10 C 82/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem JUDr Tomášem Bělohlávkem ve věci žalobkyně: ; titul celé jméno žalobkyně , datum narození bytem adresa žalobkyně ; zastoupená advokátem titul . jméno příjmení , se sídlem adresa proti; žalované: ; ČR - Ministerstvo spravedlnosti ČR, IČ: osobní údaje žalované se sídlem adresa , obec a číslo jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, IČO , sídlem adresa o zaplacení 100 000 Kč s příslušenstvím I) Žalovaná je povinna uhradit žalobkyni 45 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od 28. 5. 2020 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku. II) Zamítá se žaloba ve zbývajícím žalobním požadavku na zaplacení 54 500 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % ročně od 28. 5. 2020 do zaplacení. III) Žalovaná je povinna uhradit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 19 787,48 Kč, a to k rukám právního zástupce žalobce do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 28. 5. 2020 domáhá finančního zadostiučinění ve výši 100 000 Kč s příslušenstvím, a to jakožto zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem ve formě nepřiměřené délky řízení zahájeného u [název soudu] žalobou podanou dne 21. 11. 2011 s tím, že uvádí, že řízení bylo skončeno až 24. 7. 2019. Žalobkyně dále uvádí, že část nároku, uplatněná původní žalobou byla poté vyloučena k samostatnému řízení a rozhodnutí z titulu ochrany osobnosti a v této části byl žalobou uplatněný nárok ukončen rozsudkem [název soudu] z 29. 11. 2019 s právní mocí k 24. 12. 2019. Žalobkyně uvádí, že podanou žalobou uplatnila v naříkaném řízení kompenzační nároky dle odškodňovacího zákona, které souvisely s trestním řízením vedeným u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka]. K výzvě soudu pak žalobkyně podáním z 23. 6. 2020 zopakovala, že se domáhá odškodnění za nesprávný úřední postup ve formě nepřiměřené délky řízení, pokud jde o projednání všech nároků, které předmětnou žalobou uplatnila s tím, že uvedla, že k předběžnému uplatnění nároku v rámci naříkaného řízení došlo dne 20. 5. 2011 a že poslední rozhodnutí o nároku uplatněném danou žalobou bylo učiněno právě [název soudu] ve věci ochrany osobnosti s právní mocí k 24. 12. 2019. Žalobkyně se tedy domáhá odškodnění za veškeré nároky, které žalobou uplatnila, za řízení o nich vedené, a to v tomto časovém rozmezí.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila podáním ze dne 17. 9. 2020. V tomto uvedla, že neměla k dispozici spisy z naříkaného řízení, a proto se pouze obecně vyjádřila k principům odškodňování a uzavřela, že neshledává v naříkaných řízeních existenci odpovědnostního titulu. Ke kompenzačnímu řízení vedenému u [název soudu] pak uvedla, že délku lze považovat za přiměřenou, a to vzhledem ke skutkové složitosti věci a k tomu, že řízení bylo vedeno na třech úrovních soudní soustavy a rovněž byla tato dána procesní aktivitou účastníků.

3. Z potvrzení Ministerstva spravedlnosti z 29. 11. 2019 soud zjistil, že žalobkyně žalobou uplatněný nárok u žalované uplatnila, a to dne 27. 11. 2019.

4. Ze spisu vedeného [název soudu], sp. zn. [spisová značka] soud zjistili následující. Žalobou ze dne 16. 11. 2011, podanou 21. 11. 2011 u [název soudu] se žalobkyně [titul]. [celé jméno žalobkyně] domáhala vůči žalované [země] – [stát. instituce] finančního zadostiučinění v celkové výši 12 000 000 Kč, a to za újmu způsobenou nezákonným trestním stíháním, které bylo zahájeno usnesením Policie ČR z 1. 3. 2000, které skončilo zprošťujícím rozsudkem. Žalobou žalobkyně uplatnila celkem 4 nároky, konkrétně nárok na peněžité zadostiučinění ve výši 8 601 100 Kč za nemajetkovou újmu, způsobenou vydáním nezákonného rozhodnutí, dále nárok ve výši 244 109 Kč za nemajetkovou újmu, způsobenou nepřiměřenou délkou trestního řízení, dále nárok na finanční zadostiučinění ve výši 544 500 Kč za nemajetkovou újmu, způsobenou výkonem vazby a dále peněžité zadostiučinění v podobě valorizace ušlého výdělku. Přípisem ze dne 8. 7. 2011 ministerstvo potvrdilo, že nárok byl předběžně uplatněn 20. 5. 2011. Usnesením ze dne 20. 2. 2012 byla žalovaná vyzvána k vyjádření k žalobě, žalovaná tak činí 21. 3. 2012. Pokynem z 25. 6. 2012 je vyjádření rozesláno a je žádáno [název soudu] o zapůjčení přílohového spisu. Tento soud odpovídá 24. 7. 2012, že spis není možné zapůjčit z důvodu toho, že je u soudu dovolacího. Pokynem z 11. 10. 2012 je nařízeno ústní jednání na 11. 1. 2013 a je znovu žádáno zapůjčení přílohového spisu. Dne 1. 11. 2012 informuje [název soudu], že přílohový spis stále nelze zapůjčit z důvodu jeho zapůjčení soudu dovolacímu. Soudce poté pokynem znovu žádá zapůjčení spisu tak, aby tento byl možný provést k důkazu na nařízeném jednání. [název soudu] opakovaně 18. 12. 2012 sděluje, že přílohový spis zapůjčit možno není pro probíhající dovolací řízení. Toto potvrzuje i Nejvyšší soud přípisem z 19. 12. 2012, tedy, že spis zapůjčit nelze, neboť dovolací řízení probíhá a je spisu zapotřebí. Jednání, nařízené na 11. 1. 2013 je tak odročeno z důvodu nezapůjčení přílohového spisu na neurčito. Soudce dává 2. 1. 2013 pokyn, aby do jednoho měsíce byl znovu telefonicky zjištěn stav možnosti zapůjčení spisu na dovolacím soudu. Ve spise je poté úřední záznam z 16. 4. 2013, že spis byl vrácen [název soudu] a že tento byl 29. 4. 2013 požádán o jeho zaslání. Opakovaně je pak zapůjčení přílohového spisu žádáno pokynem z 6. 6. 2013 [název soudu] sděluje přípisem z 19. 6. 2013, že přílohový spis zapůjčit možno není, neboť je zapůjčen Ministerstvu spravedlnosti. Poté je žádán [název soudu] a teprve poté bude možný tento zapůjčit soudu obvodnímu. Pokynem z 20. 8. 2013 je pak nařízeno ústní jednání na 19. 11. 2013 s tím, že je znovu žádáno o zapůjčení přílohového spisu. [anonymizována dvě slova] [obec] informuje přípisem z 19. 8. 2013, že spis nelze zaslat. Žalovaná poté žádá přípisem ze dne 4. 9. 2013 o odročení nařízeného jednání z důvodu kolize. Pokynem z 9. 9. 2013 je jednání z 19. 11. 2013 odročeno na 3. 12. 2013, opakovaně je žádáno o zapůjčení přílohového spisu. [název soudu] sděluje přípisem, doručeným 18. 11. 2013, že spis nelze zaslat, tento se stále nachází na Ministerstvu spravedlnosti. Pokynem z 20. 11. 2013 je žádáno o zapůjčení přílohového spisu Ministerstvo spravedlnosti. Jednání se koná 3. 12. 2013, poté je odročeno za účelem mimosoudního jednání stran na 11. 3. 2014. Žalobkyně se vyjadřuje 24. 2. 2014 s tím, že navrhuje přerušení řízení, a to do skončení řízení, vedeného odškodňovacím oddělením Ministerstva spravedlnosti ČR ohledně tohoto nároku. Zároveň žalobkyně uvádí, že pokud by nebyl dán důvod pro přerušení řízení, navrhuje odročení jednání, nařízeného na 11. 3. 2014 tak, aby strany měly prostor k mimosoudnímu řešení předmětu sporu. Soud poté odročuje jednání, nařízené na 11. 3. 2014 na 13. 5. 2014 a opakovaně žádá zapůjčení přílohového spisu, tentokrát pokynem ze 17. 4. 2014 přímo na [název soudu]. Tento odpovídá 18. 4. 2014, že spis stále nelze zapůjčit, neboť je tento na Ministerstvu spravedlnosti. Pokynem z 24. 4. 2014 pak je žádáno soudem Ministerstvo spravedlnosti o zapůjčení přílohového spisu. Žalovaná se vyjadřuje k návrhu na přerušení řízení podáním z 6. 5. 2014 s tím, že s tímto nesouhlasí. Jednání se koná 13. 5. 2014, strany uvádějí, že k mimosoudní dohodě nedošlo, soud vyzývá žalobkyni ke specifikaci žalobních tvrzení co do jednotlivých nároků, provádí se listinné dokazování a jednání je odročeno za účelem pokračování v dokazování na 1. 8. 2014. Soudem bylo na tomto jednání stranám sděleno, že se jim poskytuje lhůta do 30. 6. k případnému doplnění skutkových tvrzení a označení důkazů poté, co právní zástupce žalobce předtím žádal soud o poskytnutí této lhůty. Soud poté pokynem z 24. 6. 2014 opakovaně žádá Ministerstvo spravedlnosti o zapůjčení přílohového spisu. Žalobce se vyjadřuje podáním, doručeným 12. 6. 2014 a soud poté přípisem z 15. 7. 2014 prodlužuje žalobci lhůtu na jeho žádost k doplnění skutkových tvrzení a označení důkazů. V červenci 2014 je pak připojen přílohový spis k jiné spisové značce [název soudu], o čemž je úřední záznam ve spise. Žalobkyně poté doplňuje podáním ze 14. 7. 2014 skutkové tvrzení a důkazní návrhy. Žalobkyně v tomto označuje účastnický výslech k důkazu, dále výslech 7 svědků a k důkazu označuje celou řadu listinných důkazů v počtu několika desítek, možná až stovek s tím, že část z nich je založena ve spise. Soud toto vyjádření rozesílá 17. 7. 2014. Jednání se koná 1. 8. 2014. Soud na tomto oznamuje žalobkyni, že část skutkových tvrzení považuje za tvrzení, která nebyla v původní žalobě a soud tedy část těchto nároků považuje za změnu žaloby, na jednání je slyšena žalobkyně, jednání je za účelem doplnění dokazování výslechem svědků poté odročeno na neurčito. Žalovaná sděluje 6. 8. 2014, že souhlasí s výslechem svědků dožádáním a soud poté 11. 11. 2014 žádá Okresní soud v Ústí nad Labem o výslech svědků dožádáním, konkrétně se jedná celkem o 7 svědků. Okresní soud v Ústí nad Labem poté žádá zástupce žalobkyně o sdělení adresy svědkyně [jméno] [příjmení]. Výslech dožádaným soudem je nařízen na 9. 1. 2015. Právní zástupce žalobce sděluje podáním z 18. 12. 2014, že nezná aktuální adresu svědkyně [jméno] [příjmení], sděluje adresu naposledy známou, pod touto je svědkyně předvolána. Výslech svědků dožádáním provedl Okresní soud v Ústí nad Labem dne 9. 1. 2015, o tomto je založen protokol na č. l.

207. Na tomto byl slyšen svědek [jméno] [příjmení] ml. a [jméno] [příjmení] st., dále [titul]. [anonymizováno], [příjmení] [příjmení] a poté byl spis vrácen [název soudu] s tím, že svědkyni [příjmení] se nepodařilo doručit na adresu označenou a zbývající dvě svědkyně [příjmení] a [příjmení] nemají bydliště v okrese Ústí nad Labem. Soud o tomto poté v lednu 2015 informuje strany. Právní zástupce žalobce přípisem z 19. 2. 2015 sděluje, že trvá na výslechu zbývajících dvou svědkyň a označuje jejich adresu. Pokynem ze dne 23. 2. 2015 je dožádán Okresní soud v Novém Jičíně o výslech svědkyně [titul]. [anonymizováno], tento je nařízen na 19. 3. 2015, svědkyně se však omlouvá, výslech je tak přeložen na 2. 4. 2015. Z protokolu na č. l. 225 se pak podává, že Okresní soud v Novém Jičíně tento výslech 2. 4. 2015 realizoval a spis vrací [název soudu]. Pokynem z 8. 4. 2015 žádá [název soudu] Okresní soud v Děčíně o výslech svědkyně [příjmení] dožádáním. Tento výslech je nařízen na 29. 5. 2015, svědkyně se omlouvá s tím, že by se mohla dostavit 26. 5. 2015, což zase není v možnostech soudu. Výslech je přeložen na 5. 6. 2015, a tohoto dne je realizován, o čemž je protokol na č. l.

231. Po vrácení spisu poté nařizuje [název soudu] pokynem z 12. 6. 2015 jednání na 28. 8. 2015 a je opětovně žádáno zapůjčení přílohového spisu u Krajského soudu v Ústí nad Labem, tento odpovídá dne 219. 6. 2015, že spis možný zapůjčit není, neboť tento je stále na ministerstvu. Soud ho proto pokynem z 23. 6. 2015 žádá po ministerstvu a toto urguje 5. 8. 2015. Ministerstvo odpovídá 6. 8. 2015, že spis zapůjčí, pokud s tím bude souhlasit krajský soud, což je urgováno 13. 8. 2015 na krajském soudu a telefonicky je přislíbeno, že souhlas bude ministerstvu dán. Zapůjčení spisu je pak urgováno po ministerstvu 24. 8. 2015. Jednání ve věci se koná 28. 8. 2015, právní zástupce žalobkyně uvádí, že by chtěl znovu upřesnit předmět řízení. Uvádí, že původně žalovaná částka 12 000 000 Kč se stávala ze 4 nároků peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu, konkrétně z částky 8 601 100 Kč za nemajetkovou újmu, způsobenou nezákonným trestním stíháním, dále zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 244 109 Kč, způsobenou nepřiměřenou délkou trestního řízení, dále nároku na poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 544 500 Kč, způsobenou výkonem vazby a dále nároku na peněžité zadostiučinění, odpovídající valorizaci, jak bylo zmíněno v doplnění žaloby v částce 2 610 291 Kč. Žalobce uvádí, že v podání z 15. 7. 2014 byla žaloba vzata částečně zpět, a to v rozsahu dobrovolného plnění žalované. Žalobce uvádí, že tedy bere dále žalobu zpět o částku 2 610 291 Kč, tedy o nárok z titulu valorizace mzdy. Žalobce pak specifikuje, že nadále se domáhá částky 8 637 329 Kč, která sestává ze 3 nároků, a to nároku na finanční zadostiučinění za nezákonné trestní stíhání ve výši 8 434 120 Kč, nároku na zadostiučinění za nemajetkovou újmu, způsobenou délkou řízení ve výši 111 109 Kč a nároku na poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu, způsobenou výkonem vazby ve výši 92 100 Kč, tedy se jedná o nároky na finanční zadostiučinění v té části, v které nebyly žalovanou odškodněny. Následně na tomto jednání pak právní zástupce žalobkyně ještě upřesňuje toto částečné zpětvzetí co do jeho číselného vyjádření, pokud jde o příslušenství. Jednání je poté, co se strany k věci vyjádřili, odročeno na 7. 9. 2015 21. 8. 2015 je pak zapůjčen přílohový spis Ministerstvem spravedlnosti, jednání se koná 7. 9. 2015, na tomto je pak vyhlášen rozsudek. K tomuto ještě doplňuje, že na jednání konaném dne 28. 8. 2015 byl proveden důkaz podstatným obsahem listin, založených ve spise Krajského soudu v Ústí nad Labem sp. zn. [spisová značka]. Soudkyni je prodloužena lhůta k písemnému vyhotovení a vypravení rozhodnutí do 30. 10. 2015. Rozsudek [název soudu] ze dne 7. 9. 2015 je založen pod č. j. [číslo jednací]. Tímto bylo rozhodnuto výrokem I. tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 390 128 Kč se specifikovaným příslušenstvím, je zamítnuta výrokem II. co do částky 8 247 201 Kč, výrokem III. je řízení zastaveno co do částky 3 362 671 Kč a výrokem IV. je rozhodnuto o nákladech řízení. Rozhodnutí bylo vypraveno v prodloužené lhůtě pokynem z 30. 10. 2015. Proti rozsudku podává odvolání žalovaná 9. 11. 2015, a to do výroku I. a IV. tohoto výroku, toto je pak doplněno 18. 1. 2016. Odvolání je rozesláno k vyjádření dne 26. 1. 2016, žalobkyně se k tomuto vyjadřuje podáním z 15. 2. 2016. Věc je předložena odvolacímu soudu 10. 3. 2016, odvolací jednání je nařízeno 14. 3. 2016 na 9. 6. 2016. Toto je pak přeodročeno na den 2. 6. 2016 Odvolací soud ve věci rozhodl usnesením ze dne 2. 6. 2016 pod č. j. [číslo jednací]. Tímto bylo rozhodnuto tak, že rozsudek soudu I. stupně se ve vyhovujícím výroku o věci samé a ve výroku o nákladech řízení, tj. výrocích I. a IV. zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Z odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu se podává, že nebyl řádně k důkazu proveden přílohový spis Krajského soudu v Ústí nad Labem sp. zn. [spisová značka] a že nejsou řádně specifikovány nároky na nemajetkovou újmu, způsobenou nezákonným rozhodnutím za dobu před účinností novely odškodňovacího zákona a za dobu po její účinnosti do pravomocného skončení trestního řízení. Věc je tedy vrácena soudu I. instance s tím, aby provedl řádné dokazování spisem Krajského soudu v Ústí nad Labem a aby žalobkyni vyzval ke specifikaci jejího nároku na nemajetkovou újmu z takto vymezených dvou časových období, neboť je tak je možno posoudit přiměřenost délky řízení a výši nároku žalobkyně podle kritérií uvedených v § 31a odst. 3 odškodňovacího zákona. V návaznosti na to pak soud I. instance má znovu posoudit vznesenou námitku promlčení. Proti tomuto rozhodnutí podává dovolání žalobkyně 22. 8. 2016. Toto je rozesláno 8. 9. 2016 k vyjádření a věc je předložena dovolacímu soudu 14. 10. 2016. Dovolací soud ve věci rozhodl usnesením ze dne 12. 4. 2017, a to tak, že se dovolání odmítá, usnesení je založeno pod č. j. [číslo jednací]. Soud poté usnesením z 28. 8. 2017 vyzývá žalobkyni k doplnění žaloby s tím, že má specifikovat nárok na náhradu nemajetkové újmy za dobu před účinností novely odškodňovacího zákona a po její účinnosti, tedy, že konkrétně uvede, na základě čeho se domáhá konkrétních nároků. Žalobkyně na toto reaguje přípisem z 15. 9. 2017. Soudem je nařízeno jednání na 16. 1. 2018 pokynem z 25. 10. 2017. Toto jednání se koná, je rekapitulován průběh odvolacího řízení a závěry přijaté odvolacím soudem. Právní zástupce žalobkyně rekapituluje specifikaci žalobních nároků a soud konstatuje, že v návaznosti na toto bude vyloučena k samostatnému řízení žaloba o ochranu osobnosti, kterou se na základě doplnění žaloby domáhá žalobkyně zaplacení peněžního zadostiučinění ve výši 130 000 Kč a věc bude z tohoto důvodu předložena Vrchnímu soudu v Praze k rozhodnutí o věcné příslušnosti. Dále pak soud vyhlásil usnesení, že změna žaloby učiněná žalobkyní v podání z 15. 9. 2017 se připouští a dále usnesení, že žaloba o zaplacení částky 130 000 Kč s příslušenstvím se vylučuje k samostatnému řízení. Soud dále konstatuje, že není stále připojen spis Krajského soudu v Ústí nad Labem. Jednání je odročeno na 13. 3. 2018. Je opakovaně žádáno zapůjčení přílohového spisu na Krajském soudu v Ústí nad Labem. Usnesením, kterým se vylučuje řízení, co do částky 130 000 Kč je v písemném vyhotovení založeno na č. l. 335 a nabylo právní moci 7. 3. 2018. Dne 21. 2. 2018 vstupuje do řízení UZSVM, jakožto zástupce žalované. Přípisem z 28. 2. 2018 je opakovaně žádáno ministerstvo o zapůjčení přílohového spisu a je žádáno UZSVM, aby specifikovalo, jaké plnění žalovaná fakticky, tedy na jaké nároky poskytla. Přílohový spis je v mezidobí připojen k [název soudu] k jiné spisové značce a od této je žádáno jeho zapůjčení. Jednání ve věci se koná 13. 3. 2018, na tomto je konstatováno, že co do částky 130 000 Kč bude věc předložena Vrchnímu soudu v Praze k rozhodnutí o věcné příslušnosti a na tomto jednání je sdělen podstatný obsah listin, založených ve spisu Krajského soudu v Ústí nad Labem sp. zn. [spisová značka], č. j. 1 až 556. Jednání je pak odročeno za účelem pokračování v dokazování listinami na 25. 5. 2018. Žalovaná se vyjadřuje podáním z 10. 4. 2018, toto jednání je z technických důvodů odročeno na 24. 5. 2018, tedy o den dříve. O odročení tohoto jednání pak žádá právní zástupce žalobkyně a k jeho žádosti je jednání odročeno na 13. 7. 2018. Jednání se koná 13. 7. 2018, je pokračováno v dokazování a strany se k věci vyjadřují. Soud poté konstatuje, že byl zavázán odvolacím soudem k řádnému provedení důkazu čtením přílohového spisu nicméně, že tento čítá více než 11 000 stran, proto vyzývá stranu žalující, aby specifikovala období, v nichž docházelo k prodlením, či průtahům. K tomu právní zástupce žalobkyně uvádí, že toto je schopen označit, nikoliv však okamžitě a žádá o stanovení lhůty, alespoň v délce 3 týdnů. Jednání je pak tedy odročeno na neurčito za účelem zajištění jednací síně pro další jednání i mimo běžné jednací dny za účelem urychleného ukončení sporu, který je již spisem starším. Žalovaná se vyjadřuje 31. 7. 2018. Žalobkyně doplňuje skutková tvrzení 17. 8. 2018. Jednání se koná 21. 8. 2018, na tomto je sdělen podstatný obsah listin z přílohového spisu, provedeno další listinné dokazování a strany se vyjadřuje, řízení je zkoncentrováno podle § 119a o. s. ř. a stranám je dána lhůta 14 dnů k předložení závěrečného návrhu. Žalovaná tak činí 30. 8. 2018, žalobkyně 19. 9. 2018. Rozsudek byl pak vyhlášen soudem 9. 10. 2018. Písemné vyhotovení tohoto rozhodnutí je řádně prodlouženo do 14. 12. 2018, poté do 7. 1. 2019 a písemné vyhotovení rozsudku z 9. 10. 2018 je založeno pod č. j. [číslo jednací]. Na tomto rozsudku je doložka právní moci u výroku I. k 24. 1. 2019, u výroku II. a III. k 5. 6. 2019, a to ve spojení s rozsudkem městského soudu na č. l.

469. Tímto rozsudkem soud I. instance rozhodl tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 68 525 Kč se specifikovaným příslušenstvím a žaloba je zamítnuta co do částky 321 603 Kč a úroků z prodlení, výrokem II. je dále rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, rozsudek je vypraven v prodloužené lhůtě. Proti rozsudku se odvolává žalovaná, konkrétně proti výroku III., dále se odvolává i žalobkyně podáním z 24. 1. 2019. Poté je soudem usnesením z 1. 3. 2019 vyzvána k doplnění odvolání, které nesplňuje náležitosti a žalobkyně tak činí 22. 3. 2019. Usnesením z 28. 3. 2019 je pak žalobkyně vyzvána k zaplacení soudního poplatku a věc je předložena odvolacímu soudu 7. 5. 2019. Tento nařizuje jednání na 23. 5. 2019, z tohoto se omlouvá, resp. žádá o odročení právní zástupce žalobkyně. Jednání odvolacího soudu proběhne 23. 5. 2019 [název soudu] na tomto rozhodl rozsudkem z 23. 5. 2019 pod č. j. [číslo jednací], a to s právní mocí k 5. 6. 2019. Odvolací soud pak rozhodl tak, že rozsudek soudu I. stupně se v zamítavém výroku co do částky 191 603 Kč s příslušenstvím potvrzuje, mění se ve výroku o náhradě nákladů řízení. Soud poté ještě rozhoduje usnesením z 22. 7. 2019 o vrácení soudního poplatku, zaplaceného na odvolání. Soud tedy konstatuje, že toto řízení skončilo pravomocně 5. 6. 2019.

5. Ze spisu vedeného [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] soud zjistil následující. V řízení, vedeném [název soudu] bylo pod č. j. 42 C 305/2011-335 rozhodnuto o tom, že žalobce se žalobou ze dne 16. 11. 2011 domáhal mj. i zaplacení peněžitého zadostiučinění ve výši 130 000 Kč, a to z titulu ochrany osobnosti a [název soudu] tímto usnesením ze dne 16. 1. 2018 rozhodl tak, že žaloba o zaplacení částky 130 000 Kč se vylučuje k samostatnému řízení. Tímto bylo tedy fakticky zahájeno řízení u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka]. Z obsahu tohoto spisu se podává, že přípisem z 31. 8. 2018 byli účastníci vyrozuměni o tom, že věc bude předložena Vrchnímu soudu v Praze k rozhodnutí o věcné příslušnosti, což se stalo 16. 10. 2018, avšak Vrchní soud v Praze spis vrací 17. 12. 2018, neboť z obsahu žaloby, ani obsahu spisu nevyplývá, že žalobkyně skutečně požaduje částku 130 000 Kč z titulu ochrany osobnosti a je nutno v tomto směru spis doplnit. Soud proto zakládá do spisu vyjádření právního zástupce žalobce z 15. 9. 2017, kde je toto přesně vyčísleno a věc je znova předložena Vrchnímu soudu v Praze 4. 2. 2019. Usnesením Vrchního soudu v Praze z 20. 2. 2019 je pak rozhodnuto o tom, že věcně příslušné jsou krajské soudy a že věc bude postoupena [název soudu]. Spis je vrácen [název soudu] 8. 3. 2019, tento dává pokyn 8. 7. 2019 k pořízení kopií ze spisu, které jsou relevantní pro vyloučený nárok. Dne 17. 7. 2019 oznamuje svůj vstup do řízení UZSVM. Jednání u [název soudu] se koná 16. 8. 2019. Na tomto soud poskytuje účastníkům lhůtu k pokusu o mimosoudní vyřešení sporu s tím, že jinak se jednání bude konat 22. 11. 2019. Strany poté sdělují soudu, že k mimosoudnímu narovnání nedošlo a podáním ze 14. 101. 2019 žalobkyně doplňuje skutková tvrzení. Jednání před [název soudu] se koná 22. 11. 2019, bylo provedeno dokazování a strany se k předmětu sporu vyjadřují a soud poté odročuje jednání na 29. 11. 2019. Na jednání 29. 11. 2019 je pak vyhlášen rozsudek. Písemné vyhotovení rozsudku [název soudu] z 29. 11. 2019 je založeno pod č. j. [číslo jednací] a na tomto je vyznačena doložka právní moci 24. 12. 2019. Tímto rozsudkem soud rozhodl tak, že žalovaná je žalobkyni povinna zaplatit částku 130 000 Kč s příslušenstvím a rozhodl rovněž o náhradě nákladů řízení. Toto řízení bylo tedy pravomocně skončeno 24. 12. 2019.

6. Soud učinil ve věci závěr o skutkovém stavu ohledně průběhu soudních řízení korespondující se skutkovými zjištěními popsanými výše. Z důkazů v řízení provedených byla učiněna skutková zjištění pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku, jak jej soud níže podává, plně postačující.

7. Soud zamítl pouze návrh na provedení důkazu korespondencí právního zástupce žalobce a žalované, neboť tímto mělo být prokazováno, že žalobkyně se snažila (v řízení vedeném před [název soudu]) o mimosoudní jednání a že žalovaná nereagovala, což však nebylo pro posouzení odpovědnostního titulu ani újmy relevantní.

8. Soud posoudil předmětnou věc po právní stránce podle těchto ustanovení: Podle ust. § 1 zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen „OdpŠk“ nebo „zákon“), stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 zákona odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle ust. § 5 písm. a), b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. Podle ust. § 13 odst. 1 stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle ust. § 26 zákona, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem ("o.z."). Podle ust. § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného. Podle § 14 odst. 1 cit. zák. se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle ust. odst. 3 cit. § je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Ust. § 15 odst. 2 cit zák. pak stanoví, že poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

9. V řízení bylo prokázáno, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

10. Obecně platí, že předpokladem odpovědnosti státu za škodu dle OdpŠk je splnění tří podmínek: 1) existence odpovědnostního titulu (nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu), 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi odpovědnostním titulem a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku. Absence i jen jednoho z těchto předpokladů odpovědnosti je přitom důvodem pro zamítnutí nároku na náhradu škody.

11. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda soud vydal rozhodnutí v předmětném řízení v přiměřené lhůtě ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk. Pro řízení není obecně stanovena žádná lhůta, kterou by bylo možné považovat za přiměřenou. Judikatura Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku (dále i jen„ ESLP“) za aspekty přiměřenosti lhůty považuje jednak zájem účastníka na rychlém vyřízení věci a jednak obecný zájem na řádném výkonu spravedlnosti. Přitom přihlíží ke složitosti věci, chování účastníků a státních orgánů a významu řízení pro účastníka. Tomu odpovídá i ustanovení § 31a odst. 3 OdpŠk, dle kterého soud přihlíží při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného. Z konstantní judikatury dovolacího soudu vyplývá, že pro závěr, zda byla či nebyla konkrétní věc projednána v přiměřené lhůtě, je třeba celkovou délku jejího projednávání poměřit kritérii uvedenými v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4761/2009). Jak přitom plyne z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3331/2011, je z hlediska závěru o přiměřenosti délky řízení třeba hodnotit všechna takto jmenovaná kritéria, ať již v neprospěch žalobce nebo v jeho prospěch. Platí totiž, že na závěru o nepřiměřenosti délky řízení a v návaznosti na něm i o případné výši zadostiučinění, se projeví kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk ve stejném poměru, v jakém se na celkové délce řízení podílela (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2012, sp. zn. 30 Cdo 35/2012).

12. Pokud jde o celkovou délku naříkaného řízení, pak soud vyšel ze žalobních tvrzení žalobkyně, jak tyto potvrdila na jednání konaném dne 9. 3. 2021, tedy že se domáhá odškodnění za celkovou délku řízení, která byla vedena na základě žaloby podané žalobkyní dne 21. 11. 2011 o nárocích v ní uplatněných, tedy o nárocích jak tyto byly předběžně uplatněny u žalované dne 20. 5. 2011. Tedy soud věc posoudil tak, že posuzoval průběh původního řízení vedeného [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka], a to až do jeho pravomocného ukončení, jakož i posuzoval od tohoto řízení, v lednu 2018, oddělné řízení o nároku na ochranu osobnosti, vedené [název soudu] pod. sp. zn. [spisová značka]. Začátek naříkaného řízení je tak jednoznačně dán podáním žaloby, resp. pro účely odškodnění (viz níže) předběžným uplatněním nároku. Pokud jde o konec naříkaného řízení, pak za konec řízení považuje soud právní moc (24. 12. 2019) rozsudku [název soudu] ze dne 28. 11. 2019, č.j. [číslo jednací], neboť jde o rozhodnutí o posledním z původně žalobou (a předběžným uplatněním) uplatněných nároků, když řízení o zbytku těchto nároků bylo [název soudu] ukončeno pravomocně dříve, konkrétně 5. 6. 2019.

13. Předmětné řízení tak trvalo ve vztahu k žalobci od 20. 5. 2011 do 24. 12. 2019, tj. 8 let a 7 měsíců, což je doba s ohledem na veškeré dále uvedené okolnosti případu nepřiměřená. Vzhledem k tomu, že naříkané řízení bylo řízením kompenzačním dle zák. č. 82/1998 Sb., je za počátek doby řízení třeba považovat již okamžik předběžného uplatnění nároku, nejdéle však v rozsahu 6 měsíců (viz NSČR sp. zn. 30 Cdo 1084/2017), což je v daném případě splněno, neboť žaloba byla podána bezprostředně po uplynutí této lhůty. Konec řízení pak připadá na právní moc posledního v řízení vydaného rozhodnutí ve věci samé.

14. K závěru o nepřiměřenosti délky řízení vede soud vyhodnocení kritérií § 31a odst. 3 odškodňovacího zákona, zejména pak kritérium písm. d) tohoto ustanovení. Z průběhu naříkaného řízení se podává, že úkony soudu všech instancí byly činěny průběžně a v těchto nelze shledat jednotlivé průtahy. Soud však dospěl k závěru o nesprávném úředním postupu, který vedl k nepřiměřené délce řízení z důvodu, že prvý rozsudek [název soudu] ze dne 7. 9. 2015 byl zrušen usnesením [název soudu] ze dne 2. 6. 2016, a to ze dvou důvodů. Prvým důvodem byla skutečnost, že soud I. instance neprovedl řádné dokazování přiloženým spisem Krajského soudu v Ústí nad Labem sp. zn. [spisová značka], tedy takovéto dokazování bylo učiněno v rozporu s ustanovením § 129 odst. 1 o. s. ř. a zjištění takto učiněná z trestního spisu jsou pro posouzení nároku v části nesprávného úředního postupu z titulu délky řízení nedostatečná, neboť z nich není zřejmý postup soudů v tomto trestním řízení. Druhým z důvodů, pro který byl rozsudek soudu I. instance zrušen, je skutečnost, že žalobkyně nedostatečně specifikovala svůj nárok na nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným rozhodnutím, za období před účinností novely odškodňovacího zákona, učiněnou zákonem č. 160/2006 Sb., a za dobu po účinnosti této novely až do pravomocného skončení trestního řízení. Rozhodnutí soudu I. instance tak bylo zrušeno z důvodu, že bylo procesně řádně třeba zopakovat dokazování předmětným trestním spisem, a dále z důvodu, že bylo třeba ve smyslu § 43 o. s. ř. vyzvat žalobkyni ke specifikaci žalobních nároků. Takovéto vady řízení na straně soudu I. instance je pak nutno považovat za skutečnosti, které vedou k závěru o nesprávném úředním postupu ve formě nepřiměřené délky řízení. Jakkoliv nelze přesně specifikovat, o jakou dobu tyto vady toto řízení protáhly, je jednoznačným, že nebýt těchto, pak by řízení bylo bezpochyby ukončeno v době kratší. Vyhodnocení celkové délky řízení ještě jako přiměřené pak nelze učinit ani zhodnocením dalších kritérií, konkrétně složitosti řízení, která sice byla ve všech jejích složkách, jak se podává níže, vyšší, avšak ještě samotnou délku řízení neodůvodňuje, neboť tato je primárně zapříčiněna výše popsanými vadami rozsudku soudu I. instance, vydaného dne 7. 9. 2015. Posouzení celkové délky řízení jako ještě přiměřené pak neodůvodňuje ani jednání poškozeného, u kterého nelze konstatovat, že by se na délce řízení podílel takto zásadním způsobem a ani nelze dojít k závěru o tom, že význam řízení by byl natolik marginální, že lze ještě celkovou délku řízení akceptovat.

15. Soud tak uzavírá, že dospěl k závěru o nesprávném úředním postupu ve formě nepřiměřené délky řízení, přičemž tento zahrnuje dobu řízení vedenou jak [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka], tak následné řízení, vedené o vyloučeném nároku [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka], když fakticky až po rozhodnutí odvolacího soudu došlo k precizaci takto vyloučeného nároku, tedy i toto druhé řízení bylo tímto nesprávným úředním postupem postiženo stejným způsobem.

16. V důsledku porušení práva žalobce na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě tomuto vznikla nemajetková újma (presumovaný vznik újmy žalovaná nevyvracela), kterou je nutno odškodnit v penězích, neboť žádné okolnosti, pro něž by bylo na místě spokojit se v dané věci pouze s konstatováním porušení práva (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2828/2011), žalovaná netvrdila a ani soud je neshledal.

17. Postup při určení přiměřené výše peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení stanovil ve své ustálené judikatuře Nejvyšší soud. Zdůraznil, že pro zachování jednotnosti rozhodování ve věcech odškodnění za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě je nezbytné, aby soudy ve svých rozsudcích podrobně vysvětlily, z jaké základní částky odškodnění vyšly a jakým způsobem, včetně procentního vyjádření, zohlednily kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk při určení konečné výše odškodnění (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 3026/2009). Na závěru o výši zadostiučinění by se měla kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk projevit ve stejném poměru, v jakém se podílela na celkové délce řízení; zásadně vhodnou formou tohoto projevu je procentní modifikace základní částky odškodnění za (celé) řízení (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2012, sp. zn. 30 Cdo 1710/2012). Z konstantní judikatury Evropského soudu pro lidská práva a Nejvyššího soudu (viz např. rozsudky ze dne 12. 1. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1151/2009, ze dne 26. 1. 2011, sp. zn. 30 Cdo 4889/2009 nebo ze dne 13. 7. 2011, sp. zn. 28 Cdo 4540/2009) plyne, že za soudní řízení lze přiznat účastníku řízení základní částku v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva roky a dále pak za každý další rok řízení.

18. Za posuzované řízení v délce trvání 8 let a 7 měsíců tak soud přiznal žalobci základní částku ve výši 113 750 Kč, když vycházel z částky 15 000 Kč za první dva roky řízení (každé soudní řízení musí trvat určitou dobu, přičemž nemajetková újma v prvních letech trvání řízení není příliš závažná), a z částky 15 000 Kč za každý další rok řízení, tj. z částky 1 250 Kč za každý další měsíc řízení. Tuto částku zvolil soud s ohledem na to, že celková délka řízení nebyla sice přiměřená, ale zároveň neshledal soud důvody pro závěr, že je ve věci na místě vyjít z vyšší částky základního ročního odškodnění, když toto je dle ustálené judikatury přiznáváno až za řízení přesahující dobu 10 let dobu trvání řízení nebo za řízení, kde toto odůvodňuje výjimečné vyhodnocení některého z kritérií dle 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk., což zde soud neshledal.

19. Tuto částku pak je nutno upravit, a to (předně) v důsledku demonstrativně vypočtených kritérií uvedených pod písmeny b) až e) § 31a odst. 3 OdpŠk, tj. s přihlédnutím k : b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného: -) V obecné rovině k této modifikaci základní částky soud uvádí, že důvody pro její modifikaci shledává v té části řízení, která byla vedena o původně uplatněných nárocích [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka]. K vyloučení nároku z titulu ochrany osobnosti došlo pravomocně ke [anonymizováno] 7. 3. 2018 a o tomto nároku pak vedl řízení [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka], a toto řízení bylo pravomocně ukončeno k 24. 12. 2019. Pokud jde o toto řízení vedené před Městským soudem v Praze, pak soud fakticky v tomto žádné pochybení neshledal a pro samotné toto řízení nemá soud za to, že by bylo třeba základní částku odškodnění modifikovat, ať už pro složitost řízení, či jednání poškozeného, nebo postupu orgánů veřejné moci, nebo význam předmětu řízení. K modifikaci uvedené níže, pak soud tedy jak uvedeno, dospěl s ohledem na zhodnocení těchto kritérií u řízení, vedeného [název soudu], které však předcházelo řízení přes Městským soudem v Praze, než došlo k vyloučení jednoho z nároků – modifikační kritéria tak lze užít na celkovou délku řízení jakožto celek. -) V rámci posouzení složitosti řízení je třeba zohlednit skutkovou, právní i procesní stránku řízení a počet soudních instancí (kritérium podle § 31a odst. 3 písm. b/ OdpŠk) – Řízení o nárocích uplatněných žalobou bylo nadstandardně složitým jak po právní, tak skutkové i procesní stránce. Pokud jde o právní složitost předmětu řízení, pak je třeba vyjít z toho, že předmětem žaloby byly nároky na odškodnění nemajetkové újmy za samotné vydání nezákonného rozhodnutí, dále za nesprávný úřední postup ve formě délky řízení, dále za nemajetkovou újmu, způsobenou výkonem vazby, a dále nároky, týkající se valorizace ušlého výdělku. Z části této nemajetkové újmy se pak oddělil ke konci řízení samostatný nárok z titulu ochrany osobnosti. Zvýšená právní složitost těchto nároků pak vyplývá zejména ze samotné povahy nemajetkové újmy, která je obtížně kvantifikovatelná a jejíž posouzení je obecně právně složitější. Žalobce přitom takovéto nároky na nemajetkovou újmu uplatnil celkem tři, resp. po vyloučení jednoho z nároků čtyři; k tomu samostatný nárok, týkající se valorizace mzdy. Každý z těchto nároků by přitom mohl být žalobou uplatněn samostatně a i tak by se jednalo o řízení složitější, než je obvyklé. Tedy pro obecnou složitost nároků plynoucí z nemajetkové újmy a pro jejich kumulaci soud dospěl k závěru o nadstandardní právní složitosti předmětu řízení a pro tuto pak soud snižuje základní částku odškodnění o 20%. Pokud jde o skutkovou složitost věci, pak zde soud rovněž snížil základní odškodnění, a to rovněž o 20%. Důvodem je zejména složitost, související se zjištěním obsahu přílohového trestního spisu, který čítal 56 svazků samotného spisu a 28 svazků přílohových, celkem 11 000 stran. Ve věci dále bylo slyšeno větší množství svědků, konkrétně k výslechu jich bylo navrhováno 7, přičemž výslechy byly realizovány celkem třemi dožádanými soudy. Po skutkové stránce se pak bylo nutno zabývat zejména zásahy do osobnostní sféry na straně žalobkyně, což je samo o sobě na zjištění skutkového stavu složitým. Tedy, zejména pro rozsah dokazování daný množstvím svědků a rozsahem přiloženého trestního spisu je dána skutková složitost věci, kterou soud vyhodnocuje jako nadstandardní a pro kterou takto základní částku odškodnění ponížil. Soud poté ještě ponížil základní částku odškodnění o 10% pro procesní složitost věci, která je dána zejména tím, že výslech svědků byl nakonec realizován prostřednictvím tří dožádaných soudů, a dále je procesní složitost věci odůvodněna tím, že naříkané trestní řízení, tj. konkrétně trestní spis Krajského soudu v Ústí nad Labem, byl předmětem rozsáhlého odškodňování a jak se podává z obsahu naříkaného spisu, soud strávil velkou část řízení snahou obstarat tento spis, přičemž je patrným, že soud opakovaně dotazoval jak krajský soud, tak ministerstvo o jeho zapůjčení, a zapůjčení se zdařilo až po delší době. Nelze přitom přisvědčit námitce žalobkyně, že by toto bylo nutno klást k tíži soudu, který v tomto směru jednal aktivně, kdy nelze očekávat, pokud žalobkyně podá žalobu v době dovolacího řízení, že Nejvyšší soud upřednostní řízení kompenzační, před samotným řízením dovolacím, které je řízením ve věci samé, což muselo být žalobkyni zřejmé. Pro procesní složitost pak soud tedy snižuje základní částku odškodnění o 10%. Celkově ponižuje soud pro složitost věci základní částku odškodnění v souhrnu o 50%. Pro počet soudních instancí soud základní částku odškodnění dále nemodifikoval, neboť četnost rozhodování byla dána vadami prvého z rozhodnutí soudu I. instance, což nelze přičítat k tíži žalobkyně. -) Jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, resp. zda poškozený využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení (kritérium podle § 31a odst. 3 písm. c/ OdpŠk). - Soud ponížil základní částku odškodnění i pro jednání žalobkyně, a to konkrétně o 10%. Důvodem je skutečnost, že žalobkyně uplatnila na úrovni skutkových tvrzení žalobu způsobem, která musela být v průběhu řízení opakovaně precizována a nakonec bylo i prvé rozhodnutí soudu I. instance zrušeno soudem odvolacím právě z důvodu, že žalobou uplatněné nároky nejsou dostatečně specifikované a jednoznačné a že je třeba tyto upřesnit postupem podle § 43 o. s. ř. Lze souhlasit se žalobkyní, že je úkolem soudu vady žaloby odstraňovat již v počátku řízení, nicméně tato námitka směřuje do postupu orgánů veřejné moci a soud, jak uvedeno výše, k existenci odpovědnostního titulu v daném řízení i z tohoto důvodu dospěl. Na druhou stranu je věcí žalobkyně, která je pánem sporu a která nároky v řízení uplatňuje, navíc za situace, kdy je právně zastoupena, aby žalobu podala perfektní tak, aby tato nemusela být nadále doplňována. Toto žalobkyně neučinila, tedy musela být opakovaně vyzývána k doplnění skutkových tvrzení a důkazních návrhů a soud musel rozhodovat i o změnách žaloby z tohoto důvodu, když doplnění skutkových tvrzení nekorespondovala s žalobou původní. Pro tento přístup žalobkyně pak soud tedy základní částku odškodnění ponížil o dalších 10%. Soud nedospěl k závěru, že by bylo třeba základní částku odškodnění dále modifikovat pro jiné chování žalobkyně v průběhu řízení, když žalobkyně sice žádala několikrát o odročení řízení ať už z titulu kolize nebo mimosoudních jednání nebo žádala o doplnění lhůty k doplnění skutkových tvrzení, nicméně s ohledem na celkovou délku řízení a četnost jednání toto není ničím neobvyklým. -) Kritérium postupu orgánů veřejné moci během řízení (§ 31a odst. 3 písm. d/ OdpŠk) - Soud uvádí, že se na celkové délce řízení negativně promítly vady v prvém z rozhodnutí soudu prvé instance (jak je uvedeno výše). Tuto skutečnost však soud spatřuje dostatečně zohledněnou již tím, že soud ve věci shledal nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce soudního řízení a stanovením peněžité formy zadostiučinění. Jinak lze postup soudů hodnotit jako plynulý, konzistentní a soud v tomto neshledal ani dílčí průtahy. Hodnocení uvedeného kritéria tedy nezakládá ani navýšení, ani snížení hodnoty odškodnění. -) Významu předmětu řízení pro poškozeného (kritérium podle § 31a odst. 3 písm. e/ OdpŠk) - Evropský soud pro lidská práva předmětný tento typ řízení neřadí mezi řízení, kterým přisuzuje zvýšený význam pro účastníky (za řízení se zvýšeným významem pro účastníky jsou považována zejména řízení trestní, opatrovnická, pracovněprávní, o osobním stavu, ve věcech sociálního zabezpečení a týkající se zdraví nebo života). V naříkaném řízení se jednalo sice o řízení kompenzační, toto samo však typové zvýšení významu řízení nezakládá. Ani po subjektivní stránce žalobkyně netvrdila a nedokládala, že by toto řízení pro ni mělo význam zvýšený. Soud proto dospěl k závěru, že pro toto kritérium základní částku odškodnění nemodifikuje.

20. Základní odškodnění je tak po zohlednění shora provedených procentních modifikací na místě snížit o 60 % na výsledných 45 500 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná žalobkyni neposkytla, jakožto finanční zadostiučinění za nemajetkovou újmu z titulu nepřiměřené délky soudního řízení, žádné odškodnění, soud žalobci přiznal nárok v této výši a ve zbytku žalobního požadavku žalobu co do částky 54 500 Kč (100 00 – 45 500) soud žalobu zamítl.

21. Úrok z prodlení je odůvodněn § 1968, § 1970 a § 605 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, dle kterého má poškozený právo na úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí lhůty šesti měsíců poté, kdy nárok na náhradu přiměřeného zadostiučinění uplatnil postupem podle § 14 zákona. Úroky z prodlení pak soud přiznal z částky finančního zadostiučinění, kterou shledal, z důvodů uvedených výše, za přiměřenou. Soud přiznal úroky z prodlení ve výši požadované žalobcem, když tato nekoliduje s výší zákonnou.

22. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 část věty za středníkem o.s.ř.; takto prodloužená pariční lhůta odpovídá podmínkám čerpání finančních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná při výplatě peněžních plnění řídí, přičemž soudu současně nejsou známy okolnosti, pro něž by bylo důvodné se domnívat, že stanovení delší lhůty k plnění oproti třídenní lhůtě zákonné může způsobit žalobcům jakoukoliv újmu.

23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

24. V souzeném případě byl žalobce zcela úspěšný, proto má proti žalované právo na náhradu nákladů řízení, v plné výši, neboť výsledek řízení projevující se tím, že poškozený dosáhne satisfakce uložením povinnosti škůdce nahradit mu nemateriální újmu, lze hodnotit ve smyslu zásad úspěchu ve věci obdobně jako plný úspěch, byť poškozenému nebylo přiznáno jím požadované plnění v celé jeho výši (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2707/2013, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 40/ 2014).

25. Žalobci, který byl v řízení právně zastoupen, vznikly v řízení náklady v celkové výši 19 787,48 Kč, která je tvořena: -) soudní poplatek ve výši 2.000 Kč; -) 4x odměna právního zástupce za úkon právní služby á 3.100 Kč bez DPH (převzetí zastoupení; žaloba; podání ve věci; účast na jednání), tj. celkem 15 004 Kč s DPH (dle § 6,7,9/4a),11/1a),d),g) AT; tarifní hodnota 50 000 Kč dle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3378/2013); -) paušální náhrada hotových výdajů právního zástupce za 4 úkony právní služby dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu á 300 Kč, tj. celkem 1 452 Kč s DPH; -) 1x náhrada cestovného za cestu vozidlem ze sídla právního zástupce do sídla soudu a zpět za 2 x 90 km (cesta tam a zpět dle www.mapy.cz), při spotřebě 10,0 litrů BA/100 km + náhrada za promeškaný čas za každou cestu k soudu a zpět (tj. vždy 6 x ½ hod.; dle www.mapy.cz) po 100 Kč dle § 14 advokátního tarifu – v celkové výši na jednu cestu 1 331,48 Kč s DPH