10 C 22/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem JUDr. Tomášem Bělohlávkem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 100 299 Kč s příslušenstvím I) Žalovaná je povinna uhradit žalobci 40 500 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku. II) Zamítá se žaloba na úhradu 59 799 Kč. III) Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalovaném úhrady částky ve výši 48 318 Kč z titulu nesprávného úředního postupu ve formě nepřiměřené délky řízení, vedené u Okresního soudu v Chomutově pod č. j. 47 T 61/2016. Žalobce uvádí, že trestní stíhání proti němu bylo zahájeno 14. 4. 2015 pro podezření ze spáchání přečinu usmrcení z nedbalosti a toto řízení bylo skončeno rozsudkem Okresního soudu v Chomutově z 13. 3. 2019. Žalobce uvádí, že řízení trvalo 4 roky a výsledná délka řízení je nepřiměřená. Žalobce vychází z roční částky odškodnění ve výši 20 000 Kč a z titulu nesprávného úředního postupu tak požaduje úhradu částky 48 318 Kč. Žalobce se jako druhého z nároků domáhá náhrady škody ve formě nákladů, které vynaložil na obhajobu a na znalecký posudek v rámci tohoto trestní stíhání, když uvádí, že usnesení ze 14. 4. 2015, kterým bylo zahájeno jeho trestní stíhání, je nezákonným rozhodnutím. Žalobce přitom uvádí, že vynaložil na svoji obhajobu částku 32 016 Kč, sestávající z nákladů právního zastoupení a dále částku 19 965 Kč, kterou vynaložil na znalecký posudek.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila podáním z 21. 5. 2020. Pokud jde o nárok na odškodnění za nesprávný úřední postup ve formě nepřiměřené délky řízení, pak k tomuto žalovaná uvedla, že nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu, tedy pro absenci odpovědnostního titulu tento nárok odmítá. Uvedla, že řízení trvalo 3 roky a 11 měsíců a šlo o poměrně složitou věc, v níž bylo vypracováno několik znaleckých posudků, což délku řízení odůvodňuje. Pokud jde o druhý z nároků, ve formě nákladů právního zastoupení a dalších nákladů, vynaložených v souvislosti s vydáním nezákonného rozhodnutí, pak žalovaná konstatovala, že došlo k vydání nezákonného rozhodnutí a žalobci přiznala nárok ve výši 19 965 Kč jakožto náklady vynaložené na úhradu ceny znaleckého posudku a na nákladech obhajoby přiznala žalovaná žalobci částku 20 901,92 Kč, když k tomuto žalovaná uvedla, že rozporuje pouze úkony právní služby z 15. 7. 2015 a 30. 7. 2015, což jsou úkony prostudování spisu, kdy za tyto úkony náleží odměna pouze za jeden úkon, spojený s prostudováním spisu při skončení vyšetřování.

3. Na vyjádření žalované pak reagoval žalobce k výzvě soudu podáním ze dne 5. 6. 2020, ve kterém setrval na závěru, že v řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve formě nepřiměřené délky řízení, když v tomto shledává průtahy, a pokud jde o náklady obhajoby, pak trvá na tom, že opakované nahlížení do spisu je zcela legitimním prostředkem obhajoby a žalobce by měl být odškodněn i za takto vynaložené náklady na tyto úkony právní služby.

4. Ze stanoviska Ministerstva spravedlnosti z 3. 4. 2020 soud zjistil, že žalobce žalobou uplatněný nárok u žalované předběžně uplatnil, a to dne 8. 7. 2019. Z tohoto stanoviska, jakož i z vyjádření žalovaného z 5. 6. 2020 má soud za prokázané, že žalovaný žalobce odškodnil, pokud jde o náklady obhajoby a náklady vynaložené na znalecký posudek částkou ve výši 20 901,92 Kč na nákladech obhajoby a částkou ve výši 19 965 Kč na nákladech na znalecký posudek.

5. Z tvrzení účastníků řízení má soud za nesporné tyto skutečnosti, když tyto jsou obsahově ve vyjádřeních obou účastníků uváděny shodně: -) usnesením Policie České republiky ze dne 14. 4. 2015 bylo zahájeno trestní stíhání žalobce pro přečin usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1, trestního zákoníku a takto zahájené trestní stíhání bylo ukončeno rozsudkem Okresního soudu v Chomutově z 13. 3. 2019 pod č. j. 47 T 61/2016-307, který byl žalobce zproštěn obžaloby; -) pokud jde o úkony právní služby a související náklady obhajoby, pak mezi stranami bylo nesporným, že žalobce vynaložil částku ve výši 19 965 Kč na znalecký posudek -) a pokud jde o jednotlivé úkony právní služby, pak mezi žalobci nebyl sporný žalobcem tvrzený rozsah úkonů právních služeb, tak jak jsou tyto obsahem přílohy žaloby, s výjimkou těchto dvou úkonů právní služby: 1) 15. 7. 2015 prostudování spisu; 2) 30. 7. 2015 prostudování spisu; ve zbytku byly právní úkony co do účelnosti a rozsahu žalovanou uznány.

6. Z vyúčtování právních služeb z 11. 3. 2016 a 6. 7. 2019 soud zjistil, že právní zástupce žalobce tomuto účtoval odměnu za právní služby ve smluvní výši 2 500 Kč za 1 úkon právní služby. Dále soud zjistil, že právní zástupce žalobce vykonal i dva sporné právní úkony právní služby, konkrétně 15. 7. 2015 a 30. 7. 2015 prostudování spisu.

7. Ze spisu vedeného Okresním soudem v Chomutově sp. zn. 47 T 61/2016 soud zjistil následující. Usnesením Policie České republiky z 14. 4. 2015 bylo ve smyslu § 160 odst. 1, trestního řádu, zahájeno trestní stíhání žalobce, jako obviněného ze spáchání přečinu usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1, trestní zákoníků, kterého se měl dopustit tím, že dne 30. 11. 2014, když řídil motorové vozidlo, srazil chodkyni, která přecházela vozovku, respektive dokončovala přecházení vozovky, a která na následky dopravní nehody následně zemřela. Z části spisu týkajícího se přípravného řízení se podává, že úkony trestní řízení byly zahájeny 30. 11. 2014, byla pořízena rozsáhlá fotodokumentace nehody, byl slyšen žalobce jakožto podezřelý a dále několik svědků. Bylo rovněž provedeno šetření ohledně přítomnosti alkoholu u poškozené a ve věci byl přibrán 14. 1. 2015 znalec z oboru silniční doprava, odvětví městská a silniční doprava. Tento pak podal znalecký posudek 30. 11. 2014. Po zahájení trestní stíhání vůči žalobci, k čemuž došlo 14. 4. 2015, byl realizován výslech obviněného a to téhož dne a obviněný následně podal stížnost proti usnesení o zahájení trestní stíhání. Jeho výslech pokračoval 6. 5. 2015. Podaná stížnost byla zamítnuta usnesením ze dne 11. 5. 2015. Výslech obviněného pokračoval 15. 7. 2015 a ve věci byl poté vypracován nový znalecký posudek, konkrétně dne 6. 7. 2015, Ing. [jméno] [příjmení], který se týkal okolností předmětné dopravní nehody, zejména možností jejího odvrácení ze strany žalobce. Ve věci byli dále slyšeni další svědci a opatřením ze dne 14. 9. 2015 byl přibrán revizní znalec [právnická osoba], vzhledem k rozporným závěrům obou znalců předchozích v otázkách důležitých pro trestní řízení. Znalecký ústav [příjmení] [jméno] podal znalecký posudek 15. 11. 2015 a strany byly následně vyrozuměny o možnosti prostudovat trestní spis. Dne 11. 3. 2016 byl policií podán návrh na podání obžaloby. Obžaloba byla podána k Okresnímu soudu v Chomutově 9. 5. 2016. Dne 13. 5. 2016 byl podán návrh na předběžné projednání obžaloby a soud věc 18. 5. 2016 přidělil k vyřízení specializovanému senátu na trestnou činnost v dopravě. Pokynem z 19. 5. 2016 bylo nařízeno hlavní líčení na 27. 6. 2016, toto hlavní líčení se konalo a byl proveden výslech obžalovaného a líčení bylo odročeno na 27. 7. 2016 za účelem výslechu svědků a poté znalců. Soud poté řešil omluvu znalců z hlavního líčení, k trestní řízení se připojil poškozený podáním z 18. 5. 2015 Hlavní líčení se konalo 27. 7. 2016, byli slyšeni svědci, prováděny listinné důkazy a výslech znalců. Po přednesu závěrečných návrhů pak soud ve věci vyhlásil rozsudek, kterým uznal žalobce vinným ze spáchání přečinu usmrcení z nedbalosti a odsoudil tohoto k trestu odnětí svobody v délce trvání 1 roku, se zkušební dobou v trvání 18 měsíců a k náhradě škody ve výši 26 160 Kč. Písemné vyhotovení rozsudku je založeno na čl.

254. Soud poté řešil otázku výplaty znalečných, žalobce podal odvolání proti rozsudku z 3. 8. 2016 a toto odvolání odůvodnil 25. 8. 2016. Věc byla předložena odvolacímu soudu 13. 9. 2016 a o podaném odvolání rozhodl na neveřejném zasedání Krajský soud v Ústí nad Labem 25. 10. 2017 tak, že napadený rozsudek v celém rozsahu zrušil a věc vrátil soudu prvého stupně k dalšímu rozhodnutí. Písemné vyhotovení tohoto usnesení odvolacího soudu z 25. 10. 2017 je založeno pod č. j. 6 To 389/2016-282 Odvolací soud k tomuto uvedl, že při posuzování trestné činnosti v dopravě je nezbytné důsledně zkoumat a hodnotit veškeré okolnosti silničního provozu a chování jeho účastníků a je třeba bedlivě zkoumat případnou odpovědnost žalobce jakožto řidiče, zejména za situace, kdy za ztížených okolností by měl být vinen předmětným usmrcením, by toto znamenalo nepřípustný posun k principu objektivní odpovědnosti řidiče obecně. Odvolací soud tak uzavřel, že soud I. stupně provedené důkazy nevyhodnotil správně, pokud na jejich základě žalobce uznal vinným. Právní posouzení tak nemá podklad ve výsledné důkazní situaci a proto byl rozsudek zrušen. Okresní soud byl zavázán znovu obsah provedeného dokazování ve vztahu k otázce viny pečlivě vyhodnotit a podrobit kritičtější úvaze, zda je skutečně na místě posouzení jednání obžalovaného jako přečinu usmrcení, s tím, že se má detailněji zabývat subjektivní stránkou trestného činu a otázkou míry a povahy porušení povinností účastníků silničního provozu a to jak ze strany obžalovaného jakožto řidiče, tak poškozené. Nalézací soud není přímo zavazován k provádění dalších důkazů. Spis byl soudem odvolacím vrácen okresnímu soudu až v lednu 2019 a tento v lednu 2019 rozesílá rozhodnutí soudu odvolacího účastníkům řízení. Soud prvé instance poté pokynem ze 4. 2. 2019 nařizuje hlavní líčení na 13. 3. 2019 a hlavní líčení se koná 13. 3. 2019. Na tomto je pak vyhlášen zprošťující rozsudek. Písemné vyhotovení rozsudku Okresního soudu v Chomutově ze dne 13. 3. 2019 je pak založeno pod č. j. 47 T 61/2016-307 a z tohoto se podává, že žalobce byl jakožto obžalovaný zproštěn obžaloby, kterou mu bylo kladeno za vinu spáchání přečinu usmrcení z nedbalosti. Žalobce byl zproštěn z důvodu podle § 226 písm. b), trestního řádu. Na tomto rozsudku je doložka právní moci 2. 4. 2019. Trestní řízení tak trvalo ve vztahu k žalobci od 14. 4. 2015 do 2. 4. 2019.

8. Ve věci byly splněny podmínky § 115a o.s.ř. pro rozhodnutí o věci bez nařízení jednání, když účastníci s tímto postupem souhlasili.

9. Soud učinil ve věci závěr o skutkovém stavu ohledně průběhu soudního řízení korespondující se skutkovými zjištěními popsanými výše. Z důkazů v řízení provedených byla učiněna skutková zjištění pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku, jak jej soud níže podává, plně postačující. Soud ve věci nehodnotil důkazy týkající se plateb obhajného, když tato skutečnost není pro existenci nároků žalobce relevantní, ani důkazy k výši nákladů na znalecký posudek, když tento nárok byl žalovanou po podání žaloby odškodněn v plné výši.

10. Soud posoudil předmětnou věc po právní stránce podle těchto ustanovení: Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v účinném znění (dále i jen„ OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 cit. zák. odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle § 5 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestní, b) nesprávným úředním postupem. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle § 31 odst. 1 OdpŠk náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Podle odst. 3 téhož ustanovení náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení a zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 téhož ustanovení zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 téhož ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného. Podle § 26 OdpŠk, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem ("o.z."). Podle § 14 odst. 1 OdpŠk se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle ust. odst. 3 cit. § je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

11. Ust. § 15 odst. 2 OdpŠk pak stanoví, že poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

12. V řízení bylo prokázáno, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

13. Obecně platí, že předpokladem odpovědnosti státu za škodu dle OdpŠk je splnění tří podmínek: 1) existence odpovědnostního titulu (nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu), 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi odpovědnostním titulem a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku. Absence i jen jednoho z těchto předpokladů odpovědnosti je přitom důvodem pro zamítnutí nároku na náhradu škody.

14. Pokud jde o náhradu škody požadovanou žalobcem z titulu nákladů vynaložených na obhajobu, cestovné a znalečné dospěl soud k následujícím závěrům.

15. Pokud jde o podmínku existence odpovědnostního titulu, pak v řízení vedeném u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 47T 61/2016 bylo vydáno nezákonné rozhodnutí, kterým je ve smyslu § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. a ustálené judikatury usnesení Policie ČR ze dne 14. 4. 2015, č. j. KRPU-268464-38/TČ-2014-040381. Za nezákonné rozhodnutí ve smyslu § 8 odst. 1 citovaného zákona je třeba považovat usnesení o zahájení trestní stíhání v případě, kdy trestní stíhání neskončí odsouzením obžalovaného, k čemuž v daném případě došlo, když žalobce byl obžaloby rozsudkem Okresního soudu v Chomutově ze dne 13. 3. 2019, č.j. 47T 61/2016-307 dle § 226 písm. b) t.ř. zproštěn. Je tak splněna podmínka existence odpovědnostního titulu.

16. Žalobce požadoval žalobou úhradou nákladů vynaložených na znalecký posudek ve výši 19 965 Kč. Žalovaný stanoviskem ze dne 3. 4. 2020, tedy po podání žaloby, tento nárok uznal důvodným a tuto škodu žalobci odškodnil. Žalobce podáním ze dne 5. 6. 2020 na žalobě setrval v plné výši a podáním ze dne 5. 8. 2020 souhlasil s rozhodnutím bez jednání. Nárok byl tedy žalobou (dne 7. 2. 2020) uplatněn důvodně, žalovanou odškodněn až po podání žaloby, nicméně jelikož nedošlo v této části ke zpětvzetí žaloby, soud musel v této části žalobu s odkazem na § 154 o.s.ř. zamítnout pro nedůvodnost tohoto nároku ke dni vyhlášení rozsudku.

17. Pokud jde o náhradu škody, spočívající v nákladech na obhajobu v trestní řízení, pak žalobce požaduje úhradu skutečně vynaložených částek, které jeho právní zástupce účtoval ve výši 2 500 Kč za jeden úkon právní služby a dále náklady vynaložené na cestovné, celkem 32 016 Kč.

18. Pokud jde o způsob náhrady majetkové škody ve formě nákladů na obhajobu je dána povinnost odškodnit tyto náklady dle § 31 OdpŠk, tedy co do definice úkonu právní služby a určení výše odměny/škody dle advokátního tarifu /AT/). Tedy nikoli ve skutečně žalobcem vynaložené výši, která je dle žalobce skutečně vzniklou škodou. Ust. § 31 odst. 3 OdpŠk paušalizuje výši náhrady škody, když ji omezuje právě výší mimosmluvní odměny podle zvláštního právního předpisu, kterým je AT. Z hlediska výše škody není proto podstatné, jak vysokou částku poškozený na své zastoupení za účelem odstranění nezákonného rozhodnutí nebo nápravu nesprávného úředního postupu vynaložil, a relevantní je pouze to, jak vysokou odměnu za zastoupení, případně náhradu hotových výdajů zástupce stanoví právě zvláštní předpis. Ústavní soud přitom opakovaně odmítl námitku protiústavnosti paušalizace náhrady škody daným ustanovením (viz. nález Ústavního soudu Pl. ÚS 18/01) když uvedl, že je ústavně konformním i v souvislosti s náhradou škody způsobené nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem považovat přiznání náhrady nákladů řízení podle procesních předpisů, neboť účelem úpravy v § 31 odst. 3 OdpŠk je interpretace skutečné škody, spočívající v nákladech vynaložených poškozeným na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí anebo nápravu nesprávného úředního postupu, ve smyslu účelně vynaložených nákladů, přičemž za takové lze z pohledu právní jistoty považovat ty, jež jsou stanoveny zvláštním právním předpisem o mimosmluvní odměně (nález Ústavního soudu publikovaný od č. 84/2007 Sb.).

19. Ze stanoviska žalované soud zjistil, že s výjimkou dvou úkonů, které žalovaná neodškodnila (viz níže), byly žalovanou odškodněny nároky týkající se škody ve formě nákladů na obhajobu a cestovného řádně. Ze stanoviska se podává, že žalovaná (vyjma oněch dvou sporných úkonů) uznala důvodnost a účelnost žalobcem tvrzených úkonů právní služby a tyto pak žalovaná odškodnila výše popsaným způsobem, tedy výpočtem mimosmluvní odměny v souladu s AT, což je postup správný. Pokud jde cestovní výdaje, pak rovněž žalovaná postupovala správně, když vyšla při učení spotřeby vozidla ze spotřeby kombinované, což je v souladu s 13 odst. 4 AT a § 158 odst. 4 zákoníku práce, dle nichž se pro účely stanovení náhrady výdajů za spotřebované pohonné hmoty použije údaj o spotřebě pro kombinovaný provoz podle norem EU uvedený v technickém průkazu vozidla.

20. K tomuto třeba doplnit, že ani žalobce ve svém podání ze dne 5. 6. 2020 způsob výpočtu samotné výše škody (postup dle AT pro určení výše odměny/škody za úkon a výše cestovních výdajů) nesporoval, a nadále brojil pouze proti neuznání dvou níže popsaných úkonů (2x prostudování spisu).

21. Žalobce tak byl žalovanou na nákladech obhajoby a cestovného odškodněn částkou 20 901,92 Kč. I tento nárok byl žalobou (dne 7. 2. 2020) uplatněn důvodně, žalovanou odškodněn až po podání žaloby, nicméně jelikož nedošlo v této části ke zpětvzetí žaloby, soud musel i v této části žalobu s odkazem na § 154 o.s.ř. zamítnout pro nedůvodnost tohoto nároku ke dni vyhlášení rozsudku.

22. Předmětem řízení zůstal nárok na obhajném a cestovném ve výši 11 114,08 Kč (žalobou uplatněných 32 016 Kč minus žalovanou uhrazených 20 901,92 Kč). Z důvodů uvedených níže soud i v této části žalobu zamítl.

23. Jak uvedeno výše, tato částka 11 114,08 Kč je tvořena náklady na dva sporné úkony právní služby (15. 7. 2015 a 30. 7. 2015) a ve zbytku odlišným způsobem výpočtu nákladů obhajoby a cestovného ze strany žalobce: -) pokud jde o odlišný způsob výpočtu výše odměny za úkon právní služby, pak soud viz výše uzavřel, že správným způsobem určení výše škody je postup zvolený žalovanou, tj. určení úkonů právní služby a výše odměny za tyto dle ustanovení AT, nikoli dle smluvních ujednání obhájce a žalobce; rovněž pokud jde o výši cestovného, je správným výpočet strany žalované, když pro určení cestovních výdajů je rozhodná kombinovaná spotřeba vozidla; -) pokud jde o sporné úkony právní služby: 1) 15. 7. 2015 – prostudování spisu; 2) 30. 7. 2015 – prostudování spisu, pak soud uzavírá, že náklady vynaložené na obhajobu v trestní řízení, jsou, jak bylo uvedeno, náklady, které byly vynaloženy na zrušení nezákonného rozhodnutí (§ 31 odst. 1 OdpŠk), zahrnují však pouze účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování, přičemž co je úkonem a výše odměny se určí právě dle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně, kterým je vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (AT; § 31 odst. 3 OdpŠk); z ust. § 11 odst. 1 písm. f) AT se jednoznačně podává, že úkonem právní služby ve smyslu AT je pouze prostudování spisu při skončení vyšetřování - a toto bylo ve vztahu k žalobci odškodněno jakožto úkon ze dne 10. 3. 2016 (obžaloba podána 4.5.2016) -; žalobce tak nemá nárok na odškodnění dalších dvou předcházejících úkonů ve formě prostudování spisu, neboť se nejedná o úkon právní služby ve smyslu AT.

24. Žalobce se dále domáhá finančního zadostiučinění ve výši 48 318 Kč za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem ve formě nepřiměřené délky řízení vedeného u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 47T 61/2016.

25. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda soud vydal rozhodnutí v předmětném řízení v přiměřené lhůtě ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk. Pro řízení není obecně stanovena žádná lhůta, kterou by bylo možné považovat za přiměřenou. Judikatura Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku (dále i jen„ ESLP“) za aspekty přiměřenosti lhůty považuje jednak zájem účastníka na rychlém vyřízení věci a jednak obecný zájem na řádném výkonu spravedlnosti. Přitom přihlíží ke složitosti věci, chování účastníků a státních orgánů a významu řízení pro účastníka. Tomu odpovídá i ustanovení § 31a odst. 3 OdpŠk, dle kterého soud přihlíží při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného. Z konstantní judikatury dovolacího soudu vyplývá, že pro závěr, zda byla či nebyla konkrétní věc projednána v přiměřené lhůtě, je třeba celkovou délku jejího projednávání poměřit kritérii uvedenými v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4761/2009). Jak přitom plyne z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3331/2011, je z hlediska závěru o přiměřenosti délky řízení třeba hodnotit všechna takto jmenovaná kritéria, ať již v neprospěch žalobce nebo v jeho prospěch. Platí totiž, že na závěru o nepřiměřenosti délky řízení a v návaznosti na něm i o případné výši zadostiučinění, se projeví kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk ve stejném poměru, v jakém se na celkové délce řízení podílela (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2012, sp. zn. 30 Cdo 35/2012).

26. Předmětné řízení trvalo ve vztahu k žalobci od 14. 4. 2015 (doručení usnesení o sdělení obvinění) do 2. 4. 2019 (právní moc zprošťujícího rozsudku), tj. 4 roky /z posledního měsíce uplynula více jak polovina/. Toto je doba s ohledem na veškeré dále uvedené okolnosti případu nepřiměřená. K uvedenému závěru vede soud právě již vyhodnocení kritérií § 31a odst. 3 OdpŠk..

27. Soud dospěl k závěru o nesprávném úředním postupu ve formě nepřiměřené délky řízení zejména pro vyhodnocení kritéria postupu orgánů veřejné moci během řízení, když shledal zásadní průtahy v části řízení před soudem odvolacím. Z obsahu spisu se podává, že žalobce podal odvolání proti odsuzujícímu rozsudku soudu prvé instance a toto bylo dne 13. 9. 2016 předloženo soudu odvolacímu. Soud odvolací rozhodl ve věci usnesením z 25. 10. 2017, tedy po 1 roce a 1 měsíci, avšak usnesení odvolacího soudu bylo soudu okresnímu doručeno až 22. 1. 2019, tedy po vydání rozhodnutí odvolacího soudu v neveřejném zasedání v rámci odvolacího řízení, trvalo odvolacímu soudu 1 rok a 3 měsíce, než předložil své rozhodnutí soudu prvé instance k jeho rozeslání účastníkům řízení. Obě tato období, to jest dobu od předložení věci do rozhodnutí v neveřejném zasedání, jakož i období od rozhodnutí odvolacího soudu do předložení věci soudu okresnímu k rozeslání rozhodnutí, je třeba považovat za průtahy v řízení, a soud z tohoto důvodu dospěl k závěru o nesprávném úředním postupu ve formě nepřiměřené délky řízení. Žádné ze zbývajících kritérií dle § 31a odst. 3, písm. b), c) a e) OdpŠk přitom nehovoří pro závěr opačný, když takto způsobené průtahy nejsou dány ani složitostí řízení, ani jednáním poškozeného, a nelze je odůvodnit ani významem předmětu řízení.

28. Odpovědnostní titul tak je dán.

29. V důsledku porušení práva žalobce na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě tomuto vznikla nemajetková újma (presumovaný vznik újmy žalovaná nevyvracela), kterou je nutno odškodnit v penězích, neboť žádné okolnosti, pro něž by bylo na místě spokojit se v dané věci pouze s konstatováním porušení práva (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2828/2011), žalovaná netvrdila a ani soud je neshledal.

30. Postup při určení přiměřené výše peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení stanovil ve své ustálené judikatuře Nejvyšší soud. Zdůraznil, že pro zachování jednotnosti rozhodování ve věcech odškodnění za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě je nezbytné, aby soudy ve svých rozsudcích podrobně vysvětlily, z jaké základní částky odškodnění vyšly a jakým způsobem, včetně procentního vyjádření, zohlednily kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk při určení konečné výše odškodnění (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 3026/2009). Na závěru o výši zadostiučinění by se měla kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk projevit ve stejném poměru, v jakém se podílela na celkové délce řízení; zásadně vhodnou formou tohoto projevu je procentní modifikace základní částky odškodnění za (celé) řízení (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2012, sp. zn. 30 Cdo 1710/2012). Z konstantní judikatury Evropského soudu pro lidská práva a Nejvyššího soudu (viz např. rozsudky ze dne 12. 1. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1151/2009, ze dne 26. 1. 2011, sp. zn. 30 Cdo 4889/2009 nebo ze dne 13. 7. 2011, sp. zn. 28 Cdo 4540/2009) plyne, že za soudní řízení lze přiznat účastníku řízení základní částku v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva roky a dále pak za každý další rok řízení.

31. Za posuzované řízení v délce trvání 4 let soud přiznal žalobci základní částku ve výši 45 000 Kč, když vycházel z částky 15 000 Kč za první dva roky řízení (každé soudní řízení musí trvat určitou dobu, přičemž nemajetková újma v prvních letech trvání řízení není příliš závažná), a z částky 15 000 Kč za každý další rok řízení, tj. z částky 1 250 Kč za každý další měsíc řízení. Tuto částku zvolil soud s ohledem na to, že celková délka řízení nebyla sice přiměřená, ale zároveň neshledal soud důvody pro závěr, že je ve věci na místě vyjít z vyšší částky základního ročního odškodnění, když toto je dle ustálené judikatury přiznáváno až za řízení přesahující dobu 10 let dobu trvání řízení nebo za řízení, kde toto odůvodňuje výjimečné vyhodnocení některého z kritérií dle 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk., což zde soud neshledal.

32. Tuto částku pak je nutno upravit, a to (předně) v důsledku demonstrativně vyčtených kritérií uvedených pod písmeny b) až e) § 31a odst. 3 OdpŠk, tj. s přihlédnutím k : b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného: -) V rámci posouzení složitosti řízení je třeba zohlednit skutkovou, právní i procesní stránku řízení a počet soudních instancí (kritérium podle § 31a odst. 3 písm. b/ OdpŠk) – Řízení bylo běžně složitým po stránce procesní, neboť se v řízení nevyskytovalo větší množství účastníků, ani soud nebyl nucen provádět nadstandardní množství důkazů. Řízení však bylo složitějším po stránce skutkové, neboť bylo třeba zjistit detaily ohledně průběhu předmětné dopravní nehody, za kterýmžto účelem byly zpracovány v posledku celkem 3 znalecké posudky a rovněž bylo složitějším po stránce právní, když bylo třeba vyhodnotit okolnosti na straně všech účastníků předmětné dopravní nehody, tedy nejen žalobce, jakožto obžalovaného ve vztahu k jeho povinnostem řidiče, ale i k poškozené, jakožto osobě, která předmětnou vozovku přecházela. O právní složitosti věci hovoří i to, že samotné rozhodnutí soudu prvé instance bylo odvolacím soudem zrušeno právě proto, že soud provedené důkazy po právní stránce vyhodnotil špatně, když dospěl k závěru o vině obžalovaného. Soud proto základní částku odškodnění pro skutkovou složitost ponížil o 10% a pro právní složitost o dalších 10%. Základní částku odškodnění pak soud nemodifikoval pro počet soudních instancí, když bylo pouze 2x rozhodováno soudem prvé instance a jednou soudem odvolacím. -) Jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, resp. zda poškozený využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení (kritérium podle § 31a odst. 3 písm. c/ OdpŠk). - Žalobce se svým jednáním na délce řízení nepodílel, a to ani v pozitivním ani v negativním slova smyslu, proto pro toto kritérium soud základní částku odškodnění nemodifikoval. -) Kritérium postupu orgánů veřejné moci během řízení (§ 31a odst. 3 písm. d/ OdpŠk) - Soud uvádí, že se na celkové délce řízení negativně promítly průtahy (jak je uvedeno výše). Tuto skutečnost však soud spatřuje dostatečně zohledněnou již tím, že soud ve věci shledal nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce soudního řízení a stanovením peněžité formy zadostiučinění. Hodnocení uvedeného kritéria tedy nezakládá ani navýšení, ani snížení hodnoty odškodnění. V tomto ohledu soud zohlednil i celkovou délku řízení 4 let, která sama o sobě není extrémně dlouhou. Pokud by řízení trvalo dobu delší, pak by toto kritérium soud zohlednil dalším navýšením odškodnění - zde ale zásadnost uvedených průtahů soud zohlednil právě tím, že vůbec dospěl k závěru o nesprávném úředním postupu při této ještě jinak nikoli zásadní délce řízení. -) Významu předmětu řízení pro poškozeného (kritérium podle § 31a odst. 3 písm. e/ OdpŠk) - Evropský soud pro lidská práva předmětný tento typ řízení řadí mezi řízení, kterým přisuzuje zvýšený význam pro účastníky (za řízení se zvýšeným významem pro účastníky jsou považována zejména řízení trestní, opatrovnická, pracovněprávní, o osobním stavu, ve věcech sociálního zabezpečení a týkající se zdraví nebo života). Význam předmětu řízení pro žalobce soud shledal jakožto typově zvýšený, subjektivně zvýšený význam soud neshledal. Pro typový význam řízení tak soud zvýšil základní odškodnění o 10 %.

33. Základní odškodnění je tak po zohlednění shora provedených procentních modifikací na místě snížit o 10 % na výsledných 40 500 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný žalobci na tomto odškodnění žádné finanční plnění neposkytl, soud žalobci přiznal nárok v této výši a ve zbytku tohoto žalobního požadavku soud žalobu zamítl.

34. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 část věty za středníkem o.s.ř.; takto prodloužená pariční lhůta odpovídá podmínkám čerpání finančních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná při výplatě peněžních plnění řídí, přičemž soudu současně nejsou známy okolnosti, pro něž by bylo důvodné se domnívat, že stanovení delší lhůty k plnění oproti třídenní lhůtě zákonné může způsobit žalobcům jakoukoliv újmu.

35. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 a § 151 odst. 1 o.s.ř. V souzeném případě byl žalobce úspěšný co do podstaty nároku na náhradu nemajetkové újmy za nesprávný úřední postup (výsledek řízení projevující se tím, že poškozený dosáhne satisfakce uložením povinnosti škůdce nahradit mu nemateriální újmu, lze hodnotit ve smyslu zásad úspěchu ve věci obdobně jako plný úspěch, byť poškozenému nebylo přiznáno jím požadované plnění v celé jeho výši; k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2707/2013; tarifní hodnota nároku činí 50 000 Kč; k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3378/2013). Oproti tomu byl žalovaný úspěšný v části řízení týkající se nároku na náhradu škody (51 981 Kč; žalobce nevzal žalobu zpět, procesně byl neúspěšným). Tedy každý z účastníků byl tarifně úspěšný přibližně co do poloviny předmětu řízení (50 000 Kč x 51 981 Kč) a soud tak nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.