10 C 40/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudcem Mgr. Lukášem Kučerou ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: právnická osoba IČO IČO sídlem adresa za níž jedná Jméno žalované sídlem Adresa žalované o zaplacení 320 000 Kč s příslušenstvím,

I. Zamítá se žaloba na zaplacení , částka, se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 19. 8. 2023 do zaplacení.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení , částka, do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se domáhal, aby žalované byla uložena povinnosti zaplatit žalobci částku , částka, se zákonným úrokem z prodlení od 19. 8. 2023 z titulu nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce civilního řízení. Žalobu odůvodnil tím, že v řízení vedeném u , adresa, pod sp. zn. , Anonymizováno, vystupoval žalobce jako žalovaný. Soudní řízení bylo zahájeno dne 28. 12. 2007 a dovolací řízení bylo skončeno dne 30. 5. 2023. Řízení probíhalo tedy 15 let a 6 měsíců. Žalobce nárok u žalované uplatnil dne 18. 8. 2023. Žalovanou bylo konstatováno, že došlo k porušení práva žalobce, avšak bylo mu sděleno, že pouhé konstatování práva je dostačující. S tím však žalobce nesouhlasí a požaduje částku , částka, za jeden rok řízení, když za první 2 roky požaduje částku v poloviční výši.

2. Žalovaná s podanou žalobou nesouhlasila a navrhla její zamítnutí. Učinila nesporným, že žalobce u ní dne 18. 8. 2023 uplatnil nárok ve výši , částka, a že žalobci stanoviskem ze dne 15. 2. 2024 sdělila, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu v tom směru, že celková délka řízení nebyla přiměřená, žalovaná poskytla žalobci zadostiučinění ve formě konstatování porušení práva na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Žalovaná uvedla, že nejistota ohledně výsledku řízení nemohla být pro žalobce vysoká, spíše naopak ji lze považovat za zcela minimální, neboť spácháním trestného činu nesporně došlo k zásahu do osobnostních práv nezletilého žalobce. Žalovaní byli navíc dva spoluobžalovaní společně a nerozdílně. Žalovaná má za to, že řízení nemělo pro žalovaného příliš vysoký význam, a to vzhledem k osobě žalobce a předmětu řízení, kdy žalobce po spáchání trestného činu ve vztahu k nezletilému synovi zavražděného neprojevil ani náznak pochopení a lítosti. Nelze abstrahovat naříkané řízení od trestněprávního řízení, které předcházelo naříkanému řízení. Nebýt protiprávního jednání žalobce, za které byl pravomocně odsouzen, nebylo by ani naříkaného řízení. Po pravomocném rozhodnutí odvolacího soudu byl význam řízení snížen ještě více. Tomu také zjevně odpovídá pasivita žalobce v průběhu dovolacího řízení, kdy ani on, ani jeho právní zástupce neučinili ani jediný dotaz na stav řízení, nepodali například stížnost na průtahy v řízení, ani návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu. Byť není povinností účastníka řízení takové úkony činit, dle názoru žalované však pasivita žadatele svědčí o jeho minimálním významu řízení.

3. Ze shodných tvrzení stran má soud za zjištěné, že žalobce žalobou uplatněný nárok u žalované předběžně uplatnil a to dne 18. 8. 2023.

4. Ze spisu vedeného , Anonymizováno, pod sp. zn. , Anonymizováno, soud zjistil následující: vůči žalovanému 1) a žalovanému 2) – v daném řízení vystupující jako žalobce bylo vedeno řízení o náhradu nemajetkové újmy. Řízení bylo zahájeno žalobou doručenou soudu dne 28. 12. 2007. Žaloba byla odůvodněna tím, že dne 28. 2. 2002 byl tehdy neznámým pachatelem zavražděn , jméno FO, , otec nezletilého žalobce. Žalovaní byli následně rozsudkem , Anonymizováno, ze dne 23. 10. 2006, č. j. , Anonymizováno, , ve spojení s rozsudkem , Anonymizováno, ze dne 16. 1. 2007, sp. zn. , Anonymizováno, , uznáni vinnými z trestného činu vraždy podle § 219 odst. 2 písm. h) trestního zákona. , Anonymizováno, odkázal , Anonymizováno, , zákonnou zástupkyni nezletilého žalobce, s nárokem na jednorázové odškodnění na řízení ve věcech občanskoprávních s odůvodněním, že nárok na jednorázové odškodnění dle § 444 odst. 3 písm. a) občanského zákoníku je součástí platné právní úpravy teprve od 1. 5. 2004 a k usmrcení , jméno FO, došlo 28. 2. 2002. Rozsudek nabyl právní moci dne 16. 1. 2007. Žalobce se tak v civilním řízení domáhal náhrady újmy v penězích ve výši , částka, . S žalobou současně požádal o osvobození od soudních poplatků. Dne 8. 1. 2008 soud vyzval právní zástupkyni žalobce k doložení majetkových poměrů. Dne 31. 1. 2008 došlo soudu vyplněné prohlášení o majetkových poměrech zákonného zástupce žalobce. Dne 4. 2. 2008 bylo žalobci přiznáno osvobození od soudních poplatků a stejného dne byla zaslána žaloba k vyjádření žalovaným. Žalovanému 2) – žalobci v daném řízení byla žaloba doručena dne 6. 2. 2008. Žalovaný 2) zaslal vyjádření k žalobě dne 25. 2. 2008. Dne 4. 3. 2008 doplnil vyjádření k žalobě. Dne 31. 3. 2008 soud zaslal vyjádření žalovaného právní zástupkyni žalobce. Dne 17. 4. 2008 právní zástupkyně žalobce sdělila, že byl stejného dne u Okresního soudu v Ústí nad Labem podán návrh na schválení právního úkonu – podání žaloby o náhradu nemajetkové újmy ve věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 34 C 206/2007. Dne 26. 2. 2008 přišlo vyjádření k žalobě od žalovaného 1). Dne 19. 6. 2008 byl učiněn telefonický dotaz na opatrovnické oddělení Okresního soudu v , adresa, , kdy bylo zjištěno, že řízení o schválení právního úkonu je vedeno pod sp. zn. , Anonymizováno, a že ve věci bylo rozhodnuto dne 16. 6. 2008, kdy návrhu bylo vyhověno, ale rozhodnutí zatím nebylo vyhotoveno. Dne 16. 7. 2008 byl učiněn opětovný telefonický dotaz na opatrovnické oddělení Okresního soudu v , adresa, , kdy bylo zjištěno, že rozhodnutí sp. zn. , Anonymizováno, bylo předáno do kanceláře k přepisu a bude vypraveno do konce týdne. Dne 18. 8. 2008 byla zaslána žádost Okresnímu soudu v , adresa, , ať zašlou rozsudek ve věci sp. zn. 16 , Anonymizováno, . Dne 29. 8. 2008 byl soudu zaslán rozsudek Okresního soudu v , adresa, ze dne 16. 6. 2008, č. j. 16 Nc 82/2008-13, s vyznačenou doložkou právní moci dne 28. 7. 2008, kterým soud schválil úkon zákonné zástupkyně, který byl učiněn za nezletilého žalobce spočívající v podání žaloby o náhradu nemajetkové újmy v penězích vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 34 C 2006/2007. Dne 17. 9. 2008 si soud vyžádal trestní spis Krajského soudu v , adresa, sp. zn. , Anonymizováno, . Dne 7. 1. 2009 soud nařídil jednání ve věci na 20. 3. 2009. Dne 12. 1. 2009 bylo nahlíženo do spisu matkou žalobce, a to konkrétně do přílohy – trestního spisu Krajského soudu v , adresa, sp. zn. , Anonymizováno, . Dne 15. 1. 2009 bylo nahlíženo do spisu právním zástupcem žalovaného 1). Dne 20. 3. 2009 proběhlo první jednání ve věci, kde byly provedeny listinné důkazy a byl vyhlášen rozsudek. Rozsudkem bylo výrokem I. uloženo žalovaným 1) a 2) společně a nerozdílně zaplatit žalobci částku , částka, , výrokem II. bylo rozhodnuto o nákladech řízení a výrokem III. bylo rozhodnuto, že žalovaní 1) a 2) jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit soudní poplatek, když žalobce byl od soudního poplatku osvobozen. Rozsudek byl odůvodněn tím, že otec nezletilého žalobce byl dne 28. 2. 2002 úmyslně usmrcen společným jednáním obou žalovaných, přičemž žalovaný 2) s cílem získání majetkové kontroly nad společnou společností , právnická osoba, .za příslib finanční odměny najel žalovaného 1), za toto jednání byli oba odsouzeni za trestný čin vraždy. K písemnému podnětu žalovaného 2) bylo , právnická osoba, dopisem ze dne 12. 2. 2008 sděleno, že podnět k podání stížnosti pro porušení zákona byl odložen, na základě podaného dovolání Nejvyšší soud usnesením ze dne 26. 6. 2007, č. j. , Anonymizováno, , dovolání jako nepřípustné odmítl. Do doby podání žaloby neposkytl žádný ze žalovaným žalobci žádnou omluvu, vyjádření lítosti či jakoukoli jinou formu satisfakce. Soud přihlédl ke skutečnosti, že novelou občanského zákoníku účinnou od 1. 5. 2004 byly v ustanovení § 444 občanského zákoníku zakotveny nároky pozůstalých osob tam vyjmenovaných na jednorázové odškodnění při škodě způsobené usmrcením rodinného příslušníka. Soud, ač došlo k úmrtí před účinností této novely, dospěl k závěru, že je namístě posoudit nárok uplatněný v žalobě v kontextu tohoto ustanovení a přiznal žalobci částku , částka, . Rozsudek byl vypraven dne 22. 4. 2009. Dne 7. 5. 2009 došlo soudu odvolání žalovaného 1). Dne 11. 5. 2009 došlo soudu odvolání žalovaného 2). Soud dne 12. 5. 2009 vyzval žalovaného 2) k zaplacení soudního poplatku za odvolání. Dne 22. 5. 2009 požádal žalovaný 2) o osvobození od úhrady soudního poplatku za odvolání. Dne 3. 6. 2009 vzal žalovaný 1) odvolání zpět. Dne 5. 6. 2009 žalovaný 2) doplnil odvolání a žádost o osvobození od soudních poplatků. Dne 9. 6. 2009 zaslal soud žalovanému 2) formulář k doložení majetkových poměrů. Dne 23. 6. 2009 žalovaný 2) zaslal vyplněné prohlášení o majetkových poměrech. Usnesením ze dne 3. 7. 2009 soud návrh žalované 2) na přiznání osvobození od soudních poplatků zamítl. Dne 24. 7. 2009 podal žalovaný 2) odvolání proti usnesení ze dne 3. 7. 2009. Dne 28. 7. 2009 bylo odvolání proti usnesení ze dne 3. 7. 2009 předloženo Vrchnímu soudu v , Anonymizováno, . Dne 30. 7. 2009 soud I. stupně zaslal odvolacímu soudu doplnění žalovaného 2). Dne 2. 8. 2010 byl spis Vrchním soudem v , Anonymizováno, vrácen soudu I. stupně bez věcného vyřízení, neboť napadené usnesení ze dne 3. 7. 2009 nebylo řádně doručeno právnímu zástupci žalovaného 2) a současně právní zástupce žalované 2) nebyl uveden v záhlaví označeného usnesení. Soud I. stupně usnesením ze dne 5. 8. 2010 provedl opravu usnesení ze dne 3. 7. 2008. Opravné usnesení a usnesení ze dne 5. 8. 2010 bylo zasláno právnímu zástupci žalovaného 2), který si písemnosti převzal osobně dne 12. 8. 2010. Dne 6. 10. 2010 byl spis opětovně předložen odvolacímu soudu. Odvolací soud usnesením ze dne 27. 10. 2010 potvrdil usnesení soudu prvního stupně ze dne 3. 7. 2009 ve znění opravného usnesení ze dne 5. 8. 2010. Spis byl vrácen soudu I. stupně dne 6. 12. 2010. Usnesení odvolacího soudu bylo rozesláno dne 9. 12. 2010. Usnesením ze dne 14. 1. 2010 vyzval soud žalovaného 2) k zaplacení soudního poplatku za odvolání. Dne 15. 2. 2011 žalovaný 2) požádal o prodloužení lhůty. Dne 16. 3. 2011 žalovaný 2) požádal o osvobození od soudních poplatků. Usnesením ze dne 28. 3. 2011 soud řízení o odvolání žalovaného 2) zastavil pro nezaplacení soudního poplatku. Dne 26. 4. 2011 žalovaný 2) soudní poplatek za odvolání zaplatil. Usnesením ze dne 28. 4. 2011 soud zrušil usnesení ze dne 28. 3. 2011 z důvodu, že žalovaný 2) dodatečně zaplatit soudní poplatek. Dne 6. 6. 2011 soud zaslal odvolání žalovaného 2) žalobci k vyjádření. Dne 23. 6. 2011 přišlo soudu vyjádření žalobce. Dne 30. 6. 2011 byl spis s odvoláním žalovaného 2) do rozsudku předložen Vrchnímu soudu v , Anonymizováno, . Dne 8. 2. 2012 nařídil odvolací soud jednání na 27. 3. 2012. Dne 27. 3. 2012 proběhlo jednání, kde soud vyhlásil rozsudek, kdy výrokem I. bylo zastaveno odvolací řízení o odvolání žalovaného 1), výrokem II. bylo ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným 1) rozhodnuto o nákladech za odvolací řízení, výrokem III. byl rozsudek I. stupně potvrzen a výrokem IV. bylo rozhodnuto o nákladech řízení mezi žalobcem a žalovaným 2) za odvolací řízení. Spis byl vrácen soudu I. stupně dne 28. 5. 2012. Rozsudek odvolacího soudu byl rozeslán dne 14. 6. 2012. Dne 19. 11. 2012 si žalovaný 2) podal dovolání proti rozsudku odvolacího soudu. Usnesením ze dne 7. 12. 2012 byl žalovaný 2) vyzván k zaplacení soudního poplatku za dovolání. Dne 9. 12. 2012 požádal žalovaný 2) o osvobození od soudních poplatků. Dne 9. 1. 2013 soud zaslal žalovanému 2) formulář ohledně jeho majetkových poměrů. Dne 24. 1. 2013 došlo prohlášení o majetkových poměrech. Usnesením ze dne 1. 2. 2013 soud zamítl žádost žalovaného 2). Dne 13. 2. 2013 podal žalovaný 2) odvolání do usnesení o neosvobození od soudních poplatků. Usnesením ze dne 19. 4. 2013 soud vyzval žalovaného 2) k odstranění vad podání ze dne 13. 2. 2013. Dne 7. 5. 2013 žalovaný 2) reagoval na výzvu k odstranění vad. Dne 24. 6. 2013 byl spis předložen odvolacímu soudu. Usnesením ze dne 1. 10. 2015 vrchní soud zrušil usnesení soudu I. stupně ze dne 1. 2. 2013 ohledně neosvobození žalovaného 2) od soudních poplatků. Dne 9. 10. 2015 byl spis vrácen soudu I. stupně. Dne 26. 10. 2015 došlo soudu čestné prohlášení žalovaného 2) ohledně jeho majetkových poměrů včetně důkazů. Dne 24. 11. 2015 byl žalovaný 2) vyzván k doplnění žádosti o osvobození. Dne 9. 12. 2015 došlo soudu od žalovaného 2) doplnění žádosti. Dne 11. 1. 2016 byl spis přidělen novému soudci. Usnesením ze dne 23. 1. 2018 byl žalovaný vyzván, aby soudu předložil vyplněné prohlášení o osobních, majetkových a výdělečných poměrech. Dne 15. 2. 2018 došlo soudu vyplněné prohlášení od žalovaného 2) Usnesením soudu I. stupně ze dne 23. 2. 2018 byla žádost žalovaného 2) o osvobození od soudních poplatků v řízení o dovolání zamítnuta. Dne 7. 3. 2018 podal žalovaný 2) odvolání proti usnesení ze dne 23. 2. 2018. Spis byl odvolacímu soudu předložen dne 8. 3. 2021. Usnesením odvolacího soudu ze dne 30. 4. 2021 bylo usnesení soudu I. stupně změněno a žalovanému 2) bylo přiznáno osvobození od soudních poplatků za dovolání v rozsahu 50 %. Usnesením ze dne 3. 1. 2023 byl žalovaný 2) vyzván k zaplacení soudního poplatku za dovolání. Žalovaný 2) soudní poplatek uhradil dne 27. 1. 2023. Spis byl Nejvyššímu soudu předložen dne 9. 5. 2023. Usnesením ze dne 30. 5. 2023 Nejvyšší soud dovolání žalovaného 2) odmítl s tím, že v dané věci je nesporné, že k úmrtí otce žalobce došlo dne 28. 2. 2002, tedy předtím, než byl zákon č. 40/1964 Sb. s účinností od 1. 5. 2004 novelizován zákonem č. 47/2004 Sb. a v rámci občanskoprávní odpovědnosti za škodu na zdraví bylo v § 444 odst. 3 zakotveno právo na jednorázové odškodnění. Při absenci výslovné právní úpravy, k němuž došlo vraždou jeho otce, bylo možno odčinit újmu peněžní náhradou. Oba nalézací soudy dostatečně odůvodnily, k jakým okolnostem při stanovení výše náhrady přihlédly (náhlé úmrtí otce v době žalobcova dospívání způsobené vraždou, tedy zavrženíhodným úmyslným trestným činem žalovaného 1) a 2), naprostou absenci omluvy či vyjádření lítosti ze strany pachatelů. Spis byl vrácen soudu I. stupně dne 2. 6. 2023, rozhodnutí Nejvyššího soudu bylo účastníkům rozesláno dne 21. 7. 2023. Dne 18. 8. 2023 byla žalovaným 2) podána ústavní stížnost. Dne 13. 9. 2023 odmítl Ústavní soud podanou ústavní stížnost s tím, že soud neshledal ničeho protiústavního, když i předchozí právní úprava umožňovala dotčeným osobám domáhat se zadostiučinění za zásah do osobnostních práv a není důvod, pro který by nemohla být žalobci přisouzena částka odpovídající nové právní úpravě.

5. Soud učinil ve věci závěr o skutkovém stavu ohledně průběhu soudního řízení korespondující se skutkovými zjištěními popsanými výše. Z důkazů v řízení provedených byla učiněna skutková zjištění pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku, jak jej soud níže podává, plně postačující.

6. Soud posoudil předmětnou věc po právní stránce podle těchto ustanovení:Podle ustanovení § 1 zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen „OdpŠk“ nebo „zákon“), stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci.Podle ustanovení § 2 zákona odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.Podle ustanovení § 5 písm. a), b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.Podle ustanovení § 13 odst. 1 zákona stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.Podle ustanovení § 26 zákona, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem.Podle ustanovení § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 citovaného ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 citovaného ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.Podle ustanovení § 14 odst. 1 cit. zák. se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle ustanovení odst. 3 citovaného § je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.Ustanovení § 15 odst. 2 citovaného zákona pak stanoví, že poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

7. V řízení bylo prokázáno, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu ustanovení § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

8. Obecně platí, že předpokladem odpovědnosti státu za škodu dle OdpŠk je splnění tří podmínek: 1) existence odpovědnostního titulu (nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu), 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi odpovědnostním titulem a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku. Absence i jen jednoho z těchto předpokladů odpovědnosti je přitom důvodem pro zamítnutí nároku na náhradu škody.

9. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda soud vydal rozhodnutí v předmětném řízení v přiměřené lhůtě ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk, neboť pro rozhodnutí v této věci není stanovena zákonem žádná lhůta ve smyslu § 13 odst. 1 věty druhé OdpŠk. Pro toto řízení není obecně stanovena ani žádná lhůta, kterou by bylo možné považovat za přiměřenou. Judikatura Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku (dále i jen „ESLP“) za aspekty přiměřenosti lhůty považuje jednak zájem účastníka na rychlém vyřízení věci a jednak obecný zájem na řádném výkonu spravedlnosti. Přitom přihlíží ke složitosti věci, chování účastníků a státních orgánů a významu řízení pro účastníka. Tomu odpovídá i ustanovení § 31a odst. 3 OdpŠk, dle kterého soud přihlíží při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.

10. Z konstantní judikatury dovolacího soudu vyplývá, že pro závěr, zda byla či nebyla konkrétní věc projednána v přiměřené lhůtě, je třeba celkovou délku jejího projednávání poměřit kritérii uvedenými v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4761/2009). Jak přitom plyne z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3331/2011, je z hlediska závěru o přiměřenosti délky řízení třeba hodnotit všechna takto jmenovaná kritéria, ať již v neprospěch žalobce nebo v jeho prospěch. Platí totiž, že na závěru o nepřiměřenosti délky řízení a v návaznosti na něm i o případné výši zadostiučinění, se projeví kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk ve stejném poměru, v jakém se na celkové délce řízení podílela (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2012, sp. zn. 30 Cdo 35/2012)

11. Předmětné řízení vůči žalobci trvalo od 6. 2. 2008, kdy mu byla doručena žaloba k vyjádření, a řízení trvalo do 13. 9. 2023, kdy Ústavní soud odmítl ústavní stížnost žalobce. Předmětné řízení tak trvalo 15 let a 7 měsíců a soud uzavírá, že se jedná o dobu nepřiměřeně dlouhou. Soud dále uvádí, že pro zahájení řízení je důležité, kdy účastník začal vnímat dopady probíhajícího řízení, což je v případě žalobce od okamžiku doručení žalobu k vyjádření, tudíž není možné počítat délku řízení od podání žaloby, jak v daném případě činí žalobce.

12. K tomuto závěru vede soud vyhodnocení kritérií § 31a odst. 3 odškodňovacího zákona, zejména kritéria písmene d) – postupu soudu během řízení. Soud v řízení shledal období dílčích průtahů v období od 28. 7. 2009, kdy bylo odvolání proti usnesení ze dne 3. 7. 2009 předloženo Vrchnímu soudu v , Anonymizováno, do 2. 8. 2010, kdy byl spis vrácen soudu I. stupně bez věcného vyřízení, neboť napadené usnesení ze dne 3. 7. 2009 nebylo řádně doručeno právnímu zástupci žalovaného 2) a současně právní zástupce žalované 2) nebyl uveden v záhlaví označeného usnesení, tedy po roce odvolací soud začal pracovat s předloženým odvoláním. Další dílčí průtah soud spatřuje v období od 24. 6. 2013, kdy byl spis s odvoláním žalovaného 2) do usnesení o neosvobození od soudních poplatků za dovolání předložen Vrchnímu soudu v , Anonymizováno, , do 1. 10. 2015, kdy odvolací soud rozhodl o odvolání, a to tak že zrušil usnesení soudu I. stupně, tedy po 2 letech a 3 měsících. Další dílčí průtah soudu spatřuje v období od 9. 10. 2015, kdy byl spis vrácen soudu I. stupně, do 23. 1. 2018, kdy byl žalovaný vyzván, aby soudu předložil vyplněné prohlášení o osobních, majetkových a výdělečných poměrech, tedy v délce 2 roky a 3 měsíce. Další dílčí průtah soud spatřuje v období od 7. 3. 2018, kdy podal žalovaný 2) odvolání proti usnesení ze dne 23. 2. 2018, do 8. 3. 2021, kdy bylo odvolání předloženo odvolacímu soudu, tedy po 3 letech. Poslední dílčí průtah soud spatřuje v období od 30. 4. 2021, kdy bylo usnesení soudu I. stupně změněno a žalovanému 2) bylo přiznáno osvobození od soudních poplatků za dovolání v rozsahu 50 %, do 3. 1. 2023, kdy soud I. stupně vyzval žalovaného 2) k zaplacení soudního poplatku za dovolání ve výši 50 % soudního poplatku, tedy po 1 roce a 8 měsících.

13. Tento závěr nevyvrací ani hodnocení kritérií ostatních. Soud dospěl k závěru, že řízení nebylo ve smyslu § 31a odst. 3 písm. b) složitější po stránce skutkové, ani právní. Zbývající kritéria § 31a odst. 3 písm. c) a e), tj. kritérium jednání poškozeného a významu řízení rovněž závěr o nepřiměřené délce řízení nevyvracejí, žalobce se v postavení žalovaného 2) na délce řízení negativně nepodílel, i tento tak hovoří pro to, že řízení mělo být ukončeno v době kratší.

14. Odpovědnostní titul nesprávného úředního postupu v podobě nepřiměřené délky řízení je tak dán.

15. Soud se tak dále zabýval formou zadostiučinění. Zatímco kritéria celková délka řízení, složitost řízení, jednání poškozeného a postup orgánů veřejné moci během řízení jsou významná především pro posuzování přiměřenosti celkové délky řízení, přičemž tento vliv se spíš až druhotně odráží ve formě či výši přiměřeného zadostiučinění, kritérium významu řízení naproti tomu lze považovat v případě posuzování formy a výše zadostiučinění za kritérium nejvýznamnější (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 11. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3370/2011), byť má samozřejmě vliv i na hodnocení přiměřenosti celkového délky řízení, zejména z toho pohledu, zda přístup orgánu veřejné moci k vedení řízení byl adekvátní předmětu řízení a zřejmému významu řízení pro účastníky. Jinak řečeno má-li být poskytována náhrada za nejistotu účastníka ve výsledku sporu, je jistě zcela zásadní, o jaký spor se jedná a jak je jeho předmět významný pro účastníka.

16. Soud dospěl k závěru, že nejistota ohledně výsledku řízení nemohla být pro žalobce vysoká, spíše naopak ji lze považovat za zcela minimální, neboť spácháním trestného činu (vraždy) ze strany žalovaného 2) nesporně došlo k zásahu do osobnostních práv nezletilého žalobce, když toto řízení předcházelo naříkanému řízení. K tomu je i třeba zmínit, že žalovaní 1) a 2) byli dva spoluobžalovaní společně a nerozdílně, kdy toto rovněž snižuje význam pro žalobce v daném řízení. Řízení nemělo pro žalobce příliš vysoký význam, a to vzhledem k osobě žalobce a předmětu řízení, kdy žalobce po spáchání trestného činu ve vztahu k nezletilému synovi zavražděného neprojevil ani náznak pochopení a lítosti, když nelze oddělovat naříkané řízení od trestněprávního řízení, neboť nebýt protiprávního jednání žalobce, za které byl pravomocně odsouzen, nebylo by ani naříkaného řízení. Soud dále zdůrazňuje, že smyslem kompenzačního řízení je odškodnit nemajetkovou újmu, která žalobci nepřiměřenou délkou řízení skutečně vznikla, kdy za určitých okolností lze přitom uzavřít, že nemajetková újma způsobená žalobci je tak nízké intenzity, že přiměřeným zadostiučiněním bude samotné konstatování porušení práva žalobce na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě, což soud v daném řízení shledal. Soud dále uvádí, že žalobce (pachatel trestného činu) se vědomě stal „hybatelem děje“, a musel si tedy být vědom, že spácháním trestného činu vnáší na dlouhou dobu do svého života nejistotu, která se v jeho poměrech bude projevovat, oproti poškozenému, jenž se trestného činu nedopustil, a který v zásadě pociťuje nejistotu, a to nikoliv vlastní vinnou. Rovněž je nutné vnímat rozdíl spočívající v možnosti žalobce, který mohl i s nezletilým žalobcem uzavřít smír a zkrátit celé naříkané řízení, když bylo zřejmé, že nezletilý žalobce má nárokem na jednorázové odškodnění po žalovaných 1) a 2), když i předchozí právní úprava umožňovala dotčeným osobám domáhat se zadostiučinění za zásah do osobnostních práv, otázkou bylo toliko v jaké výši. Naopak žalobce (žalovaný 2) ve vztahu k nezletilému synovi zavražděného neprojevil ani v naříkaném řízení náznak pochopení, lítosti, neposkytl mu žádnou omluvu ani jakoukoli jinou formu satisfakce a namísto toho proti rozsudku I. stupně si podal odvolání, dovolání a ústavní stížnost, když vždy bylo konstatováno, že rozhodnutí I. stupně je věcně správné. Význam řízení je tak nepochybně pro žalobce v naříkaném řízení zcela minimální, jiná situace by byla, kdyby se žalobce nedopustil trestné činnosti a bylo po něm požadováno jednorázové odškodnění, v takovém případě by bezpochyby pro něj nebyl význam řízení zanedbatelný. Je také nutné zmínit, že do rozhodnutí odvolacího soudu dne 27. 3. 2012, kterým byl potvrzen ve vztahu k žalovanému 2) rozsudek soudu I. stupně, bylo řízení plynulé, vyjma období od 28. 7. 2009 do 2. 8. 2010 (blíže bod 12. rozsudku). Po pravomocném rozhodnutí odvolacího soudu byl pak význam řízení ještě více snížen. Tomu ostatně i zjevně odpovídá pasivita žalobce v průběhu dovolacího řízení, kdy ani on, ani jeho právní zástupce neučinili ani jediný dotaz na stav řízení, nepodali například stížnost na průtahy v řízení, ani návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu, byť samozřejmě není povinností účastníka řízení takové úkony činit, nicméně pasivita žalobce svědčí o jeho minimálním významu řízení pro něj.

17. V důsledku porušení práva žalobce na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě mu vznikla nemajetková újma (presumovaný vznik újmy žalovaná nevyvracela), kdy soud dospěl k závěru, že postačí toliko konstatování porušení práva, a to na základě shora uvedeného, když toto již žalobci poskytla žalovaná.

18. Na základě shora uvedeného tak soud žalobu zcela zamítl.

19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 za použití § 151 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V souzeném případě byla zcela úspěšná žalovaná, proti které byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta, proto jí soud přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 3 režijních paušálu á , částka, (vyjádření k žalobě, příprava na jednání a účast na jednání) dle § 151 odst. 3 o. s. ř. (vyhláška č. 254/2015 Sb.). Jejich zaplacení uložil soud žalobci ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř., když k delší lhůtě plnění či k plnění ve splátkách neshledal soud žádný důvod.