10 C 253/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem JUDr. Tomášem Bělohlávkem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená opatrovnicí příjmení jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 22 396 Kč s přísl.

I. Žalovaný je povinen uhradit žalobci: a) částku 20 000 Kč na jistině úvěru, b) částku 596 Kč na poplatcích za vedení účtu, c) kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 1 231,61 Kč za období od 26.11.2020 do 7.4.2021, d) kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 2 476,27 Kč za období od 8.4.2021 do 22.9.2021, e) smluvní úrok z prodlení ve výši 26,9 % ročně z částky 20 000 Kč od 23.9.2021 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Zamítá se žaloba v části žalobních požadavků na úhradu poplatků ve výši 1 800 Kč, dále v části požadavku na úhradu kapitalizovaného smluvního úroku za období od 26.11.2020 do 7.4.2021 ve výši 180,63 Kč, a dále v části požadavku na úhradu kapitalizovaného smluvního úroku za období od 8.4.2021 do 22.9.2021 ve výši 4,45 Kč.

III. Žalovaný je povinen uhradit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 4 514,76 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhá nároků založených na smlouvě o poskytnutí úvěru na sporožirovém účtu z 11. 7. 2017, na základě kterého byl poskytnut žalobcem žalovanému kontokorentní úvěr až do sjednaného limitu ve výši 20 000 Kč a žalovaný tento neuhradil. Žalobce se konkrétně domáhá jistiny úvěru ve výši 20 000 Kč, dále poplatků ve výši 2 396 Kč, dále kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 1412, 24 Kč za období od 26. 11. 2020 do 7. 4. 2021, dále ve výši 2480,72 Kč za období od 8. 4. 2021 do 22.9.2021, a dále smluvního úroku ve výši 26,9 % ročně z částky 20 000 Kč od 23. 9. 2021 do zaplacení.

2. Jelikož žalovaný neměl osobu, která by za něj byla oprávněna jednat, soud ustanovil žalovanému opatrovníka a tento se ve věci vyjádřil podáním ze dne 31.3.2022. Opatrovník namítl, že z listinných důkazů se nepodává, že by žalovaný od žalobce úvěr čerpal, a dále namítal nesrozumitelnost a neurčitost žalobních tvrzení, když z nich není patrné, co žalobce konkrétně požaduje. Rovněž namítal, že ceník pro firemní kontokorent se vztahuje na úvěry nad 50 000 Kč.

3. Soud ve věci učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalobce a žalovaný uzavřeli dne 11. 7. 2017 rámcovou smlouvu o finančních službách a smlouvu o kontokorentním úvěru [číslo] (zjištěno z obou těchto smluv). Ze smlouvy o kontokorentním úvěru z 11. 7. 2017 pak soud zjistil, že žalovaný byl oprávněn čerpat kontokorent až do výše 20 000 Kč s tím, že běžná sazba kontokorentu je 16,9 % ročně, dle čl. 2 odst. 1 smlouvy. Článkem 5 odst. 4 smlouvy pak strany sjednaly, že v případě prodlení se splacením jistiny kontokorentu je žalovaný jakožto klient povinen platit navíc úroky z prodlení ve výši roční úrokové sazby zvýšené o 10 % ročně. Z výpisů z účtu za období 1. 9. 2020 - 3. 8. 2021 soud zjistil, že v celém tomto období žalovaný měl vyčerpaný kontokorentní úvěr ve výši 20 000 Kč. Z výpisu z účtu za období 1. 4. 2021 - 3. 8. 2021 pak soud zjistil, že k 7. 4. 2021 byl kontokorentní úvěr zesplatněn, což je patrné z položky ze dne 7. 4. 2021 na tomto účtu. Z poslední výzvy před podáním žaloby a dodejky k této soud zjistil, že žalobce žalovanému kontokorentní úvěr zesplatnil k 7. 4. 2021 s tím, že výše nepovoleného přečerpání činí 20 000 Kč a nadále je nedovolené přečerpání úročeno sazbou 26,9 % p.a. Z ceníku [právnická osoba] pro bankovní obchody pak soud zjistil, že cena za vedení účtu byla mezi stranami sjednána ve výši 149 Kč měsíčně. Z ceníku pro firemní kontokorent soud neučinil závěry relevantní pro toto řízení, neboť tento ceník se týká kontokorentních úvěrů od částky 50 000 Kč a výše. Soud ve věci nehodnotil všeobecné obchodní podmínky [právnická osoba], neboť k těmto nesměřovalo žádné skutkové tvrzení žalobce, které by bylo tímto listinným důkazem třeba prokazovat. Soud dále nehodnotil výpis z obchodního rejstříku žalované, neboť toto nemělo pro rozhodnutí ve věci relevantní význam. Soud dále nehodnotil interní podklady žalobkyně pro vymáhání pohledávky, neboť tyto jsou jen jinou formou tvrzení žalobce, nikoliv důkazem. A dále soud nehodnotil výzvy žalobce či právního zástupce k úhradě dluhu z 24. 9. 2021 a 11. 2. 2021, jejich hodnocení nemělo pro základ sporu význam. Soud dále nehodnotil žádost o poskytnutí nového kontokorentního úvěru z 10. 7. 2017, neboť ani k tomuto nesměřovalo žádné skutkové tvrzení žalobce.

4. Po právní stránce posoudil soud věc podle následujících ustanovení: Podle § 2662 zákona č. 82/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), se smlouvou o účtu ten, kdo vede účet, zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet nebo výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu či na účet. Podle § 2664 o. z. věty první s peněžními prostředky na účtu může majitel účtu a za podmínek ujednaných ve smlouvě i jeho zmocněnci nakládat ujednaným způsobem. Podle § 2665 o. z. ujednají-li si strany, že ten, kdo vede účet, umožní výběr hotovosti nebo provede převod peněžních prostředků z účtu, ač pro to není na účtu dostatek peněžních prostředků, použijí se podle § 2665 o. z. přiměřeně ustanovení o úvěru. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do jednoho měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán 5. Soud posoudil věc po právní stránce podle výše citovaných ustanovení občanského zákoníku a dle ujednání stran obsažených ve smlouvě o kontokorentním v úvěru z 11. 7. 2017 a v jejích přílohách, jak soud rozvádí níže.

6. Žalobce se předně žalobou domáhal přiznání nároku na náhradu jistiny kontokorentního úvěru ve výši 20 000 Kč a soud žalobě v této části v plném rozsahu vyhověl. Z uzavřené smlouvy o kontokorentním úvěru z 11. 7. 2017 se podává, že žalovaný byl oprávněn čerpat úvěr až do částky 20 000 Kč a ze založených výpisů z účtu se dále podává, že žalobce žalovanému kontokorentní úvěr ve výši 20 000 Kč skutečně poskytl a žalovaný tento nevrátil. Tento žalobou uplatněný nárok je tak důvodný.

7. Žalobce se dále žalobou domáhal úhrady poplatků v souvislosti s poskytnutým úvěrem ve výši 2 396 Kč. K poučení, kterého se žalobci dostalo dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. na jednání konaném dne 20. 6. 2022, žalobce doplnil, že tento nárok sestává ze čtyř poplatků ve výši 149 Kč za vedení účtu v období od prosince roku 2020 do března 2021. Soud po provedeném dokazování uzavírá, že tento nárok v celkové výši 596 Kč, tj. 4× 419 Kč žalobci v plném rozsahu náleží, neboť z ceníku [právnická osoba] se podává částka za vedení účtu v měsíční výši 149 Kč a z výpisů z účtů se podává, že v období prosince roku 2020 až března 2021 byl tento účet pro žalovaného žalobcem skutečně veden. Ve zbytku se tento nárok na úhradu poplatků sestával dle žalobcem doplněných tvrzení z pohledávky ve výši 2× 900 Kč, jakožto smluvní pokuty ze dne 9. 1. 2021, respektive 8. 2. 2021. K poučení soudu však žalobce skutkově nedotvrdil, z čeho konkrétně mají tyto poplatky či smluvní pokuty sestávat. Žalobce pouze uvedl, že se jedná vždy o položku 3× 300 Kč dle ceníku pro firemní kontokorent. K výzvě soudu však žalobce nedotvrdil, za prodlení a v jakém období měl žalobci dvojí nárok ve výši 3× 300 Kč vždy za 10 dnů prodlení k 9. 1. 2021, resp. 8. 2. 2021 vzniknout. Nebylo tak tedy konkrétně tvrzeno, k jakým konkrétním datům byl žalovaný v prodlení, a to zejména v kombinaci s výpisy z účtů za období únor a leden 2021, na kterých je uvedena splatnost 9. 7. 2021 - tedy z tohoto se nepodává, že by žalovaný byl v lednu či únoru 2021 v prodlení tak, aby mu mohla být vyměřena požadovaná smluvní pokuta či poplatek. Žalobce rovněž skutkově nevymezil, kde bylo u jednání o výši této smluvní pokuty relevantně ujednáno, když ceník pro firemní kontokorent, na který žalobce odkazoval, se vztahuje až na úvěry od 50 000 Kč výše, což není případ žalovaného. V části požadavku na úhradu poplatků ve výši 1 800 Kč, resp. ve smluvní pokuty v této výši, pak tedy soud žalobu zamítl.

8. Žalobce se dále domáhal kapitalizovaného úroku ve výši 1 412,24 Kč, přičemž k poučení soudu doplnil, že se jedná o období od 26. 11. 2020, jakožto období, které žalobce interně zvolil jakožto prvý den, od kterého bude tento smluvní úrok žádat a vyčíslení jde do 7. 4. 2021, kdy došlo k zesplatnění celého úvěru. K poučení soudu, kterého se žalobci dostalo dle § 118a o.s.ř. na jednání konaném 20. 6. 2022, žalobce soudu nedotvrdil, z jakého důvodu byl tento kapitalizovaný úrok počítán i z částky 2 396 Kč, zejm. když je počítán za období od 26. 11. 2020, přičemž částka 2 396 Kč má dle dřívějších tvrzení žalobce sestávat z poplatku za vedení účtu až za období prosinec 2020 až březen 2021, respektive ze smluvních pokut, které se staly splatnými rovněž později, tj. v lednu a únoru 2021. Žalobce tak neunesl břemeno tvrzení v tom směru, proč má být kapitalizovaný úrok počítán i z částky 2 396 Kč a soud má v tomto směru za dotvrzené pouze to, že žalobce v tomto období dlužil částku 20 000 Kč. Toto má soud rovněž potvrzené z výpisů z účtu, které k důkazu žalobce založil. Pokud jde o výši úroku, na kterou má žalobce nárok, pak z provedeného dokazování - z čl. 2 odst. 1 a čl. 5 odst. 4 smlouvy o úvěru - se podává, že žalobci náleží úrok z poskytnutého kontokorentu ve výši 16,9 % ročně. Z provedeného dokazování pak má soud za zjištěné, že kontokorentní úvěr byl zesplatněn až k 7. 4. 2021, tedy do 7. 4. 2021 žalobci nenáleželo navýšení smluvního úroku o 10 % p.a. dle čl. 5 odst. 4 smlouvy. Kapitalizovaný smluvní úrok z prodlení z částky 20 000 Kč od 26. 11. 2020 do 7. 4. 2021 ve výši 16,9 % z částky 20 000 Kč pak tedy činí 1 231,61 Kč a v tomto rozsahu soud žalobci tento nárok přiznal. Ve zbytku, co do částky 180, 63 Kč, pak soud tento nárok zamítl.

9. Žalobce se dále domáhal kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 2 480,72 Kč za období od 8. 4. 2021 do 22. 9. 2021. K poučení soudu ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., kterého se žalobci dostalo na jednání konaném dne 20. 6. 2022, žalobce uvedl, že den 8. 4. 2021 je prvým dnem po zesplatnění úvěru a 22. 9. 2021 je interním datem žalobce, ke kterému žalobce tento úrok kapitalizoval. Od 23. 9. 2021 pak žalobce požaduje tento úrok vyčíslením prostřednictvím procentní sazby z částky 20 000 Kč, nikoli kapitalizovaný. K poučení soudu žalobce nedotvrdil, proč by tento úrok měl být počítán z částky 22 396 Kč, tedy nad rámec kontokorentního úvěru 20 000 Kč i ze sazby poplatků a smluvních pokut ve výši 2 396 Kč. Žalobce nedotvrdil soudu to, proč do smlouvou jednoznačně sjednaného úroku z kontokorentního úvěru má být zahrnuta i platba za vedení účtu, případně i smluvní poplatky, když se nikterak ze skutkových tvrzení žalobce nedokládá, že by se tyto platby rovněž staly součástí kontokorentního úvěru, respektive jakožto kontokorentní úvěr tyto částky žalovanému poskytnuty nebyly a žalobce toto ani netvrdil. Žalobce tak neunesl břemeno tvrzení, že tento smluvní úrok má být počítán i z částky 2 396 Kč a soud tento vypočítal pouze z částky 20 000 Kč, kterou má jakožto částku kontokorentního úvěru za prokazatelně poskytnutou. Výše sazby za poskytnutí kontokorentního úvěru, pokud jde o smluvní úrok, činí v souladu s čl. 2 odst. 1 a navýšením dle čl. 5 odst. 4 skutečně 26,9 % ročně, a tato procentní sazba z částky 20 000 Kč za období od 8. 4. 2021 do 22. 9. 2021 činí částku 2 476,27 Kč. V tomto rozsahu soud tedy žalobci nárok přiznal a co do částky 4,45 Kč žalobu zamítl.

10. Soud konečně vyhověl závěrečnému požadavku žalobce na úhradu smluvního úroku ve výši 26,9 % z částky 20 000 Kč od 23. 9. 2021 do zaplacení. Částka 20 000 Kč totiž odpovídá poskytnuté výši kontokorentního úvěru a výše smluvního úroku 26,9 % ročně odpovídá čl. 2 odst. 1 a čl. 5 od 4 smlouvy, když 7. 4. 2021 došlo k zesplatnění kontokorentního úvěru, tedy od 8. 4. 2021 je důvodnou výší smluvního úroku právě částka 26,9 % ročně (v souladu s čl. 2 odst. 1 a navýšením dle čl. 5 odst. 4 smlouvy o úvěru).

11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 a § 151 odst. 1 o.s.ř. Žalobce byl úspěšný co do částky 20 596 Kč (z částky jistiny 22 396 Kč); převážně tak byl v řízení úspěšný žalobce v rozsahu 83,93 %.

12. Žalobci, který byl v řízení právně zastoupen, přiznal soud náhradu nákladů řízení tvořenou: -) zaplaceným soudním poplatkem v celkové výši 1 120 Kč, -) 3x odměnou právního zástupce za úkon právní služby (převzetí zastoupení, výzva; sepis žaloby) dle § 14b odst. 1 bodu 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů, ve výši á 300 Kč, -) soud nepřiznal odměnu za podání ze dne 20. 4. 2022, které je nevyžádanou reakcí žalobce, navíc obsahující odstranění nejasností žaloby (což nelze klást k tíži žalované) -) 1x odměnou právního zástupce za úkon právní služby (účast na soudním jednání) dle § 14b odst. 3 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů, ve výši á 2 020 Kč, -) 3x paušální náhradou hotových výdajů právního zástupce za úkon právní služby dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, ve výši á 100 Kč, -) 1x paušální náhradou hotových výdajů právního zástupce za úkon právní služby dle § 14b odst. 5 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, v celkové výši á 300 Kč, -) DPH (21 %) ve výši 739,20 Kč. Celkem tak náhrada nákladů řízení činí 5 379,20 Kč, z čehož činí přiznaných 83,93% částku 4 514,76 Kč.

13. Ustanovení § 14b advokátního tarifu se nijak nedotýká ústavně zaručeného práva žalobce na zastoupení advokátem ve smyslu čl. 37 odst. 2 LZPS, stanoví specifické sazby mimosmluvní odměny a výši náhrady paušálních výdajů za úkony právní služby do podání návrhu na zahájení řízení v řízeních zahájených návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, a to v závislosti na výši předmětu řízení. Aplikace uvedeného zákonného ustanovení předpokládá kumulativní splnění podmínek v podobě návrhu podaném na ustáleném vzoru ve skutkově i právně obdobných věcech, používaných opakovaně týmž žalobcem, který v řízení dosáhl procesního úspěchu, přičemž předmět řízení nepřevyšuje částku 50.000 Kč. Toto ustanovení se uplatní obecně a bezvýjimečně ve všech případech, na které hypotéza uvedené normy dopadá, bez možnosti úvahy soudu o jeho použitelnosti či jakékoliv moderace. Ustanovení § 14b advokátního tarifu pojem návrhu podaném na ustáleném vzoru nijak nevymezuje. Podle soudní praxe je jím návrh, který se shoduje či významně blíží pojmu formulářová žaloba, který ústavněprávní judikatura (srov. nález Ústavního soudu ze dne 29. 3. 2012 ve věci sp. zn. I. ÚS 3923/2011, bod 28 – neboť právě na něj bylo reagováno novelizací advokátního tarifu vyhláškou č. 120/2014 Sb.) definuje jako návrh mající podobu využitého vzoru, který se odlišuje jen v minimální míře, aby mohl být návrh co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizován, základ právní argumentace včetně její stylizace a formálního vyjádření však bude totožný či jen s drobnými odchylkami. Lustrací soudního systému ISAS pak soud zjistil, že žalobce vystupuje jen u zdejšího soudu v několika de facto shodných civilních řízení.