10 C 22/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem JUDr. Tomášem Bělohlávkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovaným: 1. žalovaný 1 , IČO anonymizováno adresa žalované anonymizována tři slova jméno příjmení anonymizováno adresa 2. žalovaný 2 anonymizováno adresa žalované, žalovaného a žalobkyně 3. žalovaný 3 celé jméno žalované , anonymizována dvě slova adresa žalované, žalovaného a žalobkyně o určení existence věcného břemene práva a chůze

I. Zamítá se žaloba na určení, že pozemek parc. [číslo] v obci [obec], k.ú. [část obce], zapsaný u Katastrálního úřadu pro [anonymizováno] [část Prahy] na listu vlastnictví [číslo] pro [územní celek], k.ú. [část obce], je zatížen služebností - věcným břemenem práva chůze a jízdy ve prospěch spoluvlastnického podílu id. 1/40 nemovitostí vzhledem k celku na pozemku parc. [číslo] jejichž vlastníkem je žalobkyně, a spoluvlastnického podílu id. ½ nemovitosti vzhledem k celku na domě [adresa] postaveném na [parcelní číslo], jehož současnou vlastnicí je žalobkyně, vše v obci [obec], k.ú. [část obce]; a dále v požadavku na určení, že po právní moci rozsudku bude služebnost - věcné břemeno práva chůze a jízdy přes pozemek parc. [číslo] v obci [obec], k.ú. [část obce] ve prospěch spoluvlastnického podílu žalobkyně v rozsahu id. [číslo] nemovitostí vzhledem k celku na pozemku parc. [číslo] spoluvlastnického podílu žalobkyně v rozsahu id. ½ nemovitosti vzhledem k celku na domě [adresa] postaveném na [parcelní číslo], v obci [obec], k.ú. [část obce] vyznačena u Katastrálního úřadu pro [anonymizováno] [část Prahy] na listu vlastnictví [číslo] pro [územní celek], k.ú. [část obce].

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované 1) náklady řízení ve výši 16 456 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce této žalované.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované 2) náklady řízení ve výši 750 Kč a žalovanému 3) náklady řízení ve výši 750 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne [datum] domáhá určení existence věcného břemene - služebnosti k pozemku p. [číslo] k. ú. [část obce], který je ve vlastnictví žalovaných. Žalobkyně uvádí, že je podílovým spoluvlastníkem se spoluvlastnickým podílem id. 1/2 na budově [adresa], nacházející se na pozemku p. [číslo] dále, že je vlastníkem id. [číslo] pozemku p. [číslo] k.ú. [část obce]. Žalobkyně se (po změně žaloby) domáhá určení, že došlo vydržením ke vzniku věcného břemene práva chůze a jízdy ve prospěch spoluvlastnického podílu id. [číslo] pozemku p. [číslo] spoluvlastnického podílu id. 1/2 budovy [adresa], nacházející se na pozemku [parcelní číslo], vše k.ú. [část obce], a to k tíži pozemku [parcelní číslo] k.ú. [část obce]. Žalobkyně uvádí, že je podílovým spoluvlastníkem předmětných nemovitostí, a k těmto nelze přistupovat jinak než právě přes věcným břemenem zatížený pozemek parc. [číslo] že od roku 1978 takto k předmětným nemovitostem přistupovali i její právní předchůdci a ona tak činí minimálně od roku 1997, kdy získala spoluvlastnický podíl na předmětných nemovitostech, tedy dobu delší 25 let. Žalobkyně se domáhá určení, že došlo k vydržení tohoto věcného břemene, neboť byla v dobré víře za situace, kdy jí nikdo v přístupu a v příjezdu k jejím nemovitostem přes zatížený pozemek nikdy nebránil, a pokud by nedošlo k řádnému vydržení, pak se domáhá vydržení mimořádného, jehož podmínky má bezpochybně za naplněné.

2. Žalobkyně se původně domáhala žalobou určení existence věcného břemene z titulu vydržení ke spoluvlastnickému podílu id. 3/8 pozemku p. [číslo] na pozemku [parcelní číslo], toto však na jednání konaném dne [datum] změnila tak, že v tomto rozsahu vzala žalobu zpět a namísto toho se domáhá, pokud jde o pozemek p. [číslo] určení existence věcného břemene co do spoluvlastnického podílu ideální [číslo], který je ve vlastnictví jejím (nikoli [anonymizováno] [jméno]). Soud na jednání konaném dne [datum] rozhodl o připuštění této změny žaloby a dále v požadovaném rozsahu, pokud jde o spoluvlastnický podíl ideálních 3/8 na pozemku p. [číslo] na [parcelní číslo] řízení částečně zastavil (usnesením ze dne [datum] na [číslo listu]).

3. Žalovaná 1 se k žalobě vyjádřila podáním ze dne [datum], a dále na soudním jednání. Žalovaná 1 namítala zejména, že žalobkyně nemůže být v dobré víře, neboť celou dobu věděla, že jí žádný právní titul k užívání zatíženého pozemku nesvědčí, pouze že toto užívání je fakticky trpěno. Bylo poukazováno na souvislosti s vedenými restitučními spory a na to, že žalobkyně nejevila o zajištění právního přístupu přes zatížený pozemek zájem, neboť předpokládala, že v rámci restitučních řízení své vlastnické právo neobhájí. Nicméně však co do jedné poloviny nemovitostí, respektive budovy, nakonec vlastníkem zůstala. Žalovaná 1 namítala i to, že zřízení věcného břemene k ideálnímu spoluvlastnickému podílu panující nemovitosti pojmově možné není.

4. Žalovaný 2 a 3 se k žalobě vyjádřili podáním z [datum]. Žalovaní rovněž sporovali existenci dobré víry na straně žalobkyně. Poukazovali na skutečnost, že při koupi zatíženého pozemku [parcelní číslo] žalobkyně o tuto koupi nejevila žádný zájem, přičemž si tak mohla přístup ke svým pozemkům bezproblémově zajistit, nicméně tak neučinila právě proto, že probíhaly restituční spory s jejími právnímu předchůdci, kdy tito předpokládali, že budou neúspěšní, tedy toto neřešili. Žalovaní poukazovali na to, že přístup a příjezd přes tento pozemek byl pro žalobkyni fakticky trpěn, nicméně ne proto, že by žalobkyni svědčilo právo, které by bylo v tomto směru nějak vymahatelné, ale pro faktické umožnění tohoto přístupu ze strany žalovaných 2 a 3. Žalovaní 2 a 3 rovněž poukazovali na to, že zatížený pozemek nákladným způsobem zrekonstruovali a že žalobkyně se žádným způsobem nepodílela ani na rekonstrukci tohoto pozemku, ani na pravidelných údržbách, které tento pozemek pravidelně vyžaduje. Žalovaní rovněž tímto podáním ze [datum] vznesli vzájemný návrh.

5. Pokud jde o vzájemný návrh žalovaných 2 a 3, který je obsahem jejich podání ze [datum], pak na jednání konaném [datum] k výzvě soudu žalovaní 2 a 3 obecně specifikovali, že se jedná o podání, kdy na straně vznášející vzájemný návrh stojí žalovaný 2 a žalovaný 3 a tento je vznášen proti žalobkyni. Po skutkové stránce vymezili předmět vzájemného návrhu žalovaní tak, že se domáhají příspěvku na náklady za údržbu a provozování pozemku p. [číslo] v k. ú. [část obce] v souvislosti s tím, že od roku 2008, konkrétně od [datum] žalobkyně užívá pozemek, který je ve vlastnictví žalovaných, a od tohoto data do doby podání vzájemného návrhu se tak žalovaní domáhají příspěvku na údržbu za užívání tohoto pozemku v symbolické částce 3 000 Kč ročně, kterou soudu ještě upřesní. Usnesením vyhlášeným [datum] na jednání soudu pak soud řízení o tomto vzájemném návrhu vyloučil k samostatnému řízení.

6. Soud ve věci učinil následující závěr o skutkovém stavu v rozsahu relevantním pro toto řízení. Z LV [číslo] pro k. ú. [část obce] soud zjistil, že vlastníky pozemku [parcelní číslo] jsou evidováni žalovaný 1 a dále SJM žalovaného 2 a 3, každý se spoluvlastnickým podílem ve výši ideální jedné poloviny. Z LV [číslo] pro k. ú. [část obce] soud zjistil, že ideálním spoluvlastníkem pozemku [parcelní číslo] k. ú. [část obce] v rozsahu ideální [číslo] je evidována žalobkyně. Z LV [číslo] pro k. ú. [část obce] soud zjistil, že vlastníkem pozemku [parcelní číslo] žalobkyně evidována není, ideální spoluvlastnický podíl ve výši jedné poloviny vlastní žalovaný 1, zbytek třetí osoby. Z LV [číslo] pro k. ú. [část obce] soud zjistil, že ideálním spoluvlastníkem ve výši jedné poloviny budovy [adresa] nacházející se na pozemku [parcelní číslo] je evidována žalobkyně.

7. Vzhledem k tomu, že soud po právní stránce vyhodnotil žalobní požadavek žalobkyně jakožto nepřípustný, respektive rozporný s hmotným právem, byly pro právní závěry soudu dostačující závěry o skutkovém stavu týkající se evidence vlastnických poměrů, jak tyto soud popisuje výše. Soud proto z tohoto důvodu nehodnotil zbývající listinné důkazy, které byly účastníky založeny do spisu, a to zejména smlouvu o dílo týkající se úprav zatíženého pozemku ze dne [datum], dále smlouvu mandátní uzavřenou žalovanou 3 a [anonymizována dvě slova]. [jméno] [příjmení] na úpravy zatíženého pozemku. Dále znalecký posudek o obvyklé ceně nemovitosti [číslo] [rok], ani odhad tržní ceny nemovitosti vypracovaný [právnická osoba], ani fotografie zatíženého pozemku na [číslo listu] [anonymizována dvě slova]. Soud se z téhož důvodu rovněž nezabýval ani usnesením [anonymizována dvě slova] [obec a číslo] k prodeji pozemku parc. [číslo] (zde rovněž i z důvodu, že předmětem řízení není neplatnost případné kupní smlouvy k pozemku [číslo] k. ú. [část obce]), ani vzájemnou komunikací stran, tj. dopisem žalobkyně z [datum] či nedatovaným dopisem žalované 3. Pokud jde o listiny týkající se úprav zatíženého pozemku, tj. smlouvy o dílo a smlouvy s architektem, pak tyto soud nehodnotil i z důvodu, že nároky týkající se žalovanými 2 a 3 tvrzeného bezdůvodného obohacení byly vyloučeny k samostatnému řízení.

8. Soud ze stejného důvodu zamítl soud návrh na provedení důkazů svědeckými výpověďmi či listinami z katastru nemovitostí, které měly prokazovat otázky týkající se užívání zatíženého pozemku a podmínek pro vydržení, a rovněž i návrhy na připojení restitučního spisu, který měl sloužit rovněž k prokázání vědomosti o možnosti po právní stránce užívat zatížený pozemek a rovněž i návrh na připojení listin od [anonymizována dvě slova] [obec a číslo], týkající se odkupu předmětu pozemku, což s předmětem řízení již vůbec nesouviselo.

9. Žalobu na určení existence věcného břemene – služebnosti soud posoudil dle ust. § 1257 a násl. o.z.

10. Občanský zákoník upravuje dva druhy služebností, jakkoli nikoli výslovně, a to na pozemkové a osobní. Toto dělení služebností vyplývá z ustanovení § 1265 o.z. - odstavec prvý tohoto ustanovení totiž explicitně hovoří o pozemkové služebnosti, zatímco odstavec druhý o služebnosti osobní. Služebnosti jsou tedy spojené s vlastnictvím určité věci, nebo patří určité osobě, přičemž charakter obou těchto druhů služebností jakožto věcných práv spočívá v tom, že změna vlastníka služebné věci nemá na již existující služebnost vliv.

11. Soud vyšel dále z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. října 1939, sp. zn. Rv I 974/39, Vážný 17433, kdy dovolací soud dovodil, že věcné břemeno jako takové je nedělitelné potud, že je nelze nabýt pouze ve vztahu k ideální části nemovitosti, ani jej k ideální části nemovitosti nelze pozbýt. Tudíž stane-li se oprávněný z věcného břemene užívání předmětných nemovitostí jejich spoluvlastníkem, toto věcné břemeno nezaniká.

12. Z tohoto se pak podává, že rovněž ani obráceně nelze zřídit věcné břemeno pouze k ideálnímu spoluvlastnickému podílu panujícího pozemku či budovy, jak žádá žalobkyně. Ani oprávnění vyplývající z věcného břemene totiž nelze vázat ke spoluvlastnickému podílu na nemovité věci panující, neboť se jedná o podíl ideální, tedy nelze takto vymezit konkrétní část panující nemovité věci, které by věcné břemeno mělo k užitku sloužit.

13. Jelikož žalobkyně podala žalobu na určení, pak základním předpokladem pro věcné projednání této žaloby je po procesní stránce požadavek, aby všichni účastníci měli věcnou legitimaci, respektive že jsou účastníky řízení všechny subjekty, které účastníky řízení být musí, a dále že na určení je naléhavý právní zájem.

14. Otázka legitimace účastníků řízení je v tomto případě naplněna, neboť žalovaní jsou všichni vlastníci tvrzeného zatíženého pozemku p. [číslo] žalobkyně je poté, co učinila změnu žaloby, ideálním podílovým spoluvlastníkem jak pozemku [číslo], tak budovy [adresa] nacházející se na pozemku [číslo] v k. ú. [část obce]. Soud proto dále vyhodnocoval otázku naléhavého právního zájmu.

15. Určovací žaloba je prostředkem umožňujícím poskytnutí ochrany právního postavení žalobci dříve, než toto jeho postavení bylo porušeno; jejím cílem je tedy poskytnout preventivní ochranu (srovnej například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 1971, sp. zn. 2 Cz 8/71, rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 11. 1993, sp. zn. 7 Cdo 63/92, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 1997, sp. zn. 3 Cdon 1097/96, a dále také ze dne 27. 3. 1997, sp. zn. 3 Cdon 1338/96, ze dne 2. 4. 2001, sp. zn. 22 Cdo 2147/99, a nález Ústavního soudu ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 17/95). Právní zájem na určovací žalobě je proto dán tehdy, jestliže je žaloba způsobilá eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu a k odpovídající nápravě nelze dospět jinak nebo v případech, kdy se jedná o nejúčinnější úpravu právního vztahu, která může odvrátit budoucí spory účastníků. Význam určovací žaloby je tedy ryze praktický, neboť je jím nastolení jistoty v ohrožených právních vztazích (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 1997, sp. zn. 3 Cdon 1338/96, ze dne 14. 6. 2007, sp. zn. 28 Cdo 1708/2007, a usnesení téhož soudu ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. 23 Cdo 2155/2011). Z uvedeného tudíž vyplývá, že podmínka naléhavého právního zájmu není splněna, jestliže požadované určení neodstraní stav ohrožení práva nebo nezjedná efektivně jistotu v dotčeném právním vztahu.

16. Soud pro výše uvedené dospěl k závěru, že naléhavý právní zájem žalobkyně na požadovaném určení dán není a z tohoto důvodu žalobu zamítl.

17. Soud v tomto směru uzavírá, že podmínka naléhavého právního zájmu není naplněna z důvodu, že žalobkyně se domáhá určení existence služebnosti věcného břemene k ideálnímu spoluvlastnickému podílu na pozemku p. [číslo] k ideálnímu spoluvlastnickému podílu na budově [adresa], což jak soud rozebírá výše, dle hmotného práva, konkrétně § 1257 a násl. o.z., zejm. § 1265 o.z. možné není. Žalobkyně se tak ve smyslu výše citované judikatury k naléhavému právnímu zájmu domáhá určení, které z důvodu rozporu s hmotným právem nemůže odstranit stav tvrzeného ohrožení práva a nemůže ani zjednat efektivně jistotu v dotčeném právním vztahu. Žalobkyně přitom netvrdí, což výslovně zaznělo na jednání konaném [datum], že by žalovaní aktuálně znemožňovali žalobkyni přístup přes pozemek p. [číslo] tedy ani pohledem nutnosti preventivní ochrany tento naléhavý právní zájem dán není (i zde by však platilo, že tato ochrana by žalobkyni požadovaným způsobem poskytnuta být pro rozpor s hmotným právem nemohla).

18. Soud v tomto směru vyšel i ze závěrů formulovaných v rozsudku NS sp. zn. 21 Cdo 3820/2009, dle nichž z hlediska existence naléhavého právního zájmu na požadovaném určení (§ 80 písm. c) o.s.ř.) není důležité, zda v řízení bude prokázáno žalobcovo tvrzení o skutečnostech odůvodňujících žalobu na určení; rozhodující je, zda vůbec (objektivně) by případně úspěšná určovací žaloba mohla založit pevný právní základ pro právní vztahy účastníků sporu. Pro výše uvedené toto v tomto případě naplněno není.

19. Soud proto žalobu na určení existence věcného břemene v celém rozsahu zamítl. Ve stručnosti shrnuto, soud nemohl vyhovět požadavku žalobkyně, který je v rozporu s hmotným právem, a již jen proto na takovémto určení není naléhavý právní zájem, neboť nesměřuje k určení něčeho, co by, byť teoreticky, soudem určeno být mohlo. A žalobkyni tak mohlo být ku prospěchu.

20. Pro úplnost soud uvádí, že poučovací povinnost soudu je vymezena v ustanovení § 5 o. s. ř., podle něhož soudy poskytují účastníkům poučení o jejich procesních právech a povinnostech. Z citovaného ustanovení jednoznačně vyplývá, že soudy nejsou povinny (ani oprávněny) poskytovat účastníkům v rámci občanského soudního řízení jiné poučení, než o procesních právech a povinnostech. Nemohou (a nesmí) proto účastníky poučovat o hmotném právu, tedy ani o tom, kterých práv (případně povinností) by se mohli (měli) podle hmotného práva domáhat. Poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř. slouží k tomu, aby účastníci tvrdili rozhodné skutečnosti (povinnost tvrzení) a aby ke svým tvrzením označili důkazy (povinnost důkazní). Postup podle ustanovení § 118a o. s. ř. přichází v úvahu tehdy, jestliže účastníky uvedená tvrzení a navržené (případně i nenavržené, ale provedené) důkazy nepostačují k tomu, aby byl objasněn skutkový stav věci; postačují-li v řízení uskutečněná tvrzení a navržené (či nenavržené, ale provedené) důkazy pro objasnění skutkové stránky věci i při případném jiném právním názoru soudu, není třeba k poučení podle ustanovení § 118a odst. 2 o. s. ř. přistupovat.

21. V tomto případě tak soud tedy nemohl žalobkyni poskytnout poučení dle hmotného práva, tedy poučení ve smyslu, že žalobkyní požadované určení dle hmotného práva možné není, tedy že ani právo v takovémto rozsahu vydržet nemohla. Bylo by nepřípustným zásahem do práv žalovaných, pokud by žalobkyni soud poučil v tom směru, že se má případně domáhat určení věcného břemene pouze pro svoji osobu, jakož osobní služebnosti, nikoliv služebnosti pozemkové, jak činí žalobkyně.

22. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaní byli v řízení zcela úspěšní.

23. Ve vztahu k žalované 1 byla, při požadavku na určení existence věcného břemene k věcem nemovitým, tarifní hodnotu dle § 9 odst. 4 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb. částka 50 000 Kč. Vzhledem k tomu, že byl žalovaný 1 ve sporu plně úspěšný, přiznal mu soud náhradu nákladů tohoto řízení, které se skládají ze: 4x úkon právní služby po 3 100 Kč bez DPH – převzetí věci; vyjádřeni k žalobě; účast na ÚJ /2x úkon, přesáhlo 2 hod./; 4x paušální náhrada hotových výdajů ve výši 1 200 Kč bez DPH – tedy celkem 16 456 Kč s DPH. To vše dle §§ 6/1, 7, § 11 odst. 1 písm. a), d), g), 13/4 vyhlášky č. 177/1996 Sb.

24. Žalovaní 2) a 3) právně zastoupeni nebyli, proto jim soud přiznal náhradu nákladů řízení nezastoupeného účastníka dle § 151 odst. 3 o.s.ř., a to konkrétně za společné písemné vyjádření ze dne [datum] (každému ve výši ½ odměny) a za přípravu a účast na jednání soudu (každému 2x úkon plný), tedy každému ze žalovaných náleží 750 Kč. Jejich zaplacení uložil soud neúspěšné žalobkyni ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o.s.ř., když k delší lhůtě plnění či k plnění ve splátkách neshledal soud žádný důvod.