10 C 96/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem JUDr. Tomášem Bělohlávkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného korespondenční adresa adresa žalovaného o zaplacení 2 700 Kč s příslušenstvím

I. Zamítá se žaloba na úhradu 2 700 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 354,09 Kč.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se svou žalobou podanou soudu dne 15. 4. 2020 domáhala, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit částku ve výši 2 700 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 345,09 Kč s odůvodněním, že žalovaná částka představuje dluh za televizní poplatek za držení televizního přijímače za období měsíců leden 2018 až srpen 2019 (á 135 Kč), který byl splatný měsíčně do každého 15. dne v měsíci. Povinnost hradit televizní poplatek vznikla žalovanému ze zákona, když je držitelem televizního přijímače a jako poplatník se přihlásil ke dni 28. 6. 2017. Žalobkyně žalovaného k úhradě dluhu vyzvala předžalobní upomínkou, žalovaný však do dnešního dne na žalované období neuhradil ničeho.

2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil podáním ze dne 27. 8. 2020. Uvedl, že k 30. 10. 2017 ukončil smlouvu o poskytování elektronických komunikačních služeb s UPC a že od této doby nevlastní ani rozhlasový ani televizní přijímač.

3. Protože předmětem tohoto řízení je částka nižší než 10 000 Kč a odvolání tak proti rozsudku není přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř.), v odůvodnění je v souladu s § 157 odst. 4 o.s.ř. popsán toliko předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.

4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil a má za prokázané, že žalovaný se od června 2017 přihlásil k poplatkové povinnosti na adrese trvalého bydliště (výpis žalobce z evidence poplatníků). Soud uvěřil žalovanému, že ode dne 31. 10. 2017 nevlastní žádný televizní ani rozhlasový přijímač (smlouva o poskytování služeb elektronických komunikací ze dne 20.1.2014; ukončení této smlouvy ke dni 30.10.2017; aktuální faktické bydliště žalovaného na jiné adrese). Soud má dále za zjištěné, že žalobce žalovaného kontaktoval opakovaně s výzvami k úhradě dluhu, jakož i to, že žalovaný se od poplatkové povinnosti počínaje dnem 31.10.2017 neodhlásil.

5. Po právní stránce soud posoudil věc tak, že se žalobkyně svou žalobou po žalovaném domáhá podle § 2 odst. 2, § 3 odst. 2, § 6, § 7 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, zaplacení televizního poplatku ze zařízení technicky způsobilého k individuálně volitelné reprodukci televizního vysílání bez ohledu na způsob příjmu (televizní přijímač), jakož i kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení, který je odůvodněn § 10 zákona č. 348/2005 Sb. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

6. Soud však nemá za prokázané, že žalovaný byl v období od 31. 10. 2017, tedy i v období navazujícím, za které je žaloba podána, vlastníkem nebo uživatelem televizního přijímače. Žalobkyně se k jednání nedostavila, proto ji soud nemohl poučit ve smyslu § 118a odst. 3 o.s.ř. o tom, že neunáší povinnost důkazní. Soud tak žalobu pro neunesení břemene důkazního v celém rozsahu zamítl.

7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 150 o.s.ř., když nepřiznal žalovanému právo na náhradu nákladů řízení, na které by měl jinak dle § 142 odst. 1 o.s.ř. nárok, neboť žalobce žalobu podal z důvodu nesplnění povinnosti žalovaným dle § 8 odst. 6 zák. č. 348/2005 Sb., v čemž soud spatřuje důvody zvláštního zřetele hodné pro nepřiznání práva na náhradu nákladů řízení.