10 C 88/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem JUDr. Tomášem Bělohlávkem, v právní věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa zastoupen advokátem anonymizováno jméno příjmení , příjmení , anonymizováno . sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované sídlem adresa státního zastupitelství o zaplacení částky 73 036,15 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna uhradit žalobci 72 560 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 24. 1. 2021 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Zamítá se žaloba ve zbývajícím žalobním požadavku na zaplacení 476,15 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 24. 1. 2021 do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 17 826,80 Kč k rukám zástupce žalobce do patnácti dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se žalobou podanou dne 4. 5. 2021 domáhá po žalované úhrady částky ve výši 73 036,15 Kč s přísl. jakožto škody vniklé žalobci v důsledku nesprávného úředního postupu exekutorky JUDr. [jméno] [příjmení]. Žalobce má pohledávku za dlužníkem p. [příjmení]. [anonymizováno] přiznanou mu směnečným platebním rozkazem Krajského [anonymizováno] soudu v [obec] z dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], právní moc ke dni 28. 12. 1994. Exekuční řízení ve věci této pohledávky vedla exekutorka [anonymizováno] [obec] pod sp. zn. [spisová značka]. Plnění, které exekutorka vymohla po dlužníkovi, nebylo žalobci jakožto oprávněnému vyplaceno. Při vyčíslení výše vymoženého a exekutorkou nevyplaceného plnění vyšel žalobce z odsuzujícího rozsudku vydaného vůči této exekutorce [název soudu], [anonymizováno] [obec] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [spisová značka], kde byla výše v rámci této exekuce nevyplaceného plnění vyčíslena na žalovanou částku 73 036,15 Kč.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila podáním ze dne 22.6.2021. Žalovaná namítla promlčení žalovaného nároku, když exekuce byla ukončena již v roce 2009 a nárok byl předběžně uplatněn až dne 23. 7. 2020.

3. Žalobce na toto reagoval podáním ze dne 26.8.2021, kde poukázal na to, že u nároků z nesprávného úředního postupu je třeba vyjít pouze ze subjektivní promlčecí lhůty. Ta počala žalobci plynout až dne 7.2.2020, kdy se z podané obžaloby na exekutorku dozvěděl, že tato vymožené plnění, vč. předmětné exekuce, neoprávněně nevyplatila, ač jej vymohla.

4. Ve věci byly splněny podmínky § 115a o.s.ř. pro rozhodnutí o věci bez nařízení jednání, když účastníci s tímto postupem souhlasili, případně se ve stanovené lhůtě nevyjádřili.

5. Ze shodných tvrzení stran má soud za zjištěné, že žalobce žalobou uplatněný nárok u žalované předběžně uplatnil, a to dne 23. 7. 2020.

6. Soud ve věci učinil následující skutková zjištění. Usnesením [anonymizováno] soudu v [obec] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] byla nařízena exekuce ve prospěch žalobce jakožto oprávněného pro vymožení jeho pohledávky vůči dlužníkovi [jméno] [příjmení] ve výši 67 470 Kč s přísl., a to na základě směnečného platebního rozkazu Krajského [anonymizováno] soudu v [obec] z dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] s tím, že exekuce zanikla 21.7.2009 vymožením celého plnění vč. nákladů exekuce a nákladů nalézacího řízení (zjištěno z citovaného usnesení [anonymizováno] soudu v [obec] a z vyrozumění exekutorky JUDr. [anonymizováno]. [obec] o zániku exekuce ze dne 21.7.2009). Předmětné vyrozumění o zániku exekuce ze dne 21.7.2009 bylo žalobci doručeno až na základě přípisu exekutora Mgr. [jméno] [příjmení] ze dne 15.7.2020, který exekuční úřad převzal po JUDr. [anonymizováno] [obec] (zjištěn o z přípisu Mgr. [anonymizována dvě slova] ze dne 15.7.2020 zaslaného zástupci žalobce). Soud dále zjistil, a to z přípisu exekutora Mgr. [jméno] [příjmení] ze dne 23. 8. 2021, že po JUDr. J. [obec] vedl EÚ [obec] právě tento exekutor a tento exekutor potvrdil, že v řízení vedeném původní exekutorkou JUDr. [anonymizováno]. [příjmení] pod sp. zn. [spisová značka] bylo vymoženo na pohledávku žalobce proti povinnému [příjmení]. [anonymizováno] přesně 72 560 Kč, a to konkrétně 67 470 Kč na jistině, 2 700 Kč na nákladech nalézacího řízení a 2 390 Kč na nákladech předchozího výkonu rozhodnutí. Dále má soud z tohoto přípisu za zjištěné, že původní exekutorka nevyplatila z takto vymoženého plnění žalobci ničeho a že exekuce byla ukončena vymožením plnění dne 21. 7. 2009. Z rozsudku [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [spisová značka] soud zjistil, že JUDr. [anonymizováno]. [obec] byla uznána vinnou zločinem zpronevěry dle § 206/1, 5 a) t.z. a zločinem zneužití pravomoci úřední osoby dle § 239 odst. 1 c), odst. 3 a), b) t.z. Jedním ze skutků, který k jejímu odsouzení vedl, bylo pod bodem 41. právě nevyplacení vymoženého plnění žalobci v exekučním řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka]. Z databáze [webová adresa] soud dále zjistil, že tento rozsudek není pravomocným. Soud však z tohoto rozsudku nezjistil přesnou výši škody, kterou JUDr. [anonymizováno]. [obec] konkrétně v tomto exekučním řízení žalobci způsobila, když v tomto rozsudku je vyčíslena výše škody na částku 73 036,15 Kč, a toto je i poškozené uložena k náhradě, nicméně z rozsudku nelze dovodit, jak přesně k vyčíslení této částky trestní soud došel, pouze v odst. 224 odůvodnění tohoto rozhodnutí trestní soud uvádí, a to vzhledem k tomu, že se zabýval celkem 281 dílčímu skutky (jen ve vztahu k žalobci těchto bylo přes dvacet), že uložená povinnost k náhradě škody v podstatě odpovídá výši škody uvedené v obžalobě (až na uvedené výjimky). Rozsudek navíc není pravomocný, tedy nelze vyjít z toho, že by žalobce měl proti JUDr. [anonymizováno]. [obec] exekuční titul v této výši. Za této situace tak soud považoval za věrohodnější sdělení Mgr. [anonymizována dvě slova], který na základě údajů v původním exekučním spisu vyčíslil výši nevyplacených finančních prostředků, tj. výši škody žalobce, na částku 72 560 Kč. Soud konečně zjistil, že žalobce byl jakožto poškozený o trestním řízení proti JUDr. [anonymizováno] [obec] vyrozuměn přípisem soudu ze dne 25.5.2020 a že obžaloba na JUDr. [anonymizováno]. [příjmení] je datována dnem 7.2.2020. Z provedeného dokazování tak má soud za zjištěné (soud v tomto ohledu uvěřil žalobci), že žalobce se o tom, že JUDr. [anonymizováno]. [obec] vymohla plnění z předmětné exekuce, které mu však nevyplatila, mohl dozvědět nejdříve dne 7.2.2020, z podané obžaloby, neboť jakožto poškozený byl vyrozuměn až 25.5.2020 a vyrozumění o ukončení exekuce ze dne 21.7.2009 mu zaslal až exekutor, který EÚ převzal, t.j Mgr. [anonymizována dvě slova], a to až dne 15.7.2020.

7. Soud dospěl ve věci k závěru o skutkovém stavu, který koresponduje se skutkovými zjištěními uvedenými výše, na které soud odkazuje. Soud v odůvodnění rozsudku nerozvádí dílčí skutková zjištění učiněná z těch provedených důkazů, o něž rozhodnutí o věci samé posléze neopřel (výpis z OR žalobce; původní exekuční titul vůči [anonymizováno]. [příjmení]).

8. Soud posoudil předmětnou věc po právní stránce podle těchto ustanovení: Podle ust. § 1 zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen „OdpŠk“ nebo „zákon“), stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 zákona odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle ust. § 5 písm. a), b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. Podle ust. § 13 odst. 1 stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle odst. 2 tohoto ustanovení pak právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda. Podle ust. § 26 zákona, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem ("o.z."). Podle § 32 OdpŠk se nárok na náhradu škody podle tohoto zákona promlčí za tři roky ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Je-li podmínkou pro uplatnění práva na náhradu škody zrušení rozhodnutí, běží promlčecí doba ode dne doručení (oznámení) zrušovacího rozhodnutí. Nejpozději se nárok promlčí za deset let ode dne, kdy poškozenému bylo doručeno (oznámeno) nezákonné rozhodnutí, kterým byla způsobena škoda; to neplatí, jde-li o škodu na zdraví. Nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Podle § 35 odst. 1 Odpšk promlčecí doba neběží ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců. Podle § 14 odst. 1 cit. zák. se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle ust. odst. 3 cit. § je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Ust. § 15 odst. 2 cit zák. pak stanoví, že poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

9. Co se týká činnosti soudního exekutora, ta je podle § 4 odst. 2 OdpŠk považována za úřední postup při výkonu státní správy (§ 3 odst. 1 písm. b/ OpdŠk), pokud se jedná o úkony při výkonu exekuční činnosti, sepisování exekutorských zápisů a při činnostech vykonávaných z pověření soudu podle zvláštního právního předpisu (§ 4 odst. 1 OpdŠk). Odpovědnost státu za nesprávný úřední postup soudního exekutora se řídí ustanoveními zák. č. 82/1998 Sb. bez možnosti liberace.

10. Zákonem č. 396/2012 Sb. byl s účinností od 1. 1. 2013 novelizován § 32 zák. č. 120/2001 Sb. (exekuční řád), tedy od této doby činnost exekutora vymezená v § 4 odst. 1 OdpŠk je výkonem veřejné moci, za jejíž nesprávnost nadále odpovídá pouze stát, nikoliv již (jako tomu bylo do té doby) souběžně s ním též sám exekutor (odpovědnost exekutora za škodu podle § 32 EŘ se vztahuje na ostatní činnosti, v nichž nejedná v pozici úřední osoby).

11. Dle znění exekučního řádu účinného v době, kdy nesprávný úřední postup nastal (nejpozději 2009, kdy byla exekuce ukončena) tak platilo, že za škodu způsobenou exekutorem při výkonu veřejné moci přenesené na něj zákonem odpovídá vedle státu též exekutor sám za podmínek § 32 zák. č. 120/2001 Sb. (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 7. 2008, sp. zn. 25 Cdo 970/2006). Toto však nezbavuje stát odpovědnosti a žalobci je dáno k volbě, koho bude žalovat.

12. V posuzovaném případě je namítáno pochybení exekutorského úřadu právě v souvislosti s výkonem exekuční činnosti exekutora (pochybení při nevyplacení vymoženého plnění), tedy je s ohledem na výše uvedené dána pasivní legitimace státu a odpovědnost se řídí OdpŠk.

13. V řízení bylo prokázáno, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

14. Obecně platí, že předpokladem odpovědnosti státu za škodu dle OdpŠk je splnění tří podmínek: 1) existence odpovědnostního titulu (nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu), 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi odpovědnostním titulem a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku. Absence i jen jednoho z těchto předpokladů odpovědnosti je přitom důvodem pro zamítnutí nároku na náhradu škody.

15. Žalobce se domáhá náhrady škody, která mu měla vzniknout v souvislosti s činností soudní exekutorky JUDr. [jméno] [příjmení] při provádění exekuce k vymožení pohledávek žalobce, když exekutorka dluh vymohla, avšak žalobci nikdy nevyplatila.

16. Zák. č. 82/1998 Sb. v obecné rovině rozeznává dva odpovědnostní tituly, a to nezákonné rozhodnutí a nesprávný úřední postup (srov. § 5 zákona). Soud se nejprve zabýval důvodností uplatněného nároku především z toho pohledu, zda jsou naplněny obecné předpoklady pro vznik nároku na náhradu škody způsobené tvrzeným nesprávným úředním postupem exekutorky JUDr. [obec]. Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR plyne, že nesprávným úředním postupem se rozumí porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti, a to zejména takové, které nevede k vydání rozhodnutí. Podle konkrétních okolností může jít o jakoukoliv činnost spojenou s výkonem pravomoci státního orgánu, dojde-li při ní nebo v jejím důsledku k porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu nebo k porušení pořádku určeného povahou a funkcí postupu. O„ úřední“ postup jde tehdy, jestliže tak postupují osoby, které plní úkoly státního orgánu, a pokud tento postup slouží výkonu státní moci (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 7. 2008, sp. zn. 25 Cdo 970/2006).

17. Soud, viz výše, má za prokázané, že v exekučním řízení vedeném původní exekutorkou JUDr. [anonymizováno]. [příjmení] pod sp. zn. [spisová značka] bylo vymoženo touto exekutorkou na pohledávku žalobce proti povinnému [příjmení]. [anonymizováno] přesně 72 560 Kč a že toto plnění nebylo žalobci touto exekutorkou, ani následně jiným subjektem, vyplaceno.

18. V dané souvislosti soud uzavírá, že exekutor, jemuž se svěřují finanční prostředky získané exekucí, je povinen počínat si tak, aby je v co nejvyšší možné míře ochránil a použil v souladu s účelem exekuce (tj. po odečtení nákladů je vyplatit oprávněnému). Nakládá-li s nimi svévolně, nemůže se odpovědnosti za jejich ztrátu zprostit podle § 32 odst. 2 exekučního řádu. Nebyla-li tedy exekutorem splněna povinnost vyplatit oprávněné osobě vymoženou částku, je takové počínání v rozporu s požadavkem právních předpisů, a jde proto o nesprávný úřední postup, a to bez ohledu na to, z jakých důvodů se tak stalo (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 2321/2016 ze dne 2. 11. 2016).

19. K nesprávnému úřednímu postupu došlo v roce 2009, tedy ještě v té době nebyla platná a účinná úprava ust. § 46 odst. 4 exekučního řádu ukládající povinnost veškeré vymožené finanční prostředky vyplatit oprávněnému, a to ve lhůtě 30 dnů od doby, kdy je obdržel, resp. do 30 dnů od sdělení čísla účtu ze strany žalobce, příp. ve lhůtě stanovené dle dohody. I v době, kdy tato výslovná úprava nebyla zakotvena, však bylo smyslem exekuční činnosti prostřednictvím speciálních zmocnění daných právě exekutorovi vymoci plnění po dlužníku oprávněného za účelem předání získaného plnění oprávněnému, který takovýmito pravomocemi nedisponuje. Je tedy nepochybným, že jednání exekutorky, která využije svých zmocnění k vymožení dluhu pro oprávněného, avšak toto mu poté již nevydá, je nepochybně postupem nesprávným, odporujícím smyslu exekučního řízení.

20. Odpovědnostní titul tak je dán.

21. V řízení bylo prokázáno, že bývalá soudní exekutorka [anonymizováno] [obec] v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka] vymohla na pohledávku žalobce proti povinnému [příjmení]. [anonymizováno] přesně 72 560 Kč a že toto plnění nebylo žalobci touto exekutorkou, ani následně jiným subjektem, vyplaceno. Žalobci tak vznikla v této výši škoda v příčinné souvislosti s pochybením exekutora (nesprávným úředním postupem dle § 13 odst. 1 věty první, zákona č. 82/1998 Sb.), tedy za tuto odpovídá žalovaná. Pokud jde o závěry ohledně přesné výše zjištěné škody, odkazuje soud na závěry učiněné v rámci skutkových zjištění výše.

22. Soud proto žalobci přiznal nárok na náhradu škody ve výši 72 560 Kč s přísl. a ve zbytku žalobu zamítl (486,15 Kč).

23. Pokud jde o žalovanou uplatněnou námitku promlčení, soud dospěl k závěru, že žalobou uplatněný nárok ke dni podání žaloby promlčen nebyl. Dle § 32 odst. 1 odškodňovacího zákona, se nárok na náhradu majetkové škody podle tohoto zákona promlčí za 3 roky ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Žalobce se přitom o obou těchto skutečnostech, to jest o tom, že došlo ke vzniku škody, i o tom, kdo za tuto odpovídá, dozvěděl v úplnosti nejdříve v souvislosti se zahájeným trestním řízením, a to v soudní fázi tohoto trestního řízení, přičemž obžaloba byla sepsána dne 7.2.2020 a žalobce jakožto poškozený byl soudem informován až dne 25.5.2020. Soud nezjistil, že by se žalobce o ukončení exekuce (tj. porušení povinnosti plnění vydat) a rozsahu vymoženého plnění dozvěděl jiným způsobem dříve – tedy ačkoli exekuce skončila již dne 21.7.2009 soud má za zjištěné, že předmětné vyrozumění o zániku exekuce ze dne 21.7.2009 bylo žalobci doručeno až na základě přípisu exekutora Mgr. [jméno] [příjmení] ze dne 15.7.2020.

24. Tedy soud uzavírá, že nejdříve 7.2.2020 tak žalobci bylo jednoznačně zřejmé, že došlo k porušení právních předpisů, kdy původní exekutorka vymožené plnění nevyplatila, to jest že došlo ke vzniku škody, a zároveň byl žalobce i informován o tom, kdo za škodu odpovídá, a jaká je její výše (v obžalobě bylo uvedeno žalovaných 73 036,15 Kč).

25. Nárok byl předběžně uplatněn dne 23.7.2020 a žaloba podána dne 4.5.2021, tedy nárok byl uplatněn v rámci tříleté promlčecí lhůty dle § 32 odst. 1 ve spojení s § 35 OdpŠk. Nárok tedy není promlčen.

26. K námitce žalované ohledně marného uplynutí objektivní promlčecí lhůty soud uvádí, že objektivní promlčecí lhůta dle § 32 odst. 2 OdpŠk se nevztahuje na škodu způsobenou nesprávným úředním postupem, pro kterou se uplatní toliko subjektivní promlčecí lhůta podle odst. 1 tohoto ustanovení. Nad rámec tohoto soud doplňuje, že i pro běh objektivní promlčecí lhůty, v případech, kdy tato zakotvena je, dovolací soud dovodil, že subjektivní promlčecí lhůta, ostatně jako promlčecí lhůta objektivní, nezačne běžet dříve, než když poškozenému vznikne právo, které může u soudu uplatnit ([spisová značka]).

27. Úrok z prodlení je odůvodněn § 1968, § 1970 a § 605 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, dle kterého má poškozený právo na úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí lhůty šesti měsíců poté, kdy nárok na náhradu přiměřeného zadostiučinění uplatnil postupem podle § 14 zákona. Úroky z prodlení pak soud přiznal z částky, kterou shledal, z důvodů uvedených výše, za důvodnou. Soud přiznal úroky z prodlení ve výši požadované žalobcem, když tato nekoliduje s výší zákonnou.

28. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 část věty za středníkem o. s. ř.; takto prodloužená pariční lhůta odpovídá podmínkám čerpání finančních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná při výplatě peněžních plnění řídí, přičemž soudu současně nejsou známy okolnosti, pro něž by bylo důvodné se domnívat, že stanovení delší lhůty k plnění oproti třídenní lhůtě zákonné může způsobit žalobci jakoukoliv újmu.

29. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o.s.ř. za použití § 151 odst. 1 o.s.ř. Žalobce byl úspěšný co do částky 72 560 Kč a neúspěšný co do částky 486,15 Kč, tedy převážně byl úspěšný žalobce v rozsahu 98,7%, což soud vyhodnotil jakožto neúspěch jen v nepatrné části řízení a přiznal proto žalobci plný nárok na náhradu nákladů řízení.

30. Žalobci, který byl v řízení právně zastoupen, vznikly v řízení náklady v celkové výši 17 826,80 Kč, která jsou tvořeny ze: -) zaplaceného soudního poplatku ve výši 2.000 Kč; -) odměny za 3 účelně vynaložené úkony právní služby po 4 060 Kč bez DPH (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, vyjádření ze dne 26.8.2021), dle § 6 odst. 1, § 7, § 8/1 (tarifní hodnota 73 036,15 Kč) a § 11/1 a),d) AT -) náhrady hotových výdajů v paušální výši za 3 úkony právní služby á 300 Kč bez DPH podle § 13 odst. 4 AT; -) a 21 % DPH ve výši 2 746,80 Kč.