10 C 63/2019

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem JUDr. Tomášem Bělohlávkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, IČO , sídlem adresa o zaplacení 139 417 Kč s příslušenstvím I) Žalovaná je povinna uhradit žalobci 38 252,20 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od 8. 11. 2019 do zaplacení, a dále úroky z prodlení z částky 100 583 Kč ve výši 10 % ročně od [datum] do 11. 6. 2020, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku. II) Zamítá se žaloba ve zbývajícím žalobním požadavku na zaplacení 101 164,80 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 8. 11. 2019 do zaplacení. III) Žalovaná je povinna uhradit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 26 684 Kč, a to k rukám právního zástupce žalobce do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se žalobou podanou dne 4. 11. 2019 domáhá finančního zadostiučinění za nesprávný úřední postup ve formě nepřiměřené délky řízení, vedeného u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] s tím, že uvádí, že se jednalo o dědické řízení, na jehož celkovou délku měl zásadní vliv průběh řízení vloženého, vedlejšího, vedeného u téhož soudu pod sp. zn. [spisová značka], kde se řešily otázky související s tímto dědickým řízením. Naříkané řízení tak trvalo dle žalobce třináct let a žalobce žádá na finančním odškodnění částku 240 000 Kč, když vychází ze základní částky ročního odškodnění 17 000 Kč. Žalobce rekapituluje průběh obou naříkaných řízení a uvádí, že v řízení sice nedocházelo k výraznějším průtahům, nicméně celková délka je nepřiměřená vzhledem k tzv. soudnímu ping-pongu, kdy zejména soud prvé instance nebyl schopen vyprodukovat autoritativní rozhodnutí, které by obstálo v soudním přezkumu, když opakovaně rozhodoval v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu. Žalobce uvádí, že složitost věci nebyla zanedbatelná, když byla provedena celá řada důkazů, nicméně ani ta neodůvodňuje celkovou délku řízení. Uvádí, že žalobce se svým chováním na délce řízení nepodílel, a nepřiměřená délka řízení je způsobena zjevnou neschopností [název soudu] a [název soudu] vygenerovat meritorní rozhodnutí, které by obstálo v přezkumu. Žalobce uvádí, že řízení pro něj mělo velký význam, neboť se jednalo o dědictví v hodnotě mnoha miliónů korun a hrozily značné náklady řízení a bez tohoto určení žalobce neměl možnost s děděným majetkem disponovat. Řízení nakonec bylo ukončeno smírem. Tedy žalobce sám přispěl k tomu, že naříkané řízení bylo ukončeno. Podáním ze dne 13. 7. 2020 pak vzal žalobce žalobu částečně zpět, a to co do žalovanou dobrovolně uhrazené částky 100 583 Kč. Podáním ze dne 16. 12. 2020 pak žalobce rekapituloval v žalobě uvedené důvody svědčící pro důvodnost žalobního návrhu.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila podáním ze dne 24. 6.2020, přičemž uvádí, že v daném případě došlo k nesprávnému úřednímu postupu a že žalobci bylo poskytnuto zadostiučinění ve výši 100 583 Kč. Žalovaná rekapituluje průběh naříkaných řízení, dospívá k závěru, že dědické řízení trvalo dvanáct let a deset měsíců a v samotném dědickém řízení neshledává období procesní nečinnosti. Vložené řízení o určení dědického práva pak probíhalo devět let a deset měsíců a to opakovaně na všech třech stupních soudní soustavy a takováto délka již není tolerovatelná, když na délku řízení měla negativní vliv zejména opakované rušení rozsudků soudu prvního stupně soudem odvolacím. Celkovou délku řízení tak pro délku řízení vloženého hodnotí jakožto nepřiměřenou, vychází ze základní částky ročního odškodnění ve výši 17 000 Kč a tuto snižuje o 50% v souhrnu pro složitost věci, stupně soudní soustavy a sdílenou újmu.

3. Ze shodných tvrzení účastníků má soud za prokázané, že žalobce žalobou uplatněný nárok u žalované předběžně uplatnil, a to dne 7. 5. 2019.

4. Žaloba byla původně podána ještě žalobcem [titul] [celé jméno původního účastníka], tento však neuhradil soudem v stanovené lhůtě soudní poplatek, a proto bylo řízení ve vztahu k tomuto žalobci zastaveno usnesením ze dne 30. 1. 2020 pod č. l. 65.

5. V důsledku zpětvzetí návrhu žalobcem pak soud řízení usnesením ze dne 27. 8. 2020 pod č. l. 110 co do částky 100 583 Kč zastavil.

6. Z výpisu z bankovního účtu právního zástupce žalobce ze dne 11.6.2020 a ze stanoviska žalované ze dne 9.6.2020 soud zjistil, že žalovaná uhradila žalobci dne 11.6.2020 odškodnění za újmu způsobenou nesprávným úředním postupem ve formě nepřiměřené délky naříkaného řízení ve výši 100 583 Kč.

7. Ze spisu vedeného [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] soud zjistil následující. Dne [datum] zemřel [jméno] [celé jméno původního účastníka] [datum narození]. Policie podává podnět k projednání dědictví s ohledem na držení zbraní 18. 7. 2006, je činěno zjišťování v červenci 2006 ohledně okruhu možných dědiců a notářku JUDr. Evu Jaklovou kontaktuje právní zástupkyně manželky zemřelého, paní [příjmení] [celé jméno původního účastníka]. Je dohledávána případná závěť a tato je dohledána. Pověřená notářka kontaktuje JUDr. Marii Malou, notářku, která má k dispozici předmětnou závět o zůstaviteli, dále jsou činěny dotazy na banku. Závěť je notářkou JUDr. Marií Malou zaslána pověřené notářce JUDr. Jaklové 27. 9. 2006. Závěť je založena ve spise, má formu notářského zápisu z [datum] a zahrnuje i listiny o vydědění. Jako dědici jsou v závěti obmyšlené dcera zůstavitele [celé jméno žalobkyně] a manželka zůstavitele [část obce] [celé jméno původního účastníka]. Zůstavitel vydědil svého syna [titul] [celé jméno původního účastníka]. Dne 31. 10. 2006 se koná předběžné šetření u notáře a tohoto se účastní, mimo jiné žalobkyně [celé jméno žalobkyně]. Tento den je dnem, kdy se o tomto řízení tedy dozvěděla. V rámci dědického řízení je pak činěno zjišťování ohledně vlastnictví nemovitých věcí, osobních vozidel a družstevních podílů. Listiny k tomuto jsou založeny ve spise. Ve spise je dále založen protokol o vyrozumění pro neopomenutelného dědice, kterým je [titul] [celé jméno původního účastníka]. Z tohoto se podává, že žalobkyně sporuje důvody pro jeho vydědění. V září 2006 notářka komunikuje s [název soudu] ohledně vyjasnění, zda u tohoto nejsou uloženy jiné závěti zůstavitele. Protokoly o tomto šetření jsou založeny 16. 10. 2006. Žalobkyně zasílá 8. 11. 2006 notářce doklady k držení zbraní a v listopadu 2006 notářka kontaktuje banku za účelem zjištění zůstatku, jakož i stavební bytové družstvo a dohledává i cenné papíry a další majetek. [datum] sděluje notářka informace o majetku zůstavitele manželka zemřelého a dokládá k tomuto listinné důkazy. V listopadu 2006 odpovídá středisko cenných papírů ohledně vlastnictví cenných papírů zůstavitele notářce. 28. 11. 2006 činí notářka další součinnostní dotazy k upřesnění majetku zůstavitele, zejména opakovaně kontaktuje banky. Ve spise jsou pak založeny odpovědi subjektů, které byly dotazovány, zejména katastrálního úřadu a bank, tyto byly doručeny v prosinci 2006. Soud v prosinci 2006 rovněž vyjasňuje otázku družstevních podílů zůstavitele, včetně komunikace s těmito družstvy. 20. 12. 2006 sděluje zástupce [titul] [celé jméno původního účastníka], že byla dosažena shoda dědiců ohledně osoby znalce, která by měla nemovité věci ve vlastnictví zůstavitele ocenit, družstvo [anonymizováno] odpovídá na součinnost 3. 1. 2007, stavební bytové družstvo [obec a číslo] odpovídá 17. 1. 2007. Zástupce [titul] [celé jméno původního účastníka] zasílá notářce vypracované znalecké posudky 30. 1. 2007, a to celkem 9 kusů. V únoru 2007 zasílá zástupkyně manželky originál ocenění nábytku. Notářka kontaktuje v únoru 2007 znalce za účelem upřesnění, zda jím stanovená cena je cenou obvyklou a 9. 2. 2007 kontaktuje dědice za účelem doplnění obvyklé ceny zbývajícího movitého majetku, který je specifikován. Ve vztahu k manželce činí stejný dotaz notářka 14. 2. 2007. Znalec odpovídá notářce 5. 3. 2007, manželka zasílá požadovaný posudek 8. 3. 2007. Zástupce syna kontaktuje notářku 27. 3. 2007. V dubnu 2007 komunikuje notářka s dědici a 6. 4. 2007 řeší otázku bezpečnostní schránky s bankou a činí dotazy na účastníky řízení ohledně upřesnění tvrzení ohledně majetku a jeho obvyklé ceny. Banka odpovídá 19. 4. 2007, notářka pak 10. 5. 2007 kontaktuje příslušný Finanční úřad [obec a číslo]. Syn zůstavitele kontaktuje notářku 10. 5. 2007, manželka reaguje na dotazy notářky přípisem doručeným 15. 5. 2007. V květnu 2007 odpovídá notářce Finanční úřad v [obec]. Notářka komunikuje se spoluvlastníkem nemovitosti zůstavitele ohledně vypořádání zůstatku z výtěžku z této nemovitosti, a to v květnu 2007. Notářku kontaktuje právní zástupce žalobkyně 28. 5. 2007 a poté i zástupce syna 30. 5. 2007. Notář nařizuje další jednání na 26. 6. 2007. V mezidobí odpovídá notářce Finanční úřad [anonymizováno] [část Prahy] soud tomuto odpovídá 13. 6. 2007. Zástupce syna [titul] [celé jméno původního účastníka] žádá o odročení nařízeného jednání. Notářka komunikuje v červnu 2007 s [název soudu] ohledně části majetku. Jednání notáře je nařízeno na 22. 8. 2007. Jednání se koná 21. 8. 2007. Jsou přítomny manželka [příjmení] [celé jméno původního účastníka], syn [titul] [celé jméno původního účastníka] [celé jméno žalobkyně] a jejich zástupci. Je projednáván rozsáhlý majetek a je konstatováno, co zůstalo mezi účastníky sporným. Jednání je ukončeno usnesením, kterým se jednání před soudním komisařem končí s tím, že věc bude předložena soudu. [název soudu] poté vydal [datum] usnesení, pod č. j. [číslo jednací]. Tímto určil obvyklou cenou majetku a rozhodl o vypořádání dědictví. Zástupce syna [titul] [celé jméno původního účastníka] žádá 17. 10. 2007 o prodloužení lhůty k případnému odvolání a toto odvolání je pak doručeno soudu 22. 10. 2007 24. 10. 2007 se odvolává i žalobkyně. Dne 21. 11. 2007 zasílá zástupce syna konečnou verzi odvolání. Věc je předložena odvolacímu soudu 15. 1. 2008. Manželka se vyjadřuje k podaným odvoláním. V únoru 2008 soud vyzývá poté 6. 5. 2008 k úhradě soudních poplatků za podané odvolání. Spis je poté vrácen odvolacím soudem 20. 5. 2008 z důvodu nedořešení poplatkové povinnosti za podaná odvolání. 7. 2. 2008 podává manželka návrh na vydání předběžného opatření, týkající se užívání osobního vozidla [anonymizováno] a [název soudu] toto předběžné opatření nařídil usnesením z 12. 2. 2008. Proti tomuto se odvolává žalobkyně i syn [titul] [celé jméno původního účastníka]. Věc je předložena odvolacímu soudu 20. 3. 2008 a usnesením MS dne [datum] je předběžné opatření nařízené soudem prvé instance zrušeno. Ve spise je pak založeno doplnění trestního oznámení podaného synem zůstavitele proti manželce zůstavitele. Věc je znovu předložena odvolacímu soudu 17. 6. 2008 a městský soud rozhoduje usnesením z [datum rozhodnutí] pod č. j. [číslo jednací] tak, že ruší usnesení soudu prvního stupně a věc vrací k dalšímu řízení, a to z důvodu, že soud první instance se nevypořádal s tím, že pozůstalý syn [titul] [celé jméno původního účastníka] zpochybňuje dědické právo pozůstalé manželky ze závěti, a že k jeho tvrzení že na získání členského podílu [příjmení] [příjmení] byly použity výlučné prostředky zůstavitele a rovněž poskytnutí částky 1 000 000 Kč, jakožto půjčky a rovněž i k dalším námitkám pozůstalé dcery zůstavitele nebyly zjištěny všechny účty zůstavitele a pozůstalé manželky. Rovněž se pochyby týkají nedostatku skutkových zjištění ohledně movitého majetku v chatě v [obec]. Protože se těmito námitkami těchto dědiců soud nezabýval, soud musel napadené usnesení zrušit. Soud v návaznosti na toto činí součinnostní dotazy na banky a žádá o doplnění tvrzení a listin účastníky dědického řízení. Notářku kontaktuje právní zástupkyně manželky 21. 10. 2008 s tím, že manželka je dlouhodobě v zahraničí a nevybavuje si, o jaký movitý majetek by se mělo jednat. Notářku kontaktuje pak i zástupce syna 29. 10. 2008. Notářka pak opakovaně kontaktuje právní zástupce manželky, tato reaguje 27. 11. 2008. Usnesením ze dne 22. 12. 2008 pak rozhodl [název soudu] pod č. j. [číslo jednací] tak, že odkázal pozůstalého syna [titul] [celé jméno původního účastníka], aby do jednoho měsíce od právní moci podal žalobu na určení, že je dědicem ze zákona a že manželka [příjmení] [celé jméno původního účastníka] není dědičkou ze závěti. Dědické řízení bylo přerušeno. Syn zůstavitele poté kontaktuje soud, že změnil právní zastoupení a požaduje prodloužení lhůty, s čímž soud souhlasí a lhůtu stanoví na 10. 3. 2009 11. 1. 2011 kontaktuje dědický soud zástupce manželky s tím, že odvolacím soudem byl ve věci určení dědického práva potvrzen rozsudek soudu prvého stupně, kterým byla zamítnuta žaloba syna [titul] [celé jméno původního účastníka], že je tento dědicem. Notářka sjednává telefonicky termín jednání na 1. 2. 2011, toto jednání se koná [datum] a účastní se jí manželka zůstavitele a žalobkyně. Jednání notářky je odročeno do doby, než budou zjištěny další zůstatky na případných účtech. Strany v mezidobí zakládají notářce doklady ohledně těchto jiných bankovních účtů a notářka činí součinnostní dotazy v průběhu února 2011. V mezidobí 17. 6. 2009 sděluje manželka, že netrvá na vydání předběžného opatření a řízení o návrhu na vydání předběžného opatření je usnesením ze dne 10. 7. 2009 zastaveno. Další jednání před notářkou se koná 19. 4. 2011 za účasti zástupců manželky, žalobkyně a jejího zástupce a na toto jednání se dostavil v 10:40 hodin [titul] [jméno] [jméno], zástupce syna [titul] [celé jméno původního účastníka], který předkládá ověřenou kopii závěti z 5. 5. 1999 s tím, že se zavazuje předložit originál této závěti. Ve spise je založen protokol o zjištění stavu této závěti z 28. 4. 2011, když je konstatováno, že zástupce syna originál nedoložil a je zjišťován stav této závěti. Je konstatováno, že je psaná na stroji, podepsaná zůstavitelem a dvěma svědky a jedná se o ověřenou kopii. Originál k dispozici není. Přípisem ze dne 27. 4. 2011 [titul] [celé jméno původního účastníka] sděluje, že ověřená kopie má stejnou váhu jako originál a že předložení originálu není nutné, neboť tato prokazatelně ke dni úmrtí existovala. Notářka vyzývá [titul] [celé jméno původního účastníka] [datum] k neprodlenému předložení originálu závěti. 11. 5. 2011 sděluje [titul] [celé jméno původního účastníka], že je pracovně nedostupný a že má notářka kontaktovat jeho zástupce. Notářka vyzývá tohoto zástupce [datum]. Notářku kontaktuje právní zástupkyně manželky 10. 6. 2011 s tím, že požaduje předložení originálu závěti. Dne 15. 6. 2011 kontaktuje notářku zástupce syna s tím, že originál nelze dohledat. Ve spise jsou pak založeny listiny s paralelně probíhajícího sporu u [název soudu] ve věci [spisová značka] 9. 8. 2011 sděluje manželka notářce, že uzavření věci smírem a dohodou je nemožné. Právní zástupce žalobkyně sděluje 19. 8. 2011 notářce, že nemá námitky proti nově předložené závěti. Usnesením ze dne [datum rozhodnutí] pod č. j. [číslo jednací] rozhodl soud tak, že pozůstalý syn [titul] [celé jméno původního účastníka] dcera [celé jméno žalobkyně] se odkazují, aby do jednoho měsíce od právní moci tohoto usnesení podali žalobu na určení, že jsou dědici ze závěti datované [datum] a dědické řízení bylo opět přerušeno. Tato žaloba byla podána 21. 10. 2011 k [název soudu]. Žalobci jsou [titul] [celé jméno původního účastníka] [celé jméno žalobkyně], žalovaná je [část obce] [celé jméno původního účastníka]. 21. 1. 2013 kontaktuje dědický soud zástupkyni manželky s návrhem na pokračování v řízení s tím, že uvádí, že zbývající dědici podali předmětnou žalobu vedenou pod sp. zn. 12 C 190/2011, avšak toto řízení bylo pravomocně zastaveno [datum] a soud tak může v řízení pokračovat. Z usnesení [název soudu] č. j. [číslo jednací] se podává, že řízení bylo zastaveno, když žalobci podali žalobu 21. 10. 2011, avšak podáním z 2. 10. 2012 vzali žalobu zpět. 6. 3. 2013 pak manželka urguje pokračování dědického řízení a k tomuto sděluje soud, přípisem z 6. 3. 2013, že dědický spis je připojen k dovolacímu řízení ve věci vedeném [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] tj. ohledně prvé žaloby o určení dědického práva a tyto spisy se dosud nevrátily. Přípisem z 13. 3. 2013 znovu urguje zástupce manželky pokračování v řízení s tím, že mají být spisy u dovolacího soudu vyžádány. Soud poté s touto žádostí kontaktuje Nejvyšší soud, a to 14. 3. 2013. V mezidobí soud komunikuje s [název soudu], pro nějž jsou důležité výsledky tohoto dědického řízení a soud v průběhu let 2013 2014 sděluje, že toto není pravomocně skončeno. V roce 2014 žádá o nahlédnutí do spisu Policie ČR. Soud policii odkazuje na soudy vyšších instancí, kde se spis nachází. Policie žádá o nahlédnutí do spisu znovu v březnu 2015, dále v červenci 2015. Přípisem pak kontaktuje soud právní zástupce syna zůstavitele [titul] [celé jméno původního účastníka], a to [datum] a sděluje informace o dalším z dlužníků. Další informace zasílá tento 18. 9. 2017, toto se rovněž jedná o pohledávky, které tvoří součást dědictví a jeho splacení tímto dlužníkem. Notářka odpovídá 27. 9. 2017, že v současné době není pověřena jakožto soudní komisař, a že dle jejího zjištění probíhá vedlejší řízení u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka]. Přípisem z 16. 1. 2019 pak kontaktuje soud právní zástupkyně paní [jméno] [příjmení], která je dědičkou po zemřelé manželce zůstavitele [část obce] [celé jméno původního účastníka] s tím, že ve věci vedené pod sp. zn. [spisová značka] byl uzavřen smír a byl vyřešen okruh dědiců. Ve spise je založeno usnesení [anonymizována tři slova] [část Prahy] j. [číslo jednací], kterým byl schválen smír účastníků v tom směru, že [titul] [celé jméno původního účastníka] není dědicem po zesnulém [jméno] [celé jméno původního účastníka] a paní [jméno] [příjmení] a [celé jméno žalobkyně] se zavazují uzavřít v dědickém řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka] dohodu, přičemž její obsahové náležitosti jsou v tomto usnesení uvedeny. Na tomto rozhodnutí je doložka právní moci 9. 1. 2019 [název soudu] poté zahájil řízení o pozůstalosti. Pověřil notářku JUDr. Janu Kreuzerovou, a to usnesením z 21. 1. 2019. Notářka svolává jednání na 28. 5. 2019 a ve věci je poté vydáno usnesení Obvodním soudem pro Prahu 8 [datum rozhodnutí], pod č. j. [číslo jednací], kterým se určuje, že v dědickém řízení bude pokračováno po zemřelé manželce se [jméno] [příjmení] a že tato nastupuje do práv a povinností manželky zůstavitele. Poté se koná jednání před notářkou 3. 6. 2019, je probírán rozsáhlý majetek a na základě tohoto je pak vydáno [název soudu] usnesení, a to [datum rozhodnutí] pod č. j. [číslo jednací], kterým se určuje obvyklá cena majetku a provádí se vypořádání rozsáhlého dědictví. Na usnesení je doložka právní moci k 26. 6. 2019.

8. Ze spisu vedeného [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] soud zjistil následující. Žaloba byla podána dne 26. 2. 2009, a to o určení dědictví ze zákona, žalobcem byl [titul] [celé jméno původního účastníka] žalovanou manželka zůstavitele [část obce] [celé jméno původního účastníka]. Referátem z 18. 4. 2009 byl žalobce vyzván k zaplacení soudního poplatku z podané žaloby a k doplnění žaloby. Poplatek byl uhrazen dne 12. 5. 2009. Dne 14. 5. 2009 bylo soudu doručeno doplnění žalobního návrhu. Referátem soudu z 25. 5. 2009 byl opětovně žalobce vyzván k doplnění žaloby, dne 18. 6. 2009 učinil další podání žalobce. Referátem soudu z 22. 6. 2009 bylo nařízeno jednání na 14. 10. 2009. Vyjádření žalované bylo podáno dne 20. 7. 2009. Referátem soudu z 30. 7. 2009 bylo vyjádření žalované zasláno žalobci. Dne 14. 10. 2009 proběhlo ve věci jednání, následuje podání žalované z 21. 10. 2009. Žádostí z 13. 11. 2009 byla prodloužena lhůta k napsání rozsudku do 12. 1. 2010. Rozsudkem č. j. [číslo jednací] byla žaloba zamítnuta, rozsudek byl účastníkům rozeslán dne 12. 1. 2010. Dne 3. 2. 2010 bylo doručeno odvolání žalobce a dne 4. 2. 2010 jeho doplnění. Referátem soudu z 18. 2. 2010 bylo odvolání žalobce rozesláno žalované k vyjádření a usnesením z 22. 2. 2010 byl žalobce vyzván k zaplacení soudního poplatku z podaného odvolání. Dne 2. 3. 2010 byl soudní poplatek žalobcem uhrazen. Dne 5. 3. 2010 bylo doručeno vyjádření žalované. Dne 11. 3. 2010 bylo podáno doplnění odvolání žalobce. Předkládací zprávou ze 17. 3. 2010 byla věc předložena dne 25. 3. 2010 Městskému soudu v Praze. Referátem soudu z 25. 6. 2010 bylo nařízeno jednání na 27. 7. 2010. Dne 8. 7. 2010 byla soudu doručena žádost žalobce o odročení jednání. Referátem soudu z 19. 7. 2010 bylo jednání odročeno na 10. 8. 2010. Dne 9. 8. 2010 bylo soudu doručeno vyjádření žalované k doplnění odvolání žalobce. Dne 10. 8. 2010 proběhlo jednání. Žádostí z 3. 9. 2010 byla prodloužena lhůta k vypracování rozsudku. Rozsudkem [název soudu] č.j. [číslo jednací] z [datum rozhodnutí] byl rozsudek soudu I. stupně potvrzen. Rozsudek byl účastníkům rozeslán na základě referátu soudu z 21. 9. 2010. Dne 3. 12. 2010 bylo podáno žalobcem dovolání. Referátem soudu z 27. 12. 2010 bylo dovolání rozesláno k vyjádření žalované a žalobce byl vyzván k zaplacení soudního poplatku. Dne 3. 3. 2011 bylo doručeno vyjádření žalované k dovolání žalobce. Na základě předkládací zprávy 29. 6. 2011 byl spis dne 2. 8. 2011 předložen Nejvyššímu soudu. Dne 16. 8. 2011 byl spis dovolacím soudem vrácen bez věcného vyřízení s pokynem o připojení spisu sp. zn. [spisová značka]. Dne 16. 8. 2011 byla soudní komisařce zaslána žádost k předložení dědického spisu. Dne 26. 9. 2011 bylo urgováno zapůjčení spisu. Dne 17. 10. 2011 došlo vyjádření soudní komisařky. Referátem soudu z 16. 11. 2011 byl spis spolu s dědickým spisem opětovně předložen dovolacímu soudu, a to dne 29. 11. 2011. Dne 22. 3. 2013 byl vyhlášen rozsudek Nejvyššího soudu č. j. [číslo jednací], jímž byly zrušeny rozsudky soudu I. a II. stupně. Z odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu z [datum] se přitom podává, že důvodem pro zrušení rozhodnutí soudu prvé i druhé instance byla skutečnost, že žalobce byl vyzván usnesením [název soudu] z [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] k podání žaloby na určení dědického práva ve smyslu § 175k odst. 2 o. s. ř., přičemž toto usnesení bylo neúplným v tom směru, že ani ve výroku ani v jeho odůvodnění nebylo uvedeno, proti jakému okruhu účastníků má být žaloba podána. Dovolací soud pak vytkl soudu prvé instance a zejména soudu odvolacímu, že žalobce nepoučili o tom, že žalobě nemůže být vyhověno pro nedostatek věcné legitimace, dokud se žalovanou ve sporu nestane také [celé jméno žalobkyně], neboť žalobce původně žalobu podal pouze proti bývalé manželce zůstavitele [část obce] [celé jméno původního účastníka]. Dle judikatury dovolacího soudu však musí být účastníky takovéhoto sporného řízení všichni účastníci dědického řízení, tedy účastníkem měla být i [celé jméno žalobkyně], a to i přes to, že dědické právo žalobce nesporuje. Jelikož v tomto směru nebylo žalobci poskytnuto poučení ani jedním ze soudů a mělo se tak stát, pak soud dovolací obě rozhodnutí zrušil. Dne 15. 4. 2013 byl spis vrácen soudu I. stupně. Referátem ze 17. 4. 2013 bylo nařízeno jednání na 24. 7. 2013. Dne 17. 7. 2013 byl žalovanou podán návrh na zrušení nařízeného jednání na 24. 7. a současně návrh na odmítnutí žaloby. Dne 22. 7. 2013 byl žalovanou podán návrh na zamítnutí žaloby pro nedostatek věcné legitimace. Dne 24. 7. 2013 proběhlo ve věci jednání. Dne [datum] bylo doručeno podání žalované. Dne 31. 7. 2013 bylo doručeno vyjádření žalobce. Dne 5. 8. 2013 bylo doručeno podání žalované. Dne 8. 8. 2013 bylo doručeno doplnění žaloby žalobcem. Usnesením z [datum rozhodnutí] č. j.: [číslo jednací] bylo řízení o žalobě v části požadavku na určení, že manželka zůstavitele není dědičkou zastaveno, a zároveň bylo připuštěno, aby do řízení přistoupila paní [celé jméno žalobkyně]. Referátem soudu z 12. 8. 2013 bylo nařízeno jednání na 16. 10. 2013. Dne 3. 9. 2013 bylo doručeno odvolání žalované proti výše citovanému usnesení. Referátem soudu z 9. 9. 2013 byla žalovaná vyzvána k doplnění odvolání. Zástupce žalované [příjmení] [celé jméno žalobkyně] byl soudem dne 18. 9. 2013 vyzván k doložení plné moci. Dne 19. 9. 2013 bylo doručeno doplnění odvolání žalované. Na základě předkládací zprávy z 23. 9. 2013 byl spis dne 24. 9. 2013 předložen Městskému soudu v Praze. Usnesením z [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací] bylo usnesení soudu I. stupně potvrzeno. Referátem z 16. 10. 2013 bylo nařízeno jednání na den 22. 11. 2013 a zároveň byla zaslána žádost o součinnost. Dne 16. 10. 2013 proběhlo jednání u soudu. Referátem soudu z 22. 11. 2013 bylo nařízeno jednání na 27. 1. 2014. Dne 27. 1. 2014 bylo doručeno vyjádření žalované č. 1, téhož dne proběhlo ve věci další jednání. Dne 7. 2. 2014 byl doručen závěrečný návrh žalované č.

1. Dne 10. 2. 2014 byl doručen závěrečný návrh žalobce. Dne 12. 2. 2014 byl ve věci vyhlášen rozsudek, kterým bylo určeno, že žalobce je dědicem ze zákona. Dne 28. 3. 2014 bylo soudu doručeno vyjádření žalované č.

2. Žádostí z 12. 5. 2014 byla prodloužena lhůta k napsání rozsudku. Rozsudek č. j. [číslo jednací] byl účastníkům rozeslán dne 12. 5. 2014. Usnesením soudu ze 17. 5. 2014 bylo rozhodnuto o nákladech řízení. Dne 30. 5. 2014 bylo doručeno odvolání žalované 1., referátem soudu z 2. 6. 2014 bylo odvolání rozesláno ostatním účastníkům k vyjádření a žalovaná 1. byla vyzvána k zaplacení soudního poplatku. Soudní poplatek z odvolání byl uhrazen dne 4. 6. 2014. Dne 13. 6. 2014 bylo doručeno vyjádření k odvolání žalované 1. Na základě předkládací zprávy ze 17. 6. 2014 byl spis předložen Městskému soudu v Praze dne 19. 6. 2014. Dne 12. 8. 2014 bylo odvolacímu soudu doručeno doplnění odvolání žalované č.

1. Referátem soudu z 12. 9. 2014 bylo nařízeno jednání na 16. 10. 2014. Referátem soudu ze 7. 10. 2014 bylo doplnění odvolání rozesláno účastníkům k vyjádření. Dne [datum] proběhlo jednání před odvolacím soudem. Usnesením odvolacího soudu z [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] byl rozsudek soudu I. stupně zrušen. Z odůvodnění usnesení odvolacího soudu ze [datum] se podává, že důvodem pro zrušení rozsudku soudu prvého stupně byla skutečnost, že soud prvého stupně sice ve věci provedl obsáhlé dokazování, avšak v odůvodnění reprodukuje jednotlivé důkazy, a to i protichůdně, aniž uvádí, jaká skutková zjištění z každého provedeného důkazu učinil a jak důkazy hodnotí. Takovéto souhrnné uvedení důkazů má pak za následek nepřezkoumatelnost rozsudku soudu prvního stupně a odvolacímu soudu nezbylo, než toto rozhodnutí zrušit Usnesení bylo účastníkům rozesláno dne 21. 11. 2014 spolu s přípisem soudu. Dne 25. 11. 2014 byl doručen souhlas s rozhodnutím bez nařízení jednání ze strany žalobce a žalované č. 2, dne 26. 11. 2014 ze strany žalované č.

1. Referátem z 2. 12. 2014 bylo nařízeno jednání na 10. 12. 2014. Dne 8. 12. 2014 byla doručena žádost žalované č. 1 o odročení jednání. Dne 9. 12. 2014 je založen úřední záznam, že žádosti žalované č. 1 nebude vyhověno. Při jednání dne 10. 12. 2014 byl vyhlášen rozsudek s tím, že soud opětovně rozhodl tak, že žalobce je dědicem ze zákona. Dne 15. 12. 2014 byl soudu doručen návrh na přiznání náhrady nákladů řízení. Rozsudek č.j. [číslo jednací] byl účastníkům rozeslán na základě referátu soudu ze 7. 3. 2015. Dne 20. 3. 2015 bylo doručeno odvolání žalované č.

1. Referátem soudu z 1. 4. 2015 bylo odvolání rozesláno ostatním účastníkům k vyjádření. Dne 30. 4. 2015 bylo doručeno sdělení žalované č.

1. Vyjádření k odvolání žalované č. 1 bylo doručeno dne 30. 4. 2015. Dne 15. 5. 2015 bylo doručeno doplnění odvolání žalované č.

1. Na základě předkládací zprávy z 15. 5. 2015 byl spis předložen dne 28. 5. 2015 Městskému soudu v Praze. Referátem z 2. 7. 2015 bylo nařízeno jednání na 3. 9. 2015. Dne 16. 7. 2015 byl doručen návrh žalované č. 1, aby věc byla přikázána jinému soudci. Usnesením odvolacího soudu č. j.: [číslo jednací] (správně 559) byl rozsudek soudu I. stupně opětovně zrušen a věc byla přikázána jinému soudci. Z odůvodnění usnesení odvolacího soudu z 3. 9. 2015 se podává, že odvolací soud zrušil rozhodnutí soudu prvé instance z důvodu, že nebyl opakovaně respektován právní závěr, pokud se jedná o procesní pochybení, spočívající v nesprávné aplikaci zásad obsažených v ustanovení § 157 odst. 2 o. s. ř. V tomto směru odvolací soud doplnil, že odůvodnění napadeného rozsudku, obsahuje pouze podrobný výčet provedených důkazů, avšak je převážně pouhým shrnutím obsahu soudního spisu, včetně doslovného přepisu výpovědi svědků, čímž soud prvé instance zopakoval původní chybu ve formě tzv. souhrnného zjištění. Z tohoto důvodu bylo rozhodnutí soudu prvé instance zrušeno a bylo rozhodnuto tak, že v dalším řízení věc projedná a rozhodne již jiný soudce. K rozeslání došlo na základě referátu soudu z 24. 9. 2015. K dotazu soudu účastníci dne 26. 11. 2015 sdělují, že ještě nejsou rozhodnuti, zda podají ve věci dovolání. Dne 30. 11. 2015 bylo doručeno dovolání žalobce, jenž bylo referátem soudu z 11. 12. 2015 rozesláno ostatním účastníkům. Dne 7. 1. 2016 byl žalobce vyzván k zaplacení soudního poplatku z podaného dovolání. Dne 21. 1. 2016 byl soudní poplatek žalobcem uhrazen. Dne 5. 2. 2016 byl spis zapůjčen OSP1. Dne 26. 2. 2016 bylo urgováno vrácení spisu. Dne 16. 2. 2016 bylo soudu doručeno sdělení zástupce žalované č. 1, že došlo k jejímu úmrtí. Dne 9. 3. 2016 byl zaslán zástupci žalované č. 1 přípis a dne 31. 3. 2016 bylo soudu doručeno její sdělení doplněné podáním z 22. 6. 2016 o stavu dědického řízení po zemřelé žalované č.

1. Přípisem z 27. 7. 2016 byla obeslána soudní komisařka, následuje sdělení komisařky z 22. 8. 2016 a urgence dotazu na stav řízení ze dne 19. 1. 2017, sdělení komisařky bylo soudu doručeno dne 31. 1. 2017. Dne 15. 2. 2017 byl učiněn úřední záznam, že v řízení bude pokračováno s dcerou žalované č.

1. Dne 14. 3. 2017 bylo doručeno podání dcery žalované č.

1. O uvedeném bylo rozhodnuto usnesením soudu z 30. 3. 2017. Dne 10. 4. 2017 byla doložena plná moc pro zastupování dcery zemřelé žalované č 1. Následuje přípis žalované z 29. 6. 2017. Na základě předkládací zprávy z 12. 7. 2017 byla věc dne 20. 7. 2017 předložena Nejvyššímu soudu. Dne 10. 8. 2017 byl spis vrácen bez věcného vyřízení se žádostí o přepis protokolu o jednání před odvolacím soudem. Dne 10. 8. 2017 byl spis předložen k vyhotovení protokolu. Dne 17. 8. 2017 byl spis vrácen odvolacím soudem spolu s přepsaným protokolem. Spis byl opětovně předložen Nejvyššímu soudu dne 24. 8. 2017. Dne 2. 10. 2017 bylo doručeno podání žalobce a poté žádost o sdělení okruhu případných dědiců z 2. 2. 2018. Usnesením z 19. 2. 2018 bylo dovolání žalobce odmítnuto. Spis byl vrácen soudu I. stupně dne 28. 2. 2018, rozhodnutí bylo účastníkům zaslána na základě referátu z 28. 3.2018. Referátem z 29. 6. 2018 bylo nařízeno jednání na 25. 9. 2018. Dne 21. 9. 2018 byla doručena žádost žalobce o odročení jednání. Doplnění žádosti bylo doručeno téhož dne. Referátem z 21. 9. 2018 bylo jednání odročeno na 13. 11. 2018. Dne 8. 11. 2018 byla doručena žádost I. [celé jméno žalobkyně] o odročení jednání. Dne 12. 11. 2018 byl soudu zaslán přípis, že se účastníci dohodli na smíru. Jednání ze dne 30. 11. 2014 bylo odročeno za účelem schválení smíru na 7. 12. 2018. Usnesení o schválení smíru bylo účastníkům rozesláno dne 7. 12. 2018 a nabylo právní moci dne 9. 1. 2019.

9. Soud učinil ve věci závěr o skutkovém stavu ohledně průběhu obou soudních řízení korespondující se skutkovými zjištěními popsanými výše. Z důkazů v řízení provedených byla učiněna skutková zjištění pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku, jak jej soud níže podává, plně postačující. Soud v odůvodnění rozsudku nerozvádí dílčí skutková zjištění učiněná z těch provedených důkazů, o něž rozhodnutí o věci samé posléze neopřel, toto se týká zejm. dalších žádostí žalobce o odškodnění týchž vedlejších řízení.

10. Soud posoudil předmětnou věc po právní stránce podle těchto ustanovení: Podle ust. § 1 zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen „OdpŠk“ nebo „zákon“), stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 zákona odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle ust. § 5 písm. a), b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. Podle ust. § 13 odst. 1 stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle ust. § 26 zákona, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem ("o.z."). Podle ust. § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného. Podle § 14 odst. 1 cit. zák. se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle ust. odst. 3 cit. § je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Ust. § 15 odst. 2 cit zák. pak stanoví, že poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

11. V řízení bylo prokázáno, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

12. Obecně platí, že předpokladem odpovědnosti státu za škodu dle OdpŠk je splnění tří podmínek: 1) existence odpovědnostního titulu (nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu), 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi odpovědnostním titulem a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku. Absence i jen jednoho z těchto předpokladů odpovědnosti je přitom důvodem pro zamítnutí nároku na náhradu škody.

13. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda soud vydal rozhodnutí v předmětném řízení v přiměřené lhůtě ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk. Pro řízení není obecně stanovena žádná lhůta, kterou by bylo možné považovat za přiměřenou. Judikatura Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku (dále i jen„ ESLP“) za aspekty přiměřenosti lhůty považuje jednak zájem účastníka na rychlém vyřízení věci a jednak obecný zájem na řádném výkonu spravedlnosti. Přitom přihlíží ke složitosti věci, chování účastníků a státních orgánů a významu řízení pro účastníka. Tomu odpovídá i ustanovení § 31a odst. 3 OdpŠk, dle kterého soud přihlíží při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného. Z konstantní judikatury dovolacího soudu vyplývá, že pro závěr, zda byla či nebyla konkrétní věc projednána v přiměřené lhůtě, je třeba celkovou délku jejího projednávání poměřit kritérii uvedenými v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4761/2009). Jak přitom plyne z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3331/2011, je z hlediska závěru o přiměřenosti délky řízení třeba hodnotit všechna takto jmenovaná kritéria, ať již v neprospěch žalobce nebo v jeho prospěch. Platí totiž, že na závěru o nepřiměřenosti délky řízení a v návaznosti na něm i o případné výši zadostiučinění, se projeví kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk ve stejném poměru, v jakém se na celkové délce řízení podílela (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2012, sp. zn. 30 Cdo 35/2012).

14. Soud vyšel při právním posouzení věci z rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1437/2019 a ze závěrů v něm učiněných. Při posuzování přiměřenosti délky řízení je tak nezbytné nejprve určit počátek a konec doby, kterou lze ve smyslu § 31a odst. 3 písm. a) OdpŠk považovat za celkovou dobu řízení. Vždy je přitom třeba vycházet z celkové délky řízení, nikoli jen z délky jednotlivých průtahů ve smyslu období nečinnosti soudu. Zásadně je tedy třeba do celkové doby řízení započítávat i dobu, po níž bylo řízení přerušeno. Pro účely posouzení, zda v řízení, které bylo přerušeno nebo ve kterém nebylo možno z jiného důvodu pokračovat, došlo k porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě ve smyslu § 13 odst. 1 věta druhá a třetí OdpŠk, je třeba zkoumat, zda ve vedlejším řízení, které si nečinnost v původním řízení vynutilo, byla věc projednána v přiměřené lhůtě. Pokud tomu tak je, nelze učinit závěr o tom, že by z důvodu jeho nepokračování byla délka původního řízení nepřiměřená. Jestliže však délka vedlejšího řízení přiměřená není, a to z důvodů přičitatelných státu, tj. došlo-li ve smyslu § 13 odst. 1 věta druhá a třetí OdpŠk k porušení práva účastníků vedlejšího řízení na projednání věci v přiměřené lhůtě, promítá se tato skutečnost i do závěru o nepřiměřené délce původního řízení.

15. Předmětem tohoto řízení je zadostiučinění za nesprávný úřední postup ve formě nepřiměřené délky řízení vedeného u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka]. Toto řízení bylo přerušeno celkem dvakrát, do skončení řízení vedených o určení dědického práva syna zůstavitele [titul] [celé jméno původního účastníka], resp. podruhé i žalobkyně. Zásadním pro délku naříkaného řízení je přitom přerušení řízení prvé, učiněné usnesením ze dne [datum], na jehož základě byla podána žaloba vedená [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka], neboť toto vložené řízení délku naříkaného dědického řízení zásadně ovlivnilo, když bylo ukončeno pravomocně schválením smíru až ke dni 9. 1. 2019. Řízení dědické bylo přitom v mezidobí přerušeno ještě jednou usnesením ze dne 21. 10. 2011, poté co [titul] [celé jméno původního účastníka] předložil dodatečně dohledanou, ověřenou kopii pozdější závěti, a poté, co byl dědickým soudem vyzván k podání další žaloby (neboť se mu nepodařilo dohledat originál závěti), přičemž i toto další řízení bylo zahájeno a bylo vedeno [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka], nicméně bylo ukončeno pro zpětvzetí žaloby již usnesením ze dne [datum]. Soud se proto níže zabývá přiměřeností délky řízení vedeného [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] a vloženého řízení sp. zn. [spisová značka], neboť poslední vložené řízení vedené [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] bylo pro posouzení délky naříkaného dědického řízení nepodstatné, když je časově vloženo ještě v době, kdy nebylo možné pokračovat pro neukončení řízení o původní dědické žalobě.

16. Řízení vedené u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] trvalo ve vztahu k žalobkyni od [datum] (tehdy se žalobkyně dle obsahu spisu poprvé o řízení dozvídá na jednání konaném u notáře; dřívější datum seznámení se s řízením nebylo obsahem spisu ani jinými listinami prokázáno) do [datum] (kdy nabylo právní moci usnesení o schválení dohody dědiců ze dne 3.6.2019). Tedy řízení trvalo 12 let a 8 měsíců, což je doba s ohledem na veškeré dále uvedené okolnosti případu nepřiměřená. K uvedenému závěru vede soud právě již vyhodnocení kritérií § 31a odst. 3 OdpŠk.

17. Soud dospěl k závěru, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve formě nepřiměřené délky řízení v řízení vloženém, vedeném [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka]. Soud v tomto řízení posuzoval celou délku tohoto řízení, neboť naříkané dědické řízení bylo přerušeno právě za účelem podání žaloby, kterou bylo toto vložené řízení zahájeno a bylo přerušeno až do jeho pravomocného skončení. Z průběhu tohoto vloženého řízení se podává, že pro kritérium postupu orgánů veřejné moci během řízení je nutno dospět k závěru o tom, že toto vložené řízení trvalo nepřiměřeně dlouhou dobu. Důvodem je skutečnost, že prvé rozhodnutí soudu prvé instance bylo potvrzeno soudem odvolacím, avšak k podanému odvolání byla obě tato rozhodnutí zrušena, a to z důvodu, že ani jeden z těchto soudů nerespektoval judikaturu dovolacího soudu týkající se poučovací povinnosti a žalobce nebyl poučen o tom, že účastníky řízení musí být všichni dědici, kteří přicházejí v úvahu, tedy vzhledem k tomu, že tamní žalobce neoznačil i [celé jméno žalobkyně], jakožto účastníka řízení, byla žaloba chybně zamítnuta pro nedostatek pasivní věcné legitimace, neboť v tomto směru měl být žalobce poučen. Soud prvé instance poté rozhodoval ještě dvakrát ve věci rozsudkem, přičemž oba tyto rozsudky byly soudem odvolacím zrušeny z důvodu jejich nepřezkoumatelnosti, když se soud prvé instance opakovaně dopustil porušení zákazu tzv. souhrnných skutkových zjištění, tedy toho, že pouze zrekapituloval provedené důkazy, či přepsal části výpovědi svědků, aniž by bylo patrné, jaké závěry z takto provedených důkazů vyvodil a jak tyto hodnotí. [titul] zrušující rozsudek odvolacího soudu pak vedl k tomu, že věc byla přikázána jinému soudci. Z tohoto postupu je tak tedy patrné, že pro pochybení na straně soudů spočívající jednak v chybné aplikaci judikatury dovolacího soudu ve věci poučovací povinnosti a zejména pak v nepřezkoumatelnosti dvou rozhodnutí soudů prvé instance došlo k tomu, že řízení je co do celkové doby nutno nahlížet jakožto nepřiměřeně dlouhé. Jakkoliv nelze přesně vyčíslit, o kolik tato pochybení délku řízení protáhlo, je nepochybným, že nebýt těchto pochybení, toto vložené řízení by trvalo dobu nepoměrně kratší. Závěr o nepřiměřené délce řízení pak nevyvrací ani kritérium složitosti věci, když tato nebyla nijak extrémní, ani chování účastníků řízení, když tito se na délce řízení nepodíleli, a ani pro význam řízení nelze dospět k závěru, že celková doba řízení by byla ještě přiměřenou.

18. Vzhledem k výše uvedenému tak tedy soud dospěl k závěru, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve vloženém řízení vedeném [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka], a z tohoto důvodu je nutno dospět k závěru, že k nesprávnému úřednímu postupu i došlo v rámci samotného dědického řízení vedeného [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka].

19. Pro úplnost soud uvádí, že v samotném řízení vedeném u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] by v době, kdy přerušeno nebylo, nesprávný úřední postup neshledal, nicméně právě pro pochybení, která nastala v řízení vloženém, je nutno dospět k závěru o nepřiměřenosti celkové délky tohoto dědického řízení.

20. Soud tak tedy uzavírá, že odpovědnostní titul ve formě nesprávného úředního postupu je dán.

21. V důsledku porušení práva žalobce na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě tomuto vznikla nemajetková újma (presumovaný vznik újmy žalovaná nevyvracela), kterou je nutno odškodnit v penězích, neboť žádné okolnosti, pro něž by bylo na místě spokojit se v dané věci pouze s konstatováním porušení práva (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2828/2011), žalovaná netvrdila a ani soud je neshledal.

22. Postup při určení přiměřené výše peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení stanovil ve své ustálené judikatuře Nejvyšší soud. Zdůraznil, že pro zachování jednotnosti rozhodování ve věcech odškodnění za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě je nezbytné, aby soudy ve svých rozsudcích podrobně vysvětlily, z jaké základní částky odškodnění vyšly a jakým způsobem, včetně procentního vyjádření, zohlednily kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk při určení konečné výše odškodnění (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 3026/2009). Na závěru o výši zadostiučinění by se měla kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk projevit ve stejném poměru, v jakém se podílela na celkové délce řízení; zásadně vhodnou formou tohoto projevu je procentní modifikace základní částky odškodnění za (celé) řízení (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2012, sp. zn. 30 Cdo 1710/2012). Z konstantní judikatury Evropského soudu pro lidská práva a Nejvyššího soudu (viz např. rozsudky ze dne 12. 1. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1151/2009, ze dne 26. 1. 2011, sp. zn. 30 Cdo 4889/2009 nebo ze dne 13. 7. 2011, sp. zn. 28 Cdo 4540/2009) plyne, že za soudní řízení lze přiznat účastníku řízení základní částku v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva roky a dále pak za každý další rok řízení.

23. Při stanovení základní částky ročního odškodnění soud vyšel ze základního rozmezí 15 000 – 20 000 Kč za jeden rok řízení (viz NS Cpjn 206/2010). Vyšší než spodní hranice této základní částky se dle zavedené praxe užije u soudních řízení, která překročí délku trvání 10 let. Nejvyšší soud při závěru, že každé řízení vždy nějakou dobu trvá, vychází z doby dvou let. Při úvaze, že výše uvedené rozmezí má být rovnoměrně rozloženo a horní hranice tohoto rozmezí se použije až u mimořádně dlouhých řízení, považuje soud za odpovídající, aby byla základní částka ročního odškodnění navýšena vždy o [částka] za každé dva roky řízení přesahující dobu 10 let. Soud tak uzavírá, že soudní řízení trvající mezi 12 – 14 lety bude odškodňováno základní částkou 17 000 Kč za první dva roky řízení (každé soudní řízení musí trvat určitou dobu, přičemž nemajetková újma v prvních letech trvání řízení není příliš závažná), a z částky 17 000 Kč za každý další rok řízení, tj. z částky 1 417 Kč za každý další měsíc řízení. Za posuzovanou délku řízení 12 let a 8 měsíců tak žalobci náleží základní, nemodifikovaná částka finančního zadostiučinění ve výši 198 336 Kč.

24. Tuto částku pak je nutno upravit, a to (předně) v důsledku demonstrativně vypočtených kritérií uvedených pod písmeny b) až e) § 31a odst. 3 OdpŠk, tj. s přihlédnutím k : b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného: -) V rámci posouzení složitosti řízení je třeba zohlednit skutkovou, právní i procesní stránku řízení a počet soudních instancí (kritérium podle § 31a odst. 3 písm. b/ OdpŠk) – Řízení bylo nadstandardně složitým po skutkové stránce, a to zejména z důvodu, že zůstavitel zanechal rozsáhlý majetek zahrnující četné nemovitosti, cenné papíry, družstevní podíly, finance uložené na účtech a předmětem dědictvím byly i pohledávky zůstavitele. O skutkové složitosti věci hovoří fakt, že v dědickém řízení bylo předloženo k ocenění obvyklé ceny děděného majetku cca deset znaleckých posudků. Pro skutkovou složitost dědického řízení pak tedy soud ponižuje základní částku odškodnění o 20%. Soud dále ponížil základní částku odškodnění o 10% z důvodu právní složitosti předmětu řízení, která úzce souvisí se skutkovým rozsahem, tedy s objemem majetku, který po zůstaviteli zůstal, neboť bylo třeba právně vyhodnotit, zda konkrétní majetek je zůstavitele či nikoliv a jaké jsou pohledávky patřící do dědictví. Stejně tak bylo nutno řešit právně složitější otázky hodnoty členských podílů. Pro procesní složitost věci soud základní částku odškodnění nemodifikoval, když v řízení sice došlo k úmrtí manželky zesnulého, nicméně až v závěru tohoto řízení a procesní aspekty řízení se tak v celkové délce naříkaného řízení zásadněji nepromítly. Soud rovněž nemodifikoval základní částku odškodnění pro počet soudních instancí, a to zejména z důvodu, že ve vloženém řízení byla tato vyvolána chybami soudu nižších instancí a nelze tedy proto základní částku modifikovat k tíži žalobce. -) Jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, resp. zda poškozený využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení (kritérium podle § 31a odst. 3 písm. c/ OdpŠk). - Pro chování účastníků řízení soud základní částku nemodifikoval, když v řízení nebyly shledány ani úkony, které by vedly k urychlení řízení, ani úkony, které by řízení prodlužovaly. [titul] [celé jméno původního účastníka] sice předložil, poté, co bylo vydáno pro něj nepříznivé rozhodnutí soudu prvé instance, další závěť, a to pouze v ověřené kopii s tvrzením, že originál se nepodařilo dohledat, a z tohoto důvodu došlo k druhému z přerušení dědického řízení, nicméně tato skutečnost se fakticky na celkové délce řízení nepromítla, když toto druhé z vložených řízení skončilo dříve, než bylo ukončeno prvé vložené řízení, tedy nemělo na celkovou délku řízení fakticky vliv. -) Kritérium postupu orgánů veřejné moci během řízení (§ 31a odst. 3 písm. d/ OdpŠk) -.Pokud jde o toto kritérium, pak soud, jak je uvedeno výše, dospěl pro jeho vyhodnocení k závěru o nesprávném úředním postupu ve formě nepřiměřené délky řízení. Vzhledem k tomu, že pochybení soudu prvé instance ve vloženém řízení spočívající v tom, že opakovaně musel být rozsudek soudu prvé instance zrušen pro jeho nepřezkoumatelnost, je natolik zásadní, a tato měla zásadní vliv na délku i tohoto naříkaného řízení, pak soud pro postup orgánů veřejné moci základní částku odškodnění navyšuje o dalších 10%, tedy nad rámec toho, že pro toto kritérium dospěl k závěru o nepřiměřené délce řízení jakožto celku. -) Významu předmětu řízení pro poškozeného (kritérium podle § 31a odst. 3 písm. e/ OdpŠk) - Evropský soud pro lidská práva předmětný tento typ řízení neřadí mezi řízení, kterým přisuzuje zvýšený význam pro účastníky (za řízení se zvýšeným významem pro účastníky jsou považována zejména řízení trestní, opatrovnická, pracovněprávní, o osobním stavu, ve věcech sociálního zabezpečení a týkající se zdraví nebo života). Význam předmětu řízení pro žalobce soud shledal jakožto běžný a pouze pro něj soud základní odškodnění nemodifikoval. Soud v rámci tohoto kritéria zohlednil i otázku sdílené újmy. Žalobkyně v řízení vystupovala společně se svým bratrem [titul] [celé jméno původního účastníka] a fakticky stáli v opozici proti manželce zesnulého [část obce] [celé jméno původního účastníka]. Toto postavení platí co do faktické stránky i pro řízení vložené, kdy sice žalobkyně vystupovala v pozici žalované, poté, co v tomto směru upozornil soudy nižších instancí soud dovolací, že musí být rovněž účastníkem řízení, nicméně z jejího vyjádření se jasně podává, že dědické právo svého bratra [titul] [celé jméno původního účastníka] nesporovala, naopak toto uznávala, tedy jak v průběhu dědického řízení, tak vloženého naříkaného řízení je jednoznačný závěr, že žalobkyně spolu s [titul] [celé jméno původního účastníka] sdílela újmu způsobenou délkou řízení. Pro tuto sdílenou újmu pak soud základní částku odškodnění ponižuje o 10%.

25. Základní odškodnění je tak po zohlednění shora provedených procentních modifikací na místě snížit o 30 % na výsledných 138 835,20 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný žalobci již poskytl, jakožto finanční zadostiučinění za nemajetkovou újmu z titulu nepřiměřené délky soudního řízení částku 100 583 Kč, soud žalobci přiznal nárok na zbývající část finančního zadostiučinění ve výši 38 252,20 Kč a ve zbytku žalobního požadavku co do částky 101 164,80 Kč soud žalobu zamítl.

26. Úrok z prodlení je odůvodněn § 1968, § 1970 a § 605 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, dle kterého má poškozený právo na úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí lhůty šesti měsíců poté, kdy nárok na náhradu přiměřeného zadostiučinění uplatnil postupem podle § 14 zákona. Úroky z prodlení pak soud přiznal z částky finančního zadostiučinění, kterou shledal, z důvodů uvedených výše, za přiměřenou. Soud přiznal úroky z prodlení ve výši požadované žalobcem, když tato nekoliduje s výší zákonnou. Na jednání konaném dne 18. 1. 2021 pak žalobce upřesnil, že úroky požaduje ode dne 8. 11. 2019 a soud v tomto směru připustil změnu žaloby a z tohoto nadále vycházel.

27. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 část věty za středníkem o.s.ř.; takto prodloužená pariční lhůta odpovídá podmínkám čerpání finančních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná při výplatě peněžních plnění řídí, přičemž soudu současně nejsou známy okolnosti, pro něž by bylo důvodné se domnívat, že stanovení delší lhůty k plnění oproti třídenní lhůtě zákonné může způsobit žalobcům jakoukoliv újmu.

28. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

29. V souzeném případě byl žalobce zcela úspěšný, proto má proti žalované právo na náhradu nákladů řízení, v plné výši, neboť výsledek řízení projevující se tím, že poškozený dosáhne satisfakce uložením povinnosti škůdce nahradit mu nemateriální újmu, lze hodnotit ve smyslu zásad úspěchu ve věci obdobně jako plný úspěch, byť poškozenému nebylo přiznáno jím požadované plnění v celé jeho výši (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2707/2013, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 40/ 2014).

30. Žalobci, který byl v řízení právně zastoupen, vznikly v řízení náklady v celkové výši 26 684 Kč, která je tvořena: -) soudní poplatek ve výši 2.000 Kč; -) 6x odměna právního zástupce za úkon právní služby á 3.100 Kč bez DPH (převzetí zastoupení; žaloba; 2x podání ve věci; 2x účast na ÚJ), tj. celkem 18 600 Kč bez DPH a 22 506 Kč s DPH (dle § 6,7, 9/4a) AT; tarifní hodnota 50 000 Kč dle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3378/2013); -) paušální náhrada hotových výdajů právního zástupce za 6 úkonů právní služby dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu á 300 Kč, tj. celkem 1 800 Kč bez DPH a 2 178- Kč s DPH.