10 C 220/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem JUDr. Tomášem Bělohlávkem, v právní věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastupování státu ve věcech majetkových sídlem adresa o zaplacení 230 000 Kč

I. Zamítá se žaloba na úhradu 230 000 Kč.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 900 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se podanou žalobou ze dne 26.10.2021, ve spojení s doplněním z 30.3.2022 a s upřesněním skutkových tvrzení, které žalobce učinil na jednání konaném dne 3.5.2022, domáhá po žalované nároku na finanční zadostiučinění v celkové výši 230 000 Kč. Ve vztahu k žalobci je vedeno trestní řízení [název soudu] pod sp.zn. [spisová značka]. V rámci tohoto trestního řízení byl žalobce vzat do vazby, ze které byl propuštěn na základě usnesení Okresního soudu [obec] [anonymizována dvě slova], čj. [číslo jednací] ze dne 12.6.2013, ve spojení s usnesením [název soudu] ze 4.7.2013, sp.zn. [spisová značka]. Zmiňovaným rozhodnutím soudu I. instance byla žalobci mimo jiné uložena v souvislosti s propuštěním z vazby povinnost odevzdat cestovní pasy jak České republiky, tak Kanady, což žalobce učinil. K podané stížnosti státního zástupce pak usnesením [název soudu] z [datum] bylo zrušeno napadené prvoinstanční usnesení a znovu rozhodnuto tak, že se přijímá složená peněžitá záruka ve výši 10 000 000 Kč, stanovuje se dohled probačního úředníka a stanovuje se omezení spočívající v zákazu vycestovat do zahraničí - tedy došlo k vypuštění povinnosti žalobce odevzdat cestovní pasy. Z odůvodnění tohoto rozhodnutí odvolacího soudu se podává, že možnost odejmout cestovní pas Kanady dána nebyla. Žalobce má za to, že na základě tohoto rozhodnutí [název soudu] z 4.7.2013 byla soudu uložena povinnost vrátit mu oba cestovní pasy, tj. jak pas český, tak pas kanadský. Žalobce dále popisuje, že pasy byly postupně předány [anonymizováno] státnímu zastupitelství [anonymizováno] [obec], [anonymizováno] [obec], dále [název soudu], a pokud jde o osud českého pasu, tak tento byl nakonec žalobci vydán dne 6.1.2021 na základě usnesení [název soudu] z 16.12.2020. Pokud jde o pas kanadský, pak tento žalobci do dnešního dne vrácen nebyl, pouze mu bylo sděleno, že tento měl být v roce 2016 předán soudem kanadské ambasádě, což však žalobce nemá do dnešního dne za doložené a kanadská ambasáda toto nepotvrzuje. K poučení dle § 118a odst. 1 o.s.ř. pak žalobce skutkově upřesnil, že za pochybení na straně státu považuje to, že jak český, tak kanadský pas mu nebyly vydány v návaznosti na povinnost vrácení pasu, kterou spatřuje v usnesení [název soudu] ze dne 4.7.2013, a že se za porušení této povinnosti domáhá nemajetkové újmy za nevydání každého z pasů ve výši 75 000 Kč. Jako třetího nároku se pak žalobce domáhá finančního zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 80 000 Kč, neboť žalobce se v souvislosti s nevracením obou pasů opakovaně obracel na dozorové orgány, konkrétně na Ministerstvo spravedlnosti a na Nejvyšší státní zastupitelství. Ministerstvo spravedlnosti reagovalo 3.9.2019, Nejvyšší státní zastupitelství 29.7.2020, avšak ani z jednoho z těchto vyjádření se nepodává, zda soudy ve věci nevracení pasů postupují zákonně či nikoliv. Žalobce tak má za to, že dohledová činnost nebyla vykonávána řádně, tedy tímto nastává nesprávný úřední postup a za tento žalobce požaduje odškodnění.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila podáním ze dne 1.3.2022 a na jednání konaném dne 3.5.2022. Ve vztahu ke všem žalobou uplatněným nárokům žalovaná vznesla námitku promlčení. Pokud jde o nevydání obou pasů, pak žalovaná namítla, že se nejedná o újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení, ale o konkrétní nesprávný úřední postup, a ve vztahu k tomuto namítá promlčení, neboť k tomuto mělo dojít již v roce 2013. Dále žalovaná namítá, že žalobce nedostatečně určitě tvrdí konkrétní zásahy, které v důsledku toho kterého z nesprávných úředních postupů měly v jeho osobnostní sféře nastat. Ve vztahu k požadavku na úhradu zadostiučinění ve výši 80 000 Kč za nemajetkovou újmu způsobenou nedostatečným výkonem dohledové činnosti pak žalovaná uzavírá, že tento nárok je rovněž promlčen, a dále že z obsahu vyjádření jak Ministerstva spravedlnosti, tak Nejvyššího státního zastupitelství se podává, že oba orgány odpověděly v rámci svých kompetencí a v jejich odpovědi nelze nesprávný úřední postup shledat.

3. Z předběžného uplatnění nároku s podacím razítkem a z potvrzení Ministerstva spravedlnosti o přijetí této žádosti o předběžné projednání nároku má soud za zjištěné, že žalobce žalobou uplatněné nároky u žalované uplatnil, a to dne [datum].

4. Ve vztahu ke skutkovým tvrzením, týkajícím se nevydání jak českého, tak kanadského pasu, soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Usnesením [název soudu] z [datum rozhodnutí], sp.zn. [spisová značka], bylo zrušeno usnesení Okresního soudu Brno-venkov z [datum rozhodnutí], čj. [číslo jednací]. Usnesením soudu I. instance byl žalobce propuštěn z vazby na svobodu za současného přijetí již složené peněžité záruky ve výši 10 000 000 Kč, za současného stanovení dohledu probačního úředníka, za současného stanovení omezení spočívajícího v zákazu vycestovat do zahraničí a za současného přijetí obviněným odevzdaných cestovních pasů České republiky a Kanady do úschovy. V návaznosti na citované rozhodnutí odvolacího soudu pak bylo toto prvoinstanční rozhodnutí zrušeno a odvolací soud rozhodl tak, že se žalobce propouští na svobodu z vazby, rovněž za současného přijetí již složené peněžité záruky ve výši 10 000 000 Kč, rovněž za současného stanovení dohledu probačního úředníka a rovněž za současného stanovení omezení spočívajícího v zákazu vycestovat do zahraničí. Odvolací soud tak již do svého rozhodnutí nepojal výrok o povinnosti žalobce odevzdat cestovní pasy České republiky a Kanady do úschovy. Z protokolu o vydání a odnětí věci z [datum], sepsaného pod sp.zn. [spisová značka] soud zjistil, že dne [datum] v 13:00 hodin vydal žalobce ve smyslu § 77a odst. 2 a § 79 trestního řádu cestovní pas České republiky [číslo] cestovní pas Kanady č. [anonymizováno] s tím, že tyto pasy jsou dále uloženy u [název soudu]. Z usnesení Ústavního soudu [ústavní nález] z [datum] soud zjistil, že [datum] žádal žalobce o zrušení omezení spočívajícího v zákazu vycestovat do zahraničí, této žádosti vyhověl [název soudu] usnesením z [datum], avšak k podanému odvolání bylo toto prvoinstanční rozhodnutí zrušeno a [název soudu] rozhodl usnesením z [datum] tak, že se žádost stěžovatele o zrušení omezení spočívajícího v zákazu vycestování do zahraničí zamítá. Z přípisu [název soudu] [stát. instituce] z [datum] pak soud zjistil, že usnesením [název soudu] z [datum rozhodnutí], čj. [číslo jednací] bylo poté mimo jiné ve smyslu § 77a odst. 4 trestního řádu rozhodnuto o zrušení omezení, spočívajícího v zákazu vycestovat do zahraničí ve vztahu k žalobci.

5. Ve vztahu ke skutkovým tvrzením žalobce ohledně pochybení dozorových orgánů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Stížností na postup [anonymizováno] státního zastupitelství z [datum] se žalobce obrátil na Nejvyšší státní zastupitelství se žádostí o přezkoumání toho, že mu v návaznosti na usnesení [název soudu] ze [datum] nebyly vydány cestovní pasy. Soud dále zjistil, že na tuto stížnost reagovalo Nejvyšší státní zastupitelství přípisem z [datum] s tím, že není možné dát pokyn státnímu zástupci vrchního státního zastupitelství k vrácení předmětného dokladu. Z tohoto vyrozumění pak soud zjistil, že toto bylo digitálně podepsáno [datum], a soud uvěřil žalobním tvrzením žalobce, že mu toto vyrozumění Nejvyššího státního zastupitelství bylo doručené právě [datum] (žalobce toto výslovně k dotazu soud potvrdil na soudním jednání). Soud má dále za zjištěné, že žalobce se obrátil se stížností na postup orgánů činných v trestním řízení i na Ministerstvo spravedlnosti, a to stížností z [datum], a že na tuto stížnost Ministerstvo spravedlnosti reagovalo přípisem z [datum] s tím, že ministerstvu nejsou dány k dispozici žádné kompetence, které by umožňovaly otázku vydání pasů ze strany ministerstva aktivně vyřešit.

6. Soud ve věci nehodnotil zbývající listinné důkazy. Pro posouzení nároku ve vztahu k vydání pasů bylo relevantním prokázání skutkových tvrzení žalobce, která byla vystavěna na tom, že v roce 2013, konkrétně v návaznosti na usnesení [název soudu] ze [datum], došlo k pochybení v tom směru, že jak pas České republiky, tak kanadský pas mu byly odebrány a nebyly žalobci v rozporu s tímto usnesením vráceny. Pro soud tak bylo relevantní, co bylo obsahem tohoto usnesení [název soudu] ze [datum], a dále zjištění, že v době vydání rozhodnutí tohoto odvolacího soudu již měly soudy v držbě oba pasy a že v té době, respektive až do [datum] trvalo ve vztahu k žalobci uložení omezení zákazu vycestovat do zahraničí. Ve vztahu k tvrzením ohledně nesprávného úředního postupu týkajícího se výkonu dozorové činnosti pak bylo relevantním zejména zjištění dat, kdy se žalobce o výsledku šetření dozorových orgánů dozvěděl. Soud proto ve věci nehodnotí další listinné důkazy, konkrétně týkající se žádosti žalobce o vydání obou pasů, jeho komunikaci se soudy, ani dokumenty o tom, jak si jednotlivé orgány činné v trestním řízení tyto dokumenty předávaly. Soud rovněž nehodnotí obsah další komunikace žalobce a soudu či jiných orgánů činných v trestním řízení pokud jde o vydání pasů, ani další rozhodnutí, týkající se vydání českého pasu. Tyto skutečnosti totiž nebylo co do jejich prokázání relevantní zjišťovat pro následné právní posouzení předmětu tohoto řízení, jak jej soud podává níže. Soud ve věci dále zamítl návrh na provedení důkazů celý spisem [název soudu], sp.zn. [spisová značka], neboť rovněž tohoto důkazu nebylo zapotřebí k prokázání skutkových tvrzení tak, jak jsou tato relevantní pro rozhodnutí v tomto řízení, respektive relevantní skutková zjištění o průběhu trestního řízení v rozsahu popsaném výše bylo možno učinit na základě již provedených důkazů.

7. Z důkazů výše citovaných byla učiněna skutková zjištění pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku, jak jej soud níže podává, plně postačující – z tohoto důvodu tak soud v odůvodnění rozsudku nerozvádí dílčí skutková zjištění učiněná z těch provedených důkazů, o něž rozhodnutí o věci samé posléze neopřel.

8. Soud posoudil věc po právní stránce podle výše uvedených ustanovení: Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v účinném znění (dále i jen„ OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 cit. zák. odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle § 5 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Dle odst. 2 byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. Dle odst. 3 nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce. Podle ust. § 13 odst. 1 stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle odst. 2 tohoto ustanovení pak právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda. Podle § 32 OdpŠk (1) se nárok na náhradu škody podle tohoto zákona se promlčí za tři roky ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá; je-li podmínkou pro uplatnění práva na náhradu škody zrušení rozhodnutí, běží promlčecí doba ode dne doručení (oznámení) zrušovacího rozhodnutí; podle odst. 2 nejpozději se nárok promlčí za deset let ode dne, kdy poškozenému bylo doručeno (oznámeno) nezákonné rozhodnutí, kterým byla způsobena škoda; to neplatí, jde-li o škodu na zdraví; podle odst. 3 se nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen; vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo. Podle § 35 odst. 1 Odpšk promlčecí doba neběží ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců. Podle § 26 OdpŠk, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem ("o.z."). Podle § 14 odst. 1 OdpŠk se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle ust. odst. 3 cit. § je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Ust. § 15 odst. 2 OdpŠk pak stanoví, že poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. Podle § 108 zák. č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, konkrétně jeho odst. 1 písm. a) se za cestovní doklad pro účely tohoto zákona považuje veřejná listina, která je jako cestovní doklad uznaná Českou republikou. Dle § 117 téhož zákona, odst. 2 bylo-li rozhodnuto nebo lze-li důvodně očekávat, že bude rozhodnuto o odnětí cestovního dokladu, může tento cestovní doklad zadržet orgán činný v trestním řízení. Podle § 77a t.ř., (1) je-li vedeno trestní stíhání pro úmyslný trestný čin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice převyšuje dvě léta, nebo pro trestný čin spáchaný z nedbalosti, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice převyšuje tři léta, může soud a v přípravném řízení na návrh státního zástupce soudce uložit omezení spočívající v zákazu vycestování do zahraničí, je-li to nezbytné pro dosažení účelu trestního řízení; proti tomuto rozhodnutí je přípustná stížnost; (2) bylo-li obviněnému uloženo omezení podle odstavce 1, předseda senátu a v přípravném řízení soudce vyzve obviněného nebo toho, kdo má cestovní doklad obviněného u sebe, aby mu cestovní doklad ve lhůtě jím stanovené vydal, jinak mu bude odejmut; na postup při odnětí cestovního dokladu se § 79 použije přiměřeně; (3) opis usnesení podle odstavce 1, týká-li se státního občana České republiky, zašle předseda senátu a v přípravném řízení soudce orgánu příslušnému k vydání cestovního dokladu; tento orgán také vyrozumí o vydání nebo odnětí cestovního dokladu; (4) omezení spočívající v zákazu vycestování do zahraničí podle odstavce 1 předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce zruší i bez návrhu, pominuly-li důvody pro jeho uložení; obviněný, kterému bylo uloženo omezení podle odstavce 1, má právo kdykoliv žádat o jeho zrušení; o takové žádosti musí předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce rozhodnout bez zbytečného odkladu; proti tomuto rozhodnutí je přípustná stížnost; byla-li žádost zamítnuta, může ji obviněný, neuvede-li nové důvody, opakovat až po uplynutí tří měsíců od právní moci rozhodnutí; (5) předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce vyrozumí bez zbytečného odkladu orgán příslušný k vydání cestovního dokladu o zrušení omezení spočívajícího v zákazu vycestování do zahraničí, které se týká státního občana České republiky; tento orgán rovněž vyrozumí o vrácení cestovního dokladu obviněnému; (6) z důležitých důvodů může předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce na konkrétně vymezenou dobu povolit vycestování do zahraničí, zejména za účelem pracovní cesty.

9. V řízení bylo prokázáno, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

10. Předpokladem odpovědnosti státu za škodu je splnění tří podmínek: 1) existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem nebo nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku.

11. Žalobce v rámci řízení tvrdil po skutkové stránce odpovědnostní tituly tak, jak tyto soud rozebírá v rekapitulaci žaloby, a jak jsou tyto podrobně rozebrány níže.

12. Úkolem žalobce je pochybení na straně státu skutkově tvrdit, právní kvalifikace je věcí soudu.

13. Soud v návaznosti na komentářovou literaturu k OdpŠk (Vojtek, P., Bičák, V.; Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. Komentář. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017, str. 146, 147) konstatuje, že s výjimkou § 13 odst. 1 věty druhé a třetí není nesprávný úřední postup v OdpŠk blíže definován, jde ostatně o úmysl zákonodárce, neboť podle důvodové zpráva výstižnou definici nesprávného úředního postupu nelze pro jeho mnohotvárnost podat. Je tedy třeba se opřít zejména o výklady tohoto pojmu podávané právní teorií a o závěry rozhodovací praxe soudů, které vycházejí z toho, že jde o ty případy vzniku škod, které byly vyvolány jinou činností státních orgánů než rozhodovací. Nesprávným úředním postupem je porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti, a to zejména takové, které nevede k vydání rozhodnutí. Ačkoliv není vyloučeno, aby škoda, za kterou stát odpovídá, byla způsobena i nesprávným úředním postupem prováděným v rámci činnosti rozhodovací, je pro tuto formu odpovědnosti určující, že úkony tzv. úředního postupu samy o sobě k vydání rozhodnutí nevedou, a je-li rozhodnutí vydáno, bezprostředně se v jeho obsahu neodrazí. Z obsahu tohoto pojmu i z výkladu zákona vyplývá, že podle konkrétních okolností může jít o jakoukoli činnost spojenou s výkonem pravomocí státního orgánu, dojde-li při ní nebo v jejím důsledku k porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu nebo k porušení pořádku určeného povahou a funkcí postupu (srov. stanovisko bývalého Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 30. 11. 1977, sp. zn. Plsf 3/77, publikované pod č. 35 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1977; viz k tomu též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 1999, sp. zn. 2 Cdon 804/96, publikovaný v časopise Soudní judikatura pod č. 4/2000). Protože zpravidla není možné úřední postup předpisem upravit natolik detailně, aby pokrýval všechny představitelné dílčí kroky, které je třeba při výkonu pravomocí učinit, musí být správnost úředního postupu poměřována i hlediskem účelu, k jehož dosažení postup státního orgánu směřuje (viz teze rozsudku NS sp. zn. 25 Cdo 1099/99).

14. Soud se proto nejprve zabýval otázkou existence odpovědnostního titulu v posuzovaném případě.

15. Pro úplnost soud uvádí, že skutková tvrzení nesměřují nikterak k druhému z teoreticky možných odpovědnostních titulů, tj. k vydání nezákonného rozhodnutí, neboť žalobce se po skutkové stránce nedomáhá toho, že by došlo ke vzniku újmy v návaznosti na rozhodnutí, které by považoval za nezákonné – ani z provedeného dokazování se nepodává, že by došlo k vydání rozhodnutí, které by nabylo právní moci a které by bylo pro nezákonnost změněno nebo zrušeno a s nímž by bylo možné pojit tvrzenou újmu. Soud proto níže hodnotí, zda ve vztahu k žalobcem, po skutkové stránce tvrzeným pochybením, je možno uzavřít, zda došlo k nesprávnému úřednímu postupu či nikoli.

16. Žalobce se předně domáhá odškodnění nemajetkové újmy ve výši 75 000 Kč za nesprávný úřední postup, který spatřuje v tom, že i přes rozhodnutí [název soudu] z [datum], kterým bylo zrušeno usnesení [název soudu] z [datum] a kterým byla vypuštěna povinnost žalobce odevzdat pasy, soudy nadále zadržovaly jeho český pas a tento mu nevydaly zpět. K poučení soudu na jednání konaném dne [datum] pak žalobce výslovně po skutkové stránce potvrdil, že za pochybení na straně státu považuje právě to, že usnesením [název soudu] ze [datum] bylo rozhodnuto o povinnosti vrátit oba pasy, tedy i pas český, a přesto mu tyto pasy nebyly vráceny. Výlučně tímto žalobce odůvodňuje, že mu vznikla tvrzená újma.

17. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že usnesením [název soudu] ze dne [datum] bylo skutečně zrušeno usnesení [název soudu] z [datum], nicméně odvolací soud rozhodl identicky v tom směru, že žalobce propustil z vazby na svobodu, za současného přijetí složené peněžité záruky, stanovení dohledu probačního úředníka a zejména za současného stanovení omezení spočívajícího v zákazu vycestovat do zahraničí. Soud tak v tomto ohledu uzavírá, že tímto usnesením [název soudu] ze dne [datum] nebyla uložena soudu I. instance povinnost vrátit žalobci český pas, respektive ani pas kanadský, neboť odvolací soud rozhodl o stanovení omezení spočívajícího v zákazu vycestovat do zahraničí v souladu s § 77a odst. 1 trestního řádu Odvolací soud přitom rovněž zjistil, že jak český pas, tak kanadský pas, byly žalobcem odevzdány dobrovolně soudu již [datum], tedy v době rozhodování odvolacího soudu již byly oba pasy v držbě orgánů činných v trestním řízení. V návaznosti na usnesení [název soudu] ze [datum] tak žalobci v souladu s § 77a odst. 2 trestního řádu vznikla povinnost odevzdat veškeré cestovní pasy orgánům činným v trestním řízení. Jelikož však tato povinnost již byla předem žalobcem dobrovolně splněna, pak tuto povinnost znovu [název soudu] do svého rozhodnutí nepojal, což však nezakládá povinnost žalobci tyto pasy vrátit. Odvolací soud tak pouze reagoval na faktickou situaci, kdy pasy již měly v držení orgány činné v trestním řízení, a tedy žalobci nebylo třeba v souladu s § 77a odst. 2 trestního řádu ukládat povinnost pasy vydat.

18. Koneckonců i komentářová literatura k ustanovení § 77a trestního řádu uvádí, že samotné usnesení, kterým se ukládá omezení spočívající v zákazu vycestovat do zahraničí, nemusí obsahovat výzvu k vydání cestovního dokladu a je možné výzvu k odevzdání cestovního dokladu učinit i samostatně, avšak vždy neprodleně po uložení tohoto omezení.

19. Soud tak tedy uzavírá, že pokud si orgány činné v trestním řízení i po vydání usnesení [název soudu] z [datum] ponechaly ve svém držení český pas, resp. i pas kanadský, pak se nejednalo o nesprávný úřední postup, neboť usnesením [název soudu] ze [datum] nebyla uložena orgánům činným v trestním řízení povinnost český pas (ani kanadský) vrátit, neboť ve vztahu k žalobci nadále trvalo omezení, spočívající v zákazu vycestovat do zahraničí, tedy v souladu s § 77a odst. 2 trestního řádu trvala povinnost žalobce vydat cestovní pasy orgánům činným v trestním řízení. Jak uvedeno výše, omezení spočívající v zákazu vycestovat do zahraničí pak ve vztahu k žalobci trvala minimálně do [datum].

20. Jelikož žalobce výslovně vázal po skutkové stránce pochybení na straně orgánů činných v trestním řízení právě k [datum] a k usnesení, které téhož dne vydal [název soudu], pak se soud nemohl zabývat věcí nad rámec skutkových tvrzení žalobce, tedy zkoumat, zda mělo být vydáno například usnesení ve smyslu § 80 tr. řádu později v průběhu trestního řízení v souvislosti s pozdějším (konec roku 2016) zrušením tohoto omezení spočívajícího v zákazu vycestovat. Žalobce i přes výslovné poučení soudu dle § 118a odst. 1 o.s.ř., kterého se žalobci dostalo na jednání konaném dne [datum], totiž po skutkové stránce nic takového netvrdil a veškerá pochybení, na které vázal vznik tvrzené újmy, skutkově vymezoval výlučně k [datum] a k usnesení vydanému [název soudu] téhož dne, v němž žalobce spatřoval uložení povinnosti pasy vrátit.

21. Ve vztahu k tomuto nároku se pak soud nezabýval námitkou promlčení vznesenou žalovanou, neboť jak uvedeno výše, dospěl k závěru o neexistenci odpovědnostního titulu, tedy nebylo relevantním zkoumat, zda žalobci začala vznikat újma a kdy mohla nastat situace, že žalobce se o této dozvěděl a kdy tak mohla počít běžet promlčecí lhůta.

22. Pokud jde druhý ze žalobcem uplatněných nároků na finanční zadostiučinění ve výši 75 000 Kč za nemajetkovou újmu, vyvolanou nevrácením kanadského cestovního pasu, pak v plném rozsahu platí to, co soud uvedl výše ve vztahu k nároku uplatněnému žalobcem za újmu vyvolanou nevydáním pasu českého. Tedy rovněž v tomto případě není ze stejných důvodů dán odpovědnostní titul ve formě nesprávného úředního postupu, neboť ani v tomto případě nebylo usnesením [název soudu] ze [datum] uloženo orgánům činným v trestním řízení povinnost vrátit žalobci kanadský cestovní pas.

23. K právní argumentaci uvedené výše pak přistupuje ještě ustanovení § 108 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců na území České republiky ve spojení s ustanovením § 117 odst. 2 téhož zákona, který umožňuje orgánům činným v trestním řízení zadržet obviněnému i cestovní pas, vydaný cizím státem. Dle citovaných ustanovení se totiž rovněž jedná o cestovní doklad, což nevylučuje ani to, že na zák. č. 326/1999 Sb. výslovně neodkazuje anotace uvedená v ustanovení § 77a odst. 2 trestního řádu. I dle komentářové literatury totiž ustanovení § 77a odst. 2 trestního řádu, tedy povinnost vydat cestovní pasy, dopadá nejen na občany České republiky, ale i na cizince, a toto je nutno vykládat tak, že se vztahuje i na cestovní doklady vydané cizími státy. Tomu odpovídá i konstrukce celého ustanovení § 77a, jehož odstavce 3 a 5 jsou pak vázány výslovně pouze na občany České republiky, přičemž zbývající ustanovení dopadají na obviněné obecně, tedy i na cizince.

24. Soud tak tedy uzavírá, že ani pokud jde o tvrzené porušení povinností orgánů činných v trestním řízení v souvislosti s tím, že v návaznosti na usnesení [název soudu] ze [datum] nedošlo k vrácení kanadského cestovního pasu, pak není rovněž odpovědnostní titul dán. Pro úplnost soud uvádí, že na jednání konaném dne [datum] žalobce výslovně potvrdil, že se nedomáhá zvlášť nemajetkové újmy za to, že mu v souvislosti s odebráním kanadského pasu nebylo vydáno potvrzení dle § 117 odst. 7 zákona o pobytu cizinců.

25. I ohledně tohoto nároku byl žalobce soudem na jednání poučen dle § 118a o.s.ř. a i zde žalobce skutkově vázal vznik újmy výlučně k [datum] a k usnesení vydanému [název soudu] téhož dne, v němž žalobce spatřoval uložení povinnosti pasy vrátit.

26. Pro úplnost pak soud uvádí, že ani jeden ze žalobcem uplatněných nároků za nevydání, ať už českého, či kanadského cestovního pasu, nelze posuzovat jakožto nárok za nesprávný úřední postup ve formě nepřiměřené délky řízení. Žalobce dovozuje svou újmu od roku 2013 a v tomto období nebylo zahájeno žádné řízení, které by se vedlo, ať už o vydání českého či kanadského cestovního pasu, ohledně jehož výsledku by mohl být žalobce v nejistotě. Soud proto neposuzoval po skutkové stránce žalobcem uplatněné nároky po stránce právní jakožto nárok na odškodnění újmy za nesprávný úřední postup za porušení povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě dle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí.

27. Vzhledem k absenci odpovědnostního titulu tak soud tedy zamítl jak nárok na finanční zadostiučinění za nevydání českého pasu ve výši 75 000 Kč, tak nárok na finanční zadostiučinění za nevydání kanadského pasu rovněž ve výši 75 000 Kč.

28. Jako poslední z nároků žalobce uplatnil nárok na finanční zadostiučinění ve výši 80 000 Kč za nemajetkovou újmu způsobenou tím, že se v rámci svých stížností u dohledových orgánů nedomohl faktického vyřešení problému s vydáním pasů. Soud v tomto směru zjistil, že žalobce se obrátil svou stížností na Ministerstvo spravedlnosti, které žalobci odpověděl podáním z [datum], doručeným žalobci [datum], a dále se žalobce obrátil se svou stížností na Nejvyšší státní zastupitelství, které reagovalo přípisem z [datum], doručeným žalobci dne [datum].

29. Žalovaný vznesl ve vztahu k takto uplatněnému nároku námitku promlčení. Soud se proto nejprve zabýval důvodností námitky promlčení.

30. Výslovně formulované ustanovení § 26 OdpŠk určuje vztah OdpŠk k občanskému zákoníku - jde o vztah speciality, kdy zvláštní úprava se uplatní tam, kde speciální předpis stanoví něco jiného oproti úpravě obecné, přičemž obecnou úpravu je možno použít tam, kde speciální předpis její aplikaci nevylučuje výslovným zákazem anebo tím, že nestanoví něco jiného. To je odůvodněno tím, že právní vztah, který za podmínek stanovených zákonem č. 82/1998 Sb. mezi poškozeným a státem či územním samosprávným celkem vzniká, je občanskoprávním vztahem odpovědnosti za škodu. Není tak vyloučeno, že podle této legislativní konstrukce se ve sporech o náhradu škody způsobené veřejné moci podpůrně užijí některá občanskoprávní ustanovení k řešení zákonem č. 82/1998 Sb. neupravených dílčích otázek.

31. Podle § 32 odst. 3 OdpŠk se nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Podle § 35 odst. 1 Odpšk promlčecí doba neběží ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců.

32. Rozhodnou skutečností pro určení počátku běhu subjektivní promlčecí lhůty tak je v tomto případě den, kdy byl doručen žalobci přípis druhého z dozorových orgánů, což je přípis Nejvyššího státního zastupitelství z 29.7.2020, který byl žalobci doručen dle jeho tvrzení 3.8.2020. Ten den se totiž žalobce dozvěděl o vzniku újmy, neboť jak popisoval, byl frustrován tím, že ani tímto druhým přípisem dozorového orgánu nebylo rozhodnuto, zda soudy ve věci vydání jeho pasu postupují zákonně či nikoli. Nárok na uplatnění nemajetkové újmy způsobené žalobci dle jeho názoru nedostatečně realizovanou dozorovou činností obou těchto orgánů se tak promlčel uplynutím 6 měsíců, tj. uplynutím dne 3.2.2021. Ve smyslu § 32 odst. 3 odškodňovacího zákona tak došlo marným uplynutím promlčecí lhůty, tj. uplynutím dne 3.2.2021, k promlčení žalobcem uplatněného nároku ve výši 80 000 Kč. Žalobce totiž nárok předběžně uplatnil až dne 2.3.2021, tedy nedošlo k stavení promlčecí lhůty dle § 35 odst. 1, a tento nárok se tak promlčel ještě předtím, než byl předběžně uplatněn u ministerstva, a dlouho předtím, než byl uplatněn žalobou dne 4.11.2021 Poslední den promlčecí lhůty byl 3.2.2021, což byla středa, tedy nedošlo k posunutí konce promlčecí lhůty ve smyslu výše uvedených ustanovení.

33. V obou případech se jedná o lhůtu počítanou dle občanského zákoníku (zákona č. 89/2012 Sb.), tedy lhůtu hmotněprávní /viz IŠTVÁNEK, František, Pavel SIMON a František KORBEL. Zákon o odpovědnosti za škodu při výkonu veřejné moci: Komentář - ustanovení § 35 - (Systém ASPI) /. Podle § 26 OdpŠk a § 605 odst. 2 občanského zákoníku konec lhůty nebo doby určené podle měsíců připadá na den, který se pojmenováním nebo číslem shoduje se dnem, na který připadá skutečnost, od níž se lhůta nebo doba počítá.

34. V souzeném případě tak byla zcela úspěšná žalovaná, proti které byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta, proto jí soud přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 3x režijního paušálu 300 Kč dle § 151 odst. 3 o.s.ř., a to za písemné vyjádření k žalobě, přípravu na soudní jednání a účast na tomto. Jejich zaplacení uložil soud neúspěšnému žalobci ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o.s.ř., když k delší lhůtě plnění či k plnění ve splátkách neshledal soud žádný důvod.