10 C 34/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudcem Mgr. Lukášem Kučerou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované ., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované o zaplacení 50 000 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 50 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,7 % ročně z této částky od , datum, do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 20 390 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

III. Žalovaná je povinna zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu 2 náhradu nákladů státu v plném rozsahu, o níž bude rozhodnuto samostatným usnesením.

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, kterým by žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 50 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,7 % ročně od , datum, do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že žalobkyně jakožto složitel dne , datum, uzavřela se žalovanou jakožto zprostředkovatel dohodu o složení rezervační zálohy ke koupi bytové jednotky č. , Anonymizováno, , když prodávající měla být paní , jméno FO, , ruská státní občanka. Na záloze byla složena částka 50 000 Kč. V čl. III odst. 2 dohody bylo mj. ujednáno toto: „Nebudou-li v této lhůtě (30 dnů od podpisu rezervační dohody) splněny podmínky pro uzavření kupní smlouvy uvedené v této rezervační dohodě nebo nebude-li prodávající souhlasit se zněním kupní smlouvy obsahující všechny podmínky uvedené v čl. II. rezervační dohody, není složitel povinen kupní smlouvu uzavřít…“ V článku IV. dohody bylo ujednáno toto: „V případě, že budou splněny veškeré podmínky pro podpis kupní smlouvy stanovené touto rezervační dohodou, ale složitel z důvodů vzniklých na jeho straně nepřistoupí k podpisu smlouvy kupní v termínu stanoveném v čl. III. odst. 2 této rezervační dohody, je zprostředkovatel oprávněn provést jednostranné započtení složené rezervační zálohy na svou pohledávku z titulu náhrady škody, resp. ušlého zisku, pokud mu v důsledku toho vznikne“. Následně, když žalobkyně hodlala složit kupní cenu do notářské úschovy, zjistila, že paní , jméno FO, je vdaná za ruského státního občana. Vzhledem k tomu, že v dohodě o složení rezervační zálohy nebylo uvedeno, že bytová jednotka je ve společném jmění paní , jméno FO, a jejího manžela, žalobkyně od uvedené dohody dne , datum, odstoupila a požádala o vrácení složené zálohy. Dále uvedla, že žalovaná vystupovala jako realitní zprostředkovatel, ostatně se ve smlouvě sama za zprostředkovatele označila. Bylo tedy její povinností postupovat v intencích zákona č. 39/2020 Sb. o realitním zprostředkování. Ustanovení § 14 uvedeného zákona uvádí: „Ve smlouvě o realitním zprostředkování nelze uložit zájemci, který je spotřebitelem, povinnost uzavřít realitní smlouvu nebo smlouvu o uzavření budoucí realitní smlouvy.“. Jestliže zákon přímo zakazuje uzavření smlouvy, pak sankční ujednání týkající se jejího neuzavření se stává neplatným. Tuto skutečnost konstatoval i Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 13. 6. 2023, č. j. 33 Cdo 1507/2022-115. Žalovaná složenou zálohu nevrátila, proto jí byla dne , datum, doručena předžalobní výzva ze dne , datum, . Na uvedenou výzvu žalovaná písemně reagovala tak, že složenou zálohu nehodlá vrátit.

2. Žalovaná s podanou žalobou nesouhlasila a navrhla zamítnutí žaloby. Učinila nesporným, že dne , datum, byla mezi účastníky sporu uzavřena dohoda o složení rezervační zálohy ve výši 50 000 Kč a že žalobkyně složila rezervační zálohu ve výši 50 000 Kč ve prospěch žalované. Této dohodě předcházela již dříve uzavřená smlouva o zajištění prodeje nemovitých věcí ze dne , datum, s paní , jméno FO, , na jejímž základě se žalovaná zavázala vyvíjet pro prodávající činnost směřující k obstarání příležitosti uzavřít kupní smlouvu. Údajný nedostatek informovanosti žalobkyně ohledně vlastnictví byl zhojen dne , datum, , kdy prodávající zaslala prohlášení manžela, že nemovitost je ve výlučném vlastnictví prodávající. Žalobkyně tak ještě před podpisem kupní smlouvy obdržela potvrzení o tom, že převodu vlastnického práva ve prospěch žalobkyně ničeho nebrání, přesto však uzavření kupní smlouvy žalobkyně odmítla. Dále žalovaná uvedla, že odstoupení od rezervační dohody ze strany žalobkyně bylo žalované doručeno dne , datum, , avšak doba platnosti rezervační dohody skončila dne , datum, .

3. Z předžalobní výzvy bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k vrácení rezervační zálohy ve výši 50 000 Kč. Z reakce žalované na předžalobní výzvu bylo zjištěno, že žalovaná nárok na vrácení rezervační zálohy neuznává.

4. Z povolení k pobytu , jméno FO, bylo zjištěno, že má povolený pobyt na území ČR a že má ruskou státní příslušnost.

5. Z prohlášení , jméno FO, bylo zjištěno, že je manželem , jméno FO, . A že v bytové jednotce č. , hodnota, se nenacházela jejich rodinná domácnost a že souhlasí s prodejem předmětné bytové jednotky ve prospěch žalobkyně.

6. Z plné moci udělené , tituly před jménem, , jméno FO, bylo zjištěno, že , jméno FO, udělila plnou moc advokátovi, aby jí zastupoval ve všech právních věcech týkající se přípravy smluvní dokumentace pro prodej bytové jednotky č. , hodnota, .

7. Z emailové komunikace založené ve spise na čl. 33-37 bylo zjištěno, že žalovaná si ověřovala vlastnictví bytové jednotky č. , hodnota, , kdy byla ujištěna , tituly před jménem, , jméno FO, , že vlastníkem této jednotky je , jméno FO, Daseava a že bytová jednotka není ve společném jmění manželů.

8. Z kupní smlouvy ze dne , datum, bylo zjištěno, že , jméno FO, nabyla vlastnické právo k bytové jednotce č. , hodnota, v budově č. p. , Anonymizováno, zapsané na LV č. , hodnota, , včetně spoluvlastnického podílu o velikosti 518/91280 na společných částech budovy č. p. , Anonymizováno, zapsaného na LV č. , hodnota, , to vše zapsané v Katastru nemovitostí u , právnická osoba, pro hlavní město , adresa, , Katastrální pracoviště , adresa, , katastrální území , adresa, . Z výpisu z katastru nemovitostí LV č. , hodnota, a , Anonymizováno, ke dni , datum, bylo zjištěno, že jako vlastník bytové jednotky č. , hodnota, v budově č. p. , Anonymizováno, včetně spoluvlastnického podílu o velikosti 518/91280 na společných částech budovy č. p. , Anonymizováno, je zapsána , jméno FO, , a to na základě kupní smlouvy ze dne , datum9. Z dohody o složení rezervační zálohy ke koupi nemovitosti ze dne , datum, bylo zjištěno, že dohoda byla uzavřena mezi žalovanou jakožto zprostředkovatelem a žalobkyní jakožto složitelem. V dohodě bylo ujednáno, že bude uskutečněn po splnění podmínek prodej a koupě bytové jednotky č. , hodnota, v budově č. p. , Anonymizováno, zapsané na LV č. , hodnota, , včetně spoluvlastnického podílu o velikosti 518/91280 na společných částech budovy č. p. , Anonymizováno, zapsaného na LV č. , hodnota, , to vše zapsané v Katastru nemovitostí u , právnická osoba, pro hlavní město , adresa, , Katastrální pracoviště , adresa, , katastrální území , adresa, , a to mezi žalobkyní a paní , jméno FO, . V čl. I. se prostředkovatel a složitel dohodli na zaplacení rezervační zálohy ve výši 50 000 Kč. V čl. III. odst. 2 se složitel zavázal ve lhůtě 30 dnů od podpisu této rezervační dohody uzavřít s prodávající kupní smlouvu, a to za podmínek v čl. II. této rezervační dohody. V čl. IV. bylo stanoveno, že v případě, že budou splněny veškeré podmínky pro podpis kupní smlouvy stanovené touto rezervační dohodou, ale složitel z důvodů vzniklých na jeho straně nepřistoupí k podpisu smlouvy, je zprostředkovatel oprávněn provést jednostranné započtení složené rezervační zálohy na svou pohledávku z titulu náhrady škody, resp. ušlého zisku. V čl. II odst. 1 dohody se uvádí, že zprostředkovatel prohlašuje, že prodávající je připravena uzavřít se složitelem jako kupující kupní smlouvu, kterou převáděnou nemovitost převede na složitele za kupní cenu 9 390 000 Kč. Smlouva je podepsána žalobkyní a žalovanou.

10. Ze smlouvy o zajištění prodeje nemovitých věcí ze dne , datum, bylo zjištěno, že tato smlouva byla uzavřena mezi žalovanou jakožto zprostředkovatelem a paní , jméno FO, jakožto prodávající. Předmětem této smlouvy je závazek zprostředkovatele, že bude vyvíjet činnost směřující k tomu, aby prodávající měl příležitost uzavřít s budoucím kupujícím kupní smlouvu ke koupi bytové jednotky č. , hodnota, v budově č. p. , Anonymizováno, zapsané na LV č. , hodnota, , včetně spoluvlastnického podílu o velikosti 518/91280 na společných částech budovy č. p. , Anonymizováno, zapsaného na LV č. , hodnota, , to vše zapsané v Katastru nemovitostí u , právnická osoba, pro hlavní město , adresa, , Katastrální pracoviště , adresa, , katastrální území , adresa, . Za budoucího kupujícího se považuje osoba, která se zprostředkovatelem uzavře dohodu o složení rezervační zálohy ke koupi předmětných nemovitostí.

11. Ze svědecké výpovědi , jméno FO, bylo zjištěno, že k žalobkyni nemá bližší vztah, žalovaná, resp. její jednatel, je jejich agent. Je vdaná a s manželem , jméno FO, žijí společně v České republice cca 13 let. Vdaná je za něj 30 let. Nemají uzavřenou žádnou manželskou smlouvu. Oba mají ruské státní občanství. Dále uvedla, že měla svůj byt v Moskvě, ještě jeden byt dostala od rodičů, kdy tyto byty prodala a za získané peníze koupila bytovou jednotku č. , hodnota, v Praze. Byt v Moskvě koupila za utržené peníze z prodeje bytu na Ukrajině, kdy tento byt vlastnila již za manželství s panem , jméno FO, .

12. Ze svědecké výpovědi , jméno FO, bylo zjištěno, že žalovaná, resp. její jednatel, je jejich agent, který jim pomáhá nakupovat a prodávat nemovitosti. Žalobkyni nezná. Je ženatý, s manželkou žijí společně v České republice od roku 2010. Ženatý je více než 30 let. S manželkou oba mají ruské státní občanství. Byt v Praze manželka koupila z peněž z prodeje bytu v Moskvě a z peněž, které časem našetřila, kdy tyto peníze získala za dobu trvání manželství.

13. Soud jiné důkazy ve věci neprováděl, když z důkazů v řízení provedených byla učiněna skutková zjištění plně postačující pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku.

14. Na základě provedeného dokazování, kdy soud hodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, a po přihlédnutí ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci, dospěl soud k závěru o skutkovém a právním stavu:

15. Podle ustanovení § 2 zákona č. 39/2020 Sb., o realitním zprostředkování a o změně souvisejících zákonů (zákon o realitním zprostředkování), ve znění účinném k datu uzavření smlouvy (, datum, ) - dále jen „zákon o realitním zprostředkování“, se pro účely tohoto zákona rozumía) realitním zprostředkováním činnost, jejímž účelem je zprostředkovat uzavření realitní smlouvy,b) realitním zprostředkovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje realitní zprostředkování,c) smlouvou o realitním zprostředkování smlouva o zprostředkování, kterou se realitní zprostředkovatel zavazuje, že zájemci zprostředkuje uzavření realitní smlouvy,d) realitní smlouvou smlouva o nabytí1. vlastnického práva k nemovité věci, nebo2. práva, jež obsahuje nebo s nímž je spojeno oprávnění užívat nebo požívat nemovitou věc, byt nebo nebytový prostor, ledaže se jedná o ubytování.

16. Podle ustanovení § 3 zákona o realitním zprostředkování realitní zprostředkování zahrnuje vždy vyhledání toho, kdo má zájem o uzavření realitní smlouvy se zájemcem (odst. , právnická osoba, zprostředkování zahrnuje zpravidla a) poskytnutí inzertní služby, b) posouzení stavu nemovité věci a zpracování návrhu nabídkové ceny, c) zpracování marketingu nemovité věci, d) zajištění prohlídky nemovité věci, e) obstarání stavebně technické dokumentace související s nemovitou věcí, f) zprostředkování poskytnutí právních služeb, g) zprostředkování úschovy za účelem zajištění plnění z realitní smlouvy (odst. 2).

17. Podle ustanovení § 14 zákona o realitním zprostředkování ve smlouvě o realitním zprostředkování nelze uložit zájemci, který je spotřebitelem, povinnost uzavřít realitní smlouvu nebo smlouvu o uzavření budoucí realitní smlouvy.

18. Podle ustanovení § 15 věty první zákona o realitním zprostředkování smlouva o realitním zprostředkování nesmí být obsažena ve stejné listině jako realitní smlouva.

19. Podle ustanovení § 1812 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z. „) k ujednáním odchylujícím se v neprospěch spotřebitele od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží. To platí i v případě, že se spotřebitel vzdá zvláštního práva, které mu zákon poskytuje.

20. Podle ustanovení § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

21. Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

22. Důvodová zpráva k ustanovení § 2 písm. a) zákona o realitním zprostředkování mj. uvádí, že realitním zprostředkováním se pro účely tohoto zákona rozumí činnost, jejímž účelem je zprostředkovat jiným osobám uzavření některé ze smluv uvedených v § 2 písm. b), přičemž tyto smlouvy jsou pro účely zákona souhrnně vymezeny jako „realitní smlouva“. Poměrně široké vymezení činnosti slovy „jejímž účelem“ je zvoleno zcela záměrně, a to s ohledem na specifický charakter realitního zprostředkování. Tím je pokryt široký rozsah činností realizovaných v rámci realitního zprostředkování a je minimalizován prostor pro případné obcházení zákona (...). S využitím ustanovení § 3, případně s přihlédnutím k obecným ustanovením zprostředkování bude možno dovodit, že jde o realitní zprostředkování v případě, kdy činnost prokazatelně směřuje ke zprostředkování realitního obchodu (uzavření realitní smlouvy) a tato služba je úplatná. Požadavek úplatnosti smlouvy, v jejímž rámci je služba poskytována, je odrazem subsidiárního uplatnění ustanovení o zprostředkování v zákoně č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, pro realitní zprostředkování.

23. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 31. 10. 2017, sp. zn. 29 Cdo 61/2017, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2019, s odkazy na právní teorii připomněl, že výkladu podléhá zásadně každé právní jednání bez ohledu na to, zda se navenek jeví jako jednoznačné (jasné). Uvedl, že „ustanovení § 555 odst. 1 o. z. formuluje východisko výkladu jakéhokoliv právního jednání; podstatný je jeho obsah, nikoliv např. jeho označení či pojmenování.“ „Základní (prvotní) pravidlo výkladu adresovaných právních jednání formuluje ustanovení § 556 odst. 1 věta první o. z. Soud nejprve zkoumá (zjišťuje), jaká byla skutečná vůle (úmysl) jednajícího, a to při zohlednění všech v úvahu přicházejících (zjištěných) okolností. Skutečnou vůli (úmysl) jednajícího je přitom třeba posuzovat k okamžiku, kdy projev vůle učinil (kdy se stal perfektním). Ochrana dobré víry adresáta právního jednání pak vyžaduje (a § 556 odst. 1 věta první o. z. tak normuje výslovně), aby soud právní jednání vyložil jen podle takového úmyslu jednajícího, který byl anebo musel být adresátovi znám. Při zjišťování úmyslu jednajícího tudíž soud přihlíží toliko k těm okolnostem, které mohl vnímat i adresát právního jednání. Jinými slovy, pro výklad právního jednání je určující skutečná vůle (úmysl) jednajícího (která byla anebo musela být známa adresátovi), již je třeba upřednostnit před jejím vnějším projevem (např. objektivním významem užitých slov). Teprve tehdy, nelze-li zjistit skutečnou vůli (úmysl) jednajícího, postupuje soud podle pravidla vyjádřeného v § 556 odst. 1 větě druhé o. z. Ustanovení § 556 odst. 2 o. z. pak uvádí demonstrativní výčet okolností, k nimž soud při výkladu právního jednání přihlíží. Řečené platí jak pro vícestranná, tak i pro jednostranná adresovaná právní jednání.“24. Základním hlediskem pro výklad právního jednání je tedy podle právní úpravy účinné od , datum, úmysl jednajícího (popřípadě – u vícestranných právních jednání – společný úmysl jednajících stran), byl-li takový úmysl druhé straně znám, anebo musela-li o něm vědět. Při zjišťování tohoto úmyslu je třeba vycházet z hledisek uvedených v ustanovení § 556 odst. 2 o. z. a přihlédnout též k praxi zavedené mezi stranami v právním styku, k tomu, co právnímu jednání předcházelo, i k tomu, jak strany následně daly najevo, jaký obsah a význam právnímu jednání přikládají (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2019, sp. zn. 23 Cdo 3359/2018).

25. V projednávaném případě žalobkyně – zájemkyně o koupi nemovitosti (potencionální kupující) vyhledaná žalovanou uzavřela s žalovanou (označenou jako zprostředkovatel) smlouvu označenou jako Dohoda o složení rezervační zálohy ke koupi nemovitostí, v níž ujednali následující: v čl. I. se prostředkovatel a složitel dohodli na zaplacení rezervační zálohy ve výši 50 000 Kč. V čl. III odst. 2 dohody bylo mj. ujednáno toto: „Nebudou-li v této lhůtě (30 dnů od podpisu rezervační dohody) splněny podmínky pro uzavření kupní smlouvy uvedené v této rezervační dohodě nebo nebude-li prodávající souhlasit se zněním kupní smlouvy obsahující všechny podmínky uvedené v čl. II. rezervační dohody, není složitel povinen kupní smlouvu uzavřít…“ V článku IV. dohody bylo ujednáno toto: „V případě, že budou splněny veškeré podmínky pro podpis kupní smlouvy stanovené touto rezervační dohodou, ale složitel z důvodů vzniklých na jeho straně nepřistoupí k podpisu smlouvy kupní v termínu stanoveném v čl. III. odst. 2 této rezervační dohody, je zprostředkovatel oprávněn provést jednostranné započtení složené rezervační záložna svou pohledávku z titulu náhrady škody, resp. ušlého zisku, pokud mu v důsledku toho vznikne“. Rezervační poplatek ve výši 50 000 Kč žalobkyně uhradila na účet žalované v souladu s čl. I dohody.

26. Ve světle úpravy zákona o realitním zprostředkování lze z citovaných ujednání smlouvy zcela bez pochybností dovodit, že žalovaná se jako realitní zprostředkovatel zavázala poskytnout žalobkyni jakožto zájemci o nabytí vlastnického práva k nemovité věci (srov. § 11 a 12 zákona o realitním zprostředkování) realitní zprostředkování za úplatu (ve smyslu § 2 zákona o realitním zprostředkování), kterou žalobkyně uhradila ve formě rezervačního poplatku. Ostatně toto je i zřejmé ze smlouvy o zajištění prodeje nemovitých věcí ze dne , datum, , která předcházela dohodě o složení rezervační zálohy, ze které vyplývá závazek žalované jakožto zprostředkovatele, že bude vyvíjet činnost směřující k tomu, aby prodávající měl příležitost uzavřít s budoucím kupujícím kupní smlouvu (žalobkyní). Posuzovaná smlouva je smlouvou o realitním zprostředkování (§ 2 písm. c) zákona o realitním zprostředkování). Je i nepochybné, že žalobkyně v dané věci vystupuje jako spotřebitel a žalovaná jako podnikatel vystupující v roli realitního zprostředkovatele. K tomu soud dále uvádí, že spotřebitelem ve smyslu ustanovení § 419 o. z. se rozumí každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

27. Jak je uvedeno shora dle ustanovení § 14 zákona o realitním zprostředkování nelze uložit zájemci, je-li spotřebitelem, uzavřít realitní smlouvu, popř. smlouvu o budoucí realitní smlouvě. Účastníci si v dohodě o složení rezervační zálohy v čl. IV. dohodli, že v případě, že budou splněny veškeré podmínky pro podpis kupní smlouvy stanovené touto rezervační dohodou, ale složitel z důvodů vzniklých na jeho straně nepřistoupí k podpisu smlouvy, je zprostředkovatel oprávněn provést jednostranné započtení složené rezervační zálohy na svou pohledávku z titulu náhrady škody, resp. ušlého zisku. V rozporu s právní úpravou tak žalobkyni, jež je spotřebitel, byla uložena povinnost k uzavření realitní smlouvy, přičemž toto ujednání nemohl soud jinak než posoudit jako neplatné. Ponechala-li si žalovaná částku 50 000 Kč za nesplnění neexistující povinnosti je povinna tuto částku žalobkyni vydat, jako bezdůvodného obohacení, které na její straně vzniklo, neboť takové ujednání je pro rozpor se zákonem absolutně neplatným, když nelze platně sjednat sankci za porušení povinnosti, která nebyla platně sjednána.

28. Nad rámec shora uvedeného soud uvádí, že podle čl. 25 odst. 1 vyhlášky 95/1983 Sb., o smlouvě mezi Československou socialistickou republikou a Svazem sovětských socialistických republik o právní pomoci a právních vztazích ve věcech občanských, rodinných a trestních, dále jen „Smlouva“, se osobní a majetkové vztahy manželů řídí právním řádem smluvní strany, na jejím území mají společné bydliště. Z uvedené kolizní normy mezinárodního práva soukromého vyplývá, že je zde nestabilizují hraniční určovatel (konkrétně v projednávané věci společné bydliště manželů, kteří jsou občany Ruské federace ve smyslu čl. 25 odst. 1 Smlouvy). Nelze vyloučit, že místo společného bydliště manželů (případně i jejich státní občanství) se může v průběhu manželství měnit. V takovém případě by pro posouzení určitého právního jednání nebo jiné právní skutečnosti mělo být rozhodné právo podle stavu v okamžiku, kdy k právnímu jednání nebo skutečnosti došlo (srov. BŘÍZA, Petr, BŘICHÁČEK, Tomáš, a kol. Zákon o mezinárodním právu soukromém. 1. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2014, s. 256.). Ze svědeckých výpovědí vyplynulo, že manželé , jméno FO, mají ruské státní občanství a v době uzavření kupní smlouvy měli společné bydliště na území České republiky, kde mají společné bydliště i v současnosti. Rozhodné právo v daném případě bude právo české. Podle ustanovení § 709 odst. 1 o. z. součástí společného jmění je to, čeho nabyl jeden z manželů nebo čeho nabyli oba manželé společně za trvání manželství, s výjimkou toho, co a) slouží osobní potřebě jednoho z manželů, b) nabyl darem, děděním nebo odkazem jen jeden z manželů, ledaže dárce při darování nebo zůstavitel v pořízení pro případ smrti projevil jiný úmysl, c) nabyl jeden z manželů jako náhradu nemajetkové újmy na svých přirozených právech, d) nabyl jeden z manželů právním jednáním vztahujícím se k jeho výlučnému vlastnictví, e) nabyl jeden z manželů náhradou za poškození, zničení nebo ztrátu svého výhradního majetku. Podle odst. 2 stejného ustanovení je součástí společného jmění zisk z toho, co náleží výhradně jednomu z manželů. Pro posouzení, zda daná bytová jednotka je ve společném jmění manželství, není rozhodující zápis v katastru nemovitostí, jednak proto, že v řízení bylo prokázáno, že kupní smlouva paní , jméno FO, byla uzavřena za trvání manželství a dále i vzhledem k tomu, že ze svědeckých výpovědí nebylo prokázáno, že předmětná bytová jednotka byla pořízena výlučně z výlučných prostředků paní , jméno FO, , když byla přinejmenším zčásti pořízena paní , jméno FO, z prostředků tvořících společné jmění manželů , jméno FO, , když svědkyně , jméno FO, Daseava uvedla, že byt v Moskvě koupila za utržené peníze z prodeje bytu na Ukrajině, kdy tento byt vlastnila již za manželství s panem , jméno FO, , k tomu její manžel dále uvedl, že byt v , Anonymizováno, manželka koupila z peněž z prodeje bytu v Moskvě a z peněž, které časem našetřila, kdy tyto peníze získala za dobu trvání manželství. K tomu soud dále uvádí, že manželé , jméno FO, ani neměli uzavřenou žádnou manželskou smlouvu. Z daného je tedy jednoznačné, že finanční prostředky, které byly vynaloženy na koupi bytu v Praze patřily přinejmenším z části do společného jmění manželů , jméno FO, .

29. S ohledem na vše výše uvedené tak soud dospěl k závěru, že je na místě nároku žalobkyně vyhovět, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku, přičemž žalobkyni vyhověl rovněž ohledně nároku na zaplacení úroku z prodlení, který žalobkyně požadovala, úrok z prodlení ve výši 14,7 %, tedy ve výši nižší než v zákonné výši ve smyslu ustanovení § 1970 o. z. od , datum, , když výzva k vrácení částky 50 000 Kč byla žalobkyni doručena dne , datum, .

30. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce po zaokrouhlení 20 390 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 500 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 4 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč sestávající z částky 3 100 Kč za každý ze tří úkonů (příprava a převzetí zastoupení, podání žaloby, účast u jednání dne , datum, ) u uvedených v § 11 odst. 1 a. t. a z částky 1 550 Kč za jeden úkon právní služby (jednoduchá výzva k plnění) uvedený v § 11 odst. 2 a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne , datum, náhradu 2 735,25 Kč za 234 ujetých km v částce 1 935,25 Kč (38,70 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 6,9 l/100 km a 5,60 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 398/2023 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 8 × 30 minut v částce 800 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 14 785,25 Kč ve výši 3 104,90 Kč, když právní zástupce žalobkyně je plátcem daně (§ 137 odst. 3 o. s. ř.).

31. Náhradu nákladů řízení je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni k rukám jejího advokáta (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Lhůtu k plnění stanovil soud podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvod pro její prodloužení.

32. O nákladech státu rozhodl soud v souladu s ustanovením § 148 odst. 1 o. s. ř., kdy stát má podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. V daném případě tvoří náklady státu tlumočné za tlumočení svědeckých výpovědí při jednání dne , datum, , které sama navrhla žalovaná k důkazu. Vzhledem k tomu, že žalovaná byla v řízení neúspěšná v plném rozsahu, rozhodl soud výrokem III. o povinnosti žalované uhradit náklady státu v tomto rozsahu. S ohledem na skutečnost, že ke dni vyhlášení rozsudku nebylo pravomocně rozhodnuto o tlumočném, rozhodl soud pouze o základu náhrady nákladů řízení s tím, že o výši nákladů státu a lhůtě k plnění bude v souladu s ustanovením § 155 odst. 1 o. s. ř. rozhodnuto samostatným usnesením.