10 C 58/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem JUDr. Tomášem Bělohlávkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 1 048 824 Kč s příslušenstvím

I. Zamítá se žaloba na úhradu 1 048 824 Kč.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se žalobou podanou dne 16. 4. 2020 domáhá po žalované nároků souvisejících s vydáním [značka automobilu], které zakoupil na základě kupní smlouvy ze dne [datum]. K tomuto žalobce uvádí, že předmětné vozidlo bylo dne [datum] odcizeno v SRN a bylo Policií České republiky zabaveno. V rámci šetření pak bylo usnesením ze dne [datum] rozhodnuto policií o tom, že se vozidlo vydává pojišťovně [anonymizována dvě slova], která uplatnila vlastnický nárok z důvodu, že původnímu vlastníkovi uhradila cenu tohoto vozidla, které mu bylo odcizeno. V žalobě žalobce uvádí, že toto rozhodnutí o vydání vozidla považuje za nezákonné, neboť bylo učiněno v rozporu s ustanovením § 80 trestního řádu, proti čemuž podal žalobce stížnost, tato však byla [anonymizováno] státním zastupitelstvím [anonymizováno] [část Prahy] ze dne [datum], zamítnuta. V žalobě žalobce uvádí, že tato rozhodnutí považuje za nezákonná a v jejich důsledku mu vznikla škoda ve výši 800 000 Kč, odpovídající kupní ceně vozidla, neboť v důsledku těchto rozhodnutí bylo vozidlo vydáno německé pojišťovně, přestože mělo být uloženo do úschovy, a vlastnické nároky řešeny v občanskoprávním řízení v ČR. Žalobce tak požaduje na náhradě škody částku, kterou uhradil na kupní ceně vozidla. Dále žalobce uvádí, že podal ve věci i ústavní stížnost proti předmětným rozhodnutím o vydání vozidla, nicméně v rámci řízení před Ústavním soudem mu bylo sděleno, že měl možnost, respektive povinnost, nejdříve vyčerpat veškeré prostředky, kterými se může domáhat vydání vozidla, konkrétně toto řešit civilní cestou. Žalobce proto zahájil řízení v SRN, u [příjmení] soudu v [obec], proti pojišťovně [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]. Žalobce v tomto řízení však nebyl úspěšný a žaloba byla zamítnuta. Žalobce podal i neúspěšné odvolání. Konečným rozhodnutím je pak rozhodnutí [název soudu], ze [datum]. Žalobce pak tedy tvrdí, že v souvislosti s tímto sporem vynaložil prostředky na náhradu nákladů protistrany v částce 4 624,10 EUR, přepočteno kurzem ČNB toto činí 120 157 Kč, a tuto částku rovněž považuje za škodu, která mu vznikla, a za kterou stát odpovídá. Dále žalobce požaduje v souvislosti s tímto sporem náhradu škody ve formě nákladů, které vynaložil na německého právního zástupce v předmětném sporu, a to ve výši 4 965 EUR, přepočteno kurzem ČNB tedy částku 128 667 Kč Tyto částky považuje žalobce rovněž za škodu. V závěru žaloby žalobce uvádí, že předmětná usnesení je třeba považovat za nesprávný úřední postup, ze kterého vznikla nesprávná rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení. Žalobce se proto žalobou domáhá souhrnně vydání škody ve výši 1 048 824 Kč.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila podáním z 11. 6. 2020. V tomto učinila nesporným, že žalobce žalobou uplatněný nárok uplatnil, a to již dne 6. 5. 2014, pokud jde o částku 800 000 Kč, a poté opakovaně dne 16. 10. 2019, pokud jde o souhrnně nyní žalovanou částku. Žalovaná v tomto směru odkázala na své stanovisko, že nelze ve věci shledat odpovědnostní titul ve formě nezákonného rozhodnutí a požadovanou škodu nepřiznala. Žalovaná rekapituluje průběh trestního řízení a uvádí, že není splněna podmínka pro odpovědnostní titul nezákonného rozhodnutí spočívající v tom, že by se jednalo o rozhodnutí pravomocné, které bylo pro nezákonnost zrušeno či změněno příslušným orgánem. Z tohoto důvodu tak nároky zcela odmítá. Žalovaná vyjadřuje rovněž podivení nad tím, že žalobce žádá náhradu nákladů řízení, v němž nebyl úspěšný, a to konkrétně v řízení vedeném v Německu.

3. Ze shodných tvrzení účastníků má soud za prokázané, že žalobce žalobou uplatněný nárok u žalované předběžně uplatnil, a to konkrétně dne 17. 10. 2019.

4. K výzvě soudu poté žalobce ještě podáním z 10. 8. 2020 upřesnil, že pokud jde o pochybení na straně státu, respektive odpovědností titul, pak tento spatřuje v tom, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu. Tento popisuje tak, že policie automaticky vydala věc pojišťovně, ačkoli byla otázka vlastnického práva sporná a žalobce má své vlastnické právo za prokázané. Žalobce v tomto směru poukazuje na to, že uzavřel kupní smlouvu podle obchodního zákoníku, který umožňuje nabytí vlastnického práva i od nevlastníka. Naopak policie pak vycházela z toho, že se jedná o smlouvu uzavřenou podle zákoníku občanského a aplikovala zásadu, že nikdo nemůže převést více práv než sám má. Policie tak měla postupovat v tom směru, že dle § 80 odst. 1, trestního řádu, při takto existujících pochybnostech, uloží věc do úschovy a odkáže ty, kdož tvrdí, že jsou vlastníky věci, na uplatnění nároku v řízení ve věcech občanskoprávních. Žalobce tak má za to, že český policejní orgán nepostupoval v souladu se zákonem, když vozidlo vydal přímo německé pojišťovně, namísto toho, aby toto důsledně, postupem dle § 80 odst. 1, trestního řádu věc uložil do úschovy, a mohla být řešena věc nároku na vydání vozidla před českým soudem. Tato tvrzení žalobce potvrdil na jednání konaném dne 15. 12. 2020.

5. Ze žaloby podané u [anonymizována tři slova], žalobcem, proti [anonymizována tři slova], z [datum], dále z rozhodnutí [příjmení] soudu v [obec], sp. zn. [spisová značka], dále z usnesení [anonymizována tři slova] v [obec] I, sp. zn. [spisová značka] a dále z vyúčtování advokátní kanceláře [anonymizováno] a [anonymizováno] z [datum] soud zjistil, že žalobce se domáhal proti [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], v první instanci před [anonymizována dvě slova] a v druhé instanci před [anonymizována dvě slova], žalobou vydání předmětného vozidla, eventuálně vydání finančních prostředků vynaložených na koupi tohoto vozidla proti této pojišťovně. Soud dále zjistil, že žalobce byl se žalobou neúspěšný a že za zastupování v tomto řízení mu byla uložena povinnost, uhradit náklady protistrany ve výši 4 624,10 EUR a rovněž že byl povinen uhradit náklady svého právního zástupce za zastupování v tomto řízení ve výši 4 965 EUR.

6. Z kupní smlouvy uzavřené dne 25. 10. 2010 soud zjistil, že tohoto dne uzavřeli žalobce a paní [jméno] [příjmení] kupní smlouvu, jejímž předmětem bylo předmětné vozidlo [anonymizována dvě slova], a že vůlí stran bylo uzavřít tuto smlouvu podle obchodního zákoníku, konkrétně podle § 409 a následujících, obchodního zákoníku. Soud z této kupní smlouvy dále zjistil, že kupní cena měla být uhrazena zápočtem na půjčku ve stejné výši.

7. Z usnesení Ústavního soudu sp. zn. [anonymizováno] [ústavní nález] ze dne [datum] soud zjistil, že Ústavní soud odmítl ústavní stížnost žalobce, týkající se vydání předmětného vozidla do Německa, s tím, že žalobce nevyčerpal všechny možné prostředky ochrany svého práva, konkrétně žalobu na vydání tohoto vozidla.

8. Z přípisu státní zástupkyně [anonymizováno] státního zastupitelství [anonymizováno] [obec] z [datum] a ze stanoviska [stát. instituce] z téhož dne soud zjistil, že žalobce se opakovaně domáhal podání stížnosti pro porušení zákona, proti usnesení státní zástupkyně ze dne 14. 6. 2011 a žalobci bylo v tomto směru sděleno, že ministr spravedlnosti neshledal zákonné důvody k podání této stížnosti.

9. Ze spisu Policie České republiky, [stát. instituce], [číslo jednací] soud zjistil následující. Dne [datum] policie vydala záznam o zahájení úkonů trestního řízení, kdy byly zahájeny úkony trestního řízení ve věci pozměnění identifikačních znaků vozidla [anonymizována dvě slova], neboť měla policie za to, že je dostatečně odůvodněn závěr, že v přesně nezjištěné době do dne 29. 6. 2010, neznámý pachatel naplnil skutkovou podstatu přečinu legalizace výnosů z trestné činnosti tím, že provedl neoprávněný násilný zásah do [příjmení] tohoto vozidla, [značka automobilu]. Tímto zásahem pak došlo k legalizaci motorového vozidla a jeho následnému zaregistrování pod jinou identitou do registru motorových vozidel v rámci ČR. Dne 18. 11. 2010 policie opravila záznamy o zahájení úkonů trestního řízení, přičemž tato oprava se týká správného označení [příjmení] kódu vozidla, které bylo původně uvedeno chybně. Usnesením Policie České republiky z 16. 5. 2011 [číslo jednací], rozhodla policie tak, že podle § 80 odst. 1, vydává [značka automobilu], původní [registrační značka] a české [registrační značka], [právnická osoba] [anonymizováno]. V rámci tohoto policie konstatovala, že odborným vyjádřením Odboru kriminalistické techniky a expertíz, odbor kriminalistika odvětví metalografie, z [datum], bylo zjištěno, že výše uvedené výrobní číslo předmětnému vozidlu nepřísluší a uvádí jiné originální výrobní číslo vozidla. Dále uvádí, že s využitím mezinárodní spolupráce bylo zjištěno, že předmětné vozidlo bylo 26. 5. 2010 odcizeno v SRN, kdy věc šetří [příjmení] [jméno]. Dále je uvedeno, že z materiálů dodaných pojišťovnou [anonymizována dvě slova] vyplývá, že původní vlastník předmětného vozidla byl po jeho odcizení odškodněn pojišťovnou a v souladu s pojistnými podmínkami se tato pojišťovna pak stala vlastníkem vozidla. Vzhledem k výše uvedenému pak policejní orgán rozhodl o navrácení předmětného vozidla právě pojišťovně, neboť o jejím právu na věc není pochyb. Na usnesení je ručně doplněno, že usnesení bylo převzato zmocněncem pojišťovny 17. 5. 2011. Právní zástupce žalobce [právnická osoba], podal stížnost proti tomuto usnesení, a to dne [datum], doručenou policii [datum], dále dne [datum] žádal o vrácení věci. Rovněž pak [datum], tato druhá žádost se týká právě předmětného vozidla a jeho vydání. [anonymizováno] státní zastupitelství [anonymizováno] [část Prahy] usnesením sp. zn. [číslo jednací] ze [datum rozhodnutí] zamítla stížnost [právnická osoba], s. r. o., jako nedůvodnou, k této státní zastupitelství uvádí, respektive rekapituluje postup podle § 80 odst. 1, trestního řádu, uvádí, že vozidlo již není pro trestní řízení třeba, proto policejní orgán rozhodoval o tom, zda se věc vrátí, nebo vydá jiné osobě, a uvádí, že v tomto případě právo na věc uplatnila pojišťovna [anonymizována dvě slova], a policejní orgán rozhodl že o jejím právu na věc není pochyb. Z listin shromážděných v průběhu přípravného řízení vyplynulo, že jako vlastník vozidla byla zapsána paní [jméno] [příjmení], která [datum] uzavřela kupní smlouvu právě se [právnická osoba], [anonymizováno], a uvádí, že k nabytí vlastnického práva k předmětnému vozu však nedošlo. V tomto směru argumentuje občanským zákoníkem, konkrétně zásadou, že nikdo nemůže na druhého převést více práv, než sám má. Dále státní zastupitelství přiznává pochybení ohledně doručování usnesení, které mělo být doručováno společnosti, nikoli přímo jeho jednateli. Nicméně vzhledem k tomu, že se stěžovatelka, to jest společnost, takto o usnesení dozvěděla, nedošlo k porušení jejich práv. Ve spise je dále založeno odborné vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví metalografie z [datum], z tohoto se podává, že je odůvodněn jednoznačný závěr, že zkoumanému vozidlu [anonymizována dvě slova], náleží jiné originální [příjmení], jehož složení se uvádí. Ve spise je rovněž založena kupní smlouva uzavřená [datum] mezi kupujícím [právnická osoba], a [jméno] [příjmení], tato je nadepsána kupní smlouva podle obchodního zákoníku č. 513/1991, dále je ve spise založena trojdohoda mezi [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [právnická osoba], [anonymizováno], a [jméno] [příjmení], která se týká úhrady kupní ceny vozidla zápočtem zápůjčky. Ve spise je dále založen přípis z 15. 3. 2011, podepsaný [anonymizováno] [jméno] [příjmení] [anonymizována dvě slova], adresovaný Policii ČR, [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [část Prahy] jsou zasílány podklady policii, nutné k uvolnění vozidla, to jest předmětného vozidla [anonymizována dvě slova], a v přípisu je dokládáno, že vlastníkem předmětného vozidla je německá pojišťovna [anonymizována dvě slova], která žádá, aby vozidlo v případě nálezu po nabytí právní moci usnesení, bylo vráceno do Německa. Přílohou této žádosti, respektive tohoto přípisu, je živnostenský list žadatele, [anonymizováno] [jméno] [příjmení], prohlášení o vlastnictví v německém a českém jazyce, od pojišťovny [anonymizována dvě slova], plná moc od této pojišťovny, dále plná moc od [právnická osoba] a další plné moci. Dále hlášení o krádeži od [příjmení] [jméno] z 21. 7. 2010 a dále fotokopie technického průkazu (přílohy jsou pak součástí spisu). Ve spise je tedy založeno v německém jazyce i s předkladem, prohlášení [anonymizována dvě slova] z [datum], kterým tato pojišťovna prohlašuje, že její pojištěnec byl odškodněn částkou 38 341,60 EUR a v tomto pojišťovna tvrdí, že se stala vlastníkem vozidla a náleží jí tedy právo s vozidlem nakládat.

10. Soud ve věci učinil následující závěr o skutkovém stavu: Žalobce uzavřel dne [datum] s paní [jméno] [příjmení] kupní smlouvu na vozidlo [anonymizována dvě slova] s tím, že vůlí stran bylo uzavřít tuto kupní smlouvu podle obchodního zákoníku. Z policejního spisu má dále soud za prokázané, že policií bylo následně zjištěno, že vozidlo, které bylo předmětem této kupní smlouvy, bylo v předchozím období odcizeno ve [příjmení] [anonymizováno] [země], a že v rámci legalizace výnosu z trestné činnosti došlo ke změně [příjmení] kódu tohoto vozidla. Soud má dále za zjištěné, že v rámci trestního řízení byly Policii České republiky předány podklady od německé pojišťovny [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], zahrnující mimo jiné prohlášení o tom, že tato pojišťovna je vlastníkem předmětného vozidla, neboť vyplatila pojistné plnění jeho původnímu vlastníkovi, kterému bylo vozidlo odcizeno, a rovněž byly policii doloženy doklady o tom, že došlo ke krádeži předmětného vozidla v SRN. Z policejního spisu se rovněž podává, že policie měla za zjištěné, že skutečně u předmětného vozidla došlo ke změně jeho [příjmení] kódu a že se jedná o vozidlo, které bylo odcizeno právě osobě, která měla u této pojišťovny pojištění uzavřeno. Usnesením z 16. 5. 2011 pak policie rozhodla tak, že předmětné vozidlo vydala německé pojišťovně [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], právě s odůvodněním, že po zjištění originálního výrobního čísla vozidla se jedná o vozidlo, které bylo v Německu odcizeno osobě, která byla u této pojišťovny pojištěna a které tato plnila pojistné plnění. Soud má rovněž za zjištěné, že proti tomuto žalobce podal stížnost a že tato stížnost byla následně zamítnuta [anonymizováno] státním zastupitelstvím [anonymizováno] [část Prahy] 14. 6. 2011. Soud nemá za zjištěné, že by tato dvě rozhodnutí byla zrušena pro nezákonnost. Soud má za zjištěné, že žalobce se domáhal ochrany svých práv dále cestou ústavní stížnosti, tato byla však odmítnuta a v návaznosti na to, že Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, pro nevyčerpání všech prostředků ochrany práv žalobce, pak žalobce zahájil řízení v Německu, o vydání vozidla, respektive financí. Soud má ohledně tohoto za zjištěné, že žalobce byl v tomto řízení neúspěšným a u obou instancí byla jeho žaloba na vydání vozidla, respektive vydání finančního ekvivalentu, zamítnuta. Soud má v řízení rovněž za prokázané, že kupní cena vozidla činila 800 000 Kč a rovněž i to, že žalobce uhradil náklady protistrany v řízení vedeném ve [příjmení] [anonymizováno] [země], ve výši 4 624,10 EUR a svému právnímu zástupci že uhradil za zastupování v tomto řízení částku 4 965 EUR.

11. Soud posoudil předmětnou věc po právní stránce podle následujících ustanovení: Podle ust. § 1 zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen „OdpŠk“ nebo „zákon“), stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 zákona odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle ust. § 5 písm. a), b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Podle ust. § 13 odst. 1 zákona stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle odst. 2 tohoto ustanovení pak právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda. Podle ust. § 26 zákona, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem ("o.z."). Podle § 31 zákona (1) náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu; dle odst. 2 náhradu nákladů řízení může poškozený uplatnit jen tehdy, jestliže neměl možnost učinit tak v průběhu řízení na základě procesních předpisů, anebo jestliže mu náhrada nákladů takto již nebyla přiznána; a dle odst. 3 náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení a zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování, přičemž výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně. Podle § 14 odst. 1 cit. zák. se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle ust. odst. 3 cit. § je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Ust. § 15 odst. 2 cit zák. pak stanoví, že poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

12. V řízení bylo prokázáno, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

13. Předpokladem odpovědnosti státu za škodu je splnění tří podmínek: 1) existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem nebo nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku. Existence všech těchto podmínek musí být bezpečně prokázána, přičemž důkazní břemeno leží na poškozeném.

14. Žalobce se po žalované domáhá úhrady tří částek, jakožto majetkové škody, která mu měla vzniknout, přičemž po skutkové stránce pochybení na straně orgánů veřejné moci dovozuje z toho, že v rámci trestního řízení mu poté, co mu bylo vozidlo zabaveno, toto nebylo vráceno, respektive že toto nebylo vydáno do úschovy, ale bylo vydáno přímo německé pojišťovně, když žalobce má za to, že v této chvíli bylo minimálně sporným, kdo je vlastníkem vozidla, a policejní orgány tak pochybily, pokud nepostupovaly v souladu s § 80 odst. 1, trestního řádu a neuložily vozidlo do úschovy. Žalobce dále dovozuje, že z tohoto důvodu mu nebylo umožněno bránit své vlastnické právo před českými soudy, znalými českého práva, které by respektovaly, respektive znaly ujednání obchodního zákoníku, umožňující nabytí vlastnického práva i od nevlastníka, čehož se u německých soudů nedovolal, když tyto české právo neznají, případně nesprávně aplikují.

15. Nesprávný úřední postup není v zákoně č. 82/1998 Sb. (kromě § 13 odst. 1 věty druhé a třetí citovaného zákona) nijak definován, obecně se jím v soudní praxi rozumí porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti, a to i při takových úkonech, které jsou prováděny v rámci činnosti rozhodovací, avšak neodrazí se bezprostředně v obsahu vydaného rozhodnutí (Vojtek, P.: Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, 63 s.). Za nesprávný úřední postup je tak třeba mít všechna ta deliktní jednání způsobená orgány a osobami uvedenými v § 3 odškodňovacího zákona, která jsou v jejich obvyklé rozhodovací činnosti nesprávná (a tudíž ve svém důsledku nezákonná), která se přímo nepromítla do obsahu rozhodnutí. Stalo-li se tak, jde o odpovědnost založenou vydáním takového rozhodnutí a kritérium jeho nesprávnosti se projevuje v kvalifikovaném deliktním jednání, totiž v rozhodnutí, které lze mít za nezákonné.

16. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29.6.1999, sp. zn. 2 Cdon 129/97 se pak podává, že odpovědnost za škodu z nesprávného úředního postupu orgánu státu nezakládají vady řízení (např. při shromažďování podkladů pro rozhodnutí, hodnocení zjištěných skutečností, a právním posouzení), jestliže měly za následek nesprávné rozhodnutí.

17. V posuzovaném případě tak žalobcem tvrzený nesprávný úřední postup pojmově nemůže být tímto odpovědnostním titulem, neboť žalobce vytýká policii to, že nesprávně vyhodnotila okolnosti týkající se vydání předmětného vozidla a rozhodla tak, že vozidlo se vydává německé pojišťovně. Žalobce tak policii vytýká to, že nesprávně vyhodnotila parametry ustanovení § 80 odst. 1 trestního řádu, což je ale přesně činnost, která přímo a bezprostředně vedla k vydání usnesení Policie České republiky z 16. 5. 2011, kterým bylo rozhodnuto o tom, že se vozidlo vydává německé pojišťovně. Vytýkaný postup orgánů činných v trestním řízení, zahrnující právě vyhodnocení naplnění kritérií § 80 odst. 1 trestního řádu, stran toho, zda jsou dány pochyby o vlastnictví k vozidlu či nikoli, tedy byl přímo podkladem pro vydání tohoto rozhodnutí. Pojmově se tak nemůže jednat o nesprávný úřední postup. Odpovědnost státu by přicházela v úvahu pouze z titulu vydání nezákonného rozhodnutí. Tato právní kvalifikace náleží soudu, avšak ze skutkových tvrzení uvedených v žalobě se podává, že žalobce proti tomuto usnesení o vydání věci německé pojišťovně brojil, toto však bylo potvrzeno státním zastupitelstvím, a žalobce dále netvrdil, že by obě tato rozhodnutí, či některé z nich, bylo následně jakýmkoli orgánem zrušeno pro nezákonnost.

18. Soud tak uzavírá, že tvrzená pochybení nemohou být pojmově nesprávným úředním postupem a podmínky pro existenci druhého z možných odpovědnostních titulů, nezákonného rozhodnutí, nejsou naplněny (nedošlo ke zrušení rozhodnutí). Soud proto žalobu, pro absenci odpovědnostního titulu, v celém rozsahu zamítl, a to pokud jde o všechny tři dílčí nároky na náhradu škody.

19. Nad rámec tohoto soud uvádí, že dle § 80 odst. 1 trestního řádu jsou orgány činné v trestním řízení, není-li věci k dalšímu řízení třeba a nepřichází-li v úvahu její propadnutí či zabrání, povinny tuto vrátit tomu, kdo ji vydal, nebo komu byla odňata. Pokud však na tuto uplatňuje právo osoba jiná, vydá se tomu, o jehož právu na věc není pochyb. Při pochybnostech se pak věc uloží do úschovy a osoba, která si na věc činí nárok, se upozorní, aby jej uplatnila v řízení ve věcech občanskoprávních. Z výše popsaného skutkového stavu se podává, že policie za situace, kdy měla jednoznačně z odborného vyjádření za prokázané, že došlo k odcizení předmětného vozidla, tedy že předmětem koupě bylo vozidlo kradené, které je jakožto kradené evidováno v SRN, nepochybila ani v tom směru, pokud toto vydala německé pojišťovně, a to i přesto, že žalobce tvrdil své vlastnické právo s odkazem na uzavřenou kupní smlouvu dle obchodního zákoníku. Lze v tomto směru přisvědčit žalobci, že argumentace státního zastupitelství občanským zákoníkem není přiléhavá, neboť kupní smlouva byla skutečně uzavřena dle zákoníku obchodního, který nabytí od nevlastníka umožňuje, nicméně jak soud uvedl výše, za situace, kdy bylo jednoznačně prokázáno, že jde o vozidlo odcizené, jehož se domáhá původní vlastník, respektive jeho pojišťovna, pak nelze v jednání policie shledávat postup, který by byl v rozporu s daným ustanovením trestního řádu (pokud by toto teoreticky pojmově mohlo nesprávným úředním postupem být, což však nemění nic na závěru soudu, učiněném výše).

20. Soud se dále zabýval i otázkou existence škody jako další podmínky odpovědnosti na straně státu. Pokud jde o podmínku vzniku škody na straně žalobce, pak soud zdůrazňuje zejm. judikované závěry, dle nichž i u objektivní odpovědnosti státu za škodu způsobenou výkonem veřejné moci je nezbytnou podmínkou právě samotný vznik škody na straně poškozeného. O takový případ nejde tam, kde v souvislosti s výkonem veřejné moci sice došlo k tomu, že žalobci vznikla újma na jmění (typicky právě úbytek, či odčerpání peněžních prostředků poškozeného), avšak poškozenému současně jako věřiteli vzniklo právo vůči jeho dlužníku, které může úspěšně uplatnit, resp. uspokojit. Zároveň platí, že nastala-li v důsledku výkonu veřejné moci taková situace, že mezi poškozeným a jinou osobou existují práva a povinnosti, která nejsou plněna, vzniká újma odškodnitelná podle zákona č. 82/1998 Sb. až tehdy, jestliže v právním vztahu těchto osob není možno dosáhnout plnění. Pouze v případě, že pohledávku poškozeného (oprávněného) nelze jako přímý nárok uspokojit, vzniká oprávněnému majetková újma (škoda) spočívající ve ztrátě majetku (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 5. 2014, sp. zn. 30Cdo 1635/2013). Neexistuje-li škoda v době rozhodování soudu o uplatněném nároku na její náhradu, byl nárok uplatněn předčasně, což má za následek zamítnutí žaloby, tzv. "pro tentokrát", aniž by bylo třeba zabývat se splněním dalších předpokladů odpovědnosti za škodu (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 8. 2010, sp. zn. 25Cdo 2601/2010).

21. Soud dále uzavírá, že i v případě, že by odpovědnostní titul byl dán, by bylo nutno žalobu s ohledem na nesplnění podmínky vzniku škody, odškodnitelné státem na straně žalobce, zamítnout. Na jednání konaném dne 15. 12. 2020 žalobce po skutkové stránce jednoznačně uvedl, že po převodci vozidla, to jest po paní [jméno] [příjmení], se domáhal úhrady škody, která mu byla způsobena vyplacením finančních prostředků za toto odcizené vozidlo, nicméně toto řízení sám ukončil zpětvzetím žaloby, když uvěřil příslibu paní [příjmení], že na něj převede byt. Tato to však neučinila a žalobce novou žalobu nepodal, neboť již marně uplynula promlčecí lhůta. Žalobce rovněž ani netvrdil, že by náklady, které byl nucen vynaložit v souvislosti s řízením v Německu, uplatnil po paní [příjmení], když toto řízení byl nucen zahájit proto, že na něj převedla vozidlo, jehož vlastníkem nebyla, a které bylo odcizené. Dalším z důvodů pro zamítnutí žaloby, by tak byla i její předčasnost (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 8. 2010, sp. zn. 25Cdo 2601/2010).

22. Pro úplnost se soud vyjadřuje i k otázce příčinné souvislosti, když lze ve stručnosti konstatovat, že příčinou vzniku škody na straně žalobce, pokud jde o škodu tvořenou hodnotou vozidla, není to, že toto policie vydala německé pojišťovně, ale to, že zaplatil za vozidlo paní [příjmení], která nebyla jeho vlastníkem a nesplnila tak svoji povinnost, převést na něj vlastnické právo k vozidlu. Ani podmínka příčinné souvislosti ve vztahu k takto tvrzené škodě není splněna, a příčinná souvislost je přetržena. Pokud jde o škodu tvořenou náklady na právní zastoupení a náklady hrazenými protistraně v řízení vedeném v SRN, pak zde je nutno rovněž dospět k závěru o přetržení příčinné souvislosti s tvrzeným nesprávným úředním postupem, spočívajícím ve vydání vozidla do Německa, když je nutno akceptovat, že příčinou toho, proč žalobce hradil náklady v řízení vedeném v Německu, bylo to, že jeho právo k vozidlu, to jest jeho tvrzené vlastnické právo, nebylo shledáno důvodným, nikoli to, že policie vozidlo do Německa vydala. Rovněž tak tedy není v příčinné souvislosti náhrada škody v souvislosti s náklady na právní zastoupení v takto vedeném řízení. Pokud jde o příčinnou souvislost, pak naopak výsledek řízení vedeného v Německu tuto ve vztahu k jednání policie vylučuje, když výsledek řízení vedeného v Německu potvrdil, že vlastníkem je skutečně tato pojišťovna, tedy že policie jednala správně.

23. V souzeném případě tak byla zcela úspěšná žalovaná, proti které byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta, proto jí soud přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 1 režijního paušálu 300 Kč dle § 151 odst. 3 o.s.ř., a to za písemné vyjádření k žalobě. Jejich zaplacení uložil soud neúspěšnému žalobci ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o.s.ř., když k delší lhůtě plnění či k plnění ve splátkách neshledal soud žádný důvod.