10 C 73/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudcem Mgr. Lukášem Kučerou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 10 005,34 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 005,34 Kč spolu s kapitalizovaným smluvním úrokem 481,08 Kč, smluvním úrokem ve výši 18,9 % ročně z částky 9 985,34 Kč od , datum, do , datum, , se smluvním úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 9 985,34 Kč od , datum, do , datum, , úrokem ve výši 12 % ročně z částky 9 985,34 Kč od , datum, do zaplacení a úrokem z prodlení v zákonné výši 12 % ročně z částky 9 985,34 Kč od , datum, do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Zamítá se žaloba na zaplacení úroku ve výši 0,75 % ročně z částky 9 985,34 Kč od , datum, do zaplacení a na zaplacení úroku z prodlení ve výši 0,75 % ročně z částky 9 985,34 Kč od , datum, do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 400 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) domáhala na žalovaném shora uvedené částky s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že účastníci uzavřeli dne , datum, Rámcovou smlouvu č. , hodnota, (dále jen „rámcová smlouva“) v souladu s Obchodními podmínkami žalobkyně. Na základě Rámcové smlouvy byl žalovanému aktivován běžný účet č. , č. účtu, (dále jen „účet“). Dne , datum, uzavřeli účastníci Dodatek č. , hodnota, k Rámcové smlouvě, jehož podpisem žalovaný požádal o poskytnutí kontokorentu ve výši 10 000 Kč. Jelikož byly splněny smluvní předpoklady pro poskytnutí kontokorentu, byl žalovanému kontokorent schválen a bylo mu umožněno čerpání z účtu. Žalobkyně provedla vyhodnocení úvěruschopnosti žalovaného jako spotřebitele na základě informací, které žalovaný sám poskytl v žádosti o úvěr, kdy osobní údaje žalovaného žalobkyně ověřila proti informacím z klientových dokladů, dále informace žalobkyně posuzovala z interních a externích databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti klienta. Dne , datum, z důvodu závažného porušení smluvních povinností žalovaným přistoupila žalobkyně dne , datum, ke zesplatnění kontokorentu, kdy ke dni zesplatnění dlužná částka tvořila nesplacenou jistinu ve výši 9 985,34 Kč a nesplaceným kapitalizovaným smluvním úrokem do zesplatnění kontokorentu ve výši 481,08 Kč, který je souhrnem nesplacených smluvních úroků od , datum, do dne předcházejícímu zesplatnění kontokorentu. Dále žalobkyně požadovala zaplacení částky 20 Kč z důvodu, že se žalovaný dostal na zřízeném účtu do nepovoleného debetu ve výši 20 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Žalovaný je občanem cizího státu, jedná se proto o věc s cizím prvkem, kdy soud zkoumá, zda je dána jeho mezinárodní příslušnost pro jednání a rozhodnutí dané věci a jakým právním řádem se bude daná věc řídit. Žalobkyně je právnickou osobou, která má sídlo v České republice a žalovaný je státním občanem , Anonymizováno, . Pro posouzení mezinárodní příslušnosti a právního řádu, jímž se věc řídí, je proto nutno vycházet ze smlouvy o právní pomoci uzavřené mezi Českou republikou a , Anonymizováno, , vyhlášené pod č. 123/2002 Sb. m. s. Podle čl. 48 odst. 5 smlouvy o právní pomoci pravomoc k řízení o sporu ze smluvního závazku má justiční orgán té smluvní strany, na jejímž území má odpůrce bydliště, pobyt, sídlo anebo se zde nalézá sporný nemovitý majetek. Žalovaný má bydliště v České republice na adrese , adresa, , , adresa, . Tím je dána příslušnost českých soudů pro projednání a rozhodnutí této věci. Podle čl. 48 odst. 2 je rozhodným právem právo české, neboť předmětnou smlouvu uzavřeli na území České republiky.

4. Soud rozhodl bez nařízení jednání podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), jelikož v řízení bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předloženými listinnými důkazy a účastnici s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasili (žalobkyně výslovně v návrhu a žalovaný konkludentně, když se k výzvě soudu nevyjádřil)

5. Soud učinil na základě provedeného dokazování následující skutková zjištění a dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu.

6. Z rámcové smlouva č. , hodnota, o našich službách, včetně platebních, ze dne , datum, , uzavřené mezi účastníky zjištěn přehled sjednaných služeb: běžný účet č. , hodnota, , kód banky 3030.

7. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru zjištěno: věřitel žalobkyně, popis základních vlastností spotřebitelského úvěru, druh úvěru s možností přečerpání (kontokorent), neúčelový, nezajištěný, na dobu neurčitou, celková výše 10 000 CZK, způsob čerpání úvěru je přečerpáním zřízeného účtu, splácení úvěru průběžné s každým připsáním peněz na účet, přičemž je nutné kontokorent alespoň jednou za rok od data prvního čerpání splatit, celková částka, kterou je nutno zaplatit je 11 890 Kč, smluvní úroková sazba činí 18,9 % ročně. Dále RPSN za předpokladu, že k úplnému čerpání dojde dnes je 20,6 %.

8. Z dodatku č. , hodnota, k rámcové smlouvě č. , hodnota, , uzavřeného mezi účastníky dne , datum, zjištěno, že se účastníci dohodli na úvěru, druh úvěru s možností přečerpání (kontokorent), neúčelový, nezajištěný, na dobu neurčitou, celková výše 10 000 CZK, způsob čerpání úvěru je přečerpáním zřízeného účtu, splácení úvěru průběžné s každým připsáním peněz na účet, přičemž je nutné kontokorent alespoň jednou za rok od data prvního čerpání splatit, celková částka, kterou je nutno zaplatit je 11 890 Kč, smluvní úroková sazba činí 18,9 % ročně. Dále RPSN za předpokladu, že k úplnému čerpání dojde v den uzavření smlouvy je 20,62 %. Dále dodatek č. , hodnota, obsahuje informace pro případ nesplácení úvěru včas, a o možnostech odstoupit od této smlouvy a podmínky zesplatnění úvěru.

9. Z přehledu čerpání a splácení kontokorentu a výpisu z běžného účtu za období od , datum, do , datum, zjištěno: žalovaný čerpal dne , datum, úvěr ve výši 10 000 Kč, kdy částečně hradil na splátku úvěru a smluvní úrok z úvěru částku 160,52 Kč (dne , datum, ), částku 155,34 Kč (dne , datum, ) a částku 14,66 Kč (dne , datum, ), přičemž částka 14,66 Kč byla uhrazena na jistinu úvěru (na jistině zbývá dlužná částka 9 985,34 Kč) a částka 315,86 Kč byla uhrazena na smluvní úrok z úvěru (160,52 + 155,34, na smluvním úroku z úvěru zbývá 481,08 Kč). Konečný zůstatek na účtu činil -20 Kč.

10. Z podmínek pro používání kontokorentu účinných od , datum, zjištěno z části „Co považuje za případ porušení“, písm. a) že za případ porušení smlouvy o kontokorentu je považováno prodlení s úhradou jakéhokoliv dluhu vůči žalobkyni, a to z jiné smlouvy, a dále z části „Několik bodů k ukončení smlouvy“, že k okamžiku ukončení smluvního vztahu mezi účastníky je žalovaný povinen vrátit veškeré peníze spolu s vypočítaným úrokem ke dni vrácení a dle písm. e) této části, že smluvní vztah končí písemným odstoupením od smlouvy, pokud dojde k porušení smluvních povinností11. Z obchodních podmínek účinných od , datum, a z obchodních podmínek účinných od , datum, zjištěno, že za podstatné porušení povinností z rámcové smlouvy se považuje nepovolený debetní zůstatek nebo závazek po splatnosti delší než 30 dnů na běžném nebo spořícím účtu.

12. Z výzvy k zaplacení dluhu – tzv. předžalobní výzvy ze dne , datum, , adresovaná žalovanému zjištěno, že se žalobkyně obrátila na žalovaného, neboť nezaplatil, co žalobkyni dlužil, žalobkyně proto vyzvala žalovaného k uhrazení všech dluhů, které vyčíslila částkou 10 486,42 Kč, a to do , datum, .

13. Z daňového přiznání žalovaného za rok , Anonymizováno, zjištěno: průměrný měsíční čistý příjem činil 18 308 Kč.

14. Z žádosti o kontokorent zjištěno: bydlí v nájmu, nemá žádnou vyživovací povinnost, na jiné úvěry má splátky 3 300 Kč, jeho příjem je 18 308 Kč a příjmy ostatních členů domácnosti jsou 80 000 Kč, přičemž náklady na bydlení jsou 16 000 Kč a náklady na léky, jídlo, dopravu jsou 15 000 Kč.

15. Soud má z provedeného dokazování za prokázané, že mezi účastníky byla sjednána rámcová smlouva, na jejímž základě žalobkyně zřídila žalovanému běžný účet a ten pro žalovaného vedla. Účastníci se poté dohodli na tom, že žalobkyně poskytne žalovanému úvěr v podobě možnosti přečerpání účtu (kontokorent) ve výši 10 000 Kč se smluvním úrokem ve výši 18,9 % ročně z dané částky. Bylo prokázáno, že žalovaný ze zřízeného účtu čerpal úvěr ve výši 10 000 Kč. Dále bylo prokázáno, že se žalovaný dostal do nepovoleného zůstatku na zřízeném účtu po dobu delší než 30 dní. Dále bylo prokázáno, že žalovaný nesplatil celou jistinu poskytnutého úvěru a smluvního úroku z úvěru, když na jistině úvěru uhradil toliko 14,66 Kč a na smluvním úroku z úvěru uhradil toliko 315,86 Kč. Dále bylo prokázáno, že žalobkyně žalovaného vyzvala k zaplacení dlužné částky, a to do , datum, , žalovaný však dále již ničeho neuhradil.

16. Po právní stránce soud posoudil závazkový vztah stran jako smlouvu o úvěru podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Podle ustanovení § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle ustanovení § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

17. Smlouva s ohledem na povahu smluvních stran byla uzavřena v režimu spotřebitelského úvěru a dopadá na ni zvláštní úprava zákona č. 256/2017 Sb., o spotřebitelském úvěru /dále jen „z. s. ú“). Povinnost poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost a důsledky porušení této povinnosti upravuje ustanovení § 86 a § 87 z. s. ú.

18. Poskytne-li věřitel úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou z. s. ú. (poskytovatel má poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet), je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu (věta třetí vložena novelou č. 96/2022 Sb. s účinností od , datum, ).

19. Dle ustanovení § 86 odst. 1 věty první z. s. ú. je poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. V souladu s odst. 2 věty první poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

20. Soud je povinen v souladu se závěry Ústavního soudu sp.zn. III.ÚS 4129/18 ze dne 26.2.2019 zkoumat ověření úvěruschopnosti, důkazní břemeno přitom nese věřitel. Dle rozsudku Nejvyššího správního soudu sp.zn. 1 As 30/2015 ze dne 1.4.2015 je součástí odborné péče poskytovatele úvěru i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.). Důsledkem nesplnění povinnosti řádně ověřit úvěruschopnost (bez důvodných pochybností o schopnosti splácet) je absolutní neplatnost smlouvy, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně narušuje veřejný pořádek a ochrana spotřebitele má předcházet negativní celospolečenským dopadům jako je předlužení, sociální úpadek a nemožnost dostat se z dluhové pasti zvláště s přihlédnutím k tomu, že někteří spotřebitelé mají vnímání rizikovosti úvěrování značně posunuté. K takové neplatnosti smlouvy přihlíží soud i bez námitky žalovaného z úřední povinnosti, neboť její uzavření odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek a taková smlouva je absolutně neplatná ve smyslu § 588 o. z. (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

21. Podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. 12. 2004 se soud zabývá i výší sjednaných úroků, neboť nepřiměřená, a proto neplatná pro rozpor s dobrými mravy, jsou ujednání o úrocích několikanásobně překračujících obvyklé úrokové sazby bank, oddělitelnosti obsahu ujednání je třeba zkoumat i z hlediska okolností uzavření. Zákon o spotřebitelském úvěru zasahuje do výše úroků § 122 odst. 4 tak, že u dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší (účinnost novely č.186/2020 Sb. pro smlouvy uzavřené od , datum, ).

22. Podle ustanovení § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle ustanovení § 1969 o. z. může věřitel po dlužníkovi, který je v prodlení, vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem. Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením č. 351/2013 Sb., smlouvy o spotřebitelském úvěru nesmí ani při sjednání úroku z prodlení tuto výši přesáhnout dle § 122 odst. 1 písm. b) z. s. ú.

23. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru, neboť bylo naplněno ověření úvěruschopnosti bez důvodných pochybností, když si žalobkyně ověřila příjmy a výdaje žalobce z výpisu z jeho běžného účtu vedeného přímo u žalobkyně, z daňového přiznání za rok , Anonymizováno, a dále vyšla z údajů, které přímo žalovaný uvedl v žádosti o kontokorent a dále si žalobkyně ověřila z úvěrové zprávy ze dne , datum, výši splátek dalších úvěrů. K tomu je nutné i dodat, že kontokorent byl žalovanému poskytnut v prosinci , Anonymizováno, , přičemž až v , Anonymizováno, přestal řádně hradit kontokorent. Z daného je tak patrné, že žalovaný měl v rozhodné době, kdy byl uzavírán kontokorent dostatečné finanční prostředky, ze kterých kontokorent hradil. V řízení pak ani žalovaný netvrdil, že by nebyl schopen daný úvěr splácet, tedy v řízení nebylo nijak ze strany žalovaného zpochybněno, že daný úvěr nebyl schopen splácet. Soud tak žalobě co do žalované jistiny zcela vyhověl (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2023, sp. zn. 33 Cdo 1819/2023).

24. Po právní stránce soud posoudil věc tak, že se žalobkyně svou žalobou po žalovaném oprávněně domáhá podle § 2395 a násl. o. z. zaplacení pohledávky ze smlouvy o úvěru ve výši 9 985,34 Kč a pohledávky ve výši 20 Kč představující nepovolený negativní zůstatek na účtu, který se žalovaný zavázal hradit podle smlouvy o úvěru včetně kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 481,08 Kč, smluvního úroku z úvěru ve výši 18,9 % ročně z částky 9 985,34 Kč od , datum, do , datum, , dále vzhledem k tomu, že ve výzvě ze dne , datum, byl žalovaný vyzván, aby dluh zaplatil do , datum, , tak tím, že žalovaný dluh ve stanovené lhůtě nezaplatil, tak se žalovaný dostal do prodlení od , datum, do prodlení, proto soud přiznal úrok z úvěru ve výši 12,75 ročně z částky 9 985,34 Kč od , datum, do , datum, , jelikož dle § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, u dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší, tedy argumentem a contrario k tomuto ustanovení může žalobkyně požadovat smluvený úrok z úvěru po dobu 90 dní po prodlení spotřebitele, kdy tato 90 denní doba končí dnem , datum, . Je pak věcí žalobkyně, v jaké výši požaduje úrok z úvěru, kdy v daném případě požadovala úrok z úvěru ve výši 18,9 % ročně z částky 9 985,34 Kč od , datum, do , datum, a úrok z úvěru ve výši 12,75 % ročně z částky 9 985,34 Kč od , datum, do zaplacení (soud však přiznal úrok v této výši jen do , datum, , jelikož tímto dnem končí 90denní doba dle § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., viz výše). Dále soud přiznal žalobkyni úrok z úvěru ve výši 12 % ročně z částky 9 985,34 Kč od , datum, do zaplacení dle § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., jelikož výše repo sazby stanovené ČNB k , datum, činila 4 %. Dále soud přiznal žalobkyni úroky z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 9 985,34 Kč od , datum, do zaplacení podle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kdy výše repo sazby stanovené ČNB činila k , datum, 4 %. Tyto úroky žalobkyně požadovala v souladu se svými interními pravidly od 10. dne následujícího po zesplatnění, tedy od , datum, . (výrok I.).

25. Soud zamítl žalobu co do úroku z úvěru ve výši 0,75 % ročně z částky 9 985,34 Kč od , datum, a co do úroku z prodlení ve výši 0,75 % ročně z částky 9 985,34 Kč od , datum, do zaplacení, a to z důvodu, že výše úroku z úvěru nebyla v souladu s ustanovením § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 a výše úroku z prodlení dle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. k , datum, činila 12 %, nikoliv požadovaných 12,75 % (výrok II.).

26. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř. a přiznal žalobkyni, která byla ve sporu toliko v nepatrném poměru neúspěšná, právo na náhradu nákladů řízení v plné výši proti žalovanému v celkové výši 1 400 Kč, zahrnující zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč a náklady nezastoupeného účastníka ve výši 600 Kč za dva úkony stanovené podle ustanovení § 2 odst. 3 a § 1 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, za dva úkony (předžalobní výzva a podání návrhu ve věci samé) po 300 Kč (výrok III.).

27. Lhůta k plnění ve výroku ve věci samé byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., neboť za řízení nevyšly najevo okolnosti případu nebo důvody na straně účastníků pro stanovení lhůty jiné.