10 C 30/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem JUDr. Tomášem Bělohlávkem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 153 864 Kč s příslušenstvím

I. Zamítá se žaloba na úhradu 153 864 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,05% p.a. z částky 113 334,14 Kč od 20. 2. 2013 do zaplacení a ve výši 7,05% p.a. z částky 40 530,58 Kč od 26. 2. 2013 do zaplacení.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 300 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se svou žalobou domáhal, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 403 864 Kč s příslušenstvím představující v částce 250 000 Kč přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nesprávným úředním postupem v exekučním řízení vedeném u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] a u soudního exekutora [anonymizováno] [jméno] [příjmení] pod sp. zn. [spisová značka] a nezákonně vydaným exekučním příkazem soudního exekutora ze dne [datum] postihujícím účet žalobce v souhrnné částce 153 864 Kč (ohledně přesné výše soud vychází z posledního vyjádření ze dne 20.1.2021) s příslušenstvím představující majetkovou škodu způsobenou žalobci v uvedeném exekučním řízení tím, že mu byla tato částka stržena z účtu a vyplacena exekutorem oprávněnému, přičemž následně byl tento exekuční příkaz zrušen, finance však vráceny nebyly.

2. Podáním ze dne 5. 2. 2020 žalobce vzal svou žalobu částečně, co do zaplacení částky 250 000 Kč na přiměřeném zadostiučinění za nemajetkovou újmu, zpět z důvodu, že již nemá zájem vést spor o nemajetkové újmě. Soud v této části řízení usnesením ze dne 22.4.2020 zastavil.

3. Žalovaná se k žalobě vyjádřila podáním ze dne 21.9.2020, kde konstatovala, že v exekučním řízení vedeném u [anonymizováno] [jméno] [příjmení] došlo k neoprávněnému zásahu do majetkových práv žalobce, neboť Ústavní soud v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 1/14 uzavřel, že nelze exekučně postihnout majetek manžela povinného v exekučním řízení zahájeném do 31.12.2012. Nárok na náhradu škody žalovaná odmítá, neboť se bezdůvodně obohatil oprávněný a po tomto žalobce nárok neuplatňoval, tedy je nárok ve vztahu k odpovědnosti státu předčasným.

4. Z uplatnění nároku žalobcem ze dne 19.2.2017 soud zjistil, že žalobce u žalované nárok předběžně uplatnil, a to poprvé dne 22.7.2017 5. Ze spisu vedeného [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] a soudním exekutorem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] pod sp. zn. [spisová značka] soud zjistil následující. Řízení vedené u [název soudu] pod spis.zn.: [spisová značka] bylo zahájeno dne 15.12.2010 doručením žádosti soudního exekutora [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [exekutorský úřad] 1 o pověření k provedení exekuce na majetek povinné [jméno] [příjmení] (manželky žalobce) pro částku 31.871 Kč s přísl. ve prospěch oprávněného [právnická osoba] (dříve: [právnická osoba]), k [název soudu]. Usnesením ze dne 20.12.2010 byla nařízena exekuce na majetek povinné, provedením exekuce byl pověřen soudní exekutor [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Věc byla u soudního exekutora vedena pod sp. zn. [spisová značka]. Povinná však na výzvy exekutora nereagovala a ničeho neuhradila. Dne 7.2.2013 soudní exekutor vydal exekuční příkaz, č.j. [číslo jednací], jímž rozhodl o postižení pohledávky z účtu žalobce (manžela povinné) u peněžního ústavu, a který si žalobce osobně převzal dne 13.2.2013. Dne 19.2.2013 obdržel soudní exekutor částku 113.334,14 Kč a dne 25.2.2013 částku ve výši 40.530,58 Kč. Dne 12.4.2013 oznámil soudní exekutor [název soudu] skončení exekuce z důvodu vymožení exekučně vymáhané částky. V mezidobí dne 22.2.2013 a pak následně dne 4.7.2013, 17.7.2013 a 18.7.2013 obdržel soudní exekutor podání žalobce, na něž soudní exekutor reagoval přípisem ze dne 23.7.2013. Dne 30.7.2013 byl soudnímu exekutorovi doručen další přípis žalobce. Dne 27.8.2015 byl soudnímu exekutorovi doručen návrh žalobce na částečné zastavení exekuce. Dne 3.12.2015 byl exekuční spis vedený exekutorem pod sp. zn. [spisová značka] předložen [název soudu]. Usnesením [název soudu] ze dne 12.4.2016, č.j. [číslo jednací] bylo řízení o návrhu žalobce na částečné zastavení exekuce zastaveno. Dne 2.5.2016 se žalobce proti rozhodnutí ze dne 12.4.2016 odvolal. Věc byla předložena [název soudu] dne 7.6.2016. Usnesením [název soudu] ze dne 12.7.2016 č.j. [číslo jednací] bylo rozhodnutí soudu I. stupně změněno tak, že se řízení o návrhu žalobce na částečné zastavení exekuce nezastavuje. Usnesením [název soudu] ze dne 9.11.2016, č.j. [číslo jednací] byla exekuce ve vztahu k žalobci částečně zastavena, když byla zastavena v rozsahu exekuce vedené vůči žalobci na základě exekuční příkazu č.j. [číslo jednací] formou přikázání pohledávky z účtu žalobce (jako tehdejšího manžela povinné). Z odůvodnění se podává, že důvodem tohoto částečného zastavení byla skutečnost, že exekuce byla vedena v této části vedena nezákonně s odkazem na nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 1/14, dle něhož nelze exekučně postihnout individuální majetek manžela povinného, vč. pohledávek tohoto z účtu vedeného u banky, v exekučním řízení zahájeném do 31.12.2012, když by se jednalo o retroaktivní změnu možných způsobů vedené exekuce. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 1.12.2016.

6. Soud ve věci učinil závěr o skutkovém stavu, který koresponduje se skutkovými zjištěnými popsanými výše, a to zejména, pokud jde o průběhu exekučního řízení vedeného u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] a soudním exekutorem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] pod sp. zn. [spisová značka]. Soud má tak zejména za zjištěné, že v tomto exekučním řízení byla vedena exekuce proti manželce žalobce paní [jméno] [příjmení] ve prospěch oprávněného [právnická osoba] Povinná ničeho dobrovolně nehradila, proto exekutor vydal dne 7. 2. 2013 exekuční příkaz, kterým postihl pohledávky žalobce u peněžního ústavu, a na základě těchto pak exekutor inkasoval částky 113 334,14 Kč a 40 530,58 Kč s tím, že tyto částky následně vyplatil oprávněnému. Žalobce podal návrh na částečné zastavení exekuce a toto v posledku vedlo k tomu, že usnesením [název soudu] ze dne 9. 11. 2016 byla exekuce ve vztahu k žalobci právě co do realizace této exekuce přikázáním pohledávek z účtu žalobce zastavena a exekuční příkaz byl z tohoto důvodu zrušen. Soud má dále za zjištěné, že žalobce po [právnická osoba] ani po manželce takto neoprávněně stržené finance nevymáhal a rovněž má soud za zjištěné, že tyto mu nebyly vráceny.

7. Z důkazů výše citovaných byla učiněna skutková zjištění pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku, jak jej soud níže podává, plně postačující – z tohoto důvodu tak soud v odůvodnění rozsudku nerozvádí dílčí skutková zjištění učiněná z těch provedených důkazů, o něž rozhodnutí o věci samé posléze neopřel. Soud tak nehodnotil duplicitně listiny k průběhu exekučního řízení, které byly založeny ve spise, a rovněž se soud nezabýval listinami, týkajícími se exekučních řízení, vedených jinými exekutory, které nejsou předmětem tohoto řízení, neboť zjištění z těchto listin neměly pro předmět tohoto sporu relevanci. Soud se rovněž nezabýval podklady, které žalobce založil za účelem osvobození od soudních poplatků, když tyto se týkaly majetkové situace žalobce a nikoli předmětu řízení. Jelikož má soud za zjištěné, že předmětné částky byly žalobci z účtu skutečně strženy a vyplaceny bance, což ostatně ani strany nesporovaly, pak soud nehodnotil ani důkazy, které by se týkaly samotné realizace exekuce, vůči žalobci tímto způsobem.

8. Soud posoudil věc po právní stránce podle výše uvedených ustanovení: Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v účinném znění (dále i jen„ OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 cit. zák. odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle § 5 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Podle ust. § 13 odst. 1 stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle odst. 2 tohoto ustanovení pak právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda. Podle § 26 OdpŠk, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem ("o.z."). Podle § 14 odst. 1 OdpŠk se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle ust. odst. 3 cit. § je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Ust. § 15 odst. 2 OdpŠk pak stanoví, že poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

9. Co se týká činnosti soudního exekutora, pak ta je podle § 4 odst. 2 OdpŠk považována za úřední postup při výkonu státní správy (§ 3 odst. 1 písm. b/ OdpŠk), pokud se jedná o úkony při výkonu exekuční činnosti, sepisování exekutorských zápisů a při činnostech vykonávaných z pověření soudu podle zvláštního právního předpisu (§ 4 odst. 1 OdpŠk). Odpovědnost státu za činnost soudního exekutora se v tomto rozsahu řídí ustanoveními zák. č. 82/1998 Sb. bez možnosti liberace. Za škodu způsobenou exekutorem při výkonu veřejné moci přenesené na něj zákonem (jako úřední osoba ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 písm. b/ zák. č. 82/1998 Sb.) tak odpovídá stát, exekutor sám odpovídá za podmínek § 32 zák. č. 120/2001 Sb. za činnosti, na něž se nevztahuje § 4 odst. 1 OdpŠk.

10. V řízení bylo prokázáno, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

11. Předpokladem odpovědnosti státu za škodu je splnění tří podmínek: 1) existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem nebo nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku.

12. Žalobce v rámci řízení, pokud jde o odpovědnostní titul na úrovni skutkových tvrzení, tvrdil, že došlo k pochybní spočívajícímu v tom, že neměla exekuce proti němu být vůbec být vedena, když nebyl osobou povinnou, touto byla jeho manželka, a vzhledem k datu zahájení exekuce právní předpisy postižení majetku manžela neumožňovaly.

13. Úkolem žalobce je pochybení na straně státu skutkově tvrdit, právní kvalifikace je věcí soudu. Zákon č. 82/1998 Sb. zná dva odpovědnostní tituly, nesprávný úřední postup a nezákonné rozhodnutí.

14. Soud v návaznosti na komentářovou literaturu k OdpŠk (Vojtek, P., Bičák, V.; Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. Komentář. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017, str. 146, 147) konstatuje, že s výjimkou § 13 odst. 1 věty druhé a třetí není nesprávný úřední postup v OdpŠk blíže definován, jde ostatně o úmysl zákonodárce, neboť podle https://www.beck-online.cz/bo/document-view.seam?documentId=nnptembrg5pwk232ge4dslttmjptcojzhbptqms7obtdcmy důvodové zprávy výstižnou definici nesprávného úředního postupu nelze pro jeho mnohotvárnost podat. Je tedy třeba se opřít zejména o výklady tohoto pojmu podávané právní teorií a o závěry rozhodovací praxe soudů, které vycházejí z toho, že jde o ty případy vzniku škod, které byly vyvolány jinou činností státních orgánů než rozhodovací. Nesprávným úředním postupem je porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti, a to zejména takové, které nevede k vydání rozhodnutí. Ačkoliv není vyloučeno, aby škoda, za kterou stát odpovídá, byla způsobena i nesprávným úředním postupem prováděným v rámci činnosti rozhodovací, je pro tuto formu odpovědnosti určující, že úkony tzv. úředního postupu samy o sobě k vydání rozhodnutí nevedou, a je-li rozhodnutí vydáno, bezprostředně se v jeho obsahu neodrazí. Pokud orgán státu zjišťuje či posuzuje předpoklady pro rozhodnutí, shromažďuje podklady (důkazy) pro rozhodnutí, hodnotí zjištěné skutečnosti, právně je posuzuje apod., jde o činnosti přímo směřující k vydání rozhodnutí; případné nesprávnosti či vady tohoto postupu se pak projeví právě v obsahu rozhodnutí a mohou být zvažovány jedině z hlediska odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím (sem patří celá škála případů s konkrétním obsahem, počínaje například posuzováním podmínek pro vydání rozhodnutí ve stavebním řízení, konče shromažďováním podkladů v trestním řízení, které skončilo odložením věci).

15. Úprava nezákonného rozhodnutí pak stojí především na předpokladech § 7 a § 8 odst. OdpŠk, kdy je upraveno, že za nezákonné lze mít obecně, s výjimkami, pouze rozhodnutí pravomocné, které bylo právě pro nezákonnost zrušeno nebo změněno, a kterému se měl poškozený, rovněž nikoliv bezvýjimečně, procesně bránit. Výjimka z požadavku právní moci zrušeného rozhodnutí je v zákoně výslovně upravena pro ta rozhodnutí, která jsou vykonatelná bez ohledu na právní moc. Judikatura pak vymezuje případy, kdy není nutné trvat na požadavku využití opravných prostředků. Rozhodnutím příslušných orgánů je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Je přitom bezvýznamné, zda zrušené rozhodnutí bylo rozhodnutím ve věci samé z důvodů skutkových nebo pro nesprávné právní posouzení, či zda šlo o nezákonné rozhodnutí procesní povahy, jímž byla způsobena škoda či nemajetková újma (NS 28 Cdo 3940/2009). Aby bylo možno rozhodnutí pokládat za nezákonné, musí tedy jít o rozhodnutí pravomocné nebo vykonatelné bez ohledu na právní moc a zároveň musí být zrušeno nebo změněno pro nezákonnost v době, kdy mělo zamýšlené právní účinky ve smyslu právní moci nebo vykonatelnosti (NS 30 Cdo 443/2013).

16. Soud se proto nejprve zabýval otázkou existence odpovědnostního titulu v posuzovaném případě.

17. Soud v tomto ohledu uzavírá, že došlo k vydání nezákonného rozhodnutí ve smyslu § 8 OdpŠk. Tímto je exekuční příkaz č.j. [číslo jednací] ze dne 7.2.2013, na jehož základě došlo ke stržení finančních prostředků exekutorem. Vydání exekučního příkazu je upraveno § 47 a násl. ex. ř., přičemž dle odst. 5 tohoto ustanovení není proti tomuto přípustný opravný prostředek. Vzhledem k tomu, že proti exekučnímu příkazu lze však brojit návrhem na zastavení exekuce a vzhledem k formulaci § 8 odst. 3 OdpŠk, kde je výslovně uveden návrh na zastavení exekuce mezi prostředky, které je poškozený povinen využít za účelem zrušení či změny nezákonného rozhodnutí, je pak nutno logickým a systematickým výkladem dospět k závěru, že i exekuční příkaz je rozhodnutím ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., které může být považováno za nezákonné rozhodnutí. V daném případě pak žalobce návrh na částečné zastavení exekuce ve vztahu k tomuto exekučnímu příkazu podal a usnesením [název soudu] ze dne 9.11.2016, č.j. [číslo jednací] byla exekuce ve vztahu k žalobci skutečně částečně zastavena právě v rozsahu exekuce vedené vůči žalobci na základě exekuční příkazu č.j. [číslo jednací], přičemž z odůvodnění se podává, že důvodem tohoto částečného zastavení byla nezákonnost tohoto exekučního příkazu (když dle nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 1/14 nelze exekučně postihnout individuální majetek manžela povinného, vč. pohledávek z účtu vedeného u banky, v exekučním řízení zahájeném do 31.12.2012, neboť by se jednalo o retroaktivní změnu možných způsobů vedené exekuce).

18. Soud tak uzavírá, že je splněna podmínka existence odpovědnostního titulu v podobě nezákonného rozhodnutí, kterým je exekuční příkaz vydaný [exekutorský úřad] [anonymizováno] [část Prahy] 7.2.2013 pod č.j. [číslo jednací].

19. Soud se proto dále zabýval otázkou existence škody a příčinné souvislosti.

20. Pokud jde o podmínku vzniku škody na straně žalobce, pak soud zdůrazňuje judikované závěry, dle nichž i u objektivní odpovědnosti státu za škodu způsobenou výkonem veřejné moci je nezbytnou podmínkou vznik škody na straně poškozeného. O takový případ nejde tam, kde v souvislosti s výkonem veřejné moci sice došlo k odčerpání peněžních prostředků poškozeného, avšak poškozenému současně jako věřiteli vzniklo právo vůči jeho dlužníku, které může úspěšně uplatnit, resp. uspokojit. Nastala-li v důsledku výkonu veřejné moci taková situace, že mezi poškozeným a jinou osobou existují práva a povinnosti, která nejsou plněna, vzniká újma odškodnitelná podle zákona č. 82/1998 Sb. až tehdy, jestliže v právním vztahu těchto osob není možno dosáhnout plnění. Pouze v případě, že pohledávku poškozeného (oprávněného) nelze jako přímý nárok uspokojit, vzniká oprávněnému majetková újma (škoda) spočívající ve ztrátě majetku (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 5. 2014, sp. zn. 30Cdo 1635/2013).

21. V souzeném případě je třeba k tomuto doplnit následující. Z provedeného dokazování bylo zjištěno, že exekutor strhl dne 19.2.2013 z účtu žalobce částku 113.334,14 Kč a dne 25.2.2013 částku ve výši 40.530,58 Kč. Dále bylo zjištěno, že tyto částky byly vyplaceny oprávněné [právnická osoba] Dále bylo zjištěno, že účinky předmětného exekučního příkazu vydaného [exekutorský úřad] [anonymizováno] [část Prahy] 7.2.2013 pod č.j. [číslo jednací] byly zrušeny na základě usnesení [název soudu] ze dne 9.11.2016, č.j. [číslo jednací] pravomocně ke dni 1.12.2016. Tedy tímto dnem se žalobce dozvěděl, že došlo na straně [právnická osoba] k bezdůvodnému obohacení a ode dne následujícího začala žalobci plynout lhůta k uplatnění nároku na vydání bezdůvodného obohacení vůči tomuto subjektu. Nelze tak přisvědčit žalobci, že svou pohledávku vůči [právnická osoba] uplatnit nemohl. Pokud tak neučinil ani v promlčecí lhůtě, nemůže se nyní dovolávat stavu aktuálního, kdy je pohledávka skutečně již promlčena, tedy reálně velmi pravděpodobně pro námitku promlčení nevymahatelná, když nemožnost vymožení pohledávky po primárním dlužníkovi zavinil žalobce svou pasivitou sám. Takto vzniklý stav nelze přičítat státu, tedy soud uzavírá, že žalobci, pro jeho nekonání, nevznikla škoda vymahatelná po státu.

22. Soud proto žalobu v celém rozsahu zamítl.

23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2, § 146 odst. 2 a § 151 odst. 1 o.s.ř. Řízení v části požadavku na úhradu nemajetkové újmy bylo zcela zastaveno z důvodu výlučně na straně žalobce a v části požadavku na náhradu škody byl žalobce neúspěšný. Žalovaný tak má nárok na náhradu nákladů řízení v plné výši.

24. V souzeném případě tak soud přiznal žalované náhradu nákladů řízení ve výši 1 režijního paušálu po 300 Kč dle § 151 odst. 3 o.s.ř., a to za písemné vyjádření k žalobě. Jejich zaplacení uložil soud neúspěšnému žalobci ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o.s.ř., když k delší lhůtě plnění či k plnění ve splátkách neshledal soud žádný důvod.