10 C 224/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem JUDr. Tomášem Bělohlávkem, v právní věci žalobců: a) celé jméno žalobce , datum narození bytem adresa žalobce b) celé jméno žalobce , datum narození bytem adresa žalobce oba zastoupeni advokátem anonymizováno jméno příjmení , anonymizováno . sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované za níž jedná Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových sídlem adresa o zaplacení 2x 43 696 Kč s příslušenstvím I) Žalovaná je povinna uhradit žalobci a) 35 863,70 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od 22. 11. 2021 do zaplacení, a to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku. II) Zamítá se žaloba, kterou se žalobce a) domáhá po žalované úhrady 7 832,30 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 22. 11. 2021 do zaplacení. III) Žalovaná je povinna uhradit žalobci b) 35 863,70 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od 22. 11. 2021 do zaplacení, a to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku. IV) Zamítá se žaloba, kterou se žalobce b) domáhá po žalované úhrady 7 832,30 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 22. 11. 2021 do zaplacení. V) Žalovaná je povinna zaplatit žalobcům náklady řízení ve výši 19 780 Kč k rukám právního zástupce žalobců, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobci se žalobou podanou dne 9. 11. 2021 domáhají odškodnění nemajetkové újmy za nesprávný úřední postup ve formě nepřiměřené délky řízení vedeného Okresním soudem v Havlíčkově Brodě pod sp. zn. 5 C 156/2014. Žalobci uvádí, že v naříkaném řízení vystupovali v pozici žalovaných a že řízení bylo původně zahájeno u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 42 Cm 35/2009. Teprve 5 let po vydání platebního rozkazu byla věc postoupena soudu okresnímu na základě věcné nepříslušnosti krajského soudu. Žalobci namítají, že řízení tedy trvalo 11 let a 10 měsíců. Řízení pro žalobce měl obrovský význam s ohledem na částku, kterou by byli povinni uhradit, pokud by prohráli. Žalobci uvádí, že v rámci předběžného projednání nároku jim žalovaná plnila částku 121 333 Kč. Tuto však nepovažují za dostatečnou, neboť nesouhlasí se snížením o 5% pro důvod složitosti řízení, o 20 % z důvodu projednání věci na třech stupních soudní soustavy ani s 5 % snížení z důvodu sdílené újmy na straně žalovaných. Každý ze žalobců se tak domáhá rozdílu původně požadovaného odškodnění a odškodnění přiznaného dobrovolně, tj. každý ze žalobců se domáhá částky 43 696 Kč s příslušenstvím.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila podáním 13. 1. 2022. Uvedla, že v naříkaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve formě nepřiměřené délky řízení, a každého z žalobců odškodnila částkou 21 333 Kč. Tuto částku považuje žalovaná i nadále za důvodnou, neboť řízení bylo po skutkové i právní stránce do určité míry složité, význam řízení byl běžný a je tak na místě ponížit základní částku odškodnění o 5% z důvodu složitosti řízení, o 5 % z důvodu sdílené újmy a o 20 % z důvodu projednání věci na třech stupních soudní soustavy.

3. Ze shodných tvrzení účastníků má soud za zjištěné, že žalobci žalobou uplatněné nároky u žalované předběžně uplatnili, a to dne 21. 5. 2021.

4. Ze spisu Okresního soudu v Havlíčkově Brodě sp. zn. 5 C 156/ 2014 soud zjistil následující. Dne 15. 5. 2009 byla ke Krajskému soudu v Hradci Králové podána žaloba žalobci [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] proti žalovaným [celé jméno žalobce] a [příjmení] [příjmení]. V této je uvedeno, že po žalovaných je vymáhána společně a nerozdílně k úhradě částka 641 551,60 Kč, neboť v době vzniku pohledávky zmiňované v žalobě byli žalovaní v prodlení splnění povinnosti podat návrh na prohlášení konkurzu a z toho důvodu odpovídají za vzniklou škodu. Usnesením z 28. 5. 2009 jsou žalobci vyzváni k úhradě soudního poplatku, 5. 6. 2009 Krajský soud [obec] vydává platební rozkaz. Tento je doručen [celé jméno žalobce] 16. 6. 2009 a [jméno] [příjmení] 18. 6. 2009. Žalovaný 1) podává odpor 16. 6. 2009, žalovaný 2) podává odpor 18. 6. 2009. Soud ukládá žalovaným usnesením z 2. 7. 2009, aby se k podané žalobě vyjádřili. Žalovaní odůvodňují podaný odpor 2. 7. 2009, respektive dne 15. 7. 2009. Soud vyzývá žalobce 20. 7. 2009, aby se vyjádřili k podanému odporu. Usnesením ze dne 7. 1. 2010 je pak naříkané řízení přerušeno do pravomocného skončení řízení vedeného u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 47 Cm 241/2006. Soud sleduje stav řízení, do kterého bylo naříkané řízení přerušeno, činí dotazy na stav tohoto jiného řízení. Dne 8. 8. 2012 pak dotazuje soud žalobce, zda s ohledem na výsledek řízení vedeného pod sp. zn. 47 Cm 241/2006 trvá na projednání žaloby. Žalobci sdělují 15. 8. 2012, že na projednání trvají. Dne 21. 9. 2012 přebírá právní zastoupení obou žalovaných [příjmení] [příjmení]. Soud nařizuje jednání na 29. 11. 2012. Právní zástupce žalovaných žádá o odročení jednání, toto je pak odročeno na 31. 1. 2013 pro kolizi na straně žalovaných. Žalovaní se vyjádří k žalobě 27. 11. 2012, jsou založeny listinné důkazy, včetně znaleckého posudku. V mezidobí činí řadu součinnostní dotazu Okresní soud v Havlíčkově Brodě ohledně stavu řízení. Jednání se koná u Krajského soudu v Hradci Králové 31. 1. 2013. Jsou provedeny účastnické výslechy a účastníkům je uloženo usnesením povinnost předložit specifikované listinné důkazy a sdělit adresu svědků. Jednání je odročeno na 18. 3. 2013. Žalovaní sdělují adresy svědků 14. 2. 2013, soud svědky volá. Žalobci se omlouvají, že nedoložili listinné důkazy 28. 2. 2013. Listiny jsou založeny žalobci 4. 3. 2013, do spisu je založeno několik desítek listinných důkazů. Další listinné důkazy žalobci zakládají 5. 3. 2013. Jednání se koná 18. 3. 2013 u Krajského soudu v Hradci Králové. Jsou čteny listinné důkazy, je slyšen účastník a svědci. Žalobcům je uloženo předložit smlouvu o sdružení a dohodu o ukončení jejich činnosti ve lhůtě 15 dnů. Žalobci zakládají listiny 5. 4. 2013. Jednání je nařízeno na 30. 5. 2013. Jednání se koná 30. 5. 2013 a toto je odročeno za účelem vyhlášení rozsudku na 6. 6. 2013. Následuje jednání 6. 6. 2013, kde soud uzavírá, že při přípravě vyhlášení rozhodnutí dospěl k závěru, že třeba bude doplnit dokazování a rozsudek nevyhlašuje s tím, že další povinnosti uloží účastníkům samostatným usnesením. Soud poté vydává usnesení 6. 6. 2013, kdy poučuje žalobce, že je nedostatečným způsobem specifikován předmět díla a nároky žalobců a vyzývá žalobce k doplnění skutkových tvrzení. Rovněž žalované vyzývá k doplnění skutkových tvrzení ohledně smluvního vztahu s určitými subjekty. Žalovaní doplňují tvrzení 12. 6. 2013, žalobci 9. 7. 2013. Dne 4. 8. 2013 předkládá právní zástupce žalobců nárok na předložení otázky věcné příslušnosti Vrchnímu soudu v Praze. Soud vyzývá usnesením z 6. 8. 2013 účastníky, aby se k tomuto vyjádřili a tito tak následně činí v průběhu září 2013. Věc je předložena k rozhodnutí o věcné příslušnosti Vrchnímu soudu v Praze 25. 9. 2013. Žalovaní se vyjadřují k dosavadnímu průběhu řízení 30. 4. 2014. Vrchní soud rozhoduje o věcné příslušnosti usnesením z 6. 10. 2014, a to sice tak, že věcně příslušné jsou okresní soudy, konkrétně Okresní soud v Havlíčkově Brodě. Toto rozhodnutí nabývá právní moci 29. 10. 2014. Věc je postoupena Okresnímu soudu v Havlíčkově Brodě 10. 11. 2014 16. 4. 2015 Okresní soud v Havlíčkově Brodě vyzývá žalobce k doložení aktivní legitimace a k doplnění tvrzení v tomto směru. Žalovaní doplňují svá tvrzení 30. 6. 2015 včetně důkazů. Jednání je nařízeno na 15. 7. 2015, toto se koná, strany se vyjadřují a jednání je odročeno na 23. 9. 2015 s tím, že žalobci jsou opakovaně vyzýváni k doplnění skutkových tvrzení a důkazů. Žalovaní doplňují znalecký posudek 16. 7. 2015. Tento je pak založen ve spise včetně jeho dodatku. Jednání je pak odročeno na 14. 10. 2015, a to v srpnu 2015. Jednání se koná 14. 10. 2015. Je slyšen žalobce, ten se vyjádří a jednání je odročeno na 9. 12. 2015 za účelem provádění dalších důkazů, zejména výpisu z účtů. Ve spisu jsou poté založeny další listinné důkazy. Žalovaní zakládají další listinné důkazy a označují platby podáním 25. 11. 2015. Ve spise jsou pak založeny desítky listin týkajících se výpisu z účtů. Žalovaní poté opětovně označují platby 7. 12. 2015. Jednání se koná 9. 12. 2015. Jsou prováděny listinné důkazy, soud řízení koncentruje, jsou předneseny závěrečné návrhy a jednání je odročeno na 18. 12. 2015 za účelem vyhlášení rozsudku. Rozsudek je pak vyhlášen 18. 12. 2015, písemné vyhotovení rozsudku z 18. 12. 2015 je založeno pod číslem listu 472. Tímto rozsudkem byla žaloba na uložení povinnosti žalovaným společně a nerozdílně zaplatit 641 551,60 Kč zamítnuta. Žalobci podávají odvolání 25. 2. 2016. Rovněž žalovaní podávají odvolání 25. 2. 2016 do výroku II., tj. nákladů řízení. 21. 9. 2016 vyzývá soud účastníky k úhradě poplatku za podaná odvolání a vyzývá strany k vyjádření k odvolání. Žalovaný tak činí. Věc je předložena Krajskému soudu v Hradci Králové jakožto soudu odvolacímu 19. 4. 2016. Tento nařizuje jednání na 12. 7. 2016. Žalobci doplňují odvolání 11. 7. 2016. Jednání před odvolacím soudem se koná 12. 7. 2016 a toto je odročeno na 15. 7. 2016 za účelem vyhlášení rozhodnutí. Odvolací soud vyhlásil rozsudek 15. 7. 2016. Písemné vyhotovení je založeno pod číslem listu 538. Odvolací soud potvrdil rozsudek soudu první instance ve výroku I. a ve výroku II. tj. nákladovém výroku jej změnil. Žalobci podávají dovolání 26. 10. 2016, jsou vyzváni v listopadu 2016 k úhradě soudního poplatku. Tento hradí a žalovaní jsou vyzváni k vyjádření k dovolání, což činí 15. 12. 2016. Věc je předložena dovolacímu soudu 6. 1. 2017 a Nejvyšší soud České republiky pak rozhoduje rozsudkem ze dne 28. 2. 2019 tak, že se rozsudek odvolacího soudu z 15. 7. 2016 ruší a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Dovolací soud uvádí, že v jednání před soudem odvolacím došlo k porušení poučovací povinnosti dle § 118 a o. s. ř., zejména s ohledem na to, že pokud tuto poučovací povinnost nesplnil soud prvé instance, bylo i přes koncentraci řízení povinností soudu odvolacího tuto poučovací povinnost ve vztahu k účastníkům řízení splnit. Odvolací soud přitom toto pochybení soudu prvé instance nenapravil a odpovídající poučení účastníkům neposkytl. Soud pro porušení této poučovací povinnosti proto rozhodnutí soudu odvolacího ruší a věc mu vrací. Krajský soud v Hradci Králové poté usnesením z 5. 6. 2019 vyzývá ve smyslu § 118 a odst. 1,3 o. s. ř. žalobce, aby přehledně doplnili konkrétní tvrzení k tomu, že [právnická osoba] Obnova byla v úpadku ve formě insolvence v relevantním období. Žalobci doplňují tvrzení 26. 6. 2019, žalovaní se vyjadřují 1. 7. 2019. Je nařízeno jednání před odvolacím soudem 2. 7. 2019, toto se koná, strany se vyjadřují, doplňují svá tvrzení a odvolací soud pak rozhoduje usnesením to, že ruší rozsudek soudu prvé instance a věc vrací okresnímu soudu k dalšímu řízení. Písemné vyhotovení usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 2. 7. 2019 je založeno pod č. l. 609 Odvolací soud uvádí, že z doplňujícího podání žalobců je patrné, a to i z reakce žalovaných, že k řádnému zjištění skutkového stavu bude potřebné provést rozsáhlé doplnění dokazování, což je úkolem soudu prvé instance. Je třeba řešit zejména okamžik porušení právní povinnosti žalovaných ve smyslu neprodleného podání návrhu na prohlášení konkurzu z důvodu nastalého úpadku. Jednání nařízeno soudem prvé instance na 17. 2. 2020, žalovaní doplňují znalecký posudek 13. 2. 2020. Jednání je odročeno na 22. 4. 2020 z důvodu pracovní neschopnosti soudce. Okresní soud v Havlíčkově Brodě poté usnesením ze 7. 8. 2020 vyzývá žalované k doplnění skutkových tvrzení k námitce promlčení tak, aby tuto soud mohl posoudit. Žalovaní žádají o prodloužení lhůty 2. 9. 2020 a vyjádření zasílají 15. 9. 2020. Jednání se poté koná v odročeném termínu 23. 11. 2020. Soudce poté na jednání poučil účastníky o právním názoru na vznesenou námitku promlčení, neboť tato nebyla řešena z pohledu uplatněného nároku, ale z pohledu závazku vyplývajícího z bezdůvodného obohacení. Bylo rovněž odkázáno na judikaturu Nejvyššího soudu, které řeší důvodnost takovéto námitky promlčení ve vztahu k žalobou uplatněnému nároku. Žalobce na to uvádí, že s ohledem na předestřený právní názor pak berou žalobu v celém rozsahu zpět a žalovaný souhlasí. Soud tedy usnesením řízení zastavil. Písemné vyhotovení usnesení z 23. 11. 2020 o zastavení řízení je založeno pod č. l. 634 a je na něm vyznačena doložka právní moci 29. 12. 2020, pokut jde o zastavení řízení a 4. 5. 2021 pokud jde o nákladový výrok. Žalobci podávají odvolání proti nákladovému výroku tohoto usnesení. Soud vyzývá žalované k vyjádření. Tito tak činí 14. 1. 2021. Věc je předložena odvolacímu soudu 1. 2. 2021 a tento rozhoduje usnesením z 26. 3. 2021 tak, že nákladový výrok soudu prvé instance potvrzuje, a to právě s právní mocí 4. 5. 2021.

5. Soud k důkazu neprováděl spis Krajského soudu v Hradci Králové 47 Cm 241/2006, do kterého bylo naříkané řízení od 7. 1. 2010 do 29. 11. 2012 přerušeno, a to z důvodu, že závěr o existenci odpovědnostního titulu bylo možno spolehlivě učinit již z obsahu spisu řízení naříkaného, tedy provádění a hodnocení tohoto dalšího důkazu by bylo v řízení nadbytečným.

6. Soud učinil ve věci závěr o skutkovém stavu ohledně průběhu naříkaného řízení korespondující se skutkovými zjištěními popsanými výše. Z důkazů v řízení provedených byla učiněna skutková zjištění pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku, jak jej soud níže podává, plně postačující. Soud nehodnotil duplicitně listiny z naříkaných řízení, založených k důkazu žalobci, neboť provedl důkaz spisy samotnými.

7. Soud posoudil předmětnou věc po právní stránce podle těchto ustanovení: Podle ust. § 1 zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen „OdpŠk“ nebo „zákon“), stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 zákona odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle ust. § 5 písm. a), b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. Podle ust. § 13 odst. 1 stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle ust. § 26 zákona, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem ("o.z."). Podle ust. § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného. Podle § 14 odst. 1 cit. zák. se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle ust. odst. 3 cit. § je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Ust. § 15 odst. 2 cit zák. pak stanoví, že poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

8. V řízení bylo prokázáno, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

9. Obecně platí, že předpokladem odpovědnosti státu za škodu dle OdpŠk je splnění tří podmínek: 1) existence odpovědnostního titulu (nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu), 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi odpovědnostním titulem a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku. Absence i jen jednoho z těchto předpokladů odpovědnosti je přitom důvodem pro zamítnutí nároku na náhradu škody.

10. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda soud vydal rozhodnutí v předmětném řízení v přiměřené lhůtě ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk. Pro řízení není obecně stanovena žádná lhůta, kterou by bylo možné považovat za přiměřenou. Judikatura Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku (dále i jen„ ESLP“) za aspekty přiměřenosti lhůty považuje jednak zájem účastníka na rychlém vyřízení věci a jednak obecný zájem na řádném výkonu spravedlnosti. Přitom přihlíží ke složitosti věci, chování účastníků a státních orgánů a významu řízení pro účastníka. Tomu odpovídá i ustanovení § 31a odst. 3 OdpŠk, dle kterého soud přihlíží při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.

11. Z konstantní judikatury dovolacího soudu vyplývá, že pro závěr, zda byla či nebyla konkrétní věc projednána v přiměřené lhůtě, je třeba celkovou délku jejího projednávání poměřit kritérii uvedenými v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4761/2009). Jak přitom plyne z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3331/2011, je z hlediska závěru o přiměřenosti délky řízení třeba hodnotit všechna takto jmenovaná kritéria, ať již v neprospěch žalobce nebo v jeho prospěch. Platí totiž, že na závěru o nepřiměřenosti délky řízení a v návaznosti na něm i o případné výši zadostiučinění, se projeví kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk ve stejném poměru, v jakém se na celkové délce řízení podílela (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2012, sp. zn. 30 Cdo 35/2012).

12. Soud vyšel při právním posouzení věci dále z rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1437/2019 a ze závěrů v něm učiněných. Při posuzování přiměřenosti délky řízení je tak nezbytné nejprve určit počátek a konec doby, kterou lze ve smyslu § 31a odst. 3 písm. a) OdpŠk považovat za celkovou dobu řízení. Vždy je přitom třeba vycházet z celkové délky řízení, nikoli jen z délky jednotlivých průtahů ve smyslu období nečinnosti soudu. Zásadně je tedy třeba do celkové doby řízení započítávat i dobu, po níž bylo řízení přerušeno.

13. Soud v tomto ohledu předesílá, že závěry ohledně existence odpovědnostního titulu i posouzení vzniku újmy a navazující formy a výše odškodnění dopadají na oba žalobce shodně, neboť v řízení nebylo prokázáno, že by tito újmu délkou řízení vyvolanou utrpěli odlišně. Závěry níže učiněné se tak vztahují ke každému ze žalobců samostatně, pouze je soud formuluje pro jejich shodnost společně.

14. Předmětné řízení tak trvalo ve vztahu k žalobci a) od 16. 6. 2009 a ve vztahu k žalobci b) od 18. 6. 2009, kdy byl tomu kterému ze žalobců doručen platební rozkaz, čímž se o naříkaném řízení dozvěděl, a ve vztahu k oběma žalobcům pak naříkané řízení skončilo dne 4. 5. 2021, kdy nabylo právní moci, po rozhodnutí odvolacího soudu, usnesení o zastavení řízení i v nákladovém výroku. Naříkané řízení tak trvalo ve vztahu ke každému ze žalobců 11 let a 11 (započatých) měsíců, což je doba s ohledem na veškeré dále uvedené okolnosti případu nepřiměřená.

15. Pro úplnost soud uvádí, že žalobci se domáhají po skutkové stránce odškodnění za celou délku řízení, pouze právně (chybně) při vyčíslení nároku na odškodnění operují s délkou řízení bez řízení vloženého. Skutkově však požadují odškodnit délku trvání naříkaného řízení celého a soud proto s ohledem na výše citovanou judikaturu soudu dovolacího do této v rámci právního hodnocení zahrnul i délku řízení vloženého.

16. K závěru o existenci odpovědnostního titulu pak vede soud vyhodnocení kritérií § 31a odst. 3 odškodňovací zákona, zejména kritéria písm. d) - postupu soudu během naříkaného řízení. Důvodem pro tento závěr je zejména skutečnost, že žaloba byla podána již dne 15. 5. 2009 ke Krajskému soudu v Hradci Králové a tento krajský soud až 19. 9. 2013, tj. po čtyřech letech a pěti měsících, teprve předkládá věc Vrchnímu soudu v Praze k posouzení věcné příslušnosti, což je skutečnost, která se na celkové délce řízení negativně promítla, neboť Vrchní soud v Praze v posledku rozhoduje tak, že věcně příslušné jsou okresní soudy - tedy teprve po této době je tak řízení řádně vedeno před věcně příslušným soudem. Dalším důvodem pro závěr o nesprávném úředním postupu je skutečnost, že Vrchnímu soudu v Praze byla věc předložena k rozhodnutí o věcné příslušnosti 25. 9. 2013, nicméně vrchní soud rozhoduje až usnesením z 6. 10. 2014, tedy rozhodnutí o věcné příslušnosti trvá déle než 1 rok, v čemž je třeba rovněž spatřovat průtah. Dalším důvodem pro závěr o nesprávném úředním postupu je pak odůvodnění rozhodnutí soudu dovolacího z 28. 2. 2019, kterým tento zrušil rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové z 15. 7. 2016 s odůvodněním, že jak soud prvé instance, tak soud druhé instance nesplnily poučovací povinnost ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. k doplnění relevantních skutkových tvrzení a označení důkazů k samotným žalobním tvrzením i k obraně žalovaných. Zrušeno bylo pouze rozhodnutí soudu odvolacího, neboť tento tuto vadu nezhojil, když toto poučení neposkytl již soud prvé instance. Jakkoliv nelze přesně vyčíslit, nakolik tato shledaná pochybení délku řízení protáhla, je nepochybným, že se na celkové délce řízení negativně promítla. Soud tedy zejména pro vyhodnocení kritéria § 31a odst. 3 písm. d) dospěl k závěru o existenci nesprávného úředního postupu ve formě nepřiměřené délky řízení.

17. Tento závěr nevyvrací ani vyhodnocení kritérií ostatních, když řízení sice bylo skutkově složitějším, rovněž bylo složitější po stránce právní, nicméně sama tato zvýšená složitost řízení celkovou délku řízení ještě neodůvodňuje. Tuto pak nelze odůvodnit ani složitostí procesní, ani počtem soudních instancí, neboť v tomto případě byla jejich četnost dána právě procesními pochybeními, jak soudu prvé, tak druhé instance, pro které muselo být nejprve rozhodnutí soudu odvolacího, a poté odvolacím soudem rozhodnutí soudu prvé instance zrušeno. Celkovou délku řízení nelze ospravedlnit ani jednání poškozených, kteří se na celkové délce řízení nepodíleli v negativním slova smyslu a zbývající kritérium významu řízení naopak hovoří pro závěr o tom, že celkovou délku řízení je třeba hodnotit již jako nepřiměřenou.

18. Soud si je vědom judikatury, dle níž je třeba v rámci naříkaného řízení zhodnotit i délku řízení vloženého, soud však v tomto v případě nehodnotil k důkazu obsah vloženého řízení vedeného Krajským soudem v Hradci Králové pod sp. zn. 47 Cm 241/2006, neboť do tohoto vloženého řízení bylo řízení naříkané přerušeno v době, kdy ještě nebylo rozhodnuto o věcné příslušnosti, a tedy celou dobu takto přerušeného řízení soud vyhodnotil jakožto průtahovou, respektive jako období, ve kterém shledal nesprávný úřední postup, na čemž by ničeho nezměnily závěry ani o samotném průběhu tohoto řízení vloženého. Soud proto průběh vloženého řízení nehodnotí, neboť závěr o nesprávném úředním postupu i vyhodnocení kritérií pro stanovení výše odškodnění v naříkaném řízení je možno učinit spolehlivě na základě zhodnocení samotného naříkaného řízení.

19. Soud tak dospěl k závěru, že v naříkaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve formě nepřiměřené délky řízení.

20. V důsledku porušení práva žalobců na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě těmto vznikla nemajetková újma (presumovaný vznik újmy žalovaná nevyvracela), kterou je nutno odškodnit v penězích, neboť žádné okolnosti, pro něž by bylo na místě spokojit se v dané věci pouze s konstatováním porušení práva (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2828/2011), žalovaná netvrdila a ani soud je neshledal.

21. Postup při určení přiměřené výše peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení stanovil ve své ustálené judikatuře Nejvyšší soud. Zdůraznil, že pro zachování jednotnosti rozhodování ve věcech odškodnění za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě je nezbytné, aby soudy ve svých rozsudcích podrobně vysvětlily, z jaké základní částky odškodnění vyšly a jakým způsobem, včetně procentního vyjádření, zohlednily kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk při určení konečné výše odškodnění (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 3026/2009). Na závěru o výši zadostiučinění by se měla kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk projevit ve stejném poměru, v jakém se podílela na celkové délce řízení; zásadně vhodnou formou tohoto projevu je procentní modifikace základní částky odškodnění za (celé) řízení (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2012, sp. zn. 30 Cdo 1710/2012). Z konstantní judikatury Evropského soudu pro lidská práva a Nejvyššího soudu (viz např. rozsudky ze dne 12. 1. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1151/2009, ze dne 26. 1. 2011, sp. zn. 30 Cdo 4889/2009 nebo ze dne 13. 7. 2011, sp. zn. 28 Cdo 4540/2009) plyne, že za soudní řízení lze přiznat účastníku řízení základní částku v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva roky a dále pak za každý další rok řízení.

22. Při stanovení základní částky ročního odškodnění soud tedy vyšel ze základního rozmezí 15 000 – 20 000 Kč za jeden rok řízení (viz NS Cpjn 206/2010). Vyšší než spodní hranice této základní částky se dle zavedené praxe užije u soudních řízení, která překročí délku trvání 10 let. Nejvyšší soud při závěru, že každé řízení vždy nějakou dobu trvá, vychází z doby dvou let. Při úvaze, že výše uvedené rozmezí má být rovnoměrně rozloženo a horní hranice tohoto rozmezí se použije až u mimořádně dlouhých řízení, považuje soud za odpovídající, aby byla základní částka ročního odškodnění navýšena vždy o 1 000 Kč za každé dva roky řízení přesahující dobu 10 let. Soud tak uzavírá, že soudní řízení trvající mezi 10 – 12 lety bude odškodňováno základní částkou 16 000 Kč za první dva roky řízení (každé soudní řízení musí trvat určitou dobu, přičemž nemajetková újma v prvních letech trvání řízení není příliš závažná), a z částky 16 000 Kč za každý další rok řízení, tj. z částky 1 333 Kč za každý další měsíc řízení. Použití jiné, ještě vyšší částky základního ročního odškodnění, je pak na místě pouze tehdy, pokud toto odůvodňuje výjimečné vyhodnocení některého z kritérií dle 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk., což zde soud neshledal. K těmto jednotlivým kritériím se soud podrobně vyjadřuje níže, a příp. pro tyto základní částku odškodnění modifikuje – soud nicméně nedospěl k závěru, že by se některé z těchto kritérií na celkové délce řízení podílelo natolik zásadní měrou (výjimečně), že by toto mělo být zohledněno ještě navíc (vedle modifikace) tím, že bude navýšena i samotná základní částka ročního odškodnění.

23. Za posuzované řízení v délce trvání 11 let a 11 měsíců tak soud přiznal žalobci základní částku ve výši 174 663 Kč 24. Tuto částku pak je nutno upravit, a to (předně) v důsledku demonstrativně vypočtených kritérií uvedených pod písmeny b) až e) § 31a odst. 3 OdpŠk, tj. s přihlédnutím k : b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného: -) V rámci posouzení složitosti řízení je třeba zohlednit skutkovou, právní i procesní stránku řízení a počet soudních instancí (kritérium podle § 31a odst. 3 písm. b/ OdpŠk) – Soud dospěl k závěru, že řízení bylo zvýšeně složité po stránce skutkové a pro toto kritérium tak soud základní částku odškodnění snížil o 10 %. Závěr o zvýšené skutkové složitosti je odůvodněn zejména tím, že žalobci se po žalovaných domáhali náhrady škody z titulu nesplnění povinnosti podat včasný návrh na prohlášení konkurzu a související nemožnost dosáhnout uspokojení pohledávky, která právě pro porušení této povinnosti nemohla být splněna. Po skutkové stránce bylo komplikovaný zejména vyhodnotit aktivní legitimaci všech žalobců, a dále skutečnosti týkající se existence jejich pohledávky a skutečnosti nasvědčující úpadku na straně dlužníka. Samotná skutková složitost věci pak měla odraz právě i v tom, že Nejvyšší soud svým usnesením ze dne 28. 2. 2019 zrušil rozhodnutí soudu odvolacího právě proto, že nebyla doplněna relevantní skutková tvrzení stran, v řízení tedy nebylo možno dostatečně objasnit komplikovaný skutkový podklad pro rozhodnutí a soudy prvé instance i druhé instance v tomto směru nesplnily svou poučovací povinnost dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. Vyhodnocení otázky případné odpovědnosti žalovaných by rovněž bylo právně komplikovanějším, nicméně toto se fakticky na celkové délce řízení nepromítlo, neboť z obsahu naříkaného řízení se nepodává, že by pro komplikovanost právního posouzení se řízení vedlo delší dobu. Soud rovněž neshledal, že by řízení bylo procesně složitějším, a proto pro tato dvě kritéria soud základní částku odškodnění nemodifikuje. Soud rovněž nemodifikuje základní částku odškodnění pro počet soudních instancí, když ve věci sice rozhodoval 2x soud prvé instance i 2x soud odvolací a jednou soud dovolací, nicméně soud dovolací zrušil prvé rozhodnutí soudu odvolacího a ten poté ruší rozhodnutí soudu prvé instance, tedy nelze dospět k závěru, že by pro četnost rozhodování na vícero soudních instancích bylo možno základní částku odškodnění ve vztahu k poškození krátit, neboť tato byla dána pochybeními na straně soudů. -) Jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, resp. zda poškozený využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení (kritérium podle § 31a odst. 3 písm. c/ OdpŠk). - Soud v řízení neshledal jednání žalobců, kterým by se pozitivně či negativně na celkové délce řízení podíleli, a proto pro toto kritérium soud základní částku odškodnění nemodifikuje. -) Kritérium postupu orgánů veřejné moci během řízení (§ 31a odst. 3 písm. d/ OdpŠk) - Soud v řízení shledal výše citované průtahy či pochybení soudů, a pro tyto dospěl k závěru o nesprávném úředním postupu ve formě nepřiměřené délky řízení. Tímto má soud toto kritérium za vyčerpané, a proto pro postup soudu v naříkaném v řízení dále základní částku odškodnění nemodifikuje. -) Význam předmětu řízení pro poškozeného (kritérium podle § 31a odst. 3 písm. e/ OdpŠk) - Evropský soud pro lidská práva tento typ řízení neřadí mezi řízení, kterým přisuzuje zvýšený význam pro účastníky (za řízení se zvýšeným významem pro účastníky jsou považována zejména řízení trestní, opatrovnická, pracovněprávní, o osobním stavu, ve věcech sociálního zabezpečení a týkající se zdraví nebo života). Typový význam předmětu řízení pro žalobce soud shledal jakožto běžný. Ani po subjektivní stránce soud neshledal, že by řízení mělo pro žalobce (v naříkaném řízení v pozici žalovaných) zvýšený význam, neboť tento žalobci dovozovali čistě z faktu, že byli žalováni o úhradu statisíců Kč, což je však typický projev žaloby na plnění, jehož typový význam, ani dle judikatury ESLP zvýšený není. Soud tedy ani pro toto kritérium základní částku odškodnit dále nemodifikuje.

25. Základní odškodnění je tak po zohlednění shora provedených procentních modifikací na místě snížit ve vztahu ke každému ze žalobců o 10 % na výsledných 157 196,70 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný každému ze žalobců již poskytl, jakožto finanční zadostiučinění za nemajetkovou újmu z titulu nepřiměřené délky soudního řízení částku 121 333 Kč, soud každému ze žalobců přiznal nárok na zbývající část finančního zadostiučinění ve výši 35 863,70 Kč (157 196,70 – 121 333) a ve zbytku žalobního požadavku co do částky 7 832,30 Kč (43 696 – 35 863,70) soud žalobu ve vztahu ke každému ze žalobců zamítl.

26. Úrok z prodlení je odůvodněn § 1968, § 1970 a § 605 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, dle kterého má poškozený právo na úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí lhůty šesti měsíců poté, kdy nárok na náhradu přiměřeného zadostiučinění uplatnil postupem podle § 14 zákona. Úroky z prodlení pak soud přiznal z částky finančního zadostiučinění, kterou shledal, z důvodů uvedených výše, za přiměřenou. Soud přiznal úroky z prodlení ve výši požadované žalobcem, když tato nekoliduje s výší zákonnou.

27. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 část věty za středníkem o.s.ř.; takto prodloužená pariční lhůta odpovídá podmínkám čerpání finančních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná při výplatě peněžních plnění řídí, přičemž soudu současně nejsou známy okolnosti, pro něž by bylo důvodné se domnívat, že stanovení delší lhůty k plnění oproti třídenní lhůtě zákonné může způsobit žalobci jakoukoliv újmu.

28. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

29. V souzeném případě byli oba žalobci zcela úspěšní, proto mají proti žalované právo na náhradu nákladů řízení, v plné výši, neboť výsledek řízení projevující se tím, že poškozený dosáhne satisfakce uložením povinnosti škůdce nahradit mu nemateriální újmu, lze hodnotit ve smyslu zásad úspěchu ve věci obdobně jako plný úspěch, byť poškozenému nebylo přiznáno jím požadované plnění v celé jeho výši (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2707/2013, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 40/ 2014).

30. Žalobci a) a b) vznikly dohromady náklady právního zastoupení sestávající z: -) zaplaceného soudního poplatku ve výši 4.000 Kč; -) odměny za 3 účelně vynaložené úkony právní služby po 3.100 Kč bez DPH (převzetí a příprava zastoupení; žaloba; účast na soudním jednání; soud nepřiznal odměnu za nevyžádané vyjádření ze dne 10.2.2022), dle § 6 odst. 1, § 7, § 8 odst. 1, § 9 odst. 4 písm. a) a § 11 odst. 1 písm. a), d) AT (tarifní hodnota zadostiučinění za nemajetkovou újmu určena dle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2014 sp. zn. 30 Cdo 3378/2013); tj. ve vztahu ke všem žalobcům jde celkem o 6 úkonů, u nichž je dle § 12/4 AT odměna snížena o 20%, tj. celkem 14 880 Kč bez DPH; -) paušální náhrada hotových výdajů právního zástupce za 3 (společné) úkony právní služby dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu á 300 Kč, tj. celkem 600 Kč bez DPH; -) právní zástupce žalobců není plátce DPH (dle ARES) a ani osvědčení o plátcovství DPH nezaložil Tedy celkem pro oba žalobce činí náhradu nákladů řízení celkem 19 780 Kč.