10 C 97/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem JUDr. Tomášem Bělohlávkem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce ulice a číslo , PSČ obec proti žalované: osobní údaje žalované o omluvu I) Zamítá se žaloba na uložení povinnosti žalované zaslat žalobci písemnou omluvu, vlastnoručně podepsanou přednostou [anonymizována tři slova] a [anonymizována tři slova], v tomto znění: <i>„ [anonymizována dvě slova] nemocnice v [obec], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] a [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], se omlouvá panu [celé jméno žalobce] za to, že jej ve dnech 11. 6. 2018 a 12. 6. 2018 hospitalizovala bez jeho souhlasu, ač pro tento postup nebyly naplněny zákonné podmínky.“</i> nebo alternativně: <i>„ [anonymizována dvě slova] nemocnice v [obec], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] a [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], se omlouvá panu [celé jméno žalobce] za to, že jej ve dnech 11. 6. 2018 a 12. 6. 2018 převzetím do zdravotnického zařízení proti jeho vůli omezila na osobní svobodě, ač pro tento postup nebyly naplněny zákonné podmínky.“</i> a dále ve znění: <i>„ [anonymizována dvě slova] nemocnice v [obec], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] a [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], se omlouvá panu [celé jméno žalobce] za duševní útrapy, které mu způsobila nezákonným omezením jeho osobní svobody ve dnech 11. 6. 2018 a 12. 6. 2018“</i> II) Žalobce je povinen uhradit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 3 600 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se žalobou podanou dne 22. 6. 2020 domáhá po žalované omluvy, konkrétně [anonymizováno] v [obec] [anonymizována tři slova] a [anonymizována tři slova], za to, že jej ve dnech 11. 6. 2018 a 12. 6. 2018 hospitalizovali bez jeho souhlasu, když pro to nebyly splněny zákonné podmínky. Dále se žalobce domáhá omluvy za zásah do svých osobnostních práv a za psychickou újmu. Žalobce uvádí, že předmětem žaloby je náhrada za nemajetkovou újmu, kterou žalovaná žalobci způsobila ve svém zařízení 11. až 12. 6. 2018 zásahem do osobnostních práv žalobce při výkonu hospitalizace bez potřebného souhlasu. K tomuto žalobce uvádí, že dne 11. 6. 2018 telefonicky hovořil s policistkou Libereckého kraje, když hovor se týkal okolností případu jeho sledování. V rámci tohoto hovoru pronesl vágně proklamaci, týkající se sebevraždy, když poukazoval na činnost neznámého příslušníka, který mu svými aktivitami dlouhodobě působí problémy, což může žalobce dohnat až k sebevraždě. Žalobce uvádí, že toto nemínil vážně, pouze chtěl dodat váhu vlastním slovům v reakci na zlehčování ohledně jeho sledování policií. Policistka se poté spojila s operačním důstojníkem Policie ČR v [obec] a na [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [obec], kde žalobce pracuje, byla vyslána policejní hlídka. Žalobce se snažil situaci v klidu vysvětlit, zejména pokud jde o sdělení, že sebevraždu nemínil vážně, že tím chtěl pouze dodat váhu vlastním slovům o významu záležitosti, která není policií řešena tak, jak by měla dle žalobcových představ být. Přivolaná policejní hlídka poté zavolala výjezdovou skupinu zdravotnické záchranné služby a následně došlo k převozu žalobce do nemocnice a vyšetření psychiatrem. Žalobce uvádí, že celé dopoledne 11. 6. 2018 byl zcela klidný, což můžou prokázat jeho spolupracovníci; neprojevoval žádné známky chování, které by odůvodňovalo nezbytnost hospitalizace. Celou situaci se opakovaně snažil jak policii, tak výjezdové skupině, tak na psychiatrii vysvětlit. V nemocnici žalobce vyšetřovala MUDr. [obec] [ulice]. K tomu žalobce uvádí, že vyšetření probíhalo několik minut a týkalo se okolností jeho ranního telefonátu. Tato lékařka se poté vrátila se svým vedoucím MUDr. [jméno] [příjmení] a společně oznámili žalobci, že je nutná jeho hospitalizace. Toto rozhodnutí bylo učiněno 11. 6. 2018 v 13:22 hodin. Žalobce hospitalizaci odmítl a byl tak hospitalizován bez svého souhlasu. Žalobci dále byla proti jeho vůli aplikována látka Zyprexa. Hospitalizace žalobce trvala od 11. 6. 2018 13:22 hodin do 12. 6. 2018 11:30 hodin. Žalobce uvádí, že mu nebylo umožněno kontaktovat právního zástupce, ani osoby blízké oficiální cestou. Toto se mu podařilo až díky soukromé iniciativě zdravotního bratra. Dne 12. 6. 2018 byl žalobci proveden Rorschachův test a následně byl žalobce v 11:30 hodin propuštěn. Žalobce tak uvádí, že k omezení jeho osobní svobody došlo pouze na základě toho, že liberecká policistka referovala dalším policistům ohledně výhružky sebevraždou, a tito následně záchranářům a lékařům o nikoliv vážně vyslovené zmínce o sebevraždě. Žalobce poukazuje na § 104 o. z., dále na § 81, 82, 2956 a 2894 o.z., a dále na § 38 odst. 1 písm. b) zákona o zdravotních službách, přičemž má za to, že nebyly splněny podmínky pro jeho hospitalizaci, když neohrožoval bezprostředně a závažným způsobem sebe nebo své okolí a nejevil známky duševní poruchy nebo touto netrpěl. Navíc nebyla splněna podmínka, že hrozbu není možno odvrátit jinak. Žalobce pak opakuje, že nebyla splněna podmínka ani bezprostřednosti a závažnosti ani neohrožoval sebe ani své okolí a žalobce uzavírá, že se neohrožoval bezprostředně závažným způsobem tak, aby to vyvolalo nezbytnost nucené hospitalizace. Žalobce nesouhlasí se způsobem, jakým byl vyšetřen, a zejména se závěry, které lékaři přijali, když má za to, že tito jeho výpověď špatně pochopili nebo dezinterpretovali. Žalobce uvádí, že situaci bylo možno řešit jemnějšími prostředky, např. ambulantním vyšetřením, podáním uklidňujícího léku nebo umístěním do péče rodinného příslušníka. Žalobce tak má za to, že žalovaná významným způsobem zasáhla do jeho důstojnosti, žalobce cítil ponížení a frustraci, navíc mu byla aplikována injekce s lékem, s kterým nesouhlasil. Dále byla poškozena vážnost žalobce v zaměstnání, když musel situaci v zaměstnání vysvětlovat, a dále se podrobit mimořádné pracovně lékařské prohlídce. Rovněž toto žalobce poškodilo v očích jeho praktického lékaře. Žalobce dále uvádí, že byla způsobena rovněž psychická újma jeho 76 leté matce. Z výše uvedených důvodů se tak žalobce domáhá omluvy za samotnou hospitalizaci, a dále omluvy za zásah do osobnostních práv a psychickou újmu.

2. Žalobce poté upřesnil formulaci žalobního petitu podáním datovaným 22. 1. 2020 (doručeno 22. 1. 2021) a následně ještě formuloval alternativní petit podáním ze dne 25. 5. 2021. Obě změny žaloby soud připustil na jednání konaném dne 31. 5. 2021 a o takto formulovaném žalobním návrhu soud rozhodoval.

3. Žalovaná se k žalobě vyjádřila podáním z 18. 6. 2020 a uvedla, že nárok uplatněný žalobcem zcela neuznává. Žalovaná uvádí, že se nemůže vyjádřit k části skutkového děje týkající se hovoru s policistkou v Libereckém kraji, ani postupu policie a zásahu zdravotnické záchranné služby na pracovišti žalobce, neboť tohoto nebyla účastna. Žalovaná uvádí, že vstupní vyšetření v nemocnici prováděla MUDr. [ulice] a atestovaný vedoucí lékař MUDr. [obec]. Stav žalobce byl vyhodnocen jako velmi závažný, zahrnující masivně paranoidní perzekuční bludnou produkci. U žalobce bylo přítomno riziko nepredikovatelného chování. Žalobce neměl náhled na situaci, byl přetržen jeho kontakt s realitou a jeho spolupráce byla pouze formální. Žalobce byl ve stavu neklidu a tenze. Žalovaná tak trvá na tom, že v době hospitalizace žalobce byl stav žalobce velmi závažný a bylo bezprostředně a závažně ohroženo zdraví i život žalobce tím, že mohl dokonat avizovanou sebevraždu. Žalovaná uvádí, že k hospitalizaci nepřistoupila na základě sdělení policie, ale na základě komplexního psychiatrického posouzení vlastními lékaři. Během tohoto vyšetření žalobce bohatě rozvíjel konspirační teorie a ventiloval bohatě strukturovanou bludně perzekuční produkci, kdy popisoval reálnou možnost destrukce své osoby i dalších lidí. Žalobce potvrzoval, že možnost sebevraždy zmiňoval v rámci kritického rozhovoru s policií. Žalovaná uzavírá, že nebyla žádná jiná alternativa, než hospitalizace, která byla jediným dostatečným prostředkem k ochraně žalobce v takovéto situaci, neboť ani osoba blízká by nemusela situaci zvládnout, pokud by žalobce chtěl k sebevraždě přistoupit. Druhý den po hospitalizaci pak žalovaná v dopoledních hodinách provedla klinické psychiatrické i psychologické vyšetření, které potvrdilo přítomnost závažného duševního onemocnění, nicméně nebyla sledována sebevražedná tendence s tím, že žalobce uváděl, že šlo o pouhou výhružku, aby policie začala jednat dle jeho představ. Žalovaná uvádí, že vyšetření bylo provedeno v nestandardně krátkém časovém úseku, avšak v tom smyslu, že jinak je na toto objednáváno minimálně v řádu několika dní až týdnů. Výsledkem vyšetření žalobce bylo dle Mgr. [jméno] [příjmení] potvrzení klinického podezření na psychotické prožívání reality a paranoidita byla jasně patrná již při kvalitativním vyhodnocení protokolu. Klinicky byl stav žalobce uzavřen jako porucha s bludy dle klasifikace MKN [číslo]. Samotná hospitalizace netrvala déle než dvacet čtyři hodin, tudíž nebyl žádán souhlas soudu. Žalovaná uzavírá, že důvodem hospitalizace nebyla neurčitá obava, nýbrž přítomnost závažné duševní poruchy, konkr. psychotického onemocnění se sebevražednými proklamacemi. Důvody hospitalizace tak byly dány. Pokud jde o tvrzenou psychickou újmu, žalovaná uvádí, že sama se nikterak neúčastnila zásahu v zaměstnání žalobce, tedy zde mu újma nemohla být způsobena v příčinné souvislosti s tvrzením porušením na straně žalované, a pokud jde o újmu způsobenou jeho matce, pak k tomuto žalovaná uvádí, že tato se naopak v nemocnici vyjadřovala v tom směru, že o psychiatrickém onemocnění svého syna ví, lituje toho, že se neléčí, a doufala, že v rámci této hospitalizace mu bude aplikován lék, který by situaci dlouhodoběji řešil.

4. Ze záznamu o výjezdu RZS z 11. 6. 2018 soud zjistil, že zdravotnická záchranná služba [anonymizováno] [obec] byla přivolána Policií ČR na pracoviště žalobce s tím, že záchranná služba byla policií informována v tom směru, že žalobce vyhrožuje, že pokud nebude policie dostatečně řešit jeho případ, tak by vše mohlo skončit sebevraždou, a dle sdělení policie žalobce potvrzuje, že toto skutečně řekl. Soud z tohoto učinil závěr, že výjezd RZS byl důvodný. Z přehledu o platbách vynaložených VZP ČR soud zjistil, že zdravotnická záchranná služba [anonymizováno] [obec] vyúčtovala za transport žalobce do [anonymizováno] v [obec] odměnu za 4x 15 min. této služby. Soud z těchto listin nad rámec uvedeného nemohl učinit závěr o tom, jaký byl rozsah zkoumání zdravotního stavu žalobce žalovanou při převzetí.

5. Ze zdravotnické dokumentace vedené žalovanou ve vztahu k žalobci soud zjistil následující. Žalobce byl přijat na psychiatrickou kliniku [anonymizováno] dne 11. 6. 2018 v 13:23 hodin. Žalobce odmítl podepsat souhlas s hospitalizací a byl na psychiatrické klinice [anonymizováno] hospitalizován až do dne 12. 6. 2018 11:30 hodin, kdy podepsal odmítnutí poskytnutí zdravotní služby, tzv. revers, a byl propuštěn. Toto se podává z odmítnutí souhlasu s hospitalizací a podpisu reversu žalobcem. Soud dále zjistil, že žalobci byly v průběhu hospitalizace uschovány cennosti, což daty a časy koresponduje s okamžikem převzetí a propuštění žalobce žalovanou. Z propouštěcí zprávy a z ošetřovatelské dokumentace pak soud zjistil následující průběh hospitalizace. Žalobce byl přivezen RZS po zásahu Policie ČR s tím, že vyhrožuje sebevraždou a s tím, že u žalobce byla diagnostikována anamnéza spočívající v perzekučně paranoidní bludné produkci s vágní proklamací sebevraždy. VFN měla k dispozici informace o tom, že žalobce byl dříve vyšetřen v sanatoriu [obec] a že se měl v sedmnácti letech pokusit o sebevraždu plynem. RZS nemocnici rovněž sdělovala, že má informace o tom, že žalobce vyhrožoval sebevraždou. Žalobce vypověděl při svém převzetí v tom směru, že má u Policie ČR nedořešený případ již asi osm let, že jsou mu pravidelně neznámou osobou mazány e-maily, je obětí kyberšikany, situace eskaluje a hrozí až to, že bude zlikvidován. Žalobce potvrzoval, že se nejedná o jeho chiméry či domněnky, snaží se to řešit u policistů opakovaně na různých služebnách, nicméně bezúspěšně. Žalobce rovněž potvrzoval, že v komunikaci s policií uváděl, že pokud to nebude řešit, může to skončit špatně, třeba i sebevraždou. Žalobce uváděl, že to není tím, že by měl sklony k sebevraždě, ale chtěl dodat naléhavosti vlastním sdělením ve vztahu k policii ohledně šetření jeho záležitosti. Uváděl, že sebevražda u něj nehrozí, ale kdyby se věc vlekla stejným způsobem dále, tak by asi hrozila i ta sebevražda. Žalobce potvrzoval, že dostal od lékaře psychofarmaka, které ale neužívá. Žalobce vyjadřoval obavy o svůj život s tím, že bude například otráven prostřednictvím kávy a uváděl, že i pro své obavy má svědky. Žalobce uváděl, že si ublížit nechce, že to celé bylo jenom nedorozumění, že mu nyní aktuálně nebezpečí nehrozí. Při příjmu byl žalovanou učiněn závěr, že žalobce kooperuje, v myšlenkách zabíhá, avšak dá se verbálně usměrnit. Vzhledem k vyjádření žalobce bylo konstatováno, že se u něj jedná o perzekučně paranoidní bludnou produkci a sám žalobce popírá, že by tomu tak bylo. Z těchto dokumentů se rovněž podává, že žalovaná měla při přijetí žalobce k dispozici jeho klinickou diagnózu, konkr. duševní poruchu F 22.0 - porucha s bludy. Soud dále zjistil, že nemocnice učinila vyšetření s předběžným závěrem, že u žalobce se jedná o paranoiu, když u něj dominuje bohatá systematizovaná perzekučně paranoidní bludná produkce. Z propouštěcí zprávy se dále podává, že 12. 6. 2018 nemocnice učinila závěr, že již nejsou dány důvody k nedobrovolné hospitalizaci, když žalobce sebevražedné tendence konzistentně popírá a nejsou u něj přítomny znaky nebezpečí agresivního projevu vůči sobě či osobě cizí. Diagnóza psychiatrické kliniky [anonymizováno] zněla na poruchu s bludy pod označením F 22.

0. Z ošetřovatelské zprávy pak soud zjistil, že samotná hospitalizace probíhala tak, že nemocnici bylo známo, že žalobce vyhrožoval sebevraždou, což odůvodňoval tím, že chtěl na policii zdůraznit, že se jeho věcí mají skutečně zabývat. Situace žalobce při převzetí byla nemocnicí vyhodnocena tak, že žalobce je celkem klidný, nicméně dochází k nárůstu tenze, tj. napětí, že v jeho myšlení je přítomna masivně paranoidní perzekučně bludná produkce a že žalobce přiznává myšlenky na sebevraždu. Situace žalobce byla vyhodnocena tak, že je u něj dáno riziko nepredikovatelného, tj. těžko předvídatelného chování, když náhled žalobce na jeho stav je nedostatečný a je přetržen jeho kontakt s realitou v tomto směru. Stav žalobce byl v době po převzetí (13:53 hodin) konstatován jako neklidný a tenzní a k jeho stavu v 16:25 hodin je konstatováno, že žalobce vyžaduje dohled. Stav v 20:00 hodin je takový, že žalobce má problémy se spánkem v důsledku zhoršení psychického stavu, právě v souvislosti s bludnou produkcí. V 22:16 hodin žalobce hovořil s lékařem MUDr. [jméno] [příjmení], které sděloval, že pracuje na [anonymizována dvě slova], že se musí vrátit do práce, že má jet do Číny a že má ještě svoji nedořešenou kauzu s policisty, což zmiňuje proto, aby lékařka věděla, že kauza je důležitá a je třeba ji vyřešit, aby to nemělo další následky, protože to může zničit nejen jeho, ale i další lidi, neboť se jedná o velmi rozsáhlý problém. Dne 12. 6. 2018 po 10 hodině ranní pak byl lékařem konstatován stav žalobce takový, že tohoto času již nenaplňuje podmínky k nedobrovolné hospitalizaci, když sebevražedné tendence neguje a nejeví známky násilí vůči sobě či okolí. Závěr psychologického vyšetření učiněný Mgr. [jméno] [příjmení] pak zní, že u žalobce je jasně patrná paranoidita. Dále z konziliární zprávy na lůžku vypracované Mgr. [jméno] [příjmení] soud zjistil, že vyšetření se konalo 12. 6. 2018 metodou pozorování rozhovoru a vypracování Rorschachova testu s tím závěrem, že myšlení žalobce není desorganizované, základní kontakt s realitou je zachován, je však narušen na rovině tvorby souvislostí tím, že žalobce podává defenzivně banální konvenční odpovědi. Závěr je takový, že je u žalobce jasně patrná paranoidita s ohledem na vyhodnocení výsledku protokolu z vyšetření.

6. Ze žádosti o provedení prohlídky pracovně právního lékaře a z lékařského posudku o zdravotní způsobilosti z 29. 6. 2018 má soud za zjištěné, že žalobce byl po uvedené hospitalizaci vyzván zaměstnavatelem k tomu, aby se podrobil mimořádné lékařské prohlídce, a že výsledek byl takový, že žalobce je zdravotně způsobilý k výkonu práce pro zaměstnavatele.

7. Z výzvy k plnění před podáním žaloby z 12. 2. 2019 a z jejího doplnění ze 4. 3. 2019 má soud za prokázané, že žalobce žalovanou před podáním žaloby kontaktoval s výzvou k dobrovolnému splnění žalobou uplatněných práv a z přípisu žalované z 5. 10. 2018 soud zjistil, že žalovaná kontaktovala již před zasláním předmětné výzvy předchozího právního zástupce žalobce ohledně předmětného převzetí a hospitalizace s tím, že setrvala na tom, že její postup byl lege artis.

8. Z přepisu hovoru policejní hlídky, zasahující na [anonymizována čtyři slova], s operátorkou záchranné služby z 11. 6. 2018, jakož i ze zvukového záznamu tohoto rozhovoru soud zjistil, že policie kontaktovala z pracoviště žalobce rychlou záchrannou službu s tím, že žalobce dříve oznámil, že chce spáchat sebevraždu a že by potřebovali zásah zdravotníků. Soud má rovněž za zjištěné, že policie uváděla, že sama závadné chování přímo aktuálně neshledává, ale že se žalobce chová zvláštně a že záchrannou službu volají z důvodu, že žalobce dříve deklaroval sebevražednou tendenci a jeho chování není zcela obvyklé.

9. Z výslechu svědkyně [jméno] [příjmení] soud nemohl učinit žádná relevantní zjištění, která se týkala chování žalobce bezprostředně před tím, než byl policií a rychlou záchrannou službou odvezen do [anonymizováno], neboť svědkyně tomuto bezprostředně přítomna nebyla. Z výpovědi svědkyně bylo možno učinit závěr, že žalobce nevykazoval v době, kdy jej vyhledala na pracovišti policie, pro třetí osoby seznatelné změny v chování oproti jiným dnům.

10. Z výpovědi svědkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] soud zjistil, že žalobce byl 11. 6. 2018 kontaktován Policií České republiky na svém pracovišti a z její výpovědi má soud za zjištěné, že žalobce nevykazoval v této době známky nestandardního chování seznatelné třetím osobám, s nimiž byl jinak v pracovním kontaktu. Další relevantní zjištění pro předmět sporu učinit možno nebylo.

11. Z výpovědi svědkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] soud zjistil, že tato je spolupracovnicí žalobce, s kterým pracuje již od roku 2016 na společném pracovišti. Pokud jde o rozhodný den 11. 6. 2018, rovněž z výpovědi této svědkyně lze učinit závěr, že žalobce se nechoval nijak nestandardně oproti tomu, jak jej znali z pracovního kontaktu. Z výpovědi svědkyně lze rovněž mít za prokázané, že i s policií žalobce komunikoval běžným způsobem, nevyvolávajícím obavy o jeho osobu, či okolí. Z této výpovědi však soud zároveň zjistil, že žalobce dlouhodobě (svědkyně k tomuto uváděla, že ji žalobce tyto informace sdělil zhruba měsíc po nástupu do zaměstnání, tj. někdy koncem roku 2016) má obavy, že je svým okolím sledován, což připisuje Policii České republiky. Z výpovědi svědkyně lze mít za prokázané, že žalobce byl dlouhodobě vystaven vlastním obavám o to, že je sledován a že orgány činné v trestním řízení usilují o jeho zdraví, nebo jinak chtějí negativně zasáhnout do jeho života, když lze z výpovědi svědkyně mít za prokázané i to, že žalobce se obává toho, že jsou mu potají přidávány různé látky, například léky do potravin, či nápojů. Z výpovědi svědkyně soud rovněž zjistil, že toto chování žalobce má dlouhodobý charakter a žalobce tyto obavy značně zatěžují. Svědkyně rovněž potvrdila, že i pro ni samotnou byla konfrontace s těmito obavami v posledku velmi nepříjemnou, když po racionální stránce nechtěla uvěřit tomu, že by žalobce byl skutečně vystaven takovémuto jednání ze strany policie a soud má i za zjištěné, že způsob konfrontace svědkyně s žalobcem ohledně těchto informací vedl až k tomu, že svědkyně se cítila zasažena na svém soukromém životě a s žalobcem nechtěla v některých fázích o těchto věcech již dále komunikovat. Ze souhrnu výpovědi této svědkyně tak lze mít za prokázané, že žalobce se dne 11. 6. 2018 choval v rámci pracovního prostřední zcela standardně, a dále lze mít za prokázané, že žalobce dlouhodobě trpí obavami o svoji osobu, když se obává, že mu orgány činné v trestním řízení usilují o jeho život či zdraví a je frustrován tím, že toto nikdo nechce šetřit, a to do té míry, že s tímto konfrontuje své okolí, což vzhledem k jinak velmi racionálnímu a inteligentnímu vystupování žalobce vyvolává v jeho okolí obavy o jeho osobu.

12. Z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení], matky žalobce, soud zjistil, že žalobce dne 11. 6. 2018, když odjížděl do zaměstnání, tj. ráno, nevykazoval žádné známky nestandardního chování. Dále lze mít za prokázané, že svědkyně nebyla zdravotnickým zařízením informována o hospitalizaci svého syna. Z výpovědi této svědkyně bylo patrným, že tato se nechce vyjadřovat ke zdravotnímu stavu žalobce, když lze v tomto směru uvěřit jejím obavám, že by mohla být nařčena z toho, že něco zatajuje, nebo naopak z toho, že žalobci připisuje nějakou negativní zdravotní diagnózu. Soud v tomto směru vyhodnotil výpověď svědkyně tak, že si byla vědoma problému svého syna spočívající v jeho paranoidních obavách, zejména pokud jde o tvrzené účelové jednání policie k jeho osobě - vzhledem k tomu, jak se svědkyně velmi opatrně vyjadřovala o zdravotním stavu žalobce - syna, avšak i přesto potvrzovala, že žalobce toto přeci jen značně zatěžovalo, pak má soud za prokázané, že obavy žalobce z toho, že jeho okolí usiluje o jeho zdraví, či život měly skutečně znatelné projevy pro jeho okolí, které se projevovaly obavami o jeho osobu minimálně v tom směru, že bylo na žalobci patrné, že mu tyto obavy život značně komplikují. V části výpovědi svědkyně, ve které popisovala kontakt s nemocnicí, konkrétně MUDr. [příjmení] soud neuvěřil tomu, že by s nemocnicí neprobírala zdravotní stav svého syna, a tuto část výpovědi soud vyhodnotil jakožto účelovou ve snaze pomoci svému synovi, neboť záznam toho, co měla svědkyně říci, byl ve vztahu k žalobci značně negativní. Ze souhrnu výpovědi této svědkyně tak má soud za zjištěné, že žalobce nevykazoval ráno 11. 6. 2018 navenek seznatelné nestandardní chování, nicméně soud má rovněž za prokázané, že žalobce se dlouhodobě nacházel ve stavu, kdy čelil obavám ve vztahu k tomu, že je předmětem útoku na svoje zdraví či život a že toto ztěžovalo reálně jeho fungování a vystavovalo tak okolí obavám o jeho zdraví.

13. Z účastnické výpovědi žalobce má soud za zjištěný děj bezprostředně před hospitalizací a následný průběh počátku i celé hospitalizace tak, jak byl tento zjištěn co do faktického průběhu ze zdravotní dokumentace. Tedy, soud má za potvrzené, že žalobce kontaktoval telefonicky policejní oddělení Libereckého kraje a že se domáhal prošetření svých obav, že je vystaven neodůvodněnému sledování ze strany policie. Soud z výpovědi žalobce rovněž zjistil, že tento ve vztahu k Policii Libereckého kraje skutečně vyslovil, že pokud jeho věc bude opakovaně odkládána, pak to může vést až k tomu, že bude dohnán k sebevraždě. Z výpovědi účastníka se rovněž podává, že tato obava zněla reálně, když žalobce sám potvrzoval, že od této chvíle s ním policistka hovořila bez zlehčování věci. Soud má rovněž za prokázané, že žalobce byl kontaktován policií na svém pracovišti, a to městskou policií v [obec] a následně odvezen záchrannou službou do [anonymizována dvě slova] nemocnice. Soud má dále za zjištěné, že zde žalobce absolvoval vstupní pohovor s MUDr. [anonymizováno], a dále, že byl žalobce nedobrovolně hospitalizován na psychiatrickém oddělení [anonymizováno], a to v období zhruba od půl druhé 11. 6. 2018 do zhruba půl dvanácté dne 12. 6. 2018. Soud rovněž uvěřil žalobci, že mu byla nedobrovolně aplikována zklidňující látka do hýžďového svalu, a to bez jeho souhlasu. Z výpovědi žalobce lze mít rovněž za zjištěné, že tento v rámci vstupního pohovoru s MUDr. [anonymizováno] hovořil i o svých dřívějších, starších teoretických úmyslech, směřujících k sebevraždě a soud rovněž uvěřil tomu, že žalobce však nikdy k pokusu takovéhoto činu nepřistoupil. Z výpovědi žalobce dále soud zjistil, že tento, jako nejvíce úkorný, vnímá fakt, že byl ponechán právě na psychiatrii. Z jeho výpovědi se podává, že žalobce zejm. nesouhlasil s důvody, pro které byl na psychiatrii internován – žalobce si následně, po hospitalizaci, nechal udělat testy ze svých vlasů a z nich zjistil, že se v nich skutečně nacházejí látky, které sám nikdy dobrovolně nepozřel, z čehož dovozuje, že skutečně jsou mu tyto látky přidávány do jídla, či tekutin, tedy má za to, že byl mylný závěr žalované (zpětně hodnoceno, tj. v době hospitalizace) o jeho paranoidních představách o této skutečnosti, když opak byl posléze potvrzen těmito rozbory. Žalobce pak obecně nesouhlasí s diagnózou paranoia.

14. Z výslechu svědkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] soud zjistil pouze obecné informace, tj. jak obvykle probíhal příjem pacientů na psychiatrickou kliniku v předmětném období ve [anonymizována dvě slova] nemocnici. Svědkyně si konkrétní informace k žalobci nevybavovala, pouze v obecné rovině potvrzovala, že pokud byli přijímáni pacienti, kteří deklarovali sebevražedné tendence, a navíc toto bylo podpořeno tím, že byli přivezeni policií nebo záchrannou službou, pak za této situace byly vyhodnocovány i informace od těchto třetích subjektů, a to i tehdy, když pacienti konkrétně případné bezprostřední ohrožení negovali, a pokud byly informace od rychlé záchranné služby či policie vyhodnoceny jako věrohodné, pak došlo k hospitalizaci pacienta, neboť bylo třeba provést zejm. pozorování k vyhodnocení skutečné závažnosti sebevražedných deklarací. Z výpovědi svědkyně pak soud mohl přímo zjistit, že jejím nadřízeným byl MUDr. [obec], se kterým situaci tehdy konzultovala a který jí zvolený postup přijetí žalobce i zvoleného dalšího postupu včetně medikace, schválil. Další detaily ve vztahu k žalobci si však svědkyně nevybavovala.

15. Z výpovědi svědka [příjmení] [jméno] [příjmení] soud zjistil, že tento byl vedoucím pracovníkem MUDr. [jméno] [příjmení] a s jí zvoleným postupem, včetně přijetí žalobce na psychiatrickou kliniku a zvolenou medikací, vyslovil jakožto dozorující lékař souhlas. Svědek si rovněž přímo informace ve vztahu k žalobci nepamatoval, nicméně v návaznosti na lékařskou zprávu a zdravotnickou dokumentaci, se kterou se seznámil, jednoznačně potvrzoval, že hospitalizace žalobce v dané situaci byla nezbytnou. Soud tak zejména zjistil, že lékaři vyhodnotili u žalobce psychopatologické jednání, spočívající jednak v tom, že sám deklaroval před převzetím do zařízení nemocnice sebevražedné tendence, což bylo podpořené tím, že žalobce byl v napětí, sám i výslovně potvrzoval, že sebevražedné tendence ve vztahu k policii deklaroval. Byla vyhodnocována i další kritéria, zejména to, nakolik žalobce je přesvědčen sám o svých představách, konkrétně v tom směru, že jeho záležitost s policií skutečně není řešena a že je vystaven nezákonnému jednání. I z výpovědi tohoto lékaře se podává, že vyhodnocení rizika možné sebevraždy je jedním z nejobtížnějších a pro jeho relevantní posouzení je třeba dalšího sledování dané osoby. K tomuto svědek uvedl, že zásadní je zejména skutečnost, že pacient může účelově své předchozí deklarace popírat, a to nikoli jen v úmyslu vyhnout se hospitalizaci a dostat se tak do domácího prostředí, ale právě například i v úmyslu dokonat svůj čin. Za situace, kdy žalobce byl přivezen rychlou záchrannou službou a policií, přičemž bylo potvrzeno, a to i ze strany samotného žalobce, že skutečně o možnosti sebevraždy hovořil, ač podmíněně, a dále v kombinaci s přetrvávajícími bludnými představami žalobce, pak svědek jednoznačně potvrzoval, že hospitalizace byla důvodnou, neboť nezbývalo, než podrobit žalobce dlouhodobějšímu pozorování alespoň v řádech hodin, tak aby bylo možno vyhodnotit relevantnost rizika, že skutečně ohrozí na životě sám sebe. Z výpovědi svědka nebylo možno zjistit, že by případ žalobce byl něčím výjimečný, například, že by nemocnice váhala, zda žalobce přijmout, naopak svědek potvrzoval, že psychotické projevy žalobce, konkrétně tenze, paranoidní představy a i jen podmíněná deklarace sebevražedných tendencí, to vše v kombinaci s tím, že žalobce byl přivezen záchrannou službou i za asistence policie, a v kombinaci s diagnózou žalobce, znějící na paranoiu, vedlo zcela standardně k tomu, že žalobce byl hospitalizován tak, aby bylo eliminováno riziko, že k sebevražednému pokusu skutečně přistoupí. Výpověď tohoto svědka vyhodnotil soud jakožto důvěryhodnou i za situace, kdy tento vycházel převážně ze zdravotnické dokumentace, neboť tento přesvědčivě odůvodnil, že objektivní nález, zachycený ve zdravotnické dokumentaci, je popsán způsobem, že jinému lékaři i v pozdějším období, což platí právě i pro výpověď svědka, umožňuje znovu načíst psychotické projevy daného pacienta a znovu tak učinit plně relevantní závěry, či tyto posoudit, což právě svědek učinil se závěry, které uvedl.

16. Z výpovědi doc. MUDr. [jméno] [příjmení] soud zjistil, že tato pracovala na 6. oddělení mužské ambulance psychiatrické kliniky žalované. Soud má z její výpovědi za zjištěné, že žalobce byl převzat na toto oddělení, kde svědkyně působila jako vedoucí lékařka. Svědkyně sama se nepodílela na převzetí žalobce, nicméně rozhodla druhý den o tom, že tento má být propuštěn. Z výpovědi svědkyně soud zjistil, že žalobce byl značně napjatý, byl v tenzi a potvrzoval, že podmíněně deklaroval možnost sebevraždy, pokud se nebude policie zabývat jeho záležitostí, přičemž svědkyně potvrzovala, že se jednalo o standardní situaci, za které jsou pacienti v tomto psychotickém stavu přijímáni k hospitalizaci. Rovněž z výpovědi této svědkyně soud zjistil, že zde hrozilo bezprostřední riziko pro žalobce, když nebylo možno vyloučit, že k sebevražednému pokusu přistoupí, a to zejména z důvodu, že pro správné vyhodnocení, respektive eliminaci takovéhoto rizika, je třeba déledobější pozorování, nikoli pouze několikaminutové, či desetiminutové vyšetření. I z výpovědi této svědkyně má tak soud za potvrzené, že stav žalobce v době, kdy byl převzat, splňoval kritérium bezprostřední obavy ohledně bezpečí jeho osoby, když žalobce byl v tenzi, napjatý, sděloval obavy, které neměly reálný podklad (paranoia), přiznával podmíněnou sebevražednou deklaraci a byl přivezen právě pro tuto deklaraci záchrannou službou za předchozí asistence policie.

17. Z výpovědi MUDr. [jméno] [příjmení], soud dále zjistil, že tato lékařka hovořila druhý den po hospitalizaci žalobce s matkou žalobce a že matka se vyjadřovala v tom směru, že je fakticky ráda, že je žalobce hospitalizován, neboť se budou řešit jeho psychiatrické problémy. Tedy bylo možno soudem z tohoto učinit závěr, že část lékařské zprávy, týkající se zachycení rozhovoru této lékařky s matkou žalobce je pravdivou a soud této v této části výpovědi lékařky uvěřil. Bližší, detailní informace svědkyně sdělovat nechtěla s ohledem na citlivý obsah těchto informací a možné zásahy do vztahu mezi žalobcem a jeho matkou, což věrohodnost svědkyně potvrzuje, neboť ze způsobu projevu svědkyně soud uvěřil tomu, že nejde o snahu vyhnout se odpovědi, ale skutečně o obavu, že by sdělování dalších podrobností mohlo dojít k těmto dalším zbytečným zásahům.

18. Z výpovědi svědka [příjmení] [jméno] [příjmení] soud zjistil, že žalobce byl převzat na 6. oddělení psychiatrické kliniky, to jest mužskou ambulanci, přičemž z výpovědi svědka bylo možno pouze ověřit, že druhý den ráno po hospitalizaci již byl stav žalobce takový, že umožňoval zvažovat jeho propuštění s tím, že bylo právě svědkem a žalobcem domluveno, že se žalobce podrobí psychologickému vyšetření a v návaznosti na jeho výsledky bude rozhodnuto o možném propuštění. Soud dále zjistil, že v návaznosti na psychologické vyšetření a vymizení napětí u žalobce pak právě tento svědek, spolu s MUDr. [příjmení], rozhodli o tom, že žalobce může být na negativní revers propuštěn.

19. Soud ve věci učinil následující závěr o skutkovém stavu: Žalobce v dopoledních hodinách dne 11. 6. 2018 kontaktoval Policii Libereckého kraje, když se v rámci rozhovoru domáhal toho, aby byla řádně prošetřena věc, kterou oznamoval. V rámci této komunikace pak žalobce sdělil policistce, že pokud jeho záležitost nebude řádně dořešena nebo bude opět odmítnuta, pak bude muset přistoupit k sebevraždě, aby dodal věci větší vážnost. Soud v tomto vychází zejména z účastnické výpovědi žalobce, který toto potvrdil, že v podmíněném způsobu tuto sebevraždu deklaroval. Soud má dále za zjištěné, že následně se žalobce dostavil na své pracoviště, na [anonymizována čtyři slova], přičemž v mezidobí kontaktovala Policie Libereckého kraje jak matku žalobce (v místě bydliště žalobce), neboť se tam žalobce snažila dohledat, tak poté Policie Libereckého kraje kontraktovala Policii v [anonymizována dvě slova] [obec] s tím, že mají žalobce vyhledat na pracovišti. Soud má rovněž za zjištěné, že policie se dostavila na pracoviště žalobce, zde se žalobcem komunikovala ohledně jeho rozhovoru s libereckou policií a ohledně hrozby sebevraždou, čehož výsledkem bylo to, že zasahující policejní hlídka zavolala záchrannou službu. Soud rovněž zjistil, že v rámci této komunikace zasahující policejní hlídka sdělila záchranné službě, že žalobce deklaroval sebevražedné tendence, že se jeví jeho chování zvláštním, aktuálně že však nic rizikového v jeho chování neshledávají. Toto soud zjistil zejména z výpovědi účastníka, a dále z výpovědi svědkyně [příjmení], [příjmení] a [příjmení]. Z výpovědi těchto svědkyň bylo možno dále zjistit, že žalobce se předtím, než byl odvezen záchrannou službou, nechoval nijak nestandardně. Dále z výpovědi svědkyně [příjmení] soud zjistil, že žalobce se dlouhodobě svěřoval se svými paranoidními představami a že pro tuto svědkyni to bylo značně obtěžující. Soud má dále za zjištěné, že žalobce byl hospitalizován na [anonymizováno] klinice [anonymizována dvě slova] nemocnice v [obec], a to od 11. 6. 2018, 13.22 hodin, do 12. 6. 2018, 11.30 hodin, to jest dobu kratší 24 hodin. Vstupní vyšetření žalobce prováděla MUDr. [obec] [ulice] a závěr o nutnosti hospitalizace, včetně medikace schválil MUDr. [jméno] [příjmení], jakožto vedoucí oddělení. Žalobce byl poté hospitalizován na 6. oddělení psychiatrické kliniky, kde jeho stav sledovala MUDr. [jméno] [příjmení], jakožto vedoucí lékařka, a MUDr. [jméno] [příjmení]. Z výpovědi všech těchto lékařů, zejména však z výpovědi MUDr. [příjmení] a MUDr. [příjmení], soud zjistil, že žalobce v době převzetí na psychiatrickou kliniku byl přivezen záchrannou službou a zdravotnické zařízení mělo v době jeho převzetí informaci od záchranné služby a policie, že žalobce deklaroval, že spáchá sebevraždu, pokud nebude jeho záležitost policií dostatečně vážně šetřena. Z výpovědi lékařů soud rovněž zjistil, že stav žalobce byl napjatý, byl v tenzi a projevoval i další psychotické projevy, zejména obsáhlejší paranoidně bludnou produkci, zahrnující zejména obavy, že je stále nedůvodně sledován a že někdo usiluje o jeho život či zdraví s tím, že žalobce i lékařům potvrzoval, že podmíněným způsobem deklaroval (ten den ráno) možnost sebevraždy, pokud se policie jeho věcí zabývat nebude. Soud má rovněž za zjištěné, že zdravotnickému zařízení byla známa psychiatrická diagnóza žalobce, znějící na poruchu s bludy neboli paranoiu. Z výpovědi těchto lékařů bylo rovněž možno zjistit, že relevantní posouzení sebevražedných tendencí za situace, kdy tyto byly verbálně deklarovány, je velmi obtížné a u takovéhoto pacienta je vždy třeba primárně vycházet z toho, že sám sebe ohrožuje, neboť jinak by toto nedeklaroval. Pro objektivnější vyhodnocení je pak třeba déledobějšího pozorování, alespoň v řádech hodin, což byla právě situace žalobce - právě pro tyto záchrannou službou a policií potvrzené sebevražedné deklarace, které rovněž potvrzoval i sám žalobce, proto lékaři přistoupili k hospitalizaci žalobce, a to v kombinaci s jeho aktuálními psychotickými projevy ve formě zvýšené tenze a přetrvávajících paranoidních představ, které žalobce nadále produkoval. Soud má dále za zjištěné, že druhý den ráno (12.6.2018) byl proveden pohovor se žalobcem, tento provedl MUDr. [příjmení], a dospěl k závěru, že žalobce stav žalobce se zlepšil, již není patrné takové napětí, následně byl proveden psychologický test a i přes jeho nižší vypovídající hodnotu, když žalobce nespolupracoval, pak lékaři vyhodnotili, že aktuálně již u žalobce bezprostředně nebezpečí ohrožení jeho osoby nehrozí a byl proto na negativní revers propuštěn. Soud má rovněž za zjištěný obsah rozhovoru MUDr. [příjmení] s matkou žalobce, ze kterého se podává, že matka žalobce si je vědoma psychických problémů svého syna, přičemž soud v tomto směru má tímto za podpořený závěr, že zde skutečně existovaly obavy o žalobce a jeho chování, které nemocnice v danou chvíli vyhodnotila jakožto vyžadující hospitalizaci. Dlouhodobé obavy z chování žalobce, respektive o jeho osobu, pak potvrzovala i svědkyně [příjmení]. Z výpovědi lékařů, zejména MUDr. [příjmení] pak soud zjistil, že mírnější opatření se v dané situaci ve vztahu k žalobci nenabízelo, a to právě z důvodu, že jednou z klíčových potřeb je pozorování žalobce, které bylo možno učinit právě a pouze ve zdravotnickém zařízení. Ze zdravotnické dokumentace žalobce pak bylo možno učinit souhrnný závěr v tom směru, že v době, kdy byl žalobce převzat 11. 6. 2018 v 13:22 hodin, byl stav žalobce vyhodnocen tak, že se jedná o osobu trpící paranoiditou s bludnými představami s tím, že žalobce přiznával, že vyhrožoval sebevraždou, pokud nebude řešena Policií ČR dostatečně vážně jeho záležitost, a že stav žalobce byl vyhodnocen takový, že je u něj dáno riziko těžko předvídatelného chování (obav o ohrožení jeho osoby), a že i přesto, že aktuálně neguje sklony k sebevraždě, je zde riziko, že by mohl ohrozit sebe. Dále je z této dokumentace potvrzeno, že bylo žalované známo, že u žalobce v té době byla diagnostikována duševní porucha pod označením F 22.0 - porucha s bludy, což je onemocnění charakterizované tím, že u postižené osoby, dojde k rozvoji jednoho nebo více vzájemně propojených bludů s různorodým obsahem, který může zahrnovat i hlasové vjemy, přičemž toto ovlivňuje chování postižené osoby a onemocnění je souhrnně označováno jako paranoia. Soud má rovněž za zjištěné, že v důsledku hospitalizace žalobce musel podstoupit mimořádné zdravotní vyšetření v souvislosti s výkonem práce u svého zaměstnavatele.

20. Soud zamítl návrh na provedení důkazu znaleckým posudkem, jehož předmětem mělo být posouzení právních otázek, souvisejících z přípustností převzetí žalobce do zdravotnického zařízení, neboť toto je otázkou právní, kterou hodnotí soud. Dále soud zamítl návrh na provedení důkazů ze strany žalované, učiněné podáním z 28. 4. 2021, konkrétně výslech PhDr. [příjmení] a dotaz na policii, Krajské ředitelství policie Libereckého kraje a dotaz na [anonymizována čtyři slova], neboť tyto byly učiněny po uplynutí koncentrační lhůty a informace, které k formulaci tohoto důkazního návrhu vedly, byly žalované známy před touto koncentrační lhůtou. Soud dále zamítl návrh na provedení důkazu emailovou komunikací žalobce a ZZS [anonymizováno] [obec], když tento důkaz bylo možno obstarat žalobcem před koncentrací řízení; ze stejného důvodu soud zamítl návrh na provedení důkazu zprávou o policejním sledování dne 10. 5. 2010. Soud k důkazu nehodnotil čestná prohlášení osob, které byly následně slyšeny jakožto svědci, neboť svědecká výpověď je relevantnější, přičemž to samé platí o nehodnocení samotného písemného prohlášení žalobce, o jemu vzniklé újmě, když tento byl v rámci řízení rovněž slyšen. Soud nehodnotil k důkazu ani trestní oznámení založené do spisu dne 24. 6. 2021 (zde soud žalobce poučil o nutnosti toto oznámení učinit na Policii ČR nebo státním zastupitelství).

21. Soud posoudil předmětnou věc po právní stránce podle těchto ustanovení: Podle § 104 věta prvá zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „o.z.“), lze převzít člověka bez jeho souhlasu do zařízení poskytujícího zdravotní péči, nebo ho v něm bez jeho souhlasu držet, jen z důvodu stanoveného zákonem a za podmínky, že nezbytnou péči o jeho osobu nelze zajistit mírnějším a méně omezujícím opatřením. Podle § 38 odst. 1 zák. č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách, lze pacienta bez souhlasu hospitalizovat, jestliže: a) mu - 1. bylo pravomocným rozhodnutím soudu uloženo ochranné léčení formou lůžkové péče, 2. je nařízena izolace, karanténa nebo léčení podle zákona o ochraně veřejného zdraví, 3. je podle trestního řádu nebo zákona o zvláštních řízeních soudních nařízeno vyšetření zdravotního stavu; nebo b) ohrožuje bezprostředně a závažným způsobem sebe nebo své okolí a jeví známky duševní poruchy nebo touto poruchou trpí nebo je pod vlivem návykové látky, pokud hrozbu pro pacienta nebo jeho okolí nelze odvrátit jinak; nebo c) jeho zdravotní stav vyžaduje poskytnutí neodkladné péče a zároveň neumožňuje, aby vyslovil souhlas. Podle § 81 odst. 1 o.z. je chráněna osobnost člověka včetně všech jeho přirozených práv a každý je povinen ctít svobodné rozhodnutí člověka žít podle svého; dle odst. 2 ochrany požívají zejména život a důstojnost člověka, jeho zdraví a právo žít v příznivém životním prostředí, jeho vážnost, čest, soukromí a jeho projevy osobní povahy. Podle § 82 odst. 1 o.z. člověk, jehož osobnost byla dotčena, má právo domáhat se toho, aby bylo od neoprávněného zásahu upuštěno nebo aby byl odstraněn jeho následek. Podle § 2894 odst. 2 o.z. nebyla-li povinnost odčinit jinému nemajetkovou újmu výslovně ujednána, postihuje škůdce, jen stanoví-li to zvlášť zákon; v takových případech se povinnost nahradit nemajetkovou újmu poskytnutím zadostiučinění posoudí obdobně podle ustanovení o povinnosti nahradit škodu. Podle § 2956 o.z. vznikne-li škůdci povinnost odčinit člověku újmu na jeho přirozeném právu chráněném ustanoveními první části tohoto zákona, nahradí škodu i nemajetkovou újmu, kterou tím způsobil; jako nemajetkovou újmu odčiní i způsobené duševní útrapy. Podle § 2951 odst. 2 o.z. se nemajetková újma odčiní přiměřeným zadostiučiněním; zadostiučinění musí být poskytnuto v penězích, nezajistí-li jeho jiný způsob skutečné a dostatečně účinné odčinění způsobené újmy. Podle čl. 8 odst. 1 Listiny základních práv a svobod je osobní svoboda zaručena; dle odst. 2 nikdo nesmí být stíhán nebo zbaven svobody jinak než z důvodů a způsobem, který stanoví zákon; dle odst. 6 zákon stanoví, ve kterých případech může být osoba převzata nebo držena v ústavní zdravotnické péči bez svého souhlasu.

22. Soud posoudil věc podle výše uvedených ustanovení. Žalobce se domáhá omluvy jakožto satisfakce za nemajetkovou újmu způsobenou porušením jeho přirozených práv, konkrétně práva na osobní svobodu tím, že byl bez svého souhlasu hospitalizován v uvedeném období. Právo na osobní svobodu je s odkazem na preambuli Listiny základních práv a svobod právem přirozeným, blíže dále zakotveným v čl. 8 odst. 1, 2 a 6. V návaznosti na toto pak proto soud vyšel ze zákonné úpravy § 104 o.z. ve spojení s § 38 odst. 1 písm. b) zák. č. 372/2011 Sb. (naplnění předpokladů dle písm. a) nebo c) tohoto ustanovení tvrzeno nebylo). Předmětem posouzení soudu tak bylo vyhodnocení splnění zákonných předpokladů zakotvených v těchto zákonných ustanoveních pro hospitalizaci žalobce bez jeho souhlasu ve zdravotnickém zařízení v inkriminované době.

23. V případě, že by podmínky pro nedobrovolnou hospitalizaci nebyly splněny, přistoupil by soud k posouzení požadované omluvy jakožto formy zadostiučinění za tvrzenou nemajetkovou újmu. V obecné rovině takovéto zadostiučinění v úvahu přichází, když právo na osobní svobodu požívá dle § 81 o.z. zvláštní ochrany, dle § 82 o.z. se žalobce může domáhat odčinění následků porušení tohoto práva (zásahu do osobnostní sféry) a dle § 2894 odst. 2 a § 2956 o.z. se v případě újmy na přirozeném právu upraveném prvou částí o.z. (§ 81, § 104 o.z.) odškodňuje i újma nemajetková, přičemž § 2951 odst. 2 o.z. dle své dikce, i výkladu tohoto ustanovení, omluvu obecně jakožto formu satisfakce, připouští.

24. Dle ust. § 104 o.z. je převzetí do zdravotnického zařízení možné jen z důvodu stanovených zákonem. Tyto zakotvuje – pro souzený případ - právě § 38 odst. 1 písm. b) zák. č. 372/2011 Sb. Soud proto pro posouzení důvodnosti hospitalizace žalobce posuzoval: 1) zda byl odůvodněný závěr žalované, že žalobce ohrožuje bezprostředně a závažným způsobem sebe nebo své okolí; 2) zda jevil známky duševní poruchy nebo touto poruchou trpěl nebo byl pod vlivem návykové látky; 3) zda hrozbu pro žalobce/ pacienta nebo jeho okolí nebylo možné odvrátit jinak (§ 38/1 b) zák. č. 372/2011 Sb.), resp. nebylo nezbytnou péči možné zajistit mírnějším a méně omezujícím opatřením (§ 104 o.z.).

25. V tomto ohledu soud uzavírá, že závěr žalované, že žalobce bezprostředně ohrožoval v době převzetí do zdravotnického zařízení závažným způsobem sám sebe, byl naplněn, resp. potvrzen. Zejména z výpovědi lékařů, konkrétně MUDr. [příjmení] a MUDr. [příjmení], má soud za zjištěné, že žalobce v době, kdy byl převzat na [anonymizována čtyři slova] nemocnice, projevoval psychotické chování v kombinaci s dříve deklarovanou hrozbou sebevraždou, což vedlo lékaře k jednoznačnému a standardnímu závěru o nutnosti hospitalizace žalobce. Soud zjistil, že stav žalobce byl značně tenzní, tedy napjatý, žalobce aktuálně produkoval nereálné (paranoidní) představy (zejm. ohledně bezdůvodného nezákonného zacházení ze strany třetích osob a ohrožení života či zdraví) a žalobce potvrzoval, že podmíněně deklaroval možnost sebevraždy, pokud se policie jeho kauzou nebude dostatečně vážně zabývat – tady je zde zásadním, že tato deklarace byla učiněna právě v souvislosti s těmito bludnými představami, které přetrvávaly. Tyto informace mělo zdravotnické zařízení potvrzeno rovněž právě od záchranné služby a od policie. V rámci vyšetření pak žalobce nadále rozvíjel paranoidní produkce, o kterých byl přesvědčen a které neměly reálný podklad. S ohledem na všechny tyto okolnosti pak soud uzavírá, že žalovaná správně vyhodnotila, že žalobce bezprostředně ohrožuje sám sebe, neboť sebevraždu, ač podmíněně deklaroval, a to právě v souvislosti s bludnými představami, nachází se stále ve stavu napětí, nemá na situaci náhled, a nadále aktuálně paranoidní produkce rozvíjí (přičemž právě tyto jej k deklaraci sebevraždy vedly). K odvrácení takto bezprostředního hrozícího nebezpečí a pro jeho konečné objektivní vyhodnocení pak je nezbytná právě hospitalizace, aby bylo vyloučeno riziko, že žalobce sebevražedné tendence aktuálně neguje pouze z důvodu, že chce být propuštěn, když zde může být motivem i právě snaha k takovému činu přistoupit. Soud k tomuto doplňuje, že závěry zjištěné ze svědeckých výpovědí spolupracovníků žalobce nasvědčují sice závěru, že žalobce se choval jinak normálně, nicméně tito byli v kontaktu se žalobcem krátkou dobu a sama skutečnost, že spolupracovníci neshledali chování žalobce nestandardním, ještě není vypovídající o jeho vnitřním rozpoložení, když toto mnohem důkladněji bylo možno zjistit z účastnické výpovědi žalobce samotného, který deklaraci sebevražednými tendencemi potvrzoval, a právě i z výpovědi lékařů a informací předaných záchrannou službou a zasahující policejní jednotkou (tenze, přetrvávající bludy). Obavy o bezprostřední ohrožení žalobce na jeho zdraví pak v posledku potvrzuje i rozhovor MUDr. [příjmení] s jeho matkou, když z jeho obsahu lze fakticky zjistit rovněž i obavu matky žalobce z možných rizik, kterým žalobce sám sebe vystavuje.

26. Zde je přitom důležité odlišit právě bezprostřednost ohrožení a obavy z něj v okamžiku převzetí (viz výše) od výsledku, tedy jinak neposuzovat důvodnost postupu žalované jen pohledem výsledku hospitalizace (kdy se pokračování rizika sebevražedného chování nadále nepotvrdilo).

27. Pokud jde o druhou z podmínek, pak soud uzavírá, že byl rovněž naplněn předpoklad, že žalobce jeví známky duševní poruchy, nebo touto poruchou trpí, či je pod vlivem návykové látky. Konkrétně v případě žalobce soud ze zdravotnické dokumentace zjistil, že žalobci byla diagnostikována duševní porucha pod označením F 22.0 - porucha s bludy, tedy paranoia. Tyto přetrvávající představy žalobce pak má soud za potvrzené i z účastnické výpovědi samotného žalobce, který potvrzuje, že se stále obává, že je vystaven útokům na své zdraví či život, či že je nedůvodně sledován; rovněž pak má soud tyto za potvrzené z výpovědi svědkyně [příjmení] [příjmení], blízké spolupracovnice žalobce, které se žalobce s těmito svěřoval. Rovněž z výpovědi matky žalobce a obsahu telefonátu matky s MUDr. [příjmení] lze mít za potvrzené závěry o paranoidních představách žalobce - jakkoliv se matka o těchto vyjadřovala velmi decentně, neboť se jedná o jejího syna, pak z kontextu její výpovědi bylo zřejmým, že jí tyto problémy jejího syna (žalobce) známy jsou, a to delší dobu.

28. Závěrem soud uvádí, že má rovněž za zjištěné, že bezprostřední hrozbu pro žalobce nebylo možno odvrátit jinak, mírnějším či méně omezujícím opatřením. Toto soud zjistil zejména z výpovědi lékařů, zejména MUDr. [příjmení] a MUDr. [příjmení], kteří potvrzovali, že vyhodnocení relevantnosti sebevražedných tendencí je jednou z nejkomplikovanějších otázek v rámci psychiatrie. Pro vyhodnocení skutečné vážnosti deklarovaných sebevražedných tendencí je pak naprosto nezbytným, aby byl pacient delší dobu, alespoň v řádech hodin, pozorován, z čehož má soud za prokázané, že jiné, mírnější opatření než hospitalizace žalobce k tomuto cíli vést nemohla. Bylo třeba žalobce pozorovat přímo lékaři v dané situaci, kdy žalobce ač podmíněně deklaroval sebevražedné tendence, byl nadále v tenzi a nadále produkoval paranoidní představy.

29. Pro úplnost soud uvádí, že v tomto ohledu neshledal nedůvodnou ani aplikaci léku Zyprexa, neboť tento slouží právě ke zklidnění tenzního stavu, přičemž tenze u žalobce prokázána byla. V řízení bylo dále prokázáno, že žalobce nebyl umístěn na izolovaný pokoj, byl na pokoji, kde k němu byla umístěna i další osoba, tedy nejednalo se o omezující opatření. Nároků z aplikace tohoto léku či umístění na izolovaný pokoj se však žalobce v řízení nedomáhal.

30. Pro úplnost soud dále uvádí, že se výše uvedeným zabýval v duchu citovaných ustanovení, když ani ustanovení § 3 odst. 4 zákona č. 372/2011 Sb., které definuje pojem hospitalizace, nelze vykládat v tom směru, že do 24 hodin je možná hospitalizace zcela libovolně. I zde platí omezení kritérii, která soud vyhodnotil výše.

31. Jelikož tak soud dospěl k závěru, že k převzetí žalobce do zdravotnického zařízení a k jeho hospitalizaci byly splněny zákonem dané předpoklady, pak žalobou požadovanou omluvu v celém rozsahu zamítl, neboť jak uvedeno, nedospěl k závěru, že by došlo k převzetí do zdravotnického zařízení či hospitalizaci v rozporu se zákonnou úpravou. Toto platí jak pro omluvu formulovanou žalobcem původně, tak alternativně, neboť pro vyslovení jakékoli z těchto omluv by bylo předpokladem, že zdravotnické zařízení postupovalo v rozporu se zákonem, což nenastalo.

32. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 151 odst. 1 o.s.ř., když plně úspěšné žalované přiznal náhradu nákladů řízení spočívajících v režijních paušálech á 300 Kč dle ust. § 151 odst. 3 o.s.ř., a to za tyto úkony: převzetí věci, vyjádření ze dne 19.8.2020 /soud nepřiznal odměnu za vyjádření ze dne 28.4.2021, kde žalovaná jen doplnila údaje ke svědkům a navrhla po koncentraci další důkazy; soud nepřiznal odměnu ani za písemnou verzi závěrečného návrhu/; 4 x přípravu na ÚJ; 6x účast na ÚJ (12.1.2021 a 28.6.2021 – po 1 úkonu; 26.4.2021 a 31.5.2021 po 2 úkonech/ - tedy celkově za 12 úkonů ve výši celkově 3 600 Kč Lhůta k plnění ve výroku o náhradě nákladů řízení byla stanovena ve lhůtě 3 dnů dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř., když soud neshledal důvod pro stanovení lhůty delší, či plnění ve splátkách.