10 C 74/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem JUDr. Tomášem Bělohlávkem, v právní věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované anonymizováno 8 slov, IČO, anonymizováno adresa o zaplacení 86 875 Kč s příslušenstvím

I. Zamítá se žaloba na úhradu částky 86 875 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 23. 3. 2021 do zaplacení.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení částku 900 Kč, a to do 3 dnů ode dne právní moci rozsudku.

1. Žalobce se žalobou ze dne 12. 4. 2021 domáhá náhrady nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku řízení vedeného u název soudu pod sp. zn. spisová značka, a to ve výši 86 875 Kč s přísl. Žalobce uvádí, že v naříkaném řízení uplatnil pohledávku na zaplacení směnečného peníze ve výši 1 050 EUR, a to žalobou z roku 2013, nicméně do dnešního dne nebylo pravomocně rozhodnuto. Žalobce namítá, že v řízení dochází k průtahům, zejm. od roku 2017, kdy je zbytečně komplikovaně rozhodováno o úhradě soudního poplatku, resp. osvobození od jeho hrazení za situace, kdy jednatel společnosti zemřel a nemá kdo financemi společnosti disponovat.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila podáním ze dne 29. 6. 2021. Nárok odmítá s tím, že není dán odpovědnostní titul, když naříkané řízení není nepřiměřeně dlouhým, zejm. z důvodu, kdy je jeho průběh komplikován tím, že žalobce nemá statutární orgán. Žalovaná rovněž namítá, že význam řízení je pro žalobce nulový za situace, kdy od roku 2014 společnost nemá jednatele, tedy nemá kdo újmu vyvolanou délkou řízení pociťovat, to vše za situace, kdy společnost žalobce je nečinná a nekontaktní.

3. Ze shodných tvrzení stran má soud za zjištěné, že žalobce žalobou uplatněný nárok u žalované předběžně uplatnil, a to dne 22. 9. 2020.

4. Ze spisu vedeného název soudu pod sp. zn. spisová značka soud zjistil následující. Dne 11.12.2013 byla podána žaloba žalobcem právnická osoba proti žalovaný jméno příjmení o zaplacení částky 1 050 EUR s postižnými právy. Jedná se o nárok na vydání směnečného platebního rozkazu. název soudu vydal směnečný platební rozkaz 20.12.2013, po té je řešena otázka doručování žalovanému, který pobývá ve země i prostřednictvím policie, konkrétně 13.3.2014 je toto zjišťováno dotazem na policii. Ministerstvo vnitra odpovídá 17.3.2014, policie 18.3.2014, po té je vyhotoven euroformulář k doručování v rámci EU. Tento je zaslán 14.4.2014. Dne 7.5.2014 obdržel anonymizováno soud potvrzení dožádaného soudu o přijetí písemnosti a 23.6.2014 podává jméno příjmení jakožto žalovaný námitky proti směnečnému platebnímu rozkazu. Dne 10.7.2014 dožádaný soud potvrzuje doručení zaslaného směnečného platebního rozkazu, žalobce se vyjadřuje k námitkám 26.8.2014, jednání je nařízeno dne 16.9.2014 na 16.12.2014 a to z důvodu doručování předvolání opět cestou euroformulářů. Tento je odeslán 15.9.2014 dožádanému soudu název soudu. Žalovaný se vyjadřuje k nařízenému jednání přípisem doručeným 15.12.2014. Jednání se koná 16.12.2014 a je odročeno za účelem vypracování znaleckého posudku z oboru písmoznalectví a to na neurčito. Dne 5.1.2015 ukládá soud žalobci povinnost uhradit zálohu na znalecký posudek, dne 16.1.2015 podává žalobce námitky proti tomuto usnesení, navrhuje přerušení řízení do skončení dědického řízení v anonymizováno sp. zn. spisová značka právě s poukazem na to, že zemřel jednatel žalobce a že tam se tato otázka řeší, přičemž jednatel byl i společníkem. Usnesením z 21.4.2015 je zrušeno usnesení anonymizováno soudu obec z 5.1.2015 s odkazem na to, že zde není osoba, která by mohla zálohu uhradit, tedy povinnost uhradit zálohu na znalecký posudek žalobci uložena není. Usnesením z 21.4.2015 je pak ustanoven znalec příjmení jméno příjmení z oboru písmoznalectví. Usnesení je doručováno opět na země, probíhá reklamace tohoto doručení, tato je pak vyřešena poštou v prosinci roku 2015. Soud vyzývá 11.12.2015 žalobce k předložení originálu smlouvy o půjčce. Žalobce tak činí 16.12.2015. Znalkyně žádá o prodloužení lhůty k vypracování znaleckého posudku a to z důvodu, že žalovaný se nachází ve země a zkušební podpis je obtížné získat. Znalecký posudek je poté předložen 11.5.2016. Jeho závěr je, že nelze rozhodnout, zda sporné podpisy jsou žalovaného. Soud rozhoduje o znalečném 13.5.2016, žalobce se vyjadřuje ke znaleckému posudku 25.5.2016, písemnosti jsou zaslány opět na země cestou dožádání prostřednictvím formulářů a to v srpnu 2016, kdy se nedaří doručení běžnou mezinárodní doručenkou. Doručení je pak potvrzeno dožádaným soudem 26.10.2016. Doručováno bylo rozhodnutí o znalečném. Toto soud následně proplácí 1.12.2016. Soud nařizuje jednání na den 11.4.2017, toto opět cestou euroformulářů zasíláno na země. Převzetí je potvrzeno 27.1.2017 ze strany dožádaného soudu a dožádaný soud 27.2.2017 potvrzuje doručení předvolání. Žalovaný se omlouvá z jednání 31.3.2017, rovněž tak se omlouvá i žalobce 3.4.2017. Jednání se koná 11.4.2017, jsou čteny listinné důkazy a je vydán rozsudek. Písemné vyhotovení rozsudku ze dne 11.4.2017 je založeno pod čj. číslo jednací. Směnečný platební rozkaz vydaný Městským soudem v Praze 20.12.2013 je tímto zrušen. Rozsudek je doručován prostřednictvím formulářů na země žalovanému. Žalobce podává odvolání dne 18.5.2017. Rovněž toto je doručováno cestou formulářů na země. Dne 25.5.2017 je zástupce žalobce vyzván k úhradě soudního poplatku ve výši 1 390 Kč. Žalobce žádá o osvobození od soudního poplatku 31.5.2017. Uvádí, že jednatel žalobce jméno příjmení je mrtvý, žalobce nemá statutární orgán, který by mohl konzultovat s advokátem procesní postoj ve věci. Rovněž není nikdo, kdo by disponoval finančními prostředky a byl spraven o finanční kondici žalobce. Není možné očekávat, že by žalobce soudní poplatek zaplatil. Povinnost zaplatit soudní poplatek je nesplnitelná. Soud ukládá 5.6.2017 žalobci povinnost předložit vyplněný vzor 60 o majetkových poměrech právnické osoby a dožaduje registr vozidel ohledně případného majetku žalobce. Prohlášení o majetkových poměrech je doručeno soudu emailem a je datováno 8.6.2017. Usnesením z 25.8.2017 zamítá soud návrh na osvobození od soudního poplatku. V mezidobí potvrzuje název soudu doručení doručovaných písemností 17.8.2017. Žalobce se odvolává do usnesení, kterým byla zamítnuta žádost o osvobození od soudních poplatků dne 4.9.2017. Věc je předložena odvolacímu soudu 14.9.2017, název soudu poté usnesením ze dne 18.7.2018 vyzývá zástupce žalobce, aby doložil jím tvrzenou skutečnost o úmrtí jednatele společnosti jméno příjmení, když to neodpovídá stavu zápisu v obchodním rejstříku. Právní zástupce odpovídá 3.8.2018, že nemá, jak toto ověřit. název soudu poté s přípisem ze 17.8.2018 žádá název soudu o informaci ohledně úmrtí jméno příjmení název soudu po té odpovídá přípisem z 10.9.2018, ve kterém potvrzuje, že pan jméno příjmení zemřel dne 26.1.2014 a že je dědické řízení vedeno u název soudu pod sp. zn. spisová značka. Soud po té 5.4.2019 oslovuje anonymizováno jméno příjmení, zda by souhlasil s ustanovení opatrovníkem žalobce v naříkaném řízení právě z důvodu úmrtí jednatele žalobce. Dne 8.4.2019 oslovený advokát uvádí, že s tímto souhlasí. Usnesením z 8.4.2019 soud ustanovil žalobci opatrovníka advokáta anonymizováno jméno příjmení. název soudu po té rozhodl usnesením ze dne 29.8.2018 tak, že usnesení soudu I. stupně z 25.8.2017 se ruší a věc se vrací k dalšímu řízení. Jednalo se o usnesení název soudu, kterým nebylo přiznáno osvobození od placení soudního poplatku za odvolání ve věci samé. název soudu po té 4.10.2019 znovu ukládá žalobci, aby předložil podepsané prohlášení o majetkových poměrech právnické osoby, toto je doručeno 23.10.2019 Městský soud v Praze rozhoduje usnesením z 31.10.2019 tak, že osvobození od soudního poplatku za odvolání proti rozhodnutí ve věci samé nepřiznává. Žalobce se odvolává 14.11.2019, věc je předložena název soudu 26.11.2019, název soudu rozhoduje usnesením ze dne 29.4.2020 tak, že se ruší usnesení soudu I. stupně, kterým nebylo přiznáno osvobození od soudního poplatku. Důvodem pro zrušení je skutečnost, že soud I. instance nedostatečně zkoumal poměry žalobce, jak tato společnost funguje, kdo za ní jedná, případně kdo může mít nějaké majetkové zájmy na této. Dále namítá, že usnesením soudu z 21.4.2015 soud I. instance pouze zrušil usnesení o uložení povinnost složit zálohu, ale nerozhodl o osvobození od soudního poplatku a ani nedovodil, že by podmínky pro přiznání poplatkové úlevy žalobce nesplňoval. Neprovedl v tomto žádná šetření. Na to tedy následuje ustanovení anonymizováno jméno příjmení název soudu z 10.4.2020 opatrovníkem žalobce a to pravomocně k 11.6.2020. Soud ukládá usnesením z 16.7.2020 žalobci předložit požadované listiny, opatrovník reaguje 6.8.2020 s tím, že společnost je nekontaktní. Městský soud znovu ukládá povinnost předložit listiny žalobci 25.8.2020, právní zástupce žalobce vznáší námitky 9.9.2020, věc je předložena k rozhodnutí o odvolání proti rozsudku ve věci samé a to dne 17.9.2020 název soudu poté žádá vrácení spisu 30.3.2021 za účelem neodkladné výzvy s tím, že spis poté obratem vrátí. K anonymizováno soudu je spis vrácen 1.4.2021. Jednání před odvolacím soudem je pak nařízeno na 30.6.2021. Na toto je volán znalec příjmení jméno příjmení. Zásilku se nedaří doručit žalovanému do zahraničí, je prováděna reklamace a jednání je odročeno na 25.8.2021. Předvolání je opět doručováno cestou euroformulářů, důvodem odročení na 25.8.2021 je i nemoc soudce. příjmení předvolání je opět doručováno cestou euroformulářů, žalobce se omlouvá z jednání 19.8.2021, jednání odvolacího soudu se koná 25.8.2021, soud zjišťuje, že se nedostavila znalkyně, ačkoliv byla řádně předvolána. Její výslech je třeba, proto je jednání odročeno na 20.10.2021, předvolání je opět doručováno euroformálářem žalovanému, jednání 21.10.2021 je odročeno pro pracovní neschopnost předsedy senátu na neurčito. Spis byl poté zapůjčen zdejšímu soudu s tím, že má být neprodleně po tomto jednání vrácen. Naříkané řízení stále trvá.

5. Z úplného výpisu z obchodního rejstříku ohledně společnosti žalobce soud zjistil, že jejím jediným jednatelem je od 13. 3. 2012 pan jméno příjmení, datum narození, a jediným společníkem, tedy společníkem s obchodním podílem ve výši 100%, této společnosti je od 13. 3. 2012 rovněž pan jméno příjmení, datum narození. Tento stav je aktuálně v obchodním rejstříku zapsán.

6. Z přípisu Okresního súdu v anonymizováno ze dne 10. 9. 2018, založeného ve spise z naříkaného řízení, soud zjistil, že pan jméno příjmení, datum narození, zemřel dne 26. 1. 2014.

7. Soud učinil ve věci závěr o skutkovém stavu ohledně úmrtí jediného společníka a jednatele společnosti žalobce a o průběhu soudního řízení korespondující se skutkovými zjištěními popsanými výše. Z důkazů v řízení provedených byla učiněna skutková zjištění pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku, jak jej soud níže podává, plně postačující.

8. Soud posoudil předmětnou věc po právní stránce podle těchto ustanovení: Podle ust. § 1 zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen „OdpŠk“ nebo „zákon“), stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 zákona odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle ust. § 5 písm. a), b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. Podle ust. § 13 odst. 1 stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle ust. § 26 zákona, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem ("o.z."). Podle ust. § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného. Podle § 14 odst. 1 cit. zák. se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle ust. odst. 3 cit. § je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Ust. § 15 odst. 2 cit zák. pak stanoví, že poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

9. V řízení bylo prokázáno, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

10. Obecně platí, že předpokladem odpovědnosti státu za škodu dle OdpŠk je splnění tří podmínek: 1) existence odpovědnostního titulu (nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu), 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi odpovědnostním titulem a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku. Absence i jen jednoho z těchto předpokladů odpovědnosti je přitom důvodem pro zamítnutí nároku na náhradu škody.

11. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda soud vydal rozhodnutí v předmětném řízení v přiměřené lhůtě ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk. Pro řízení není obecně stanovena žádná lhůta, kterou by bylo možné považovat za přiměřenou. Judikatura Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku (dále i jen„ ESLP“) za aspekty přiměřenosti lhůty považuje jednak zájem účastníka na rychlém vyřízení věci a jednak obecný zájem na řádném výkonu spravedlnosti. Přitom přihlíží ke složitosti věci, chování účastníků a státních orgánů a významu řízení pro účastníka. Tomu odpovídá i ustanovení § 31a odst. 3 OdpŠk, dle kterého soud přihlíží při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného. Z konstantní judikatury dovolacího soudu vyplývá, že pro závěr, zda byla či nebyla konkrétní věc projednána v přiměřené lhůtě, je třeba celkovou délku jejího projednávání poměřit kritérii uvedenými v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4761/2009). Jak přitom plyne z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3331/2011, je z hlediska závěru o přiměřenosti délky řízení třeba hodnotit všechna takto jmenovaná kritéria, ať již v neprospěch žalobce nebo v jeho prospěch. Platí totiž, že na závěru o nepřiměřenosti délky řízení a v návaznosti na něm i o případné výši zadostiučinění, se projeví kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk ve stejném poměru, v jakém se na celkové délce řízení podílela (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2012, sp. zn. 30 Cdo 35/2012).

12. Předmětné řízení tak trvá ve vztahu k žalobci od 11. 12. 2013 (podání žaloby) a do dnešního dne není ukončeno, tedy trvá 8 let a 2 měsíce, což je doba s ohledem na veškeré dále uvedené okolnosti případu nepřiměřená.

13. K uvedenému závěru vede soud právě již vyhodnocení kritérií § 31a odst. 3 odškodňovacího zákona. Konkrétně pak kritérium písmene d) tohoto ustanovení - postupu soudu během řízení. V průběhu naříkaného řízení lze shledat dílčí průtah v období od 14.9.2017, kdy je věc předložena odvolacímu soudu k rozhodnutí o prvém usnesení o zamítnutí osvobození od soudních poplatků, do 18.7.2018, kdy odvolací soud až po deseti měsících jako prvý úkon po předložení věci vyzývá zástupce žalobce, aby doložil jím tvrzenou skutečnost, že pan jméno příjmení skutečně zemřel. Dalším průtahem se období od 10.9.2018, kdy název soudu odpovídá Okresní soud anonymizováno, že pan jméno příjmení zemřel 26.1.2014, do 8.4.2019, kdy odvolacímu soudu trvalo sedm měsíců, než po zprávě o úmrtí jediného jednatele žalobce vydal usnesení, kterým žalobci ustanovil opatrovníkem advokáta anonymizováno obec. Dále o závěru o nesprávném úředním postupu hovoří i skutečnost, že usnesení Městského soudu v Praze ze dne datum rozhodnutí, čj. číslo jednací, kterým byl zamítnut návrh na osvobození od soudních poplatků, bylo zrušeno usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 29.8.2018, a to z důvodu, že soud I. instance pochybil, pokud se za situace, kdy se dozvěděl, že jednatel žalobce zemřel, touto informací dále nezabýval, přičemž měl tuto skutečnost zjistit na jisto a postupovat podle pravidel o.s.ř., tj. konkrétně ustanovit opatrovníka dle § 29 o.s.ř., což neučinil, a naopak nadále komunikoval s dosavadním právním zástupcem žalobce. Dále o závěru o nesprávném úředním postupu hovoří skutečnost, že i druhé usnesení název soudu z datum rozhodnutí, čj. číslo jednací, bylo rovněž zrušeno název soudu usnesením ze dne 29.4.2020, když odvolací soud soudu I. instance opětovně vytýká, že nedostatečně zjišťoval okolnosti, týkající se ekonomické situace a vůbec fungování společnosti žalobce, tedy dostatečně nezjistil předpoklady pro to, aby mohlo být rozhodnuto o žádosti o osvobození od soudních poplatků, to vše za kontextu, kdy bylo pochybeno již v rané fázi řízení, kdy bylo zrušeno usnesení o složení zálohy na vypracování znaleckého posudku, aniž by návazně soud I. instance rozhodl o tom, zda je tedy žalobce osvobozen či nikoliv a tato otázka zůstala nedořešena. Pro vyhodnocení tohoto kritéria (postup soudu) tak soud tedy dospívá k závěru, že ve věci došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve formě nepřiměřené délky řízení, neboť uvedené průtahy a pochybení prodloužily délku naříkaného řízení a obě zrušující rozhodnutí byla odvolacím soudem přijata pro nedostatky ve skutkových zjištěních soudu I. instance. Jakkoliv nelze přesně vyčíslit, o kolik toto délku naříkaného řízení skutečně prodloužilo, pak toto bylo jistě negativním faktorem, který se na celkové délce řízení promítl.

14. Závěr o nesprávném úředním postupu nevyvrací ani vyhodnocení kritérií ostatních. Řízení bylo sice složitější po stránce skutkové, neboť bylo třeba vypracovat znalecký posudek na pravost podpisu na předmětné směnce, nicméně sama tato skutečnost se na celkové délce řízení zásadně nepodílela, neboť velká část naříkaného řízení, kdy dochází k pochybení na straně státu, se týká až fáze po rozhodnutí soudu I. instance, když je řešeno právě ono osvobození od soudních poplatků za podané odvolání. Právní ani procesní složitost zvýšena nebyla, tedy ani tato nevyvrací závěr o nesprávném úředním postupu. Ve věci rozhodoval sice opakovaně soud odvolací, avšak pouze o žádostech o osvobození od soudních poplatků, a to za situace, kdy byl nedostatečně zjištěn skutkový stav pro tato rozhodnutí soudem I. instance, což rovněž nelze přičítat k tíži žalobce a vyhodnotit toto jako kritérium ospravedlňující délku řízení. Zbývající kritéria - jednání poškozeného a význam předmětu řízení pro poškozeného - rovněž nehovoří pro závěr o tom, že celková délka řízení je ještě přiměřenou. Soud v řízení neshledal úkony poškozeného, kterými by tento negativně přispěl k délce řízení, a nelze tak říci, že celková délka řízení by byla žalobcem zaviněna. Je sice pravdou, že žalobce byl společností bez jednatele a bez společníka, nicméně o.s.ř. dává k řešení této situace soudu prostředky, zejména formou ustanovení opatrovníka, a nelze tak klást k tíži žalobce, že velkou část řízení se řešily majetkové poměry žalobce, který byl bez jednatele a společníka. Kritérium významu předmětu řízení pak naopak hovoří pro závěr opačný, že řízení bylo třeba ukončit v době kratší.

15. Evropský soud pro lidská práva vychází ze "silné, ale vyvratitelné domněnky", že nepřiměřená délka řízení znamená pro stěžovatele morální újmu a žádné důkazy v tomto ohledu v zásadě nevyžaduje (viz Apicella proti Itálii, odst. 93), neboť újma vzniká samotným porušením práva. Toto však neznamená, že poškozený žalobce nemusí nemajetkovou újmu - jako předpoklad jeho nároku - vzniklou mu v důsledku nepřiměřeně dlouze vedeného řízení vůbec tvrdit (viz též spisová značka).

16. Žalobce v tomto směru pouze prostřednictvím právního zástupce tvrdil, že řízení je vedeno nepřiměřeně dlouho, přičemž zástupce žalobce sám uváděl, že od roku 2014 nemá společnost žalobce ani jednatele ani společníka, když pan jméno příjmení zemřel.

17. Žalovaná v tomto směru namítala, že žalobci ani žádná újma vzniknout nemohla, neboť společnost nemá od roku 2014 ani jednatele ani společníka a fakticky žádnou činnost nevykonává. Žalovaná tedy výslovně namítala, že jinak presumovaná újma v tomto případě na straně žalobce nevznikla.

18. Z provedeného dokazování soud zjistil, že jediný jednatel a jediný společník společnosti žalobce skutečně zemřel, a to dne 26. 1. 2014, tedy naříkaného řízení se účastnil (od 11. 12. 2013) přesně 1,5 měsíce. Navíc v jeho zcela počáteční fázi, přičemž nelze mít za presumované, že by v této době společnost či její jednatel mohli délkou řízení trpět, neboť jak uvedeno toto bylo ve svém úplném začátku.

19. Za dané situace tak soud má za to, že nelze dovodit tvrzení o vzniku újmy ze samotného tvrzení právního zástupce žalobce, že žalobce, coby poškozený, se účastní nepřiměřeně dlouhého naříkaného řízení. Jak žalobce tak žalovaný totiž tvrdí, že společnost žalobce od počátku roku 2014 fakticky neměla jednatele ani společníka a absentují i jakákoli jiná tvrzení, z nichž by bylo možné i jen obecně presumovat, že se řízení vůbec mohlo sféry společnosti svojí délkou nějak dotknout a působit této společnosti újmu.

20. Žalobce tak netvrdil vznik újmy a soud proto na jednání konaném dne 21. 2. 2022 poučil žalobce o nutnosti tvrdit skutečnosti, z nichž bude možné dovodit, za této jinak nestandardní situace, vznik újmy na straně žalobce.

21. Právní zástupce k poučení soudu dle § 118a o.s.ř. doplnil, že má za to, v daném případě je nutno újmu na straně žalobce presumovat již pouhou účastí v naříkaném řízení. K tomuto doplnil, že společnost sice nemá jednatele ani společníka, nicméně je patrné, že naříkané řízení doposud neskončilo, tedy stále trvá, rovněž tak neskončilo dědické řízení, v němž by měla být vyřešena i otázka obchodního podílu ve společnosti žalobce, a dále, že žalobce se účastní několika nalézacích či exekučních nebo insolvenčních řízení. Dále právní zástupce žalobce doplnil, že společnost vystupovala v naříkaném řízení aktivně.

22. Soud za této situace uzavírá, že žalobce neunesl povinnost tvrzení, pokud jde o vznik újmy vyvolané na straně společnosti žalobce samotnou délkou naříkaného řízení. Právní zástupce žalobce k tomuto pouze v obecné rovině uváděl, že společnost trpí tím, že řízení je vůbec vedeno. Nicméně nedoplnil konkrétní skutková tvrzení, která by se týkala toho, jak společnost po roce 2014, kdy 26.1.2014 umírá její jediný společník a jednatel, vůbec fungovala, zejm. kdo řídil její činnost, jaká byla konkrétně aktivita této společnosti a jak se vedení naříkaného řízení svojí délkou mohlo této činnosti společnosti dotknout, nebo v čích očích a jak byla společnost délkou řízení dehonestována. Samo tvrzení o tom, že společnost aktivně vystupovala v naříkaném řízení, není dokladem o vzniku újmy na straně společnosti žalobce, když z naříkaného spisu se podává, že tato aktivita byla činěna právním zástupcem žalobce, nikoli žalobcem, a již od počátku naříkaného řízení úkony činil právní zástupce žalobce s tou výhradou, že společnost je absolutně nekontaktní a nemá jak od ní získat požadované podklady nebo informace. Ani obecné tvrzení, že společnost se účastní jiných nalézacích řízení či exekučních nebo insolvenčních řízení není tvrzením o tom, že by samotnou délkou konkrétně řízení naříkaného měla společnost žalobce jakkoliv trpět, neboť nebyla doplněna žádná relevantní tvrzení, proč délka zrovna naříkaného řízení způsobila na straně společnosti žalobce újmu tím, že se soudí i ve věcech jiných. Soud tak uzavírá, že žalobce neunesl povinnost tvrzení ke vzniku újmy vyvolané nesprávným úředním postupem ve formě nepřiměřené délky naříkaného řízení a soud proto z tohoto důvodu žalobu zamítl.

23. Náhrada nemateriální újmy má sloužit ke kompenzaci stavu nejistoty, do níž byl poškozený v důsledku nepřiměřeně dlouze vedeného řízení uveden a v níž byl tak udržován. Tuto nejistotu je třeba tvrdit, aby újma mohla vůbec žalobci vzniknout. Popření tvrzení o nemajetkové újmě ve shora uvedeném obecném smyslu vzniklé v důsledku nepřiměřeně dlouze vedeného řízení je na žalovaném, jenž má ke své obraně a ke svému zájmu povinnost uvést skutečnosti vylučující pravdivost tvrzení takového škodního předpokladu. Žalovaný vznik újmy jako takové právě pro úmrtí jediného jednatele a společníka žalobce a pro nečinnost společnosti žalobce (tuto nazval„ mrtvou schránkou“) sporoval.

24. Přiměřené zadostiučinění za nemateriální újmu se v zásadě poskytuje i právnickým osobám, v tomto případě je však při určování výše přiměřeného zadostiučinění třeba přihlížet i k jiným faktorům, jako je pověst společnosti, nejistota v plánování rozhodování, rozkol ve vedení společnosti a jelikož jde o subjekt fiktivní, pak především i úzkost a potíže způsobené členům vedení společnosti nebo společníkům.

25. Jak uvedeno výše, žalobce k tomuto skutková tvrzení, pokud jde o vznik samotné újmy způsobené délkou naříkaného řízení, nedotvrdil, a soud tak žalobu pro neunesení břemene tvrzení zamítl.

26. V souzeném případě tak byla zcela úspěšná žalovaná, proti které byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta. Proto jí soud přiznal dle § 142 odst. 1 o.s.ř. náhradu nákladů řízení ve výši 3x režijního paušálu á 300 Kč dle § 151 odst. 3 o.s.ř., a to za 1x písemné podání ve věci ze dne 29. 6. 2021, a dále 1x přípravu a 1x účast na jednání soudu. Jejich zaplacení uložil soud neúspěšnému žalobci ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o.s.ř., když k delší lhůtě plnění či k plnění ve splátkách neshledal soud žádný důvod. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do patnácti dnů ode dne jeho doručení k Městskému soudu v Praze prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 2. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).