10 C 4/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudcem JUDr. Tomášem Bělohlávkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 188 414,94 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 188 414,94 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od 31. 12. 2019 do zaplacení, a dále náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 1 800 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se žalobou podanou dne 2. 12. 2020, a to po upřesnění skutkových tvrzení na jednání konaném dne 19. 4. 2021 a v podání ze dne 5. 5. 2021, domáhá po žalované úhrady částky 188 414,94 Kč. Žalovaná částka tvoří odměnu za dodávky elektrické energie na odběrné místo ulice, parcela číslo obec a číslo – část obce, a to za období 20. 8. 2018 až 13. 8. 2019. Tato částka byla žalovanému vyúčtována fakturou číslo na základě smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny č. spisová značka z datum rozhodnutí. Žalobce dále uvedl, že dlužná částka byla znovu vyúčtována jakožto neuhrazená z minulého období v rámci faktury za období 14. 8. 2019 až 9. 12. 2019 na témže odběrném místě, a to fakturou číslo.

2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil podáním ze dne 2. 2. 2021 a ze dne 19. 4. 2021 a na jednání konaném dne 19. 4. 2021 s tím, že namítá, že smlouva na odběr elektrické energie na předmětném odběrném místě uzavřena byla, nicméně sporuje rozsah dodané elektřiny, když tvrdí a dokládá, že místo odběru fakticky užíváno vůbec nebylo, tedy nemohlo dojít k takto vysokému odběru elektrické energie, neboť byla zajišťována pouze základní ostraha objektu. Žalovaný k tomuto doplnil tvrzení, že i odběry ostatních médií, jako například vody, byly zcela minimální, což dokládá, že objekt neužíval.

3. Ze smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny č. spisová značka ze dne 16. 8. 2018 soud zjistil, že pro žalované období byla mezi účastníky řízení uzavřena tato smlouva upravující dodávku elektrické energie žalobce žalovanému na odběrné místo ulice, parcela číslo část obce, obec a číslo, s typem měřícího zařízení C s tím, že v čl. 7 je ujednána cena silové elektřiny a cena souvisejících služeb s odkazem na ceník anonymizována dvě slova, a dále na obchodní podmínky a rozhodnutí Energetického regulačního úřadu. Z obchodních podmínek pro dodávku komodity číslo které byly součástí uzavřené smlouvy, pak soud zjistil, že cena za dodávku komodity je smluvní a je určena ceníkem a regulovaná cena služby distribuční soustavy je určena dle účinného cenového rozhodnutí ERÚ. Z článku 4 písmene a) těchto obchodních podmínek pak soud zjistil, že žalovaný jakožto zákazník byl oprávněn uplatnit reklamaci a žalobce byl povinen na tuto reagovat do 15 kalendářních dnů; nicméně v obchodních podmínkách není zahrnuto ujednání o odkladu splatnosti pro případ uplatněné reklamace či jejího nevyřízení. Z ceníku elektřiny pro podnikatele anonymizováno příjmení příjmení platného od 1. 1. 2018 soud zjistil, že cena za dodávku elektřiny pro smlouvu uzavřenou se žalovaným činí za 1 MWh 1 553 Kč a cena za související služby pro smlouvu uzavřenou žalovaným činí 2 400,22 Kč za 1 MWh. Z ceníku elektřiny pro podnikatele anonymizováno příjmení příjmení platného od 1. 7. 2019 pak soud zjistil, že tyto činí od 1. 7. 2019 částku 1 941 Kč, respektive 2 440,34 Kč za 1 MWh. Z těchto ceníků pak soud rovněž zjistil, že platba za příkon za jističe odpovídající smlouvě činila částku 389 Kč, respektive 396 Kč po změně ceníku. V obou cenících je pak platba za odběrné místo 99 Kč.

4. Z faktury vystavené žalobcem dne 19. 8. 2019 číslo soud zjistil, že ta období od 20. 8. 2018 do 13. 8. 2019 byla žalobcem žalovanému vyúčtována za odběr elektrické energie částka v celkové výši 188 415 Kč. Z vyúčtování, které je součástí této faktury, soud zjistil, že odběr elektřiny byl měřen na elektroměru č. anonymizováno číslo, s počátečním stavem k 20. 8. 2018 3 kWh a konečným stavem k 13. 8. 2019 37 308 kWh. Tedy odběr za toto období činí 37 305 kWh. Z této faktury dále soud zjistil, že žalovanému byla vyúčtována cena za odebranou silovou elektřinu v částkách, která odpovídá ceníku služeb platného od 1. 1. 2018, a to za období 20. 8. 2018 do 30. 6. 2019, a dále dle ceníku platného od 1. 7. 2019, a to za období od tohoto data do 13. 8. 2019 Částky uvedené ve vyúčtování této faktury odpovídají tomuto ceníku, jak pokud jde o účtovanou cenu silové elektřiny, tak platbu za odběrné místo, tak cenu za distribuci, konkrétně platby za distribuované množství a za hlavní jističe, respektive platbu za příkon. Pokud jde o distribuční služby, pak tyto byly účtovány v souladu s cenovým rozhodnutím č. 8/ 2018, které bylo v té době platné a účinné. Soud tak z této faktury zjistil, že za období od 20. 8. 2018 do 13. 8. 2019 byla za odebranou elektrickou energii ve výši 37 305 kWh vyúčtována žalovanému v souladu se smlouvou a jejími přílohami částka 188 415 Kč. Tato faktura byla splatná 5. 9. 2019.

5. Z faktury vystavené žalobcem žalovanému číslo za období od 14. 8. 2019 do 9. 12. 2019 soud zjistil, že za toto navazující období byla žalobcem žalovanému vyúčtována částka 12 168,06 Kč, a dále právě nedoplatek za předchozí žalované období ve výši 188 415 Kč. Mezi stranami nebylo sporu o tom, že částka 12 168,06 Kč byla uhrazena, a soud proto učinil z této faktury relevantní zjištění o splatnosti opakovaného vyúčtování dřívějšího dluhu ve výši 188 415 Kč, které bylo touto fakturou stanoveno na 30. 12. 2019.

6. Ze servisní zakázky č. anonymizováno rok soud zjistil, že dne 20. 8. 2018 byl na odběrném místě ulice, parcela číslo obec a číslo, část obce, instalován elektroměr sériového čísla T číslo, a to s počátečním stavem 3 kWh. Na servisní zakázce je uveden smluvní účet číslo, který koresponduje se smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny z 16. 8. 2018. Jakožto obchodní partner je označena společnost žalovaná, to jest právnická osoba Z výsledku odečtu tohoto elektroměru za období od 20. 8. 2018 do 13. 8. 2019 soud zjistil, že byl zjištěn počáteční stav k 20. 8. 2018 ve výši 3 kWh a stav k 13. 8. 2019 ve výši 37 308 kWh. Počáteční odečet byl proveden při instalaci a konečný odečet byl proveden sondou, což se podává i z přehledu způsobů odečtu založených na č. l.

69. Soud má z těchto listin za zjištěné, že žalovaný odebral za žalované období elektrickou energii v objemu 37 305 kWh, která je rozdílem počátečního a konečného stavu za toto období.

7. Z e-mailu z 20. 8. 2019 sepsaného jednatelem žalované a adresované žalobkyni na adresu email soud zjistil, že žalovaný reklamoval množství dodané elektrické energie a v řízení nebylo prokázáno, že by žalobce na tuto reklamaci reagoval.

8. Z výzvy k plnění před podáním žaloby soud zjistil, že žalobce žalovaného vyzval k úhradě dluhu před podáním žaloby, a to podáním vypraveným dne 29. 10. 2020.

9. Z faktury právnická osoba číslo číslo soud zjistil, že za dodávku vody byla na stejné odběrné místo - pozemek parc. číslo obec a číslo část obce vyúčtována za období 10. 1. 2018 až 17. 1. 2019 částka 0 Kč a za období 18. 1. 2019 až 15. 1. 2020 částka 448 Kč. Faktury jsou vystaveny na společnost právnická osoba Z faktury vystavené žalobcem společnosti právnická osoba číslo soud zjistil, že za období od 1. 2. 2021 do 28. 2. 2021 byla vyúčtována cena za odběr elektřiny ve výši 1 486 Kč, a dále fakturou číslo za období 1. 1. 2021 až 31. 1. 2021 částka 1 636 Kč, a dále fakturou číslo za období 1. 12. 2020 až 31. 12. 2020 částka 1 331 Kč, a dále za období 18. 11. 2020 až 30. 11. 2020 fakturou číslo částka 572 Kč. Ve všech případech se jednalo o odběr elektrické energie účtovaný společnosti právnická osoba Soud z těchto důkazů mohl učinit pouze zjištění, že společnost právnická osoba na stejném odběrném místě za žalované období odebrala vodu v objemu maximálně 5m3 a v ceně maximálně 448 Kč. Dále soud mohl učinit pouze zjištění, že na konci roku 2020 a začátku roku 2021 byla společnosti právnická osoba za odběr elektrické energie měsíčně účtována částka v rozmezí 572 Kč a 1 636 Kč měsíčně. Ve vztahu k předmětu řízení však nebylo možno učinit relevantní závěr o tom, zda byla skutečně odebírána elektrická energie žalovaným, nikoli společností právnická osoba, a nebylo možno učinit ani relevantní závěr, jak tomu bylo za žalované období.

10. Soud ve věci učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalobce a žalovaný uzavřeli dne 16. 8. 2018 smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny na odběrné místo: parcela číslo obec a číslo část obce, ulice. Na předmětném odběrném místě byl 20. 8. 2018 instalován elektroměr. č. anonymizováno číslo a za období od 20. 8. 2018 do 13. 8. 2019 tento naměřil odběr elektrické energie v objemu 37 305 kWh jakožto rozdíl počátečního a konečného stavu tohoto elektroměru. Takto odebraná elektrická energie byla poté žalobcem žalovanému vyúčtována fakturou číslo to v souladu s uzavřenou smlouvou, ceníky za poskytování elektřiny, obchodními podmínkami a cenovým rozhodnutím ERÚ platnými a účinnými v žalovaném období. Fakturou číslo byla v rámci navazující fakturace vyúčtována žalovaném žalobcem dlužná částka znovu, a to se splatností k 30. 12. 2019. V řízení nebylo prokázáno, zda žalovaný předmětnou nemovitost užíval, případně to, že tato užívána nebyla, ani to, v jakém stavu se nacházela předmětná budova (na dané parcele) v žalovaném období.

11. Soud ve věci nehodnotil fakturu číslo když tato se týká jiného odběrného místa, a nehodnotil ani smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny z 9. 7. 2019, když tato se týká až časového období následujícího po období žalovaném. Soud nehodnotil ani fakturu číslo neboť tato se týkala jiné společnosti a měla pouze obecně dokládat, že k chybám v odpočtu může dojít, což obecně třeba prokazovat nebylo.

12. Na základě výše uvedeného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že mezi účastníky byl uzavřen zvláštní typ kupní smlouvy dle § 50 zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon, ze kterého vzešla povinnost žalobce dodávat žalovanému (zákazníkovi) energii a žalovaný se zavázal za spotřebovanou energii zaplatit. Vzhledem k tomu, že žalovaný této své povinnosti nedostál, soud žalobě vyhověl a žalovanému uložil zaplatit dlužnou částku včetně zákonných úroků z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, a to ode dne následujícího po splatnosti faktury číslo.

13. Z provedeného dokazování se totiž podává, že mezi stranami byla skutečně uzavřena smlouva, jejímž předmětem byla dodávka elektrické energie ze strany žalobce žalovanému. Soud má za prokázaný rozsah odebrané elektrické energie i to, že tato byla řádně vyúčtována v souladu se smluvními ujednáními a cenovými rozhodnutími ERÚ. Pokud jde o splatnost žalované částky, pak tato nastala 5. 9. 2019, žalobce požaduje úroky z prodlení, až od splatnosti druhého vyúčtování dlužné částky fakturou číslo čemuž soud vyhověl, neboť se jedná o datum pozdější. Žalovaný v rámci řízení namítal, že nebyl řádně doložen odběr elektrické energie, a to zejména s ohledem na skutečnost, že daný objekt nebyl v předmětném období využíván. Soud žalovaného na jednání konaném dne 19. 4. 2021 poučil ve smyslu § 118a odst. 1,3 o. s. ř. o povinnosti doplnit skutková tvrzení a důkazní návrhy k tomu, že objekt skutečně využíván nebyl, případně že byl využíván pouze částečně a v jakém rozsahu a kým. Žalovaný k tomuto poučení soudu žádné doplnění skutkových tvrzení ani důkazních návrhů neučinil. Podáním ze dne 21. 5. 2021 pouze žalobce zopakoval, že nebyla správně odečtena hodnota na elektroměru. Vzhledem k tomu, že z provedeného dokazování se podávalo, že žalobcem uplatněná tvrzení odpovídají důkazním návrhům, zejména pokud jde o instalaci předmětného elektroměru, způsoby odečtu a naměřené množství elektrické energie, to vše ve vztahu k jejímu vyúčtování v souvislosti s uzavřeným smluvním vztahem, pak soud na jednání konaném dne 25. 5. 2021 žalovaného poučil ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. o nutnosti doplnit důkazní návrhy k tvrzení, že skutečný odběr elektrické energie byl jiný, než je tvrzeno žalobcem. Žalovaný na toto reagoval tak, že k důkazu ničeho nenavrhuje. Pouze namítal, že důkazní návrhy ze strany žalobce nemá za dostatečné. Za této situace soudu nezbylo než uzavřít, že žalovaný neunesl povinnost tvrzení k tomu, jakým způsobem byl objekt za žalované období užíván, respektive že užíván nebyl, což byla skutečnost zásadní pro vyhodnocení, zda účtovaný odběr elektrické energie je reálným či nikoli. Tvrzení žalovaného zůstala na úrovni, kterou nebylo možno podrobit dokazování, neboť nebylo zřejmé, zda objekt nebyl užíván vůbec nebo zda jej například užíval někdo jiný, například společnost právnická osoba, jak se podává z provedeného dokazování. Žalobce dále neunesl povinnost důkazní ve vztahu k tvrzení, že skutečný odběr elektrické energie byl jiný, nižší, když ani k tomuto poučení soudu žádný důkazní návrh neuvedl. Soud se tak nemohl zabývat obranou žalovaného a vyšel proto z důkazů předložených žalobcem, když závěry z nich učiněné nebyly v řízení zpochybněny.

14. Pro úplnost soud uvádí, že z veřejně dostupných zdrojů soud ověřil, že vlastníkem pozemku parc. číslo v k.ú. část obce je společnost právnická osoba a z mapových podkladů (fotomapy) serveru webová adresa soud zjistil, že v roce 2018 se jednalo o pozemek nezastavěný a v roce 2020 se na tomto nachází již pětipatrová budova s loftovým bydlením, což soud ověřil i na adrese webová adresa. Za této situace tak soud vyšel z toho, že ani takto vysoký odběr elektrické energie není pro takto rozsáhlý objekt nereálným, a proto žalovaného poučoval o nutnosti tvrdit rozsah užívání tohoto objektu v žalovaném období a prokazovat spotřebu nižší, k čemuž však žalovaný, jak uvedeno výše, skutkově či důkazně nic nedoplnil.

15. Pokud jde o žalovaným uplatněnou reklamaci, pak má soud za zjištěné, že tato uplatněna byla, nicméně v rámci smluvních ujednání mezi stranami nebyla odložena splatnost pro případ uplatnění reklamace a bylo tak tedy na žalovaném, aby svou reklamaci dále vymáhal, ať už přes ERÚ nebo soud. Přiznání žalobou uplatněného nároku pak tedy nevyřízení této reklamace nebrání.

16. S ohledem na výše uvedené tak soud žalobě vyhověl dle výroku I. tohoto rozsudku, a to včetně nákladů spojených s uplatněním pohledávky podle dle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

17. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalobce měl ve věci plný úspěch. Žalobci tak soud přiznal náhradu nákladů řízení spočívající v režijních paušálech á 300 Kč dle ust. § 151 odst. 3 o.s.ř., a to za tyto úkony: žaloba, podání ve věci ze dne 5. 5.2021 a 2x přípravu a 2x účast na ÚJ - tedy celkově za 6 úkonů ve výši celkově 1 800 Kč Lhůta k plnění ve výroku o náhradě nákladů řízení byla stanovena ve lhůtě 3 dnů dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř., když soud neshledal důvod pro stanovení lhůty delší, či plnění ve splátkách Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do patnácti dnů ode dne jeho doručení k Městskému soudu v Praze prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 2. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).