10 C 222/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem JUDr. Tomášem Bělohlávkem, v právní věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalované: osobní údaje žalované zastupování státu ve věcech majetkových sídlem adresa o zaplacení 60 361,64 Kč s příslušenstvím I) Žalovaná je povinna uhradit žalobci 52 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od 9. 10. 2021 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku. II) Zamítá se žaloba ve zbývajícím žalobním požadavku na zaplacení 7 861,64 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 9. 10. 2021 do zaplacení. III) Žalovaná je povinna uhradit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 2 600 Kč, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhá odškodnění nemajetkové újmy za nesprávný úřední postup ve formě nepřiměřené délky řízení vedeného Městským soudem v Praze pod sp. zn. [spisová značka]. Naříkané řízení trvalo 4 roky 6 měsíců a 5 dnů, a žalobce požaduje odškodnění za dobu od podání žaloby 3. 10. 2016 do pravomocného ukončení řízení 8. 4. 2021. Žalobce uvádí, že řízení pro něj mělo mimořádný význam, neboť se jednalo o jeho vlastnické právo a právo bydlení. Vychází ze základní částky ročního odškodnění 20 000 Kč a toto navyšuje o 20 % pro význam řízení. Žalobce se tak domáhá nároku ve výši 60 361,64 Kč.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila podáním ze 17. 3. 2022. Namítá, že řízení bylo po stránce skutkové i právní do určité míry složité. Dále, že žalobce je profesí novinář a že žaloba, která byla řešena v rámci správního soudnictví, je patrně aktivistickou žalobou, neboť je těžko představitelné, že jedinou osobou, která by měla být rozsáhlým stavebním záměrem objektivně dotčena, by byl právě a jen žalobce jakožto fyzická osoba. Žalovaná konstatovala, že v naříkaném řízení došlo k porušení práva na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě, a toto konstatování považuje s ohledem na význam řízení za dostatečné zadostiučinění.

3. Ze shodných tvrzení účastníků má soud za zjištěné, že žalobce žalobou uplatněný nárok předběžně uplatnil u žalované dne 8. 4. 2021. Toto má soud rovněž za zjištěné z automaticky vygenerovaného potvrzujícího e-mailu z 8. 4. 2021, potvrzující doručení předběžného uplatnění nároku ministerstvu elektronickou poštou téhož dne.

4. Ze spisu Městského soudu v Praze, sp. zn. [spisová značka] sud zjistil, že dne 3.10.2016 podali žalobci [celé jméno žalobce] a společenství vlastníků [ulice a číslo], jednající rovněž [celé jméno žalobce], žalobu proti žalovanému [stát. instituce] Touto se domáhají zrušení rozhodnutí žalovaného z 21.7.2016 a zrušení rozhodnutí [anonymizována tři slova] [obec a číslo], Odboru dopravy a životního prostředí, z 16.9.2013. Řízení se týkají povolení stavby i revitalizace sídlištních ploch [příjmení] [anonymizováno], první fáze dopravní infrastruktura. Společenství vlastníků napadá též územní rozhodnutí, kde bylo opomenutým účastníkem. Jinak žalobce a žalobce b) tvrdí, že byli opomenutými účastníky i u prvého z rozhodnutí. Pokynem z 18.10.2016 jsou účastníci vyzváni k úhradě soudního poplatku a žalovanému je zaslán stejnopis žaloby a žádost o vyjádření. Soudní poplatek je uhrazen s uvedením od Společenství pro dům [adresa] dne 8.11.2016. Soud [číslo] urguje zaplacení soudního poplatku i po [celé jméno žalobce]. Žalovaný 2., tj. SVJ, 20.11.2016 sděluje soudu, že platba soudního poplatku byla uhrazena nikoliv za SVJ, ale ve prospěch právě žalobce [celé jméno žalobce]. Soud poté provádí šetření 25.11.2016 ohledně úhrady druhé části soudního poplatku. Usnesením ze dne 28.11.2016 pak soud řízení vůči žalobci b), tj. SVJ, zastavuje. 3.1.2017 zasílá soud žalovanému vyrozumění o probíhajícím řízení a žádá o předložení spisového materiálu. Žalovaný se vyjadřuje 30.1.2017, 1.2.2017 zasílá toto vyjádření žalovaného soud žalobci. Pokynem z 23.11.2020 je nařízeno jednání na 27.1.2021. Žalobce žádá o odročení tohoto jednání. Jednání je odročeno na 17.2.2021, toto jednání se koná. Řízení pak končí rozsudkem z 17.2.2021, na kterém je vyznačena doložka právní moci k 2.4.2021. Tímto rozsudkem soud zrušil rozhodnutí [stát. instituce] z 21.7.2016 a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

5. Soud učinil ve věci závěr o skutkovém stavu ohledně průběhu soudního řízení korespondující se skutkovými zjištěními popsanými výše. Z důkazů v řízení provedených byla učiněna skutková zjištění pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku, jak jej soud níže podává, plně postačující.

6. Soud posoudil předmětnou věc po právní stránce podle těchto ustanovení: Podle ust. § 1 zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen „OdpŠk“ nebo „zákon“), stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 zákona odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle ust. § 5 písm. a), b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. Podle ust. § 13 odst. 1 stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle ust. § 26 zákona, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem ("o.z."). Podle ust. § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného. Podle § 14 odst. 1 cit. zák. se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle ust. odst. 3 cit. § je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Ust. § 15 odst. 2 cit zák. pak stanoví, že poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

7. V řízení bylo prokázáno, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

8. Obecně platí, že předpokladem odpovědnosti státu za škodu dle OdpŠk je splnění tří podmínek: 1) existence odpovědnostního titulu (nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu), 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi odpovědnostním titulem a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku. Absence i jen jednoho z těchto předpokladů odpovědnosti je přitom důvodem pro zamítnutí nároku na náhradu škody.

9. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda soud vydal rozhodnutí v předmětném řízení v přiměřené lhůtě ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk. Pro řízení není obecně stanovena žádná lhůta, kterou by bylo možné považovat za přiměřenou. Judikatura Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku (dále i jen„ ESLP“) za aspekty přiměřenosti lhůty považuje jednak zájem účastníka na rychlém vyřízení věci a jednak obecný zájem na řádném výkonu spravedlnosti. Přitom přihlíží ke složitosti věci, chování účastníků a státních orgánů a významu řízení pro účastníka. Tomu odpovídá i ustanovení § 31a odst. 3 OdpŠk, dle kterého soud přihlíží při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného. Z konstantní judikatury dovolacího soudu vyplývá, že pro závěr, zda byla či nebyla konkrétní věc projednána v přiměřené lhůtě, je třeba celkovou délku jejího projednávání poměřit kritérii uvedenými v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4761/2009). Jak přitom plyne z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3331/2011, je z hlediska závěru o přiměřenosti délky řízení třeba hodnotit všechna takto jmenovaná kritéria, ať již v neprospěch žalobce nebo v jeho prospěch. Platí totiž, že na závěru o nepřiměřenosti délky řízení a v návaznosti na něm i o případné výši zadostiučinění, se projeví kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk ve stejném poměru, v jakém se na celkové délce řízení podílela (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2012, sp. zn. 30 Cdo 35/2012).

10. Předmětné řízení tak trvalo ve vztahu k žalobci od 3. 10. 2016 (podání žaloby) do 2. 4. 2021 (právní moc rozhodnutí ve věci), tj. 4 roky a 6 měsíců, což je doba s ohledem na veškeré dále uvedené okolnosti případu nepřiměřená.

11. K uvedenému závěru vede soud vyhodnocení kritérií § 31a odst. 3 OdpŠk, zejména pak kritérium písmene d -) postupu soudu během naříkaného řízení. Z obsahu naříkaného spisu se totiž podává, že soud přeposlal vyjádření žalované žalobci dne 1. 2. 2017 a dalším úkonem soudu je pak až nařízení jednání na 27. 1. 2021, k čemuž soud přistoupil 23. 11. 2020. Tedy v naříkaném řízení lze shledat průtah v období 3 let a 9 měsíců. Soud tedy pro tento zásadní průtah v řízení dospěl k závěru o existenci nesprávného úředního postupu ve formě nepřiměřené délky řízení. Tento závěr nevyvrací ani hodnocení kritérií ostatních, když řízení byl standardně složitým jak po stránce právní, tak skutkové, tak procesní, a žalobce se svým chováním na celkové délce řízení rovněž zásadní měrou nepodílel. Pokud jde o zbývající kritérium významu předmětu řízení, tak jakkoliv tento byl běžný, hovoří toto kritérium pro závěr o tom, že dobu řízení přesahující 4 roky je v tomto případě již třeba považovat rovněž za nepřiměřenou.

12. Odpovědnostní titul tak je dán.

13. V důsledku porušení práva žalobce na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě tomuto vznikla nemajetková újma (presumovaný vznik újmy žalovaná nevyvracela), kterou je nutno odškodnit v penězích, neboť žádné okolnosti, pro něž by bylo na místě spokojit se v dané věci pouze s konstatováním porušení práva (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2828/2011), žalovaná netvrdila a ani soud je neshledal.

14. Postup při určení přiměřené výše peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení stanovil ve své ustálené judikatuře Nejvyšší soud. Zdůraznil, že pro zachování jednotnosti rozhodování ve věcech odškodnění za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě je nezbytné, aby soudy ve svých rozsudcích podrobně vysvětlily, z jaké základní částky odškodnění vyšly a jakým způsobem, včetně procentního vyjádření, zohlednily kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk při určení konečné výše odškodnění (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 3026/2009). Na závěru o výši zadostiučinění by se měla kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk projevit ve stejném poměru, v jakém se podílela na celkové délce řízení; zásadně vhodnou formou tohoto projevu je procentní modifikace základní částky odškodnění za (celé) řízení (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2012, sp. zn. 30 Cdo 1710/2012). Z konstantní judikatury Evropského soudu pro lidská práva a Nejvyššího soudu (viz např. rozsudky ze dne 12. 1. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1151/2009, ze dne 26. 1. 2011, sp. zn. 30 Cdo 4889/2009 nebo ze dne 13. 7. 2011, sp. zn. 28 Cdo 4540/2009) plyne, že za soudní řízení lze přiznat účastníku řízení základní částku v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva roky a dále pak za každý další rok řízení.

15. Za posuzované řízení v délce trvání 4 let a 6 měsíců tak soud přiznal žalobci základní částku ve výši 52 500 Kč, když vycházel z částky 15 000 Kč za první dva roky řízení (každé soudní řízení musí trvat určitou dobu, přičemž nemajetková újma v prvních letech trvání řízení není příliš závažná), a z částky 15 000 Kč za každý další rok řízení, tj. z částky 1 250 Kč za každý další měsíc řízení. Tuto částku zvolil soud s ohledem na to, že celková délka řízení nebyla sice přiměřená, ale zároveň neshledal soud důvody pro závěr, že je ve věci na místě vyjít z vyšší částky základního ročního odškodnění, když toto je dle ustálené judikatury přiznáváno až za řízení přesahující dobu 10 let dobu trvání řízení nebo za řízení, kde toto odůvodňuje výjimečné vyhodnocení některého z kritérií dle 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk., což zde soud neshledal. K těmto jednotlivým kritériím se soud podrobně vyjadřuje níže – soud nicméně nedospěl k závěru, že by se některé z těchto kritérií na celkové délce řízení podílelo natolik zásadní měrou (výjimečně), že by toto mělo být zohledněno ještě navíc (vedle modifikace) tím, že bude navýšena i samotná základní částka ročního odškodnění.

16. Tuto částku pak je nutno upravit, a to (předně) v důsledku demonstrativně vypočtených kritérií uvedených pod písmeny b) až e) § 31a odst. 3 OdpŠk, tj. s přihlédnutím k : b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného: -) V rámci posouzení složitosti řízení je třeba zohlednit skutkovou, právní i procesní stránku řízení a počet soudních instancí (kritérium podle § 31a odst. 3 písm. b/ OdpŠk) – Řízení bylo standardně složitým jak po stránce skutkové, kdy se soud v rámci řízení o žalobě musel vypořádat s obsahem spisu žalovaného, což je pro správní soudnictví obvyklé, tak po stránce procesní, neboť v řízení vystupoval běžný počet účastníků, respektive na straně žalobce původně vystupovali 2 žalobci, ale řízení vůči žalobci b) bylo zastaveno pro nezaplacení soudního poplatku, což procesně řízení nikterak zásadně nezkomplikovalo. A řízení rovněž bylo běžně složitým po stránce právní, neboť byly řešeny otázky účastenství ve správním řízení, což je agenda v rámci správního soudnictví běžná. Ve věci rozhodoval 1x soud prvé instance, tedy ani počet soudních instancí nehovoří pro modifikaci základního odškodnění. Soud tedy pro toto kritérium základní částku odškodnění nemodifikoval. -) Jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, resp. zda poškozený využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení (kritérium podle § 31a odst. 3 písm. c/ OdpŠk). - Žalobce v počáteční fázi řízení nezaplatil soudní poplatek, respektive tento byl zaplacen žalobcem b), tj. SVJ, za které jednal rovněž [celé jméno žalobce]. Následně však tento žalovaný b) soudu sdělil, že poplatek má být zohledněn jakožto zaplacený právě žalobcem a) - [celé jméno žalobce]. V závěrečné fázi řízení pak žalobce žádal o odročení jednání z důvodu nákazy Covidem 19. Obě tyto skutečnosti sice řízení prodloužily, nicméně zcela marginálně ve vztahu k shledanému průtahu v délce 3 let a 9 měsíců a soud proto toto chování žalobce nehodnotí jakožto zásadní pro délku řízení a základní částku odškodnění pro něj nemodifikuje. -) Kritérium postupu orgánů veřejné moci během řízení (§ 31a odst. 3 písm. d/ OdpŠk) - Pokud se jedná o kritérium postupu orgánů veřejné moci během řízení (§ 31a odst. 3 písm. d/ OdpŠk), soud uvádí, že se na celkové délce řízení negativně promítl zásadní skoro 4 letý průtah (jak je uvedeno výše). Tuto skutečnost však soud spatřuje dostatečně zohledněnou již stanovením peněžité formy zadostiučinění v uvedené výši a právě závěrem o nepřiměřené délce řízení. Hodnocení uvedeného kritéria tedy nezakládá ani navýšení, ani snížení hodnoty odškodnění. -) Významu předmětu řízení pro poškozeného (kritérium podle § 31a odst. 3 písm. e/ OdpŠk) - Evropský soud pro lidská práva tento typ řízení neřadí mezi řízení, kterým přisuzuje zvýšený význam pro účastníky (za řízení se zvýšeným významem pro účastníky jsou považována zejména řízení trestní, opatrovnická, pracovněprávní, o osobním stavu, ve věcech sociálního zabezpečení a týkající se zdraví nebo života). Typový význam řízení je tak běžný a rovněž subjektivní význam řízení pro žalobce soud shledal jakožto běžný. V tomto směru je třeba zohlednit to, že předmětem řízení před správním soudem byla pouze otázka toho, zda žalobce byl opomenutým účastníkem správního řízení před správním orgánem či nikoliv. Soud není oprávněn v rámci kompenzačního řízení hodnotit to, zda samotné správní řízení má pro žalobce šanci na úspěch či nikoliv. Tedy z pohledu předmětu naříkaného řízení, tj. posouzení otázky účastenství žalobce v správním řízení před správním orgánem, soud dospívá k běžnému významu a základní částku pro toto nemodifikuje.

17. Základní odškodnění je tak po zohlednění shora provedených procentních modifikací na místě ponechat v původní výši.

18. Úrok z prodlení je odůvodněn § 1968, § 1970 a § 605 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, dle kterého má poškozený právo na úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí lhůty šesti měsíců poté, kdy nárok na náhradu přiměřeného zadostiučinění uplatnil postupem podle § 14 zákona. Úroky z prodlení pak soud přiznal z částky finančního zadostiučinění, kterou shledal, z důvodů uvedených výše, za přiměřenou. Soud přiznal úroky z prodlení ve výši zákonné, a to ode dne 9. 10. 2021 (uplatněno 8. 4. 2021).

19. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 část věty za středníkem o.s.ř.; takto prodloužená pariční lhůta odpovídá podmínkám čerpání finančních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná při výplatě peněžních plnění řídí, přičemž soudu současně nejsou známy okolnosti, pro něž by bylo důvodné se domnívat, že stanovení delší lhůty k plnění oproti třídenní lhůtě zákonné může způsobit žalobci jakoukoliv újmu.

20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

21. V souzeném případě byl žalobce zcela úspěšný, proto má proti žalované právo na náhradu nákladů řízení, v plné výši, neboť výsledek řízení projevující se tím, že poškozený dosáhne satisfakce uložením povinnosti škůdce nahradit mu nemateriální újmu, lze hodnotit ve smyslu zásad úspěchu ve věci obdobně jako plný úspěch, byť poškozenému nebylo přiznáno jím požadované plnění v celé jeho výši (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2707/2013, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 40/2014).

22. Žalobci, který nebyl v řízení právně zastoupen, vznikly v řízení náklady v celkové výši 2 600 Kč, která je tvořena: -) soudní poplatek ve výši 2.000 Kč; -) 2x režijní paušál 300 Kč dle § 151 odst. 3 o.s.ř., a to za žalobu a účast na soudním jednání -) žalobce nežádal v rámci závěrečného návrhu odměnu za úkon přípravy na jednání a za požadovaný úkon vyjádření ze dne 8. 2. 2022 soud nepřiznal odměnu, neboť toto podání bylo pouze reakcí na výzvu soudu, že nejsou splněny podmínky pro soudní projednání nároku (faktické doložení předběžného uplatnění nároku, jakožto podmínky řízení), tedy nelze nákladově klást k tíži žalované, že žalobce podal v tomto ohledu neúplnou žalobu Jejich zaplacení uložil soud neúspěšné žalované z důvodů uvedených výše rovněž ve lhůtě 15 dnů.