10 C 76/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem JUDr. Tomášem Bělohlávkem v právní věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, IČO , sídlem adresa o zaplacení 68 750 Kč s příslušenstvím I) Žalovaná je povinna uhradit žalobci 1 250 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 27. 4. 2021 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku. II) Zamítá se žaloba ve zbývajícím žalobním požadavku na zaplacení 67 500 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně od 16. 4. 2021 do zaplacení, dále na zaplacení úroku z prodlení z částky 1 250 Kč ve výši 8,25 % ročně od 16. 4. 2021 do 26. 4. 2021, a dále na zaplacení úroku z prodlení z částky 71 250 Kč ve výši 8,25 % ročně za den 16. 4. 2021. III) Žalovaná je povinna uhradit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 18 341,48 Kč, a to k rukám právního zástupce žalobce do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhá finančního zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem ve formě nepřiměřené délky řízení, které bylo vedeno u Okresního soudu ve [obec] pod sp.zn. [spisová značka]. Žalobce uvádí, že naříkané řízení trvalo 5 let a 10 měsíců, když bylo zahájeno 30.6.2014 a pravomocně skončilo zastavením řízení pro zpětvzetí žaloby dne 29.4.2020. Žalobce namítá, že došlo k průtahům v řízení, a to jak před soudem I. stupně, tak před soudem II. stupně, zejména pokud jde o lhůty pro nařízení jednotlivých jednání. Žalobce vyčíslil finanční zadostiučinění na částku 140 000 Kč, když vyšel ze základní částky ročního odškodnění ve výši 20 000 Kč a tuto navýšil o 20 % za to, že žalobce se na délce řízení svým chováním nepodílel, a dále o 20 % pro význam řízení pro žalobce. Zdejší žaloba byla soudu doručena dne 15.4.2021; podáním ze dne 4.5.2021 pak žalobce vzal žalobu co do částky 71 250 Kč zpět, když uvedl, že tato částka byla žalovanou žalobci uhrazena, a to dne 16.4.2021 na základě stanoviska ze 13.4.2021.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila podáním z 1.6.2021. V tomto uvedla, že v řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve formě nepřiměřené délky řízení, neboť lze konstatovat nekoncentrovaný postup, zejména soudu I. stupně. Naříkané řízení dle žalované trvalo 5 let a 9 měsíců a žalovaná řízení shledala po skutkové stránce i po právní stránce složitým. Předmětem řízení bylo vypořádání společného jmění manželů, soud se musel zabývat otázkou vypořádání nemovitých věcí, movitých věcí a obchodních podílů. Rovněž byl nařizován znalecký posudek a řešil se návrh na vydání předběžného opatření. Žalovaná přiznala žalobci na odškodnění částku 71 250 Kč, když vyšla ze základní částky ročního odškodnění 15 000 Kč, tuto snížila o 10 % z důvodu složitosti řízení a zvýšila o 10 % z důvodu významu řízení pro žalobce. Žalovaná namítla, že žalobce svůj nárok uplatnil dne 26.10.2020, proto dne 16.4.2021 ještě nemohla být se svým plněním v prodlení.

3. Ze shodných tvrzení účastníků má soud za prokázané, že žalobce žalobou uplatněný nárok u žalované uplatnil dne 26.10.2020, tedy že lhůta pro dobrovolné plnění ze strany žalované plynula do 26.4.2021.

4. Z podání žalobce ze dne 4.5.2021 pak má soud za zjištěné, že žalovaná uhradila žalobci na zadostiučinění za žalovanou nemajetkovou újmu dne 16.4.2021 částku 71 250 Kč, tedy má soud za zjištěné, že se tak stalo v šestiměsíční lhůtě pro předběžné projednání nároku u žalované.

5. V návaznosti na částečné zpětvzetí žaloby žalobce ze dne 4.5.2021 pak soud usnesením z 18.5.2021 řízení co do zaplacení jistiny ve výši 71 250 Kč zastavil.

6. Ze spisu Okresního soudu ve [obec], sp. zn. [spisová značka] soud zjistil, že dne 30.6.2014 byla podána žaloba žalobce [celé jméno žalobce] proti žalované [příjmení] [jméno] [příjmení], přičemž předmětem řízení byla žaloba na vypořádání společného jmění manželů. Součástí vypořádávaného SJM byly nemovitosti, dále obchodní podíl ve společnosti [právnická osoba], dále osobní automobil Peugeot, dále střelné zbraně a vybavení domácnosti. Dále pak 4 v žalobě specifikované závazky. Usnesením ze dne 9.7.2014 vyzývá soud k zaplacení soudního poplatku a usnesením z 31.7.2014 vyzývá soud žalovanou k vyjádření k žalobě. Žalovaná se vyjadřuje 27.8.2014 a podrobněji poté 5.9.2014. Jednání je nařízeno pokynem z 10.11.2014 na 1.12.2014. Žalovaná žádá o odročení tohoto jednání a soud jednání odročuje na 8.12.2014. Odročení tohoto jednání pak žádá právní zástupce žalobce. Soud jednání odročuje na 12.1.2015. Jednání se koná 12.1.2015. Soud probírá sestavený základ předmětu řízení a řízení je koncentrováno podle § 118b. Soud konstatuje, že smírné řešení předmětu sporu možné není. Jednání je odročeno na 16.2.2015 za účelem doplnění vnosu ze strany žalované. Strana žalující má doložit pohledávku spočívající v úhradě závazků. Strana žalovaná žádá o odročení nařízeného jednání ze zdravotních důvodů. Soud tomuto vyhovuje a odročuje jednání na 27.3.2015. Dne 19.3.2015 se omlouvá znalec předvolaný na jednání ze zdravotních důvodů. Jednání je odročeno na 27.4.2015, i z tohoto se omlouvá znalec ze zdravotních důvodů. Jednání se koná 27.4.2015. Strany se vyjadřují k předmětu sporu a je slyšen znalec Ing. [příjmení]. Jednání je poté odročeno na 15.6.2015. Právní zástupce žalované žádá o odročení tohoto jednání ze zdravotních důvodů. Soud odročuje toto jednání na 27.7.2015. Žalobce rozšiřuje žalobu podáním z 15.6.2015. Dne 23.6.2015 oznamuje ukončení právního zastoupení zástupce žalované. Dne 17.7.2015 zasílá vyjádření žalovaná. Jednání se koná 27.7.2015. Strany se vyjadřují k předmětu řízení a k otázce vnosu. Jednání je odročeno na 7.9.2015 s tím, že bude řešena zejména otázka ceny nemovitých věcí. Jednání se koná 7.9.2015. Je slyšen znalec [příjmení] [jméno] a jednání je odročeno na 12.10.2015 s tím, že stranám je dána lhůta 5 dnů k doplnění skutkových tvrzení ohledně skutečností, které byly vzneseny k jednomu z pozemků. Žalobce se vyjadřuje poté 11.9.2015 a vyčísluje hodnotu SJM. Žalovaná se vyjadřuje 14.9.2015. Z jednání nařízeného na 12.10.2015 se omlouvá Ing. [příjmení]. Jednání je odročeno na 19.10.2015. Po odročení tohoto jednání žádá zástupce žalované pro kolizi s jinými jednáními. Soud odročuje jednání na 9.11.2015. Po odročení tohoto jednání poté žádá právní zástupce žalobce. Jednání se koná 9.11.2015. Je jednáno v nepřítomnosti žalobce i jeho zástupce. Na jednání je slyšen Ing. [příjmení] a jednání je odročeno na neurčito za účelem vyhotovení aktuálního znaleckého posudku. Usnesením ze dne 24.11.2015 je ustanoven znalec [příjmení] [jméno] [příjmení] za účelem ocenění nemovitých věcí. Dne 11.12.2015 podává žalobce žalobu na zdržení se jednání, respektive předběžné opatření. Poté datováno 10.12.2015. Soud vyzývá strany k úhradě záloh na znalecký posudek. Žalovaná žádá o splátkový kalendář podáním ze 14.12.2015. Právní zástupce žalobce poté sděluje, že ustanovená znalkyně je její příbuznou a je tedy vyloučena, z tohoto důvodu se odvolává do povinnosti hradit zálohu na vypracování znaleckého posudku. Soud poté přípisem z 6.1.2016 vyzývá znalce k vyjádření k této námitce podjatosti. Znalkyně sděluje přípisem z 11.1.2016, že je neteří právního zástupce žalobce. Soud poté usnesením z 18.1.2016 vylučuje Ing. [příjmení] z provedení znaleckého posudku a usnesením, kterým byla ustanovena zrušuje a ustanovuje novou znalkyni [příjmení] [jméno] [příjmení] 23.2.2016 rozhoduje soud o znalečném znaleckého ústavu [anonymizována dvě slova]. Znalecký posudek k ceně nemovitostí je Ing. [jméno] [příjmení] podán 29.3.2016. Soud rozhoduje o odměně této znalkyně 5.4.2016. Žalovaná podává námitky proti znaleckému posudku 25.4.2016. Přípisem z 27.4.2016 vyzývá soud znalce ve lhůtě 1 měsíce k doplnění znaleckého posudku tak, aby byla stanovena cena jednotlivých pozemků u každého zvlášť a zároveň vyzývá znalce soud k vyjádření námitkám. K doplnění znaleckého posudku je doručeno soudu 22.6.2016 a rovněž dne 22.6.2016 se znalkyně vyjadřuje k námitkám žalované. Žalobce poté urguje nařízení jednání a soud nařizuje jednání na 7.9.2016. Žalovaná navrhuje vypracování nového znaleckého posudku podáním z 13.7.2016. Žalovaná se vyjadřuje 5.9.2016. Usnesením ze dne 16.12.2015 soud rozhoduje tak, že odpůrkyni [příjmení] [jméno] [příjmení] ukládá opustit dům na adrese [obec a číslo], jakož i bezprostřední okolí a zakazuje jí vstupovat do takto vymezeného prostoru. Zároveň odpůrkyni je uloženo, aby se zdržela setkávání a navazování kontaktů s navrhovateli, kterými jsou žalobce a nezletilý [jméno] [celé jméno žalobce] a nezletilá [jméno] [příjmení]. Jednání se koná 7.9.2016. Strany se vyjadřují a je slyšena znalkyně [příjmení] [jméno] [příjmení]. Jednání je odročeno po výslechu znalkyně za účelem vyčkání doplnění znaleckého posudku. Soud poté přípisem z 1.11.2016 urguje doplnění znaleckého posudku znalkyně [příjmení] [příjmení]. Znalkyně reaguje přípisem ze 14.11.2016, kde vysvětluje postup při vypracování do konce znaleckého posudku a výsledky místního šetření. Znalecký posudek je poté dodán 14.11.2016, respektive tento dodatek je dodán. Jednání je nařízeno poté na 18.1.2017. Žalovaná žádá o zaslání posudku dne 12.12.2016 a žalovaná žádá předvolání znalkyně k nařízenému jednání. Právní zástupce žalobce žádá o odročení nařízeného jednání. Jednání je odročeno na 30.1.2017. Právní zástupce žalované zasílá 21.12.2016 námitky proti znaleckému posudku, respektive jeho doplnění a podává návrh na vypracování i revizního znaleckého posudku. Z jednání nařízeného na 30.1.2017 se omlouvá znalkyně z důvodu pracovní neschopnosti a sděluje, že podala žádost o vyškrtnutí ze seznamu znalců, a to ze zdravotních důvodů. Žalovaná se vyjadřuje k podáním datovaným 24.2.2016, to proběhlo řízení, kterým vyslovuje nesouhlas. Ing. [jméno] [příjmení] znalkyně je vyškrtnuta k 20.1.2017 ze seznamu znalců. Jednání je konáno 27.2.2017. Na tomto je slyšena Ing. [jméno] [příjmení] a je vyhlášeno usnesení, kterým se jednání odročuje na 27.3.2017 za účelem pořízení listin z katastru nemovitostí. Soud vyzývá strany přípravě závěrečným návrhů. Žalovaná zasílá závěrečný návrh 6.4.2017. Jednání se koná 10.4.2017. Jsou čteny listinné důkazy. Řízení je zkoncentrováno podle § 119a a jsou předneseny závěrečné návrhy. Za účelem vyhlášení rozsudku je jednání odročeno na 12.4.2017. Soud rozhodl o znalečném 11.4.2017 a na jednání 12.4.2017 je vyhlášen rozsudek. Písemné vyhotovení rozsudku z 12.4.2017 je založeno pod č. l. 70 a tímto soud rozhodl o vypořádání SJM, takže přikázal nemovité věci žalobci, dále obchodní podíl a vyjmenované movité věci a uložil mu povinnost uhradit ve výroku specifikované závazky. Žalované je uloženo uhradit žalobci na vyrovnání podílu částku 175 724 Kč a soud rozhodl i o nákladech řízení účastníků i státu. Žalovaná podává odvolání 12.5.2017. K tomuto žádá i o osvobození od soudních poplatků. Soud usnesením 22.5.2017 rozhoduje tak, že se žalované osvobození od soudních poplatků nepřiznává a dále usnesením z 22.5.2017 je vyzvána žalovaná, zda svým podáním z 12.5.2017 mínila podat námitku podjatosti a pokud ano, pak nechť tuto specifikuje. Žalovaná podává poté odvolání proti usnesení z 22.5.2017, kterým se nepřiznává osvobození od soudních poplatků. Věc je předložena Krajskému soudu dne 21.6.2017 s rozhodnutím o nepřiznání osvobození od soudních poplatků a usnesení [název soudu] ze dne 27.7.2017 je rozhodnuto tak, že se usnesení soudu I. stupně mění tak, že se žalované přiznává osvobození od soudních poplatků. Věc je poté předložena odvolacímu soudu s rozhodnutím ve věci samé 25.10.2017 12.5.2017 oznamuje právní zástupce žalované ukončení právního zastoupení. Dne 29.5.2018 je vrácen spis krajským soudem okresnímu soudu bez věcného vyřízení, neboť spis neobsahuje vyjádření soudce Mgr. [příjmení] k námitce podjatosti. Dále z důvodu, že z obsahu spisu se podává, že bylo podáno i odvolání proti usnesení z 5.4.2016 pod č. l. 178, jímž bylo rozhodnuto o znalečném a o tomto odvolání rovněž nebylo doposud rozhodnuto, tedy toto rozhodnutí okresního soudu není pravomocné, ať je nejprve předložit spis s tímto rozhodnutím k rozhodnutí o odvolání. Dalším důvodem pro vrácení je nutnost opravit výrok, pokud jde o specifikaci jednoho z pozemků. Usnesením ze dne 7.6.2018 vydává okresní soud opravné usnesení, kterým opravuje chybu v označení pozemku a věc předkládá 20.6.2018 s usnesením, kterým bylo rozhodnuto o znalečném k rozhodnutí soudu odvolacímu. Krajský soud poté usnesením z 27.9.2018 rozhodl tak, že usnesení okresního soudu z 5.4.2016 o znaleckém potvrdil. Spis je vrácen okresním soudem soudu krajskému za účelem vydání opravného usnesení ohledně změny v označení právní zástupců účastníků. [název soudu] poté vydává opravné usnesení 24.10.2018 a věc je poté předložena 5.12.2018 opět soudu odvolacímu. Tento pak nařizuje ústní jednání na 14.3.2019 O odročení tohoto jednání žádá zástupce žalované. Odvolací soud odročuje jednání na 28.3.2019. Právní zástupce žalované opět žádá o odročení tohoto jednání a jednání je odročeno na 18.4.2019. Toto jednání se poté koná. Odvolací soud sděluje předběžný názor, že námitka podjatosti dle jeho názoru důvodnou není. Důvodná je však námitka týkající se koncentrace řízení s tím, že k řádné koncentraci dojít dle názoru odvolacího soudu nemělo. Z tohoto důvodu jsou závěry okresního soudu v tomto směru nepřezkoumatelné. Okresní soud se dále nevypořádal s další z položek, o které byl rozšířen předmět vypořádání, konkrétně s půjčkou ve výši 1 100 000 Kč Odvolací soud dále poukazuje na to, že bude být vypracován nový znalecký posudek ohledně nemovitostí, a to vzhledem ke stáří dosavadního znaleckého posudku. Z těchto důvodů apeluje krajský soud na účastníky stran smírného řešení. Po té je jednání za účelem pokusu o smír odročeno na neurčito. Žalovaná informuje 18.6.2019, že strany jednají o smírném řešení předmětu sporu. Odvolací soud 26.7.2019 vyzývá strany ke sdělení stavu jednání za účelem uzavření smíru, či nařízení jednání. Žalovaná sděluje 29.7.2019, že strany stále jednají a žádají o lhůtu 1 měsíc. Přípisem z 26.7.2019 právní zástupce žalobce sděluje, že uzavření dohody je velmi pravděpodobné. 27.8.2019 žalovaná informuje odvolací soud, že stále je jednáno o mimosoudním řešením předmětu sporu. Soud poté dotazuje na stav jednání účastníky 30.8.2019 a poté ještě 8.10.2019. Žalovaná informuje soud 9.10.2019, že došlo k dohodě mezi účastníky řízení. Ohledně mechanismu vypořádání SJM. Finální verze dohody je stále finalizována. Přípisem z 15.1.2020 pak odvolací soud urguje účastníky ohledně sdělení stavu mimosoudních jednání. Přípisem z 16.1.2020 sděluje žalovaná, že věc byla uzavřena dohodou a aktuálně se čeká na naplnění podmínek této dohody. Toto potvrzuje právní zástupce žalobce 27.1.2020. Soudu je poté doručeno zpětvzetí žaloby žalobcem datované 9.12.2019. Toto je doručeno 12.3.2020. Usnesením ze dne 15.4.2020 pak odvolací soud rozhodl tak, že rozsudek okresního soudu z 12.4.2017 zrušil a řízení zastavil. Rozhodnutí nabylo právní moci 29.4.2020.

7. Soud učinil ve věci závěr o skutkovém stavu ohledně průběhu soudního řízení korespondující se skutkovými zjištěními popsanými výše. Z důkazů v řízení provedených byla učiněna skutková zjištění pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku, jak jej soud níže podává, plně postačující.

8. Soud posoudil předmětnou věc po právní stránce podle těchto ustanovení: Podle ust. § 1 zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen „OdpŠk“ nebo „zákon“), stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 zákona odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle ust. § 5 písm. a), b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. Podle ust. § 13 odst. 1 stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle ust. § 26 zákona, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem ("o.z."). Podle ust. § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného. Podle § 14 odst. 1 cit. zák. se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle ust. odst. 3 cit. § je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Ust. § 15 odst. 2 cit zák. pak stanoví, že poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

9. V řízení bylo prokázáno, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

10. Obecně platí, že předpokladem odpovědnosti státu za škodu dle OdpŠk je splnění tří podmínek: 1) existence odpovědnostního titulu (nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu), 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi odpovědnostním titulem a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku. Absence i jen jednoho z těchto předpokladů odpovědnosti je přitom důvodem pro zamítnutí nároku na náhradu škody.

11. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda soud vydal rozhodnutí v předmětném řízení v přiměřené lhůtě ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk. Pro řízení není obecně stanovena žádná lhůta, kterou by bylo možné považovat za přiměřenou. Judikatura Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku (dále i jen„ ESLP“) za aspekty přiměřenosti lhůty považuje jednak zájem účastníka na rychlém vyřízení věci a jednak obecný zájem na řádném výkonu spravedlnosti. Přitom přihlíží ke složitosti věci, chování účastníků a státních orgánů a významu řízení pro účastníka. Tomu odpovídá i ustanovení § 31a odst. 3 OdpŠk, dle kterého soud přihlíží při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného. Z konstantní judikatury dovolacího soudu vyplývá, že pro závěr, zda byla či nebyla konkrétní věc projednána v přiměřené lhůtě, je třeba celkovou délku jejího projednávání poměřit kritérii uvedenými v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4761/2009). Jak přitom plyne z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3331/2011, je z hlediska závěru o přiměřenosti délky řízení třeba hodnotit všechna takto jmenovaná kritéria, ať již v neprospěch žalobce nebo v jeho prospěch. Platí totiž, že na závěru o nepřiměřenosti délky řízení a v návaznosti na něm i o případné výši zadostiučinění, se projeví kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk ve stejném poměru, v jakém se na celkové délce řízení podílela (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2012, sp. zn. 30 Cdo 35/2012).

12. Předmětné řízení tak trvalo ve vztahu k žalobci od 30. 6. 2014 (podání žaloby) do 29. 4. 2020 (právní moc zastavení řízení), tj. 5 let a 10 měsíců, což je doba s ohledem na veškeré dále uvedené okolnosti případu nepřiměřená. K uvedenému závěru vede soud komplexní vyhodnocení kritérií dle § 31a odst. 3 odškodňovacího zákona. Konkrétně pak vyhodnocení kritéria dle písm. d) tohoto ustanovení, tj. postup orgánu veřejné moci během řízení. Soud v tomto ohledu dospěl k závěru, že v řízení došlo k dílčímu průtahu, a to v období od 25.10.2017, kdy byla věc předložena s rozhodnutím ve věci samé odvolacímu soudu, do 29.5.2018, kdy odvolací soud až po 7 měsících vrací věc okresnímu soudu bez věcného vyřízení s tím, že není vyřešena otázka námitky podjatosti a nebylo rozhodnuto o odvolání proti dříve vydanému rozhodnutí ve věci znalečného, a dále s tím, že je třeba vydat opravné usnesení k rozsudku soudu I. instance. Dobu 7 měsíců k vrácení věci bez věcného vyřízení je tak třeba považovat za průtah v řízení. Dále k závěru o nesprávném úředním postupu vede soud celkově vyhodnocení postupu soudu I. instance, který se promítl zejména v závěru řízení, což je patrné zejména z jednání odvolacího soudu, které se konalo dne 18.4.2019 a na kterém odvolací soud konstatoval, že řízení před soudem I. instance nebylo řádně zkoncentrováno, tedy trpí vadami, pro které je rozhodnutí soudu prvoinstančního nepřezkoumatelným, neboť se soud v důsledku této chyby dostatečně nevypořádal s jednotlivými tvrzeními účastníků. Odvolací soud proto uzavřel, že nebude-li uzavřena dohoda mezi účastníky, nezbyde odvolacímu soudu než rozsudek soudu I. instance jakožto nepřezkoumatelný zrušit. K závěru o nesprávném úředním postupu tak vede tedy nekoncentrovaný postup soudu I. instance, který jak uvedeno výše, předložil věc k rozhodnutí o odvolání proti rozsudku za situace, kdy nebyla vyřešena námitka podjatosti, samotný rozsudek obsahoval chyby v psaní a ve věci navíc nebylo vyřešeno dříve podané odvolání proti předcházejícímu usnesení o výši znalečného. Toto dále potvrzuje i to, že samotný rozsudek soudu I. instance odvolací soud vyhodnotil (ač pouze ústně na jednání) jakožto nepřezkoumatelný z důvodu, že řízení nebylo řádně koncentrováno, a soud I. instance se tak řádně nezabýval všemi skutkovými tvrzeními ohledně rozsahu vypořádávaného SJM a jak uvedl odvolací soud, v případě zrušení rozsudku (nebude-li uzavřena dohoda) a tedy pokračování v řízení by bylo třeba v tomto směru dokazování i skutková tvrzení doplnit a navíc zadat nový znalecký posudek. Jakkoli tyto vady rozsudku lze těžko vyčíslit co do prodloužení délky řízení, lze uzavřít, že se tyto vady rozhodnutí soudu I. instance na celkové délce řízení negativně promítly. Soud tedy z tohoto důvodu (postup soudů) uzavírá, že v řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve formě nepřiměřené délky řízení. Tento závěr nepřeváží ani vyhodnocení zbývajících kritérií § 31a odst. 3 odškodňovacího zákona, když řízení bylo sice složitějším po stránce skutkové i procesní, jak soud uvádí níže, nicméně sama složitost ještě celkovou délku řízení neodůvodňuje. Dále nelze dospět k závěru, že by délka řízení byla ovlivněna obstrukčním jednáním kteréhokoliv z účastníků, tedy ani chování ať už poškozeného či protistrany celkovou délku řízení neodůvodňuje. A ani pohledem kritéria významu řízení nelze dospět k závěru, že tento by byl natolik nevýznamným, že by ještě délku řízení bylo možno považovat za akceptovatelnou.

13. Soud tak dospěl k závěru, že došlo v posuzovaném soudním řízení k nesprávnému úřednímu postupu ve formě nepřiměřené délky řízení.

14. V důsledku porušení práva žalobce na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě tomuto vznikla nemajetková újma (presumovaný vznik újmy žalovaná nevyvracela), kterou je nutno odškodnit v penězích, neboť žádné okolnosti, pro něž by bylo na místě spokojit se v dané věci pouze s konstatováním porušení práva (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2828/2011), žalovaná netvrdila a ani soud je neshledal.

15. Postup při určení přiměřené výše peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení stanovil ve své ustálené judikatuře Nejvyšší soud. Zdůraznil, že pro zachování jednotnosti rozhodování ve věcech odškodnění za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě je nezbytné, aby soudy ve svých rozsudcích podrobně vysvětlily, z jaké základní částky odškodnění vyšly a jakým způsobem, včetně procentního vyjádření, zohlednily kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk při určení konečné výše odškodnění (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 3026/2009). Na závěru o výši zadostiučinění by se měla kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk projevit ve stejném poměru, v jakém se podílela na celkové délce řízení; zásadně vhodnou formou tohoto projevu je procentní modifikace základní částky odškodnění za (celé) řízení (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2012, sp. zn. 30 Cdo 1710/2012). Z konstantní judikatury Evropského soudu pro lidská práva a Nejvyššího soudu (viz např. rozsudky ze dne 12. 1. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1151/2009, ze dne 26. 1. 2011, sp. zn. 30 Cdo 4889/2009 nebo ze dne 13. 7. 2011, sp. zn. 28 Cdo 4540/2009) plyne, že za soudní řízení lze přiznat účastníku řízení základní částku v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva roky a dále pak za každý další rok řízení.

16. Za posuzované řízení v délce trvání 5 let a 10 měsíců tak soud přiznal žalobci základní částku ve výši 72 500 Kč, když vycházel z částky 15 000 Kč za první dva roky řízení (každé soudní řízení musí trvat určitou dobu, přičemž nemajetková újma v prvních letech trvání řízení není příliš závažná), a z částky 15 000 Kč za každý další rok řízení, tj. z částky 1 250 Kč za každý další měsíc řízení. Tuto částku zvolil soud s ohledem na to, že celková délka řízení nebyla sice přiměřená, ale zároveň neshledal soud důvody pro závěr, že je ve věci na místě vyjít z vyšší částky základního ročního odškodnění, když toto je dle ustálené judikatury přiznáváno až za řízení přesahující dobu 10 let dobu trvání řízení nebo za řízení, kde toto odůvodňuje výjimečné vyhodnocení některého z kritérií dle 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk., což zde soud neshledal.

17. Tuto částku pak je nutno upravit, a to (předně) v důsledku demonstrativně vypočtených kritérií uvedených pod písmeny b) až e) § 31a odst. 3 OdpŠk, tj. s přihlédnutím k : b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného: -) V rámci posouzení složitosti řízení je třeba zohlednit skutkovou, právní i procesní stránku řízení a počet soudních instancí (kritérium podle § 31a odst. 3 písm. b/ OdpŠk) – Řízení bylo složitějším po stránce skutkové i stránce procesní a standardně složitým po stránce právní. Pro skutkovou složitost ponížil soud základní částku odškodnění o 10 %. Skutková složitost předmětu řízení se podává zejména z toho, že v předmětném řízení bylo vypořádání společného jmění manželů, jehož předmětem byly mimo jiné nemovité věci, které musely být oceněny soudem ustanoveným znalcem, jehož posudek byl navíc dvakrát doplňován. Dále byly předmětem vypořádání obchodní podíl a vozidlo, jejichž hodnota musela být rovněž stanovena na základě znaleckých posudků a ověřována výslechy znalců. Soud tak v řízení zadával jeden znalecký posudek a jeho dva doplňky a slyšel celkem čtyři znalce. Tyto skutečnosti odůvodňují zvýšenou skutkovou složitost předmětu řízení. Soud dále ponížil základní částku odškodnění o dalších 10 % pro procesní složitost věci. Soud se v řízení musel opakovaně vypořádávat se žádostmi stran o odročení soudního jednání, což řízení procesně komplikovalo a prodlužovalo. Tyto žádosti činil jak žalobce, tak žalovaný a jednání byla odročována i z důvodu omluv na straně znalců. Soud dále opakovaně rozhodoval o znalečném a proti rozhodnutí o znalečném bylo podáno odvolání, a dále se soud musel vypořádat s námitkou podjatosti. Tyto skutečnosti tak odůvodňují zvýšenou procesní složitost řízení. Právní složitost řízení soud vyhodnotil jakožto standardní a soud pro toto kritérium základní částku odškodnění dále nemodifikoval. Ve věci samé bylo rozhodováno na dvou instancích, proto soud nemodifikuje základní částku odškodnění ani pro počet soudních instancí. -) Jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, resp. zda poškozený využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení (kritérium podle § 31a odst. 3 písm. c/ OdpŠk). - Žalobce či jeho právní zástupce opakovaně žádali o odročení soudního jednání, čemuž soud vždy vyhověl a jednání většinou na časově velmi blízký termín odročil. K dalším odročením jednání pak docházelo k žádostem strany žalované a z důvodu omluv na straně znalce. V jednom případě žalobce žádal o nařízení jednání, nicméně stalo se tak v situaci, kdy nebylo možno konstatovat, že by soud byl nečinný, tedy tato žádost nebyla důvodnou. Soud tak v tomto ohledu uzavírá, že žalobce využil svého práva žádat o odročení jednání z důvodu kolize či zdravotních důvodů, a rovněž tak činili i zbývající účastníci řízení či znalci, nicméně v jednání žalobce jakožto poškozeného nelze shledat ani to, že by se pozitivně podílel na zkrácení délky řízení, ani to, že by toto svými žádostmi nedůvodně negativně ovlivnil. Soud proto pro toto kritérium základní částku odškodnění nemodifikoval. -) Kritérium postupu orgánů veřejné moci během řízení (§ 31a odst. 3 písm. d/ OdpŠk) - Na celkové délce řízení se promítl dílčí průtah u soudu odvolacího, jak tento soud uvádí výše, a dále nekoncentrovanost postupu soudu I. instance. Soud toto kritérium částečně vyčerpal tím, že právě pro něj dospěl k závěru o nesprávném úředním postupu ve formě nepřiměřené délky řízení. Vzhledem ke komplikacím, které nastaly při předložení věci soudem I. instance soudu odvolacímu dne 25.10.2017, kdy musela být věc vrácena bez věcného vyřízení za účelem opravy napadeného rozhodnutí, vyřešení námitky podjatosti a rozhodnutí o odvolání proti dříve vydanému rozhodnutí o znalečném, kdy v důsledku této skutečnosti pak bylo nařízeno prvé odvolací jednání až 18.4.2019, tedy rok a půl po prvém předložení věci s odvoláním proti rozsudku odvolacímu soudu, pak soud dospěl k závěru, a to v kombinaci s předběžně vysloveným závěrem odvolacího soudu o nepřezkoumatelnosti rozsudku soudu I. instance, že je třeba pro popsaný postup soudu I. instance dále základní částku odškodnění navýšit, neboť tato pochybení nejsou dostatečně kompenzována jen tím, že pro ně soud shledal odpovědnostní titul. Soud tedy pro nekoncentrovaný postup soudu I. instance, který se projevil v nepřezkoumatelnosti rozsudku soudu I. instance, základní částku odškodnění dále navýšil, a to o 10 %. -) Významu předmětu řízení pro poškozeného (kritérium podle § 31a odst. 3 písm. e/ OdpŠk) - Evropský soud pro lidská práva předmětný typ řízení neřadí mezi řízení, kterým přisuzuje zvýšený význam pro účastníky (za řízení se zvýšeným významem pro účastníky jsou považována zejména řízení trestní, opatrovnická, pracovněprávní, o osobním stavu, ve věcech sociálního zabezpečení a týkající se zdraví nebo života). Typový význam předmětu řízení tak soud shledal jakožto běžný. Soud však dospěl k závěru o zvýšeném subjektivním významu řízení pro žalobce, který se podává zejména z odůvodnění usnesení Okresního soudu ve [obec] ze dne 16.12.2015, kterým bylo nařízeno předběžným opatřením žalované, aby opustila dům na adrese [adresa žalobce], do vymezeného prostoru nevstupovala a zdržovala se navazování kontaktů s žalobcem a nezletilými dětmi. O zvýšeném subjektivním významu řízení pro žalobce svědčí zejména skutečnost, že předmětem vypořádání byly právě i nemovité věci, v nichž docházelo ke konfliktům se žalovanou, a to nejenom žalobce, ale i nezletilých dětí, tedy žalobce měl zvýšený zájem na tom, aby bylo soudem rozhodnuto o tom, že je vlastníkem těchto nemovitých věcí, což mohlo právě tyto konflikty eliminovat. Pro tyto skutečnosti tak soud dospěl k závěru o zvýšeném subjektivním významu řízení pro žalobce, pro který základní částku odškodnění zvýšil o 10 %.

18. Základní odškodnění je tak po zohlednění shora provedených procentních modifikací na místě ponechat nemodifikovanou (součet modifikací činí 0%), tedy tuto ponechat ve výši 72 500 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný žalobci již poskytl, jakožto finanční zadostiučinění za nemajetkovou újmu z titulu nepřiměřené délky soudního řízení částku 71 250 Kč, pak soud žalobci přiznal nárok na zbývající část finančního zadostiučinění ve výši 1 250 Kč (72 500 – 71 250) a ve zbytku žalobního požadavku co do částky 67 500 Kč (68 750 – 1 250) soud žalobu zamítl.

19. Soud dále zamítl žalobní požadavek na úhradu zákonných úroků z prodlení z částky 71 250 Kč za den 16.4.2021, když žalobce se žalobou domáhal původně částky 140 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 16.4.2021 do zaplacení, a podáním ze dne 4.5.2021 vzal žalobu zpět pouze co do jistiny tohoto požadavku, tj. co do částky 71 250 Kč, a soud v návaznosti na toto usnesením z 18.5.2021 v tomto rozsahu řízení zastavil. Pokud jde o příslušenství z částky 71 250 Kč, pak tedy předmětem řízení zůstaly zákonné úroky z prodlení za den 16.4.2021, neboť tento den žalovaná žalobci toto plnění poskytla a v této částce řízení zastaveno nebylo. Jelikož lhůta k dobrovolnému plnění na základě předběžného uplatnění nároku ze strany žalované uplynula až 26.4.2021, pak soud tento požadavek na úhradu zákonného úroku z prodlení zamítl, neboť žalovaná dne 16.4.2021 s platbou tohoto zadostiučinění ještě v prodlení nebyla.

20. Úrok z prodlení je odůvodněn § 1968, § 1970 a § 605 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, dle kterého má poškozený právo na úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí lhůty šesti měsíců poté, kdy nárok na náhradu přiměřeného zadostiučinění uplatnil postupem podle § 14 zákona. Úroky z prodlení pak soud přiznal z částky finančního zadostiučinění, kterou shledal, z důvodů uvedených výše, za přiměřenou. Soud přiznal úroky z prodlení ve výši požadované žalobcem, když tato nekoliduje s výší zákonnou. Prvý den prodlení žalované tak byl 27. 4. 2021, když nárok byl předběžně uplatněn dne 26. 10. 2020.

21. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 část věty za středníkem o.s.ř.; takto prodloužená pariční lhůta odpovídá podmínkám čerpání finančních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná při výplatě peněžních plnění řídí, přičemž soudu současně nejsou známy okolnosti, pro něž by bylo důvodné se domnívat, že stanovení delší lhůty k plnění oproti třídenní lhůtě zákonné může způsobit žalobcům jakoukoliv újmu.

22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

23. V souzeném případě byl žalobce zcela úspěšný, proto má proti žalované právo na náhradu nákladů řízení, v plné výši, neboť výsledek řízení projevující se tím, že poškozený dosáhne satisfakce uložením povinnosti škůdce nahradit mu nemateriální újmu, lze hodnotit ve smyslu zásad úspěchu ve věci obdobně jako plný úspěch, byť poškozenému nebylo přiznáno jím požadované plnění v celé jeho výši (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2707/2013, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 40/2014).

24. Žalobci, který byl v řízení právně zastoupen, vznikly v řízení náklady ve výši: -) soudní poplatek ve výši 2.000 Kč; -) 3x odměna právního zástupce za úkon právní služby á 3.100 Kč bez DPH (převzetí zastoupení; žaloba; účast na ÚJ; za zpětvzetí žaloby ze dne 4. 5. 2021 žalobce odměnu nežádal a soud ji nepřiznal i s ohledem na to, že žalobce podal žalobu před uplynutím lhůty pro předběžné projednání nároku, dne 15. 4. 2021, a žalovaná den poté, ve lhůtě plnila, což žalobci i předem avizovala stanoviskem, tedy žalobci bylo zřejmým, že co do této částky nemůže být žaloba důvodnou a částečné zpětvzetí žaloby tak zavinil sám), tj. celkem 9.300 Kč bez DPH a 11.253 Kč s DPH (dle § 6,7, 9/4a, 11/1 a), d), g) AT); tarifní hodnota 50 000 Kč dle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3378/2013); -) 3x paušální náhrada hotových výdajů právního zástupce za úkon právní služby dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu á 300 Kč, tj. celkem 900 Kč bez DPH a 1.089 Kč s DPH; -) 1x náhrada cestovného za cestu vozidlem ze sídla právního zástupce do sídla soudu a zpět za 2 x 209 km (cesta tam a zpět dle www.mapy.cz), při spotřebě 4,1 litrů NM/100 km + náhrada za promeškaný čas za každou cestu k soudu a zpět (tj. vždy 5 x ½ hod.; dle www.mapy.cz) po 100 Kč dle § 14 advokátního tarifu – v celkové výši na jednu cestu 3 999,48 Kč s DPH. Tedy celkem 18 341,48 Kč s DPH.