10 C 3/2026

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudcem Mgr. Lukášem Kučerou ve věci žalobce: Jméno žalobce, IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce proti žalované: Anonymizováno o 1 150 EUR s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 1 150 EUR s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 350 EUR od datum do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 800 EUR od datum do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 400 Kč, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 2 017 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se domáhal po žalované zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobce jakožto advokát poskytl žalované v říjnu 2024 až lednu 2025 právní služby, které žalobce vyfakturoval dne datum na částku 500 EUR, kdy žalovaná na tomto nároku zaplatila toliko 150 EUR, a dále dne datum na částku 800 Kč, kdy žalovaná na tuto částku nezaplatila ničeho. Žalobce se dále domáhal 2x nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 400 Kč (2x 1 200 Kč).

2. Žalobce i žalovaná byly v řízení soudem ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), vyzváni, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, s tím že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude souhlas s tímto postupem soudu předpokládán ve smyslu ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. Žalobce s rozhodnutím bez nařízení souhlasil již v návrhu, respektive v doplnění návrhu, a žalovaná se k postupu soudu nevyjádřila. Soud proto rozhodl bez nařízení jednání, vycházeje z obsahu spisu a listinných důkazů.

3. Z faktury č. hodnota ze dne datum bylo zjištěno, že žalobce vyúčtoval žalované částku 500 EUR za právní služby, pohledávka se stala splatnou dne datum.

4. Z faktury č. hodnota ze dne datum bylo zjištěno, že žalobce vyúčtoval žalované částku 800 EUR za právní služby, pohledávka se stala splatnou dne datum.

5. Z potvrzení o příchozí platbě bylo zjištěno, že žalovaná zaplatila žalobci dne datum částku 150 EUR.

6. Z konverzace přes aplikaci WhatsApp z července Anonymizováno bylo zjištěno, že žalobce vyrozuměl žalovanou, že pro ni již nemůže nic udělat a dále požadoval po žalované zaplacení zbylých 1 150 EUR, když žalovaná opakovaně žalobce ujišťovala o tom, že požadovanou částku 1 150 EUR zaplatí.

7. Z předžalobní upomínky ze dne datum bylo zjištěno, že žalobce žalovanou vyzval k zaplacení dlužné částky.

8. Soud věc po právní stránce posoudil následovně.

9. Podle ustanovení § 2430 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) příkazní smlouvou se příkazník zavazuje obstarat záležitost příkazce.

10. Podle ustanovení § 2438 odst. 1 o. z. příkazce poskytne příkazníkovi odměnu, byla-li ujednána nebo je-li obvyklá, zejména vzhledem k příkazcovu podnikání.

11. Soud učinil závěr, že mezi žalobcem a žalovanou byla uzavřena příkazní smlouva podle ustanovení § 2430 a násl o. z., respektive smlouva o poskytování právních služeb v režimu podle zákona č. 85/1996 Sb., zákona o advokacii. Žalobce sice nedoložil samotnou příkazní smlouvu, ale z vystavených faktur je zřejmé, že žalobce fakturoval žalované právě za poskytnutí právních služeb a z doložené konverzace vyplývá totéž. S ohledem na podnikání žalobce, který je advokátem, tak žalobci náleží odměna. Vzhledem k tomu, že žalovaná žalobci odměnu nezaplatila v době splatnosti dle vystavených faktur, respektive ji nezaplatila v plné výši, tak tím porušila svou smluvní povinnost a žalobci tím vznikl nárok na zaplacení požadované částky. Na základě shora uvedeného soud dospěl k závěru, že žaloba je po právu, a proto jí v plném rozsahu vyhověl.

12. Žalobce i žalovaná jsou podnikateli, přičemž požadována částka se týká jejich podnikatelské činnosti, pročež žalobce požadoval zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky podle ustanovení § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve výši 2 400 Kč (2 x 1 200 Kč). Žalobce požadoval zaplacení této částky na základě dvou vystavených faktur. Soud proto přiznal žalobci náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 400 Kč.

13. Soud uložil žalované rovněž povinnost zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení, jak jej požadovala žalobce, podle ustanovení § 1970 o. z. ve spojení s § 2 odst. 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití ustanovení § 151 odst. 1 a 3 o. s. ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl, přičemž tyto náklady činí celkem 2 017 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 117 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s ustanovením § 151 odst. 3 o. s. ř. Vyhláška č. 254/2015 Sb. stanoví v ustanovení § 2 odst. 3 paušální odměnu 300 Kč za každý z provedených procesních úkonů. Nicméně v souvislosti s novelizací vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, která od datum stanoví režijní paušál v částce 450 Kč za jeden úkon právní služby advokáta, dovodil Nejvyšší soud, že i nezastoupenému účastníkovi (bez výjimky) je nutno přiznat paušální náhradu hotových výdajů na základě ustanovení § 151 odst. 3 o. s. ř. a dle vyhlášky č. 254/2015 Sb. ve výši 450 Kč za úkon (srov. usnesení NS ze dne datum, sp. zn. 28 Cdo 2638/2025). Nejvyšší soud, vázán v souladu s čl. 89 odst. 2 Ústavy nosnými důvody plenárního nálezu Ústavního soudu ČR, sp. zn. Pl. ÚS 39/13, shledal § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. jakožto podzákonný předpis za neaplikovatelný pro rozpor s čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. Soud veden těmito závěry Nejvyššího soudu, které ve své rozhodovací praxi uplatňuje i soud odvolací (srov. aktuální rozsudek Městského soudu v Praze ze dne datum, č. j. 14 Co 9/2026-77), přiznal žalobci náhradu ve výši dvou režijních paušálů po 450 Kč podle § 151 odst. 3 o.s.ř., a to za předžalobní výzvu a sepis žaloby (podle § 1 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 254/2015 Sb.), celkem 900 Kč.

15. Lhůtu k plnění stanovil soud podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvod pro její prodloužení. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání k Městskému soudu v Praze do patnácti dnů od jeho doručení prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 2. Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se domáhat nuceného splnění povinnosti návrhem na výkon rozhodnutí nebo návrhem na nařízení exekuce.