10 C 57/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem JUDr. Tomášem Bělohlávkem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce anonymizována dvě slova údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 901 000 Kč s příslušenstvím

I. Zamítá se žaloba na úhradu 901 000 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 11,75% p.a. od [datum] do zaplacení.

II. Žalobce je povinen uhradit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 900 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se žalobou ze dne [datum] (podanou téhož dne) domáhá náhrady ušlého zisku ve výši 901.000 Kč, a to za dobu omezení osobní svobody, konkrétně za období od [datum] do [datum], kdy byl ve výkonu vazby, a od [datum] do [datum], kdy byl ve výkonu trestu odnětí svobody. Ušlý zisk požaduje za toto období, tedy celkem 901 dní ve výši 1.000 Kč za 1 den, tedy v částce 901.000 Kč.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila, uvedla, že žalobce žalobou uplatněný nárok u ní předběžně neuplatnil, že dne [datum] byl uplatněn nárok na náhradu nemajetkové újmy, nikoli na náhradu ušlého zisku. Dále žalovaná namítla promlčení, neboť k pravomocnému skončení trestního stíhání došlo dne [datum] a žalobce podal žalobu až dne [datum], tedy uplynula marně dvouletá promlčecí lhůta dle § 33 odškodňovacího zákona.

3. Ze žádosti o odškodnění z [datum] soud zjistil, že právní zástupce žalobce se obrátil na [anonymizováno] se žádostí o odškodnění, z této žádosti však soud zjistil, že žalobce žádal [anonymizováno] o odškodnění zásahu do jeho základních práv, svobod a důstojnosti, neboť byl ve výkonu trestu odnětí svobody a ve vazbě dobu delší než 2 roky. Soud tak má pouze za zjištěné, že žalobce se s odkazem na judikaturu odškodňující nemajetkovou újmu za nezákonné odnětí svobody domáhal odškodnění ve výši 901.000 Kč. Soud z tohoto přípisu nezjistil, že by žalobce uplatnil u žalované předběžně nárok na náhradu ušlého zisku.

4. Ze spisu Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, sp. zn. [spisová značka] soud zjistil, že usnesením Policie ČR č.j. [anonymizováno] [číslo] z [datum] bylo zahájeno ve smyslu § 160 trestního řádu trestní stíhání, mimo jiné žalobce, a to pro zvlášť závažný zločin zavlečení podle § 172 odst. 2, 3 písm. a) a e) trestního zákoníku. Dne [datum] byl žalobce zadržen policií, o čemž je sepsán protokol o zadržení osoby podezřelé. Usnesením Okresního soudu v Hradci Králové ze dne [datum] bylo rozhodnuto tak, že žalobce se bere do vazby z důvodu § 67 písm. a), b) i c) trestního řádu s tím, že se vazba započítává od okamžiku omezení osobní svobody, tj. od [datum]. Z příkazu k přijetí do vazby se podává, že vazba obviněného byla započítána od [datum], dne [datum] byla podána obžaloba, mimo jiné na žalobce, rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací] bylo rozhodnuto ve vztahu k žalobci tak, že je vinen v obžalobě popsaným skutkem a že spáchal zločin zavlečení dle § 172 odst. 2,3 písm. a), e) trestního zákoníku, a to jakožto návodce dle § 24 odst. 1 písm. b) trestního zákoníku a žalobce byl odsouzen k trestu odnětí svobody na dobu 5 let. Byl zařazen do věznice s dozorem a byl mu uložen trest vyhoštění na dobu 5 let. Na rozsudku je doložka právní moci k [datum]. Rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [spisová značka] bylo rozhodnuto ve vztahu k žalobci tak, že se odvolání státní zástupkyně a všech obžalovaných zamítá. Na tomto rozsudku je doložka právní moci [datum]. Následně pak usnesením Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí] pod č.j. [spisová značka] bylo rozhodnuto tak, že se zrušují rozsudek Vrchního soudu v Praze z [datum] v části, jímž došlo k zamítnutí odvolání žalobce, a jemu předcházející rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích, z [datum], jakož i všechna na ně navazující rozhodnutí, která z tohoto důvodu pozbyla podkladu. Usnesením Nejvyššího soudu z [datum rozhodnutí] č.j. [spisová značka] [číslo] pak bylo rozhodnuto tak, že se žalobce nebere do vazby, a to v návaznosti právě na zrušení rozhodnutí soudů obou instancí. Z příkazu k propuštění z výkonu trestu odnětí svobody pak soud zjistil, že žalobce byl propuštěn dne [datum] z výkonu trestu odnětí svobody, dále rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, z [datum] bylo ve vztahu k žalobci rozhodnuto tak, že se zprošťuje obžaloby dle § 226 písm. c) trestního řádu, na tomto rozhodnutí je doložka právní moci [datum].

5. Soud ve věci učinil závěr o skutkovém stavu, který koresponduje s výše popsanými skutkovými zjištěními. Toto se týká zejm. průběhu trestního řízení, otázky předběžného uplatnění nároku a jeho obsahu a data podání žaloby ve zdejším řízení.

6. Soud ve věci nehodnotil důkazy týkající se podnikatelských výsledků [právnická osoba] [anonymizováno], konkrétně daňové přiznání této právnické osoby za rok [rok]. Dále soud zamítl návrh na provedení důkazů účetní závěrkou této společnosti za rok [rok], návrh na provedení důkazů doložením, že tato společnost hradila daně za rok [rok] a návrh na vypracování znaleckého posudku na účetnictví této společnosti za toto období. To vše z důvodu, že posuzování výsledku hospodaření této společnosti za rok [rok] nemá pro toto řízení relevanci, a to zejména proto, že soud shledal, že nárok žalobce je promlčený.

7. Soud posoudil věc po právní stránce podle výše uvedených ustanovení: Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v účinném znění (dále i jen„ OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 cit. zák. odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle § 5 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Podle § 9 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené rozhodnutím o vazbě má také ten, na němž byla vazba vykonána, jestliže bylo proti němu trestní stíhání zastaveno, jestliže byl obžaloby zproštěn nebo jestliže byla věc postoupena jinému orgánu. Podle § 32 OdpŠk se nárok na náhradu škody podle tohoto zákona promlčí za tři roky ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Je-li podmínkou pro uplatnění práva na náhradu škody zrušení rozhodnutí, běží promlčecí doba ode dne doručení (oznámení) zrušovacího rozhodnutí. Nejpozději se nárok promlčí za deset let ode dne, kdy poškozenému bylo doručeno (oznámeno) nezákonné rozhodnutí, kterým byla způsobena škoda; to neplatí, jde-li o škodu na zdraví. Nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Podle § 33 OdpŠk se nárok na náhradu škody způsobené rozhodnutím o vazbě, trestu nebo ochranném opatření promlčí za dva roky ode dne, kdy nabylo právní moci zprošťující rozhodnutí, rozhodnutí, jímž bylo trestní řízení zastaveno, zrušující rozhodnutí, rozhodnutí, jímž byla věc postoupena jinému orgánu, nebo rozhodnutí odsuzující k mírnějšímu trestu. Podle § 35 odst. 1 OdpŠk promlčecí doba neběží ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců. Podle § 26 OdpŠk, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem ("o.z."). Podle § 14 odst. 1 OdpŠk se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle ust. odst. 3 cit. § je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Ust. § 15 odst. 2 OdpŠk pak stanoví, že poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

8. V řízení nebylo prokázáno, že by žalobce svůj nárok uplatněný touto žalobou u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1,3 odškodňovacího zákona, nicméně s odkazem na usnesení Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací] soud na splnění této podmínky řízení netrval, neboť ze závěru odvolacího soudu se podává, že lze od tohoto požadavku v tomto konkrétním případě upustit za situace, kdy žalované byla doručena žaloba a tato plnit odmítá. Tedy předběžné projednání nemá v tomto případě relevantního významu. Soud v tomto směru rovněž odkazuje na, pro soud prvé instance závazné, závěry soudu odvolacího, se kterými se soud prvé instance plně ztotožňuje, a to sice že předběžným uplatněním nároku ze dne [datum] žalobce neuplatnil u žalované nárok na náhradu ušlého zisku, když formuluje nárok na náhradu škody, respektive újmy jemu způsobené, v souvislosti s výkonem vazby a trestu jakožto zásah do svých základních práv, svobody a důstojnosti, nikoli jako nárok na náhradu ušlého zisku.

9. Na jednání konaném dne [datum] pak byl žalobce soudem ve smyslu § 118a odst. 1,3 o.s.ř. upozorněn, že je třeba doplnit relevantní skutková tvrzení, zda nárok ušlého zisku výslovně u žalované žalobce někdy uplatnil a žalobce k tomuto doplnil, že v tomto směru nemá žádná skutková tvrzení ani důkazní návrhy. Tedy předběžné uplatnění nároku na náhradu škody u žalované žalobce nedotvrdil.

10. Předpokladem odpovědnosti státu za škodu je splnění tří podmínek: 1) existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem nebo nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. Absence i jen jednoho z těchto předpokladů vylučuje odpovědnost státu.

11. Žalobce se po skutkové stránce domáhá, a to zejména v návaznosti na doplnění ze [datum], ušlého zisku v celkové částce 901.000 Kč, a to ušlého zisku za dobu omezení na své osobní svobodě v období od [datum] do [datum], když byl vazebně stíhán od [datum] do [datum] a od tohoto data poté ve výkonu trestu odnětí svobody do [datum]. S ohledem na omezení osobní svobody tak nemohl podnikat, přičemž odkazuje na hospodářský výsledek v roce [rok]; přičemž po skutkové stránce pak žalobce tvrdí ušlý zisk spol. [právnická osoba], s níž své podnikání spojuje.

12. Žalovaná vznesla k celému žalobou uplatněnému nároku námitku promlčení, jak výslovně potvrdila na jednání konaném dne [datum].

13. Pokud jde o prvou z podmínek odpovědnosti státu, a to sice odpovědnostní titul, pak soud uzavírá, že žalobce po skutkové stránce svůj nárok odvozuje od nezákonných rozhodnutí, na jejichž základě byl vzat do vazby, resp. ve výkonu trestu odnětí svobody.

14. Z průběhu naříkaného řízení pak soud zjistil, že v tomto směru jsou odpovědnostním titulem usnesení o vzetí do vazby žalobce z [datum], kterým byl žalobce počínaje dnem [datum] vzat do vazby, když toto usnesení bylo v posledku odklizeno usnesením Nejvyššího soudu z [datum], kterým bylo v návaznosti na zrušující rozsudek Nejvyššího soudu z téhož dne rozhodnuto tak, že žalobce se do vazby nebere. Ve vztahu k omezení osobní svobody žalobce jsou dále nezákonnými rozhodnutími rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, z [datum] a Vrchního soudu v Praze z [datum], neboť na základě těchto byl od [datum] do [datum] žalobce ve výkonu trestu odnětí svobody a obě tato rozhodnutí byla odklizena až rozsudkem Nejvyššího soudu z [datum] pro svou nezákonnost. V případě všech těchto tří rozhodnutí je splněna podmínka, že tato nabyla právní moci či byla předběžně vykonatelná a že tato byla pro nezákonnost změněna či zrušena. Rovněž všechna tato rozhodnutí vedla k tomu, že žalobce byl ve výkonu vazby, resp. výkonu trestu odnětí svobody v období od [datum] do [datum] (vazba) a poté do [datum] ve výkonu trestu odnětí svobody.

15. Pro úplnost soud uvádí, že nezákonným rozhodnutím je i usnesení o zahájení trestního stíhání z [datum]. Soud v tomto směru odkazuje např. na závěry přijaté v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], neboť toto usnesení bylo v posledku odklizeno zprošťujícím rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, z [datum]. Toto nezákonné rozhodnutí však nemá pro toto řízení relevanci, neboť žalobce výslovně odvozuje svůj nárok na ušlý zisk od omezení osobní svobody, přičemž na základě tohoto usnesení žalobce na osobní svobodě omezen nebyl, k tomu došlo výše citovanými třemi nezákonnými rozhodnutími.

16. Soud tak uzavírá, že odpovědnostní titul ve formě tří výše citovaných nezákonných rozhodnutí je dán.

17. Soud se proto dále zabýval vznesenou námitkou promlčení.

18. Podle § 33 OdpŠk se nárok na náhradu škody způsobené rozhodnutím o vazbě, trestu nebo ochranném opatření promlčí za dva roky ode dne, kdy nabylo právní moci zprošťující rozhodnutí, rozhodnutí, jímž bylo trestní řízení zastaveno, zrušující rozhodnutí, rozhodnutí, jímž byla věc postoupena jinému orgánu, nebo rozhodnutí odsuzující k mírnějšímu trestu.

19. Toto ustanovení stanoví zvláštní promlčecí lhůtu pro uplatnění nároků na náhradu škody způsobených rozhodnutím o vazbě, trestu nebo ochranném opatření. Jde o speciální ustanovení ve vztahu k § 32 odst. 1 OdpŠk. Dopadá výlučně na nároky na náhradu škody, nikoli nemajetkové újmy.

20. K tomuto soud odkazuje na závěry Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. [spisová značka], dle nichž subjektivní promlčecí doba v délce tří let zakotvená v ustanovení § 32 odst. 1 větě první zákona č. 82/1998 Sb. je svou povahou obecnou subjektivní promlčecí dobou, zatímco dvouletou objektivní promlčecí dobu dle § 33 zákona č. 82/1998 Sb. lze považovat za promlčecí dobu speciální. Posledně uvedená lhůta tak sice má před lhůtou uvedenou v ustanovení § 32 odst. 1 větě první přednost, uplatní se však pouze v situaci, kdy žalobce dovozuje svou škodu z rozhodnutí o vazbě, trestu nebo ochranném opatření.

21. Předpokladem založení odpovědnosti při nárocích na náhradu škody způsobených rozhodnutím o vazbě či trestu je – vedle toho, že musí být škoda způsobena jedním z těchto rozhodnutí (tj. v příčinné souvislosti s ním) - že dojde ke zrušení účinků daného rozhodnutí, a to v důsledku, mimo jiné, pravomocného zproštění obžaloby (§ 226 tr. řádu) nebo jiného zrušujícího rozhodnutí.

22. V případech spadajících pod § 33 OdpŠk se pak uplatní výlučně objektivní promlčecí lhůta, tj. není podstatné, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a kdo za ni odpovídá, ale kdy nastala událost, se kterou je počátek běhu promlčecí lhůty spojen. Promlčecí lhůta počíná běžet v posuzovaném případě ode dne, kdy nabylo právní moci zprošťující rozhodnutí, příp. zrušující rozhodnutí.

23. Promlčecí lhůta dle § 33 OdpŠk je dvouletá a běh promlčecí lhůty se staví po dobu předběžného projednání nároku, nejdéle na dobu šesti měsíců (§ 35).

24. V posuzovaném případě je tak relevantní pravomocné ukončení trestního řízení, tedy právní moc zprošťujícího rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka [obec], z [datum]. Neboť právní mocí tohoto zprošťujícího rozsudku (právní moc ke dni [datum]) počala běžet dvouletá promlčecí lhůta pro nárok žalobce na náhradu ušlého zisku z titulu omezení osobní svobody. Tedy na náhradu ušlého zisku, který žalobce dovozuje z rozhodnutí o nezákonné vazbě a nezákonném výkonu trestu odnětí svobody.

25. Jak uvedeno, tato lhůta je dvouletá a tato lhůta tak uplynula dnem [datum]. Žalobce předmětnou žalobu podal ke zdejšímu soudu až [datum], tedy nárok uplatněný žalobou je promlčen.

26. V posuzovaném případě nedošlo ke stavění běhu promlčecí lhůty dle § 35 odst. 1 odškodňovacího zákona, neboť žalobce nárok na náhradu ušlého zisku u žalované předběžně nikdy neuplatnil. Jak uvedeno výše, podání žalobce z [datum] je podáním, kterým žalobce u žalované předběžně uplatnil nárok ve výši 901.000 Kč, přičemž tento nárok je formulován jakožto odškodnění za zásah do základních práv a svobod, cti a důstojnosti. Z obsahu tohoto podání se tak dle soudu prvé instance jednoznačně podává, že žalobce žádá odškodnit nemajetkovou újmu za nezákonné omezení osobní svobody, ať už vazební, či výkonem trestu odnětí svobody.

27. Soud prvé instance i z tohoto důvodu proto řízení původně zastavil, avšak usnesením Městského soudu v Praze z [datum] bylo rozhodnuto tak, že řízení se nezastavuje, když odvolací soud uzavřel, že z podání žalobce z [datum] sice nelze dovodit požadavek na odškodnění ušlého zisku, nicméně za dané situace je zřejmé, že žalovaná nárok na ušlý zisk odškodnit odmítá, a trvat na předběžném projednání nároku je tak v dané situaci nadbytečným.

28. Soud tedy dospěl k závěru, že žalobce u žalované předběžně nárok na náhradu ušlého zisku nikdy neuplatnil, a ani k poučení, kterého se žalobci dostalo ve smyslu § 118a odst. 1 o.s.ř. na jednání konaném dne [datum], žalobce nedoplnil, že by se tak někdy stalo.

29. Soud tak uzavírá, že nebyly naplněny podmínky § 35 odst. 1 odškodňovacího zákona a že běh promlčecí lhůty tedy nebyl stavěn a tato lhůta marně uplynula dne [datum].

30. K žalobcem uváděné obraně argumentací ohledně situací, kdy lze rezignovat na požadavek předběžného uplatnění nároku, soud uvádí, že v tomto případě se jedná o judikaturu, v níž dovolací soud dovodil okolnosti, za kterých není třeba trvat na splnění podmínky předběžného projednání nároku a kdy lze v řízení dále pokračovat. Jedná se tak o judikaturu týkající se splnění podmínek pro vedení řízení. Nelze však z této dovozovat, že za situace, kdy soud má sice na tuto podmínku vedení řízení rezignovat (neboť např. z postoje žalované je zřejmé, že další nároky již plnit nehodlá nebo žalované již byla doručena žaloba a v rámci řízení se již vyjádřila ve vztahu k žalobci negativně), že by toto rezignování na splnění této podmínky suplovalo předběžné uplatnění nároku v tom směru, že by je bylo třeba považovat za uplatnění nároku ve smyslu § 14 a 15 odškodňovacího zákona s účinky dle § 35 odst. 1 odškodňovacího zákona.

31. Žalobce dále v řízení namítl rozpor vznesené námitky promlčení s dobrými mravy.

32. Soud na jednání konaném dne [datum] proto žalobce poučil ve smyslu § 118a odst. 1,3 o.s.ř. o nutnosti doplnit relevantní skutková tvrzení k této námitce. Žalobce po tomto poučení doplnil obecný odkaz na judikaturu dovolacího soudu, dle které je třeba posuzovat konkrétní okolnosti každého poškozeného a možný rozpor námitky promlčení s dobrými mravy v jeho konkrétním případě. Jediným konkrétním tvrzením ve vztahu k žalobci pak však bylo pouze to, že žalobce je osobou neznalou práva, úprava promlčecí doby je nejednotná a žalobce žil v domnění, že nárok řádně předběžně uplatnil a u soudu poté uplatnil žalobou ještě v průběhu běhu promlčecí lhůty. Soud tak uvádí, že žalobce ani přes poučení, kterého se mu dostalo, nedoplnil relevantní skutková tvrzení k tomu, aby mohl soud posoudit, zda v konkrétním případě žalobce byly naplněny konkrétní skutkové okolnosti, pro které by vznesená námitka promlčení mohla být v rozporu s dobrými mravy. Soud v tomto směru odkazuje právě na závěry dovolacího soudu, aprobované i soudem ústavním, dle kterých by skutečně okolnosti na straně poškozeného musely být výjimečného charakteru.

33. Uplatnění promlčecí námitky by se příčilo dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, kdy by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil, a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Je přitom nutno zdůraznit, že tyto okolnosti by musely být naplněny v natolik výjimečné intenzitě, aby byl odůvodněn tak významný zásah do principu právní jistoty, jakým je odepření práva uplatnit námitku promlčení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka])

34. V judikaturou zmiňovaných případech se pak jedná o zcela výjimečné okolnosti, které nastaly po vzniku nároku na náhradu příslušné újmy (např. sebevražda blízkého člena rodiny a nutnost poškozeného starat se o rodinu výlučně sám, což do té doby nečinil, a s tím související opomenutí nárok uplatnit apod.). V případě žalobce žádné takovéto výjimečné okolnosti tvrzeny nebyly a samotný fakt, že žalobce se mýlil v tom, jak dlouhá je promlčecí lhůta, takovouto okolností není.

35. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 o.s.ř., kdy plně úspěšné žalované přiznal plný nárok na náhradu nákladů řízení. V souzeném případě tak soud přiznal žalované náhradu nákladů řízení ve výši 3 režijních paušálů po 300 Kč dle § 151 odst. 3 o.s.ř., a to za písemné vyjádření k žalobě (soud nepřiznal odměnu za druhé, soudem nežádané vyjádření), účast na jednání soudu a přípravu na něj. Tedy celkově činí náklady řízení žalované 900 Kč.