10 C 73/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem JUDr. Tomášem Bělohlávkem, v právní věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného za nějž jedná anonymizováno 8 slov adresa o zaplacení 467 500 Kč s příslušenstvím

I. Zamítá se žaloba, kterou se žalobce po žalované domáhá zaplacení 467 500 Kč se zákonnými úroky z prodlení z této částky od 6. 5. 2020 do zaplacení.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 1 800 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se žalobou ze dne 13. 5. 2020 domáhal finančního zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu vznikla nesprávným úředním postupem ve formě nepřiměřené délky řízení, vedeného u [název soudu] [anonymizováno] pod sp. zn. [spisová značka]. Žalobce požaduje finanční zadostiučinění ve výši 467 500 Kč. Vychází z roční částky odškodnění 25 000 Kč. Tuto částku zvyšuje o 10%, pro velký význam pro žalobce a o dalších 10% z důvodu postupu soudu. Žalobce uvádí, že žaloba byla jím podána 27. 10. 2003 a řízení k dnešnímu dni není ukončeno. V rámci řízení se domáhá zaplacení dlužného nájemného ve výši 550 829 Kč, a to z pozemků, které pronajal tamnímu žalovanému. Žalobce má za to, že jelikož řízení trvá více než 16 let, nelze v žádném případě považovat rozhodnutí za vydané v přiměřené lhůtě. Pokud jde o průtahy, pak žalobce uvádí, že řízení bylo přerušeno do doby pravomocného rozhodnutí ve věci vedené [název soudu] [anonymizováno] pod sp. zn. [spisová značka]. K přerušení došlo 31. 5. 2006 a předmětem řízení vedeného [název soudu] [anonymizováno] pod sp. zn. [spisová značka] byla otázka platnosti dohody o vydání nemovitých věcí, jichž se týká právě nájemné v naříkaném řízení. Žalobce namítá, že však v tomto řízení nebylo meritorně rozhodnuto, když žaloba byla zamítnuta pro absenci naléhavého právního zájmu. Žalobce tak má za to, že řízení bylo neúčelně přerušeno od roku 2006 do roku 2015. Žalobce poté uvádí, že v řízení bylo pokračováno dne 20. 1. 2015, když však soud řízení hned znovu přerušil, a to do pravomocného skončení řízení vedeného u [název soudu] [anonymizováno], pod sp. zn. [spisová značka]. Toto řízení není skončeno a naříkané řízení je tak nadále přerušeno. Pokud jde o obě tato související řízení, pak žalobce uvádí, že řízení u [název soudu] [anonymizováno] pod sp. zn. [spisová značka] se týkalo požadavku na určení neplatnosti dohody o vydání věci, a skončilo právě zamítnutím pro nedostatek naléhavého právního zájmu. Toto řízení trvalo od 18. 5. 1998 do 6. 6. 2014. Pokud jde o řízení vedené u [název soudu] [anonymizováno] pod sp. zn. [spisová značka], toto bylo zahájeno 31. 3. 1992 a do dnešního dne není ukončeno, a trvá téměř 28 let. Žalobce uvádí, že se jedná o restituční řízení.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila podáním z 24. 6. 2020, ve kterém žalobou uplatněný nárok neuznala. Žalovaná konstatuje, že došlo k porušení práva na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě, a průběh tohoto řízení rekapituluje. Žalovaná uvádí, že nelze konstatovat jednotlivé průtahy, z nichž by bylo možno učinit závěr, že soud je nečinný, když ani žalobce se nedomáhá dalšího postupu stížnostmi na průtahy nebo návrhem na určení lhůty. Žalobce byl několikrát vyzván k doplnění žaloby, a žalovaný uvádí, že žalobce vede velké množství soudních řízení, což vyplývá z jeho prohlášení o majetkových poměrech, kdy žalobce uvádí 17 již pravomocně skončených řízení, a dalších 12 soudních řízení, vedených ze strany jeho sestry [jméno] [příjmení]. Žalovaná uvádí, že řízení je po stránce skutkové i stránce právní složité a že žalobce se v naříkaném řízení domáhá zaplacení částky 550 829 Kč, která má být nájemným za nemovitosti. Význam řízení shledává žalovaná jakožto snížený, když žalobce uplatňuje nárok, kde mu doposud nesvědčí hmotněprávní titul, na základě kterého požaduje zaplacení nájemného. Žalovaná dále uvádí, že zjistila, že žalobce opakovaně požádal o zadostiučinění za nemajetkovou újmu za nepřiměřenou délku soudních řízení, které souvisejí s posuzovaným řízením v tomto sporu a do jejichž pravomocného skončení je toto řízení přerušeno. Žalovaná v tomto směru výslovně označuje řízení vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 15 C 43/2011, a uvádí, že žalobce se domáhá jak zadostiučinění za řízení vedené u [název soudu] [anonymizováno] pod sp. zn. [spisová značka], tak za řízení vedené pod sp. zn. [spisová značka] a řízení dalších u tamního soudu. Žalovaná uvádí, že dle ustálené judikatury je tak třeba na souběžně probíhající řízení hledět jako na řízení jediné, a nemajetková újma se nenačítá. Z tohoto důvodu pak považuje žalovaná za dostačující odškodnění samotné konstatování porušení práva na vydání rozhodnutí, přičemž toto již bylo konstatováno žalovanou přímo ve stanovisku.

3. Ze stanoviska z 23. 4. 2020 soud zjistil, že žalovaná konstatovala porušení práva na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě v řízení vedeném u [název soudu] [anonymizováno], pod sp. zn. [spisová značka]. Soud dále z tohoto podání a z předběžného uplatnění nároku žalobcem u žalované zjistil, že žalobce žalobou uplatněný nárok u žalované předběžně uplatnil, a to dne 5. 11. 2019. Z obou těchto dokumentů pak soud uzavírá, že žalovaná v rámci stanovené 6 měsíční lhůty předběžně uplatněný nárok vypořádala odškodněním ve formě konstatování porušení práva na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě (žalobce v žalobě uvádí doručení tohoto stanoviska dne 24. 4. 2020).

4. Ze spisu vedeného [název soudu] [anonymizováno] pod sp. zn. [spisová značka] soud zjistil následující. Dne 27. 10. 2003 byla osobně podána žaloba žalobcem [celé jméno žalobce], proti [anonymizována dvě slova] a [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], když předmětem řízení je částka 550 829 Kč s příslušenstvím a v žalobě je uvedeno, že na základě dohody o vydání věci je žalobce spoluvlastníkem pozemků a budov, přičemž v specifikovaném továrním objektu se nachází též pozemky a budovy, které jsou ve vlastnictví žalovaného. Žalobce uzavřel se žalovaným nájemní smlouvu, žalovaný však neplní své povinnosti z této nájemní smlouvy, a z tohoto důvodu je žaloba podána. Dne 6. 11. 2003 podává žalobce návrh na vydání předběžného opatření a usnesením [název soudu] [anonymizováno] z 13. 11. 2003 bylo zakázáno žalovanému, nakládat s nemovitostmi tak, jak je specifikováno v tomto předběžném opatření. Toto je na čl.

25. Soud poté v lednu roku 2004 řešil otázku doručování žalovanému. Toto bylo řešeno i v průběhu února 2004. Žalovaný se vyjádřil k přípisu okresního soudu, který se týkal doručování podáním z 20. 2. 2004 a [název soudu] [anonymizováno] poté žádá obchodní rejstřík na Krajském soudě v Hradci Králové 3. 3. 2004 o součinnost ohledně registrace subjektu žalované. Žalobce přípisem z 15. 2. 2005 k dotazu soudu sděluje, že na podané žalobě trvá, a dále reaguje na dotazy soudu přípisem z 1. 4. 2005. Dne 9. 9. 2005 oznamuje [anonymizováno] [jméno] [příjmení], že převzal zastoupení žalobce a dále reaguje na výzvu soudu v podání 4. 10. 2005 ohledně nákladů řízení. Soud ve věci vydává platební rozkaz 13. 10. 2005 a žalovaná proti tomu podává 31. 10. 2005 odpor. Žalobce se vyjadřuje k podanému odporu 5. 12. 2005 a poté 23. 1. 2006. Jednání ve věci se koná 8. 3. 2006 a toto je odročeno na neurčito, a to z důvodu odvolání likvidátora na straně žalované. Nový likvidátor kontaktuje soud 31. 3. 2006, a soud usnesením z 10. 5. 2006 ukládá žalovanému, aby se k podané žalobě vyjádřil. Toto žalovaný činí 30. 5. 2006. Usnesením ze dne 31. 5. 2006 pak [název soudu] [anonymizováno] řízení přerušil, toto usnesení je na čl. 87a a je odůvodněno tím, že u zdejšího soudu je vedena pod sp. zn. [spisová značka] věc, kde se řeší otázka mimo jiné i neplatnosti dohody o vydání pozemků, které žalobce pronajímal. Toto řízení tak má zásadní význam pro rozhodnutí ve věci. Žalobce poté kontaktuje soud 15. 6. 2006 s žádostí o prodloužení lhůty do 15. 7. 2006 s tím, že ukončil spolupráci s dosavadním právním zástupcem, právní zástupce toto oznamuje soudu 15. 6. 2006. Dále žalobce kontaktuje soud k jeho výzvě, přípisem z 20. 8. 2007, toto se týká sdělení ke sp. zn. [spisová značka], to jest tohoto řízení, a žalobce se vyjadřuje i k řízením vedlejším. Dále se k výzvě soudu vyjadřuje žalovaný 14. 9. 2007 a 8. 10. 2007 kontaktuje původní zástupce žalobce soud, že žalobce již nezastupuje. Žalobce poté zasílá vyjádření soudu 14. 11. 2008, toto se týká otázky doručování, ve spise je dále založeno rozhodnutí [název soudu] [anonymizováno] sp. zn. [číslo jednací], s doložkou právní moci k 30. 11. 2012, ze kterého se podává, že žaloba na určení, že dohoda o vydání věci ze dne 15. 4. 1998, zde specifikovaných nemovitých věcí, se zamítá a k tomuto je založen ještě doplňující rozsudek č. j. [číslo jednací] s doložkou právní moci k 30. 11. 2012, kdy se zamítá žaloba i na určení, že žalobci jsou vlastníky předmětných nemovitostí. Ve spise je dále založen rozsudek [název soudu], [číslo jednací] [anonymizována dvě slova], [číslo], kterým se mění rozhodnutí ve věci [spisová značka] pokud jde o náklady řízení, jinak se pokud jde o neplatnost dohody potvrzuje. Podáním z 16. 1. 2013 žádá [anonymizováno] [jméno] [jméno] [příjmení], jakožto právní zástupce žalobce o pokračování v řízení, a to právě s odkazem na řízení vedené u [název soudu] [anonymizováno] pod sp. zn. [spisová značka]. Žalobce se k tomuto návrhu vyjadřuje podáním z 28. 2. 2013, jednání ve věci se koná 6. 3. 2013 a na tomto je vyhlášeno usnesení, že v řízení se pokračuje, a to výrokem I. a výrokem II. je vyhlášeno, že řízení se přerušuje až do rozhodnutí dovolacího soudu ve věci 4 C 119/98. Ve spise je dále založeno rozhodnutí [název soudu], rozsudek č. j. [číslo jednací], kterým se zamítá dovolání ve věci neplatností dohody o vydání věci, vedeného u [název soudu] [anonymizováno] pod sp. zn. [spisová značka]. Dne 30. 6. 2014 zasílá právní zástupce žalobce upřesnění žaloby soudu, jednání se koná 30. 7. 2014. Na tomto poskytuje soud právnímu zástupci žalobce lhůtu do 31. 8. 2014, aby se vyjádřil k vyjádření právního zástupce žalovaného. Žalovaný zasílá soudu vyjádření 10. 9. 2014, žalobce na toto reaguje replikou z 15. 10. 2014. K výzvě soudu se pak vyjadřuje žalovaný 12. 1. 2015, usnesením z 20. 1. 2015 pak rozhodl [název soudu] [anonymizováno] pod č. j. [číslo jednací] tak, že v řízení, které bylo přerušeno usnesením z 6. 3. 2013, na čl. 152, se pokračuje, a výrokem II. hned přerušil řízení do právní moci rozhodnutí soudu ve věci 4 C 126/92. Na tomto rozhodnutí je doložka právní moci 17. 6. 2015. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání a žalovaný se k tomuto vyjadřuje 30. 3. 2015. Věc je předložena odvolacímu soudu 28. 4. 2015 a [název soudu] rozhodl usnesením ze dne 2. 6. 2015 tak, že usnesení soudu I. stupně se v napadeném výroku II., to jest ve výroku, kterým bylo řízení znovu přerušeno, potvrzuje, a to do pravomocného skončení řízení vedeného [název soudu] [anonymizováno] pod sp. zn. [spisová značka]. Právní zástupce žalobce proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu podává dovolání datované dnem 26. 6. 2015. K tomuto se vyjadřuje žalovaný 23. 7. 2015 a věc je předložena k rozhodnutí o dovolání 31. 7. 2015 Nejvyššímu soudu. Je řešena otázka úhrady soudního poplatku za podané dovolání a usnesením Nejvyššího soudu č. j. [číslo jednací] ze dne 14. 10. 2015 bylo toto dovolání odmítnuto. Opatřením předsedy soudu je 19. 1. 2017 věc přidělena novému soudci, s ohledem na odchod soudce stávajícího do starobního důchodu a soud poté průběžně činí dotazy na stav řízení, do něhož je řízení naříkané přerušeno. Dne 15. 2. 2019 oznamuje žalobce, že končí jeho zastoupení [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a žádá ustanovení advokáta a osvobození od soudních poplatků a přikládá k tomuto přílohy. Soud poté kontaktuje žalobce za účelem doložení dalších podkladů k žádosti o osvobození od soudního poplatku pokynem z 19. 2. 2019, na toto reaguje žalobce přípisem z 27. 2. 2019 [název soudu] [anonymizováno] poté usnesením z 6. 3. 2019 rozhodl tak, že nepřiznává žalobci osvobození od soudních poplatků, a jeho žádost o ustanovení zástupce ze 14. 2. 2019 se zamítá. Podáním z 31. 7. 2007 se žalobce omlouvá z jednání nařízeného na 1. 8. 2007 a dále zasílá soudu podání, a to dne 20. 3. 2019. Jedná se o odvolání do předchozího usnesení o nepřiznání osvobození a neustanovení zástupce. Věc je předložena odvolacímu soudu 26. 3. 2019 a [název soudu] poté usnesením z 28. 3. 2019 č. j. [číslo jednací] rozhodl tak, že usnesení soudu I. stupně se mění tak, že žalobci se přiznává osvobození od soudních poplatků v rozsahu jedné poloviny a ustanovuje se mu zástupce z řad advokátů. Žalobce žádá opravu petitu podáním doručeným 26. 3. 2019 a usnesením [název soudu] [anonymizováno] z 19. 6. 2019 je žalobci ustanoven zástupcem [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Ustanovený zástupce zasílá doplnění žalobního návrhu, datované 25. 6. 2019, a dále vyjádření žalobce ke skutkovému a právnímu stavu věci, datované 11. 7. 2019. Dále zasílá ustanovený zástupce žalobce doplnění vyjádření, datované 14. 1. 2020. Opatřením z 18. 2. 2020 je z důvodu mateřské dovolené stávající soudkyně věc přidělena novému soudci. Žalobce poté kontaktuje soud přípisem doručeným 26. 2. 2020, kterým oznamuje zadržení věci dle § 1395 o. z., a žádá o soupis zadržených věcí, a podáním z 27. 2. 2020 kontaktuje soud ustanovený zástupce, který sděluje, že žalobcovo sdělení, které činil sám, týkající se zadržovacího práva, již neplatí, a že nežádá soupis movitých věcí. Přípisem z 28. 2. 2020 žádá žalobce ustanovení nového zástupce a usnesením z 9. 3. 2020 soud zprošťuje ustanoveného zástupce [anonymizováno] [jméno] [příjmení], a ustanovuje nového zástupce, [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Ustanovený zástupce původní pak účtuje soudu odměnu podáním z 24. 3. 2020 a tuto mu okresní soud přiznává usnesením z 26. 3. 2020. Ve věci jsou pak činěny dotazy na stav vedlejšího řízení sp. zn. [spisová značka]. Spisový materiál končí zapůjčením spisu k Obvodnímu soudu pro Prahu 2 k této sp. zn. 10 C 73/2020.

5. Mezi žalobci bylo nesporným, že u [název soudu] [anonymizováno] byl veden spor pod sp. zn. [spisová značka], jehož předmětem bylo řízení o neplatnosti restituční dohody k pozemkům, z nichž se žalobce domáhá nájemného v řízení naříkaném. Dále bylo mezi stranami nesporným, že u [název soudu] [anonymizováno] je vedeno řízení pod sp. zn. [spisová značka], jehož předmětem je rovněž řešení otázky platnosti restituční dohody k pozemkům, z nichž se žalobce domáhá nájemného v řízení naříkaném.

6. Ze spisu vedeného [název soudu] [anonymizováno] pod sp. zn. [spisová značka], pokud jde o pro to toto řízení (vzhledem k období přerušení řízení naříkaného) relevantní období, soud zjistil následující. Obdobím relevantním pro toto řízení, je období od 31. 5. 2006 do 20. 1. 2015, neboť v tomto období bylo naříkané řízení sp. zn. [spisová značka] přerušeno právě pro toto řízení sp. zn. [spisová značka]. Pokud jde o soudní řízení vedené [název soudu] [anonymizováno] pod sp. zn. [spisová značka], pak žalobou podanou dne 18. 5. 1998 se [jméno] [příjmení] a [příjmení] [příjmení] domáhají proti žalovaným [příjmení] [anonymizována tři slova], a panu [jméno] [příjmení], narozeném [datum], určení neplatnosti dohody o vydání věci. Dne 6. 10. 2003 byl učiněn soudem dotaz na účastníky ohledně stavu dědického řízení, které vede [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka]. Poté dne 14. 12. 2006 rozhodl soud o procesním nástupnictví po žalobci panu [příjmení], když na jeho místo nastoupila [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Jednání bylo nařízeno na 31. 1. 2007, bylo odročeno na neurčito pro nedoručení předvolání. Další jednání bylo nařízeno na 4. 4. 2007, toto bylo odročeno z důvodu pracovní neschopnosti soudce na 23. 5. 2007. Toto bylo rovněž odročeno k žádosti zástupce žalobce a) na 27. 6. 2007 a zde požádal o odročení právní zástupce [celé jméno žalobce] z důvodu, aby se mohl s věci seznámit. Jednání tak bylo odročeno na 19. 9. 2007. Dne 19. 9. 2007 bylo vyhlášeno usnesení o přerušení řízení, pan [celé jméno žalobce] se odvolal 11. 12. 2007 a žalobci poté žádají o ustanovení zástupce, konkrétně paní [příjmení] a paní [příjmení]. Soud rozhodl tak, že 19. 12. 2007 přiznal osvobození od poplatkové povinnosti a ustanovil advokáta žalobkyním a soud poté vyzývá v březnu 2008 právní zástupkyni žalobkyň k vyjádření. Tato nereaguje, proto jí soud urguje v květnu a červnu 2008 a spis je poté předložen [název soudu] v září roku 2008. Jedná se o odvolání proti usnesení ze dne 19. 9. 2007 o přerušení řízení a odvolací soud rozhodl tak, že řízení se nepřerušuje. Spis je poté v listopadu 2008 vrácen soudu I. stupně a tento koná ve věci jednání, konkrétně 11. 3. 2009, 22. 4. 2009, 10. 6. 2009, 29. 7. 2009, 7. 10. 2009, 2. 11. 2009, 20. 1. 2010, 10. 3. 2010 a 28. 4. 2010, [jméno] připouští změnu žaloby. Dále se jednání koná 26. 5. 2010 a na tomto je vyhlášen rozsudek. Rozsudek je založen pod č. j. [číslo jednací] a tímto rozhodl soud tak, že určil, že dohoda o vydání věci, uzavřená dne 15. 4. 1998 je neplatná. Dále určil, že vlastníkem v rozhodnutí specifikovaných nemovitostí je Česká republika, s právem hospodařit [anonymizováno] – [anonymizována tři slova] [anonymizováno], [anonymizováno], soud dále rozhodl o náhradě nákladů řízení. Proti tomuto se odvolává právní zástupce [celé jméno žalobce] a dne 13. 7. 2020 zasílá dodatek k odvolání [celé jméno žalobce]. Odvolání poté podává rovněž zástupce žalovaného [příjmení] – [anonymizována tři slova] [anonymizováno], [anonymizováno] Dne 20. 7. 2010 zasílá zástupce [celé jméno žalobce] druhý dodatek k odvolání a dne 21. 7. 2010 právní zástupce [celé jméno žalobce] zasílá avizované přílohy. Usnesením [název soudu] [anonymizováno] z 19. 8. 2010 pod čl. 766 je pak vydáno opravné usnesení k rozsudku z 26. 5. 2010, týkající se označení pozemků. Proti tomuto opravnému usnesení se odvolává [celé jméno žalobce] 26. 8. 2010, a poté se ještě vyjadřuje 21. 10. 2010 k odvolání prvého žalovaného. Dne 26. 10. 2010 se vyjadřuje žalobkyně k odvolání prvého a druhého žalovaného a věc je předložena k rozhodnutí o odvolání dne 13. 12. 2010 Odvolací soud vyzývá odvolatele k doplacení soudního poplatku usnesením ze dne 12. 1. 2011, [celé jméno žalobce] úhradu soudního poplatku dokládá soudu. Před předložením věci odvolacímu soudu ještě vznáší pan [celé jméno žalobce] námitku podjatosti ve vztahu k soudkyni prvoinstančního soudu. Strany poté zasílají soudu svá vyjádření, pan [celé jméno žalobce] se poté vyjadřuje 17. 2. 2011. Usnesením [název soudu] ze dne 22. 2. 2011 pak bylo rozhodnuto tak, že zpětvzetí žaloby žalobkyně [jméno] [příjmení] není účinné a toto odůvodňuje. Strany se poté k věci vyjadřují, jednání před odvolacím soudem se koná 8. 6. 2011, poté odročeno za účelem vyhlášení rozsudku na 15. 6. 2011 a tohoto dne je vyhlášeno usnesení, kterým je rozsudek soudu I. stupně zrušen a věc je vracena k tomuto soudu k dalšímu řízení. Písemné vyhotovení rozhodnutí Krajského soudu je založeno pod č. j. 30 [spisová značka], je ze dne 15. 6. 2011 a tímto je tedy zrušen rozsudek soudu I. stupně ve znění opravného usnesení a věc je vrácena soudu prvé instance, k tomuto soud odvolací uvedl, že za situace, kdy se žalobkyně domáhaly určení neplatnosti dohody o vydání věci a posléze určení vlastnického práva, bylo především zapotřebí, aby se soud prvé instance s ohledem na § 80 písm. c) o. s. ř., zabýval tím, zdali je dán naléhavý právní zájem na takovémto určení. Odvolací soud se tak vzhledem k této vadě nemohl zabývat odvoláním po věcné stránce a proto rozsudek I. stupně zrušil. Soud I. stupně byl zavázán zabývat se posouzením otázky naléhavého právního zájmu, zejména s ohledem na skutečnost, že jsou žalobci již vedeni v katastru nemovitostí jako spoluvlastníci nemovitostí. Právní zástupce [celé jméno žalobce] se vyjadřuje 14. 8. 2011, rovněž se vyjadřuje žalovaný 1) 15. 8. 2011, podáním ze 17. 8. 2011 žádá [jméno] [příjmení] o zrušení ustanovení zástupce, 15. 8. 2011 se vyjadřuje žalovaný 1), 14. 8. 2011 pan [celé jméno žalobce], jednání ve věci se koná 5. 10. 2011. Jednání je odročeno na 9. 11. 2011 s tím, že soud vyzývá právní zástupce, aby předložili závěrečné návrhy s vyúčtováním nákladů řízení. Žalobkyně poté zasílají stanovisko k usnesení odvolacího soudu 29. 9. 2011, strany poté zasílají soudu závěrečné návrhy. Podáním z 21. 10. 2011 podává [anonymizováno] [jméno] [příjmení] odvolání žalobkyň a) a b) proti usnesení z 5. 10. 2011 o zamítnutí návrhu na opravu rozšíření žalobního návrhu, usnesením ze dne 8. 11. 2011 soud zrušil ustanovení právní zástupkyně Mgr. [jméno] [příjmení] ve vztahu k [jméno] [příjmení]. Právní zástupce [celé jméno žalobce] se vyjadřuje k odvolání proti usnesení z 5. 10. 2011 a to 9. 11. 2011 a 1. 11. 2011. Podáním z 3. 11. 2011 navrhuje zástupkyně Mgr. [jméno] [příjmení] přerušení řízení. Věc je předložena odvolacímu soudu 29. 11. 2011, tento rozhoduje usnesením z 2. 12. 2011 tak, že odvolání žalobkyň se odmítá. Strany se pak vzájemně vyjadřují ke svým podáním, Mgr. [jméno] [příjmení] se pak ještě souhrnně vyjadřuje podáním z 19. 12. 2011. Jednání ve věci se koná 21. 12. 2011, a toto je odročeno na 24. 1. 2012. Jednání se koná 24. 1. 2012 a toto je odročeno na neurčito, za účelem předložení spisu [název soudu] s vyjádřením předsedy senátu s tím, že soud nebude vyčkávat dalšího písemného vyjádření [anonymizováno] [příjmení] a soud bude reagovat pouze na její dnešní vyjádření o námitce podjatosti. Strany se potom vzájemně vyjadřují k předmětu řízení a zakládají vzájemnou korespondenci, [anonymizováno] [jméno] [příjmení] doplňuje vznesenou námitku podjatosti 26. 1. 2012, [název soudu] rozhodl poté o námitce podjatosti usnesením ze dne 28. 2. 2012 tak, že předsedkyně senátu není vyloučena z rozhodování věci. Soud poté kontaktuje právního zástupce [celé jméno žalobce] 29. 3. 2012, zasílá soudu sdělení a výpočet náhrad nákladů řízení, žalovaný 1) zasílá závěrečný návrh 29. 3. 2012. Jednání soudu prvé instance se koná 30. 3. 2012, je zamítnut návrh na přerušení řízení a jednání je odročeno vzhledem k žádosti [anonymizováno] [příjmení] na 13. 4. 2012, nikoli na 5. 4. 2012. Strany poté zasílají soudu opětovně vyjádření, zástupce [celé jméno žalobce] reaguje na závěrečné vyjádření podáním z 6. 4. 2012, dne 10. 4. 2012 zasílá závěrečný návrh [anonymizováno] [jméno] [příjmení], jako zástupkyně 1) a 2) žalobkyně. Další jednání soudu prvé instance se koná 13. 4. 2012, strany odkazují na své závěrečné návrhy a soud po tomto vyhlašuje rozsudek. Rozsudek [název soudu] [anonymizováno] z 13. 4. 2012 je založen pod č. j. [číslo jednací], na tomto je vyznačena doložka právní moci 30. 11. 2012. Výrokem I. bylo rozhodnuto tak, že žaloba na určení, že dohoda o vydání věci ze dne 15. 4. 1998 ohledně vydání specifikovaných nemovitostí se zamítá a soud dále rozhodl o náhradě nákladů řízení. Žalobkyně d) proti tomuto podává odvolání 21. 5. 2012, k tomuto se vyjadřuje právní zástupce pana [celé jméno žalobce] 28. 5. 2012, odvolání podává i žalovaný 1) 23. 5. 2012, a rovněž odvolání podávají žalobkyně a) a b) 6. 6. 2012, zastoupeny [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. K tomuto se vyjadřuje právní zástupce [celé jméno žalobce] 12. 6. 2012. Věc je předložena odvolacímu soudu 20. 6. 2012, věc je vrácena bez věcného vyřízení s tím, že nebylo rozhodnuto o celém předmětu řízení. Soud prvé instance poté jedná 18. 7. 2012, na kterém je vyhlášen doplňující rozsudek. Písemné vyhotovení doplňujícího rozsudku z 18. 7. 2012 je založeno na čl. 1235, a tímto je rozhodnuto ve výroku I. tak, že žaloba na určení, že vlastníkem nemovitostí jsou žalobci, se zamítá a rovněž je tímto vydáno opravné rozhodnutí. Na rozsudku je vyznačena doložka právní moci 30. 11. 2012. Následuje odvolání žalovaného 1) z 24. 7. 2012, soud vybírá poplatky za podané odvolání, odvolání rovněž podávají žalobkyně a) a b) v zastoupení [anonymizováno] [příjmení]. Strany se k podaným odvoláním vyjadřují a věc je předložena opětovně odvolacímu soudu 28. 8. 2012. Tento nařizuje jednání na 24. 10. 2012, jednání odvolacího soudu se koná 24. 10. 2012, je odročeno za účelem vyhlášení rozhodnutí a dne 31. 10. 2012 je vyhlášen rozsudek odvolacího soudu, písemné vyhotovení rozsudku [název soudu] ze dne 31. 10. 2012 je založeno pod č. j. 30 [spisová značka], na tomto je vyznačena doložka právní moci 30. 11. 2012. Soud odvolací potvrdil rozsudek soudu I. stupně v zamítavém výroku o určení neplatnosti dohody a určení vlastnictví, a změnil rozhodnutí soudu I. stupně ve výrocích o nákladech řízení. Odvolací soud konstatoval, že soud I. stupně správně vycházel z toho, že základním předpokladem úspěchu je prokázání existence naléhavého právního zájmu na požadovaném určení ohledně každého z uplatněných nároků, to jest neplatnosti dohody o vydání věci a určení vlastnického práva a v zásadě se odvolací soud ztotožnil s odůvodněním toho, že naléhavý právní závěr dán není. Dne 17. 1. 2013 podává dovolání proti rozsudku odvolacího soudu [anonymizováno] [jméno] [příjmení], zástupkyně žalobkyň a) a b), 27. 1. 2013 pak dokládá plné moci. Soud rozhoduje o náhradě odměn a hotových výdajů za zastupování a tyto vyplácí. Právní zástupce [celé jméno žalobce] se vyjadřuje 27. 3. 2013 k dovolání proti rozhodnutí soudu odvolacího. Rovněž se vyjadřují další strany. Věc je předložena dovolacímu soudu 13. 5. 2013 a tento rozhoduje 6. 5. 2014 usnesením pod č. j. [číslo jednací] tak, že dovolání se zamítá. Na tomto rozsudku dovolacího soudu je pak vyznačena doložka právní moci 6. 6. 2014.

7. Ze spisu vedeného [název soudu] [anonymizováno] pod sp. zn. [spisová značka], pokud jde o pro to toto řízení, vzhledem k přerušení řízení naříkaného, relevantní období, soud zjistil následující. Obdobím, které se týká naříkaného řízení, je období od 20. 1. 2015 do dne vyhlášení rozhodnutí dne, když v tomto období bylo/je naříkané řízení přerušeno právě pro toto řízení. Pokud jde o řízení před [název soudu] [anonymizováno], vedeném pod sp. zn. [spisová značka], pak dne 31. 3. 92 byla u tohoto soudu podána žaloba, žalobců [celé jméno žalobce], [datum narození], [celé jméno žalobce], [datum narození] a [jméno] [příjmení], [datum narození], proti žalované [příjmení] – [anonymizováno 8 slov]. Předmětem žaloby bylo stanovení povinnosti uzavřít dohodu o vydání věci podle zákona č. 403/90 Sb., a to žalobci a), b) a c) proti žalovanému s tím, že podle žaloby žalobci navrhli, aby bylo žalovanému uloženo uzavřít s nimi dohodu o vydání nemovitostí, domu [adresa] a strojírny s příslušenstvím, a dále stavební parcelu č. katastru [číslo], původní číslo katastrální [číslo]. Usnesením [název soudu] [anonymizováno] z 25. 5. 1999 ve spojení s rozhodnutím [název soudu] z 2. 12. 1999 bylo řízení přerušeno, dle § 107 odst. 3, o. s. ř., a to do skončení dědického řízení po zemřelém žalobci a) [jméno] [příjmení], narozeném 14. 2. 1915. Pokud jde o události týkající se relevantního období 20. 1. 2015 do dnes, pak toto období začíná součinnostními dotazy soudu na notářku [anonymizováno] [jméno] [příjmení], ohledně ukončení dědického řízení vedeného pod sp. zn. [spisová značka], právě po zemřelém [jméno] [příjmení], narozeném 14. 2. 1915, tento dotaz soud činí 8. 12. 2014, kdy notářka k dotazu soudu sděluje, že toto dědické řízení dosud skončeno není. Dotaz je soudem opakován 15. 1. 2015, notářka odpovídá 19. 1. 2015, s tím, že nelze odhadnout datum skončení dědického řízení. Notářka dále odpovídá 19. 2. 2015, soud opakuje dotaz na notářku v červnu 2015, notářka odpovídá 10. 6. 2015 s tím, že dědické řízení není skončeno, spis byl předán k rozhodnutí o dovolání. Dotaz je opakován v červenci 2015 ze strany soudu a je urgován v srpnu 2015. Notářka odpovídá 20. 8. 2015, že spis je stále u dovolacího soudu a přípisem ze 7. 10. 2015 dále odpovídá, že očekávat lze ukončení dědického řízení až v delším časovém horizontu. Soud dotazuje notářku v listopadu 2015, ohledně výsledku řízení, tato odpovídá 13. 11. 2015, že řízení stále skončeno není. K dalšímu dotazu odpovídá 7. 1. 2016 že spis je stále u dovolacího soudu a k žádosti soudu z března 2016 odpovídá v dubnu 2016, že dědictví stále skončeno není. Dále k dotazu soudu odpovídá 18. 8. 2016, že dědictví stále skončeno není. V říjnu 2016 kontaktuje notářskou kancelář soud, a ve spise je záznam, že bylo hovořeno s notářskou kanceláří, dědický spis se stále nachází u Nejvyššího soudu. [příjmení] dotaz byl učiněn se stejným výsledkem 2. 11. 2016, 5. 12. 2016, 19. 1. 2017 dochází ke změně v obsazení senátu v důsledku odchodu soudkyně do starobního důchodu a v lednu 2017 je urgován dotaz na notářku. Tato odpovídá 31. 7. 2017, že dědické řízení stále skončeno není, v mezidobí soud komunikuje s Obvodním soudem pro Prahu 2 ohledně zapůjčení spisu pro kompenzační řízení. Dotaz na notářku je opakován ze strany soudu v květnu 2017, tato odpovídá 17. 5. 2017, že dědictví skončeno není, rovněž tak 9. 6. 2017. Soud opakuje dotaz na notářku 16. 10. 2017 a tento urguje v prosinci 2017. Notářka sděluje, že odpověď zasílala již v říjnu 2017, a touto sděluje, že dědictví skončeno není. Právní zástupce [celé jméno žalobce], narozeného 29. 1. 1944 podává 22. 12. 2017 návrh na pokračování v řízení a odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. [číslo jednací], kterým bylo zrušeno Nejvyšším soudem rozhodnutí odvolacího soudu v dědickém řízení. Toto podání soud rozesílá stranám a tyto se vyjadřují s tím, že žalovaný souhlasí s pokračováním v řízení. Přípisem z 19. 3. 2018 žalobkyně [jméno] [příjmení] nesouhlasí s pokračováním v řízení. Podáním z 9. 5. 2018 [celé jméno žalobce] doplňuje návrh na pokračování v řízení z 22. 12. 2017, toto podání je ve spise založeno ještě jednou s datem 7. 5. 2018. Poté je toto podání založeno ještě potřetí s datem 9. 5. 2018, ale podacím razítkem 10. 5. 2018. Dotazem z 29. 6. 2018, soud dotazuje notářku, zda je v dědickém řízení po zemřelém [jméno] [příjmení], narozeném 14. 2. 1915 znám okruh dědiců, notářka odpovídá 3. 7. 2018, že dědické řízení ukončeno není. Soud 16. 7. 2018 telefonicky zjišťuje stav žádosti o sdělení okruhu dědiců, notářka sděluje, že spis je u Městského soudu, a poslední dotaz okresního soudu neevidují, na dotaz odpoví obratem. Soud poté kontaktuje Městský soud v Praze, a opakuje dotaz na notářku, ohledně okruhu dědiců. Obvodní soud pro Prahu 5 poté sděluje [název soudu] [anonymizováno], přípisem z 30. 7. 2018, okruh dědiců po zemřelém [jméno] [příjmení], narozeném [datum]. Soud poté žádá zapůjčení dědického spisu na krátkou dobu. Poté s tímto dotazem k sdělení Obvodního soudu pro Prahu 5 kontaktuje přímo notářku, a tato v srpnu 2018 slibuje spis zapůjčit. [název soudu] [anonymizováno] poté vydal dne 24. 9. 2018 usnesení pod č. j. [číslo jednací], kterým rozhodl tak, že v řízení se pokračuje, a dále tak, že neznámým dědicům po žalobci a) [jméno] [příjmení], narozeném [datum] ustanovuje opatrovníka. Usnesení je z 24. 9. 2018. Přípisem z 2. 10. 2018 navrhuje zrušení ustanovení opatrovníka zástupce žalovaného, a žalobkyně [jméno] [příjmení] se 1. 10. 2018 proti usnesení o pokračování v řízení a ustanovení opatrovníka odvolává. Dne 10. 10. 2018 vydává okresní soud opravné usnesení k usnesení o pokračování v řízení a usnesením [název soudu] [anonymizováno] z 10. 10. 2018 pod čl. 953 pak soud rozhodl tak, že odvolává [anonymizováno] [jméno] [jméno] z funkce opatrovníka a ustanovuje opatrovníkem [příjmení] [jméno] [příjmení], a to z důvodu, že [anonymizováno] [jméno] [jméno] sdělil, že nemůže řádně zastupovat neznámého dědice z důvodu kolize. [anonymizováno] [jméno] [příjmení] reaguje návrhem na zrušení svého ustanovení opatrovníkem, podaným 16. 10. 2018 soudu a [název soudu] [anonymizováno], usnesením z 18. 10. 2018 pod čl. 957 zrušil ustanovení [anonymizováno] [jméno] [příjmení] z funkce opatrovníka a ustanovil opatrovníkem [příjmení] [jméno] [příjmení]. Právní zástupce [celé jméno žalobce] se vyjadřuje k odvolání proti usnesení o pokračování v řízení a podáním z 22. 10. 2018 opravuje právní zástupce tohoto žalobce své vyjádření. Podáním z 31. 10. 2018 Mgr. [jméno] [příjmení] žádá zrušení ustanovení opatrovníkem a usnesením [název soudu] [anonymizováno] z 1. 11. 2018 pod čl. 983 je zbavena funkce opatrovníka a opatrovníkem je ustanovena [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. K podaným odvoláním se vyjadřuje žalobce [celé jméno žalobce] 1. 11. 2018, ve spise jsou pak založeny listiny týkající se dědického řízení, dne 9. 1. 2019 je předloženo rozhodnutí o pokračování v řízení [název soudu] jakožto soudu odvolacímu a [název soudu] poté rozhodl usnesením z 30. 1. 2019 tak, že usnesení soudu I. stupně se mění tak, že v řízení se nepokračuje, opatrovník se neznámým dědicům žalobce a) neustanovuje. Odvolací soud uvedl, že z obsahu spisu nevyplývá, že by další trvání přerušení řízení mohlo znemožnit provedení některých důkazů, nebo že je tu jiné nebezpečí z prodlení. Podáním z 14. 2. 2019 oznamuje [celé jméno žalobce] ukončení dosavadního právního zastoupení a žádá o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce, ukončení zastupování poté oznamuje i právní zástupce [celé jméno žalobce], [anonymizováno] [příjmení], 27. 2. 2019 soudu. [název soudu] [anonymizováno] poté rozhodl 12. 3. 2019 pod čl. 1125 tak, že nepřiznává žalobci b), to jest [anonymizováno] [celé jméno žalobce] osvobození od soudních poplatků a zamítá žádost o ustanovení zástupce. Dne 21. 3. 2019 podává proti tomu [celé jméno žalobce] odvolání a věc je předložena 9. 4. 2019 odvolacímu soudu. Dále podává pan [celé jméno žalobce] 26. 4. 2019 blanketní dovolání do usnesení [název soudu] 30. 1. 2019. Soud ho kontaktuje 16. 5. 2019 ohledně nezbytnosti právního zastoupení v souvislosti s podaným dovoláním a žalobce b) [celé jméno žalobce] na to reaguje 28. 5. 2019. Rovněž doplňuje žádost o ustanovení zástupce. Další doplnění ze strany žalobce je z 10. 6. 2019. Usnesením [název soudu] [anonymizováno] ze dne 12. 6. 2019 pod čl. 1155 pak bylo rozhodnuto tak, že žalobci b), to jest [anonymizováno] [celé jméno žalobce], se nepřiznává osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení a žádost o ustanovení zástupce pro dovolací řízení se zamítá. [celé jméno žalobce] podává odvolání 2. 7. 2019 proti tomuto usnesení a toto doplňuje 8. 7. 2019. Věc je předložena odvolacímu soudu 17. 7. 2019, [název soudu] poté usnesením ze dne 31. 7. 2019 pod čl. 1178 rozhodl tak, že žalobce b) se osvobozuje od soudního poplatku pro dovolací řízení v rozsahu 35% a ustanovuje se mu zástupce z řad advokátů pro toto dovolací řízení. Soud poté vyzývá žalobce k úhradě soudního poplatku ve zbývající výši za podané dovolání a žalobce b) tento hradí. Zástupcem pro dovolací řízení je ustanoven [anonymizováno] [jméno] [příjmení], a to usnesením z 14. 10. 2019. Soud poté vyzývá žalobce b) aby doplnil blanketní dovolání usnesením z 12. 11. 2019, doplnění je zasláno ustanoveným zástupcem 5. 12. 2019. Rovněž pak toto zasílá sám žalobce 3. 12. 2019, to jest pan [celé jméno žalobce]. Věc je předložena dovolacímu soudu 13. 1. 2020 a tento usnesením ze dne 30. 4. 2020 pod č. j. [číslo jednací] rozhoduje tak, že dovolání se odmítá. Důvodem odmítnutí je to, že žalobce b) nevymezil přípustnost dovolání dostatečně určitě. Dne 18. 2. 2020 je spis přidělen jinému soudci z důvodu odchodu soudkyně na mateřskou dovolenou, pan [celé jméno žalobce] poté žádá 28. 2. 2020 o přidělení nového právního zástupce. Soud poté kontaktuje notářku ohledně výsledku dědického řízení přípisem z června 2020, pan [celé jméno žalobce] podává nový návrh na pokračování v řízení 15. 6. 2020. Usnesením z 30. 6. 2020 zprostil soud [anonymizováno] [jméno] [příjmení] zastupováním žalobce b) z důvodu závažných zdravotních potíží. Notářka sděluje přípisem z 24. 6. 2020, že dědické řízení ukončeno není a není ani na roveň postaven okruh dědiců, a to s ohledem na probíhající spor o určení dědického práva u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. [spisová značka]. Soud poté nařizuje ústní jednání na 23. 9. 2020, toto je však odročeno. Soud, poté opakovaně dotazuje v srpnu 2020 notářku ohledně stavu dědického řízení a pan [celé jméno žalobce] žádá podáním z 16. 9. 2020 o osvobození od soudních poplatků a přidělení nového právního zástupce. Přípisem z 25. 8. 2020 notářka sděluje, že s ohledem na probíhající spor o určení dědického práva, dosud dědické řízení skončeno není. Spis byl poté zapůjčen ke zdejšímu řízení 13. 10. 2020. Tento byl k žádosti [název soudu] [anonymizováno] vrácen tomuto soudu 11. 11. 2020, [název soudu] [anonymizováno] rozhodl usnesením ze dne 24. 11. 2020 pod čl. 1276 tak, že návrh žalobce b) na pokračování v řízení z 15. 6. 2020 se zamítá. Soud k tomuto uvedl, že nenastaly žádné nové skutečnosti, které by odůvodňovaly pokračování v řízení a samotný nesouhlas žalobce b) s tvrzeními žalobkyně c), není důvodem pro pokračování v řízení. Poté byl spis opětovně zapůjčen Obvodnímu soudu pro Prahu 2, ke zdejšímu řízení a bude po tomto jednání vrácen.

8. Mezi stranami bylo dále nesporným, že u Obvodního soudu pro Prahu 2 je vedeno řízení pod sp. zn. 15 C 43/2011, jehož předmětem je mimo jiné náhrada nemajetkové újmy, která žalobci vznikla v souvislosti s délkou řízení vedeného u [název soudu] [anonymizováno] pod spisovými značkami [spisová značka] a [spisová značka].

9. Z žádosti o náhradu škody, sepsané právním zástupcem žalobce a doručené Ministerstvu spravedlnosti 3. 9. 2010, soud zjistil, že žalobce u žalované předběžné uplatnil nárok na finanční zadostiučinění související s tvrzenou nepřiměřenou délkou řízení vedených u [název soudu] [anonymizováno], mimo jiné právě pod sp. zn. [spisová značka] a [spisová značka]. Ze stanoviska Ministerstva spravedlnosti z 1. 3. 2011 pak soud zjistil, že žalovaná, pokud jde o tato dvě řízení, konstatovala, že: 1) v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka] došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve formě nepřiměřené délky řízení, přičemž žalobci přiznala finanční zadostiučinění ve výši 97 000 Kč; 2) pokud jde o řízení vedené pod sp. zn. [spisová značka], pak rovněž dospěla k závěru o nesprávném úředním postupu ve formě nepřiměřené délky řízení a žalobci z tohoto důvodu přiznala zadostiučinění ve výši 62 000 Kč. Ze schvalovací doložky z 1. 3. 2011 a z výpisu z bankovního účtu z 2. 3. 2011 má soud za prokázané, že žalovaná žalobci takto přiznané finanční zadostiučinění za obě tato řízení vyplatila, a to dne 2. 3. 2011 právě ve výši 159 000 Kč.

10. Z usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 13. 9. 2012, č. j. 15 C 43/2011-115 soud zjistil, že v řízení vedeném u zdejšího soudu pod touto spisovou značkou je předmětem řízení odškodnění nesprávného úředního postupu ve formě nepřiměřené délky řízení za řízení vedená u [název soudu] [anonymizováno] pod sp. zn. [spisová značka] a [spisová značka]. Předmětem tohoto řízení jsou rovněž odškodnění za jiná nesouvisející řízení. Soud tak má z tohoto za zjištěné, že samotná přiměřenost délky a případná forma a výše zadostiučinění za řízení vedená u [název soudu] [anonymizováno] pod sp. zn. [spisová značka] a [spisová značka] jsou předmětem řízení vedeného Obvodním soudem pro Prahu 2 pod sp. zn. 15 C 43/2011 s tím, že z tohoto usnesení se podává, že předmětem řízení je celá délka těchto řízení, když uváděné řízení sp. zn. 15 C 43/2011 je přerušeno právě proto, že se čeká na konec těchto řízení tak, aby tato mohla být odškodněna v celé jejich délce.

11. Soud učinil ve věci závěr o skutkovém stavu postačující pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku, zejm. pokud jde o průběh soudních řízení, jak je popsán výše. Soud dále zjistil, že u Obvodního soudu pro Prahu 2 je vedeno řízení pod sp. zn. 15 C 43/2011, jehož předmětem je mimo jiné náhrada nemajetkové újmy, která žalobci vznikla v souvislosti s délkou řízení vedeného u [název soudu] [anonymizováno] pod spisovými značkami [spisová značka] a [spisová značka], a to pokud jde o celou dobu trvání obou těchto řízení s tím, že žalobce byl žalovanou již za část délky těchto řízení odškodněn avšak s tím, že předmětem soudního řízení je celková délka obou těchto řízení. Soud v odůvodnění rozsudku nerozvádí dílčí skutková zjištění učiněná z těch provedených důkazů, o něž rozhodnutí o věci samé posléze neopřel, toto se týká zejm. dalších žádostí žalobce o odškodnění týchž vedlejších řízení.

12. Soud posoudil předmětnou věc po právní stránce podle těchto ustanovení: Podle ust. § 1 zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen „OdpŠk“ nebo „zákon“), stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 zákona odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle ust. § 5 písm. a), b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. Podle ust. § 13 odst. 1 stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle ust. § 26 zákona, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem ("o.z."). Podle ust. § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného. Podle § 14 odst. 1 cit. zák. se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle ust. odst. 3 cit. § je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Ust. § 15 odst. 2 cit zák. pak stanoví, že poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

13. V řízení bylo prokázáno, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

14. Obecně platí, že předpokladem odpovědnosti státu za škodu dle OdpŠk je splnění tří podmínek: 1) existence odpovědnostního titulu (nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu), 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi odpovědnostním titulem a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku. Absence i jen jednoho z těchto předpokladů odpovědnosti je přitom důvodem pro zamítnutí nároku na náhradu škody.

15. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda soud vydal rozhodnutí v předmětném řízení v přiměřené lhůtě ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk. Pro soudní řízení není obecně stanovena žádná lhůta, kterou by bylo možné považovat za přiměřenou. Judikatura Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku (dále i jen„ ESLP“) za aspekty přiměřenosti lhůty považuje jednak zájem účastníka na rychlém vyřízení věci a jednak obecný zájem na řádném výkonu spravedlnosti. Přitom přihlíží ke složitosti věci, chování účastníků a státních orgánů a významu řízení pro účastníka. Tomu odpovídá i ustanovení § 31a odst. 3 OdpŠk, dle kterého soud přihlíží při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného. Tato kritéria se pak použijí i na zjištění, zda byla délka řízení přiměřená (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2012, sp. zn. 30 Cdo 35/2012).

16. Soud vyšel při právním posouzení věci z rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1437/2019 a ze závěrů v něm učiněných. Předmětné řízení u [název soudu] [anonymizováno] sp. zn. [spisová značka] bylo zahájeno dnem 27. 10. 2003 a k dnešnímu dni stále trvá. Toto řízení bylo přerušeno, a to usnesením z 31. 5. 2006 do doby skončení řízení vedeného u [název soudu] [anonymizováno] pod sp. zn. [spisová značka]; usnesením vyhlášeným na jednání konaném dne 6. 3. 2013 pak bylo rozhodnuto o pokračování v řízení, které bylo přerušeno tímto usnesením z 31. 5. 2006, avšak hned bylo rozhodnuto o přerušení řízení do doby rozhodnutí dovolacího soudu v téže věci sp. zn. [spisová značka]; konečně pak usnesením z 20. 1. 2015 bylo rozhodnuto o tom, že se pokračuje v řízení, které bylo přerušeno usnesením z 6. 3. 2013. Nicméně výrokem II. bylo zároveň rozhodnuto o tom, že řízení se znovu přerušuje, a to do právní moci rozhodnutí soudu ve věci vedené u [název soudu] [anonymizováno] pod sp. zn. [spisová značka]. Pro posuzované řízení je tak relevantní skutečnost, že naříkané řízení je aktuálně stále přerušeno, když nepřerušeno bylo pouze v období od 27. 10. 2003 do 31. 5. 2006, poté nastala doba přerušení do 20. 1. 2015, kdy se v posledku čekalo na výsledek nalézacího a následně dovolacího řízení ve věci vedené [název soudu] [anonymizováno] pod sp. zn. [spisová značka], a dále je přerušeno od 20. 1. 2015 dodnes, a to do výsledku řízení vedeného [název soudu] [anonymizováno] pod sp. zn. [spisová značka].

17. Předmětné řízení tak trvalo ve vztahu k žalobci od 27. 10. 2003 a trvá do dnešního dne. Tato doba řízení je s ohledem na dále uvedené okolnosti případu nepřiměřená. K uvedenému závěru vede soud vyhodnocení kritérií podle § 31a odst. 3 odškodňovacího zákona. Soud v tomto ohledu zohlednil zejména kritérium celkové délky řízení jako takové, když k dnešnímu dni je řízení vedeno dobu delší než 17 let, což samo o sobě vede k závěru o nesprávném úředním postupu ve formě nepřiměřené délky řízení. V souladu se závěry, přijatými v rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1437/2019 pak soud hodnotil i období, kdy bylo řízení přerušeno, tedy období od 31. 5. 2006 do 20. 1. 2015, kdy bylo řízení přerušeno pro jiné řízení, vedené u [název soudu] [anonymizováno], pod sp. zn. [spisová značka]. Ohledně tohoto řízení soud uzavírá, že toto samo trvalo od 18. 5. 1998 do 6. 6. 2014, tedy i u tohoto vedlejšího řízení lze čistě pro délku tohoto řízení dospět k závěru, že délka vedlejšího řízení, které přesahuje 18 let, je nepřiměřenou. Z průběhu tohoto řízení vedeného u [název soudu] [anonymizováno] pod sp. zn. [spisová značka], jak tento soud podává výše, se dále podává, že je nutno dospět k závěru o nepřiměřené délce i tohoto vedlejšího řízení, a to i ryze ve vztahu k období od 31. 5. 2006 do 20. 1. 2015, kdy bylo pro toto řízení řízení naříkané přerušeno. Soud v tomto vedlejším řízení totiž vedl řízení o žalobě na určení neplatnosti restituční dohody, kdy jako žalobci v tomto vedlejším řízení vystupovaly subjekty, které byly aktuálně zapsány v katastru nemovitostí jako vlastníci předmětných nemovitostí. Soud prvé instance poté, aniž by zkoumal právní zájem takovýchto žalobců ve smyslu § 80c o. s. ř. na požadovaném určení neplatnosti restitučních dohod a určení jejich vlastnictví, o předmětu sporu věcně rozhodl, a to v jejich prospěch, když žalobě vyhověl. Navazujícím rozhodnutím odvolacího soudu pak bylo toto rozhodnutí soudu prvé instance zrušeno právě proto, že se soud prvé instance nezabýval otázkou naléhavého právního zájmu a odvolací soud tak nemohl přistoupit ani k věcnému přezkoumání správnosti závěrů soudu prvé instance, které se týkají samotné platnosti restitučních dohod a otázky určení vlastnického práva. V návaznosti na to pak soud prvé instance žalobu zamítl právě pro absenci naléhavého právního zájmu, což bylo následně soudem odvolacím potvrzeno, a navazující dovolání pak bylo zamítnuto. Soud tak z tohoto důvodu uzavírá, že v tomto vedlejším řízení došlo v relevantní době k nesprávnému úřednímu postupu i z tohoto důvodu, kdy pro zásadní pochybení soudu prvé instance, který se nezabýval předpokladem určovací žaloby spočívajícím v posouzení naléhavého právního zájmu, řízení fakticky zatížil průtahem, neboť při řádném zohlednění této otázky, by žaloba byla zamítnuta výrazně dříve, než jak se tomu v posledku stalo. Z těchto důvodů je nutno dospět k závěru o nepřiměřené délce řízení i v řízení naříkaném. Rovněž tak pokud jde o druhé přerušení řízení, k němuž došlo v období od 20. 1. 2015, a které trvá dodnes a které se týká řízení vedeného u [název soudu] [anonymizováno] pod sp. zn. [spisová značka], je nutno učinit závěr o nepřiměřené délce tohoto řízení, čistě jen z délky tohoto vedlejšího řízení, když žaloba je vedena od 31. 3. 1992 a řízení není stále k dnešnímu dni ukončeno. Z průběhu tohoto druhého vloženého řízení sp. zn. [spisová značka], za období relevantní pro toto řízení, to jest za období od 20. 1. 2015 dodnes, pak soud neučinil závěr o tom, že by v tomto období došlo k průtahům, které by odůvodňovaly závěr o nesprávném úředním postupu. Z průběhu tohoto vedlejšího řízení se podává, že již delší dobu před tímto relevantním obdobím bylo řízení přerušeno do doby skončení dědického řízení po původním žalobci a) [jméno] [příjmení] a že soud prvé instance činil pravidelně dotazy na notáře, ohledně stavu tohoto dědického řízení. Poté, co byla v rámci dovolacího řízení rozhodnutí dědických soudů zrušena, pak soud prvé instance postupoval tou cestou, že stanovil okruh možných dědiců a s těmito v řízení pokračoval prostřednictvím ustanoveného opatrovníka. Nicméně toto rozhodnutí soudu prvé instance bylo následně soudem odvolacím k odvolání zrušeno, neboť ve věci není dána naléhavost, pro kterou by nebylo možno vyčkat na definitivní stanovení okruhu dědiců, a bylo nutno postupovat tím způsobem, že bude dědicům ustanoven opatrovník. V celém řízení lze shledávat nutnost soudu opakovaně se vypořádávat s tím, že probíhající dědické řízení po jednom ze žalobců stále není skončeno, nicméně soud se aktivně snaží toto řízení ukončit a i v době přerušení je procesně plně vytížen podáními stran, zejména pokud jde o otázky osvobození od soudních poplatků a ustanovování zástupců. Čistě pro postup soudu v tomto pro toto řízení relevantním období od 20. 1. 2015 dodnes, tak soud k závěru o nesprávném úředním postupu v tomto vedlejším řízení nedospívá. Jelikož však soud dospěl k závěru o tom, že celé toto vedlejší řízení je zatíženo nesprávným úředním postupem ve formě nepřiměřené délky řízení s ohledem na extrémní celkovou délku tohoto řízení jako takového, má soud za to, že i pro toto vedlejší řízení je třeba v řízení naříkaném shledat nesprávný úřední postup. Tedy i závěr o nepřiměřené délce tohoto druhého vedlejšího řízení, vede nutně k závěru o nesprávném úředním postupu ve formě nepřiměřené délky řízení v řízení naříkaném.

18. V důsledku porušení práva žalobce na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě (příčinná souvislost) tomuto vznikla nemajetková újma (presumovaný vznik újmy žalovaná nevyvracela), nicméně soud shledal níže uvedené okolnosti, pro něž je na místě spokojit se v dané věci pouze s konstatováním porušení práva.

19. Žalovaná porušení práva na vydání rozhodnutí konstatovala již stanoviskem ze dne 23. 4. 2020, doručeným žalobci dne 24. 4. 2020. Soud proto níže rozvádí skutečnosti, pro něž dospěl ke stejnému závěru, že plnohodnotnou kompenzací utrpěné újmy je konstatování porušení práva, kterého se žalobci již dostalo před podáním žaloby ze strany žalované.

20. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2828/2011 se podává, že konstatování porušení práva je plnohodnotnou formou morální kompenzace utrpěné újmy, jejíž aplikaci předpokládá ustanovení § 31a odst. 2 z.č. 82/1998 Sb., a to zejména s ohledem na závažnost vzniklé újmy a okolnosti konkrétní věci. V určitých případech bude postačovat samotné konstatování porušení práva, například pokud délka řízení byla v nezanedbatelné míře způsobena vlastním chováním poškozeného, nebo pokud byl význam předmětu řízení pro poškozeného pouze nepatrný a celkově tak lze uzavřít, že doba řízení nemohla negativně zasáhnout psychickou sféru poškozené osoby.

21. Soud odkazuje zejm. na závěry přijaté v rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 4900/2016, z něhož se podává, že v případě souběhu dvou a více soudních řízení, která spolu svým předmětem souvisejí natolik úzce, že rozhodnutí v jednom z nich je určující i pro rozhodnutí ve druhém či dalším z řízení, je třeba újmu utrpěnou jejich účastníky v důsledku nepřiměřené délky daných řízení, v rozsahu jejich souběžného průběhu, vnímat jako újmu jedinou, tedy, že újma není násobená. Zohlednění souběžného průběhu takto souvisejících řízení pak vyloučí nebezpečí duplicitního odškodnění. Nejvyšší soud poté uzavírá, že pro určení přiměřeného zadostiučinění je proto třeba odečíst celou dobu souběhu obou řízení, neboť právě v rozsahu souběžného průběhu, je újma vnímána za jedinou.

22. Pokud jde o vztah k tomuto řízení, pak soud uzavírá, že tyto závěry nic nemění na tom, že v naříkaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve formě nepřiměřené délky řízení (tento závěr trvá), nicméně vzhledem k tomu, že žalobce zvlášť uplatnil nárok na odškodnění za řízení vedené u [název soudu] [anonymizováno] pod sp. zn. [spisová značka] a [spisová značka], pak relevantní dobou pro odškodnění v řízení naříkaném zůstává období od 27. 10. 2003 do 31. 5. 2006, to jest období od podání žaloby do doby, než bylo řízení poprvé přerušeno. Toto nic nemění na celkové délce řízení, soud zde uzavírá pouze za jakou část řízení má být v řízení tomto žalobce fakticky odškodněn.

23. Na základě tohoto pak soud uzavírá, že konstatováním porušení práva na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě v naříkaném řízení je dostačující formou satisfakce. Soud zde poukazuje zejm. na to, že smyslem odškodnění nemajetkové újmy, způsobené nepřiměřenou délkou řízení, je odškodnit žalobce za újmu způsobenou délkou naříkaného řízení, nicméně nikoli samoúčelně pro délku řízení, ale proto, že délkou řízení byl žalobce vystaven dlouhotrvající nejistotě o výsledku předmětného řízení. Předmětem naříkaného řízení bylo finanční plnění, konkrétně nájemné, za užívání pozemků, jichž má být žalobce vlastníkem. Otázkou, která je pro žalobce však zcela zásadní, je to, zda skutečně pozemky zrestituoval či nikoli, tedy zda je vlastníkem či nikoli. Nárok na úhradu nájemného, uplatněný v naříkaném řízení, je tak ve vztahu k otázce vlastnictví svým významem marginálním a subsidiárním, když žalobce je zcela reálně vystaven obavám právě o to, jak dopadne určení jeho vlastnického práva, které se odvíjí od určení platnosti či neplatnosti předmětných restitučních dohod, z nichž požaduje nájemné. Tato otázka je řešena právě v řízení vedlejších.

24. Soud tak dospěl k závěru o nepatrném významu naříkaného řízení pro žalobce a z tohoto důvodu i o dostatečné formě zadostiučinění ve formě konstatování porušení práva. Jak je uvedeno výše, o tomto závěru svědčí právě skutečnost, že fakticky k odškodnění z celé doby naříkaného řízení zůstává pouze období od 27. 10. 2003 do 31. 5. 2006, což sama o sobě není doba dlouhá, přičemž ohledně zbývající doby řízení se o nároku za odškodnění za nepřiměřenou délku vedlejších řízení vede řízení u zdejšího soudu pod sp. zn. 15 C 43/2011, kde bude žalovanou poskytnuté částečně odškodnění podrobeno soudnímu přezkumu, a to ve vztahu k celé délce těchto vedlejších řízení (nikoli pouze k části již dobrovolně odškodněné). Nepatrný význam naříkaného řízení pro žalobce je tak dán tedy proto, že žalobce za nesprávný úřední postup ve formě nepřiměřené délky vedlejších řízení vedených u [název soudu] [anonymizováno] pod sp. zn. [spisová značka] a [spisová značka] již (pokud jde o předcházející část těchto řízení) finančně odškodněn byl a ve zbytku bude tento nárok přezkoumán soudem v kompenzačním řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. 15 C 43/2011. Dalším zásadním důvodem pro nepatrný význam naříkaného řízení pro žalobce je skutečnost, že pro žalobce zásadní otázky (vlastnické právo, platnost restitučních dohod) jsou, resp. byly řešeny v těchto vedlejších a paralelně odškodňovaných řízeních, nikoli v řízení naříkaném. Řízení naříkané je tak svou délkou, která není duplicitní k vedlejším řízením (27. 10. 2003 - 31. 5. 2006), i samotnou povahou projednávaného nároku (finanční plnění/nájemné jakožto nárok až odvozený od existence vlastnictví jako takového) co do významu nepatrným, neboť se fakticky pouze odvíjí od výsledku a délku sporu o platnost restituční dohody.

25. Ani další kritéria dle § 31a odst. 3 OdpŠk nepřeváží kritérium významu řízení (nepatrného), když soud neshledal v postupu orgánů veřejné moci (§ 31a/3 d) OdpŠk) natolik zásadní pochybení, která by odůvodňovala odškodnění finanční (v posledku soud stále čeká na ukončení řízení dědického, bez nějž nelze pokračovat), ani soud neshledal v naříkaném řízení úkony účastníka (§ 31a/3 c) OdpŠk), jimiž by se konstruktivně snažil (např. přes odpor či nečinnost soudu) řízení urychlit. Kritérium složitosti řízení (§ 31a/3 b) OdpŠk) pak závěr dostatečné formy odškodnění konstatováním porušení práva přímo podporuje, když řízení, vč. řízení vedlejších (vložených), je nadstandardně složité procesně (řada návrhů na osvobození od soudních poplatků, žádostí o ustanovení zástupce; procesních nástupnictví; přerušení řízení; návrhů na pokračování), ve věci opakovaně rozhodují soudy všech instancí, řízení je nepochybně právně složitým (jde o platnost restitučních dohod) a je i složitějším po stránce skutkové (identifikace pozemků dle restitučních dohod apod.).

26. Jelikož žalovaná porušení práva na vydání rozhodnutí konstatovala již stanoviskem ze dne 23. 4. 2020, doručeným žalobci dne 24. 4. 2020, tedy v rámci lhůty pro předběžné projednání nároku, soud žalobu, kterou se žalobce po žalované domáhá zaplacení finančního zadostiučinění, jako nedůvodnou v celém rozsahu zamítl.

27. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V souzeném případě byla zcela úspěšná žalovaná, neboť konstatovala porušení práva již ve stanovisku ze dne 23. 4. 2020, doručeným dne 24. 4. 2020 žalobci, tj. před podáním žaloby a v zákonné lhůtě pro předběžné projednání nároku. V souzeném případě tak byla zcela úspěšná žalovaná, proti které byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta, proto jí soud přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 1 800 Kč, sestávající z 6 režijních paušálů á 300 Kč dle § 151 odst. 3 o. s. ř. a vyhlášky č. 254/2015 Sb.), a to za písemné vyjádření k žalobě / 24.6.2020; 12.11.2020, 2x přípravu na ÚJ a 2x účast na ÚJ. Jejich zaplacení uložil soud žalobci ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř., když k delší lhůtě plnění či k plnění ve splátkách neshledal soud žádný důvod.