10 C 30/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudcem Mgr. Lukášem Kučerou ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Anonymizováno – Jméno žalované sídlem Adresa žalované o zaplacení 13 500 Kč,

I. Zamítá se žaloba žalobce na zaplacení částky 13 500 Kč.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 900 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se domáhal, aby žalované byla uložena povinnosti zaplatit žalobci částku 13 500 Kč z titulu nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce exekučního řízení. Žalobu odůvodnil tím, že žalobce má pohledávku ze směnky za dlužníkem , jméno FO, (dále také „dlužník“), která mu byla přiznána pravomocným rozsudkem Městského soudu v Praze č. j. 55 , sp. zn., -193 ze dne , datum, , který byl potvrzen rozsudkem Vrchního soudu v , Anonymizováno, č. j. , sp. zn., -227 ze dne , datum, . Tato pohledávka žalobce je vymáhána v exekuci pod sp. zn. , sp. zn., vedené u soudní exekutorky , tituly před jménem, , jméno FO, , Exekutorský úřad , adresa, , exekučním příkazem , tituly před jménem, , jméno FO, sp. zn. , sp. zn., -060 bylo rozhodnuto o prodeji podílu , jméno FO, na pozemku parc. č. St. 93, jehož součástí je stavba č.p. 76 k. ú. , adresa, (dále „pozemek“). Soudní exekutor , tituly před jménem, , jméno FO, vydal dražební vyhlášku k prodeji pozemku. O této skutečnosti byl žalobce informován soudní exekutorkou , tituly před jménem, , jméno FO, , když mu dne , datum, bylo doručeno prostřednictvím datové schránky usnesení soudního exekutora , tituly před jménem, , adresa, , Exekutorský úřad , adresa, č. j. , sp. zn., -45 ze dne , datum, (dražební vyhláška). Žalobce jako další věřitel řádně přihlásil dne , datum, svou pohledávku přihláškou datovanou , datum, svou pohledávku do dražby nemovitých věcí dlužníka konané dne , datum, . Po provedené dražbě bylo soudním exekutorem , tituly před jménem, , adresa, rozhodováno o rozdělení výtěžku dražby mezi věřitele , jméno FO, . O rozdělení výtěžku bylo rozhodnuto usnesením č. j. , sp. zn., -83 ze dne , datum, až po písemné urgenci žalobce ze dne , datum, . Proti tomuto usnesení se žalobce dne , datum, odvolal z důvodu, že mezi náklady exekuce přiznanými dle PÚNE č. j. , sp. zn., -78 a částkou, kterou soudní exekutor , tituly před jménem, , jméno FO, uvedl v rozvrhovém usnesení jako náklady exekuce, byl rozpor a částka dle rozvrhového usnesení měla být podle žalobce vyšší. Usnesením Městského soudu v Praze č. j. , sp. zn., -90 ze dne , datum, bylo rozvrhové usnesení zrušeno a věc byla , tituly před jménem, , jméno FO, vrácena k dalšímu řízení. Nové rozvrhové usnesení č. j. , sp. zn., -110 bylo vydáno až , datum, , tj. více než rok od dražby nemovitých věcí a půl roku od rozhodnutí Městského soudu v Praze. I proti tomuto usnesení podal žalobce dne , datum, odvolání pro nepřezkoumatelnost. Městský soud v Praze usnesením č. j. , sp. zn., -120 ze dne , datum, usnesení soudního exekutora , tituly před jménem, , adresa, potvrdil. Toto rozhodnutí bylo žalobci doručeno dne , datum, . Na základě potvrzení rozvrhu odvolacím soudem bylo plnění z exekuce exekutorem , tituly před jménem, , jméno FO, dne , datum, žalobci vyplaceno, ačkoli žalobce sdělil , tituly před jménem, , adresa, bankovní spojení pro zaslání výtěžku již dne , datum, . Žalobce k tomu ještě uvádí, že výtěžek z dražby byl dosud jediným plněním, které z exekuce pohledávky uvedené v bodě II.1 obdržel. Předmět řízení se může jevit vzhledem k výši výtěžku z exekuce, o který se jednalo, jako méně podstatný, nicméně ani to nemůže být důvodem pro odmítnutí náhrady nemajetkové újmy za průtahy. Žalobce naprosto zbytečně musel čekat v exekuci na vymožené plnění, přičemž pro takto dlouhé rozhodování neexistoval na straně exekutora žádný důvod. Exekutor byl v prodlení s rozhodnutím o výtěžku, a tedy i vyplacením žalobci. Z těchto důvodů je žalobce toho názoru, že nepostačuje jako satisfakce omluva za porušení povinnosti rozhodnout věc bez průtahů. Přiměřenou dobou pro rozhodnutí ve věci byla doba řádově měsíců, maximálně 4 měsíců. Výši nemajetkové újmy považuje žalobce za přiměřenou v částce 13 500 Kč, když exekuční řízení o rozvrhu trvalo 1 rok a 4 měsíce. Dne , datum, se pak žalobce obrátil s žádostí na žalovanou o zaplacení částky 13 500 Kč.

2. Žalovaná s podanou žalobou nesouhlasila a navrhla její zamítnutí. Učinila nesporným, že žalobce svůj nárok u žalované uplatnil dne , datum, . Uvedla, že význam řízení byl pro žalobce snížený, když žalobce byl v postavení oprávněného z přerušení (jiné) exekuce s pohledávkou ve výši 762 260,37 Kč. V rámci exekučního řízení mu bylo vyplaceno 30 032,98 Kč. V dané věci se jednalo o nemajetného povinného, kdy stát neodpovídá za nemajetnost dlužníků. Dále uvedla, že řízení ve vztahu k žalobci trvalo od , datum, , kdy přihlásil svou pohledávku, do , datum, , kdy mu bylo vyplaceno plnění. Žalovaná při mimosoudním projednání uplatněného nároku pak dospěla k závěru, že délku předmětného řízení je třeba hodnotit jako přiměřenou a žalobci tak nevznikla žádná nemajetková újma.

3. Ze shodných tvrzení stran má soud za zjištěné, že žalobce žalobou uplatněný nárok u žalované předběžně uplatnil dne , datum, .

4. Ze spisu Exekutorského úřadu , adresa, , soudní exekutorky , tituly před jménem, , jméno FO, , sp. zn. , sp. zn., bylo zjištěno: Z žádosti o pověření a nařízení exekuce ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalobce jakožto oprávněný požádal o nařízení exekuce. Dne , datum, byl vydán exekuční příkaz č. j. , sp. zn., -060 na vymáhání částky 860 461,48 Kč (pohledávka navýšená o pravděpodobné náklady exekuce a pravděpodobné náklady oprávněného ke dni vydání exekučního příkazu) na základě exekučního titulu: rozsudek Městského soudu v Praze ze dne , datum, , č. j. 55 , sp. zn., -193 a potvrzujícího rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne , datum, , č. j. , sp. zn., -227, a to prodejem spoluvlastnického podílu povinného na nemovité věci. Dne , datum, bylo soudní exekutorkou žalobci doručeno usnesení soudního exekutora , tituly před jménem, , adresa, , Exekutorský úřad , adresa, o vydání dražební vyhlášky ze dne , datum, , č. j. , sp. zn., -45.

5. Ze spisu Exekutorského úřadu , adresa, , soudního exekutora , tituly před jménem, , adresa, , sp. zn. , sp. zn., bylo zjištěno: Z přihlášky žalobce do dražby nemovitostí ze dne , datum, včetně doručenky bylo zjištěno, že žalobce se jako věřitel přihlásil dne , datum, do exekučního řízení vedeného u Exekutorského úřadu , adresa, , soudní exekutor , tituly před jménem, , adresa, , sp. zn. , sp. zn., , ve kterém byla nařízena na den , datum, elektronická dražba nemovitosti ve vlastnictví stejného povinného. Dne , datum, proběhlo dražební jednání, bylo vydáno usnesení o příklepu, č. j. , sp. zn., -60, s právní mocí dne , datum, . Z přípisu ze dne , datum, a doručenky bylo zjištěno, že žalobce žádal o sdělení, kdy bude Exekutorským úřadem , adresa, , soudní exekutor , tituly před jménem, , adresa, , rozhodnuto o rozvrhu výtěžku z dražby, kdy téhož dne byl přípis exekutorovi doručen. Z usnesení o rozvrhu výtěžku z dražby ze dne , datum, , č. j. , sp. zn., -83, bylo zjištěno, že žalobci (oprávněný z přerušené exekuce – , sp. zn., ) má být vyplacena částka 28 759,26 Kč. Dále bylo zjištěno, že na základě dražební vyhlášky ze dne , datum, , v právní moci dne , datum, , proběhla dne , datum, dražba nemovitých věcí, při této dražbě byl udělen příklep usnesením soudního exekutora ze dne , datum, , č. j. , sp. zn., -60, za nejvyšší podání ve výši 50 000 Kč. Dne , datum, bylo doručeno odvolání žalobce proti usnesení o rozvrhu z důvodu, že mezi náklady exekuce přiznanými dle PÚNE č. j. , sp. zn., -78 a částkou, kterou soudní exekutor , tituly před jménem, , jméno FO, uvedl v rozvrhovém usnesení jako náklady exekuce, byl rozpor a částka dle rozvrhového usnesení měla být podle žalobce vyšší. Z usnesení Městského soudu v Praze ze dne , datum, , č. j. , sp. zn., -90, bylo zjištěno, že rozvrhové usnesení bylo zrušeno a věc byla , tituly před jménem, , jméno FO, vrácena k dalšímu řízení z důvodu nesouladu nákladů exekuce uvedených v rozvrhovém usnesení. Z rozvrhového usnesení ze dne , datum, , č. j. , sp. zn., -110, bylo zjištěno, že bylo vydáno nové usnesení o rozvrhu výtěžku z dražby (v pořadí druhé), na základě kterého má být žalobci (oprávněný z přerušené exekuce – , sp. zn., ) vyplacena částka 30 032,98 Kč. Dne , datum, bylo doručeno odvolání žalobce proti usnesení o rozvrhu o výtěžku. Z usnesení Městského soudu v Praze ze dne , datum, , č. j. , sp. zn., -120 (v právní moci dne , datum, ), bylo zjištěno, že v pořadí druhé usnesení o rozvrhu o výtěžku bylo potvrzeno. Z přípisu , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne , datum, bylo zjištěno, že exekutor zaslal žalobci potvrzující usnesení Městského soudu v Praze. Z přípisu žalobce ze dne , datum, včetně doručenky bylo zjištěno, že žalobce exekutorovi sdělil bankovní údaje pro vyplacení exekučního výtěžku dle usnesení Městského soudu v Praze ze dne , datum, , č. j. , sp. zn., -120. Dne , datum, bylo žalobci vyplaceno plnění.

6. Při jednání konaném dne , datum, pak shora uvedený průběh řízení, ke kterému dospěl soud, učinili účastníci řízení nesporným.

7. Soud učinil ve věci závěr o skutkovém stavu ohledně průběhu soudního řízení korespondující se skutkovými zjištěními popsanými výše. Z důkazů v řízení provedených byla učiněna skutková zjištění pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku, jak jej soud níže podává, plně postačující.

8. Soud posoudil předmětnou věc po právní stránce podle těchto ustanovení:Podle ustanovení § 1 zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen „OdpŠk“ nebo „zákon“), stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci.Podle ustanovení § 2 zákona odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.Podle ustanovení § 5 písm. a), b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.Podle ustanovení § 13 odst. 1 zákona stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.Podle ustanovení § 26 zákona, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem.Podle ustanovení § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 citovaného ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 citovaného ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.Podle ustanovení § 14 odst. 1 cit. zák. se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle ustanovení odst. 3 citovaného § je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.Ustanovení § 15 odst. 2 citovaného zákona pak stanoví, že poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

9. V řízení bylo prokázáno, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu ustanovení § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

10. Obecně platí, že předpokladem odpovědnosti státu za škodu dle OdpŠk je splnění tří podmínek: 1) existence odpovědnostního titulu (nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu), 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi odpovědnostním titulem a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku. Absence i jen jednoho z těchto předpokladů odpovědnosti je přitom důvodem pro zamítnutí nároku na náhradu škody.

11. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda soud vydal rozhodnutí v předmětném řízení v přiměřené lhůtě ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk, neboť pro rozhodnutí v této věci není stanovena zákonem žádná lhůta ve smyslu § 13 odst. 1 věty druhé OdpŠk. Pro toto řízení není obecně stanovena ani žádná lhůta, kterou by bylo možné považovat za přiměřenou. Judikatura Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku (dále i jen „ESLP“) za aspekty přiměřenosti lhůty považuje jednak zájem účastníka na rychlém vyřízení věci a jednak obecný zájem na řádném výkonu spravedlnosti. Přitom přihlíží ke složitosti věci, chování účastníků a státních orgánů a významu řízení pro účastníka. Tomu odpovídá i ustanovení § 31a odst. 3 OdpŠk, dle kterého soud přihlíží při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.

12. Z konstantní judikatury dovolacího soudu vyplývá, že pro závěr, zda byla či nebyla konkrétní věc projednána v přiměřené lhůtě, je třeba celkovou délku jejího projednávání poměřit kritérii uvedenými v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4761/2009). Jak přitom plyne z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3331/2011, je z hlediska závěru o přiměřenosti délky řízení třeba hodnotit všechna takto jmenovaná kritéria, ať již v neprospěch žalobce nebo v jeho prospěch. Platí totiž, že na závěru o nepřiměřenosti délky řízení a v návaznosti na něm i o případné výši zadostiučinění, se projeví kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk ve stejném poměru, v jakém se na celkové délce řízení podílela (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2012, sp. zn. 30 Cdo 35/2012).

13. Předmětné řízení vůči žalobci trvalo od , datum, , kdy přihlásil svou pohledávku do exekučního řízení vedeného u Exekutorského úřadu , adresa, , soudní exekutor , tituly před jménem, , adresa, , sp. zn. , sp. zn., , do , datum, , kdy mu bylo vyplaceno přiznané plnění. Soud dospěl k závěru, že v posuzovaném řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícím v nevydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě, a to na základě komplexního vyhodnocení kritérií § 31a odst. 3 písm. b) až e) odškodňovacího zákona, jak bude popsáno níže.

14. Exekuční řízení se vyznačuje určitými specifiky, které je nutno vzít v potaz při zkoumání nepřiměřenosti délky řízení, v tomto konkrétním případě zejména z důvodu namítaného žalobcem, že za celou dobu nebylo téměř nic vymoženo. Úspěšnost provedení exekuce není výlučně dána činností či nečinností soudního exekutora, ale je z převážné míry odvislá od solventnosti samotného povinného.

15. Z provedeného dokazování nebyly v řízení shledány žádné průtahy, řízení probíhalo plynule a koncentrovaně. Námitka žalobce, že dané řízení mělo být skončeno za cca 3 měsíce je lichá, neboť pro dané řízení není zákonem stanovena žádná lhůta. K tomu je třeba rovněž zmínit, že ze zákona vyplývá určitý postup, který soudní exekutor musí dodržet s tím, že v daném řízení sám žalobce i využil opravných prostředků, což se muselo odrazit na samotné délce řízení. Namítaná nečinnost exekutora po vydáno usnesení o příklepu, č. j. , sp. zn., -60, s právní mocí dne , datum, , není přiléhavá, když soud dospěl k závěru, že usnesení o rozvrhu výtěžku z dražby bylo vydáno v přiměřené lhůtě, a to dne , datum, , když z pohledu soudu je akceptovatelné, že o rozvrhu o výtěžku bylo rozhodnuto ve lhůtě cca 4 měsíce, což je v exekutorské praxi běžná a akceptovatelná lhůta. K tomu soud dále uvádí, že i kdyby soud dospěl k závěru, že by se jednalo o nepatrný průtah, tak ten lze tolerovat za předpokladu, že celková délka řízení nebude nepřiměřená (viz např. rozsudek ESLP ve věci Pretto proti Itálii ze dne , datum, , § 37), což v daném případě lze s ohledem na celkovou délku řízení shledat, tedy že bylo rozhodnuto v přiměřené době, a to vzhledem k tomu, že žalobce v daném řízení podával i opravné prostředky (2krát odvolání), když sice účastníkům řízení nemůže být kladeno k tíži, že využívají svých procesních práv, na druhou stranu žalované nemůže být kladeno k tíži, že řízení se o řádné vyřízení těchto opravných prostředků nutně o nějakou dobu prodlouží (kritéria dle § 31a odst. 3 písm. a) OdpŠk – celková délka řízení, písm. d) OdpŠk - postup orgánů veřejné moci během řízení). Řízení pak bylo po stránce právní do určité míry složité, když bylo opakovaně rozhodováno o nákladech exekuce, kdy exekutor a odvolací soud měli na danou otázku jiný právní názor (kritérium dle § 31a odst. 3 písm. b) OdpŠk – složitost řízení). Žalobce pak v řízení nevystupoval způsobem, které by délku řízení pozitivně či negativně ovlivnilo, je sice pravdou, že žalobce žádal exekutora o sdělení, kdy bude rozhodnuto o rozvrhu výtěžku z dražby, nicméně sám samotné řízení tímto úkonem nijak neurychlil (kritérium dle § 31a odst. 3 písm. c) OdpŠk – jednání poškozeného). V neposlední řadě je třeba zmínit, že význam řízení byl pro žalobce snížený, když od počátku věděl, že z dané exekuce získá zanedbatelnou částku oproti tomu, s jakou pohledávkou šel do exekučního řízení. K tomu je rovněž třeba zmínit, že si byl žalobce rovněž vědom toho, že o výtěžek z dražby z exekučního řízení vedeného u Exekutorského úřadu , adresa, , soudní exekutor , tituly před jménem, , adresa, , se bude dělit s dalším věřitelem, což rovněž vede k závěru o sníženém významu daného řízení pro žalobce. V neposlední řadě je třeba zmínit, že ani Evropský soud pro lidská práva tento typ řízení neřadí mezi řízení, kterým přisuzuje případný zvýšený význam pro účastníky (za řízení se zvýšeným významem pro účastníky jsou považována zejména řízení trestní, opatrovnická, pracovněprávní, o osobním stavu, ve věcech sociálního zabezpečení a týkající se zdraví nebo života) – kritérium dle § 31a odst. 3 písm. e) OdpŠk – význam řízení předmětu řízení pro poškozeného.

16. Vyhodnocením všech těchto kritérií tak soud dospěl k závěru, že v posuzovaném řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v porušení povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě (§ 13 odst. 1 věta třetí OdpŠk), a soud tak žalobu v celém rozsahu jako nedůvodnou zamítl, neboť zde není dán odpovědností titul.

17. V souzeném případě tak byla zcela úspěšná žalovaná, proti které byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta. Proto jí soud přiznal dle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) náhradu nákladů řízení ve výši 3x režijního paušálu á 300 Kč dle § 151 odst. 3 o. s. ř., a to za vyjádření k žalobě, přípravu na jednání a účast na jednání soudu. Jejich zaplacení uložil soud neúspěšnému žalobci ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř., když k delší lhůtě plnění či k plnění ve splátkách neshledal soud žádný důvod.