pro některé z nich či jejich kombinaci bylo možno celkovou délku řízení, výrazně přesahující 20 let, ještě akceptovat jakožto přiměřenou. Pokud jde o kritérium chování účastníků řízení, pak se žalobkyně na délce řízení negativně nepodílela, naopak 2× urgovala urychlení řízení. Rovněž kritérium významu řízení hovoří pro závěr o tom, že řízení mělo být ukončeno v době kratší.

17. Z uvedených důvodů tak soud uzavírá, že odpovědnostní titul nesprávného úředního postupu ve formě nepřiměřené délky řízení je dán.

18. V důsledku porušení práva žalobce na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě tomuto vznikla nemajetková újma (presumovaný vznik újmy žalovaná nevyvracela), kterou je nutno odškodnit v penězích, neboť žádné okolnosti, pro něž by bylo na místě spokojit se v dané věci pouze s konstatováním porušení práva (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]), žalovaná netvrdila a ani soud je neshledal.

19. Postup při určení přiměřené výše peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení stanovil ve své ustálené judikatuře Nejvyšší soud. Zdůraznil, že pro zachování jednotnosti rozhodování ve věcech odškodnění za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě je nezbytné, aby soudy ve svých rozsudcích podrobně vysvětlily, z jaké základní částky odškodnění vyšly a jakým způsobem, včetně procentního vyjádření, zohlednily kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk při určení konečné výše odškodnění (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Na závěru o výši zadostiučinění by se měla kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk projevit ve stejném poměru, v jakém se podílela na celkové délce řízení; zásadně vhodnou formou tohoto projevu je procentní modifikace základní částky odškodnění za (celé) řízení (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Z konstantní judikatury Evropského soudu pro lidská práva a Nejvyššího soudu (viz např. rozsudky ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] nebo ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]) plyne, že za soudní řízení lze přiznat účastníku řízení základní částku v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva roky a dále pak za každý další rok řízení.

20. Za posuzované řízení v délce trvání 24 let a 2 měsíců tak soud přiznal žalobci základní částku ve výši 463 334 Kč, když vycházel z částky 20 000 Kč za první dva roky řízení (každé soudní řízení musí trvat určitou dobu, přičemž nemajetková újma v prvních letech trvání řízení není příliš závažná), a z částky 20 000 Kč za každý další rok řízení, tj. z částky 1 667 Kč za každý další měsíc řízení. Tuto částku zvolil soud již jen s ohledem na to, že celková délka řízení byla nepřiměřená a že tato přesáhla dobu 20 let. Je tak zcela důvodným vyjít z maximální částky základního ročního odškodnění. Žalobce zároveň tuto částku ročního odškodnění nárokoval.

21. Z rozsudku velkého senátu ESLP ve věci Apicella proti Itálii lze vyčíst, že ESLP považuje za přiměřené, pokud je vnitrostátním orgánem přiznáno poškozenému asi 45 % částky, kterou by přiznal sám (srovnej Stanovisko, bod V., rozsudek Nejvyššího soud ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Ze Stanoviska přitom vyplývá, že základní částka 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva a dále za každý následující rok trvání nepřiměřeně dlouho vedeného řízení je nastavena výrazně výše než 45 % toho, co za porušení předmětného práva přiznal ve věcech proti České republice Evropský soud pro lidská práva (srov. část VI Stanoviska a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Částka 15 000 Kč je přitom částkou základní (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález]) a úvaha o jejím případném zvýšení se odvíjí od posouzení všech okolností daného případu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález]). K možnosti překonání závěrů učiněných ve Stanovisku s ohledem na ekonomický růst se Nejvyšší soud vyjadřoval v usnesení ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]), a že na přiměřenost výše základní částky zadostiučinění nemá vliv ani znehodnocení měny v důsledku inflace nebo změna kursu měny (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], a ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Obdobně se Nejvyšší soud vyjádřil k otázce vlivu změny životní úrovně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Z poslední doby se Nejvyšší soud obdobně k této otázce vyjádřil např. v usnesení ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], rozsudku ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka]. Přiznanou základní částku proto soud nepovažuje za nepřiměřenou ani s ohledem na to, že stanovisko Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. [stanovisko NS] bylo vydáno již dne [datum].

22. Základní částku pak je nutno upravit, a to (předně) v důsledku demonstrativně vypočtených kritérií uvedených pod písmeny b) až e) § 31a odst. 3 OdpŠk, tj. s přihlédnutím k : b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného: -) V rámci posouzení složitosti řízení je třeba zohlednit skutkovou, právní i procesní stránku řízení a počet soudních instancí (kritérium podle § 31a odst. 3 písm. b/ OdpŠk) – Řízení bylo nadstandardně skutkově složitým a soud pro toto kritérium základní částku odškodnění ponížil o 20 %. Nadstandardní skutková složitost předmětu řízení byla dána zejména tím, že v řízení bylo třeba komplikovaně zjišťovat, v jakém psychickém zdravotním stavu byla zůstavitelka, matka žalobkyně, v době, kdy sepsala závěť a listinu o vydědění, Za tímto účelem byl vypracován znalecký posudek, soud zadal 2 revizní znalecké posudky, a dále v řízení byla založena celkem 4 jiná odborná vyjádření a poté ještě další znalecký posudek. Již jen toto dokládá skutkovou komplikovanost vyhodnocení toho, v jakém psychickém stavu se zůstavitelka nacházela v době, kdy předmětné listiny sepisovala. Skutkovou složitost věci dokládá i četnost svědeckých výpovědí, kdy v řízení bylo slyšeno cca 10 svědků; i rozsah listin, které byly provedeny k důkazu. Právě objasňování skutkového stavu zabralo podstatnou část délky řízení v jeho prvé polovině. Soud proto pro toto kritérium základní částku odškodnění ponížil uvedeným způsobem. Soud dále snížil základní částku odškodnění i pro procesní složitost věci, a to o 5 %. V řízení byla vznesena 2× námitka podjatosti znalce, se kterou se soud musel vypořádat. Dále bylo opakovaně podáváno odvolání do rozhodnutí o znalečném, a jakkoliv toto je právem účastníků, pak je nutno ponížením základní částky odškodnění zohlednit to, že o dobu vyřízení opravných prostředků se řízení důvodně protáhlo. V řízení bylo třeba rovněž řešit otázku právního nástupnictví po prvním žalovaném, který zemřel, a i když řízení nemuselo být přerušeno, pak po procesní stránce trvalo několik měsíců, než byl zjištěn okruh možných dědiců a rozhodnuto o procesním nástupnictví (soud má za to, že řízení přerušeno skutečně být nemělo, časově náročným bylo samotné zjišťování okruhu dědiců a rozhodnutí o procesním nástupnictví). Do procesní stránky věci se rovněž promítá množství svědků, kteří byli voláni, a zejména znalců a zástupců znaleckých ústavů, kteří museli být rovněž opakovaně předvoláváni. Ve vztahu k jednomu ze znalců soud velmi dlouhou dobu řešil otázku jeho podjatosti a vyjádření znaleckého ústavu k jeho vztahu k předmětu řízení a k tomuto ústavu jako takovému. Soud dále ponížil základní částku odškodnění i pro právní složitost věci, a to od 10 %. Soud tímto ponížením reflektuje to, že na délce řízení se promítla právní složitost vyřešení možnosti vznést námitku relativní neplatnosti proti listině o vydědění dle § 40a (starého) občanského zákoníku. Komplikované právní vyhodnocení toho, v které fázi řízení, respektive ve kterém z řízení lze tuto námitku vznést - zda v řízení v tomto či až v řízení dědickém -, a dále vyřešení právní otázky, zda tuto námitku (s ohledem na promlčení) lze důvodně vznést v průběhu celého dědického řízení, řízení protáhlo zejména v druhé jeho části a bylo důvodem pro vydání zrušujících rozhodnutí Nejvyššího soudu z [datum] a [datum]. Konečně soud základní částku odškodnění ponížil ještě o dalších 10 % pro počet soudních instancí. Kritérium počtu soudních instancí vyjadřuje to, o kolik se délka řízení důvodně protáhla pro využití víceinstančnosti soudního řízení. V tomto případě rozhodoval 3× soud prvé instance, 5× soud odvolací, 4× soud dovolací a 1× soud ústavní. Jakkoliv tedy soud dospěl k závěru, že prvé rozhodnutí soudu prvé instance muselo být zrušeno pro jeho vady, a poté bylo zrušeno i druhé rozhodnutí soudu prvé instance, včetně rozhodnutí soudu odvolacího, pak již navazující řízení u vyšších soudních instancí plnily svůj primární význam, tedy právní přezkum řádně učiněných skutkových závěrů - v této fázi pak rozhoduje Nejvyšší soud ještě 3×, Ústavní soud 1× a odvolací soud 2× - pro tyto závěrečné fáze soudního řízení a jejich instančnost tak tedy soud základní částku odškodnění ponížil uvedeným způsobem. -) Jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, resp. zda poškozený využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení (kritérium podle § 31a odst. 3 písm. c/ OdpŠk). - Pokud jde o chování účastníků, pak soud dospěl k závěru, že žalobkyně 2× urgovala soud o nařízení jednání a soud pro toto chování, kterým se cíleně snažila urychlit řízení, základní částku odškodnění navýšil o 5 %. -) Kritérium postupu orgánů veřejné moci během řízení (§ 31a odst. 3 písm. d/ OdpŠk) - Soud pro toto kritérium dospěl k závěru o nesprávném úředním postupu. Ve zbytku lze konstatovat, že postup soudů všech instancí byl plynulý, bez dalších prodlev, pokud pak bylo řízení u soudu dovolacího vedeno někdy i dobu přesahující 2 roky, pak toto rovněž odpovídá náročnosti úkolu dovolacího soudu zabývajícího se komplikovanými právními otázkami, jako tomu bylo právě v případě 2. a 3. rozhodnutí dovolacího soudu. Soud pro toto kritérium dospěl k závěru o existenci odpovědnostního titulu ve formě nesprávného úředního postupu nevydáním rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Vzhledem k tomu, že vady prvého rozhodnutí soudu prvé instance a druhého rozhodnutí soudu prvé instance, včetně druhého rozhodnutí soudu odvolacího, fakticky vedly k tomu, že řízení již v prvé jeho části trvalo nepřiměřeně dlouhou dobu, pak toto soud zohlednil nad rámec závěru o existenci odpovědnostního titulu ještě dalším navýšením základní částky odškodnění, a to o 10 %. Jiná pochybení soud neshledal, proto považuje toto navýšení za adekvátní. -) Významu předmětu řízení pro poškozeného (kritérium podle § 31a odst. 3 písm. e/ OdpŠk) - Evropský soud pro lidská práva tento typ řízení neřadí mezi řízení, kterým přisuzuje zvýšený význam pro účastníky (za řízení se zvýšeným významem pro účastníky jsou považována zejména řízení trestní, opatrovnická, pracovněprávní, o osobním stavu, ve věcech sociálního zabezpečení a týkající se zdraví nebo života). Význam předmětu řízení pro žalobce soud shledal jakožto běžný, když i subjektivně žalobce tento dovozoval fakticky od významu typového. Typový význam řízení tak zvýšený není; pokud žalobkyně tvrdila, že subjektivně vnímala řízení jakožto významné, pak odkazovala právě na typ tohoto řízení, a jak uvedeno, typově tento význam řízení zvýšený není. Význam řízení však pro žalobkyni byl zvýšený skutečně z důvodu jejího věku, neboť v době trvání naříkaného řízení dosáhla věku 75 let, což je hranice akceptovaná pro zvýšený význam řízení i dovolacím soudem. Soud proto pro význam řízení daný věkem žalobkyně základní částku odškodnění navýšil o 10 %.

23. Základní odškodnění je tak po zohlednění shora provedených procentních modifikací na místě snížit o 20 % na výsledných 370 667 Kč (po zaokrouhlení na celé koruny). Vzhledem k tomu, že žalovaný žalobci již poskytl, jakožto finanční zadostiučinění za nemajetkovou újmu z titulu nepřiměřené délky soudního řízení, právě tuto částku, pak soud ve zbytku žalobního požadavku, co do částky 185 333 Kč (556 000 – 370 667), žalobu zamítl.

24. Úrok z prodlení je odůvodněn § 1968, § 1970 a § 605 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne [datum], sp. zn. [stanovisko NS], dle kterého má poškozený právo na úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí lhůty šesti měsíců poté, kdy nárok na náhradu přiměřeného zadostiučinění uplatnil postupem podle § 14 zákona. Úroky z prodlení pak soud přiznal z částky finančního zadostiučinění, kterou shledal, z důvodů uvedených výše, za přiměřenou, resp. Z částky žalovanou dobrovolně plněné. Soud přiznal úroky z prodlení ve výši požadované žalobcem, když tato nekoliduje s výší zákonnou.

25. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 část věty za středníkem o.s.ř.; takto prodloužená pariční lhůta odpovídá podmínkám čerpání finančních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná při výplatě peněžních plnění řídí, přičemž soudu současně nejsou známy okolnosti, pro něž by bylo důvodné se domnívat, že stanovení delší lhůty k plnění oproti třídenní lhůtě zákonné může způsobit žalobci jakoukoliv újmu.

26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1, § 146 odst. 2 a § 151 odst. 1 o. s. ř. V souzeném případě byl žalobce zcela úspěšný, proto má proti žalované právo na náhradu nákladů řízení, v plné výši, neboť výsledek řízení projevující se tím, že poškozený dosáhne satisfakce uložením povinnosti škůdce nahradit mu nemateriální újmu, lze hodnotit ve smyslu zásad úspěchu ve věci obdobně jako plný úspěch, byť poškozenému nebylo přiznáno jím požadované plnění v celé jeho výši (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod [číslo]). To platí i za situace, kdy žalovaná dobrovolně plní ([datum]) po podání žaloby ([datum]) a marném uplynutí doby pro předběžné projednání nároku (do [datum]), přičemž řízení je tak zastaveno pro chování žalované, když jinak bylo vedeno důvodně.

27. Žalobci, který byl v řízení právně zastoupen, vznikly v řízení náklady v celkové výši 12 200 Kč, která je tvořena: -) soudní poplatek ve výši 2.000 Kč; -) 3x odměna právního zástupce za úkon právní služby á 3.100 Kč bez DPH (převzetí zastoupení; žaloba; částečné zpětvzetí žaloby), tj. celkem 9.300 Kč bez DPH (dle § 6,7, 9/4a) AT; tarifní hodnota 50 000 Kč dle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]); -) 3x paušální náhrada hotových výdajů právního zástupce dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu á 300 Kč, tj. celkem 900 Kč bez DPH -) zástupce žalobce není plátce DPH