10 C 226/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudcem Mgr. Lukášem Kučerou ve věci žalobce: Jméno žalobce, narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce proti žalovaným:

1. Anonymizováno 2. Jméno žalované A., IČO Anonymizováno sídlem Adresa žalované A 3. Anonymizováno., IČO IČO žalované A sídlem Adresa žalované A 4. Jméno žalované B., IČO IČO žalované B sídlem Adresa žalované B 5. Jméno žalované C., IČO IČO žalované C sídlem Adresa žalované A 6. Jméno žalované D., IČO IČO žalované D sídlem Adresa žalované D hodnota Adresa žalované D 7. Jméno žalované E Jméno žalované F s.r.o., IČO IČO žalované F sídlem Adresa žalované B hodnota Adresa žalované B 8. Anonymizováno Jméno žalované F Anonymizováno., IČO IČO žalované G sídlem Adresa žalované G o určení, I. Návrh žalobce na přerušení řízení učiněný podáním doručeným soudu dne datum se zamítá. II. Žaloba o určení, že právo žalovaného č. 1 a žalovaného č. 2 vymáhat po žalovaných č. 3, č. 4, č. 5, č. 6, č. 7 a č. 8 pohledávky z bezdůvodného obohacení za užívání nemovitosti v k. ú. adresa (pozemek parc. č. hodnota, zastavěná plocha a nádvoří), jehož součástí je stavba č. p. hodnota (jiná st.), pozemek parc. č. hodnota (ostatní plocha), v k. ú. adresa, zapsané v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Anonymizováno, katastrální pracoviště adresa na LV č. hodnota zde není, se zamítá. III. Žalobce je povinen zaplatit žalované č. 1 náhradu nákladů řízení ve výši 900 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. IV. Žalobce je povinen zaplatit žalované č. 2 náhradu nákladů řízení ve výši 900 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. V. Ve vztahu mezi žalobcem a žalovanou č. 3 nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení. VI. Ve vztahu mezi žalobcem a žalovanou č. 4 nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení. VII. Ve vztahu mezi žalobcem a žalovanou č. 5 nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení. VIII. Ve vztahu mezi žalobcem a žalovanou č. 6 nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení. IX. Ve vztahu mezi žalobcem a žalovanou č. 7 nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení. X. Ve vztahu mezi žalobcem a žalovanou č. 8 nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se domáhal určení, že právo žalovaného č. 1 a žalovaného č. 2 vymáhat po žalovaných č. 3, č. 4, č. 5, č. 6, č. 7 a č. 8 pohledávky z bezdůvodného obohacení za užívání nemovitosti v k. ú. adresa (pozemek parc. č. hodnota, zastavěná plocha a nádvoří), jehož součástí je stavba č. p. hodnota (jiná st.), pozemek parc. č. hodnota (ostatní plocha), v k. ú. adresa, zapsané v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro hlavní město Prahu, katastrální pracoviště adresa na LV č. hodnota zde není. Žalobce žalobu označil jako žalobu o hlavní intervenci do řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn. sp. zn. a zrekapituloval především důvody, pro které rozporuje insolvenční řízení, vedené proti němu.

2. Podáním doručeným soudu dne datum se žalobce omluvil z nařízeného soudního jednání a současně navrhl, aby řízení bylo přerušeno do skončení řízení vedeného u Obvodního soudu pro adresa pod sp. zn. sp. zn. podle ustanovení § 109 odst. 2 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a to z důvodu, že dosud nejsou splněny zákonné podmínky pro vedení tohoto řízení, neboť nejsou splněny podmínky pro vedení řízení sp. zn. sp. zn., do kterého žalobce intervenuje.

3. Žalovaná č. 1 uvedla, že nárok uplatněný žalobcem neuznává a navrhla, aby žaloba byla zamítnuta. Uvedla, že žalobce neprokázal naléhavý právní zájem na určení.

4. Žalovaná č. 2 uvedla, že nárok uplatněný žalobcem neuznává a navrhla, aby žaloba byla zamítnuta. Uvedla, že žaloba není způsobilá před soudem obstát, jelikož je nedůvodná a jejím skutečným záměrem je znemožnit insolvenčním správcům dlužníků konat své povinnosti v rámci insolvenčních řízení dlužníků 5. Žalovaná č. 3 až 8 se k žalobě nevyjádřily.

6. Žalobce se z jednání omluvil a souhlasil s projednáním a rozhodnutím věci v jeho nepřítomnosti. Žalované č. 3 až 8 se k jednání nedostavily, ač k němu byly řádně v zákonem požadovaném předstihu předvolány, přičemž se neomluvily, ani nežádaly o odročení jednání. Soud tak v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal v nepřítomnosti těchto účastníků, když vyšel z obsahu spisu.

7. Soud se nejprve zabýval návrhem žalobce na přerušení řízení do skončení řízení vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn. sp. zn.. Vzhledem k tomu, že řízení vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. sp. zn. bylo již pravomocně skončeno, nebylo tedy žádného důvodu řízení přerušit podle ustanovení § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. a soud tak návrh žalobce na přerušení řízení zamítl.

8. Dle obsahu žaloby je zřejmé, že nejde o žalobu o hlavní intervenci podle § 91a o. s. ř., nýbrž o určovací žalobu podle § 80 o. s. ř., neboť se jí žalobce domáhá určení, že dispoziční oprávnění k označeným prostorám nenáleží žalovaným č. 1 a 2 a že z tohoto důvodu žalování nemají právo na vydání bezdůvodného obohacení. Obdobně, tedy jako určovací žalobu, posoudil obdobné podání učiněné tituly před jménem jméno FO (v řízení u zdejšího soudu sp. zn. Anonymizováno) Městský soud v Praze v usnesení ze dne 24. 2. 2023, č. j. 54 Co 38/2023-73. Materiální hledisko při posuzování žalobního typu zdůraznil Městský soud v Praze i v usnesení ze dne 11. 1. 2023, č. j. 16 Co 366/2022-523 (v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. Anonymizováno). V usnesení ze dne datum, sp. zn. 16 Co 366/2022, konkrétně dospěl Městský soud v Praze k závěru, že „žaloba se nestává žalobou dle § 91a o. s. ř. již jen tím, že ji žalobce takto označí, ale tehdy, když splňuje kritéria ustanovení § 91a o. s. ř., tedy když jde o žalobu, kterou si třetí osoba činí zcela nebo částečně nárok na věc nebo právo, o nichž probíhá řízení mezi jinými osobami. Pro posouzení žaloby jako žaloby dle § 91a o. s. ř. tedy není rozhodné jen to, že žalobce žalobu takto označil, ale předmět původního řízení a předmět intervenční žaloby. Petit intervenční žaloby nemusí být zcela shodný s petitem žaloby, která je projednávána v probíhajícím řízení, avšak musí zcela nebo zčásti představovat konečné řešení právního poměru nebo práva, o něž v probíhajícím řízení jde. Žalobou dle § 91a o. s. ř. musí být sledován smysl ustanovení § 91a o. s. ř., tzn. Vyřešit spor o určité právo či věc mezi více subjekty najednou tak, aby nemuselo být po skončení původního řízení vedeno další. Hlavní intervence je namířena proti oběma stranám probíhajícího řízení, neboť u obou popírá jejich nároky k věci nebo právu, o něž vedou mezi sebou spor, a vychází z předpokladu, že je to žalobce (hlavní intervent), komu ve skutečnosti svědčí hmotné právo k této věci nebo právu. Rozhodnutím o hlavní intervenci má být dosaženo v případě úspěchu interventa konečného řešení sporu mezi všemi účastníky. Typickým případem řízení, kde dochází k hlavní intervenci, jsou řízení zahájená tzv. reivindikační žalobou (žalobou na vydání věci), kdy se dva účastníci přou o své právo věc držet a třetí osoba se domnívá, že toto právo náleží jí.“ 9. Podle ustanovení § 80 o. s. ř. se lze žalobou domáhat určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

10. Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu je určovací žaloba dle § 80 o. s. ř. preventivního charakteru a má místo jednak tam, kde její pomocí lze eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu, a k odpovídající nápravě nelze dospět jinak, jednak v případech, v nichž určovací žaloba účinněji než jiné právní prostředky vystihuje obsah a povahu příslušného právního vztahu a jejím prostřednictvím lze dosáhnout úpravy, tvořící určitý právní rámec, který je zárukou odvrácení budoucích sporů účastníků. Tyto funkce určovací žaloby přitom korespondují právě s podmínkou naléhavého právního zájmu; nelze-li v konkrétním případě očekávat, že je určovací žaloba bude plnit, nebude ani naléhavý právní zájem na takovém určení (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 1997, sp. zn. 3 Cdon 1338/96, a judikaturu v něm citovanou). Určovací žaloba nemůže naplnit preventivní funkci spočívající v zabránění vzniku budoucích sporů účastníků, pokud spory mezi účastníky neodstraňuje; ty již probíhaly, resp. další z nich aktuálně probíhá (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. 26 Cdo 3502/2020), jako je tomu i v případě žalobce.

11. Z podané žaloby nebyl zřejmý naléhavý právní zájem na určení, že právo žalovaného č. 1 a žalovaného č. 2 vymáhat po žalovaných č. 3, č. 4, č. 5, č. 6, č. 7 a č. 8 pohledávky z bezdůvodného obohacení za užívání nemovitosti v k. ú. adresa (pozemek parc. č. hodnota, zastavěná plocha a nádvoří), jehož součástí je stavba č. p. hodnota (jiná st.), pozemek parc. č. hodnota (ostatní plocha), v k. ú. adresa, zapsané v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro hlavní město Prahu, katastrální pracoviště adresa na LV č. hodnota zde není. A žalobce ani tento naléhavý právní zájem v žalobě netvrdil.

12. Soud nemůže žalobu zamítnout pro nedostatek naléhavého právního zájmu na požadovaném určení, aniž by se účastníku předem dostalo poučení o povinnosti tvrdit a prokazovat naléhavost právního zájmu dle § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř. (NS 20 Cdo 450/2000).

13. Vzhledem k tomu, že žalobce nebyl přítomen u soudního jednání a ustanovení § 118a o. s. ř. upravuje jen poučovací povinnost soudu při jednání, znamená to, že žalobce svou nepřítomností znemožnil, aby mu soud poskytl poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř. Smyslem ustanovení § 118a o.s.ř. je postup, aby účastníku řízení nebyla zamítnuta žaloba proto, že neunesl břemeno tvrzení, aniž byl poučen, že takové břemeno má a že účastníku nelze zamítnout žalobu, protože neunesl důkazní břemeno, aniž by byl poučen, že takové břemeno má (I. ÚS 212/96, Sb. ÚS sv. 43 N 177/2006). Úprava obsažená v ustanovení § 118a odst. 1 slouží k tomu, aby řízení netrpělo právě nedostatkem těchto zásadních tvrzení, současně však v žádném směru neznamená, že předseda senátu by měl po těchto skutečnostech pátrat a nahrazovat procesní aktivitu účastníka. Zde zakotvená poučovací povinnost slouží k tomu, aby účastník nebyl v řízení neúspěšný jen proto, že neuvedl – často i nevědomky – potřebná tvrzení v plném rozsahu. Jedná-li tak soud v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníka (jeho zástupce nebo zmocněnce), je to účastník, který svou nepřítomností u soudu způsobil, že se mu příslušného poučení nedostalo. V rozsudku ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 21 Cdo 4314/2008, Nejvyšší soud dovodil, že poučovací povinnost podle ustanovení § 118a odst. 1, 2 a 3 o. s. ř. plní soud při jednání, popřípadě při přípravném jednání nařízeném podle ustanovení § 114c o. s. ř., a výslovně zdůraznil, že při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání.

14. Soud dospěl k závěru, že žalobce nesplnil v potřebném rozsahu povinnost tvrzení naléhavého právního zájmu na požadovaném určení, který je primárním předpokladem pro to, aby žalobě mohlo být vyhověno. Jelikož se žalobce k jednání nedostavil, resp. se z něj omluvil a souhlasil s projednáním v jeho nepřítomnosti, nemohl mu soud poskytnout procesní poučení o tom, že v potřebném rozsahu uvedenou povinnost tvrzení neplní a neunáší tak břemeno tvrzení. Nemohl mu tak být ze strany soudu poskytnuta ani výzva podle § 118a odst. 1 o. s. ř., aby svá tvrzení v tomto směru doplnil. Jelikož ze strany žalobce nebyla v potřebné míře splněna povinnost tvrzení, neprováděl soud ani žádné dokazování, neboť aby mohl účastník nějakou skutečnost prokázat, musí ji nejdříve tvrdit (srov. NS sp. zn. 31 Cdo 619/2011, publik. ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod. č. 115/2012). Při nedostatku naléhavého právního zájmu soud nezkoumá ostatní věcné aspekty žaloby a žalobu zamítne (NS 30 Cdo 1121/2011).

15. Ze všech shora uvedených důvodů soud žalobu v celém rozsahu jako nedůvodnou zamítl (výrok II. rozsudku).

16. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 za použití § 151 odst. 1 a 3 o. s. ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V souzeném případě byly zcela úspěšné žalované, proti kterým byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta. Ve vztahu mezi žalobcem a žalovanou č. 1 soud přiznal žalované č. 1 náhradu nákladů řízení ve výši 3 paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč podle § 151 odst. 3 o.s.ř., a to za vyjádření k žalobě, příprava na jednání a účast u jednání (podle vyhlášky č. 254/2015 Sb.), celkem 900 Kč (výrok III.). Ve vztahu mezi žalobcem a žalovanou č. 2 soud přiznal žalované č. 2 náhradu nákladů řízení ve výši 3 paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč podle § 151 odst. 3 o.s.ř., a to za vyjádření k žalobě, příprava na jednání a účast u jednání (podle vyhlášky č. 254/2015 Sb.), celkem 900 Kč (výrok IV.).

17. Ve vztahu mezi žalobcem a žalovanými č. 3 až 8 soud vždy shodně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšným žalovaným č. 3 až 8 žádné náklady nevznikly (výroky V. až X.). Proti výroku I. tohoto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 1 písm. g) o. s. ř.). Proti výroku II. až X. tohoto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Městskému soudu v Praze prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 2. Nebude-li povinnosti stanovené tímto rozsudkem splněny dobrovolně, lze se domáhat nuceného splnění povinnosti návrhem na výkon rozhodnutí nebo návrhem na nařízení exekuce.