10 C 33/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem JUDr. Tomášem Bělohlávkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované jednající anonymizováno 7 slov , IČO , anonymizováno adresa o zaplacení 101 666 Kč s příslušenstvím I) Žalovaná je povinna uhradit žalobci 40 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z této částky od 22. 2. 2020 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku. II) Zamítá se žaloba ve zbývajícím žalobním požadavku na zaplacení 61 666 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 10% ročně od 22. 2. 2020 do zaplacení. III) Žalovaná je povinna uhradit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 10 228 Kč, a to k rukám právního zástupce žalobce do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal finančního zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem ve formě nepřiměřené délky řízení vedeného u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka]. Žalobce rekapituluje průběh naříkaného řízení a uvádí, že toto trvalo 6 let a 1 měsíc. Takovouto délku řízení není možno považovat za přiměřenou a namítá, že v řízení se vyskytovala dílčí období nečinnosti soudu, tedy jednotlivé průtahy. Konstatování porušení práva nepovažuje za dostačující, pokud jde o výši odškodnění, vyčísluje tuto na základě roční částky odškodnění vy výši 20 000 Kč za 1 rok trvání řízení a dospívá k částce 101 666 Kč, kteroužto požaduje přiznat společně s úroky z prodlení od 22. 2. 2020.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila podáním z 30. 7. 2020, v rámci tohoto rekapituluje průběh naříkaného řízení a dospívá k závěru, že nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu v tomto řízení. Uvádí, že řízení trvalo 6 let a 3 měsíce, věc vykazovala vyšší míru skutkové složitosti vzhledem k rozsáhlejšímu dokazování, bylo rozhodováno na více stupních soudní soustavy, konkrétně 3x soudem prvé instance, 2x soudem odvolacím, 1x soudem dovolacím a 1x soudem ústavním a účastníci se na délce řízení podíleli, když žalovaná vznesla nedůvodně námitku podjatosti soudce a žalobce byl vyzýván k doplnění žalobních tvrzení. Význam řízení byl standardní a na straně soudu nelze shledat žádné průtahy. Z tohoto důvodu žalovaná považuje žalobou uplatněný nárok za nedůvodný.

3. Ze shodného tvrzení stran soud zjistil, že žalobce žalobou uplatněný nárok u žalované předběžně uplatnil, a to dne 21. 8. 2019.

4. Ze spisu vedeného [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] soud zjistil následující. Dne 7. 11. 2013 byla k tomuto soudu podána žaloba, žalobcem [příjmení] [příjmení], proti žalovanému [jméno] [příjmení], tedy žalobkyně v kompenzačním řízení vystupovala v řízení naříkaném na straně žalované. Žalobce uvádí, že uzavřel se žalovanou v srpnu a září roku 2010 ústní smlouvu o dílo, dílo zhotovil, žalovaná však zaplatila pouze zálohy sjednané ceny díla a zbytek neuhradila. Dále žalobce uvádí, že uzavřel v říjnu 2010 další smlouvu o dílo, rovněž ústně, se žalovanou, a na tuto žalovaná neuhradila ničeho. Dne 13. 12. 2013 byl vydán platební rozkaz a žalovaná tento převzala dne 17. 12. 2013 a podala proti tomuto odpor 30. 12. 2013. Odpor byl odůvodněn právním zástupcem žalované 7. 1. 2014. Dne 5. 2. 2014 se vyjadřuje právní zástupce žalobce k podanému odporu, soud i připojuje související spis [spisová značka]. Usnesením z 13. 3. 2014 soud vyzývá žalobce k doplnění skutkových tvrzení a označení důkazů, žalobce tak činí 28. 3. 2014. Žalobce je soudem opakovaně vyzýván usnesením z 9. 5. 2014 k doplnění skutkových tvrzení a důkazních návrhů, s tím, že jinak bude jeho návrh odmítnut. Žalobce na toto reaguje podáním z 22. 5. 2014. Dne 27. 5. 2014 podává námitky proti usnesení z 9. 5. 2014. K těmto námitkám soud usnesením z 28. 10. 2014 potvrdil usnesení z 9. 5. 2014. Žalobce žádá nařízení jednání 13. 11. 2014, soud pokynem z 27. 11. 2014 nařizuje jednání na 5. 1. 2015. Toto jednání se koná a je odročeno na 2. 2. 2015 za účelem dokončení výslechu žalobce a žalované, a svědků. Jednání se konalo 2. 2. 2015, jsou na něm slyšeni účastníci a svědci a jednání je odročeno na 16. 2. 2015. Jednání se koná 16. 2. 2015, účastníci se vyjadřují a jednání je odročeno na 9. 3. 2015, za účelem doplnění skutkových tvrzení a důkazních návrhů ke koncentraci řízení a za účelem zajištění listinných důkazů a označení objektu, kde byly stavební práce prováděny. Přípisem z 18. 2. 2015 žalovaná namítá podjatost soudkyně, kdy příčinou je problematické chování žalobce, související s alkoholem a žalovaná považuje postup soudkyně za nedostatečně přísný. Rovněž má za to, že poučení, které se dostalo straně žalující ze strany soudce, nebylo odpovídajícím. Žalovaná zasílá 19. 2. 2015 vyjádření a rovněž tak činí téhož dne žalobce. Žalobce se vyjadřuje k námitce podjatosti 15. 3. 2015 a věc je předložena k rozhodnutí odvolacímu soudu 26. 3. 2015 [název soudu] rozhoduje usnesením ze dne 7. 4. 2015 tak, že soudkyně vyloučena z projednávání věci není. Toto je rozesláno stranám, podáním ze 7. 5. 2015 žalobce žádá nařízení jednání. Pokynem z května 2015 je nařízeno jednání na 22. 6. 2015, dne 25. 5. 2015 se vyjadřuje žalobce. Jednání se koná 22. 6. 2015, účastníci se vyjadřují a jednání je odročeno na 20. 8. 2015 za účelem vyjasnění obsahu tvrzené dohody z října 2010. Soud poté žádá Okresní soud v Šumperku cestou dožádání o výslech svědka a to 24. 6. 2015. Soud rozhoduje o svědečném a spis je vrácen v červenci 2015 po vyhovění dožádání. Ve spise je založen protokol o provedení důkazu před dožádaným soudem, ze 14. 7. 2015. V srpnu 2015 je řešena otázka svědečného ohledně svědka, který byl vyslechnut cestou dožádání a poté o tomto svědečném rozhoduje soud usnesením 24. 8. 2015. Další jednání se koná 14. 9. 2015 a toto je odročeno za účelem výpovědi svědka. Soud rozhoduje o nároku na svědečné tohoto svědka usnesením z 25. 9. 2015, další jednání se koná 1. 10. 2015. Jsou slyšeni svědci a jednání je odročeno na 22. 10. 2015. Soud rozhoduje o svědečném 12. 10. 2015 a to ve vztahu k oběma svědkům, 16. 10. 2015 zasílá žalobce závěrečný návrh ve věci a dne 20. 10. 2015 tak činí žalovaná. Jednání se koná 22. 10. 2015 a na tomto je vyhlášen rozsudek. Písemné vyhotovení rozsudku z 22. 10. 2015 je založeno pod č. j. [číslo jednací] a tímto soud rozhodl tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 30 420,50 Kč, dále se zamítá co do částky 30 420,50 Kč a rovněž se zamítá co do částky 4 126 Kč. Následuje prodloužení lhůty k vyhotovení písemného znění rozsudku a tento je v prodloužené lhůtě stranám zaslán. Dne 10. 12. 2015 podává žalovaná odvolání a dne 6. 12. 2015 podává odvolání žalobce. Usnesením z 11. 1. 2016 vyzývá soud k odstranění vad podaných odvolání a k zaplacení soudního poplatku. Žalovaná doplňuje odvolání 21. 1. 2016, žalobce je vyzván usnesením z 3. 2. 2016 k vyjádření a rovněž tak žalovaná k vyjádření k podanému odvolání druhou stranou. Strany se následně vyjadřují a věc je předložena odvolacímu soudu 3. 3. 2016. Jednání je odvolacím soudem nařízeno v říjnu 2016 na 23. 11. 2016, žalobce se ještě vyjadřuje k odvolání 6. 11. 2016, jednání odvolacího soudu je odvoláno 16. 11. 2016 a odvolací soud poté rozhoduje usnesením ze dne 30. 11. 2016 pod č. j. [číslo jednací] tak, že rozsudek soudu I. stupně se zrušuje a věc se mu vrací k dalšímu řízení. Odvolací soud odůvodnil své rozhodnutí tím, že rozsudek okresního soudu je nesrozumitelný a tudíž nepřezkoumatelný. Není z něj patrné, jakým způsobem okresní soud dospěl ke skutkovým zjištěním a jaká vlastně tato skutková zjištění vůbec jsou, když směšuje skutková zjištění učiněná z důkazů s tvrzeními účastníků. Není tak zřejmé, co má soud za prokázané. Není rovněž patrné, o jaké důkazy soud svá skutková zjištění opřel. Navíc není zřejmé, proč opřel své rozhodnutí co do zjištění skutkového stavu o ty důkazy, které uvádí. Rovněž je patrné, že soud připojil související spis 37 EC 280/2011, nicméně v protokolech není zmínka o provedení tohoto důkazu, proto z něj soud nemohl vycházet. Soud prvé instance je vyzván k tomu, aby procesně řádně provedl dokazování a následně srozumitelně odůvodnil rozhodnutí. Rovněž poukazuje odvolací soud na nutnost poučení, pokud by soud dospěl k závěru o neunášení břemene důkazního. Soud prvé instance poté usnesením z 28. 3. 2017 vyzývá žalobce k doplnění žalobních tvrzení a nařizuje v březnu 2017 jednání na 8. 6. 2017. Toto je odročeno na 28. 8. 2017 z důvodu pozdního doručení vyjádření k výzvě soudu ze strany žalující, k němuž došlo 29. 5. 2017. Žalovaná se vyjadřuje 13. 6. 2017, jednání se koná 28. 8. 2017 a jednání je odročeno za účelem doložení dokladů žalované na 11. 9. 2017. Toto jednání se koná a je odročeno na 21. 9. 2017 za účelem vyhlášení rozsudku. 15. 9. 2017 zasílá žalobce závěrečný návrh, žalovaná takto činí 18. 9. 2017. Rozsudek je pak vyhlášen 21. 9. 2017. Písemné vyhotovení rozsudku z 21. 9. 2017 je založeno na č. j. [číslo jednací] a na tomto je vyznačena doložka právní moci ve znění rozsudku [název soudu] ke dni 9+. 11. 2017 pokud jde o výrok I. a ke dni 14. 2. 2019 pokud jde o výrok II. Tímto rozsudkem pak ve výroku I. bylo zastaveno řízení co do částky 4 126 Kč a výrokem II. byla žaloba zamítnuta co do částky 60 841 Kč s příslušenstvím. Ve zbytku pak soud rozhodoval o otázce náhrady nákladů řízení. Dne 6. 11. 2017 žalobce podává odvolání a rovněž téhož dne tak činí žalovaná, pokud jde o nákladové výroky, 30. 11. 2017 oznamuje žalobce změnu právního zastoupení, věc je předložena odvolacímu soudu 21. 12. 2017 4. 12. 2017 se ještě žalobce vyjadřuje k odvolání žalované, v červnu 2018 je nařízeno jednání odvolacího soudu na 23. 8. 2018. Toto jednání se koná, je na něm slyšen žalobce a svědek, poté je jednání odročeno na 9. 10. 2018 za účelem pokračování v dokazování, toto je odročeno z důvodu žádosti žalobce pro jeho akutní zdravotní problémy, respektive jeho právního zástupce. Soud vyzývá 12. 10. 2018 právního zástupce žalobce, zda je schopen se jednání účastnit, tento potvrzuje, že účasti schopen je. Jednání je nařízeno na 15. 11. 2018, toto se koná, jsou provedeny listinné důkazy, je slyšena žalovaná, jednání je odročeno za účelem vyhlášení rozhodnutí. K tomuto dochází 21. 11. 2018, odvolacímu senátu je pak prodloužena lhůta k písemnému vyhotovení rozhodnutí do 13. 2. 2019. Toto rozhodnutí je ve stanovené lhůtě zasláno soudu první instance. Rozsudek [název soudu] ze dne 21. 11. 2018 je založen pod č. j. [číslo jednací] a je na něm vyznačena doložka právní moci 14. 2. 2019. Tímto rozsudkem odvolací soud rozhodl tak, že změnil rozhodnutí soudu první instance v tom smyslu, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 51 241 Kč s úroky z prodlení a co do zamítnutí v rozsahu 9 600 Kč byl rozsudek potvrzen. Rovněž bylo rozhodnuto o nákladech řízení. Právní zástupce žalobce podává dovolání 15. 4. 2019, je vyzván v dubnu 2019 k zaplacení soudního poplatku, věc je předložena soudu dovolacímu 12. 6. 2019. Žalovaná se ještě vyjadřuje k dovolání 16. 6. 2019, k tomuto se ještě vyjadřuje žalobce 16. 9. 2019. Dovolací soud rozhodl dne 18. 12. 2019 usnesením pod č. j. [číslo jednací] tak, že dovolání se odmítá. Na tomto je vyznačena doložka právní moci 24. 1. 2020. Z obsahu spisu se poté podává, že ve věci byla podána ještě ústavní stížnost, a to žalobcem, a tato byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu sp. zn. [anonymizováno] [ústavní nález] ze dne 14. 4. 2020.

5. Ve věci byly splněny podmínky § 115a o.s.ř. pro rozhodnutí o věci bez nařízení jednání, když účastníci s tímto postupem souhlasili, případně se ve stanovené lhůtě nevyjádřili.

6. Soud učinil ve věci závěr o skutkovém stavu ohledně průběhu soudního řízení korespondující se skutkovými zjištěními popsanými výše. Z důkazů v řízení provedených byla učiněna skutková zjištění pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku, jak jej soud níže podává, plně postačující.

7. Soud posoudil předmětnou věc po právní stránce podle těchto ustanovení: Podle ust. § 1 zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen „OdpŠk“ nebo „zákon“), stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 zákona odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle ust. § 5 písm. a), b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. Podle ust. § 13 odst. 1 stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle ust. § 26 zákona, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem ("o.z."). Podle ust. § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného. Podle § 14 odst. 1 cit. zák. se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle ust. odst. 3 cit. § je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Ust. § 15 odst. 2 cit zák. pak stanoví, že poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

8. V řízení bylo prokázáno, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

9. Obecně platí, že předpokladem odpovědnosti státu za škodu dle OdpŠk je splnění tří podmínek: 1) existence odpovědnostního titulu (nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu), 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi odpovědnostním titulem a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku. Absence i jen jednoho z těchto předpokladů odpovědnosti je přitom důvodem pro zamítnutí nároku na náhradu škody.

10. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda soud vydal rozhodnutí v předmětném řízení v přiměřené lhůtě ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk. Pro řízení není obecně stanovena žádná lhůta, kterou by bylo možné považovat za přiměřenou. Judikatura Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku (dále i jen„ ESLP“) za aspekty přiměřenosti lhůty považuje jednak zájem účastníka na rychlém vyřízení věci a jednak obecný zájem na řádném výkonu spravedlnosti. Přitom přihlíží ke složitosti věci, chování účastníků a státních orgánů a významu řízení pro účastníka. Tomu odpovídá i ustanovení § 31a odst. 3 OdpŠk, dle kterého soud přihlíží při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného. Z konstantní judikatury dovolacího soudu vyplývá, že pro závěr, zda byla či nebyla konkrétní věc projednána v přiměřené lhůtě, je třeba celkovou délku jejího projednávání poměřit kritérii uvedenými v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4761/2009). Jak přitom plyne z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3331/2011, je z hlediska závěru o přiměřenosti délky řízení třeba hodnotit všechna takto jmenovaná kritéria, ať již v neprospěch žalobce nebo v jeho prospěch. Platí totiž, že na závěru o nepřiměřenosti délky řízení a v návaznosti na něm i o případné výši zadostiučinění, se projeví kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk ve stejném poměru, v jakém se na celkové délce řízení podílela (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2012, sp. zn. 30 Cdo 35/2012).

11. Předmětné řízení trvalo ve vztahu k žalobci (v naříkaném řízení v postavení žalovaného) od 17. 12. 2013 (doručení platebního rozkazu) do 14. 4. 2020 (usnesení Ústavního soudu), tj. 6 let a 4 měsíce. Toto je doba s ohledem na veškeré dále uvedené okolnosti případu nepřiměřená.

12. K uvedenému závěru vede soud právě již vyhodnocení kritérií § 31a odst. 3 OdpŠk. Soud dospěl k závěru o nepřiměřenosti celkové délky řízení s ohledem na vyhodnocení kritéria postupu orgánu veřejné moci. Konkrétně v tomto ohledu soud uzavírá, že neshledal ve věci ani dílčí průtahy, a to ani v postupu soudu prvé instance, ani druhé instance, ani soudu dovolacího, nicméně nelze přehlédnout, že rozsudek soudu prvé instance z 22. 10. 2015 byl usnesením soudu odvolacího z 30. 11. 2016 zrušen, a to výlučně z nedostatku odůvodnění tohoto rozsudku soudu prvé instance. Odvolacím soudem bylo soudu prvé instance důrazně vytýkáno, že celý jeho rozsudek je nesrozumitelný a tudíž nepřezkoumatelný a není z tohoto vůbec patrné, jakým způsobem okresní soud vůbec dospěl ke skutkovým zjištěním, jaká jsou vůbec skutková zjištění a co jsou pouze tvrzení stran, a rovněž není zřejmé, na základě jakých důkazů k učiněným skutkovým zjištěním soud prvé instance dospěl, a jak se vypořádal s důkazy ostatními, a dále že z obsahu spisu není patrné, že by vůbec důkaz připojeným spisem sp. zn. 37 EC 280/2011 byl řádně jakožto důkaz proveden, ačkoli z něj soud prvé instance vycházel. Soud tedy v tomto ohledu uzavírá, že postup soudu prvé instance, který v rámci vyhotovení prvého z rozhodnutí, to jest rozsudku z 22. 10. 2015, postupoval tak, že jeho odůvodnění je zcela nesrozumitelným a nepřezkoumatelným, zakládá důvod pro shledání celkové délky řízení nepřiměřenou, neboť lze mít za to, že pokud by se soud prvé instance již napoprvé vypořádal s předmětem řízení způsobem, který by byl srozumitelný a přezkoumatelný, pak by odvolací soud na takto řádně formulovaném odůvodnění rozsudku mohl poté učinit rozhodnutí soudu odvolacího, jak se tomu stalo ve druhém z případů, kdy je zřejmé, že odvolací soud vyšel ze skutkového zjištění soudu prvé instance, toto doplnil vlastním dokazováním a částečně rozhodnutí soudu prvé instance nakonec změnil, čímž byla věc fakticky ukončena, neboť navazující dovolání i ústavní stížnost byly odmítnuty. Jakkoli nelze přesně časově kvantifikovat nakolik toto nesrozumitelné a nepřezkoumatelné první rozhodnutí soudu prvé instance naříkané řízení protáhlo, je zcela evidentním, že toto k prodloužení řízení vedlo, a nebýt tohoto, bylo by řízení velmi pravděpodobně ukončeno výrazně dříve. Soud tedy z tohoto důvodu dospěl k závěru o tom, že ve věci je dán odpovědnostní titul ve formě nesprávného úředního postupu, způsobeného nepřiměřenou délkou řízení. Toto shledané pochybení nepřeváží ani ostatní kritéria dle § 31a odst. 3 odškodňovacího zákona, tedy ani složitost řízení, ani význam řízení, ani jednání zúčastněných osob, jak tyto soud rozebírá níže.

13. V důsledku porušení práva žalobce na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě tomuto vznikla nemajetková újma (presumovaný vznik újmy žalovaná nevyvracela), kterou je nutno odškodnit v penězích, neboť žádné okolnosti, pro něž by bylo na místě spokojit se v dané věci pouze s konstatováním porušení práva (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2828/2011), žalovaná netvrdila a ani soud je neshledal.

14. Postup při určení přiměřené výše peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení stanovil ve své ustálené judikatuře Nejvyšší soud. Zdůraznil, že pro zachování jednotnosti rozhodování ve věcech odškodnění za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě je nezbytné, aby soudy ve svých rozsudcích podrobně vysvětlily, z jaké základní částky odškodnění vyšly a jakým způsobem, včetně procentního vyjádření, zohlednily kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk při určení konečné výše odškodnění (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 3026/2009). Na závěru o výši zadostiučinění by se měla kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk projevit ve stejném poměru, v jakém se podílela na celkové délce řízení; zásadně vhodnou formou tohoto projevu je procentní modifikace základní částky odškodnění za (celé) řízení (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2012, sp. zn. 30 Cdo 1710/2012). Z konstantní judikatury Evropského soudu pro lidská práva a Nejvyššího soudu (viz např. rozsudky ze dne 12. 1. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1151/2009, ze dne 26. 1. 2011, sp. zn. 30 Cdo 4889/2009 nebo ze dne 13. 7. 2011, sp. zn. 28 Cdo 4540/2009) plyne, že za soudní řízení lze přiznat účastníku řízení základní částku v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva roky a dále pak za každý další rok řízení.

15. Za posuzované řízení v délce trvání 6 let a 4 měsíců tak soud přiznal žalobci základní částku ve výši 80 000 Kč, když vycházel z částky 15 000 Kč za první dva roky řízení (každé soudní řízení musí trvat určitou dobu, přičemž nemajetková újma v prvních letech trvání řízení není příliš závažná), a z částky 15 000 Kč za každý další rok řízení, tj. z částky 1 250 Kč za každý další měsíc řízení. Tuto částku zvolil soud s ohledem na to, že celková délka řízení nebyla sice přiměřená, ale zároveň neshledal soud důvody pro závěr, že je ve věci na místě vyjít z vyšší částky základního ročního odškodnění, když toto je dle ustálené judikatury přiznáváno až za řízení přesahující dobu 10 let dobu trvání řízení nebo za řízení, kde toto odůvodňuje výjimečné vyhodnocení některého z kritérií dle § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk., což zde soud neshledal.

16. Tuto částku pak je nutno upravit, a to (předně) v důsledku demonstrativně vyčtených kritérií uvedených pod písmeny b) až e) § 31a odst. 3 OdpŠk, tj. s přihlédnutím k : b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného: -) V rámci posouzení složitosti řízení je třeba zohlednit skutkovou, právní i procesní stránku řízení a počet soudních instancí (kritérium podle § 31a odst. 3 písm. b/ OdpŠk) – Řízení bylo běžně složitým po stránce procesní, neboť soud se nemusel vypořádávat s nestandardním množstvím procesních úkonů účastníků, o nichž by bylo třeba rozhodovat. Řízení však bylo nadstandardně složitým po stránce skutkové a rovněž složitějším po stránce právní. Pokud jde o skutkovou složitost, pak z průběhu řízení se podává, že bylo obtížným po skutkové stránce zjistit a definovat, jaká dohoda ve vztahu mezi účastníky vlastně byla vůbec uzavřena, navíc za situace, kdy tito uzavřeli smlouvy dvě. Za účelem zjištění skutkového stavu rovněž byla slyšena celá řada svědků, jeden svědek dokonce dožádáním. Žalobce byl opakovaně vyzýván k řádnému vylíčení skutkových okolností, a to jak v začátcích řízení, tak poté co bylo ve věci poprvé rozhodnuto soudem odvolacím. Rozsáhlost dokazování a složitost zjištění skutkových tvrzení relevantních pro řízení tak vedou zdejší soud k závěru o snížení základní částky odškodnění o 20%. Věc byla rovněž složitou po stránce právní, neboť se jednalo o komplikovanější problematiku nároků ze smluv o dílo a souvisejících závazků týkajících se sdružení na jedné ze smluvních stran smlouvy o dílo. O těchto závěrech hovoří i fakt, že soud odvolací dospěl částečně k jinému právnímu hodnocení, a proto rozsudek soudu prvé instance změnil. Pro právní složitost věci proto soud snižuje základní částku odškodnění o 10%. Soud dále přistoupil k modifikaci základní částky odškodnění o dalších 10% pro počet soudních instancí, neboť ve věci bylo rozhodováno 2x soudem prvé instance, 2x soudem odvolacím, 1x soudem dovolacím a 1x soudem ústavním. I pokud přitom zohledníme skutečnost, že prvé rozhodnutí soudu prvé instance bylo shledáno nepřezkoumatelným a nesrozumitelným, jedná se i tak o situaci, kdy ve věci bylo rozhodováno na všech stupních soudní soustavy, a dále i soudem ústavním, což nutně má vliv na délku řízení a je třeba toto zohlednit provedenou modifikací základního odškodnění. -) Jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, resp. zda poškozený využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení (kritérium podle § 31a odst. 3 písm. c/ OdpŠk). - Soud ve věci neshledal zásadní skutečnosti, pro které by měl pro chování žalobce, v naříkaném řízení v postavení žalovaného, základní částku odškodnění pro toto kritérium modifikovat. K tomuto závěru nedospěl soud ani přes námitku podjatosti podanou žalobcem, když tato řízení zásadně neprotáhla a z průběhu řízení se podává, že žalobce mohl mít v naříkaném řízení subjektivně skutečně dojem, že soudce není zcela nezaujatý, tedy nejednalo se o námitku obstrukčního charakteru -) Kritérium postupu orgánů veřejné moci během řízení (§ 31a odst. 3 písm. d/ OdpŠk) – Jak uvedeno výše, soud pro toto kritérium dospěl k samotnému závěru o nepřiměřenosti celkové délky řízení jakožto celku. Soud k tomuto závěru však výše uvádí, že tento přijal proto, že prvé rozhodnutí soudu prvé instance bylo nesrozumitelné a nepřezkoumatelné. Na druhou stranu se z průběhu celého soudního řízení podává, že jak soud prvé instance, tak soud druhé instance činily úkony průběžně, kontinuálně, tyto úkony na sebe navazovaly a směřovaly k ukončení řízení. Soud prvé instance nařídil celou řadu jednání, která na sebe těsně navazovala, a pokud tato byla odročována, pak pouze z důvodu na straně účastníků řízení, když soud vyhověl pro důvod jejich kolize či zdravotních obtíží. Rovněž soud odvolací, když rozhodoval o druhém z rozsudků soudu prvé instance, provedl rozsáhlejší dokazování, aby mohl ve věci sám rozhodnout, což k urychlení řízení rovněž přispělo. Soud tedy z důvodu plynulého postupu v řízení, v němž nelze shledávat průtahy, základní částku odškodnění dále modifikuje snížením o 10%, neboť se jedná o jiné parametry tohoto kritéria, které nesouvisí s tím, že soud prvé instance prvé ze svých rozhodnutí nesrozumitelně a nepřezkoumatelně odůvodnil. Tedy soud má za to, že pro plynulost postupu soudů obou instancí je možné částku základního odškodnění zároveň ponížit, jak učinil. -) Významu předmětu řízení pro poškozeného (kritérium podle § 31a odst. 3 písm. e/ OdpŠk) - Evropský soud pro lidská práva předmětný tento typ řízení neřadí mezi řízení, kterým přisuzuje zvýšený význam pro účastníky (za řízení se zvýšeným významem pro účastníky jsou považována zejména řízení trestní, opatrovnická, pracovněprávní, o osobním stavu, ve věcech sociálního zabezpečení a týkající se zdraví nebo života). Typově se tedy nejedná o řízení se zvýšeným významem pro jeho účastníky. Ani pokud jde o subjektivní význam řízení pro žalobce, v naříkaném řízení v pozici žalovaného, soud nedospívá k závěru o zvýšeném významu řízení, když předmětem řízení bylo zaplacení finanční částky v řádech desítek tisíc Kč, z čehož nelze vyvozovat ani subjektivně zvýšený význam řízení. Toto je nutno vztáhnout i k samotné částce, která je za odškodnění požadována a která porovnáním jistiny v naříkaném řízení a částky požadované za odškodnění, je výrazně vyšší.

17. Základní odškodnění je tak po zohlednění shora provedených procentních modifikací na místě snížit o 50 % na výsledných 40 000 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný žalobci neposkytl žádné finanční zadostiučinění za nemajetkovou újmu z titulu nepřiměřené délky soudního řízení, soud tuto částku žalobci přiznal a ve zbytku žalobu zamítl.

18. Úrok z prodlení je odůvodněn § 1968, § 1970 a § 605 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, dle kterého má poškozený právo na úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí lhůty šesti měsíců poté, kdy nárok na náhradu přiměřeného zadostiučinění uplatnil postupem podle § 14 zákona. Úroky z prodlení pak soud přiznal z částky finančního zadostiučinění, kterou shledal, z důvodů uvedených výše, za přiměřenou. Soud přiznal úroky z prodlení ve výši požadované žalobcem, když tato nekoliduje s výší zákonnou.

19. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 část věty za středníkem o.s.ř.; takto prodloužená pariční lhůta odpovídá podmínkám čerpání finančních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná při výplatě peněžních plnění řídí, přičemž soudu současně nejsou známy okolnosti, pro něž by bylo důvodné se domnívat, že stanovení delší lhůty k plnění oproti třídenní lhůtě zákonné může způsobit žalobcům jakoukoliv újmu.

20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

21. V souzeném případě byl žalobce zcela úspěšný, proto má proti žalované právo na náhradu nákladů řízení, v plné výši, neboť výsledek řízení projevující se tím, že poškozený dosáhne satisfakce uložením povinnosti škůdce nahradit mu nemateriální újmu, lze hodnotit ve smyslu zásad úspěchu ve věci obdobně jako plný úspěch, byť poškozenému nebylo přiznáno jím požadované plnění v celé jeho výši (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2707/2013, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 40/2014).

22. Žalobci, který byl v řízení právně zastoupen, vznikly v řízení náklady v celkové výši 10 228 Kč, která jsou tvořeny: -) soudní poplatek ve výši 2.000 Kč; -) 2x odměna právního zástupce za úkon právní služby á 3.100 Kč bez DPH (převzetí zastoupení; žaloba), tj. celkem 7 502 Kč s DPH (dle § 6,7, 9/4a, 11/1 a),d) AT); tarifní hodnota 50 000 Kč dle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3378/2013); -) paušální náhrada hotových výdajů právního zástupce za 2 úkony právní služby dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu á 300 Kč, tj. celkem 726 Kč s DPH.