10 C 93/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem JUDr Tomášem Bělohlávkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně bytem adresa , obec zastoupená advokátkou titul . jméno příjmení sídlem adresa , obec proti žalované: osobní údaje žalované sídlem adresa , obec a číslo jednající anonymizováno 7 slov , IČO , sídlem adresa o zaplacení 431 333 Kč

I. Zamítá se žaloba na úhradu 431 333 Kč.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 14 342 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 16. 6. 2020 domáhá finančního zadostiučinění za nesprávný úřední postup ve formě nepřiměřené délky řízení vedeného u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka]. Žalobkyně uvádí, že rozhodnutí ve věci samé bylo vydáno 30. 3. 2016, tedy po více jak devatenácti letech od podání žaloby, a že ve věci je dán nesprávný úřední postup ve formě nepřiměřené délky naříkaného řízení. Žalobkyně ve stručnosti rekapituluje průběh naříkaného řízení, trvá na tom, že došlo k porušení jejího práva na vyřízení věci v přiměřené lhůtě a na přiměřeném zadostiučinění žádá částku 600 000 Kč bez příslušenství.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila podáním ze dne 9. 10. 2020. V tomto uvedla, že ve věci došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve formě nepřiměřené délky řízení, konstatuje, že řízení trvalo dvacet dva let a jeden měsíc, a že žalobkyni byla uhrazena částka 168 667 Kč, což považuje nadále za zadostiučinění dostačující. Základní částka odškodnění činí dle žalované 421 667 Kč a toto ponižuje pro skutkovou a procesní složitost věci, chování žalobkyně a skutečnost, že žalobkyně vstoupila do řízení v období posledních pěti let, jinak se toto týkalo jejích právních předchůdců. Žalovaná tak dospívá k částce 168 667 Kč, přičemž tato byla žalobkyni po podání žaloby uhrazena.

3. Podáním ze dne 13. 7. 2020 žalobkyně potvrdila, že jí byly uhrazena částka odškodnění ve výši 168 667 Kč, a z tohoto důvodu bere v této části žalobu zpět. Usnesením ze dne 21. 8. 2020 pak soud řízení právě co do zaplacení částky 168 667 Kč zastavil.

4. Ze shodných tvrzení účastníků soud zjistil, že žalobkyně žalobou uplatněný nárok uplatnila u žalované, dne 21. 6. 2019.

5. Ze spisu vedeného [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] soud zjistil, že řízení bylo zahájeno žalobou podanou dne 11.12.1996 a skočilo rozhodnutím [název soudu], konkrétně rozsudkem tohoto soudu ze dne 5.3.2019, č.j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne 30.3.2019.

6. Soud učinil ve věci závěr o skutkovém stavu ohledně průběhu soudního řízení korespondující se skutkovými zjištěními popsanými výše. Z důkazů v řízení provedených byla učiněna skutková zjištění pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku, jak jej soud níže podává, plně postačující. Soud proto nerozvádí zjištění učiněná z důkazů dalších (zejm. stanovisek a listin z průběhu naříkaného řízení).

7. Soud posoudil předmětnou věc po právní stránce podle těchto ustanovení: Podle ust. § 1 zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen „OdpŠk“ nebo „zákon“), stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 zákona odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle ust. § 5 písm. a), b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. Podle ust. § 13 odst. 1 stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle ust. § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného. Podle § 32 OdpŠk (1) se nárok na náhradu škody podle tohoto zákona se promlčí za tři roky ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Je-li podmínkou pro uplatnění práva na náhradu škody zrušení rozhodnutí, běží promlčecí doba ode dne doručení (oznámení) zrušovacího rozhodnutí. Podle odst. 2 nejpozději se nárok promlčí za deset let ode dne, kdy poškozenému bylo doručeno (oznámeno) nezákonné rozhodnutí, kterým byla způsobena škoda; to neplatí, jde-li o škodu na zdraví. Podle odst. 3 se nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo. Podle § 35 odst. 1 Odpšk promlčecí doba neběží ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců. Podle ust. § 26 zákona, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem ("o.z."). Podle § 14 odst. 1 cit. zák. se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle ust. odst. 3 cit. § je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Ust. § 15 odst. 2 cit zák. pak stanoví, že poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

8. V řízení bylo prokázáno, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

9. Obecně platí, že předpokladem odpovědnosti státu za škodu dle OdpŠk je splnění tří podmínek: 1) existence odpovědnostního titulu (nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu), 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi odpovědnostním titulem a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku. Absence i jen jednoho z těchto předpokladů odpovědnosti je přitom důvodem pro zamítnutí nároku na náhradu škody.

10. Žalovaný vznesl ve vztahu k uplatněnému nároku námitku promlčení na jednání konaném dne 25. 1. 2021, resp. ve vztahu ke zbytku uplatněného nároku, který zůstal předmětem řízení po částečném zastavení řízení. Soud se proto nejprve zabýval důvodností námitky promlčení.

11. Výslovně formulované ustanovení § 26 OdpŠk určuje vztah OdpŠk k občanskému zákoníku - jde o vztah speciality založený na tom, že zvláštní úprava se uplatní tam, kde speciální předpis stanoví něco jiného oproti úpravě obecné, přičemž obecnou úpravu je možno použít tam, kde speciální předpis její aplikaci nevylučuje výslovným zákazem anebo tím, že nestanoví něco jiného. To je odůvodněno tím, že právní vztah, který za podmínek stanovených zákonem č. 82/1998 Sb. mezi poškozeným a státem či územním samosprávným celkem vzniká, je občanskoprávním vztahem odpovědnosti za škodu. Není tak vyloučeno, že podle této legislativní konstrukce se ve sporech o náhradu škody způsobené veřejné moci podpůrně užijí některá občanskoprávní ustanovení k řešení zákonem č. 82/1998 Sb. neupravených dílčích otázek.

12. Podle § 32 OdpŠk se nárok na náhradu škody podle tohoto zákona promlčí v subjektivní promlčecí lhůtě tří let ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá a je-li podmínkou pro uplatnění práva na náhradu škody zrušení rozhodnutí, běží subjektivní promlčecí lhůta ode dne doručení (oznámení) zrušovacího rozhodnutí; nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě. Podle odst. 3 se nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo.

13. V ust. § 32 odst. 3 věta druhá OdpŠk je tak modifikován konec běhu subjektivní i objektivní promlčecí lhůty v případech, kdy je újma způsobená nesprávným úředním postupem spočívajícím v nedodržení zákonné či přiměřené lhůty pro učinění úkonu nebo vydání rozhodnutí. Vydáním rozhodnutí se přitom má na mysli vydání takového rozhodnutí, kterým se určité řízení končí. V případě předvídaném ve větě druhé odst. 3 neskončí běh promlčecí doby dříve než šest měsíců od konce řízení, jehož nezákonnou nebo nepřiměřenou délkou měla být způsobena nemajetková újma. Za okamžik skončení řízení je přitom třeba považovat právní moc posledního rozhodnutí, které bylo v řízení vydáno (NS Cpjn 206/2010).

14. Rozhodnou skutečností pro určení počátku běhu subjektivní promlčecí lhůty tak je tak v tomto případě den, kdy nabylo právní moci poslední rozhodnutí v naříkaném řízení. V případě újmy způsobené nepřiměřenou délku řízení přitom vzniká újma již v průběhu tohoto řízení, neboť právě to zasahuje do práva účastníka řízení na rozhodnutí v přiměřené době.

15. Jelikož předpokladem pro uplatnění nároku na náhradu újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení je pravomocné ukončení věci, počíná běžet subjektivní promlčecí lhůta ode dne, kdy nabylo právní moci poslední rozhodnutí ve věci (obecně k počátku běhu promlčení lhůty viz NS 30 Cdo 2371/2009 a NS 30 Cdo 962/2012). Podle § 35 odst. 1 OdpŠk promlčecí doba neběží ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců. V obou případech se jedná o lhůtu počítanou dle občanského zákoníku (zákona č. 89/2012 Sb.), tedy lhůtu hmotněprávní /viz [příjmení], [jméno], [jméno] [jméno] a [jméno] [příjmení]. Zákon o odpovědnosti za škodu při výkonu veřejné moci: Komentář - ustanovení § 35 - (Systém ASPI) /. Podle § 26 OdpŠk a § 605 odst. 2 občanského zákoníku konec lhůty nebo doby určené podle měsíců připadá na den, který se pojmenováním nebo číslem shoduje se dnem, na který připadá skutečnost, od níž se lhůta nebo doba počítá.

16. V posuzovaném případě tak žalobci vznikala nemajetková újmy způsobená délkou trvání řízení již v průběhu tohoto řízení, tedy právě tím, že řízení bylo stále vedeno a nebylo v tomto rozhodnuto. Toto se jednoznačně podává i ze žalobních tvrzení. Žalobce tak o vzniku nemajetkové újmy dle žalobních tvrzení a o tom, že za tuto odpovídá stát, věděl již v průběhu řízení. Nejpozději se pak o vzniklé újmě a o tom, kdo za tuto odpovídá, dozvěděl okamžikem doručení posledního rozhodnutí ve věci (jeho právní mocí).

17. Relevantní je tak pro počátek běhu promlčecí lhůty otázka právní moci posledního rozhodnutí ve věci, neboť dle § 32 odst. 3 OdpŠk za situace, kdy o újmě a odpovědné osobě žalobce věděl již před právní mocí konečného rozhodnutí, je posledním relevantním okamžikem pro počátek běhu promlčecí lhůty právní moc skončení řízení, neboť nemajetková újma v tomto případě neskončí dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo.

18. Řízení vedené [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] přitom skončilo rozsudkem [název soudu] ze dne 5.3.2019, č.j. [číslo jednací]. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 30.3.2019. Subjektivní promlčecí lhůta na náhradu nemajetkové újmy tak počala běžet fakticky dnem 31.3.2019. Běh této lhůty byl přerušen od předběžného uplatnění nároku, k čemuž došlo 21.6.2019 a ve smyslu § 35 OdpŠk neběžela promlčení lhůta do 21.12.2019. Dne 22.12.2019 začala promlčecí lhůta opět běžet a uplynula dne 30.3.2020, a to dle § 605 odst. 2 o.z., když tento den se číslem shoduje se dnem 30.3.2019 rozhodným pro počátek lhůty určené počtem měsíců, při zohlednění přerušení běhu na dobu 6 měsíců. Den 30.3.2020 bylo pondělí, tedy nedošlo k posunutí konce promlčecí lhůty dle § 607 o.z. Žalobce podal žalobu až dne 16.6.2020, tedy nárok je skutečně promlčen.

19. Nárok žalobce uplatněný žalobou je promlčen a soud proto žalobu v celém rozsahu zamítl.

20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 146 odst. 2 a § 151 odst. 1 o. s. ř. V souzeném případě bylo řízení zastaveno v části 168 667 Kč, a to pro zpětvzetí žaloby z důvodu dobrovolného plnění žalované po podání žaloby, přičemž jinak byla žaloba podána v této části důvodně. Žalobce proto má proti žalované právo na náhradu nákladů řízení, v plné výši, neboť výsledek řízení projevující se tím, že poškozený dosáhne satisfakce uložením povinnosti škůdce nahradit mu nemateriální újmu, lze hodnotit ve smyslu zásad úspěchu ve věci obdobně jako plný úspěch, byť poškozenému nebylo přiznáno jím požadované plnění v celé jeho výši; toto platí v plném rozsahu i pro plnění dobrovolné učiněné po podání žaloby (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2707/2013, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 40/2014).

21. Žalobci, který byl v řízení právně zastoupen, vznikly v řízení náklady v celkové výši 14 342 Kč, která je tvořena: -) soudní poplatek ve výši 2.000 Kč; -) 3x odměna právního zástupce za 3 úkony právní služby á 3.100 Kč bez DPH (převzetí zastoupení; žaloba; částečně zpětvzetí žaloby), tj. celkem 9.300 Kč bez DPH a 11.253 Kč s DPH (dle § 6,7, 9/4a) AT; tarifní hodnota 50 000 Kč dle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3378/2013); -) paušální náhrada hotových výdajů právního zástupce za 3 úkony právní služby dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu á 300 Kč, tj. celkem 900 Kč bez DPH a 1.089 Kč s DPH.