10 C 215/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem JUDr. Tomášem Bělohlávkem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce anonymizována dvě slova údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované anonymizováno 5 slov , IČO , anonymizováno adresa pro zaplacení 219 559 Kč s příslušenstvím I) Zamítá se žaloba na zaplacení 219 559 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení. II) Žalovaná je povinna uhradit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 14 165,70 Kč, a to k rukám právního zástupce žalobce do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se žalobou ze dne [datum] domáhá odškodnění za nemajetkovou újmu vyvolanou nesprávným úředním postupem ve formě nepřiměřené délky trestního řízení vedeného Okresním soudem v Ústí nad Labem pod sp. zn. [spisová značka]. Žalobce konkrétně nárokuje částku 219 559 Kč s příslušenstvím. Žalobce uvádí, že v naříkaném trestním řízení byl stíhán v období od [datum], ve věci byl třemi rozsudky soudu prvé instance obžaloby zproštěn, tyto byly vždy zrušeny soudem odvolacím a nakonec došlo k zastavení trestního stíhání pro promlčení, přičemž právní moci nabylo zastavení trestního stíhání [datum]. Žalobce namítá, že trestní řízení nebylo složitým, naopak se jednalo o jednoduchou potyčku v restauraci s městskou policií. Délku řízení neodůvodňuje ani chování žalobce a v činnosti soudů lze shledat několik období průtahů, které žalobce označuje. Konstatování porušení práva, kterého se žalobci dostalo, tento nepovažuje za dostačující formu odškodnění a trvá na odškodnění finančním.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila podáním z [datum]. Žalovaná uvedla, že ve věci došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve formě nepřiměřené délky řízení, avšak s ohledem na to, že trestní stíhání bylo zastaveno pro promlčení, pak se žalobci již za délku řízení touto formou dostalo satisfakce a za dostačující zadostiučinění je tak třeba považovat konstatování porušení práva na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Této satisfakce se žalobci již dostalo, proto žalovaná nepřiznala žalobci nárok na finanční zadostiučinění.

3. Ze shodných tvrzení účastníků má soud za zjištěné, že žalobce žalobou uplatněný nárok u žalované předběžně uplatnil, a to dne [datum].

4. Ze stanoviska [anonymizováno] z [datum] soud zjistil, že tímto stanoviskem žalovaná ve vztahu k žalobci konstatovala porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě ve smyslu článku 6 odst. 1 Evropské úmluvy a za toto se žalobci omluvila.

5. Ze spisu Okresního soudu v Ústí nad Labem, sp. zn. [spisová značka], soud zjistil následující. Řízení bylo vedeno celkem proti 2 obviněným. Žalobci bylo dne [datum] doručeno usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne [datum] pro zločin násilí proti úřední osobě podle § 325 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákoníku a pro přečin výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku ve formě spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku. Žalobce podal stížnost a tato byla usnesením státní zástupkyně OSZ v Ústí nad Labem ze dne [datum] zamítnuta. Dne [datum] byla proti žalobci podána obžaloba pro oba trestné činy, pro které bylo vzneseno obvinění. Hlavní líčení se konalo [datum], kdy byli vyslechnuti obžalovaní a celkem 6 svědků; dne [datum] (vyslechnuti dva svědci), dne [datum] (vyslechnut jeden svědek); dne [datum] (vyslechnuti 3 svědci; dne [datum] (vyslechnut poslední svědek, provedeny listinné důkazy, předneseny závěrečné návrhy). Dne [datum] byl a vyhlášen rozsudek č.j. [číslo jednací], jímž byl žalobce dle § 226 písm. a) tr. řádu zproštěn obžaloby v plném rozsahu. Písemné vyhotovení rozsudku bylo doručeno obhájci žalobce dne [datum]. Proti uvedenému rozsudku podala státní zástupkyně odvolání, které dne [datum] odůvodnila. Krajský soud v Ústí nad Labem dne [datum rozhodnutí] usnesením č.j. [číslo jednací] napadený rozsudek k odvolání státní zástupkyně ohledně obou obžalovaných zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k novému rozhodnutí. Usnesení krajského soudu bylo doručeno obhájci žalobce dne [datum] Okresní soud v Ústí nad Labem nařídil nové hlavní líčení ve věci na den [datum], kdy byl opakovaně vyslechnut svědek [příjmení]; hlavní líčení pokračovalo dne [datum], kdy byly provedeny listinné důkazy, opětovně předneseny závěrečné návrhy a byl vyhlášen druhý rozsudek č.j. [číslo jednací], jímž byl žalobce podle § 226 písm. a) tr. řádu zproštěn obžaloby v plném rozsahu. Písemné vyhotovení rozsudku bylo doručeno obhájci žalobce dne [datum]. Proti uvedenému rozsudku podal státní zástupce dne [datum] odvolání. Krajský soud v Ústí nad Labem dne [datum rozhodnutí] usnesením č.j. [číslo jednací] napadený rozsudek k odvolání státní zástupkyně ohledně obou obžalovaných znovu zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k novému rozhodnutí. Usnesení krajského soudu bylo doručeno obhájci žalobce dne [datum] Okresní soud v Ústí nad Labem nařídil nové hlavní líčení ve věci na den [datum], kdy byl zopakován dosavadní průběh hlavního líčení a provedeny listinné důkazy; hlavní líčení pokračovalo dne [datum], kdy byly provedeny listinné důkazy. Téhož dne byl vyhlášen v pořadí třetí rozsudek soudu prvé instance č.j. [číslo jednací], jímž byl žalobce podle § 226 písm. c) tr. řádu zproštěn obžaloby v plném rozsahu. Písemné vyhotovení rozsudku bylo doručeno obhájci žalobce dne [datum]. Proti tomuto rozsudku podala státní zástupkyně, které dne [datum] odůvodnila. Krajský soud v Ústí nad Labem dne [datum rozhodnutí] usnesením č.j. [číslo jednací] napadený rozsudek k odvolání státní zástupkyně ohledně obou obžalovaných znovu zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k novému rozhodnutí. Usnesení krajského soudu bylo doručeno obhájci žalobce dne [datum]. Po vrácení věci Okresní soud v Ústí nad Labem nařídil další hlavní líčení na den [datum] a rozhodl, že přibere znalce z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství k podání znaleckého posudku k posouzení způsobu zranění jednoho z poškozených. Opatřením ze dne [datum] soud přibral jako znalce [příjmení] [jméno] [příjmení]. Další hlavní líčení bylo nařízeno na [datum], bylo odročeno na [datum] a znalecký posudek byl podán dne [datum] Hlavní líčení bylo nařízeno na [datum], avšak pro neúčast znalkyně a přísedící bylo odročeno na [datum], toto se však opět nekonalo pro neúčast znalkyně, bylo odročeno [datum], kdy byl proveden výslech znalkyně. Závěrečné hlavní líčení se konalo dne [datum], kdy byly provedeny listinné důkazy a poté byl vyhlášen čtvrtý rozsudek ohledně [jméno] [celé jméno žalobce], a ve vztahu k žalobci bylo rozhodnuto usnesením rovněž z [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], jímž bylo trestní stíhání proti žalobci podle § 223 odst. 1 tr. řádu z důvodu uvedeného v § 11 odst. 1 písm. b) tr. řádu zastaveno. Písemné vyhotovení usnesení bylo doručeno obhájci žalobce dne [datum]. Státní zástupkyně podala stížnost, kterou následně písemně odůvodnila a o této stížnosti rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem dne [datum rozhodnutí] usnesením č.j. [číslo jednací], jímž stížnost státního zástupce podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu zamítl. Usnesení krajského soudu bylo doručeno obhájci žalobce dne [datum] Trestní řízení proti žalobci tak bylo pravomocně skončeno dne [datum].

6. Z usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] soud zjistil, že rozsudek soudu prvé instance z [datum] byl zrušen z důvodu, že z tohoto dostatečně nevyplývá, jak se soud vypořádal s proti sobě stojícími svědectvími strážníků a obžalovaných za situace, kdy strážníci jsou osobami bezúhonnými a naopak obžalovaní byli pro násilnou trestnou činnost již několikrát řešeni. Soud prvé instance tak byl vyzván k doplnění dokazování a jejich zhodnocení v tomto směru. Z usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací], kterým byl zrušen druhý z rozsudků soudu prvé instance z [datum], se podává, že odvolací soud rozsudek soudu prvé instance zrušil z důvodu, že pokud jde o prokazování daného skutku, stále nenastala situace, která by umožňovala rozhodnout o zproštění obžaloby ve vztahu k oběma obžalovaným, neboť nebylo provedeno dokazování vyčerpávajícím způsobem tak, aby bylo možno uzavřít, že chybí důkazy proti oběma obžalovaným, nebo že proti sobě stojí důkazy svědčící jak o vině, tak i nevině a tyto mají stejnou vypovídací hodnotu. Odvolací soud se zejména neztotožnil se závěry soudu prvé instance, že nebylo prokázáno, že by se předmětný skutek stal. Z usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne [datum], kterým byl zrušen v pořadí třetí rozsudek soudu prvé instance z [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], se podává, že odvolací soud rozhodnutí soudu prvé instance zrušil z důvodu, že závěr soudu prvé instance o tom, že nelze učinit závěr, že by se skutek označený v obžalobě vůbec stal, případně že by jej spáchal některý z obžalovaných, je ve zřetelném rozporu s provedeným dokazováním, respektive jde o zcela nesprávnou interpretaci, kterou okresní soud činí ku prospěchu obžalovaných.

7. Z usnesení Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], soud zjistil, že ve vztahu k žalobci bylo trestní stíhání zastaveno dle § 11 odst. 1 písmene b) trestního řádu, neboť trestní stíhání je promlčeno. Z obsahu odůvodnění tohoto rozhodnutí soudu prvé instance se podává, že tento se komplexně vypořádává po skutkové stránce s potyčkou, ke které došlo předmětného dne v restauračním zařízení mezi žalobcem a jeho bratrem [jméno] [celé jméno žalobce] na jedné straně a přivolanou hlídkou městské policie a předtím ještě obsluhou předmětné restaurace. Soud prvé instance obsáhle hodnotí zejména svědecké výpovědi, které popisují jednotlivé dílčí útoky odlišně, a dospívá k závěru, že pokud jde o žalobce [celé jméno žalobce], pak došlo k užití násilí v úmyslu působit na výkon úřední osoby, a to po pečlivém zkoumání všech svědeckých výpovědí v jejich vzájemné souvislosti. Soud prvé instance uzavírá, že násilí bylo ze strany žalobce užito a že se v jednočinném souběhu žalobce coby obžalovaný dopustil na místě veřejnosti přístupném výtržnosti tím, že jiného napadl. Soud prvé instance tedy uzavřel, že skutek se stal, je trestným činem a spáchal jej obžalovaný, a po právní stránce tento nově kvalifikoval jakožto přečin násilí proti úřední osobě podle § 325 odst. 1 písmene a) tr. zákoníku a jako přečin výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku. S ohledem na tuto kvalifikaci pak soud prvé instance uzavírá, že ohledně obou přečinů uplynula zákonem daná promlčecí doba, která se odvíjí právě od této právní kvalifikace spáchaného činu. V případě přečinu výtržnictví pak promlčecí doba uplynula [datum], v případě druhého přečinu násilí proti úřední osobě, pak [datum]. Z usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem z [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] se pak podává, že soud odvolací k podanému odvolání shledal tyto závěry soudu prvé instance správnými, a to i pokud jde o přiléhavou právní kvalifikaci v podobě přečinu násilí proti úřední osobě a přečinu výtržnictví.

8. Soud učinil ve věci závěr o skutkovém stavu ohledně průběhu soudního řízení korespondující se skutkovými zjištěními popsanými výše. Z důkazů v řízení provedených byla učiněna skutková zjištění pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku, jak jej soud níže podává, plně postačující. Soud ve věci nezamítal žádný z důkazních návrhů. Soud nehodnotil duplicitně listiny, které dokládají průběh trestního řízení a předběžné uplatnění nároku žalobce u žalované.

9. Soud posoudil předmětnou věc po právní stránce podle těchto ustanovení: Podle ust. § 1 zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen „OdpŠk“ nebo „zákon“), stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 zákona odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle ust. § 5 písm. a), b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. Podle ust. § 13 odst. 1 stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle ust. § 26 zákona, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem ("o.z."). Podle ust. § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného. Podle § 14 odst. 1 cit. zák. se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle ust. odst. 3 cit. § je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Ust. § 15 odst. 2 cit zák. pak stanoví, že poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

10. V řízení bylo prokázáno, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

11. Obecně platí, že předpokladem odpovědnosti státu za škodu dle OdpŠk je splnění tří podmínek: 1) existence odpovědnostního titulu (nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu), 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi odpovědnostním titulem a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku. Absence i jen jednoho z těchto předpokladů odpovědnosti je přitom důvodem pro zamítnutí nároku na náhradu škody.

12. Žalobce se podanou žalobou domáhal zadostiučinění za nesprávný úřední postup ve formě nepřiměřené délky řízení ve výši 219 559 Kč. Žalovaná tento nárok žalobce odškodnila nefinanční formou, a to konstatováním porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě dle čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (stanoviskem ze dne [datum]; tedy po podání žaloby i uplynutí doby určené k předběžnému projednání nároku).

13. Soud se tak nejprve zabýval otázkou, zda orgány činné v trestním řízení vydaly rozhodnutí v předmětném řízení v přiměřené lhůtě ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí zákona. Pro soudní řízení není obecně stanovena žádná lhůta, kterou by bylo možné považovat za přiměřenou. Judikatura Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku (dále i jen„ ESLP“) za aspekty přiměřenosti lhůty považuje jednak zájem účastníka na rychlém vyřízení věci a jednak obecný zájem na řádném výkonu spravedlnosti. Přitom přihlíží ke složitosti věci, chování účastníků a státních orgánů a významu řízení pro účastníka. Tomu odpovídá i ustanovení § 31a odst. 3 zákona, dle kterého soud přihlíží při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného. Tato kritéria se pak použijí i na zjištění, zda byla délka řízení přiměřená (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]).

14. Z konstantní judikatury dovolacího soudu vyplývá, že pro závěr, zda byla či nebyla konkrétní věc projednána v přiměřené lhůtě, je třeba celkovou délku jejího projednávání poměřit kritérii uvedenými v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Jak přitom plyne z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], je z hlediska závěru o přiměřenosti délky řízení třeba hodnotit všechna takto jmenovaná kritéria, ať již v neprospěch žalobce nebo v jeho prospěch. Platí totiž, že na závěru o nepřiměřenosti délky řízení a v návaznosti na něm i o případné výši zadostiučinění, se projeví kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk ve stejném poměru, v jakém se na celkové délce řízení podílela (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

15. Trestní řízení trvalo ve vztahu k žalobci od [datum], kdy mu bylo doručeno usnesení o zahájení trestního stíhání, do [datum], kdy nabylo právní moci usnesení soudu odvolacího, kterým bylo potvrzeno zastavení trestního stíhání z důvodu jeho promlčení. Trestní stíhání ve vztahu k žalobci tak trvalo dobu 9 let a 5 měsíců, což je doba nepřiměřeně dlouhá.

16. K tomuto závěru vede soud vyhodnocení kritérií § 31a odst. 3 odškodňovacího zákona. Primárně k tomuto závěru vede soud vyhodnocení kritéria písmene d) - postupu soudu během řízení. Jak se podává z průběhu naříkaného řízení, prvá tři rozhodnutí soudu prvé instance byla odvolacím soudem opakovaně rušena, a to pro nedostatky shledané v prokázání tvrzeného skutkového stavu a pro nepřezkoumatelnost závěru soudu prvé instance, pokud jde o hodnocení důkazů k učiněným zjištěním. Toto se týkalo zejména hodnocení vzájemně si odporujících výpovědí policejní hlídky a obou obviněných [anonymizováno] Odvolacím soudem bylo opakovaně vytýkáno, že skutkový stav nebyl zjištěn úplným způsobem, tedy tak, aby bylo možno bezpečně uzavřít, jak se skutkový děj odehrál, nebo aby bylo možno uzavřít, že z provedených důkazů bezpečně nelze zjistit, že obvinění se skutku nedopustili, že tento nespáchali oni, nebo aby bylo možno uzavřít, že byly vyčerpávajícím způsobem provedeny veškeré důkazy a ani z těchto se vina obviněných nepodává. Jakkoliv nelze přesně vyčíslit, nakolik tyto vady spočívající zejména v nepřezkoumatelnosti odůvodnění vyhodnocených důkazů soudu prvé instance k délce řízení přispěly, pak je nutno uzavřít, že pro tato došlo bezpochyby k prodloužení naříkaného řízení a soud tak z tohoto důvodu uzavírá, že nesprávný úřední postup ve formě nepřiměřené délky řízení je dán. Soud dále shledal v řízení období dílčího průtahu v období od [datum], kdy je podána obžaloba, do [datum], kdy je teprve po jednom roce a 11 měsících ve věci nařízeno hlavní líčení. Kritérium zejména postupu soudu prvé instance tak potvrzuje závěr o nesprávném úředním postupu ve formě nepřiměřené délky řízení. Tento závěr pak nevyvrací ani hodnocení kritérií ostatních, tedy ani kritéria složitosti řízení, kdy řízení bylo nadstandardně složitým po skutkové stránce, kdy soud se musel vypořádávat s výpověďmi několika svědků, které si vzájemně protiřečily, a prokazovat tak poměrně komplikovaný děj konfliktu v restauraci, jakkoliv tento sám o sobě dlouhou dobu netrval. Z tohoto důvodu bylo řízení i procesně složitějším, neboť soud musel slyšet větší množství svědků a vypracovávat znalecký posudek. Nicméně ani tato zvýšená skutková či procesní složitost neodůvodňuje, aby naříkané řízení trvalo dobu přesahující 9 let. Řízení nebylo složitějším po stránce právní, tedy ani z tohoto důvodu nelze shledat délku řízení přiměřenou. A pokud jde o počet soudních instancí, pak ani tato důvodně délku řízení neprotáhla, neboť jak uvedeno, rozhodnutí soudu prvé instance bylo 3× zrušeno pro vady tohoto rozhodnutí, tedy toto nelze klást k tíži žalobce. Celkovou délku řízení neodůvodňuje jakožto přiměřenou ani chování žalobce, který se na délce řízení negativně nikterak nepodílel. A pokud jde o zbývající kritérium významu předmětu řízení, pak tímto je trestní řízení s typově zvýšeným významem řízení a toto potvrzuje závěr, že toto řízení mělo být ukončeno v době kratší.

17. Pro výše uvedené důvody tak odpovědnostní titul je dán.

18. V důsledku porušení práva žalobce na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě tomuto vznikla nemajetková újma - presumovaný vznik újmy žalovaná tvrzeními nevyvracela. Žalovaná brojila nikoli proti vzniku újmy, ale proti finanční formě jejího odškodnění.

19. Jak uvedeno výše, trestní stíhání žalobce bylo zastaveno usnesením Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], jimiž bylo trestní stíhání proti žalobci zastaveno podle § 223 odst. 1 tr. řádu z důvodu uvedeného v § 11 odst. 1 písm. b) tr. řádu (právní moc ke dni [datum]).

20. Dle § 223 odst. 1 tr.ř. soud zastaví trestní stíhání, shledá-li za hlavního líčení, že tu je některá z okolností uvedených v § 11. Dle § 11 odst. 1 písm. b) tr. ř. trestní stíhání nelze zahájit, a bylo-li již zahájeno, nelze v něm pokračovat a musí být zastaveno, je-li trestní stíhání promlčeno.

21. Pokud jde o formu odškodnění, soud vyšel v tomto směru z judikatury dovolacího soudu, zejm. rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]. Z této se podává, že jiná forma náhrady nemajetkové újmy ve smyslu § 31a odst. 2 OdpŠk může být poskytnuta v trestním řízení v podobě zmírnění ukládaného trestu, je-li navázáno právě na porušení práva na přiměřenou délku řízení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Tyto závěry se pak plně uplatní i v případě, že je trestní stíhání z důvodu nepřiměřené délky řízení dokonce zastaveno (srov. usnesení NS sp. zn. [spisová značka], NS sp. zn. [spisová značka], usnesením ÚS sp. zn. [ústavní nález]). Rozhodovací praxe Nejvyššího soudu se tedy ustálila v názoru, podle kterého je zastavení trestního stíhání z důvodu jeho nepřiměřené délky způsobilým, účinným a rovněž zásadně dostatečným kompenzačním prostředkem odškodnění nemajetkové újmy vzniklé obviněnému (obžalovanému) nepřiměřenou délkou trestního stíhání. Uvedené platí tím spíše, je-li kompenzačním prostředkem nápravy zmírnění trestu, tj.„ pouze“ zmírnění trestu, oproti„ úplnému“ zastavení trestního stíhání (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). V trestním stíhání, které bylo zastaveno mimo jiné z důvodu promlčení trestního stíhání, se však pokračuje, prohlásí-li obviněný do tří dnů od doby, kdy mu bylo usnesení o zastavení trestního stíhání oznámeno, že na projednání věci trvá. Smyslem ustanovení § 11 odst. 3 (nyní § 11 odst. 4) trestního řádu je dát možnost obviněnému, jehož trestní stíhání bylo z uvedeného důvodu zastaveno, aby mohl pokračovat v trestním řízení a docílit popř. zprošťujícího rozsudku a tím své plné rehabilitace (Šámal, P. a kol.: Trestní řád. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, komentář k § 11 odst. 3). I v případě zastavení trestního stíhání z důvodu promlčení nastává, stejně jako tomu bylo v případech zastavení trestního stíhání z důvodu jeho nepřiměřené délky či z důvodu amnestie ze dne [datum], pro obviněného (z pohledu zákona č. 82/1998 Sb. poškozeného) ten příznivý následek, že již mu nemůže být uložen trest, a to dokonce ani v případě, že by trval na projednání věci a byl shledán vinným (§ 227 trestního řádu), na čemž navíc žalobce v nyní projednávané věci nakonec netrval, když tento požadavek vzal zpět.

22. Závěry judikatury dovolacího soudu týkající se zastavení trestního stíhání z důvodu jeho nepřiměřené délky či z důvodu amnestie z [datum] se mohou uplatnit i v případě zastavení trestního stíhání z důvodu jeho promlčení, které nastalo v průběhu samotného trestního stíhání. Byť důvodem promlčení trestní odpovědnosti a následného zastavení trestního stíhání primárně není poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou obviněnému nepřiměřenou délkou jeho trestního stíhání, neznamená to, že právě s ohledem na důsledky takového rozhodnutí, tj. nemožnost uložit trest, nemůže rozhodnutí o zastavení trestního stíhání formu zadostiučinění představovat (NS sp. zn. [spisová značka]), a to zejména ve spojení s konstatováním porušení práva, které je základní a plnohodnotnou formou zadostiučinění.

23. Konstatování porušení práva ve spojení se zastavením trestního stíhání z důvodu jeho promlčení tak zásadně představuje pro poškozeného způsobilé, účinné a dostatečné zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou délkou trestního stíhání a ještě jinou formu zadostiučinění lze vedle toho poškozenému přiznat, pokud se odškodnění, kterého se mu takto dostalo, s ohledem na konkrétní okolnosti případu nejeví jako dostačující.

24. Soud proto na jednání konaném dne [datum] žalobce poučil ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. o nutnosti tvrdit skutková tvrzení a navrhovat k jejich prokázání důkazy, z nichž by se podávalo, že právě v situaci žalobce nelze poskytnuté zadostiučinění v podobě konstatování porušení práva považovat za dostačující. To vše v kontextu situace žalobce, kdy bylo jeho trestní stíhání zastaveno usnesením Okresního soudu v Ústí nad Labem z [datum] ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem z [datum], ze kterých se podává, že soud prvé instance i soud odvolací mají za prokázané užití násilí žalobcem v úmyslu působit na výkon úřední osoby, a to na místě veřejnosti přístupném, tedy za kontextu, kdy je trestními soudy obou instancí shledáno, že skutek se stal, že jej spáchal žalobce jakožto obžalovaný a že jej lze podřadit pod dva přečiny, konkrétně přečin násilí proti úřední osobě a přečin výtržnictví, nicméně kdy vzhledem k této právní kvalifikaci jde v obou případech o trestní stíhání promlčené a tedy je nutno toto zastavit.

25. K uvedenému poučení žalobce uvedl, že skutečnosti, pro které by mu mělo být poskytnuto finanční zadostiučinění, spatřuje v tom, že byl stíhán právě předmětnou dobu dosahující skoro 10 let, že nikdy trestán nebyl, že trestní řízení komplikovalo jeho běžný pracovní a rodinný život, neboť byl volán k úkonům trestního řízení, že trestní řízení pro něj bylo psychicky vyčerpávající, že celková délka řízení není odůvodněna jeho složitostí, naopak toto bylo jednoduchým, dále tím, že jej trestní řízení finančně vyčerpávalo, a dále i tím, že on sám si nefinančního zadostiučinění nikterak necení a považoval by za jedinou formu zadostiučinění, kterou by byl ochoten akceptovat, poskytnutí zadostiučinění finančního.

26. Soud v tomto směru uzavírá, že žalobce neunesl i přes poučení soudu povinnost tvrzení, pokud jde o doplnění relevantních skutkových tvrzení k tomu, proč v případě žalobce nemá být za výše citovaného kontextu zadostiučinění ve formě konstatování porušení práva na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě, jak se tohoto žalobci již dostalo na základě stanoviska z [datum], v jeho případě dostačujícím. Veškerá tvrzení žalobce totiž zopakovala pouze skutečnosti týkající se obvyklého zásahu ve sféře poškozených vyvolaných nepřiměřenou délkou řízení. Tedy to, že řízení se vede nepřiměřeně dlouho, v tomto případě dobu skoro 10 let, to, že je žalobce jakožto poškozený vystaven obavám o výsledek takovéhoto trestního stíhání a že zatížen účastí u naříkaného řízení. Dále žalobce doplnil tvrzení týkající se hodnocení samotné délky naříkaného řízení, tedy že jde o řízení jednoduché, což rovněž není skutečností, která by odůvodňovala mimořádné přiznání zadostiučinění ve formě finanční. Rovněž doplnění tvrzení v tom směru, že žalobce byl vedením trestního řízení vyčerpáván po stránce finanční, není tvrzením, které by odůvodňovalo přiznání zadostiučinění ve formě finanční, neboť v tomto směru by se jednalo o majetkovou škodu, která by byla ve vztahu k žalobci jakožto osobě nezákonně trestně stíhané odškodnitelná tehdy, pokud by došlo k vydání nezákonného rozhodnutí, což v daném případě nenastalo, neboť žalobce nebyl obžaloby zproštěn, ale trestní stíhání bylo právě zastaveno (žalobce výslovně uvedl, že tuto škodu v tomto řízení nenárokuje). Důvodem pro přiznání finančního zadostiučinění není ani subjektivní vnímání formy odškodnění ze strany žalobce, kdy tento se necítí uspokojen nefinanční formou odškodnění a dle jeho vnímání by u něj pocit zadostiučinění vyvolalo pouze peněžní zadostiučinění.

27. Žalobce neunesl povinnost tvrzení tedy v tom směru, že neuvedl okolnosti, které by odůvodňovaly, nad rámec jinak presumované újmy vyvolané délkou řízení, že i přes poskytnuté zadostiučinění nefinanční je nutno přistoupit ještě k zadostiučinění finančnímu. Tedy jinak, nedotvrdil, že by nastaly konkrétní de facto až výjimečné okolnosti, které by toto odůvodňovaly. Jak se totiž podává z provedeného dokazování, vedle nefinančního zadostiučinění byl za délku řízení žalobce fakticky kompenzován právě již výsledkem trestního řízení v tom směru, že toto bylo zastaveno pro délku tohoto řízení, která se projevila právě v promlčení trestnosti obou přečinů, jichž se jinak žalobce dle závěrů soudu prvé instance i soudu odvolacího dopustil, avšak právě pro promlčení tohoto stíhání toto muselo být zastaveno.

28. K poučení soudu pak žalobce uvedl, že se nedomáhal pokračování trestního řízení ve smyslu § 11 odst. 4 t.ř., neboť fakticky nechtěl, aby se toto dále vedlo, tedy neměl zájem, aby bylo rozhodnuto o otázce viny i za situace, kdy by mu soud již nemohl uložit žádný trest.

29. Z důvodů výše uvedených tak soud dospěl k závěru, že žalovanou poskytnuté zadostiučinění ve formě konstatování porušení práva na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě je zadostiučiněním dostačujícím, a proto soud žalobu na finanční zadostiučinění v celém rozsahu zamítl.

30. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

31. V souzeném případě byl žalobce zcela úspěšný, proto má proti žalované právo na náhradu nákladů řízení, v plné výši, neboť výsledek řízení projevující se tím, že poškozený dosáhne satisfakce uložením povinnosti škůdce nahradit mu nemateriální újmu, lze hodnotit ve smyslu zásad úspěchu ve věci obdobně jako plný úspěch, byť poškozenému nebylo přiznáno jím požadované plnění v celé jeho výši (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod [číslo]). To platí i za situace, kdy žalobce dosáhne dobrovolného odškodnění ve formě nefinanční, avšak pozdního, tedy po podání žaloby a marném uplynutí lhůty pro předběžné projednání nároku. Žaloby byla podána dne [datum], lhůta pro předběžné projednání nároku uplynula rovněž dne [datum], žalovaná však stanovisko vydala až dne [datum]. Žalobci tak náleží nárok na plnou náhradu nákladů řízení.

32. Žalobci, který byl v řízení právně zastoupen, vznikly v řízení náklady v celkové výši 14 165,70 Kč, která je tvořena: -) soudní poplatek ve výši 2.000 Kč; -) 3x odměna právního zástupce za úkon právní služby á 3.100 Kč bez DPH (převzetí zastoupení; žaloba; účast na jednání soudu; soud nepřiznal odměnu za podání ze dne [datum], neboť soud nežádal od žalobce další vyjádření ve věci, ale pouze sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím bez jednání), tj. celkem 9.300 Kč bez DPH (dle § 6,7, 9/4a) AT; tarifní hodnota 50 000 Kč dle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]); -) 3x paušální náhrada hotových výdajů právního zástupce dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu á 300 Kč, tj. celkem 900 Kč bez DPH -) náhrada cestovních výdajů za cestu k jednání soudu vozidlem [registrační značka] ze sídla právního zástupce do sídla soudu a zpět vždy za 2x90 km, tj. 180 km (cesta tam a zpět dle www.mapy.cz), při spotřebě 6,13 litrů NM/100 km (průměr údajů dle TP; metodika ES1999/101) + náhrada za promeškaný čas za cestu k soudu a zpět (tj. 2x cesta trvající 3x ½ hod.; dle www.mapy.cz) po 100 Kč dle § 14 advokátního tarifu – tedy celkově náhrada za cestu celkem 1 965,70 Kč bez DPH -) právní zástupce žalobce není plátce DPH