10 C 68/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudcem Mgr. Lukášem Kučerou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Anonymizováno o zaplacení 168 752 Kč s příslušenstvím,

I. Žaloba o uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni náhradu škody ve výši 168 752 Kč se zákonným úrokem z prodlení od , datum, do zaplacení se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 300 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. 1 Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne , datum, domáhala po žalované zaplacení částky 168 752 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že Okresní soud v Kroměříži usnesením ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, -161, které nabylo právní moci dne , datum, , rozhodl k návrhu žalobkyně jako povinné o zastavení exekuce usnesením Okresního soudu v Kroměříži ze dne , datum, , č. j. , anonymizováno, -11 a současně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Důvodem zastavení exekuce bylo nezákonné rozhodnutí soudu a nesprávný úřední postup soudního exekutora, na který vedle námitky nezákonnosti exekučního titulu žalobkyně poukazovala. Nesprávnost postupu žalobkyně shledala v tom, že soudní exekutor vymáhal to, co podle zákona vymáhat nelze. Exekuční řízení bylo zahájeno podáním ze dne , datum, , pověření soudního exekutora č. j. , anonymizováno, -11 vydal Okresní soud v Kroměříži dne , datum, . Exekuční titul se stal pravomocným a vykonatelným dne , datum, . V době podání návrhu na exekuci byla většina příslušenství po vydání rozsudku promlčena. Ze stále se zvyšující výše vymáhané pohledávky však bylo evidentní, že soudní exekutor tuto skutečnost nezohlednil a výši pohledávky oprávněného určuje včetně příslušenství, jehož výše je nejen v rozporu s dobrými mravy (úrok ve výši 0,3 % denně), ale a to hlavně, byl tento nárok promlčen. Z výše uvedených důvodů žalobkyně navrhla soudnímu exekutorovi okamžité zastavení exekuce, vyúčtování veškerých plateb, které na předmětnou exekuci učinila a žádala vrácení nezákonně zabavených částek. K zastavení exekuce však došlo až výše uvedeným rozhodnutím Okresního soudu v Kroměříži a soudní exekutor neoprávněně strhával žalobkyni část mzdy od zaměstnavatelů, a to společnosti , právnická osoba, . a , právnická osoba, Celkem jí byla od roku , Anonymizováno, do zastavení exekuce ze mzdy sražena celkem částka ve výši 168 752 Kč. Tuto částku žalobkyně pokládá za škodu, která jí byla v důsledku nezákonného rozhodnutí a nesprávného postupu soudního exekutoru způsobena. Nárok u žalované pak uplatnila dne , datum, s tím, že žalovaná ve svém stanovisku, doručeném žalobkyni dne , datum, , nárok vyhodnotila jako neoprávněný a současně vznesla námitku promlčení. Co se týče vznesené námitky promlčení, pokládá ji žalobkyně za nedůvodnou, neboť povědomost o tom, že rozhodnutí o zastavení exekuce nabylo právní moci a vznikl jí tak nárok na náhradu škody, získala až dne , datum, doručením rozhodnutí s vyznačením právní moci. Rozhodnutí jí bylo doručeno dříve, ale oprávněná mohla podat odvolání.2 Žalovaná s podanou žalobou nesouhlasila a navrhla její zamítnutí. Žalovaná učinila nesporným, že u ní žalobkyně dne , datum, uplatnila nárok na náhradu škody ve výši 168 752 Kč. Uvedla, že z provedeného předběžného šetření bylo žalovanou zjištěno, že k žádosti , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne , datum, bylo dne , datum, vydáno usnesení o nařízení exekuce, kdy provedením exekuce byl pověřen právě , tituly před jménem, , jméno FO, . Dne , datum, podala žalobkyně návrh na zastavení exekuce. Usnesením Okresního soudu v Kroměříži ze dne , datum, bylo rozhodnuto tak, že se exekuce nařízení usnesením Okresního soudu v Kroměříži ze dne , datum, částečně zastavuje pro úroky z prodlení z prodlení ve výši 0,3 % denně z částky 8 626 Kč počínaje dnem , datum, do zaplacení, ve výši 0,3 % z částky 8.626 Kč počínaje dne , datum, do zaplacení a ve výši 0,3 % denně z částky 8.626 Kč počínaje dne , datum, do zaplacení. Proti tomuto bylo podáno odvolání. Usnesením odvolacího soudu ze dne , datum, bylo rozhodnutí soudu I. stupně zrušeno a věc vrácena k novému projednání a rozhodnutí. Usnesením Okresního soudu v Kroměříži ze dne , datum, byla exekuce nařízená usnesením Okresního soudu v Kroměříži ze dne , datum, zastavena. Právní moci nabylo toto usnesení dne , datum, . S ohledem na výše uvedené tak žalovaná v rámci předběžného projednání konstatovala, že v předmětném řízení neshledává nesprávný úřední postup bývalého soudního exekutora , tituly před jménem, , jméno FO, , avšak lze shledat odpovědnost z titulu nezákonného rozhodnutí, za které lze považovat usnesení Okresního soudu v Kroměříži ze dne , datum, , č. j. , anonymizováno, -11, kterým byla exekuce nařízena, když důsledkem pochybení exekučního soudu při nařizování exekuce byla tato vedena na základě nevykonatelného exekučního titulu. K požadované náhradě škody pak žalovaná uvedla, že je v postavení tzv. poslední dlužníka, kdy žalobkyně má právo domáhat se náhrady škody po žalované až v případě, kdy nebude možné domoci se vydání bezdůvodného obohacení přímo po tom, kdo se na úkor žalobkyně obohatil. S ohledem na úmrtí bývalého soudního exekutora , tituly před jménem, , jméno FO, je takovou osobou jeho nástupkyně , tituly před jménem, , jméno FO, , která agendu , tituly před jménem, , jméno FO, převzala, tj. vč. vymoženého plnění, případně po oprávněném, pokud vymožené plnění již bylo vyplaceno. Současně žalovaná vznesla námitku promlčení, když předmětné exekuční řízení bylo pravomocně skončeno dne , datum, , přičemž lhůta pro uplatnění nároku u žalované skončila dne , datum, , žádost však byla podána až dne , datum, .3 Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě listinných důkazů předložených žalobkyní a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání (žalovaná s tímto postupem výslovně souhlasila a žalobkyně konkludentně, když se na výzvu soudu spojenou s doložkou podle § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), v dané lhůtě nevyjádřila), soud postupoval podle § 115a o. s. ř. a věc rozhodl bez nařízení jednání.4 Z návrhu na zastavení exekuce bylo zjištěno, že žalobkyně se jakožto povinná domáhala zastavení exekuce vedené pod sp. zn. , Anonymizováno, soudním exekutorem , tituly před jménem, , adresa, , Exekutorský úřad , adresa, , a to z důvodu, že nebyly naplněny podmínky pro vydání rozsudku pro zmeškání (exekuční titul), a dále z důvodu, že byla většina příslušenství po vydání rozsudku promlčena. Ze stále se zvyšující výše vymáhané pohledávky však bylo evidentní, že soudní exekutor tuto skutečnost nezohlednil a výši pohledávky oprávněného určuje včetně příslušenství, jehož výše je nejen v rozporu s dobrými mravy (úrok ve výši 0,3 % denně), ale a to hlavně, byl tento nárok promlčen.5 Z usnesení Okresního soudu v Kroměříži ze dne , datum, , č. j. , anonymizováno, -161, bylo zjištěno, že exekuce nařízená usnesením Okresního soudu v Kroměříži ze dne , datum, , č. j. , anonymizováno, -11, jejímž provedením byl pověřen , tituly před jménem, , adresa, , soudní exekutor Exekutorského úřadu , adresa, , se zastavuje. Současně bylo rozhodnuto o nákladech řízení, tak že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. V daném řízení byla povinná (žalobkyně) zastoupena advokátem. Z odůvodnění usnesení bylo dále zjištěno, že z listinných důkazů předložených povinnou a zejména ze spisu , Anonymizováno, je nepochybně prokázáno, že v období řízení v této věci u Obvodního soudu pro , adresa, , tj. určitě od , datum, – zahájení řízení – do , datum, – právní moc rozsudku, se žalovaný zdržoval mimo území , Anonymizováno, , a to ve , Anonymizováno, , , Anonymizováno, . Okresnímu soudu v Kroměříži tato skutečnost byla tedy známa již v 2. pololetí roku , Anonymizováno, . Tvrzení povinné, že se zdržovala ve , Anonymizováno, v období soudního řízení ohledně exekuované částky byla prokázána. Povinná jako žalovaný si tedy rozsudek soudu osobně nepřevzal, neboť se zdržoval mimo území ČR v době jeho doručování. Rozsudek Obvodního soudu pro , adresa, tedy nebyl řádně doručen a není vykonatelný. Je tak dán důvod pro zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. a) o. s. ř., a soud proto návrhu povinné na zastavení exekuce vyhověl. Usnesení nabylo právní moci dne , datum, dle připojené doložky.6 Soud posoudil věc po právní stránce podle výše uvedených ustanovení:Podle ustanovení § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v účinném znění (dále i jen „OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.Podle ustanovení § 2 cit. zák. odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.Podle ustanovení § 5 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.Podle ustanovení § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.Podle ustanovení § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Dle odst. 2 byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. Dle odst. 3 nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce.Podle ustanovení § 13 odst. 1 stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle odst. 2 tohoto ustanovení pak právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.Podle ustanovení § 32 OdpŠk se nárok na náhradu škody podle tohoto zákona promlčí za tři roky ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Je-li podmínkou pro uplatnění práva na náhradu škody zrušení rozhodnutí, běží promlčecí doba ode dne doručení (oznámení) zrušovacího rozhodnutí. Nejpozději se nárok promlčí za deset let ode dne, kdy poškozenému bylo doručeno (oznámeno) nezákonné rozhodnutí, kterým byla způsobena škoda; to neplatí, jde-li o škodu na zdraví. Nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen.Podle ustanovení § 35 odst. 1 OdpŠk promlčecí doba neběží ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců.Podle ustanovení § 26 OdpŠk, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem („o. z.“).Podle ustanovení § 14 odst. 1 OdpŠk se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle ustanovení odst. 3 cit. § je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.Ustanovení § 15 odst. 2 OdpŠk pak stanoví, že poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.7 Předpokladem odpovědnosti státu za škodu je splnění tří podmínek: 1) existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem nebo nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku.8 Žalobkyně se náhrady škody domáhala z titulu nesprávného úředního postupu a z nezákonného rozhodnutí. Nesprávný úřední postup měl spočívat v tom, že exekuce byla vedena na zcela evidentně promlčenou pohledávku.9 Soud se nejprve zabýval vznesenou námitkou promlčení ze strany žalované.10 Ze shodných tvrzení účastníků soud zjistil, že žalobkyně uplatnila nárok uplatněný touto žalobou u žalované dne , datum, .11 Soud v tomto směru vycházel ze skutkových tvrzení žalobkyně a z provedeného dokazování. Předmětné exekuční řízení bylo pravomocně skončeno dne , datum, , jak vyplývá z doložky právní moci, ostatně tato skutečnost je i mezi účastníky nesporná, když žádný z účastníků nesporoval, že by doložka právní moci byla vyznačena nesprávně.12 Soud se nejprve zabýval promlčením nároku z nezákonného rozhodnutí, když soud shledal, že v daném případě došlo k vydání nezákonného rozhodnutí, za které lze považovat usnesení Okresního soudu v Kroměříži ze dne , datum, , č. j. , anonymizováno, -11, kterým byla exekuce nařízena, když důsledkem pochybení exekučního soudu při nařizování exekuce byla tato vedena na základě nevykonatelného exekučního titulu.13 Zrušovacím rozhodnutím je třeba rozumět každé rozhodnutí, které zrušuje nebo mění, popř. popírá účinky vykonatelného, respektive pravomocného rozhodnutí pro jeho nezákonnost (NS 28 Cdo 1854/2012), jež je příčinou vzniku škody. Doručením (oznámením) zrušovacího rozhodnutí se má na mysli den, kdy zrušovací rozhodnutí nabylo právní moci (NS 30 Cdo 2093/2012 nebo NS 30 Cdo 1362/2013), neboť teprve tímto dnem lze mít dřívější rozhodnutí za odklizené, což je podmínkou pro uplatnění nároku poškozeného (bez odklizení rozhodnutí, které způsobilo újmu, resp. popření jeho účinků nelze uvažovat o tom, že by šlo o rozhodnutí nezákonné).14 Dle ustanovení § 32 odst. 1 OdpŠk se nárok na náhradu škody promlčí za 3 roky ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Toto ve vztahu k žalobkyni nastalo právě zmiňovaného dne , datum, , kdy konečné rozhodnutí ve věci nabylo právní moci, kdy pro běh promlčecí lhůty není rozhodné, kdy bylo žalobkyni doručeno usnesení s vyznačenou doložkou právní moci, avšak samotný okamžik nabytí právní moci, s nímž měla a musela být žalobkyně obeznámena, zejména za situace, kdy byla v naříkaném řízení zastoupena advokátem, tedy osobou znalou práva. Promlčení lhůta tak marně uplynula dne , datum, , přičemž žalobkyně svůj nárok u žalované uplatnila až dne , datum, .15 Ohledně tvrzeného nesprávného úředního postupu pak soud uvádí, že počátek promlčecí lhůty se odvíjí od okamžiku, kdy se poškozený prokazatelně dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá (nikoli od nesprávného úředního postupu či vzniku škody). Z daného tak jednoznačně vyplývá, že žalobkyně se prokazatelně dozvěděla nejpozději o škodě a kdo za ni odpovídá okamžikem nabytím právní moci shora uvedeného usnesení, soud tak aniž by se musel zabývat tím, zda došlo k nesprávnému úřednímu postupu, dospěl k závěru, že daný nárok je rovněž promlčen.16 Soud se rovněž zabýval tím, zda vznesená námitka není v rozporu s dobrými mravy. Uplatnění promlčecí námitky by se příčilo dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, kdy by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil, a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 25 Cdo 1839/2000, ze dne , datum, , sp. zn. 21 Cdo 486/2002, ze dne , datum, , sp. zn. 25 Cdo 2905/99, ze dne , datum, , sp. zn. 33 Cdo 1864/2000, ze dne , datum, , sp. zn. 25 Cdo 484/99, ze dne , datum, , sp. zn. 21 Cdo 992/1999). Je přitom nutno zdůraznit, že tyto okolnosti by musely být naplněny v natolik výjimečné intenzitě, aby byl odůvodněn tak významný zásah do principu právní jistoty, jakým je odepření práva uplatnit námitku promlčení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 25 Cdo 2905/99)17 Soud v tomto případě dospěl k závěru, že žalovanou uplatněná námitka promlčení v rozporu s dobrými mravy není. Za této situace nelze dospět k závěru, že by žalovaná námitku promlčení zneužívala ve snaze vyhnout se plnění.18 Soud tak po posouzení námitky promlčení shledal, že tato je důvodnou a tato je plnohodnotným důvodem pro zamítnutí žalobou uplatněného nároku. Soud se již tak z daného důvodu nezabýval samotným nárokem, neboť nárok žalobkyně je promlčen.19 Nad rámec shora uvedeného pak soud uvádí, že stát je v postavení tzv. posledního dlužníka, kdy vůči státu se může domoci náhrady škody až v okamžiku, kdy se žalobkyně nemůže domoci vydání bezdůvodného přímo po tom, kdo se na úkor žalobkyně obohatil. V daném případě je takovouto osobou soudní exekutor, popř. oprávněný, pokud vymožené plnění bylo vyplaceno.20 V souzeném případě tak byla zcela úspěšná žalovaná, proti které byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta, proto jí soud přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 1 režijního paušálu 300 Kč dle § 151 odst. 3 o. s. ř., a to za písemné vyjádření k žalobě. Zaplacení nákladů řízení uložil soud neúspěšné žalobkyni ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř., když k delší lhůtě plnění či k plnění ve splátkách neshledal soud žádný důvod.