10 C 56/2016

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem JUDr. Tomášem Bělohlávkem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa žalobce zastoupený advokátkou titul jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa o zaplacení 44 473,50 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 10 000 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Zamítá se žaloba ve zbývající části žalobního požadavku na úhradu poplatku z prodlení ve výši 10 Kč denně za každý den prodlení s úhradou částky 10 000 Kč od 15. 8. 2015 do zaplacení, dále na úhradu částky 5 000 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,05 % p. a. od 1. 11. 2015 do zaplacení, dále na úhradu částky 9 869,50 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,05 % p. a. od 3. 3. 2016 do zaplacení, a dále na úhradu částky 19 604 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,05 % p. a. od 25. 4. 2016 do zaplacení.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 660 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žalobce je povinen nahradit náklady státu České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 2 výši 464,50 Kč, a to na účet zdejšího soudu do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žalovaná je povinna nahradit náklady státu České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 2 ve výši 134,77 Kč, a to na účet zdejšího soudu do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se svou žalobou domáhal, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci 44 473,50 Kč s poplatkem z prodlení z částky 10 000 Kč ve výši 10 Kč denně za každý den prodlení od 15. 8. 2015 do zaplacení, s 8,05 % úrokem z prodlení ročně z částky 5 000 Kč od 1. 11. 2015 do zaplacení, s 8,05 % úrokem z prodlení ročně z částky 9 869,50 Kč od 3. 3. 2016 do zaplacení a s 8,05 % úrokem z prodlení ročně z částky 19 604 Kč od 25. 4. 2016 do zaplacení s odůvodněním, že ukončil nájem bytu žalované sjednaný na dobu určitou dle článku II. odst. 3 nájemní smlouvy ke dni 30. 9. 2015. Žalovaná nezaplatila nájemné za měsíc září 2015 v částce 10 000 Kč, ani skutečné náklady vynaložené na služby (elektrickou energii v období od 15. 3. 2013 do 30. 9. 2015, plyn v období od 26. 7. 2013 do 20. 3. 2015, ostatní služby za roky 2013 a 2014) ve výši 9 869,50 Kč (elektrická energie byla spotřebována ve výši 62 730,58 Kč, plyn byl spotřebován ve výši 5 531,93 Kč, ostatní služby byly spotřebovány ve výši 28 606,99 Kč, celkem byly spotřebovány služby ve výši 96 869,50 Kč, přičemž na zálohách zaplatila žalovaná 87 000 Kč) a skutečně vynaložené náklady na služby v roce 2015 ve výši 19 604 Kč (vodné a stočné, svoz odpadu, platby za výtahy, platby za elektřinu ve společných prostorech a za úklid). Po opuštění bytu žalovaná v bytě zanechala bezcenné kusy oblečení a další nepořádek, na výzvy k vyklizení nereagovala. Žalobce byl nucen zajistit konečný úklid bytu na svůj náklad, který činil 5 000 Kč.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že nárok v ní uplatněný neuznává. Žalobce žalované po celou dobu trvání nájemní smlouvy ani jednou nezaslal žádné vyúčtování. Je nepravdivé jeho tvrzení, že takto činil vždy v průběhu měsíce dubna následujícího roku. Žalobce se navíc nikdy v minulosti o žádných nedoplatcích nezmínil. Žalované je známo, že vlastníci některých jednotek často uplatňovali své výhrady vůči správní firmě z důvodu chybně provedeného vyúčtování. Žalobce se nikdy nezúčastňoval schůzí společenství vlastníků a nebyl kontaktní, nereagoval na písemné výzvy a upomínky a nemohl tak uplatnit své případné připomínky k vyúčtování. Nelze proto vyloučit, že vyúčtování nebylo správní firmou provedeno řádně a případné chyby jsou přičítány k tíži žalované. Žalovaná vytýká žalobci, že při ukončení nájmu v září 2015 nebyl vyhotoven předávací protokol, přestože o něj žalovaná zástupce žalobce opakovaně žádala. Není tak zřejmý konečný stav měřidel. Skutečnosti tvrzené žalobcem v žalobě nemohou být postaveny najisto a nemůže se od nich odvíjet žádné vyúčtování. Žalovaná uvádí, že v bytě zanechala zcela funkční vodní postel, jejíž obvyklá cena činí cca 10 000 Kč Cena této postele dostatečně pokryla případné náklady za likvidaci zanechaného ošacení. Po dobu posledního roku probíhaly v bytě četné prohlídky a tato skutečnost nebyla zohledněna v ceně nájmu, přestože tímto způsobem došlo ke snížení kvality bydlení. Došlo opakovaně k poruchám vytápění bytu, kde jsou původní akumulační kamna, tyto potíže se žalovaná snažila po celou dobu trvání nájmu řešit se žalobcem, avšak bezúspěšně. Podobná situace byla i s bojlerem. Je pravděpodobné, že i z těchto důvodů mohlo dojít k podstatnému zvýšení nákladů za elektřinu. Přesto žalovaná řádně platila po celou dobou dohodnuté nájemné a zálohy na služby. Žalobce neposkytl žalované dostatek času na stěhování a nezohlednil, že má dvě děti a nemá fakticky kam jít.

3. Z nájemní smlouvy ze dne 24. 8. 2012 soud zjistil, žalobce jako pronajímatel uzavřel se žalovanou jako nájemkyní nájemní smlouvu k bytu [číslo] o výměře 48 m2 ve 3. nadzemním podlaží domu [ulice a číslo], [PSČ] [obec a číslo] – [část obce] Smlouva byla uzavřena na dobu určitou s účinností od 3. 9. 2012 do 3. 12. 2012. Nájem navazoval plynule na předchozí nájem podle smlouvy ze dne 2. 9. 2011. Nájem měl skončit uplynutím doby, na kterou byl sjednán. Po uplynutí této doby se platnost smlouvy obnovovala za stejných podmínek na stejně dlouhou dobu, pokud před jejím uplynutím nesdělila písemně jedna smluvní strana druhé smluvní straně, že trvá na ukončení smlouvy (II/3). Nájemné bylo sjednáno ve výši 10 000 Kč měsíčně, které se nájemce zavázal hradit vždy do 15. dne běžného kalendářního měsíce, za který se nájemné platí, na účet pronajímatele (III/1). Vedle nájemného se nájemce zavázal průběžně za každý měsíc hradit stejným způsobem jako nájemné zálohy a„ faktur“ příslušných dodavatelů na spotřebovaný plyn, vodné a stočné, odvoz domovního odpadu, teplo, elektrickou energii. Tyto platby měly být prováděny formou záloh ve výši 3 000 Kč. Zálohy měly být vyúčtovány dle skutečné spotřeby jednou za kalendářní rok, nájemce se zavázal, že zaplatí případné nedoplatky za dobu trvání nájemního vztahu ([příjmení]).

4. Z dopisu žalobce žalované ze dne 21. 8. 2015 a z podacího lístku soud zjistil, že žalobce dal k poštovní přepravě dne 21. 8. 2015 dopis, kterým sdělil žalované, že trvá na ukončení nájmu sjednaného nájemní smlouvu ze dne 24. 8. 2012, která byla opakovaně prodloužena do 30. 9. 2015, přičemž nájem končí k tomuto dni. Žádá o předání vyklizeného bytu v tomto termínu. Poslední nájemné je splatné za měsíc září k 15. 9. 2015.

5. Z dopisu žalobce žalované ze dne 14. 10. 2015 a z podacího lístku soud zjistil, že žalobce podal k poštovní přepravě dne 15. 10. 2015 výzvu k úhradě nájemného, a to ve výši 13 000 Kč za měsíc září, která byla splatná 15. 9. 2015. Dále uvedl, že při kontrole bytu 9. 10. 2015 zjistil, že nedošlo k jeho úplnému vyklizení, náklady na dovyklizení činí částku 5 000 Kč. Vyzval proto žalovanou k úhradě 18 000 Kč do 26. 10. 2015, v opačném případě se bude domáhat zaplacení soudní cestou.

6. Z faktury, která měla být vystavena dodavatelem [jméno] [příjmení] odběrateli - žalobci, v kombinaci se svědeckou výpovědí pana [jméno] [příjmení] má soud za vyvrácené, že by došlo k vyklizení předmětného bytu způsobem, jak toto tvrdí žalobce. Z výpovědi svědka [příjmení] totiž soud zjistil, že tento popírá, že by předmětný byt vyklidil, a rovněž popírá, že by předmětnou fakturu vystavil on.

7. Z výpovědi svědka [jméno] [příjmení] soud zjistil, že žalovaná k 30. 9. 2015 předmětný byt opustila i se svými dětmi a že byt byl předán právě svědkem zástupci žalobce. Soud má rovněž za zjištěné, že předávací protokol sepsán nebyl a ani nebyly zachyceny výsledné stavy měřidel energií, konkrétně elektřiny a plynu.

8. Z výpovědi svědka [jméno] [příjmení] soud zjistil, že tento svědek zajišťoval prodej předmětného bytu a v souvislosti s tímto byt přebíral. Rovněž z výpovědi tohoto svědka soud zjistil, že předávací protokol zachycující stav odběru médií sepsán nebyl. Ani z výpovědi tohoto svědka nemá soud za zjištěné, že by byt vyklízel pan [příjmení], když toto svědek neorganizoval a nemohl dosvědčit ani tvrzenou fakturaci za vyklizení bytu.

9. Soud ve věci učinil následující závěr o skutkovém stavu. Mezi žalobcem a žalovanou byla sjednána nájemní smlouva dne 24. 8. 2012, a to na dobu určitou od 3. 9. 2012 do 3. 12. 2012 s automatickým prodlužováním na sjednanou dobu za podmínky, že nebude sděleno některou ze stran, že na dalším prodloužení smlouvy již nemá zájem. Nájemné bylo sjednáno ve výši 10 000 Kč, zálohy na odběr médií a služby pak ve výši 3 000 Kč. Dopisem z 21. 8. 2015 žalobce žalované sdělil, že trvá na ukončení nájmu s tím, že uvedl datum ukončení 30. 9. 2015. Z provedeného dokazování má soud za vyvrácené, že by předmětný byt po jeho opuštění žalovanou vyklízel pan [příjmení] a že by za toto byla žalobcem uhrazena částka 5 000 Kč. Po skutkové stránce žalovaná učinila nesporným, že nájemné za září 2015 skutečně neuhradila, a žalobce podáním ze dne 9. 11. 2017 uvedl, že předmětné zálohy žalované průběžně nevyúčtovával, že se tak stalo až po ukončení nájemního vztahu.

10. Soud ve věci nehodnotil původní nájemní smlouvu z 2. 9. 2011, neboť od této strany své nároky neodvíjely. A dále soud nehodnotil vyúčtování odběru jednotlivých médií jejich dodavateli, neboť jak uvedeno níže, dospěl k závěru, že nedošlo k řádnému vyúčtování mezi žalobcem a žalovanou - tedy nárok na tvrzený nedoplatek žalobci nevznikl z tohoto důvodu a bylo by nadbytečným zabývat se detailními zjištěními z vyúčtování jednotlivých dodavatelů.

11. Soud posoudil věc po právní stránce podle výše uvedených ustanovení: Podle § 3074 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (o.z.) nájem se řídí tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti, i když ke vzniku nájmu došlo před tímto dnem; vznik nájmu, jakož i práva a povinnosti vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. To neplatí pro nájem movité věci ani pro pacht. Podle § 2217 odst. 1 o. z. se nájemné platí v ujednané výši, a není-li ujednána, platí se ve výši obvyklé v době uzavření nájemní smlouvy s přihlédnutím k nájemnému za nájem obdobných věcí za obdobných podmínek. Podle § 2247 o.z. odst. 1 strany si ujednají, která plnění spojená s užíváním bytu nebo s ním související služby zajistí pronajímatel; schází-li takové ujednání, použije se ustanovení odstavce 2; dle odst. 2 pak pronajímatel zajistí po dobu nájmu nezbytné služby; má se za to, že nezbytnými službami jsou dodávky vody, odvoz a odvádění odpadních vod včetně čištění jímek, dodávky tepla, odvoz komunálního odpadu, osvětlení a úklid společných částí domu, zajištění příjmu rozhlasového a televizního vysílání, provoz a čištění komínů, případně provoz výtahu; dle odst. 3 způsob rozúčtování cen a úhrady služeb stanoví jiný právní předpis; dle odst. 4 strany si ujednají způsob rozúčtování cen a úhrady případných dalších služeb, není-li stanoven jiným právním předpisem nebo rozhodnutím cenového orgánu; způsob rozúčtování musí být určen před poskytováním služby. Podle zák. č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty platí následující: Dle § 1 odst. 1 tento zákon upravuje některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty (dále jen„ služby“) a postup při určování záloh za služby, rozúčtování, vyúčtování a vypořádání nákladů na služby. Dle § 2 odst. 2 se pro účely tohoto zákona rozumí a) poskytovatelem služeb: 1. vlastník nemovitosti nebo vlastník jednotky v domě rozděleném na jednotky v případě, že je byt užíván na základě nájemní smlouvy, nebo 2. společenství vlastníků jednotek (dále jen„ společenství“) podle zákona upravujícího bytové spoluvlastnictví; b) příjemcem služeb: 1. nájemce bytu, nebo 2. vlastník jednotky podle zákona upravujícího bytové spoluvlastnictví. Podle § 4 poskytovatel služeb má právo požadovat na příjemci služeb placení záloh na úhradu nákladů na služby poskytované s užíváním bytu. Výši záloh si poskytovatel služeb s příjemcem služeb ujednají, nebo o ní rozhodne družstvo, nebo společenství. Podle § 7 odst. 1 není-li jiným právním předpisem stanoveno jinak, skutečnou výši nákladů a záloh za jednotlivé služby vyúčtuje poskytovatel služeb příjemci služeb vždy za zúčtovací období a vyúčtování doručí příjemci služeb nejpozději do 4 měsíců od skončení zúčtovacího období; dle odst. 2 poskytovatel služeb ve vyúčtování musí uvést skutečnou výši nákladů na služby v členění podle poskytovaných služeb se všemi potřebnými náležitostmi, včetně uvedení celkové výše přijatých měsíčních záloh za služby tak, aby výše případných rozdílů ve vyúčtování byla zřejmá a kontrolovatelná z hlediska způsobů a pravidel sjednaných pro rozúčtování; dle odst. 3 finanční vyrovnání provedou poskytovatel a příjemce služeb v dohodnuté lhůtě, nejpozději však ve lhůtě 4 měsíců ode dne doručení vyúčtování příjemci služeb. Podle § 14 pokud tento zákon nestanoví jinak, řídí se jeho ustanoveními i právní vztahy vzniklé přede dnem nabytí jeho účinnosti. Vznik těchto právních vztahů a nároky z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Rozúčtování a vyúčtování nákladů na služby za zúčtovací období, které započalo přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se provede podle dosavadních právních předpisů. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nařízení vlády 351/2013 Sb. Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

12. S odkazem na § 3074 odst. 1 o.z. posoudil soud nároky žalobce, nastalé po 1. 1. 2014, již dle zákona č. 89/2012 Sb.; a to s výjimkou vyúčtování za rok 2013, jak je uvedeno níže.

13. Pokud jde o požadavek na úhradu dlužného nájemného za září 2015 v částce 10.000 - Kč s poplatkem z prodlení ve výši 10 - Kč denně od 15. 8. 2015 do zaplacení soud k tomuto uvádí následující.

14. S odkazem na § 2217 odst. 1 o.z. soud shledal důvodným požadavek žalobce na úhradu dlužného nájemného ve výši 10 000 Kč, když tato výše nájemného byla nájemní smlouvou sjednána a žalovaná potvrdila, že nájemné za září roku 2015 skutečně neuhradila.

15. Pokud jde o okamžik zániku nájemního vztahu, pak soud vyšel ze znění sjednané nájemní smlouvy a uzavírá, že nájemní vztah trval až do 3. 12. 2015. Účastníci nájemní smlouvy totiž sjednali dobu určitou, na kterou se nájemní vztah vždy automaticky prodlužoval, pokud nebylo před tímto automatickým prodloužením sděleno některou ze stran, že na dalším prodloužení zájem nemá. Žalobce tak učinil přípisem z 21. 8. 2015, v tomto však sdělil žalované, že nájem má být ukončen až k 30. 9. 2015. Soud tak uzavírá, že 3. 9. 2015 došlo dle článku 2 odst. 3 nájemní smlouvy k prodloužení nájemní smlouvy do 3. 12. 2015 a v takto prodlouženém období nastávají účinky oznámení toho, že žalobce nemá zájem na dalším pokračování nájemního vztahu, tedy po 3. 12. 2015 se již nájemní vztah neprodlužuje. Vůlí stran totiž bylo ukončit nájemní vztah pouze k takto sjednaným kvartálním termínům, konkrétně 3. 12., 3. 3., 3. 6. nebo 3. 9. daného roku, nikoliv v mezidobí, když pro ukončení nájemního vztahu v mezidobí platila běžná zákonná úprava stanovující řádnou výpovědní dobu při dodržení zákonných výpovědních důvodů. Toto však tvrzeno ze strany žalobce není, a soud tak uzavírá, že nájemní vztah trval až do 3. 12. 2015.

16. V září roku 2015 tak tedy nájemní vztah ještě trval a žalovaná proto je povinna uhradit nájemné za tento měsíc.

17. Pokud jde o námitky strany žalované ohledně toho, že nebyly poskytovány řádně služby ze strany pronajímatele, pak žalovaná nedotvrdila relevantní skutečnosti, ač k tomu byla soudem na prvním jednání vyzvána, a uvedla, že slevu z nájmu nikdy nežádala. Soud tedy tuto obranu strany žalované neshledal relevantní.

18. Pokud jde o žalobcem požadované příslušenství z nájemného, pak soud v obecné rovině uvádí, že nezaplatí-li nájemce řádně a včas nájemné (ve smyslu ust. § 2251 odst. 1 o. z.), je v prodlení (dle ust. § 1968 o. z.) a pronajímatel po něm může požadovat úroky z prodlení na základě ust. § 1970 o.z.

19. Dle zák. č. 40/1964 Sb., účinného do 31.12.2013, byl nájemce bytu, který nezaplatil nájemné nebo úhradu za plnění poskytovaná s užíváním bytu do pěti dnů po splatnosti, povinen zaplatit pronajímateli poplatek z prodlení. Výše poplatku z prodlení byla stanovena nařízením vlády a činila 2,5 promile dlužné částky za každý den prodlení, nejméně však 25 Kč za každý i započatý měsíc prodlení. Poplatek z prodlení pro oblast placení za plnění spojená s užíváním bytů byl s účinností od 1.1.2014 nově upraven v zákoně č. 67/2013 Sb. Podle tohoto zákona byl nájemce, který se dostal do prodlení – avšak pouze s úhradou plnění spojených s užíváním bytu, nikoli již i nájemného -, které přesahuje pět dnů ode dne splatnosti, povinen zaplatit pronajímateli poplatek z prodlení. Tedy od 1. 1. 2014 již poplatek z prodlení nedopadá na prodlení s platbou nájemného, ale pouze na prodlení s úhradou plnění spojených s užíváním bytu.

20. Pro případ prodlení s úhradou nájemného může pronajímatel požadovat pouze úrok z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády. Tento žalobce nežádá. Naopak žádá za prodlení s úhradou nájmu poplatek z prodlení, na tento však nemá nárok. Soud proto žalobu v části požadavku na úhradu poplatku z prodlení z dlužného nájemného zamítl, když soud nemohl nad rámec žalobního žádání přiznat zákonný úrok z prodlení.

21. Pokud jde o požadavek na úhradu částky 5.000 Kč jako náhrady za vyklizení bytu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p. a. od 1. 11. 2015 do zaplacení soud k tomuto uvádí následující.

22. Soud odkazuje na výše uvedené ohledně závěru, že nájemní vztah zanikl k 3. 12. 2015. Žalovaná tak nebyla povinna před tímto datem předmětný byt vyklidit a již z tohoto důvodu je třeba zamítnout žalobní požadavek na tvrzené náklady na vyklizení, k němuž došlo k 20. 10. 2015, jak tvrdí žalobce, respektive, jak se má podávat z faktury [jméno] [příjmení] [číslo].

23. Soud má dále za vyvrácené, že žalobce skutečně náklady vynaložil způsobem, jak je tvrzeno v žalobě, neboť z výpovědi [jméno] [příjmení] se podává, že tento předmětný byt nevyklízel a předmětnou fakturu za tvrzené vyklizení na částku 5 000 Kč nevystavil. Soud tedy má za vyvrácené toto žalobní tvrzení, proto žalobce dále nepoučoval dle § 118a odst. 3 o. s. ř. Tento skutkový závěr soudu je podpořen i výpovědí svědka [příjmení], který rovněž nevěděl o tom, že by svědek [příjmení] skutečně byt vyklidil a účtoval předmětnou částku, i výpovědí svědka [příjmení], který potvrzoval, že předmětný byt byl fakticky vyklizen až na drobnější věci.

24. Soud tedy žalobní požadavek na úhradu částky 5 000 Kč jakožto náhrady za vyklizení bytu zamítl.

25. Pokud jde o požadavek na úhradu 19.604,70 Kč na nedoplatku na službách, dodávkách vody, el. energie a plynu a odvodu odpadní vody v kalendářním roce 2015, resp. jejich poměrná část za rok 2015 do 30. 9. 2015 soud k tomuto uvádí následující.

26. Nároky žalobce plynoucí z předmětného nájemního vztahu se po 1. 1. 2014 již řídí o.z., s výjimkou rozúčtování a vyúčtování nákladů na služby za zúčtovací období, které započalo přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona a které se provede podle dosavadních právních předpisů.

27. S odkazem na výše citovanou úpravu zák. č. 67/2013 Sb. soud uzavírá, že podmínkou splatnosti nedoplatku za služby je, že bylo vyúčtování řádně provedeno a nájemce s ním byl seznámen. Vyúčtování provedené v rozporu s příslušnými předpisy nemůže vyvolat ani účinky, které s (řádným) vyúčtováním zákon spojuje. O vyúčtování úhrad za plnění poskytovaná s užíváním bytů lze hovořit a vyúčtování může přivodit splatnost nedoplatku plynoucího z tohoto vyúčtování jen tehdy, obsahuje-li všechny předepsané náležitosti a je-li v něm uvedena cena provedené služby ve správné výši. Vyúčtování postrádající některou z předepsaných náležitostí nebo znějící na cenu v nesprávné výši není řádným vyúčtováním a není způsobilé vyvolat splatnost nedoplatku plynoucího z vyúčtování. Jestliže je provedeno vyúčtování nesprávně, není zde (řádného) vyúčtování jako předpokladu pro vznik platební povinnosti. Protože (řádné) vyúčtování je také předpokladem pro vznik splatnosti částky v něm uvedené (nedoplatku), nestává se vyúčtovaná částka splatnou, a to ani z části. Na tomto závěru nemůže nic změnit skutečnost, že pozdější (řádné, správné) vyúčtování může (a většinou také bude), obsahovat – číselně vyjádřeno – zčásti nebo zcela i částky, jež byly původně (nikoli však řádně) vyúčtovány. Nejde zde totiž o to, zda – číselně vyjádřeno – bylo původní vyúčtování vyšší nebo nižší, případně stejné jako vyúčtování řádné (správné). Rozhodné je, že splatnost nedoplatku může nastat jedině na základě (v důsledku) řádného, tj. v souladu se všemi příslušnými předpisy provedeného, vyúčtování (viz NS 26 Cdo 1742/2005).

28. Soud v řízení o zaplacení nedoplatku z vyúčtování služeb zkoumá, zda vyúčtování bylo provedeno řádně a stalo se splatným bez ohledu na to, zda proti němu podal příjemce služeb námitky (NS 26 Cdo 2778/2019).

29. Žalobce podáním z 9. 11. 2017 výslovně potvrdil, že každoroční řádné vyúčtování žalované nikdy nedoručil. Soud tedy zamítl požadavek na tento nedoplatek na službách, neboť splatnost tohoto nedoplatku pro absenci řádného vyúčtování nenastala. Takovýmto vyúčtováním není ani podaná žaloba (ani tato nemá náležitosti řádného vyúčtování).

30. Pokud jde o požadavek na úhradu 9.869,50 Kč na nedoplatku na službách, dodávkách vody, el. energie a plynu a odvodu odpadní vody do konce roku 2014, po odečtení záloh zaplacených za celé období nájmu (tj. vč. záloh zaplacených v roce 2015), s úrokem z prodlení ve výši 8,05 Kč od 3. 3.2016 do zaplacení, soud k tomuto uvádí následující.

31. V podání ze dne 25. 4. 2016 žalobce uvedl, že tyto nedoplatky sestávají za odběr elektrické energie od 15. 3. 2013 do 30. 9. 2015 a za odběr plynu od 26. 7. 2013 do 20. 3. 2015. Fakticky se tak jedná o vyúčtování za roky 2013, 2014 a 2015.

32. Pokud jde o vyúčtování za roky 2014 a 2015, pak platí v plném rozsahu výše uvedené, neboť v té době již byla platná a účinná právní úprava, na kterou soud odkazuje výše, a žalobci tak nevznikl nárok na úhradu těchto nedoplatků, neboť pro nedostatečné vyúčtování se tyto nikdy nestaly splatnými.

33. Pokud jde o vyúčtování za rok 2013, pak soud k tomuto uvádí, že do roku 2014 existovala řada předpisů různé právní síly, které upravovaly dodávky jednotlivých služeb či médií a jejich účtování. Jednotná úprava zastřešující tuto problematiku neexistovala. Je tak nutno v tomto ohledu vyjít z článku 4 odst. 1 nájemní smlouvy uzavřené mezi stranami a z tohoto se podává, že nároky na vyúčtování byly i ve světle výše citované judikatury fakticky stejné. Vůlí stran totiž bylo to, aby žalovanému jakožto nájemci bylo předloženo řádné vyúčtování s tím, že teprve poté vzniká nárok na úhradu nedoplatku. I z obsahu smlouvy uzavřené mezi stranami se totiž podává, že dle článku 4 odst. 1 měla žalovaná jakožto nájemce právo na to, aby jí bylo předloženo vyúčtování, které je konkrétní, srozumitelné a přezkoumatelné a kterému by se mohla v případě nesouhlasu s údaji v něm uvedenými bránit.

34. I pokud jde o tento nedoplatek, pak žalobce rovněž potvrdil, že žádné vyúčtování žalované průběžně nedodával. Tedy takovýto nedoplatek se nestal nikdy splatným a soud proto žalobu v tomto rozsahu zamítl.

35. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 a § 151 odst. 1 o.s.ř., tedy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V souzeném případě byl předmět řízení v tarifní hodnotě 44 473,50 Kč a žalobce byl z pohledu nákladů řízení úspěšný jen co do částky 10 000 Kč. Po zohlednění úspěchu každé ze stran tak byla v řízení převážně úspěšná žalovaná v rozsahu 55,02%.

36. V souzeném případě tak soud přiznal žalované náhradu nákladů řízení ve výši 4x režijního paušálu ve výši á 300 Kč dle § 151 odst. 3 o.s.ř., a to za vyjádření k žalobě ze dne 27. 6. 2016 a 3x účast u jednání soudu. Tedy po zohlednění míry úspěchu činí nárok na náhradu nákladů řízení 165 Kč. Jejich zaplacení uložil soud neúspěšnému žalobci ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o.s.ř., když k delší lhůtě plnění či k plnění ve splátkách neshledal soud žádný důvod.

37. Podle § 148 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř. stát má podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou splněny předpoklady pro osvobození od soudních poplatků; u žádného z účastníků tyto předpoklady splněny nejsou (žalované nebyl ustanoven zástupce pro nedoložení majetkových poměrů). Žalobce byl v řízení neúspěšný v rozsahu 77,51 %, proto jej soud zavázal k placení nákladů státu v tomto rozsahu. Žalovaná byla neúspěšná v rozsahu 22,49%, proto ji soud zavázal k placení nákladů státu v tomto rozsahu. Výše nákladů státu činí 599,27 Kč (svědečné svědka [příjmení] [jméno]), tedy žalobce je povinen uhradit 464,50 Kč a žalovaný 134,77 Kč.