10 C 66/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem JUDr. Tomášem Bělohlávkem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa žalobce zastoupený advokátkou Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované sídlem adresa státního zastupitelství o zaplacení 1 000 000 Kč s příslušenstvím a omluvu

I. Zamítá se žaloba na uložení povinnosti žalované doručit žalobci omluvu tohoto znění:„ Vážený pane [celé jméno žalobce], Česká republika se Vám omlouvá za nezákonné trestní stíhání, které bylo vůči Vám vedeno od února 1995 do února 2002 pro údajné trestné činy porušování povinnosti při správě cizího majetku a podvodu. Česká republika, zastoupena Ministerstvem spravedlnosti“

II. Zamítá se žaloba na úhradu 1 000 000 Kč.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 300 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se žalobou podanou dne 4. 5. 2020 vůči žalované domáhá náhrady za nemajetkovou újmu ve výši 1 000 000 Kč, a dále omluvy, vše z důvodu, že proti němu bylo v letech 1995 až 2002 vedeno nezákonné trestní stíhání, v důsledku čehož je žalobce do současné doby opakovaně veřejně dehonestován ze strany bulvárních médií i samozvaných aktivistů.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila podáním ze dne 2. 2. 2021, ve kterém namítla promlčení žalobou uplatněných nároků a konstatovala, že ve věci došlo k vydání nezákonného rozhodnutí, nicméně vzhledem k tomu, že k trestnímu stíhání došlo v letech 1995 až 2002, je takto uplatněný nárok promlčen. Žalovaná své závěry dovozuje ze znění zákona č. 82/1998 Sb., v aktuálním znění.

3. Z přípisu – výzva k poskytnutí morální a finanční satisfakce, sepsaného právní zástupkyní žalobce 5. 2. 2020 adresované ministerstvu, má soud za prokázané, že žalobce se žalobou uplatněných nároků před podáním žaloby u žalované domáhal, a to dne 7. 2. 2020.

4. Ze spisu vedeného [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] soud zjistil následující. Usnesením Policie ČR ze dne 5. 2. 1996, [číslo jednací] bylo vůči žalobci zahájeno trestní stíhání pro trestný čin podvodu dle § 250/ 1,4 t.z.; usnesením Policie ČR ze dne 7. 2. 1996, [číslo jednací] bylo vůči žalobci zahájeno trestní stíhání pro trestný čin podvodu dle § 250/ 1,4 t.z a trestný čin padělání a pozměňování veřejné listiny dle § 176/1 t.z.; usnesením Policie ČR ze dne 25. 4. 1996, [číslo jednací] bylo vůči žalobci zahájeno trestní stíhání pro trestný čin poškozování věřitele dle § 2506 1a/,4 t.z; usnesením Policie ČR ze dne 27. 8. 1996, [číslo jednací] bylo vůči žalobci zahájeno trestní stíhání pro trestný čin podvodu dle § 250/ 1,4 t.z; a usnesením Policie ČR ze dne 31. 10. 1996, č.j. OVV-295/96-J bylo proti žalobci zahájenou trestní stíhání pro trestný čin padělání a pozměňování veřejné listiny dle § 176/1 t.z. Trestní stíhání bylo ukončeno rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 6. 4. 2001, č.j. [číslo jednací], ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 1. 2002, č.j. [číslo jednací], jimiž byl žalobce zproštěn obžaloby podle § 226 písm. b) t.ř.; a to s právní mocí ke dni 28. 1. 2002.

5. Z listinných důkazů, týkajících se soudních řízení na ochranu osobnosti, dále z textu bulvárních deníků, které byly k důkazu založeny, a dále z úředního záznamu sepsaného policií ohledně vysvětlení žalobce dne 8. 6. 2016 ve věci pana [příjmení], soud zjistil, že skutečnost, že proti žalobci bylo vedeno trestní řízení [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka], které skončilo pravomocně dne 28. 1. 2002 zproštěním žalobce obžaloby, je od té doby průběžně předmětem medializace ze strany bulvárních deníků, a dále předmětem medializace ze strany pana [příjmení], který mj. tyto informace zveřejňuje na svém blogu. V návaznosti na to pak soud zjistil, že žalobce buď sám, nebo s paní [jméno] [příjmení] se proti takovýmto zveřejňování informací o tomto trestním stíhání bránil, a to žalobami na ochranu osobnosti proti médiím, nebo jiným subjektům, které tyto informace zveřejňují s tím, že výsledkem těchto řízení bylo ze strany soudu konstatování, že pokud média informují pouze o tom, že trestní stíhání proběhlo a jak skončilo, případně co bylo jeho předmětem, včetně toho, že žalobce byl 17 měsíců ve vazbě, pak tím není porušována ochrana osobnosti žalobce, když se jedná o informace pravdivé. Soud tak má za zjištěné, že informace o trestním řízení, pravomocně ukončeném v roce 2002, jsou průběžně předmětem obecné medializace a následně otázkou řešení nároků z ochrany osobnosti u soudů. Tato zjištění soud učinil z následujících listinných důkazů: rozsudek [název soudu] č. j. [číslo jednací], rozsudek [název soudu] č. j. [číslo jednací], žaloba na ochranu osobnosti vedená [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka], úřední záznam Policie České republiky ve věci vysvětlení žalobce z 8. 6. 2016, rozsudek [název soudu] č. j. [číslo jednací], žaloba na ochranu osobnosti podaná žalobcem a paní [příjmení] proti [právnická osoba] dne 7. 7. 2013, žaloba podaná žalobcem a paní [příjmení] proti [právnická osoba] [příjmení], spol. s r. o. u [název soudu] 26. 4. 2013, doplnění žaloby ve věci vedené [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] ze dne 23. 11. 2013, žaloba na ochranu osobnosti podaná k [název soudu] žalobcem a paní [příjmení] proti [právnická osoba] a. s. ze dne 25. 2. 2013, rozsudek [název soudu] sp. zn. [spisová značka], usnesení Nejvyššího soudu č. j. [číslo jednací], text deníku [anonymizováno] [číslo] [číslo] žaloba a rozhodnutí ve věci vedené u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka].

6. Soud ve věci učinil následující závěr o skutkovém stavu. Proti žalobci bylo vedeno trestní řízení zahájené usneseními Policie ČR z 5. 2. 1996, 7. 2. 1996, 25. 4. 1996, 27. 8. 1996 a 31. 10. 1996 s tím, že toto trestní řízení skončilo zproštěním žalobce obžaloby podle § 226 písm. b) trestního řádu, a to na základě rozsudku [název soudu] z 6. 4. 2001, č. j. [číslo jednací] ve spojení s usnesením [název soudu] z 28. 1. 2002 pod č. j. [číslo jednací]. Soud tak má za zjištěné, že žalobce byl pravomocně obžaloby zproštěn 28. 1. 2002. Soud má dále za zjištěné, že skutečnost, že žalobce byl trestně stíhán, byla od ukončení tohoto trestního stíhání průběžně medializována, a to jak bulvárními médii, tak na webu [webová adresa] a že v návaznosti na toto žalobce buď sám, nebo s dalšími osobami podával žaloby na ochranu osobnosti proti vlastníkům těchto médií, či jiným šiřitelům těchto informací s tím, že soudy vždy dospěly k závěru, že pokud je informováno o tom, že trestní řízení proběhlo, tedy je založeno pouze na fakticitě tohoto údaje, pak k porušení ochrany osobnosti na straně žalobce nedochází. Soud má za zjištěné, že toto je předmětem soudních řízení i aktuálně v roce 2021. Z provedeného dokazování se nepodává, že by se orgány činné v trestním řízení k samotné kauze vůbec vyjadřovaly, natož pak způsobem, který by porušoval presumpci neviny, či jinak byl v rozporu s trestněprávními předpisy.

7. Z důkazů výše citovaných byla učiněna skutková zjištění pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku, jak jej soud níže podává, plně postačující – z tohoto důvodu tak soud v odůvodnění rozsudku nerozvádí dílčí skutková zjištění učiněná z těch provedených důkazů, o něž rozhodnutí o věci samé posléze neopřel.

8. Vzhledem k tomu, že soud dospěl na základě provedených listinných důkazů k závěru o tom, že fakt samotného trestního stíhání byl předmětem medializace bulvárních médií i předmětem navazujících žalob na ochranu osobnosti, jakož i zveřejňování těchto informací na stránkách [webová adresa], pak soud pro nadbytečnost zamítl další důkazní návrhy, které směřovaly k prokázání téhož. Konkrétně tak soud zamítl návrh na provedení důkazu spisy [název soudu] sp. zn. [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka] a spisem [název soudu] sp. zn. [spisová značka]. Rovněž soud zamítl návrh na provedení důkazu listinami z těchto spisů, které nebyly založeny společně s žalobou, nebo na jednání a soud rovněž zamítl návrh na provedení důkazu časopisem [anonymizována dvě slova] a [anonymizována dvě slova] z let 2004 až 2006, a dále ze stejného důvodu soud zamítl návrh na provedení důkazu internetovými texty na stránce [webová adresa].

9. Po právní stránce soud posoudil věc podle zákona č. 82/1998 Sb., ve znění účinném ke dni právní moci zprošťujícího rozsudku, a dále podle § 11 zákona č. 40/1964 Sb. Soud v tomto ohledu uzavírá, že ve vztahu k žalobci došlo k vydání nezákonného rozhodnutí, přičemž těmito nezákonnými rozhodnutími jsou usnesení Policie ČR z 5. 2. 1996, 7. 2. 1996, 25. 4. 1996, 27. 8. 1996 a 31. 10. 1996, neboť všechna tato zahajovala trestní stíhání proti žalobci, které bylo v posledku odklizeno rozsudkem [název soudu] ze 6. 4. 2001 a usnesením [název soudu] z 28. 1. 2002, to vše s právní mocí k 28. 1. 2002. Ohledně bližší specifikace soud odkazuje na přesnou specifikaci těchto rozhodnutí uvedenou výše.

10. Odškodňovací zákon ve znění platném a účinném k právní moci zprošťujícího rozsudku neobsahoval aktuální ustanovení § 31a odškodňovacího zákona, upravujícího zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu, která je v současné době úpravou speciální, vylučující ochranu dle obecných předpisů na ochranu osobnosti. Vzhledem k tomuto je tak nárok žalobce třeba posoudit podle tehdy platného § 11 zákona č. 40/1964 Sb. Po právní stránce se tak jedná o nárok na ochranu osobnosti, jehož základ je dán právě ve vydání nezákonného rozhodnutí státem.

11. Soud v návaznosti na tuto právní kvalifikaci posoudil námitku promlčení, vznesenou ze strany žalované. S ohledem na výše uvedené pak soud uzavírá, že dle § 106 zákona č. 40/1964 Sb., se nárok na náhradu škody promlčí za dva roky ode dne, kdy se poškozený dozví o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá, nejpozději však za 3 roky ode dne, kdy došlo k události, z níž škoda vznikla, což neplatí pouze u škody na zdraví. Vzhledem k tomu, že k události, od níž po skutkové stránce žalobce odvíjí vznik tvrzené újmy (ukončení předmětného trestního stíhání) došlo dne 28. 1. 2002 (právní moc zprošťujícího rozsudku), pak soud uzavírá, že žalobcem uplatněné nároky vůči žalované jsou již dlouhou dobu promlčeny, neboť uplynula objektivní promlčecí lhůta - k jejímu marnému uplynutí došlo uplynutím dne 28. 1. 2005.

12. Jelikož je žalobou uplatněný nárok zcela promlčen, soud zamítl žalobu jak v části přiznání finančního zadostiučinění, tak v části požadavku na poskytnutí omluvy.

13. Nad rámec tohoto závěru soud uvádí, že pro vznik zvláštních soukromoprávních odpovědnostních nároků z ochrany osobnosti musí být splněny tyto obecné hmotněprávní předpoklady: a) existence zásahu, který je objektivně způsobilý vyvolat nemajetkovou újmu spočívající buď v porušení, nebo jen v ohrožení osobnosti člověka; b) neoprávněnost, resp. protiprávnost tohoto zásahu; c) existence příčinné souvislosti mezi zásahem a jeho neoprávněností.

14. Na základě skutkových tvrzení a provedeného dokazování, nemá soud však za prokázanou ani podmínku příčinné souvislosti mezi zásahy ze strany bulvárních médií, případně internetových blogů, jak tyto žalobce tvrdí a prokazuje, ve vztahu k odpovědnosti státu, když z jejich obsahu se podává, že se nejedná o obyčejnou, prostou medializaci této kauzy, ale naopak o extenzivní medializaci ve snaze vyvolat přehnanými tvrzeními, nebo tvrzeními o trestním stíhání v přehnaných souvislostech neadekvátní zájem o článek, či médium jako takové. Takováto excesivní medializace pak nemůže být přičítána k tíži státu, není přímým následkem jeho jednání či pochybení.

15. Rovněž požadovaná výše finančního zadostiučinění ve výši 1 000 000 Kč není adekvátní vzhledem ke skutečnosti, že k pravomocnému skončení trestního stíhání došlo již v roce 2002 a žalobce se tak svých nároků domáhá až po 18 letech. Pro bližší odůvodnění pak soud odkazuje na závěry přijaté v této věci [název soudu] v usnesení vydaném dne 14. 12. 2020 pod č. j. [číslo jednací].

16. V souzeném případě tak byla zcela úspěšná žalovaná, proti které byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta, proto jí soud přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 1 režijního paušálu 300 Kč dle § 151 odst. 3 o.s.ř., a to za písemné vyjádření k žalobě. Jejich zaplacení uložil soud neúspěšnému žalobci ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o.s.ř., když k delší lhůtě plnění či k plnění ve splátkách neshledal soud žádný důvod.