10 C 72/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem JUDr. Tomášem Bělohlávkem, v právní věci žalobce: osobní údaje žalobce anonymizována dvě slova údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 30 000 Kč s příslušenstvím

I. Zamítá se žaloba na úhradu 30 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 900 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se žalobou ze dne [datum] domáhá po žalované finančního zadostiučinění ve výši 30 000 Kč, a to jakožto odškodnění nemajetkové újmy, která byla u žalobce vyvolána vydáním nezákonného rozhodnutí. Žalobce uvádí, že byl, resp. je veřejným funkcionářem, kterému obecně vznikla povinnost podat majetkové oznámení do centrálního registru vedeného [žalovaná]. Žalobce tak neučinil, neboť tím chránil svá ústavně zaručená práva, zejména právo na informační sebeurčení. Za nepodání oznámení o majetku pak byla žalobci rozhodnutím Krajského úřadu Středočeského kraje z [datum] uložena pokuta ve výši 1 000 Kč Krajský úřad Středočeského kraje takto rozhodl jakožto odvolací orgán o odvolání podanému proti rozhodnutí Městského úřadu v Berouně, který žalobci rovněž tuto pokutu uložil. Předmětné rozhodnutí Krajského úřadu Středočeského kraje z [datum] nabylo právní moci a následně bylo zrušeno rozhodnutím Středočeského kraje z [datum], které bylo poté potvrzeno rozhodnutím [žalovaná] z [datum]. Žalobce rovněž podal správní žalobu proti rozhodnutí Krajského úřadu Středočeského kraje z [datum], toto řízení bylo zastaveno usnesením Krajského soudu v Praze z [datum]. Žalobce tak uvádí, že došlo k vydání nezákonného rozhodnutí, kterým je rozhodnutí Krajského úřadu Středočeského kraje z [datum] a toto u žalobce vyvolalo újmu. Žalobce uvádí, že vydáním nezákonného rozhodnutí byl nucen pod hrozbou dalších sankcí podat majetková oznámení do centrálního registru, docházelo k plošnému zveřejňování údajů o jeho majetku, nezákonné rozhodnutí žalobce nutilo chovat se tak, že porušoval svá ústavně zaručená práva a obecně žalobce uvádí, že došlo k podlomení jeho důvěry v právní řád, dostal se do stavu nejistoty o jeho ústavně zaručených právech a v obecné rovině namítá, že došlo k zásahům do jeho rodinného, pracovního i osobního života, dále k narušení jeho integrity a dopadu do jeho pověsti, cti a důstojnosti. Na jednání konaném dne [datum] pak žalobce upřesnil, že pokud jde o příslušenství, domáhá se zákonných úroků z prodlení ze žalované částky od [datum] do zaplacení.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila podáním ze dne [datum]. Konstatovala, že došlo k vydání nezákonného rozhodnutí, zrekapitulovala průběh správního řízení i řízení před správním soudem a uvedla, že žalobce byl již před podáním žaloby odškodněn na základě stanoviska ze [datum], a to tak, že žalovaná se žalobci za vydání nezákonného rozhodnutí omluvila a konstatovala vydání nezákonného rozhodnutí. Žalovaná namítla, že tvrzení žalobce o nemajetkové újmě nejsou dostatečně konkrétní tak, aby tato odůvodňovala přiznání odškodnění finančního.

3. Ze shodných tvrzení účastníků má soud za zjištěné, že žalobce žalobou uplatněný nárok u žalované uplatnil, a to dne [datum].

4. Ze spisu vedeného u Městského úřadu Beroun sp. zn. [číslo] soud zjistil následující. Vůči žalobci bylo dne [datum] zahájeno přestupkového řízení z důvodu, že žalobce jakožto neuvolněný člen rady [územní celek], tedy veřejný funkcionář, nepodal dle § 12 zákona č. 156/2006 Sb., o střetu zájmů, výstupní oznámení o majetku a oznámení o příjmech a závazcích, ačkoli mu k [datum] výkon funkce zanikl, dále nepodal vstupní majetkové oznámení, ačkoli mu k [datum] stejná funkce opět vznikla, a dále nesplnil k [datum] povinnost podat průběžné majetkové oznámení. Městský úřad v Berouně rozhodnutím ze dne [datum] shledal v tomto jednání žalobce přestupek a uložil žalobci úhrnný správní trest pokuty ve výši 1 000 Kč a povinnost nahradit náklady řízení 1 000 Kč. Žalobce podal odvolání [datum], doplnil jej [datum]. Věc byla předložena Krajskému úřadu Středočeského kraje dne [datum]. Rozhodnutím Krajského úřadu Středočeského kraje ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] byl po formulační stránce změněn výrok II. rozhodnutí Městského úřadu Beroun ze dne [datum], uvedením správné citace § 41 zákona o odpovědnosti za přestupky, výše žalobci uložené pokuty za všechny přestupky však byla ponechána ve shodné výši 1 000 Kč a nákladový výrok byl rovněž potvrzen. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum]. Dne [datum] udělila žalovaná souhlas s provedením přezkumného řízení. Krajský úřad Středočeského kraje poté rozhodnutím ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] v přezkumném řízení zrušil jak rozhodnutí Krajského úřadu Středočeského kraje ze dne [datum], tak rozhodnutí Městského úřadu v Berouně ze dne [datum] (v rozhodnutí je uvedeno datum [datum]); toto rozhodnutí je odůvodněno judikatorními závěry přijatými Ústavním soudem v nálezu ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález] a Nejvyšším správním soudem v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], dle nichž závěr Ústavního soudu o protiústavnosti úpravy zpřístupnění oznámení v CEO brání správním orgánům sankcionovat porušení povinnosti podat majetkové oznámení. Toto rozhodnutí bylo doručeno právnímu zástupce žalobce dne [datum]. Žalobce se proti tomuto rozhodnutí odvolal dne [datum] (z obavy o procesní řádnost přezkumného řízení, nikoli pro věcný nesouhlas). Rozhodnutím [žalovaná] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [jednací číslo] [anonymizováno], ve znění opravného rozhodnutí ze dne [datum], bylo potvrzeno rozhodnutí Krajského úřadu Středočeského kraje ze dne [datum], neboť napadené rozhodnutí bylo v posledku (informační povinnost byla splněna v rámci odvolacího řízení) vydáno procesně řádně.

5. Z usnesení Krajského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], soud zjistil, že řízení o žalobě žalobce proti rozhodnutí Krajského úřadu Středočeského kraje ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], bylo zastaveno a žalobci přiznán nárok na vrácení části zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč a žalobci přiznán nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 19 694,50 Kč. Žalobce se žalobou podle soudního řád správního domáhal zrušení rozhodnutí Krajského úřadu Středočeského kraje ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], soud však v průběhu řízení zjistil, že krajský úřad v mezidobí vydal ve zkráceném přezkumném řízení rozhodnutí ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], sp. zn. [anonymizováno] [číslo], jímž napadené rozhodnutí zrušil. Jak současně žalovaný sdělil. Soud vyzval žalovaného, aby sdělil, zda vydání rozhodnutí o přezkumu má být chápán jako záměr uspokojit žalobce a v mezidobí bylo soudu doručeno rozhodnutí [žalovaná] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka], ve znění opravného rozhodnutí ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka], jímž bylo potvrzeno rozhodnutí o přezkumu. Soudu bylo dále doručeno vyjádření [žalovaná] ze dne [datum], v němž sděluje, že důvodem pro rozhodnutí o přezkumu bylo zohlednění dopadů aktuální judikatury a že dle § 62 s. ř. s. musí být záměr uspokojit navrhovatele oznámen před vydáním uspokojujícího rozhodnutí. Žalobce k dotazu soudu reagoval podáním ze dne [datum], v němž mj. uvedl, že byl dle § 153 správního řádu na základě rozhodnutí o přezkumu uspokojen. Soud proto řízení dle § 62 odst. 4 s. ř. s. zastavil, neboť navrhovatel byl uspokojen a vůle [žalovaná] k tomuto obsahově směřovala.

6. Ze stanoviska [žalovaná] ze [datum] soud zjistil, že žalovaná žalobci poskytla ve lhůtě pro předběžné projednání nároku, konkrétně dne [datum], nefinanční zadostiučinění za vydání předmětného nezákonného rozhodnutí ve formě omluvy a konstatování porušení práva.

7. Z výpisu z centrálního registru majetkových oznámení soud zjistil, že žalobce podal průběžné oznámení o svém majetku dne [datum], tedy soud má tímto za vyvrácené, že by žalobce v důsledku vydání nezákonného rozhodnutí z [datum], které bylo zrušeno v posledku rozhodnutím [žalovaná] z [datum], které potvrdilo zrušující rozhodnutí Krajského úřadu Středočeského kraje z [datum], že by žalobce v důsledku vydání nezákonného rozhodnutí byl nucen podat oznámení o svém majetku, když k tomuto došlo až po odstranění tohoto nezákonného rozhodnutí.

8. Soud ve věci učinil následující závěr o skutkovém stavu s tím, že v podrobnostech soud odkazuje na výše uvedené. Žalobce působil do [datum] jakožto neuvolněný člen rady [územní celek] a následně od téhož data mu vznikl výkon stejné funkce. Žalobce nepodal výstupní majetkové oznámení ani vstupní majetkové oznámení v souvislosti se zánikem a vznikem této veřejné funkce, a dále nesplnil k [datum] povinnost podat průběžné majetkové oznámení dle zákona o střetu zájmů. Žalobci byla uložena za nesplnění této oznamovací povinnosti rozhodnutím Městského úřadu v Berouně z [datum] ve spojení s rozhodnutím Krajského úřadu Středočeského kraje z [datum] pokuta ve výši 1 000 Kč za porušení této povinnosti. Předmětné rozhodnutí Krajského úřadu Středočeského kraje z [datum] nabylo právní moci dne [datum]. Následně bylo zahájeno přezkumné řízení, v rámci kterého Krajský úřad Středočeského kraje rozhodnutím z [datum] zrušil předmětné rozhodnutí Krajského úřadu Středočeského kraje z [datum] a toto rozhodnutí vydané v přezkumném řízení bylo potvrzeno rozhodnutím [žalovaná] z [datum], ve znění opravného usnesení z [datum]. Soud má dále za zjištěné, že žalobce učinil oznámení o svém majetku až po zrušení předmětného nezákonného rozhodnutí, konkrétně dne [datum]. Soud má rovněž za zjištěné, že žalovaná žalobce před podáním žaloby dne [datum] odškodnila za vydání nezákonného rozhodnutí nefinanční formou, konkrétně omluvou a konstatováním porušení práva. Pokud jde o zásahy v osobnostní sféře, pak tyto závěry soud blíže rozebírá níže, zde pouze ve stručnosti konstatuje, že na straně žalobce má za zjištěné obecné zásahy v rovině toho, že žalobci byla uložena pokuta za nesplnění povinnosti za situace, kdy tímto chtěl hájit svá ústavní práva, a dále, že soud zjistil obecně tvrzené zásahy, pokud jde o osobnostní, rodinnou či pracovní sféru žalobce spočívající v tom, že okolí vědělo o uložení této pokuty. Dále soud zjistil, že žalobce brojil proti nezákonnému rozhodnutí i správní žalobou podanou ke Krajskému soudu Středočeského kraje, toto řízení však bylo zastaveno usnesením z [datum], neboť žalobce byl uspokojen tím, že předmětné nezákonné rozhodnutí bylo zrušeno v rámci přezkumného řízení.

9. Soud zamítl návrh na provedení důkazu účastnickým výslechem žalobce. Důvodem byla skutečnost, že žalobce tvrdil skutečnosti, které se podávaly, resp. byly soudem zjištěny již z důkazů listinných - a to jak pokud jde o samotný fakt uložení pokuty za nepodání předmětných oznámení, tak i to, že žalobce tímto hájil své ústavně zaručené právo na informační sebeurčení za situace, kdy bylo do centrálního registru oznámení v dané době možno nahlížet anonymně; i bez provedení tohoto důkazu bylo zřejmým, že žalobce se cítil vydáním nezákonného rozhodnutí v tomto směru dotčen, neboť oznámení nepodal právě ve snaze svá ústavně zaručená práva chránit. Zbývající tvrzení žalobce - pokud jde o zásah do jeho osobnostní či psychické sféry, rodinného života či pracovního života - zůstaly na obecné rovině tvrzení, bez konkretizace, a soud nemá v této obecné rovině důvodu nevěřit tomu, že se žalobce cítil dotčen jak samotným vydáním předmětného nezákonného rozhodnutí, kterým mu byla uložena pokuta, tak tím, že o tomto věděla jeho rodina či spolupracovníci. Jak uvedeno, v řízení však nebyla uvedena konkrétní tvrzení k těmto zásahům, která by bylo možno účastnickým výslechem žalobce vůbec prokazovat; důkazní návrh přitom nemůže nedostatek skutkových tvrzení nahradit.

10. Z důkazů výše citovaných byla učiněna skutková zjištění pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku, jak jej soud níže podává, plně postačující.

11. Soud posoudil věc po právní stránce podle výše uvedených ustanovení: Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v účinném znění (dále i jen„ OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 cit. zák. odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle § 5 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Podle § 26 OdpŠk, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem ("o.z."). Podle § 14 odst. 1 OdpŠk se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle ust. odst. 3 cit. § je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Ust. § 15 odst. 2 OdpŠk pak stanoví, že poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

12. Předpokladem odpovědnosti státu za škodu je splnění tří podmínek: 1) existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem nebo nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku.

13. Žalobce se domáhá finančního zadostiučinění ve výši 30 000 Kč s příslušenstvím za vydání nezákonného rozhodnutí ve správním řízení. Žalovaná žalobci poskytla odškodnění ve formě omluvy a konstatování porušení práva (včas, konkrétně stanoviskem ze dne [datum]; předběžně uplatněno dne [datum]).

14. Žalobce vymezil odpovědnostní titul jednak žalobou, a poté k výzvě soudu podáním z [datum], ze kterého je jednoznačným, že se svých nároků domáhá pouze z titulu vydání nezákonného rozhodnutí, za které považuje rozhodnutí Krajského úřadu Středočeského kraje z [datum].

15. Soud tak pro úplnost uvádí, že žalobce se nedomáhá újmy za to, že [žalovaná] zveřejňovalo majetkové údaje obsažené v Centrálním registru způsobem, který byl protiústavní.

16. V daném případě došlo v rámci správního řízení vedeného vůči žalobci pro porušení povinností dle § 12 zákona č. 156/2006 Sb., o střetu zájmů, týkajícího se (trojího) nesplnění povinnosti podat oznámení o majetku a oznámení o příjmech a závazcích, k vydání nezákonného rozhodnutí, kterým je rozhodnutí Krajského úřadu Středočeského kraje ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], neboť toto rozhodnutí, kterým krajský úřad pravomocně uložil žalobci pokutu ve výši 1 000 Kč za citovaná porušení zákona o střetu zájmů, nabylo právní moci dne [datum] a bylo poté zrušeno v rámci přezkumného řízení rozhodnutím Krajského úřadu Středočeského kraje ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], ve spojení s rozhodnutím [žalovaná] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [jednací číslo] [anonymizováno], ve znění opravného rozhodnutí ze dne [datum].

17. Ve věci je tak dán odpovědnostní titul ve formě nezákonného rozhodnutí, neboť rozhodnutí Krajského úřadu Středočeského kraje ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] ve smyslu § 8 odst. 1 OdpŠk nabylo právní moci a následně bylo pro nezákonnost zrušeno. Odklizující rozhodnutí vydaná v rámci přezkumného řízení jsou totiž založena na nezákonnosti uložené pokuty, konkrétně odůvodněné judikatorními závěry přijatými Ústavním soudem v nálezu ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález] a Nejvyšším správním soudem v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], dle nichž závěr Ústavního soudu o protiústavnosti úpravy zpřístupnění oznámení v CEO brání správním orgánům sankcionovat porušení povinnosti podat majetkové oznámení.

18. V případě vydání nezákonného rozhodnutí, které bylo pro nezákonnost zrušeno, není dána vyvratitelná domněnka, že jím byla dotčené osobě způsobena imateriální újma. Naopak, v řízení je na žalobci, aby spolu s odpovědnostním titulem tvrdil a prokazoval i existenci skutečností, které lze právně kvalifikovat jako porušení konkrétního práva žalobce, a vznik nemajetkové újmy vzniklé v příčinné souvislosti s danými skutečnostmi. Teprve dojde-li soud po provedeném dokazování k závěru, že odpovědnostním titulem byla porušena konkrétní práva žalobce a že v důsledku toho vznikla žalobci nemajetková újma, může se zabývat otázkami formy a případné výše zadostiučinění podle § 31a odst. 1 a 2 OdpŠk (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1747/2014, uveřejněný pod číslem 67/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

19. Soud se tak zabýval tím, zda je dostačujícím zadostiučiněním konstatování nezákonnosti rozhodnutí nebo zda žalobci náleží zadostiučinění v penězích (§ 31a odst. 2 OdpŠk). Při stanovení formy či výše zadostiučinění soud vychází především z povahy věci, z délky řízení a následků způsobených řízením v osobnostní sféře poškozeného, přičemž přihlédne i k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Kritéria uvedená v § 31a odst. 3 OdpŠk se nepoužijí, neboť se týkají výlučně stanovení odškodnění v případě nesprávného úředního postupu spočívajícího v porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě (k tomu srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011 nebo ze dne 21. 8. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2256/2011).

20. Forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva na místě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, uveřejněný pod číslem 122/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

21. Povahou věci se má na mysli zejména závažnost celého řízení, zde konkrétně činu, kladeného osobě poškozené za vinu, neboť ta zpravidla přímo úměrně zvyšuje intenzitu, s jakou osoba poškozená konkrétní řízení proti ní vedené negativně vnímá. Ta souvisí i s hrozbou postihu a případného společenského odsouzení, jež se zrcadlí v charakteru veřejného zájmu chráněného předpisy v konkrétním případě (tedy v těch veřejných hodnotách, které jsou chráněny).

22. V posouzeném případě byla žalobci uložena pokuta ve výši 1 000 Kč za přestupek spočívající v nepodání majetkového oznámení dle zákona o střetu zájmů. Soud tak v tomto ohledu uzavírá, že se jedná o porušení povinnosti, které společností není vnímáno nikterak zásadně negativně, jako je tomu například u nezákonného trestního stíhání, kdy jsou poškození nedůvodně obviněni ze spáchání trestného činu, tedy kdy jde o neoprávněné obvinění z jednání společensky mnohem významněji odsuzovaného. Rovněž samotná výše sankce ve výši 1 000 Kč, která byla žalobci uložena, měla povahu spíše symbolickou a nemohla vést ke zvýšenému odsouzení žalobce, či k jeho vyšším obavám. Tedy ani povaha přestupkového řízení, v rámci kterého byla žalobci nezákonně pokuta uložena a došlo k vydání nezákonného rozhodnutí, ani samotná nezákonná výše uloženého trestu nejsou důvodem pro přiznání finančního zadostiučinění.

23. Délka řízení zohledňuje zejména to, po jak dlouhou dobu zásah do osobnostních složek jednotlivce v důsledku proti němu vedeného řízení, zde vydání nezákonného rozhodnutí, trval.

24. Žalobce délku trvání zásahů odvozuje od trvání účinků nezákonného rozhodnutí, které nabylo právní moci [datum]. Délka zásahu trvala do [datum], tedy dobu přesahující pět měsíců. Soud uzavírá, že ani čistě pro délku trvání účinků nezákonného rozhodnutí nelze dospět k závěru o nutnosti poskytnout odškodnění finanční. K tomuto je třeba upozornit na to, že žalobci bylo známo, neboť tímto se argumentačně bránil v rámci opravných prostředků a soudního řízení správního, že k [datum] došlo ke zrušení předmětného ustanovení zákona o střetu zájmů, které umožňovalo anonymní nahlížení do Centrálního registru. Tedy pokud jde o délku trvání zásahů nezákonného rozhodnutí v tom směru, že se žalobce cítil nucen k plnění povinností, kterými jsou porušována jeho ústavní práva, pak v tomto směru trvaly tyto účinky nejpozději do nabytí účinků derogačního nálezu Ústavního soudu, tj. k [datum]. Soud tedy uzavírá, že ani délka trvání zásahů vyvolaných nezákonným rozhodnutím není důvodem pro přiznání odškodnění finančního.

25. Následky způsobené vydáním nezákonného rozhodnutí v osobnostní sféře poškozené osoby zohledňují individuálních následky v osobnostní sféře poškozené osoby, jež mohou být umocněny či zmírněny v důsledku objektivních skutečností daného případu formulovaných výše. Jinými slovy řečeno, negativní dopady nezákonného rozhodnutí do osobnosti člověka – např. morální narušení osobnosti (integrity) poškozeného, narušení profesní, soukromé, rodinné, zdravotní, popř. i jiné sféry života - mohou být zvýrazněny či naopak potlačeny podle intenzity naplnění prvních dvou kritérií. Které konkrétní složky osobnosti mohou být vydáním nezákonného rozhodnutí narušeny, nelze předem taxativně stanovit.

26. Soud v tomto ohledu vyšel obecně z judikatury dovolacího soudu týkající se nezákonných rozhodnutí vydaných v rámci trestních řízení, neboť proti žalobci bylo vedeno sice řízení přestupkové, tedy řízení o porušení povinnosti méně závažné, než je tomu u činnosti trestněprávně relevantní, avšak co do principu postupu při odškodění se jedná o situaci obdobnou – konkrétně byla žalobci nezákonně uložena sankce za přestupek, tedy protiprávní jednání definované jako jiná, méně závažná kategorie deliktu. Soud proto respektoval judikatorní závěry přijaté pro odškodňování újmy vyvolané vydáním nezákonných rozhodnutí, a vyšel z pravidel pro odškodňování nezákonných rozhodnutí vydaných v trestních řízeních, kde tamní poškození byli nedůvodně vystaveni stíhání či odsouzení za činy, které společnost kvalifikuje jakožto ještě společensky závažnější.

27. Obecně lze říci, že i každé nezákonné rozhodnutí vydané v rámci přestupkového řízení negativně ovlivňuje osobní sféry poškozeného a zasahuje do soukromého a osobního života jednotlivce, do jeho cti a dobré pověsti, a to tím spíše, jedná-li se o obvinění„ liché“, což je posléze stvrzeno zrušením onoho nezákonného rozhodnutí (k tomu srov. obdobně nález Ústavního soudu ze dne 17. 6. 2008, sp. zn. II. ÚS 590/08). Nelze však pouze z těchto skutečností samotných, automaticky a bez dalšího dovozovat nárok na zadostiučinění každého poškozeného za tvrzenou nemajetkovou újmu, ale právě naopak je třeba konkrétně u každého poškozeného individuálně zkoumat zásahy do jeho osobnostní sféry a jejich konkrétní projevy.

28. Žalobce po stránce skutkových tvrzení tvrdil, že nezákonné rozhodnutí jej nutilo pod hrozbou dalších sankcí podat oznámení do Centrálního registru. Dále, že plošným zveřejňováním podaných oznámení docházelo k nepřiměřenému zásahu do jeho ústavních práv, zejména práva na soukromí a informační sebeurčení. Dále, že se cítil dotčen tím, že nezákonné rozhodnutí po něm vynucuje porušování jeho ústavně garantovaných práv, a dále žalobce v obecné rovině tvrdil, že vydáním nezákonného rozhodnutí u něj nastal stav nejistoty o jeho ústavně zaručených právech, které byly vyprázdněny zákonnými ustanoveními doslova ústavně právní maximy negující, a dále, že došlo k podlomení jeho důvěry v právní řád. V obecné rovině pak žalobce tvrdil, že došlo k zásahům do jeho rodinného a soukromého života, že újmu špatně snášely i jeho osoby blízké, že byl vystaven stavu nejistoty, úzkostem a jiným dopadům do psychického stavu a že o uložení pokuty věděli jeho spolupracovníci i kolegové z okolních obcí a že tím byla narušena jeho pověst, důstojnost a čest.

29. Na jednání konaném dne [datum] byl žalobce soudem poučen ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. o tom, že je třeba konkrétně tvrdit, k jakým zásahům u žalobce došlo, pokud jde o pocit vyprázdnění jeho ústavně zaručených práv, podlomení důvěry v právní řád, a pokud jde o zásahy do rodinného, soukromého života, pracovního prostředí, dále pokud jde o dopady do jeho psychického stavu, a dále pokud jde negativní o vnímání jeho osoby okolím, a rovněž pokud jde o zásahy do jeho cti a důstojnosti. Žalobce k tomuto poučení soudu pouze v obecné rovině zopakoval, že se celkově cítil dotčený situací, kdy je mu nezákonným rozhodnutím ukládána sankce za chování, jímž chrání svá ústavně zaručená práva a v obecné rovině opakovaně tvrdil, že se tímto cítil dotčen on sám, jeho rodina a že byl dotazován na toto ze strany kolegů. Žalobce poté rovněž obecně uváděl, že zvažoval, zda vůbec pokračovat za této situace ve funkci. K doplňujícímu dotazu však žalobce již nedoplnil, proč další setrvání ve funkci zvažoval za situace, kdy mu bylo známo, že od [datum] již není vystaven riziku anonymizovaného přístupu k majetkovým údajům z důvodu derogačního nálezu Ústavního soudu, který zrušil tuto ústavně rozpornou část zákona o střetu zájmů. Soud tak v tomto ohledu uzavírá, že žalobce neunesl povinnost tvrzení, pokud jde o osobnostní zásahy, k jejichž doplnění soud žalobce vyzýval. Soud tak v této rovině mohl pouze v obecné rovině zjistit, že se žalobce cítil dotčen na svých právech tím, že mu byla předmětná sankce uložena a že o tom věděla jeho rodina i kolegové z práce a jiných obcí. Nebylo však dotvrzeno, jaké konkrétní zásahy v tomto směru u žalobce nastaly. Pro úplnost soud uvádí, že absenci skutkových tvrzení nebylo možno nahradit účastnickým výslechem, jak navrhoval právní zástupce žalobce, neboť dokazování se provádí až po té, co jsou doplněna relevantní skutková tvrzení pro řízení.

30. Pokud jde o tvrzení žalobce, že byl nucen pod hrozbou dalších sankcí podat majetková oznámení do Centrálního registru, pak z provedeného dokazování má soud tento zásah za vyvrácený, neboť v řízení bylo prokázáno, že žalobce učinil oznámení o svém majetku až dne [datum], tedy poté, co bylo nezákonné rozhodnutí z [datum] již zrušeno definitivně rozhodnutím [žalovaná] z [datum] Ani tento zásah tak nemá soud za prokázaný.

31. Pokud jde o žalobcem tvrzené zásahy v tom směru, že se jej dotýkalo, že jsou zveřejňovány údaje o majetku veřejných funkcionářů v Centrálním registru způsobem, který je rozporný s ústavně garantovanými právy, pak v tomto směru soud uzavírá, že se nejedná rozsah, který mohl být u žalobce vyvolán v příčinné souvislosti s vydáním nezákonného rozhodnutí. Mohlo by se jednat o zásah vyvolaný čistě tím, že existovala zákonná úprava, která byla protiústavní, a ohledně které Ústavní soud o její protiústavnosti rozhodl v [anonymizováno] [rok] s odložením účinků derogačního nálezu k [datum]. Tvrzení o této újmě však nebylo pro toto řízení relevantní, neboť žalobce v tomto řízení újmu dovozoval jen z vydání nezákonného rozhodnutí, nikoli z toho, že žalovaná postupovala, pokud jde o zveřejňování údajů, způsobem, který žalobce považuje za protiústavní. Soud tak uzavírá, že pokud jde o zásahy do osobnostní sféry žalobce, má pouze za prokázané v obecné rovině, že žalobce se cítil dotčen tím, že majetkové oznámení dle zákona o střetu zájmů nepodával z důvodu, že chtěl chránit své ústavně zaručené právo na informační sebeurčení a soukromí v tom směru, že nesouhlasil s plošným anonymním zveřejňováním těchto údajů v Centrálním registru, a že se tak cítil dotčený tím, že pro tuto ochranu svých ústavně garantovaných práv je sankcionován nezákonně uloženou pokutou.

32. Ve zbytku pak má soud pouze za zjištěné, že žalobce toto z tohoto důvodu negativně vnímal a nebylo důvodu nevěřit obecnému tvrzení žalobce, že o uložení toto pokuty věděla i jeho rodina i jeho pracovní okolí. Zbývající zásahy, viz výše má však soud za vyvrácené nebo za nedotvrzené.

33. Pokud jde o zvláštní okolnosti, které je třeba v případě odškodnění újmy vyvolané na straně žalobce vydáním předmětného nezákonného rozhodnutí, pak soud odkazuje na následující.

34. Zákonem č. 14/2017 Sb. byl novelizován s účinností od 1. 9. 2017 zákon č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, mj. tak, že po účinnosti této novely znělo ustanovení § 14b odst. 1 tohoto zákona:„ Každý může prvním dnem po lhůtě uvedené v § 12 odst. 1, 2 nebo 3 nahlížet do registru oznámení u veřejných funkcionářů uvedených v a) § 2 odst. 1 v rozsahu všech skutečností oznámených podle § 9 až 11 a § 12 odst. 4, s výjimkou data a místa narození veřejného funkcionáře a identifikace nemovité věci, nebo b) § 2 odst. 2 pouze v rozsahu skutečností oznámených podle § 9, § 10 odst. 2 písm. a) a c), § 11 odst. 2 písm. a) a § 12 odst. 4, s výjimkou data a místa narození veřejného funkcionáře a identifikace nemovité věci.“ Zákonem č. 112/2018 Sb. byl novelizován s účinností od 30. 6. 2018 zákon č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, mj. tak, že po účinnosti této novely znělo ustanovení § 14b odst. 1 tohoto zákona:„ Každý může prvním dnem po lhůtě uvedené v § 12 odst. 1, 2 nebo 3 nahlížet do registru oznámení u veřejných funkcionářů uvedených v a) § 2 odst. 1 písm. a) až o) a u členů rady kraje nebo hlavního města Prahy, kteří nejsou pro výkon funkce dlouhodobě uvolněni, v rozsahu všech skutečností oznámených podle § 9 až 11 a § 12 odst. 4, s výjimkou data a místa narození veřejného funkcionáře a identifikace nemovité věci, b) § 2 odst. 1 písm. p) a u primátora a náměstka primátora statutárního města, starosty městské části nebo městského obvodu územně členěného statutárního města nebo městské části hlavního města Prahy, místostarosty městské části nebo městského obvodu územně členěného statutárního města, zástupce starosty městské části hlavního města Prahy a členů rady statutárního města, městské části nebo městského obvodu územně členěného statutárního města a městské části hlavního města Prahy, kteří nejsou pro výkon funkce dlouhodobě uvolněni, v rozsahu všech skutečností oznámených podle § 9, § 10 odst. 2 písm. a) až c), § 11 odst. 2 písm. a) a § 12 odst. 4, s výjimkou data a místa narození veřejného funkcionáře a identifikace nemovité věci, c) § 2 odst. 1 písm. q), s výjimkou primátora a náměstka primátora statutárního města, starosty městské části nebo městského obvodu územně členěného statutárního města nebo městské části hlavního města Prahy, místostarosty městské části nebo městského obvodu územně členěného statutárního města, zástupce starosty městské části hlavního města Prahy a členů rady statutárního města, městské části nebo městského obvodu územně členěného statutárního města, městské části hlavního města Prahy, kraje nebo hlavního města Prahy v rozsahu všech skutečností oznámených podle § 9, § 10 odst. 2 písm. a) až c) a § 12 odst. 4, s výjimkou data a místa narození veřejného funkcionáře a identifikace nemovité věci, nebo d) § 2 odst. 2 pouze v rozsahu skutečností oznámených podle § 9, § 10 odst. 2 písm. a) a c), § 11 odst. 2 písm. a) a § 12 odst. 4, s výjimkou data a místa narození veřejného funkcionáře a identifikace nemovité věci.“ 35. Z nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 38/17, jímž přezkoumával ústavní konformnost zákona o střetu zájmů, ve znění zákona č. 14/2017 Sb. a zákona č. 112/2018 Sb., kterým se mění zákon č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů se podává, že tento byl vyhlášen dne 11. 2. 2020 a že tímto nálezem bylo zrušeno ustanovení § 14b odst. 1 písm. a), b) a c) zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, ve znění zákona č. 14/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a zákona č. 112/2018 Sb., kterým se mění zákon č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, ve znění pozdějších předpisů, a to uplynutím dne 31. prosince 2020. Z odůvodnění tohoto nálezu se podává, že povinnost poskytnout informace o majetku, příjmech a závazcích, které jsou obsahem oznámení podle zákona o střetu zájmů, představuje zásah do práva na informační sebeurčení veřejných funkcionářů; tato povinnost obecně sleduje legitimní cíl„ nejen vyloučit výkon veřejné moci v zájmu soukromém, tedy vyloučit či minimalizovat možnost zneužití mocenského postavení v soukromém zájmu, ale též zajišťovat zodpovědný a transparentní výkon veřejné moci sloužící adresátům veřejné moci a v důsledku též udržovat důvěru veřejnosti v činnost orgánů veřejné moci“. Ústavní soud uzavřel, že povinnost podávat oznámení v zákonem vymezeném rozsahu není protiústavní, představuje přiměřený zásah do práva na soukromí i u veřejných funkcionářů podle § 2 odst. 1 písm. q) zákona o střetu zájmů, i když může jít o neuvolněné funkcionáře malých obcí. Vybrané informace jsou nicméně u části veřejných funkcionářů, mj. právě u veřejných funkcionářů podle § 2 odst. 1 písm. q) zákona, následně automaticky zpřístupňovány komukoli, anonymně, bez jakékoli žádosti, a to prostřednictvím veřejné datové sítě (internetu). Tento (druhý) zásah do práva na informační sebeurčení již podle Ústavního soudu neprojde testem proporcionality, neboť je podstatně intenzivnější a zároveň není nezbytný, protože k naplnění legitimního cíle by postačoval i přístup veřejnosti do registru oznámení na základě žádosti. Proto Ústavní soud zrušil § 14b odst. 1 písm. a), b) a c) zákona o střetu zájmů s odloženou vykonatelností uplynutím dne 31. 12. 2020. Časové účinky svého nálezu a postup obecných soudů v čase do nabytí vykonatelnosti blíže nevymezil.

36. Jako další důležitou okolnost je tak třeba zohlednit právě skutečnost, že žalobci bylo známo, což se podává z jeho argumentace, kterou se bránil proti uložené pokutě ať už v rámci svých odvolání, či v rámci správní žaloby, že Ústavní soud svým nálezem sp. zn. Pl. ÚS 38/2017 nezrušil povinnost podávat oznámení v zákonem vymezeném rozsahu, neboť tato povinnost obecně sleduje legitimní cíl, ale že Ústavní soud shledal protiústavní to, že v rozporu s právem na informační sebeurčení je veřejnosti umožněn nelimitovaný přístup k těmto údajům. Tedy žalobci muselo být známo, že je i nadále povinen oznámení podávat a že Ústavní soud zrušil pouze část zákona o střetu zájmů týkající se formy zpřístupnění majetkových údajů, a to s odkladem do [datum]. Tedy žalobci bylo známo, že jeho oznamovací povinnost nadále trvá a že jeho obavy o anonymním limitovaném přístupu veřejnosti k jeho majetkovým poměrům budou ukončeny nejpozději [datum]. Zásadní je tato skutečnost zejména pro časové vnímání újmy ze strany žalobce, kdy nezákonné rozhodnutí bylo vydáno [datum] a již [datum] došlo ke zrušení zákona o střetu zájmů v části, kterou žalobce považoval za protiústavní a kvůli níž oznámení nepodal. Vědomost žalobce o účincích tohoto derogačního nálezu tak rovněž snižuje význam jeho tvrzení obecně o újmě u něj nezákonným rozhodnutím vyvolané.

37. Nejvyšší soud v rozhodnutí R 67/2016 uzavřel, že„ Výše zadostiučinění přiznaného podle § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) na náhradě nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním, které skončilo zproštěním obžaloby nebo zastavením, musí odpovídat výši zadostiučinění přiznaného v případech, které se s projednávanou věcí v podstatných znacích shodují; významnější odchylka je možná jen tehdy, bude-li soudem řádně a přesvědčivě zdůvodněna. Nelze-li nalézt takový případ, který by se v podstatných znacích shodoval s projednávanou věcí, je třeba provést srovnání s jinými případy náhrad nemajetkové újmy (např. z titulu odpovědnosti státu za nezákonné omezení osobní svobody, nepřiměřenou délku řízení, náhrady nemajetkové újmy na zdraví ve formě bolestného nebo ztížení společenského uplatnění, újmy na osobnostních právech v rámci ochrany osobnosti, újmy z titulu porušení zákazu diskriminace podle obecné úpravy i v pracovněprávních vztazích apod.). Soud přitom neopomene uvést podstatné společné a rozdílné znaky a v odůvodnění svého rozhodnutí vysvětlit, jakým způsobem se tyto společné a rozdílné znaky promítly do výše stanoveného zadostiučinění, tj. z jakého důvodu je přiznané zadostiučinění přiměřené ve srovnání s jiným zadostiučiněním přiznaným z jiného právního důvodu.“.

38. Jak uvedeno výše, soud má tyto obecné závěry, v tomto konkrétním případě, za plně aplikovatelné i pro případ odškodnění za újmu vyvolanou vydáním nezákonného rozhodnutí v řízení přestupkovém.

39. S ohledem na všechna výše uvedená kritéria tedy soud z důvodu uvedených výše uzavírá, že jak povaha vydaného nezákonného rozhodnutí vč. povahy řízení, ve kterém bylo vydáno, tak délka zásahu, po kterou účinky vydaného nezákonného rozhodnutí trvaly, tak zejména pouze obecně prokázané či tvrzené zásahy žalobce v osobnostní sféře žalobce, jakož i další zvláštní okolnosti, vedou soud jednoznačně k závěru, že dostačujícím zadostiučiněním ve vztahu k žalobci za újmu vyvolanou vydáním nezákonného rozhodnutí je odškodnění nefinanční.

40. Soud dospěl k tomuto závěru porovnáním s následujícími relevantními rozhodnutími.

41. Soud vyšel v rámci porovnání z případu řešeného Městským soudem v Praze pod sp. zn. [spisová značka]. V tamním případě bylo vůči poškozenému vydáno nezákonné rozhodnutí ve formě usnesení o zahájení trestního stíhání pro trestný čin zpronevěry a toto trestní stíhání trvalo vůči tamnímu poškozenému jeden rok a dva měsíce a hrozila mu sazba trestu odnětí svobody až osm let. U tamního poškozeného byly shledány zásahy spočívající ve stavu nejistoty a stresu v důsledku vydání nezákonného rozhodnutí a s tamním poškozeným přestali komunikovat rodiče jeho přítelkyně a rovněž byl vystaven dotazům okolí ohledně trestního stíhání. Zbývající zásahy v osobnostní sféře tamní poškozený neprokázal. Tamnímu poškozenému bylo poskytnuto nefinanční odškodnění ve formě konstatování porušení práva. Tento případ je s případem žalobce porovnatelným, neboť i u žalobce zdejšího byly prokázány pouze obecné zásahy do osobnostní sféry žalobce - spočívající ve stavu nejistoty či stresu, jiné konkrétní zásahy žalobce netvrdil. U zdejšího žalobce došlo k porušení jeho ústavně garantovaného práva na informační sebeurčení, resp. pro snahu toto chránit byl nezákonně sankcionován; stejně tak tamní poškozený byl postižen na svých ústavně garantovaných právech tím, že bylo porušeno jeho právo nebýt stíhán z jiného, než ze zákonného důvodu. Délka trvání zásahu u tamního poškozeného byla delší, a to o více než osm měsíců, a rovněž povaha trestního řízení ve srovnání s řízením přestupkovým je zásahem zásadnějším, než je tomu u žalobce. Jelikož tamnímu poškozenému bylo jakožto dostačující zadostiučinění přiznáno odškodnění nefinanční, pak toto porovnání s tímto případem ve vztahu k žalobci odůvodňuje, že i pro žalobce je morální odškodnění plně dostačující (obdobné zásahy; dokonce kratší délka trvání zásahu a méně závažná povaha řízení u žalobce).

42. Soud dále vyšel z případu řešeného Obvodním soudem pro Prahu 2 pod sp. zn. [spisová značka]. Tamní poškozený byl nezákonně stíhán pro spáchání přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 a 3 trestního zákoníku a přečin legalizace výnosů z trestné činnosti. Tedy bylo ve vztahu k němu vydáno nezákonné rozhodnutí ve formě usnesení o zahájení trestního stíhání. Trestní stíhání vůči tamnímu poškozenému trvalo jeden rok a deset měsíců a hrozil mu trest odnětí svobody až pět let. Tamní poškozený prokázal pouze obecné zásahy do osobního, rodinného a pracovního života, k bližší konkretizaci těchto zásahů nedošlo. Obecně byl poškozený zasažen tím, že se musel účastnit nezákonného trestního stíhání a dostavovat se k výslechům. Jako dostačující forma zadostiučinění byla shledána soudem forma nefinanční ve formě konstatování nezákonnosti rozhodnutí. I tento případ odůvodňuje přiznání nefinančního odškodnění ve vztahu k žalobci zdejšímu. Rovněž žalobce zdejší prokázal zásahy do osobnostní sféry, resp. tyto dotvrdil pouze na úrovni obecné (pokud jde o zásahy do soukromí, osobního či rodinného či pracovního života). Rovněž žalobce stejně jako tamní poškozený byl primárně postižen tím, že byl vůbec nezákonnému rozhodnutí vystaven; tamní poškozený byl zasažen na svých ústavně garantovaných právech tím, že byl stíhán z jiného než zákonného důvodu, což je plně srovnatelné s tím, že žalobce se cítil dotčen tím, že je mu upíráno právo na ochranu jeho ústavně garantovaného práva na informační sebeurčení (je za toto uložena sankce). U žalobce trvaly zásahy výrazně kratší dobu než u poškozeného, kde zásahy trvaly o jeden rok a pět měsíců délce. Tamní poškozený byl svou povahou činnosti, pro kterou byl stíhán, vystaven vyšší míře společenského odsouzení než tomu bylo u žalobce, kterému byl nezákonně uložen trest za přestupek. Lze tak konstatovat, že zásahy v osobnostní sféře u obou poškozených byly obdobné, naproti tomu u žalobce soud shledává nižší míru újmy vyvolané povahou rozhodnutí, které vůči němu bylo vydáno i délkou trvání těchto zásahů. Rovněž toto rozhodnutí tak odůvodňuje, aby i žalobci bylo přiznáno odškodnění nefinanční.

43. Soud po té provedl porovnání ještě s případem řešeným Městským soudem v Praze pod sp. zn. [spisová značka]. Tamní poškozený byl stíhán po dobu jednoho roku a dvou měsíců pro zločin podvodu dle § 209 odst. 4 trestního zákoníku a hrozil mu trest odnětí svobody až 8 let. Tamní poškozený byl na své osobnostní sféře zasažen tím, že o trestním stíhání věděla celá široká rodina, rodinní příslušníci svědčili v rámci nezákonně vedeného trestního řízení a rodina poškozeného byla ekonomicky závislá na příjmech poškozeného, které se ocitli v důsledku trestního stíhání v ohrožení. Tamnímu poškozenému hrozilo, že bude nucen uhradit škodu až ve výši 1 500 000 Kč, což jej výrazně stresovalo v situaci, kdy na něm byli ekonomicky závislí jak jeho manželka, tak tři potomci. U tamního poškozeného byly prokázány deprese, strach o budoucnost sebe a své rodiny a jejich ekonomické zajištění. Újmu u tamního poškozeného zvyšovalo to, že byl bývalým policistou, tedy v tomto směru došlo k zásadnímu zásahu do jeho dobré pověsti a cti. Ve vztahu k tamnímu poškozenému shledaly soudy dostatečným zadostiučiněním finanční zadostiučinění ve výši 25 000 Kč. Soud zvolil porovnání s tímto případem proto, aby bylo zřejmým, že žalobcem nárokovaná částka 30 000 Kč na odškodnění nemajetkové újmy za vydání zdejšího nezákonného rozhodnutí neodpovídá porovnávaným případům. Jak je patrné z tohoto případu, tamní poškozený byl výrazně zasažen na svém rodinném životě a cti a důstojnosti a hrozil mu trest odnětí svobody až osm let; přičemž i povaha trestné činnosti, pro kterou byl stíhán, a délka trvání, která byla o devět měsíců delší, způsobila tamnímu poškozenému zásahy výrazně větší. Tamnímu poškozenému bylo přitom přiznáno zadostiučinění ve výši 25 000 Kč, a jelikož všechna tato kritéria u tamního poškozeného, tj. jak délka trvání zásahů, tak povaha činnosti, pro kterou byl stíhán, tak zejména rozsáhlé zásahy v osobnostní sféře jsou s žalobcem neporovnatelnými, pak i toto vede soud k závěru, že žalobci se nemá dostat zadostiučinění finančního, ale pouze ve formě konstatování porušení práva či omluvy.

44. Jelikož žalobce podal žalobu [datum], přičemž nefinančního odškodnění ve formě konstatování porušení práva a omluvy se žalobci dostalo již před podáním žaloby na základě stanoviska ze [datum], pak soud žalobu žalobce v celém rozsahu zamítl.

45. V souzeném případě tak byla zcela úspěšná žalovaná, proti které byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta, proto jí soud přiznal náhradu nákladů řízení, a to ve výši 3x režijního paušálu 300 Kč dle § 151 odst. 3 o.s.ř. za písemné vyjádření k žalobě, přípravu na jednání soudu a účast na něm. Jejich zaplacení uložil soud neúspěšnému žalobci ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o.s.ř., když k delší lhůtě plnění či k plnění ve splátkách neshledal soud žádný důvod.