10 C 43/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem JUDr. Tomášem Bělohlávkem, v právní věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 239 247 Kč s příslušenstvím I) Řízení se částečně, co do požadavku žalobce na zaplacení částky 117 000 Kč, zastavuje. II) Žalovaná je povinna uhradit žalobci 31 197,15 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 1. 3. 2021 do zaplacení, a dále úrok z prodlení z částky 117 000 Kč ve výši 8,25 % ročně od 1. 3. 2021 do 31. 3. 2021, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku. III) Zamítá se žaloba ve zbývajícím žalobním požadavku na zaplacení 91 049,85 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 1. 3. 2021 do zaplacení. IV) Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal nároků z civilního řízení, vedeného u Okresního soudu ve [obec] pod sp. zn. [spisová značka]. Žalobce se předně domáhal nároku na finanční zadostiučinění za nemajetkovou újmu z titulu nesprávného úředního postupu ve formě nepřiměřené délky řízení, a to konkrétně ve výši 179 000 Kč s příslušenstvím. Žalobce sporoval, že by řízení bylo po skutkové či procesní stránce složitým, naopak vyzdvihoval význam tohoto řízení pro žalobce, zejména pro jeho podnikatelskou reputaci a poukazoval na to, že řízení bylo soudem I. instance vedeno chybně, když byl zadán znalecký posudek v špatném rozsahu, tedy rozhodnutí soudu I. instance z 22.9.2014 nezahrnovalo celou šíři žalobou uplatněného nároku, jak na to později upozornil odvolací soud svým usnesením z 21.2.2017, když odvoláním napadené výroky zrušil a vrátil věc soudu I. instance právě s pokynem k vypracování znaleckého posudku na skutečný rozsah realizovaných prací. Jako druhého z nároků se žalobce domáhal částky 60 247 Kč, což je majetková škoda, kterou žalobce vyčíslil podáním ze dne 28.4.2021 jakožto částku tvořenou jistinou, která mu byla přiznána rozsudkem Okresního soudu ve [obec] z 22.9.2014 včetně vyčíslení příslušenství do konce roku 2017, a po odečtení částky 22 139 Kč, kterou na toto plnění žalobce inkasoval v dědickém řízení po žalovaném [jméno] [příjmení]. Žalobce uváděl, že tato částka se stala nevymahatelnou v důsledku průtahů v řízení, a pokud by řízení bylo vedeno řádně, pak by toto skončilo ještě před smrtí žalovaného, který zemřel v srpnu roku 2017, a žalobce by se tak domohl po žalovaném částky celé, když dále dovozoval, že by byl úspěšným i ve zbytku žalovaného nároku, a to právě s odkazem na rozhodnutí odvolacího soudu z 21.2.2017.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila podáním ze dne 1.6.2021 s tím, že uznala, že ve věci došlo k nesprávnému úřednímu postupu v formě nepřiměřené délky řízení, a žalobce odškodnila z tohoto titulu částkou 117 000 Kč. Základní částku odškodnění zvolila ve výši 15 000 Kč a odškodnění ponížila o 15 % z důvodu složitosti řízení, a o 5 % z důvodu podílu žalobce na délce řízení. Nárok na náhradu škody ve výši 60 247 Kč žalovaná zcela odmítla s tím, že žalobce vznik škody nedostatečně tvrdí a dokládá.

3. Ze shodných tvrzení účastníků má soud za prokázané, že žalobce žalobou uplatněný nárok u žalované předběžně uplatnil dne 28.8.2020.

4. Na jednání konaném dne 5.10.2021 vzal žalobce žalobu co do částky 117 000 Kč, tj. v rozsahu plnění žalované, zpět s tím, že uvedl, že toto plnění bylo žalobci poskytnuto dne 31.3.2021. Soud proto v návaznosti na toto zpětvzetí s odkazem na § 96 o.s.ř. řízení v této části zastavil výrokem I. rozsudku.

5. Z darovací smlouvy uzavřené mezi [jméno] [příjmení] jakožto dárcem a [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] jakožto obdarovanými dne 19.6.2015 soud zjistil, že v naříkaném řízení žalovaný pan [jméno] [příjmení] touto darovací smlouvou převedl na obdarované pozemek parcelní [číslo] v k.ú. [obec], jehož součástí je rozestavěná budova víceúčelového domu. Z výpisu z katastru nemovitostí pro [katastrální uzemí] LV [číslo] pak soud zjistil, že vlastnické právo k pozemku parcelní [číslo] bylo na základě této darovací smlouvy z 19.6.2015 zavkladováno s právními účinky k 19.6.2015 s tím, že zápis byl proveden 16.7.2015. Výměra pozemku parcelní [číslo] v k.ú. [obec] činí 133 metrů čtverečních a jeho součástí byla rozestavěná budova pro víceúčelové využití. Z žalobcem založených výpisů z internetu ze stránek reality.idnes.cz a [webová adresa] má soud za zjištěné, že stavební pozemky v k.ú. [obec], respektive v okrese [obec] se pohybují v řádech několika tisíců korun za metr čtvereční, a to bez staveb (na předmětném pozemku se tato nacházela, tedy jeho ceny by byla určitě vyšší). Ze souhrnu těchto listinných důkazů tak má soud za zjištěné, že do 18.6.2015 byl v naříkaném řízení žalovaný pan [jméno] [příjmení] vlastníkem nemovitých věcí, které měly hodnotu výrazně přesahující předmět řízení naříkaného.

6. Ze spisu vedeného Okresním soudem ve [obec], sp. zn. [spisová značka] soud zjistil následující. Žaloba byla podána dne 29.5.2009, a to žalobcem [celé jméno žalobce] proti žalovanému [jméno] [příjmení], s tím, že je žádáno zaplacení 115 796 Kč s příslušenstvím, přičemž předmětem řízení jsou nezaplacené objednané práce, související s přeložkou kanalizace z důvodu postavení novostavby v této výši. K žalobě je přiložena objednávka z 11.6.2008, obsahující potvrzení pana [příjmení], že se na předmětném pozemku nenachází žádné inženýrské sítě. Okresní soud poté vydává platební rozkaz 4.6.2009. Proti tomuto žalovaný podává odpor 22.6.2009, a vyjadřuje se k žalobě 10.7.2009. Usnesením ze dne 12.8.2010 vyzývá Okresní soud ve [obec] žalobce, aby doplnil svá tvrzení obsažená v žalobě. Žalobce tak činí 20.9.2010 Dne 21.9.2010 sděluje právní zástupce žalobce, že ukončil zastupování žalobce. Okresní soud ve [obec] poté usnesením z 2.4.2011 opětovně vyzývá žalobce k doplnění tvrzení, obsažených v žalobě. Dle doručenky je toto usnesení doručeno právnímu zástupce žalobce 16.4.2012. Žalobce reaguje 11.5.2012. Soud poté nařizuje jednání usnesením z 13.9.2012, přičemž je nařízeno přípravné jednání. Právní zástupce žalovaného žádá o odročení 5.10.2012, a přípravné jednání je odročeno na 7.11.2012. Přípravné jednání se pak koná 7.11.2012, soud probírá se stranami možnost mimosoudního řešení a podstatu sporu, a přípravné jednání je ukončeno tím, že žalobci je dána lhůta 20 dnů k doplnění skutkových tvrzení ohledně jednotlivých účtovaných položek. Žalobce toto doplňuje podáním z 24.11.2012. Dne 7.5.2013 činí soud součinnostní dotaz na [stát. instituce]. Tento odpovídá 19.6.2013 a zasílá požadované listiny. Jednání je nařízeno na 16.8.2013, žalobce žádá o jeho odročení. Jednání je proto odročeno na 3.9.2013. Jednání se koná 3.9.2013, strany se vyjadřují k předmětu sporu, jsou vyslýchání svědci, a jednání je odročeno za účelem doplnění dokazování znaleckým posudkem. Usnesením z 23.9.2013 je ustanoven znalcem [příjmení] [jméno] [příjmení]. Žalovaný navrhuje úpravu zadání znaleckého posudku podáním ze dne 10.10.2013. Soud usnesením ze dne 31.10.2013 rozšiřuje znalecký úkol pro znalce. Spis je předložen znalci 25.11.2013. Znalec žádá poté o prodloužení lhůty do 7.3.2014. Podáním ze dne 3.2.2014 svolává znalec místní šetření, o jeho výsledku informuje soud 13.2.2014. Ze strany znalce je žádán souhlas k obnovení kopané sondy, to soud činí 19.2.2014. Posudek znalec zasílá 4.3.2014. Posudek je pak založen po [číslo] na č.l.

119. Soud rozesílá posudek stranám 6.3.2014 s 15 denním lhůtou k vyjádření. Žalovaný se vyjadřuje 24.3.2014. Soud nařizuje jednání dne 7.5.2014. Žalobce se vyjadřuje 10.4.2014. Jednání se koná 7.5.2014, je slyšen znalec. Jednání je odročeno na 10.6.2014. Soud usnesením z 20.5.2014 rozhoduje o odměně znalce. Žalobce se ještě osobně vyjadřuje 6.6.2014 ke znaleckým závěrům. Právní zástupce žalobce se poté ještě vyjadřuje 10.6.2014. Na čl. 185 je založen protokol o ohledání na místě samém 22.7.2014. Dne 25.7.2014 je založen dodatek [číslo] ke znaleckému posudku, vypracovaný [anonymizováno] [jméno] [příjmení], ten byl založen na čl.

188. Předchozí jednání ve věci se konalo 10.6.2014 a na jednání je kontaktován znalec za účelem možnosti místního šetření, a je s ním projednán právě termín tohoto místního šetření tak, aby se toto mohlo konat za jeho účasti. Po místním šetření a vypracování doplňku znaleckého posudku je nařízeno ústní jednání na 16.9.2014. Žalobce se vyjadřuje 11.9.2014. Jednání se koná 16.9.2014, toto je odročeno za účelem vyhlášení rozhodnutí na 22.9.2014. Dne 22.9.2014 pak soud I. instance vyhlásil rozsudek. Písemné vyhotovení rozsudku je založeno na čl. 218, rozsudek je z 22.9.2014, je na něm vyznačena doložka právní moci výroku I. – 14.11.2014 a soud I. instance rozhodl tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 47 683 Kč s příslušenstvím tak, jak je specifikován ve výroku I. tohoto rozsudku, výrokem II. pak byla žaloba o zaplacení částky 68 113 Kč zamítnuta, výrokem III. nebylo přiznáno žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, a ve výroku IV. je rozhodnutí o náhradě nákladů státu. Právní zástupce žalobce podává odvolání proti výrokům II., III. a IV. napadeného rozsudku, a to 11.11.2014. Soud vyzývá žalobce 18.11.2014 k úhradě soudního poplatku za podané odvolání, tento je zaplacen. Žalovaný se vyjadřuje k odvolání 9.1.2015. Věc je předložena odvolacímu soudu 2.2.2015. Právní zástupce žalobce kontaktuje odvolací soud e-mailem s dotazem na to, kdy lze očekávat rozhodnutí ve věci, a to dne 23.2.2017 Odvolací soud poté rozhoduje usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 21.2.2017 tak, že se rozsudek soudu I. instance v napadených výrocích II., III. a IV. zrušuje a věc se vrací soudu I. stupně k dalšímu řízení. Z odůvodnění se podává, že soudu I. instance je vytýkáno, že nezjišťoval hodnotu fakticky realizovaných prací provedených žalobcem pro žalovaného, a že je třeba k vyřešení takovéto odborné otázky ustanovit soudního znalce, kdy se jedná o otázku skutkovou, nikoliv právní, a jedná se ve věci o stěžejní důkaz. Dále odvolací soud uvádí, že soud I. instance se měl zabývat námitkami žalobce vznesenými vůči znalci [příjmení] [jméno] [příjmení]. Soud je poté informován o úmrtí žalovaného 7.8.2017 s tím, že žalovaný [jméno] [příjmení] umírá 18.7.2017. Ve spise je založeno dědické usnesení o zahájení řízení o pozůstalosti po [jméno] [příjmení], pod čj. [číslo jednací], a usnesením soudu z 9.8.2017 je pak přerušeno toto nalézací řízení do pravomocného skončení dědického řízení. Soud poté zjišťuje přípisem z listopadu 2017 okruh možných dědiců. Notářka reaguje přípisem 16.2.2018 s tím, že tento dosud není znám. Soud poté znovu kontaktuje notářku 25.5.2018, a sděluje, že okruh dědiců stále není znám. Žalobce se dotazuje soudu na stav řízení 1.7.2018. Soud sděluje žalobci 18.7.2018, že řízení je stále přerušeno z důvodu probíhajícího dědického řízení s tím, že v intervalech 2 až 3 měsíců soud zjišťuje stav dědického řízení. Soudem je kontaktována notářka 4.9.2018, tato sděluje, že okruh dědiců stále není znám. Přípisem ze 7.12.2018 pak notářka sděluje soudu, že dědicové dědictví postupně odmítli a že k dědění byl povolán český stát. Soud s notářkou nadále komunikuje, tato sděluje soudu 6.6.2019, že za stát převzal zastupování v dědickém řízení Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových s tím, že tento navrhuje likvidaci dědictví. Ve spise je pak založeno usnesení Okresního soudu ve [obec], [číslo jednací], kterým se nařizuje likvidace dědictví po zemřelém [jméno] [příjmení]. Soud kontaktuje notářku 16.10.2019 se sdělením, zda toto usnesení nabylo právní moci. Notářka informuje o stavu dědického řízení soud 17.10.2019. Soud žádá notářku o zaslání vyznačeného rozhodnutí s doložkou právní moci ohledně ukončení dědictví 28.11.2019. Notářka sděluje 29.11.2019, že dědictví není dosud skončeno, když nejsou vydraženy zbraně zůstavitele. Ve spise je pak založeno usnesení Okresního soudu ve [obec], sp.zn. [číslo jednací], týkající se uspokojení z výtěžku majetku zůstavitele. Z tohoto se podává, že zbytek pohledávky věřitele [celé jméno žalobce] zůstal neuhrazen co do částky 57 593,91 Kč. Právní zástupce žalobce žádá o nařízení jednání e-mailem ze dne 10.2.2020. Usnesením Okresního soudu ve [obec] z 12.2.2020 je pak řízení zastaveno s tím, že žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení, a rovněž tak toto právo nemá Česká republika. Důvodem je skutečnost, že po žalovaném nedědil žádný z dědiců, ani Česká republika. Na tomto rozhodnutí je doložka právní moci 29. 2. 2020 7. Soud učinil ve věci závěr o skutkovém stavu ohledně průběhu soudního řízení korespondující se skutkovými zjištěními popsanými výše. Z listin, týkajících se vlastnictví nemovitých věcí panem [jméno] [příjmení] k roku 2015 soud zjistil, že minimálně do 18.6.2015 byl v naříkaném řízení žalovaný pan [jméno] [příjmení] vlastníkem nemovitých věcí v k.ú. [obec], které až poté darovací smlouvou převedl na jiný subjekt s účinky k 19.6.2015, přičemž takto převáděné nemovitosti měly hodnotu, která výrazně přesahovala předmět sporu v naříkaném řízení, když i dle tvrzení žalobce se jednalo o nemovitosti v hodnotě přesahující částku minimálně milión korun českých.

8. Z důkazů v řízení provedených byla učiněna skutková zjištění pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku, jak jej soud níže podává, plně postačující. Soud ve věci nehodnotil přihlášku pohledávky žalobce do dědictví po [jméno] [příjmení], neboť jak uvedeno níže, dospěl k závěru o absenci příčinné souvislosti tvrzené škody s tvrzeným odpovědnostním titulem. Soud dále nehodnotil objednávku stavebních prací od [jméno] [příjmení] ve vztahu k žalobci, která byla podkladem pro naříkané řízení, když tento důkaz neměl vztah k předmětu řízení zdejšího, a tato listina byla součástí spisu, který soud provedl k důkazu celý. Soud dále nehodnotil k důkazu reklamní prospekt nazvaný [celé jméno žalobce] syn, týkající se podnikatelských aktivit žalobce, neboť z naříkaného spisu samotného se podává, co bylo předmětem podnikání žalobce, přičemž z tohoto propagačního materiálu z roku 2009 nebylo možno zjistit relevantní skutečnosti, které by umožňovaly soudu učinit závěry podstatné pro toto řízení. Soud dále nehodnotil zbývající listinné důkazy založené žalobcem za účelem prokázání vlastnictví žalovaného (v naříkaném řízení) [jméno] [příjmení], konkrétně přehled vlastnictví a jiných věcných práv [jméno] [příjmení] k 13.9.2013, ani listinu, dokládající vlastnické právo k nemovitostem dcery žalovaného [jméno] [příjmení], konkrétně výpis z LV [číslo] pro k.ú. [obec], ani výpis z listu vlastnictví pro [jméno] [příjmení] LV [číslo] pro k.ú. [část obce], ani darovací smlouvu uzavřenou mezi [jméno] [příjmení] a jeho synem [jméno] [příjmení] dne 7.6.2014, a to vše z důvodu, že pro řízení byl podstatný závěr učiněný z darovací smlouvy z 19.6.2015 a z na tuto smlouvu navazujícího výpisu z katastru nemovitostí, když soud z těchto jiných listin v dostatečném rozsahu zjistil skutečnosti potřebné pro vyhodnocení důvodnosti nároku na náhradu škody uplatněného touto žalobou.

9. Soud posoudil předmětnou věc po právní stránce podle těchto ustanovení: Podle ust. § 1 zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen „OdpŠk“ nebo „zákon“), stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 zákona odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle ust. § 5 písm. a), b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. Podle ust. § 13 odst. 1 stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle ust. § 26 zákona, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem ("o.z."). Podle ust. § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného. Podle § 14 odst. 1 cit. zák. se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle ust. odst. 3 cit. § je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Ust. § 15 odst. 2 cit zák. pak stanoví, že poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

10. V řízení bylo prokázáno, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

11. Obecně platí, že předpokladem odpovědnosti státu za škodu dle OdpŠk je splnění tří podmínek: 1) existence odpovědnostního titulu (nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu), 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi odpovědnostním titulem a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku. Absence i jen jednoho z těchto předpokladů odpovědnosti je přitom důvodem pro zamítnutí nároku na náhradu škody.

12. Žalobce se žalobou předně domáhá nároku na finanční odškodnění za nemajetkovou újmou způsobenou nesprávným úředním postupem ve formě nepřiměřené délky řízení, a to ve výši 179 000 Kč. Žalovaná na tento nárok dobrovolně plnila 117 000 Kč dne 31. 3. 2021 (po podání žaloby a po uplynutí lhůty pro předběžné projednání nároku) a soud v tomto rozsahu řízení částečně pro zpětvzetí žaloby zastavil.

13. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda soud vydal rozhodnutí v předmětném řízení v přiměřené lhůtě ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk. Pro řízení není obecně stanovena žádná lhůta, kterou by bylo možné považovat za přiměřenou. Judikatura Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku (dále i jen„ ESLP“) za aspekty přiměřenosti lhůty považuje jednak zájem účastníka na rychlém vyřízení věci a jednak obecný zájem na řádném výkonu spravedlnosti. Přitom přihlíží ke složitosti věci, chování účastníků a státních orgánů a významu řízení pro účastníka. Tomu odpovídá i ustanovení § 31a odst. 3 OdpŠk, dle kterého soud přihlíží při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného. Z konstantní judikatury dovolacího soudu vyplývá, že pro závěr, zda byla či nebyla konkrétní věc projednána v přiměřené lhůtě, je třeba celkovou délku jejího projednávání poměřit kritérii uvedenými v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4761/2009). Jak přitom plyne z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3331/2011, je z hlediska závěru o přiměřenosti délky řízení třeba hodnotit všechna takto jmenovaná kritéria, ať již v neprospěch žalobce nebo v jeho prospěch. Platí totiž, že na závěru o nepřiměřenosti délky řízení a v návaznosti na něm i o případné výši zadostiučinění, se projeví kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk ve stejném poměru, v jakém se na celkové délce řízení podílela (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2012, sp. zn. 30 Cdo 35/2012).

14. Předmětné řízení tak trvalo ve vztahu k žalobci od 29. 5. 2009 (podání žaloby) do 29. 2. 2020 (právní moc zastavení řízení), tj. 10 let a 9 měsíců, což je doba s ohledem na veškeré dále uvedené okolnosti případu nepřiměřená.

15. K uvedenému závěru vede soud vyhodnocení kritéria § 31a odst. 3 písm. d) OdpŠk, tj. postupu soudu během naříkaného řízení. V průběhu naříkaného řízení lze shledat několik období průtahů, které se na celkové délce řízení negativně promítly, konkrétně se pak jedná o období od 10.7.2009, kdy žalovaný k výzvě soudu zaslal vyjádření k žalobě, až do 12.8.2010, kdy soudu trvalo 1 rok a 1 měsíc, než vydal navazující usnesení, kterým vyzval žalobce k odstranění vad žaloby. Dalším obdobím průtahu je období od 20.9.2010, kdy žalobce zasílá soudu požadované doplnění žaloby, do 16.4.2012, kdy soudu trvalo 1 rok a 7 měsíců než vyhotovil a zaslal žalobci další usnesení, kterým ho opakovaně vyzývá k odstranění dalších vad žaloby. Posledním období průtahu je pak období od 2.2.2015, kdy byla věc předložena Krajskému soudu v Brně jakožto soudu odvolacímu s odvoláním ve věci samé, když Krajský soud v Brně o tomto rozhoduje až usnesením ze dne 21.2.2017, tedy po více než 2 letech. Pro všechny tyto dílčí průtahy tak soud dospěl k závěru, že celkovou délku řízení je třeba již považovat za nepřiměřenou. Tento závěr nevyvrací ani vyhodnocení ostatních kritérií, když ani kritérium složitosti řízení dle písmene b) ust. § 31a odst. 3 odškodňovacího zákona neodůvodňuje celkovou délku řízení, neboť řízení nebylo natolik složitým, aby tuto délku odůvodnilo, ani nelze dospět ve smyslu písm. c) tohoto ustanovení k závěru, že na celkové délce řízení se negativně podílel svým jednáním poškozený, a již vůbec nelze dospět k závěru, že pro marginální význam řízení ve smyslu písmene e) tohoto ustanovení, by bylo možno celkovou délku řízení ještě akceptovat.

16. V důsledku porušení práva žalobce na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě tomuto vznikla nemajetková újma (presumovaný vznik újmy žalovaná nevyvracela), kterou je nutno odškodnit v penězích, neboť žádné okolnosti, pro něž by bylo na místě spokojit se v dané věci pouze s konstatováním porušení práva (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2828/2011), žalovaná netvrdila a ani soud je neshledal.

17. Postup při určení přiměřené výše peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení stanovil ve své ustálené judikatuře Nejvyšší soud. Zdůraznil, že pro zachování jednotnosti rozhodování ve věcech odškodnění za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě je nezbytné, aby soudy ve svých rozsudcích podrobně vysvětlily, z jaké základní částky odškodnění vyšly a jakým způsobem, včetně procentního vyjádření, zohlednily kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk při určení konečné výše odškodnění (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 3026/2009). Na závěru o výši zadostiučinění by se měla kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk projevit ve stejném poměru, v jakém se podílela na celkové délce řízení; zásadně vhodnou formou tohoto projevu je procentní modifikace základní částky odškodnění za (celé) řízení (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2012, sp. zn. 30 Cdo 1710/2012). Z konstantní judikatury Evropského soudu pro lidská práva a Nejvyššího soudu (viz např. rozsudky ze dne 12. 1. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1151/2009, ze dne 26. 1. 2011, sp. zn. 30 Cdo 4889/2009 nebo ze dne 13. 7. 2011, sp. zn. 28 Cdo 4540/2009) plyne, že za soudní řízení lze přiznat účastníku řízení základní částku v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva roky a dále pak za každý další rok řízení.

18. Při stanovení základní částky ročního odškodnění soud tedy vyšel ze základního rozmezí 15 000 – 20 000 Kč za jeden rok řízení (viz NS Cpjn 206/2010). Vyšší než spodní hranice této základní částky se dle zavedené praxe užije u soudních řízení, která překročí délku trvání 10 let. Nejvyšší soud při závěru, že každé řízení vždy nějakou dobu trvá, vychází z doby dvou let. Při úvaze, že výše uvedené rozmezí má být rovnoměrně rozloženo a horní hranice tohoto rozmezí se použije až u mimořádně dlouhých řízení, považuje soud za odpovídající, aby byla základní částka ročního odškodnění navýšena vždy o 1 000 Kč za každé dva roky řízení přesahující dobu 10 let. Soud tak uzavírá, že soudní řízení trvající mezi 10 – 12 lety bude odškodňováno základní částkou 16 000 Kč za první dva roky řízení (každé soudní řízení musí trvat určitou dobu, přičemž nemajetková újma v prvních letech trvání řízení není příliš závažná), a z částky 16 000 Kč za každý další rok řízení, tj. z částky 1 333 Kč za každý další měsíc řízení. Použití jiné, vyšší částky základního ročního odškodnění, je pak na místě pouze tehdy, pokud toto odůvodňuje výjimečné vyhodnocení některého z kritérií dle 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk., což zde soud neshledal (viz hodnocení kritérií níže).

19. Za posuzovanou délku řízení 10 let a 9 měsíců tak žalobci náleží základní, nemodifikovaná částka finančního zadostiučinění ve výši 155 997 Kč.

20. Tuto částku pak je nutno upravit, a to (předně) v důsledku demonstrativně vypočtených kritérií uvedených pod písmeny b) až e) § 31a odst. 3 OdpŠk, tj. s přihlédnutím k : b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného: -) V rámci posouzení složitosti řízení je třeba zohlednit skutkovou, právní i procesní stránku řízení a počet soudních instancí (kritérium podle § 31a odst. 3 písm. b/ OdpŠk) – Řízení bylo složitým po stránce skutkové, když předmětem řízení byly nároky odvíjející se od smlouvy o dílo, které bylo třeba skutkově zjišťovat na základě znaleckého posudku, jeho doplňku, a dále i dvakrát na místním šetření za účasti znalce. Ve věci bylo rovněž slyšeno několik svědků. Skutková složitost věci je dána i tím, že žalobce musel být soudem opakovaně vyzýván k tomu, aby konkrétně specifikoval jednotlivé položky své fakturace tak, aby tyto korespondovaly s tvrzeními ohledně ujednání stran, a soud se musel následně těmito jednotlivými položkami zabývat. Pro skutkovou složitost věci tak soud základní částku odškodnění ponížil o 10 %. Soud dále ponížil základní částku odškodnění o 5 % z důvodu procesní složitosti věci, a to z důvodu, že jednak soud opakovaně činil součinnostní dotazy k zajištění potřebných podkladů, a dále s ohledem na dvě místní šetření, která byla ve věci nařízena. Soud dále základní částku nemodifikoval pro právní složitost věci, když dospěl k závěru, že tato byla standardní, ani pro počet soudních instancí, když ve věci rozhodoval ve věci samé jednou soud prvoinstanční a jednou soud odvolací, a poté bylo řízení soudem I. instance zastaveno. -) Jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, resp. zda poškozený využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení (kritérium podle § 31a odst. 3 písm. c/ OdpŠk). - Soud v řízení neshledal úkony na straně žalobce jakožto poškozeného, kterými by se tento negativně podílel na celkové délce řízení. Žalobce sice žádal o odročení jednání, avšak nikoliv nadstandardně, a žalobci nelze ani přičítat k tíži, že musel být soudem opakovaně vyzýván k odstranění skutkových vad žaloby, když bylo úkolem soudu, aby řádně tyto vady odstranil již prvou výzvou bez nutnosti tuto opakovat. Soud však v řízení neshledal ani úkony, kterými by se žalobce na celkové délce řízení aktivně/pozitivně podílel, žalobce se sice dotazoval na stav řízení, nicméně tomu tak bylo zejména v době přerušení řízení v době běhu řízení dědického, a tyto úkony žalobce nevedly k urychlení celkové délky řízení. Soud tak pro toto kritérium základní částky odškodnění nemodifikoval. -) Kritérium postupu orgánů veřejné moci během řízení (§ 31a odst. 3 písm. d/ OdpŠk) - Soud uvádí, že se na celkové délce řízení negativně promítly průtahy (jak je uvedeno výše). Vzhledem k tomu, že soud v naříkaném řízení shledal 3 zásadní průtahy v délce trvání jednoho roku a 1 měsíce, dále 1 roku a 7 měsíců, a dále 2 let, pak má soud za to, že toto kritérium není vyčerpáno již tím, že pro něj soud dospěl k závěru o nesprávném úředním postupu, a pro tyto průtahy pak soud základní částku odškodnění nad rámec závěru o existenci odpovědnostního titulu ještě zvyšuje základní částku odškodnění, a to o 10 %. -) Významu předmětu řízení pro poškozeného (kritérium podle § 31a odst. 3 písm. e/ OdpŠk) - Evropský soud pro lidská práva předmětný typ řízení neřadí mezi řízení, kterým přisuzuje zvýšený význam pro účastníky (za řízení se zvýšeným významem pro účastníky jsou považována zejména řízení trestní, opatrovnická, pracovněprávní, o osobním stavu, ve věcech sociálního zabezpečení a týkající se zdraví nebo života). Typový význam řízení tak soud shledal jakožto běžný. Žalobce dále tvrdil subjektivně zvýšený význam řízení, který však dovozoval z toho, že mezi ním a žalovaným [jméno] [příjmení] vznikl spor o kvalitu provedeného díla. Fakticky tak význam řízení pro žalobce je dán tím, že tamní žalovaný zpochybňoval kvalitu jeho prací jako takovou a odmítal za tuto platit, čímž se žalobce cítil dotčen na své podnikatelské pověsti. Toto však není subjektivní význam, který by měl být odškodňován v rámci délky řízení (žalobce netrpěl délkou, ale tvrzeními žalovaného), a soud proto pro kritérium význam řízení základní částku nezvyšoval.

21. Základní odškodnění je tak po zohlednění shora provedených procentních modifikací na místě snížit o 5 % na výsledných 148 197,15 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný žalobci již poskytl, jakožto finanční zadostiučinění za nemajetkovou újmu z titulu nepřiměřené délky soudního řízení částku 117 000 Kč, soud žalobci přiznal nárok na zbývající část finančního zadostiučinění ve výši 31 197,15 Kč (148 197,15 – 117 000) a ve zbytku tohoto žalobního požadavku soud žalobu zamítl.

22. Žalobce se žalobou dále domáhá nároku na náhradu škody způsobenou délkou řízení (nesprávným úředním postupem ve formě nepřiměřené délky řízení), a to ve výši 60 247 Kč. Žalovaná tento nárok dobrovolně neodškodnila.

23. Žalobce k tomuto v žalobě uvedl, že prvním prvoinstančním rozhodnutím (rozsudek Okresního soudu ve [obec] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací]) mu byla přiznána výrokem I. částka 47 683 Kč s přísl.. Žalobce dále uvádí, že do zbývajících výroků podal odvolání, o kterém bylo rozhodnuto až usnesením Krajského soudu v Brně ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], a to tak, že napadené výroky II. (výrok zamítavý), III. a IV. byly zrušeny a věc byla vrácena soudu prvé instance k dalšímu řízení. Žalobce z rozhodnutí odvolacího soudu dále dovozuje, že dle jeho odůvodnění by byl úspěšný i co do zbytku nároku (byl dán pokyn k vypracování znaleckého posudku k posouzení fakticky většího rozsahu žalobcem realizovaných prací). Žalobce dále uvádí, že řízení bylo nakonec pro úmrtí žalovaného zastaveno (s právní mocí ke dni 29. 2. 2020), tedy znovu rozhodnuto věcně nebylo. Žalobce poté uplatnil pohledávku za žalovaným přihláškou v rámci dědického řízení. Zde bylo žalobci uhrazeno 22 139 Kč (neuhrazeno zůstalo 57 593,91 Kč).

24. K výzvě zdejšího soudu pak žalobce jednoznačně specifikoval podáním ze dne 28. 4. 2021, že žalovaná částka škody ve výši 60 247 Kč sestává ze součtu pravomocně přiznané částky 47 683 Kč a jejího příslušenství ve formě zákonných úroků z prodlení (ode dne 13.9.2008 až do konce roku 2017), což činí celkem 82 386 Kč – tedy částka 60 247 Kč škody tak je rozdílem tohoto pravomocně přiznaného nároku a plnění získaného v rámci dědictví ve výši 22 139 Kč.

25. Na jednání konaném dne 5.10.2021 pak byl žalobcem ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. upozorněn, že je třeba doplnit relevantní skutková tvrzení k tomu, zda žalobce po žalovaném nároky přiznané rozsudkem Okresního soudu ve [obec] ze dne 22.9.2014 vymáhal či nikoliv. Žalobce k tomuto uvedl, že předmětné rozhodnutí nebylo pravomocné, proto nepodával ani návrh na exekuci, ani návrh na nařízení předběžného opatření, a dalším z důvodů, pro který pohledávky po žalovaném nevymáhal, byla skutečnost, že neměl k dispozici informace o tom, že by zdravotní stav žalovaného byl natolik závažný, že by se neměl dožít konce řízení, a ani neměl informace o tom, že by se žalovaný zbavoval svého majetku, ať už v důsledku obavy o své zdraví, či ve snaze zbavit se exekuovatelného majetku.

26. Z průběhu naříkaného řízení soud však zjistil, že soud I. instance ve věci rozhodl rozsudkem z 22.9.2014, jehož výrokem I. byl žalobci vůči žalovanému [jméno] [příjmení] přiznán nárok na úhradu částky 47 683 Kč s příslušenstvím ve formě zákonných úroků z prodlení. Žalobce sám podal proti tomuto rozsudku odvolání, avšak pouze do výroků II., III. a IV., tj. do výroku zamítavého a do výroku o náhradě nákladů řízení účastníků a státu. Ve výroku I. tohoto rozhodnutí soudu I. instance tak toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 14.11.2014, a soud tak zjistil, že žalobce měl od tohoto data k dispozici exekuční titul, na jehož základě mohl pohledávku vůči žalovanému vymáhat. Tedy žalobci muselo nebo alespoň mělo být známo, že tento výrok I. právní moci nabyl nebo nabýt mohl, žalobce byl právně zastoupen a odvolání do tohoto výroku nepodal, resp. ani podat nemohl. Žalobce přitom netvrdil ani, že by žádal o vyznačení doložky ve vztahu k tomuto výroku I., ani že by vůbec zjišťoval, zda je tento výrok pravomocný (zda se neodvolal žalovaný), což však nelze klást k tíži státu.

27. Z listin, týkajících se vlastnictví majetku žalovaného pana [jméno] [příjmení], pak soud dále zjistil, že minimálně do 18.6.2015 byl žalovaný [jméno] [příjmení] vlastníkem hodnotných pozemků v k.ú. [obec], konkrétně pozemku parc. [číslo] jehož součástí byla rozestavěná budova víceúčelového domu s tím, že k převodu vlastnického práva k těmto nemovitým věcem na obdarované došlo až s účinky k 19.6.2015. Ze samotných tvrzení žalobce má pak soud za zjištěné, a toto bylo potvrzeno i provedeným dokazováním, že žalovaný [jméno] [příjmení] tak ještě minimálně první polovinu roku 2015 vlastnil nemovité věci, jejichž hodnota výrazně přesahovala hodnotu předmětu sporu v naříkaném řízení (i částku přiznanou výrokem I. rozsudku Okresního soudu ve [obec] ze dne 22.9.2014).

28. S ohledem na tuto skutečnost pak soud uzavírá, že není splněna podmínka existence příčinné souvislosti mezi tvrzeným odpovědnostním titulem ve formě průtahů v naříkaném řízení a tvrzenou škodou ve formě pravomocně přiznaného nároku vůči tamnímu žalovanému (výrok I. rozsudku Okresního soudu ve [obec] ze dne 22.9.2014; právní moc k 14.11.2014), neboť žalobci nic nebránilo, aby v období od 14.11.2014 do 18.6.2015 nechal nařídit exekuci na základě exekučního titulu, kterým byl rozsudek Okresního soudu ve [obec] ze dne 22.9.2014, a to ve svém výroku I. Primární a dominantní příčinou, proč žalobce vůči tamnímu žalovanému svou pravomocně přiznanou pohledávku nevymohl, je tak skutečnost, že žalobce nezahájil exekuční řízení v době, kdy měl k dispozici exekuční titul a kdy tamní žalovaný ještě vlastnil (i dle tvrzení žalobce) dostatečně hodnotné nemovitosti k úhradě pohledávek žalobce.

29. Jelikož žalobce váže tvrzenou škodu pouze na výrok I. rozsudku Okresního soudu ve [obec] z 22.9.2014, pak se soud blíže nezabýval tvrzeními žalobce o tom, jak by dopadlo naříkané řízení v návaznosti na usnesení Krajského soudu v Brně z 21.2.2017, které dle názoru žalobce nasvědčovalo tomu, že bude v řízení celkově úspěšný. Důvodem je skutečnost, že žalobce fakticky od výsledku zbytku tohoto řízení škodu nikterak neodvozoval.

30. S odkazem na žalobcem zmiňovanou judikaturu Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 319/202 tak soud uzavírá, že tvrzená škoda nevznikla žalobci v příčinné souvislosti s tvrzeným nesprávným úředním postupem, a soud proto požadavek na úhradu škody ve výši 60 247 Kč jakožto nedůvodný zamítl.

31. Úrok z prodlení je odůvodněn § 1968, § 1970 a § 605 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, dle kterého má poškozený právo na úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí lhůty šesti měsíců poté, kdy nárok na náhradu přiměřeného zadostiučinění uplatnil postupem podle § 14 zákona. Úroky z prodlení pak soud přiznal z částky finančního zadostiučinění, kterou shledal, z důvodů uvedených výše, za přiměřenou, resp. kterou žalovaná dobrovolně hradila. Soud přiznal úroky z prodlení ve výši požadované žalobcem, když tato nekoliduje s výší zákonnou.

32. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 část věty za středníkem o.s.ř.; takto prodloužená pariční lhůta odpovídá podmínkám čerpání finančních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná při výplatě peněžních plnění řídí, přičemž soudu současně nejsou známy okolnosti, pro něž by bylo důvodné se domnívat, že stanovení delší lhůty k plnění oproti třídenní lhůtě zákonné může způsobit žalobcům jakoukoliv újmu.

33. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 a § 151 odst. 1 o. s. ř.. V souzeném případě byl žalobce zcela úspěšný v části nároku na náhradu nemajetkové újmy z nesprávného úředního postupu ve formě nepřiměřené délky řízení, neboť výsledek řízení projevující se tím, že poškozený dosáhne satisfakce uložením povinnosti škůdce nahradit mu nemateriální újmu, lze hodnotit ve smyslu zásad úspěchu ve věci obdobně jako plný úspěch, byť poškozenému nebylo přiznáno jím požadované plnění v celé jeho výši (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2707/2013, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod [číslo]). Tarifní hodnota tohoto nároku činí 50 000 Kč (usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3378/2013). Oproti tomu byl žalovaný úspěšný co do zamítnutého nároku na náhradu škody ve výši 60 247 Kč. Převažující úspěch žalovaného tak činí 9,29%, což soud vyhodnotil jakožto úspěch nepatrný a žádné ze stran právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.