10 C 44/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem JUDr. Tomášem Bělohlávkem, v právní věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované Anonymizovaný odstavec. o zaplacení 306 000 Kč s příslušenstvím I) Zamítá se žaloba na zaplacení 306 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 1. 3. 2021 do zaplacení. II) Žalobkyně je povinna uhradit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 900 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhá náhrady finančního zadostiučinění za nesprávný úřední postup ve formě nepřiměřené délky řízení, které bylo vedeno u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka]. Žalobce se domáhá na finančním zadostiučinění částky 306 000 Kč s příslušenstvím. Uvádí, že řízení bylo u [název soudu] zahájeno na základě žaloby podané 17. 9. 2002 [právnická osoba] [anonymizováno] proti [anonymizována dvě slova] a po rozšíření předmětu řízení bylo touto žalobou nárokováno vydání bezdůvodného obohacení v celkové výši 30 777 539 Kč, a to za období 18. 9. 2000 až 31. 10. 2007. Pohledávku, která byla předmětem naříkaného řízení, pak postupně nabyla společnost [anonymizováno] [právnická osoba], a to na základě smlouvy o postoupení pohledávky z 26. 7. 2010, a dále na základě smlouvy o postoupení pohledávky z 10. 12. 2012. Na základě postupní smlouvy z roku 2010 nabyla tato společnost pohledávku na příslušenství předmětu řízení ve výši 1 242 826 Kč a stala se účastníkem naříkaného řízení na základě usnesení [název soudu] z 9. 9. 2011 Postupní smlouvou z roku 2012 pak tato společnost nabyla pohledávku tvořící zbývající část předmětu řízení. Původním žalobcem [právnická osoba] [anonymizováno] byl podán 20. 2. 2013 návrh na vstup nového účastníka ve smyslu § 107a o. s. ř. do naříkaného řízení, o tomto však již nikdy rozhodnuto nebylo. Na původního žalobce [právnická osoba] [anonymizováno] pak byl usnesením z 6. 12. 2013 prohlášen konkurz a 7. 9. 2017 insolvenční správce sdělil, že nemá zájem pokračovat v naříkaném řízení s tím, že řízení má být vedeno ve vztahu k dlužníkovi. Dlužník, [právnická osoba] [anonymizováno], poté 7. 9. 2017 navrhla, aby bylo pokračováno v řízení přímo s ní, a zároveň vzala svůj návrh doručený 20. 2. 2013 a datovaný 18. 2. 2013, kterým navrhoval ve smyslu § 107a o.s.ř. vstup společnosti [anonymizováno] [právnická osoba] do řízení, zpět a zároveň vzala zpět i žalobu v plném rozsahu. Soud prvé instance pak rozhodl 7. 12. 2017 o tom, že řízení se ve vztahu mezi původním žalobcem [právnická osoba] a Národním divadlem zastavuje a mezi žalobcem b) tj. [právnická osoba] [právnická osoba] a Národním divadlem se v řízení pokračuje (v části řízení týkající se vyčísleného příslušenství ve výši 1 242 826 Kč). Žalobce dále uvádí, že společnost [anonymizováno] [právnická osoba] se obrátila se žádostí o zadostiučinění za průtahy v řízení s požadavkem právě na úhradu 306 000 Kč na [stát. instituce] v rámci předběžného projednání nároku, a poté postoupila tento nárok právě na žalobce, což oznámila 25. 2. 2021 žalované. Žalobce pak rozvádí, že naříkané řízení je zatíženo v průtahy, zejména z důvodu, že nebylo rozhodnuto o procesním nástupnictví z 18. 2. 2013, a dále z důvodu, že o zbytku tohoto nároku ve výši 1 242 826 Kč nebylo doposud meritorně vůbec rozhodnuto, ani nařízeno prvé jednání ve věci.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila podáním ze dne 1. 6. 2021. Žalovaná namítla, že žalobce není aktivně legitimován, neboť nebyl a není účastníkem namítaného řízení. Žalovaná dále namítla, že nárok na náhradu nemajetkové újmy dle odškodňovacího zákona postoupit nelze. Úmyslem zákonodárce bylo kompenzovat újmu, která vzniká ve sféře osobnosti dotčené osoby. Žalovaná učinila nesporným, že společnost [anonymizováno] [právnická osoba] uplatnila nárok na zadostiučinění za délku řízení dne 31. 8. 2020 u žalované. Žalovaná dále uvádí, že naříkané řízení lze jinak považovat za přiměřeně dlouhé a namítá, že odškodnění nemá sloužit k saturaci neúspěchu účastníka v řízení jako takovém. Žalovaná tak žalobci odškodnění neposkytla.

3. Ze žádosti o poskytnutí náhrady škody z 31. 8. 2020 sepsané [právnická osoba] [právnická osoba] a z tvrzení žalované má soud za zjištěné, že tato společnost uplatnila nárok na finanční zadostiučinění u žalované dne 31. 8. 2020.

4. Ze spisu vedeného [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] soud zjistil následující. Dne 19. 9. 2002 byla podána žaloba [právnická osoba] [anonymizováno] proti žalovanému - [anonymizována dvě slova]. Jedná se o žalobu na zaplacení peněžité náhrady ve výši 5 360 040 Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení. Předmětem žaloby je užívání 4. nadzemního podlaží v žalobě specifikované budovy a z toho vznikající bezdůvodné obohacení na straně žalovaného, kterého se žalobce domáhá. Usnesením z 9. 10. 2006 bylo řízení přerušeno do pravomocného skončení věci sp. zn. [spisová značka], neboť toto se týká vyklizení stejných nebytových prostor. V průběhu řízení byl nárok průběžně rozšiřován usnesením ze dne 11. 12. 2007 soud připustil změnu žaloby, která rozšiřuje žalobní nárok o dalších 11 414 900 Kč za období 1. 12. 2005 až 31. 10. 2007. V důsledku tohoto rozšíření tak je předmětem řízení i při zohlednění předchozích rozšíření právě částka 30 777 539 Kč s příslušenstvím, a to v návaznosti na rozšíření žaloby žalobcem z 16. 11. 2010. Usnesením ze dne 6. 4. 2011 pak soud nepřipustil další změnu žaloby, tedy předmětem řízení zůstala částka 30 777 539 Kč s příslušenstvím. Usnesením z 6. 4. 2011 OS pro [část Prahy] vstup společnosti [anonymizováno] [právnická osoba] do řízení. Proti tomuto bylo podáno odvolání. O tomto rozhodl [anonymizováno] v [obec] usnesením ze dne 9. 9. 2011, a to tak, že rozhodnutí soudu prvé instance změnil a připustil, aby se ohledně částky 1 242 826 Kč namísto dosavadního žalobce [právnická osoba] stala účastníkem řízení, tj. vstoupila do řízení [právnická osoba] [anonymizováno]. Na rozhodnutí je doložka PM 29. 9. 2011. Žalovaný podal dovolání proti tomuto usnesení a Nejvyšší soud toto usnesením ze dne 6. 3. 2012 zamítl. Podáním ze dne 18. 2. 2013 doručeným 20. 2. 2013 navrhuje [právnická osoba] [anonymizováno] vstup společnosti [anonymizováno] [právnická osoba] do řízení namísto dosavadní žalobkyně v rozsahu žalované částky. Podáním ze dne 7. 9. 2017 činí insolvenční správce dlužníka [právnická osoba] podání, kterým učiňuje souhlas, aby v řízení bylo pokračováno na straně žalobcem přímo s dlužníkem jako účastníkem řízení. Účastník řízení tj. [právnická osoba] poté 7. 9. 2017 podáním doručeným 8. 9. 2017 činí návrh na pokračování řízení, bere zpět návrh na procesní nástupnictví a bere zpět návrh na zahájení řízení. Žalovaný 7. 9. 2017 podáním doručeným 8. 9. 2017 souhlasí se zpětvzetím žaloby a vzdává se nároku na náhradu nákladů řízení. Usnesením ze 7. 12. 2017 OS [anonymizováno] [část Prahy] rozhodl tak, že v řízení se pokračuje a dále tak ve vztahu mezi žalobcem a) tj. [právnická osoba] a žalovaným se řízení zastavuje a ve vztahu mezi těmito účastníky rozhodl o náhradě nákladů řízení. K podanému odvolání poté rozhodl [anonymizováno] v [obec] usnesením z 19. 4. 2018 tak, že odvolání odmítá, s tím, že žalobce a) tj. [právnická osoba] a žalobce b) tj. [anonymizováno] [právnická osoba] jsou samostatnými účastníky řízení, tedy jsou samostatnými společníky, z nichž každý může disponovat v předmětném řízení nezávisle na druhém. Pokud pak žalobu v části kde je účastníkem v řízení pouze žalobce a) tj. [právnická osoba] tento zpět, pak může odvolání ohledně zastavení řízení podat jen tento účastník. Odvolání [právnická osoba] [právnická osoba] bylo podáno osobou neoprávněnou. Proto bylo odvolání odmítnuto. Společnost [anonymizováno] pak podává žalobu pro zmatečnost. Proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu [anonymizováno] v [obec] usnesením ze dne 22. 1. 2020 žalobu pro zmatečnost proti usnesení [anonymizováno] v [obec] z 19. 4. 2018 č. l. 465 zamítá a k podanému odvolání pak Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 6. 5. 2021 usnesení MS v [obec] o zamítnutí žaloby pro zmatečnost potvrzuje. Ve spise je pak založeno dovolání podané [právnická osoba] proti tomuto rozhodnutí vrchního soudu. Z obsahu naříkaného spisu tak soud zjistil, že řízení bylo zahájeno žalobou z 19. 9. 2002 žalobcem [právnická osoba] a ohledně tohoto účastníka bylo řízení zastaveno. Společnost [anonymizováno] [právnická osoba] se stala účastníkem řízení s právní mocí k 29. 9. 2011 ohledně části úroků z prodlení ve výši 1 242 826 Kč a ohledně této části řízení stále řízení trvá.

5. Z oznámení o postoupení pohledávky z 25. 2. 2021 soud zjistil, že společnost [anonymizováno] [právnická osoba] oznámila [stát. instituce], že měla postoupit nároky z újmy týkající se nesprávného úředního postupu ve formě nepřiměřené délky v řízení vedeného [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] právě na společnost žalobce. Soud na základě této listiny zjistil, že mezi žalobcem a [právnická osoba] [právnická osoba] byla uzavřena smlouva o postoupení pohledávky z 5. 10. 2020, na základě které mělo dojít k postoupení náhrady za újmu způsobenou účastníku řízení, tj. [anonymizováno] [právnická osoba] právě na žalobce. Soud však z těchto listin nezjistil, že by skutečně došlo k platnému postoupení nároku na náhradu této újmy, pouze, že toto bylo předmětem této smlouvy.

6. Soud učinil ve věci závěr o skutkovém stavu ohledně průběhu soudního řízení korespondující se skutkovými zjištěními popsanými výše. Z důkazů v řízení provedených byla učiněna skutková zjištění pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku, jak jej soud níže podává, plně postačující.

7. Soud posoudil předmětnou věc, pokud jde o samotný nárok dle zák. č. 82/1998 Sb., po právní stránce podle těchto ustanovení: Podle ust. § 1 zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen „OdpŠk“ nebo „zákon“), stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 zákona odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle ust. § 5 písm. a), b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. Podle ust. § 13 odst. 1 stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle ust. § 26 zákona, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem ("o.z."). Podle ust. § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného. Podle § 14 odst. 1 cit. zák. se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle ust. odst. 3 cit. § je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Ust. § 15 odst. 2 cit zák. pak stanoví, že poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

8. Soud posoudil předmětnou věc, pokud jde o otázku postoupení nároku na žalobce, resp. aktivní legitimaci žalobce po právní stránce podle těchto ustanovení: Podle § 1881 odst. 2 o.z. nelze postoupit pohledávku, která zaniká smrtí nebo jejíž obsah by se změnou věřitele k tíži dlužníka změnil. Podle § 2009, odst. 2 o.z. smrtí věřitele právo zanikne, bylo-li plnění omezeno jen na jeho osobu. Podle § 1475, odst. 2 o.z. pozůstalost tvoří celé jmění zůstavitele, kromě práv a povinností vázaných výlučně na jeho osobu, ledaže byly jako dluh uznány nebo uplatněny u orgánu veřejné moci. Podle ustanovení § 12 o. z. každý, kdo se cítí ve svém právu zkrácen, může se domáhat ochrany u orgánu vykonávajícího veřejnou moc (dále jen„ orgán veřejné moci“). Není-li v zákoně stanoveno něco jiného, je tímto orgánem veřejné moci soud.

9. Jako prvořadou bylo třeba řešit otázku aktivní a pasivní věcné legitimace účastníků řízení. Aktivní věcnou legitimaci v řízení o náhradu nemajetkové újmy z nesprávného úředního postupu ve formě nepřiměřené délky řízení má ten, komu újma vznikla, resp. kdo takový nárok platně nabyl. Pasivní legitimaci pak ten, kdo za vzniklou újmu odpovídá.

10. Po skutkové stránce žalobce tvrdí, že účastníkem naříkaného řízení byla společnost [anonymizováno] [právnická osoba] a že této vznikla újma nepřiměřenou délkou naříkaného řízení. Konkrétně žalobce uvádí, že tato společnost je účastníkem naříkaného řízení na základě rozhodnutí z 9. 9. 2011, a to pokud jde o část předmětu naříkaného řízení v podobě úroků z prodlení ve výši 1 242 826 Kč, který nabyla na základě smlouvy z 26. 7. 2010. Dále uvádí, že tato společnost nabyla i pohledávku tvořící zbytek předmětu řízení, a to na základě smlouvy z 10. 12. 2012. Zde však o jejím vstupu do řízení nebylo nikdy pravomocně rozhodnuto, nicméně i tímto dochází k pochybení v naříkaném řízení.

11. Z provedeného dokazování pak soud zjistil, že společnost [anonymizováno] [právnická osoba] se stala účastníkem naříkaného řízení, s právní mocí k 29. 9. 2011, kdy vstoupila do řízení ohledně nároku ve formě kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 1 242 826 Kč. Ohledně zbytku předmětu řízení se pak tato společnost účastníkem nikdy nestala; zde zůstala účastníkem řízení [právnická osoba] [anonymizováno] a řízení bylo v této části zastaveno, neboť tato společnost vzala žalobu zpět. Z obsahu naříkaného řízení se pak podává, že společnost [anonymizováno] [právnická osoba] se bránila tomu, že nebyla vpuštěna do řízení i zastavení řízení, nicméně zastavení řízení je pravomocné a dovolání bylo rovněž neúspěšné a pravomocně byla zamítnuta i žaloba pro zmatečnost. Aktuálně běží dovolací řízení o jejím zamítnutí odvolacím soudem.

12. Relevantní pro toto kompenzační řízení je však závěr, že společnost [anonymizováno] [právnická osoba] je účastníkem naříkaného řízení od 29. 9. 2011 ve výše specifikovaném rozsahu a jako účastníkovi jí teoreticky může vznikat nárok na újmu způsobenou případným nesprávným úředním postupem ve formě nepřiměřené délky řízení. Přičemž naříkané řízení ohledně části nároku náležejícího této společnosti stále ukončeno nebylo.

13. Soud dále zjistil, že společnost [anonymizováno] [právnická osoba] uplatnila nárok na tvrzenou nemajetkovou újmu z nesprávného úředního postupu u [stát. instituce] dne 31. 8. 2020. Nicméně soud nezjistil a ani toto nebylo tvrzeno, že by následně tato společnost přímo nárok uplatnila žalobou u soudu nebo jiného orgánu oprávněného o tomto autoritativně rozhodnout.

14. Soud má dále zjištěné, že společnost [anonymizováno] [právnická osoba] uzavřela smlouvu dne 5. 10. 2020, jejímž předmětem mělo být postoupení nároku na náhradu nemajetkové újmy z délky naříkaného řízení právě na žalobce. Tuto smlouvu však soud shledal z důvodů níže uvedených absolutně neplatnou, neboť podle § 1881 odst. 2 o.z. nebylo možné tento nárok platně na žalobce postoupit. Argumentaci k tomuto soud rozvádí níže.

15. V daném případě proto soud dospěl k níže odůvodněnému závěru, že žalobce není aktivně věcně legitimován k podání žaloby na náhradu nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem ve formě nepřiměřené délky naříkaného řízení, a proto soud žalobu v celém rozsahu zamítl.

16. Podle § 1881 odst. 2 o.z. nelze postoupit pohledávku, která zaniká smrtí nebo jejíž obsah by se změnou věřitele k tíži dlužníka změnil. Pokud jde o zánik pohledávky smrtí, je třeba vyjít z toho, že do pozůstalosti nepatří práva a povinnosti vázané výlučně na osobu zůstavitele, výjimku tvoří taková práva a povinnosti, které byly jako dluh uznány nebo uplatněny u orgánu veřejné moci (§ 1475 odst. 2 o.z.). Právo na náhradu nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem ve formě nepřiměřené délky naříkaného řízení je právem výlučně vázaným na osobu poškozeného – [právnická osoba] Tedy jedná se svou povahou o právo, které smrtí věřitele zanikne, neboť plnění bylo omezeno jen na jeho osobu.

17. I z judikatury dovolacího soudu se podává, že právo na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu ryze má osobní charakter a smrtí oprávněné osoby zaniká (viz NS sp. zn. [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka] nebo [spisová značka]), neboť v těchto rozhodnutích je nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu chápán jako nárok osobní povahy vázaný výlučně na osobu poškozeného. Výjimku z tohoto pravidla představuje právě pouze ustanovení § 1475 odst. 2 o.z., které předpokládá, že právo na relutární satisfakci se stává ke dni smrti poškozeného součástí jeho pozůstalosti, bylo-li uplatněno u orgánu veřejné moci.

18. V řízení nebylo tvrzeno, že by žalovaná žalovaný nárok, byť částečně ve vztahu ke společnosti [právnická osoba], jakkoli uznala, naopak toto žalovaná na jednání konaném dne 22.11.2021 popřela.

19. V řízení bylo prokázáno, že účastník naříkaného řízení společnost [právnická osoba], nárok na náhradu žalovaného zadostiučinění předběžně uplatnila ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, a to dne 31. 8. 2020. V řízení však nebylo tvrzeno, že by společnost [právnická osoba] nárok na zadostiučinění uplatnila žalobou u soudu nebo jiného orgánu oprávněného o tomto nároku autoritativně rozhodnout. Tato společnost dne 5. 10. 2020, tj. po předběžném uplatnění nároku u ministerstva, uzavřela se žalobcem smlouvu o postoupení pohledávky, tj. o postoupení předmětného zadostiučinění, a na základě této se již žalobce sám domáhá tohoto tvrzeného nároku soudně. K poučení soudu, daném žalobci na jednání konaném dne 22.11.2021 ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o.s.ř., žalobce nedoplnil tvrzení, že by [právnická osoba] nárok uplatnila u orgánu oprávněného o tomto autoritativně rozhodnout (např. u soudu), žalobce setrval na tvrzení, že nárok byl uplatněn ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk dne 31. 8. 2020 u [stát. instituce].

20. Ve smyslu § 1475 odst. 2 o.z. ve spojení s § 12 o. z. je orgánem veřejné moci, není-li v zákoně stanoveno něco jiného, soud. Orgánem veřejné moci je tak vždy a pouze orgán, který je ze zákona oprávněn autoritativně rozhodovat o právech a povinnostech jiných subjektů. Orgánem veřejné moci je tak primárně soud. Zůstavitel (věřitel) dále může jako poškozený své právo uplatnit v trestním řízení, jak to umožnuje § 43 odst. 3 zákona č. 141/1961 Sb. Takovým orgánem může být i rozhodce, rozhodující dle zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů.

21. Orgánem veřejné moci ve smyslu § 1475 odst. 2 o.z. ve spojení s § 12 o. z. však není Ministerstvo spravedlnosti, u kterého je poškozený povinen dle §§ 14, 15 OdpŠk nárok před podáním žaloby předběžně uplatnit. Jedná se o podmínku pro budoucí uplatnění nároku u soudu, jejímž smyslem je umožnit odpovědnému subjektu dobrovolně nárok v případě jeho opodstatněnosti odškodnit a vyhnout se tak soudnímu řízení. [stát. instituce] však o nároku autoritativně v této fázi nerozhoduje, což se podává již z toho, že stanovisko odpovědného subjektu o předběžně uplatněném nároku není pro strany závazné a projednání nároku tím není s konečnou platností, autoritativně vyřešeno. Pokud poškozený s výsledkem projednání nesouhlasí, nebo pokud odpovědný subjekt nereaguje, má poškozený možnost obrátit se na soud, jakožto orgán, který spor stran autoritativně rozhodne.

22. V daném případě tak není žalobce aktivně věcně legitimován k podání žaloby na náhradu nemajetkové újmy z naříkaného řízení. Žalobce není účastníkem naříkaného řízení, tedy jemu újma přímo nevznikla. Žalobce právo na zadostiučinění ani nemohl platně nabýt od společnost [právnická osoba], která účastníkem řízení je, neboť žalobou uplatněný nárok na zadostiučinění je nárokem osobní povahy zanikajícím smrtí (§ 2009, odst. 2 o.z.), tedy tento nebylo možné platně postoupit (§ 1881 odst. 2 o.z.), když nebylo v řízení ani tvrzeno, že by předmětný nárok na zadostiučinění byl žalovanou uznán či uplatněn původním věřitelem u orgánu veřejné moci (§12, § 1475 odst. 2 o.z.), což jsou jediné okolnosti, za nichž by jinak nárok postoupit platně možné bylo.

23. V souzeném případě tak byla zcela úspěšná žalovaná, proti které byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta, proto jí soud přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 3x režijního paušálu á 300 Kč dle § 151 odst. 3 o.s.ř., a to za písemné vyjádření k žalobě; přípravu na soudní jednání a účast na tomto. Jejich zaplacení uložil soud neúspěšnému žalobci ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o.s.ř., když k delší lhůtě plnění či k plnění ve splátkách neshledal soud žádný důvod.