10 C 23/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem JUDr. Tomášem Bělohlávkem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 71 250 Kč s příslušenstvím I) Žalovaná je povinna uhradit žalobci 3 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z této částky od 11. 11. 2019 do zaplacení, a dále úroky z prodlení ve výši 10% ročně z částky 78 750 Kč od 11. 11. 2019 do 25. 6. 2020, a to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku. II) Zamítá se žaloba ve zbývajícím žalobním požadavku na zaplacení 68 250 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 10% ročně od 11. 11. 2019 do zaplacení. III) Žalovaná je povinna uhradit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 15 600 Kč, a to k rukám právního zástupce žalobce do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se žalobou podanou 11. 2. 2020 domáhá po žalované úhrady finančního zadostiučinění za nesprávný úřední postup ve formě nepřiměřené délky řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka]. Žalobce rekapituluje průběh naříkaného řízení, uvádí, že celková délka řízení byla 10 let a 1 měsíc, s ohledem na navazující řízení u Ústavního soudu. Konstatuje, že řízení bylo relativně složité po skutkové stránce, poškozenému však nelze vytknout žádné významnější průtahy v řízení, neboť v jeho jednání nelze spatřovat žádné obstrukce. Pokud byl žalobce poučen soudem prvé instance o možnosti podat odvolání proti uložení zálohy na znalecký posudek, pak toto právo využil a nemůže jít k jeho tíži to, že byl poučen nesprávně. Rovněž nelze k tíži žalobce přičítat to, že trval na vypracování druhého znaleckého posudku za situace, kdy prvého znalce nebylo možno vyslechnout. Žalobce má za to, že v řízení vznikaly neodůvodněné průtahy a byly zde dlouhé prodlevy mezi jednáními. K tíži soudu jde rovněž to, že v obou případech soud prvé instance rozhodl nesprávně a jeho pochybení musel napravovat soud odvolací. Řízení mělo zvýšený význam pro žalobce, neboť se jednalo o zaplacení částky 313 565 Kč, která byla pro žalobce velmi významná, neboť v letech 2013 až 2017 čelil několika exekucím. Žalobce proto požaduje úhradu částky 150 000 Kč s úroky z prodlení. Podáním ze dne 14. 7. 2020 žalobce potvrdil, že mu dne 25. 6. 2020 byla žalovanou uhrazena částka 78 750 Kč a vzal v tomto rozsahu žalobu zpět. Podáním ze dne 27. 11. 2020 žalobce učinil nesporným průběh řízení tak jak tento popisuje žalovaná, s výhradou data jednání u Vrchního soudu v Praze, které se správně konalo 29. 5. 2018.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila podáním z 25. 6. 2020, dospěla k závěru, že v naříkaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu a žalobci poskytla finanční zadostiučinění ve výši 78 750 Kč. Žalovaná poté popisuje průběh naříkaného řízení, uvádí, že soud prvé instance vydal platební rozkaz a dva rozsudky, odvolací soud rovněž rozhodoval dvakrát, jednou soud dovolací a jednou soud ústavní. Negativní vliv na délku řízení měla skutečnost, že bylo nutno vypracovat druhý znalecký posudek a žalovaná má za to, že žalobce se na délce řízení podílel, když soudní poplatek za žalobu zaplatil až téměř 2 měsíce od výzvy k úhradě, soudní poplatek z odvolání nezaplatil, odvolací řízení muselo být zastaveno, a navrhoval vypracování druhého ze znaleckých posudků, následně však odmítl uhradit ustanovenou zálohu. Žalovaná vyšla ze základní částky odškodnění 15 000 Kč a tuto ponížila o 40% pro složitost věci, počet stupňů soudní soustavy a podíl žalobce na délce řízení.

3. Mezi stranami bylo nesporným, že žalobce žalobou uplatněný nárok u žalované předběžně uplatnil, a to dne 10. 5. 2019.

4. Z vyjádření žalované a z výpisu z bankovního účtu právního zástupce žalobce soud zjistil, že žalovaná poskytla žalobci dne 25.6.2020 jakožto finanční zadostiučinění částku za nemajetkovou újmu způsobenou délkou naříkaného řízení částku 78 750 Kč. Žalobce vzal v této části proto podáním ze dne 14.7.2020 žalobu zpět a soud v této části řízení usnesením ze dne 27.8.2020 zastavil.

5. Mezi stranami byl nesporným (až na datum konání jednání u Vrchního soudu dne 29.5.2018, které soud ověřil ze spisu) tento průběh řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka]. Žaloba o zaplacení částky 313.565 Kč s příslušenstvím byla u Městského soudu v Praze podána dne 11.5.2009. Dne 13.7.2009 byl vydán platební rozkaz. Žalovaný podal dne 21.7.2009 odpor. Dne 18.2.2010 byl žalovaný vyzván k doplnění podaného odporu. Dne 25.2.2010 vznesl žalobce dotaz na termín nařízení jednání. Dne 26.3.2010 žalovaný předložil důkazy. Dne 12.7.2010 bylo nařízeno přípravné jednání na den 10.11.2010. Dne 23.8.2010 se vyjádřil žalobce. Jednání proběhlo dne 10.11.2010, bylo odročeno na den 27.4.2011. Dne 14.4.2011 se vyjádřil žalobce. Jednání proběhlo dne 27.4.2011, bylo odročeno na den 9.9.2011. Dne 30.5.2011 předložil žalovaný listinné důkazy. Jednání proběhlo dne 9.9.2011 odročeno na den 21.9.2011 za účelem vyhlášení rozsudku. Dne 13.9.2011 předložil žalobce závěrečný návrh. Dne 14.9.2011 tak učinil žalovaný. Dne 21.9.2011 byl vyhlášen rozsudek, kterým byla žaloba zamítnuta. Dne 10.11.2011 podal žalobce proti rozsudku odvolání. Žalovaný se k odvolání žalobce vyjádřil dne 6.12.2011. Usnesením ze dne 5.3.2012 bylo odvolací řízení zastaveno. Dne 13.4.2012 bylo usnesení o zastavení řízení zrušeno. Dne 21.6.2012 byl spis předložen Vrchnímu soudu v Praze. Dne 13.8.2012 Vrchní soud v Praze zrušil rozsudek Městského soudu v Praze a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Spis byl Městskému soudu v Praze vrácen dne 16.8.2012. Dne 16.10.2012 žalobce doplnil skutková tvrzení. Dne 19.10.2012 doplnil žalovaný skutková tvrzení. Dne 26.11.2012 bylo nařízeno jednání na den 27.2.2013. Dne 25.2.2013 bylo jednání odročeno na den 29.5.2013. Jednání proběhlo dne 29.5.2013, odročeno na den 13.9.2013. Dne 20.6.2013 se vyjádřil žalovaný. Dne 28.6.2013 se vyjádřil žalobce. Jednání proběhlo dne 13.9.2013, odročeno na neurčito. Dne 1.10.2013 předložil žalovaný otázky pro znalce. Žalobce předložil otázky pro znalce dne 14.10.2013. Usnesením ze dne 28.11.2013 byl ustanoven znalec z oboru stavebnictví – vady a chyby stavebních konstrukcí, technologií a prací a způsoby jejich odstranění, vady a chyby projektových prací, Ing. [anonymizováno]. Žalobce se dne 17.12.2013 odvolal proti usnesení ze dne 28.11.2013, proti povinnosti složit zálohu na znalecký posudek. Dne 21.1.2014 byl spis předložen Vrchnímu soudu v Praze. Dne 23.1.2014 se k odvolání žalobce vyjádřil žalovaný. Vrchní soud dne 29.5.2014 odvolání žalobce odmítl. Dne 24.6.2014 byl spis vrácen soudu prvé instance. Dne 7.7.2014 sdělil žalobce, že již netrvá na provedení znaleckého posudku a nezaplatí tedy zálohu. Dne 21.8.2014 došlo sdělení žalovaného k možnosti vypracování znaleckého posudku. Usnesením ze dne 8.9.2014 byl změněn výrok usnesení ze dne 28.11.2013 tak, že se žalobci povinnost složit zálohu na znalecký posudek neukládá. Znalecký posudek byl soudu předložen dne 4.5.2015. Dne 11.5.2015 rozhodl soud o znalečném. Dne 5.6.2015 se k posudku vyjádřil žalovaný. Žalobce se ke znaleckému posudku vyjádřil dne 8.7.2015. Dne 10.8.2015 došlo vyjádření znalce. Dne 30.9.2015 rozhodl soud o znalečném za vyjádření. Dne 12.10.2015 bylo nařízeno jednání na den 11.12.2015. Dne 8.12.2015 bylo jednání z důvodu omluvy znalce odročeno na neurčito. Dne 22.12.2015 žalobce navrhl vypracování nového posudku, pokud není možné znalce vyslechnout. Dne 29.12.2015 došlo sdělení žalovaného. Dne 22.1.2016 soud ustanovil znalce z oboru dřevo-zpracování, Ing. [příjmení]. Znalecký posudek byl soudu předložen dne 4.5.2016. Dne 17.6.2016 se k posudku vyjádřil žalovaný. Dne 20.6.2016 se vyjádřil žalobce. Dne 27.6.2016 soud rozhodl o znalečném. Dne 12.8.2016 bylo nařízeno jednání na den 2.11.2016. Jednání proběhlo dne 2.11.2016, byl vyslechnut znalec, bylo odročeno na neurčito. Dne 15.11.2016 žalobce předložil otázky na znalce. Dne 3.2.2017 soud uložil znalci písemně doplnit znalecký posudek a nařídil jednání na den 5.4.2017. Dne 9.2.2017 požádal žalovaný o odročení jednání. Dne 14.2.2017 bylo jednání odročeno na den 28.4.2017. Dne 1.3.2017 požádal znalec o zaslání spisu a prodloužení lhůty k podání doplňku posudku. Dne 6.3.2017 soud odeslal odpověď znalci. Doplněk znaleckého posudku byl soudu předložen dne 29.3.2017. Jednání proběhlo dne 28.4.2017, soud rozhodl o znalečném, odročeno na den 16.6.2017. Dne 5.6.2017 se vyjádřil žalobce. Jednání proběhlo dne 16.6.2017, byl znovu vyslechnut znalec, odročeno na den 28.6.2017. Dne 26.6.2017 předložil žalobce závěrečný návrh. Dne 27.6.2017 předložil závěrečný návrh žalovaný. Dne 28.6.2017 byl vyhlášen rozsudek, kterým byla žaloba zamítnuta. Dne 4.8.2017 podal žalobce proti rozsudku odvolání. Dne 6.9.2017 žalobce odvolání doplnil. Dne 25.9.2017 se žalovaný vyjádřil k odvolání žalobce. Dne 3.10.2017 byl spis předložen Vrchnímu soudu v Praze. Dne 8.3.2018 bylo nařízeno jednání na den 29.5.2018. Odvolací jednání proběhlo dne 29.5.2018, byl vyhlášen rozsudek, kterým byl částečně potvrzen a částečně změněn rozsudek soudu prvního stupně. Dne 12.6.2018 byl spis vrácen Městskému soudu v Praze. Dne 9.8.2018 podal žalovaný dovolání s návrhem na odklad vykonatelnosti. Dne 10.12.2018 se žalobce vyjádřil k podanému dovolání. Dne 15.1.2019 byl spis předložen Nejvyššímu soudu ČR. Dne 31.1.2019 bylo dovolání žalovaného odmítnuto. Dne 8.2.2019 byl spis vrácen Městskému soudu v Praze. Usnesení Nejvyššího soudu nabylo právní moci ke dni 13.2.2019. Dne 26.4.2019 byl spis odeslán k Ústavnímu soudu. Dne 4.6.2019 byla ústavní stížnost žalovaného odmítnuta.

6. Ze spisu vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka] soud zjistil dále následující. V řízení vystupoval žalobce rovněž v postavení žalobce, žalovanou byla [právnická osoba] Žalobce se domáhal po žalované úhrady částky 313 565 Kč, předmětem žaloby byla úhrada sjednané ceny díla dle smlouvy, na jejímž základě žalobce pro žalovaného zhotovoval dřevěné madlo v obchodním domě [příjmení], a to na zábradlí z přízemí do 1. patra, a z 1. do 2. patra. Městský soud v Praze rozsudkem z 21. 9. 2011 žalobu žalobce zamítl s odůvodněním, že nedošlo k řádnému předání díla, když dílo bylo předáno pouze mezi subdodavatelem žalobce a žalobcem, samotnému žalovanému pak bylo dílo předáno již s vadami a investor celé akce poté tyto vady vytkl a žalovaný tyto u žalovaného uplatňoval, přičemž k jejich odstranění nedošlo. Soud prvé instance tak uzavřel, že nedošlo k řádnému předání díla, tedy nenastala splatnost ceny díla. Vrchní soud v Praze usnesením z 13. 8. 2012 rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc mu vrátil. Z odůvodnění rozhodnutí soudu odvolacího se podává, že závěr soudu I. stupně, o určitosti vymezeného díla a tedy i platnosti uzavřené smlouvy o dílo je předčasný, neboť nebylo řádně zkoumáno, zda dílo bylo dostatečně určitě vymezeno, když neobsahuje ani odkaz na externí dokument projektovou dokumentaci. Soud prvé instance má v tomto smyslu poučit žalobce ve smyslu § 118a odst. 1,2,3, o. s. ř. Odvolací soud dále zavázal soud prvé instance, aby žalobce poučil o povinnosti označit důkazní návrhy k tvrzeným vadám. Soud prvé instance poté rozhodl rozsudkem ze 28. 6. 2017, kterým žalobu na úhradu částky 313 565 Kč s příslušenstvím zamítl. Soud prvé instance toto odůvodnil tím, že mezi účastníky byla uzavřena platná smlouva o dílo, neboť se dohodli o vymezení určitého díla i o ceně, dílo bylo protokolárně předáno a na toto byla uhrazena záloha. Soud prvé instance se ztotožnil se závěry znalců, že dílo nebylo provedeno odborně a že se nejedná o vady zámečnické konstrukce zábradlí. Bylo věcí odbornosti žalobce, aby přizpůsobil své dílo podkladové konstrukci a pokud tato neumožňovala realizaci díla sjednaným způsobem, pak jakožto odborník měl tuto vadu vytknout ob jednateli, což neučinil. Tedy v důsledku tohoto za vytčenou vadu odpovídá a právo na doplatek dohodnuté ceny díla nemá. Rozsudkem soudu odvolacího ze dne 29. 5. 2018 pak odvolací soud rozhodl tak, že zamítnutí žaloby v částce 33 528,25 Kč potvrdil a ve zbývajícím rozsahu pak rozhodnutí soudu I. stupně změnil tak, že žalovanému uložil povinnost, zaplatit žalobci částku 280 036,75 Kč Odvolací soud konstatoval, že soud prvé instance zjistil skutkový stav úplně a přesně a že z tohoto lze v plném rozsahu vyjít. Neztotožnil se však s právním posouzením věci soudem I. stupně. Odvolací soud rovněž shledal, že smlouva byla uzavřena platně, neboť se účastníci dohodli na jejím obsahu i na ceně a poukázal na to, že vznik práva žalobce je dán tehdy, je-li dílo ukončeno a předáno ob jednateli. K tomuto došlo, a žalovanému tak vznikly nároky z práv z odpovědnosti za vady díla, které mohl v tomto případě řádně uplatňovat. Žalovaný uplatnil vady díla spočívající v námitkách, že dřevěné madlo není spojitě křivé, tedy spojitá osa madla není kruhová, toto bylo rovněž potvrzeno znaleckými posudky. Ze znaleckých posudků se však podává, že poloměry zakřivení vnitřního i vnějšího madla, stanovené v projektové dokumentaci, byly žalobcem v posledku dodrženy, když projekt nepočítá se stoupáním rampy, tedy se zvětšováním se poloměru tohoto zakřivení. Základní příčinou zjištěné vady, to jest nespojitosti křivosti, je tedy odchylka zakřivení vnitřního i vnějšího madla, která byla předepsána žalobci v projektové dokumentaci a která se však odlišovala od faktického stavu stavební připravenosti. Odvolací soud akceptoval, že žalobce nepostupoval postupem dle § 551 obchodního zákoníku, což však nevylučuje to, aby mu vznikl nárok na doplatek ceny díla. Jelikož tak charakter vady díla shledal odvolací soud včetně příčin vzniku vad díla, za zcela marginální, dospěl k závěru, že spravedlivým je vypořádání vad díla formou poskytnutí přiměřené slevy, kterou stanovil ve výši 5% z celkové ceny díla v návaznosti na závěry znalce a dospěl tak k závěrům o částečném potvrzení a částečně změně rozsudku soudu I. stupně.

7. Ve věci byly splněny podmínky § 115a o.s.ř. pro rozhodnutí o věci bez nařízení jednání, když účastníci s tímto postupem souhlasili, případně se ve stanovené lhůtě nevyjádřili.

8. Soud učinil ve věci závěr o skutkovém stavu ohledně průběhu soudního řízení korespondující se skutkovými zjištěními popsanými výše. Z důkazů v řízení provedených byla učiněna skutková zjištění pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku, jak jej soud níže podává, plně postačující.

9. Soud posoudil předmětnou věc po právní stránce podle těchto ustanovení: Podle ust. § 1 zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen „OdpŠk“ nebo „zákon“), stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 zákona odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle ust. § 5 písm. a), b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestní, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. Podle ust. § 13 odst. 1 stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle ust. § 26 zákona, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem ("o.z."). Podle ust. § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného. Podle § 14 odst. 1 cit. zák. se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle ust. odst. 3 cit. § je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Ust. § 15 odst. 2 cit zák. pak stanoví, že poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

10. V řízení bylo prokázáno, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

11. Obecně platí, že předpokladem odpovědnosti státu za škodu dle OdpŠk je splnění tří podmínek: 1) existence odpovědnostního titulu (nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu), 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi odpovědnostním titulem a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku. Absence i jen jednoho z těchto předpokladů odpovědnosti je přitom důvodem pro zamítnutí nároku na náhradu škody.

12. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda soud vydal rozhodnutí v předmětném řízení v přiměřené lhůtě ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk. Pro řízení není obecně stanovena žádná lhůta, kterou by bylo možné považovat za přiměřenou. Judikatura Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku (dále i jen„ ESLP“) za aspekty přiměřenosti lhůty považuje jednak zájem účastníka na rychlém vyřízení věci a jednak obecný zájem na řádném výkonu spravedlnosti. Přitom přihlíží ke složitosti věci, chování účastníků a státních orgánů a významu řízení pro účastníka. Tomu odpovídá i ustanovení § 31a odst. 3 OdpŠk, dle kterého soud přihlíží při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného. Z konstantní judikatury dovolacího soudu vyplývá, že pro závěr, zda byla či nebyla konkrétní věc projednána v přiměřené lhůtě, je třeba celkovou délku jejího projednávání poměřit kritérii uvedenými v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4761/2009). Jak přitom plyne z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3331/2011, je z hlediska závěru o přiměřenosti délky řízení třeba hodnotit všechna takto jmenovaná kritéria, ať již v neprospěch žalobce nebo v jeho prospěch. Platí totiž, že na závěru o nepřiměřenosti délky řízení a v návaznosti na něm i o případné výši zadostiučinění, se projeví kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk ve stejném poměru, v jakém se na celkové délce řízení podílela (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2012, sp. zn. 30 Cdo 35/2012).

13. Předmětné řízení trvalo ve vztahu k žalobci od 11. 5. 2009 (podání žaloby) do 4. 6. 2019 (rozhodnutí Ústavního soudu), tj. 10 let a 1 měsíc, což je doba s ohledem na veškeré dále uvedené okolnosti případu nepřiměřená.

14. K uvedenému závěru vede soud právě již vyhodnocení kritérií § 31a odst. 3 OdpŠk. K uvedenému závěru vede soud zejm. vyhodnocení kritéria postupu orgánu veřejné moci, když lze shledat v řízení dílčí průtah v období od 13. 7. 2009, kdy byl vydán platební rozkaz, respektive od 21. 7. 2009, kdy žalovaná podal odpor a kdy soudu trvalo 7 měsíců, než byl žalovaný vyzván k doplnění takto podaného odporu. Vedle tohoto dílčího průtahu v řízení vede k závěru o nepřiměřené délce řízení rovněž vyhodnocení postupu soudu I. stupně, který v rámci prvého rozhodnutí ve věci rozhodl, aniž by řádně odůvodnil základní předpoklad pro rozhodnutí ve věci, to jest, zda předmětná smlouva o dílo byla vůbec platnou či nikoli, a to pokud jde o dostatečně určité vymezení předmětu díla. Pro tento nedostatek pak bylo rozhodnutí soudu I. instance zrušeno soudem odvolacím., a jakkoli nelze časově vymezit o kolik tato skutečnost řízení protáhla, je nepochybným, že toto přispělo k celkové délce řízení tím, že se tato prodloužila. Pro tyto dvě skutečnosti tak soud dospěl k závěru o tom, že v řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve formě nepřiměřené délky řízení. Nad rámec výše uvedeného soudu uvádí, že - ačkoli jde o právní hodnocení věci – ohledně existence odpovědnostního titulu mezi účastníky ani sporu nebylo, když žalovaná dobrovolně žalobce odškodnila. Pro závěr, že řízení bylo přiměřeně dlouhé, pak nehovoří ani vyhodnocení zbývajících kritérií dle § 31a odst. 3 odškodňovacího zákona, tedy ani kritérium významu řízení, kdy nelze shledat natolik marginální význam řízení, že by délku bylo možno ještě shledat přiměřenou, ani kritérium chování účastníků v rámci řízení, kdy ani u těchto nelze shledat takové chování, které by délku řízení ospravedlňovalo, ani samo kritérium složitosti řízení, když řízení bylo složitějším, jak soud rozvádí níže, nicméně ne natolik, aby toto odůvodnilo celkovou délku řízení jako přiměřenou.

15. Soud tak dospěl k závěru, že došlo v posuzovaném soudním řízení k nesprávnému úřednímu postupu ve formě nepřiměřené délky řízení. Odpovědnostní titul je dán.

16. V důsledku porušení práva žalobce na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě tomuto vznikla nemajetková újma (presumovaný vznik újmy žalovaná nevyvracela), kterou je nutno odškodnit v penězích, neboť žádné okolnosti, pro něž by bylo na místě spokojit se v dané věci pouze s konstatováním porušení práva (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2828/2011), žalovaná netvrdila a ani soud je neshledal.

17. Postup při určení přiměřené výše peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení stanovil ve své ustálené judikatuře Nejvyšší soud. Zdůraznil, že pro zachování jednotnosti rozhodování ve věcech odškodnění za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě je nezbytné, aby soudy ve svých rozsudcích podrobně vysvětlily, z jaké základní částky odškodnění vyšly a jakým způsobem, včetně procentního vyjádření, zohlednily kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk při určení konečné výše odškodnění (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 3026/2009). Na závěru o výši zadostiučinění by se měla kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk projevit ve stejném poměru, v jakém se podílela na celkové délce řízení; zásadně vhodnou formou tohoto projevu je procentní modifikace základní částky odškodnění za (celé) řízení (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2012, sp. zn. 30 Cdo 1710/2012). Z konstantní judikatury Evropského soudu pro lidská práva a Nejvyššího soudu (viz např. rozsudky ze dne 12. 1. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1151/2009, ze dne 26. 1. 2011, sp. zn. 30 Cdo 4889/2009 nebo ze dne 13. 7. 2011, sp. zn. 28 Cdo 4540/2009) plyne, že za soudní řízení lze přiznat účastníku řízení základní částku v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva roky a dále pak za každý další rok řízení.

18. Za posuzované řízení v délce trvání 10 let a 1 měsíce tak soud přiznal žalobci základní částku odškodnění ve výši 136 250 Kč, když vycházel z částky 15 000 Kč za první dva roky řízení (každé soudní řízení musí trvat určitou dobu, přičemž nemajetková újma v prvních letech trvání řízení není příliš závažná), a z částky 15 000 Kč za každý další rok řízení, tj. z částky 1 250 Kč za každý další měsíc řízení. Tuto částku zvolil soud s ohledem na to, že celková délka řízení nebyla sice přiměřená, ale zároveň neshledal soud důvody pro závěr, že je ve věci na místě vyjít z vyšší částky základního ročního odškodnění, když toto je dle ustálené judikatury přiznáváno až za řízení výrazně přesahující dobu 10 let dobu trvání řízení nebo za řízení, kde toto odůvodňuje výjimečné vyhodnocení některého z kritérií dle 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk., což zde soud (viz níže) neshledal.

19. Tuto částku pak je nutno upravit, a to (předně) v důsledku demonstrativně vypočtených kritérií uvedených pod písmeny b) až e) § 31a odst. 3 OdpŠk, tj. s přihlédnutím k : b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného: -) V rámci posouzení složitosti řízení je třeba zohlednit skutkovou, právní i procesní stránku řízení a počet soudních instancí (kritérium podle § 31a odst. 3 písm. b/ OdpŠk) – Řízení bylo běžně složitým po stránce procesní, když soud v řízení nečinil nestandardní množství procesních úkonů. Naříkané řízení však bylo nadstandardně skutkově složité a složitějším i po stránce právní. Pokud jde o skutkovou složitost, tuto lze dovodit zejména z toho, že ve věci bylo nutno zjišťovat, nakolik strany přesně ujednaly předmět smlouvy o dílo, tedy to, zda je tato smlouva vůbec dostatečně určitou, zejména odkazem na další dokumenty, které předmět díla specifikují. Zejména bylo třeba zjistit, zda dílo bylo skutečně předáno a jakým způsobem bylo realizováno, a to nejen pokud jde o samotnou realizaci díla jako takového, ale i nakolik byla relevantní pro výsledek realizovaného díla projektová dokumentace, dle které mělo být dílo zhotoveno. Ve věci byly v posledku vyhotoveny dva znalecké posudky, což rovněž hovoří pro vyšší skutkovou složitost věci a z těchto se nakonec podává, že v řízení bylo třeba zkoumat nejenom výsledné dílo ale i to, zda vůbec jeho zadání, tak jak bylo toto zachyceno v projektové dokumentaci, odpovídá tomu, jaké byly kladeny požadavky na dílo, konkrétně zda projektová dokumentace počítala při zakřivení realizovaného madla i s tím, že samotné schodiště stoupá, tedy že dochází ke změně předmětných úhlů. Pro skutkovou složitost věci proto soud snižuje základní částku odškodnění o 20%. Soud dále uzavírá, že předmět sporu byl složitějším i po stránce právní, kdy se bylo třeba zabývat jak otázkou platnosti samotné smlouvy s ohledem na splnění jejích podstatných náležitostí, tedy zejména ceny díla a především dostatečné určitosti vymezení předmětu díla, a dále se musel soud zabývat otázkami předání díla a existence vad díla, a vyhodnocením nároků z toho plynoucích. Rovněž soud musel zohledňovat po právní stránce vyhodnocení toho, nakolik žalobce jakožto zhotovitel díla odpovídá za tvrzené vady díla vzhledem k tomu, že nevytkl jakožto odborník to, že dílo, tak jak je definováno vzhledem k okolnostem realizovat nelze. A soud se musel zabývat i tím, nakolik toto má vliv právě na požadovaný doplatek ceny díla. Právní složitost předmětu sporu dokládá i to, že i druhé rozhodnutí soudu prvé instance, které shledal soud odvolací po skutkové stránce bezvadným, bylo změněno právě v návaznosti na odlišný právní názor soudu odvolacího. Pro právní složitost předmětu řízení pak soud snižuje základní částku odškodnění o 10%. Soud dále modifikuje základní částku odškodnění o dalších 10% pro počet soudních instancí, když ve věci bylo rozhodováno 3x soudem prvé instance, z toho jednou formou platebního rozkazu, 2x soudem odvolacím, 1x soudem dovolacím a 1x soudem ústavním. I při zohlednění toho, že prvé z rozhodnutí soudu prvé instance bylo zrušeno a vráceno pro nedořešení základní otázky platnosti smlouvy, soud uzavírá, že řízení se vedlo na větším počtu instancí a toto odůvodňuje delší dobu trvání řízení, tedy pro toto kritérium základní částku odškodnění modifikuje uvedeným způsobem. -) Jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, resp. zda poškozený využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení (kritérium podle § 31a odst. 3 písm. c/ OdpŠk). Pro chování účastníků v rámci řízení soud základní částku odškodnění nemodifikoval. Žalobci nelze klást k tíži, že podal odvolání proti povinnosti uložit zálohu na znalecký posudek, když o této možnosti byl chybně poučen a když mu obecně nelze klást k tíži využití možnosti opravných prostředků. Rovněž nelze žalobci klást k tíži to, že navrhl vypracování druhého ze znaleckých posudků, navíc za situace, kdy prvý znalec nemohl být slyšen. Jednalo se o zcela legitimní důkazní návrh k prokázání jeho žalobních tvrzení. Ani další z namítaných úkonů žalobce, spočívajících v pozdním placení soudního poplatku apod. soud nevyhodnotil snížením základní částky odškodnění, neboť tyto skutečnost se na celkové délce řízení zásadněji nepromítly. -) Kritérium postupu orgánů veřejné moci během řízení (§ 31a odst. 3 písm. d/ OdpŠk) - Kritérium postupu orgánů veřejné moci soud dostatečně zohlednil tím, že v řízení došel k závěru o nesprávném úředním postupu ve formě nepřiměřené délky řízení, jak je uvedeno výše. Nad rámec dílčího průtahu a skutečnosti, že prvé rozhodnutí bylo zrušeno pro nevyřešení základní otázky platnosti předmětné smlouvy, soud konstatuje, že jinak byly úkony soudů činěny v přiměřených lhůtách, kontinuálně a nelze pro postup soudů shledat nutným základní částku odškodnění nadále navyšovat. Toto kritérium tedy zůstalo neutrálním. -) Významu předmětu řízení pro poškozeného (kritérium podle § 31a odst. 3 písm. e/ OdpŠk) - Evropský soud pro lidská práva předmětný tento typ řízení neřadí mezi řízení, kterým přisuzuje zvýšený význam pro účastníky (za řízení se zvýšeným významem pro účastníky jsou považována zejména řízení trestní, opatrovnická, pracovněprávní, o osobním stavu, ve věcech sociálního zabezpečení a týkající se zdraví nebo života). Typový význam předmětu řízení pro žalobce soud shledal jakožto běžný. Pokud jde o subjektivní význam řízení, pak ani v tomto ohledu soud nedospěl k závěru, že by řízení bylo významnějším pro žalobce. Žalobce obecně uváděl, že byl v průběhu řízení vystaven několika exekučním řízením, nicméně sama skutečnost, že proti žalobci jsou vedena jiná exekuční řízení, nevede k závěru o zvýšeném subjektivním významu řízení, neboť je věcí žalobce, že neplněním svých finančních povinností se do takovéto situace dostal. Navíc za situace, kdy předmětné exekuce byly dle tvrzení žalobce vedeny od roku 2013, respektive 2015, tedy k jejich zahájení došlo až 4 respektive 6 let po zahájení naříkaného řízení.

20. Základní odškodnění je tak po zohlednění shora provedených procentních modifikací na místě snížit o 40% na výsledných 81 750 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný žalobci již poskytl, jakožto finanční zadostiučinění za nemajetkovou újmu z titulu nepřiměřené délky soudního řízení, částku 78 750 Kč, soud žalobci přiznal nárok na zbývající část finančního zadostiučinění ve výši 3 00 Kč (81 750 – 78 750) a ve zbytku žalobního požadavku co do částky 68 250 Kč (71 250 – 3 000) soud žalobu zamítl.

21. Úrok z prodlení je odůvodněn § 1968, § 1970 a § 605 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, dle kterého má poškozený právo na úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí lhůty šesti měsíců poté, kdy nárok na náhradu přiměřeného zadostiučinění uplatnil postupem podle § 14 zákona. Úroky z prodlení pak soud přiznal z částky finančního zadostiučinění, kterou shledal, z důvodů uvedených výše, za přiměřenou. Soud přiznal úroky z prodlení ve výši požadované žalobcem, když tato nekoliduje s výší zákonnou.

22. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 část věty za středníkem o.s.ř.; takto prodloužená pariční lhůta odpovídá podmínkám čerpání finančních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná při výplatě peněžních plnění řídí, přičemž soudu současně nejsou známy okolnosti, pro něž by bylo důvodné se domnívat, že stanovení delší lhůty k plnění oproti třídenní lhůtě zákonné může způsobit žalobcům jakoukoliv újmu.

23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

24. V souzeném případě byl žalobce zcela úspěšný, proto má proti žalované právo na náhradu nákladů řízení, v plné výši, neboť výsledek řízení projevující se tím, že poškozený dosáhne satisfakce uložením povinnosti škůdce nahradit mu nemateriální újmu, lze hodnotit ve smyslu zásad úspěchu ve věci obdobně jako plný úspěch, byť poškozenému nebylo přiznáno jím požadované plnění v celé jeho výši (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2707/2013, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 40/2014). Žalobce přitom vzal důvodně podanou žalobu co do částky [částka] zpět pro chování žalované po podání žaloby a jen z tohoto důvodu bylo řízení zastaveno; dále byl žalobce úspěšný co do částky 3 000 Kč.

25. Žalobci, který byl v řízení právně zastoupen, vznikly v řízení náklady v celkové výši 15 600 Kč, která je tvořena: -) soudní poplatek ve výši 2.000 Kč; -) 4x odměna právního zástupce za 3 úkony právní služby á 3.100 Kč bez DPH (převzetí zastoupení; žaloba; 2x podání ve věci / 14.7.2020; 27.11.2020), tj. celkem 12 400 Kč bez DPH (dle § 6,7, 9/4 a), 11/1 a), d)) AT; tarifní hodnota 50 000 Kč dle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3378/2013); -) paušální náhrada hotových výdajů právního zástupce za 4 úkony právní služby dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu á 300 Kč, tj. celkem 1 200 Kč bez DPH; -) právní zástupce žalobce není plátcem DPH.