11 C 112/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Trepkou ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozená dne Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Česká republika – Ministerstvo spravedlnosti, IČO 00025429 sídlem Vyšehradská 427/16, 128 10 Praha 2 jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových sídlem Rašínovo nábřeží 390/42, 128 00 Praha 2 o zaplacení 85 705 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 43 750 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 43 750 Kč od 25. 4. 2025 do zaplacení, to vše do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které žalobkyně požadovala zaplacení částky 41 955 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částek85 705 Kč od 5. 2. 2025 do 24. 4. 2025,41 955 Kč od 25. 4. 2025 do zaplacení,zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 14 396 Kč, a to do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta , Jméno advokáta, , zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne 9. 6. 2025 domáhala na žalované zaplacení částky 85 705 Kč s příslušenstvím jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného u , adresa, (dále jen „, soud A, “) pod sp. zn. , sp. zn., (dále též jako „posuzované řízení“).

2. Žalobkyně uvedla, že dne 1. 2. 2005 zahájil , jméno FO, u , soud A, řízení, ve kterém se po žalobkyni a jejím manželovi , jméno FO, domáhal zaplacení částky 269 595,50 Kč s příslušenstvím z titulu vydání bezdůvodného obohacení za užívání částí domu v době od 14. 4. 2003 do 31. 12. 2004. Žalobkyně se o řízení dozvěděla doručením platebního výměru dne 14. 1. 2008. Žalobkyně se žalobou uplatněnému nároku bránila, kdy podala odpor proti platebnímu rozkazu a předkládala , soud A, procesní vyjádření na svou obranu. První jednání ve věci bylo nařízeno na den 24. 9. 2022, tj. cca 2 roky poté, co odpadl důvod přerušení řízení, resp. skončilo řízení vedené u , soud A, pod sp. zn. , sp. zn., . Druhé jednání proběhlo dne 23. 11. 2022, třetí dne 3. 2. 2023, čtvrté dne 8. 3. 2023 a páté dne 19. 9. 2024, ovšem až na třetím jednání (dne 3. 2. 2023) bylo jednání zahájeno čtením žaloby. , soud A, na jednání dne 23. 11. 2022 vyzval žalobce postupem dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. k doplnění skutkových tvrzení a návrhů na dokazování, neboť dospěl k závěru, že žalobcem dosud uvedená tvrzení a návrhy na dokazování nejsou dostatečná; soud učinil uvedenou výzvu v 17. roce trvání sporu, kdy tuto výzvu mohl učinit kdykoli předtím. Na posledním jednání dne 19. 9. 2024 účastníci navrhli soudu schválení smíru. Soud smír účastníků schválil a řízení ke dni 26. 9. 2024 pravomocně skončilo. Řízení ve vztahu k žalobkyni tedy trvalo 16 let, 8 měsíců a 12 dnů, resp. 6 100 dnů.

3. Uvedenou délkou řízení byla žalobkyni způsobena nemajetková újma, spočívající zejména v tom, že byla uvedena do stavu dlouhodobé nejistoty, kdy žalobkyně po uvedenou dobu nevěděla, zda nebude po pravomocném ukončení sporu povinna zaplatit předmětnou spornou částku, což by v jejím případě výrazně zasáhlo do její majetkové sféry, do které již tak bylo zasaženo průtahy a nařízenými a odročenými jednáními, na kterých byla právně zastoupena. Doba trvání sporu je tedy neúměrná, a to i s ohledem na předmět sporu. Tato újma je nepochybně v příčinné souvislosti s nesprávným úředním postupem , soud A, , který neučinil všechna potřebná opatření k zamezení výrazným průtahům v řízení. V řízení docházelo k průtahům vzniklým nečinností soudu (pozdní nařízení prvního jednání v meritu věci, mnohonásobné odročování). Celková doba řízení výrazně překračuje republikový průměr délky civilního řízení, jelikož od roku 2011 se průměrná délka pohybovala okolo 300 až 400 dní a v tomto případě činila celkem 6 100 dnů. Věc nebyla ani nijak složitá, kdy , soud A, rozhodoval o obdobné věci mezi týmiž účastníky v řízení sp. zn. , sp. zn., , kdy toto řízení trvalo (jen) od 1. 2. 2005 do 5. 7. 2008. V tomto řízení šlo o nárok na vydání bezdůvodného obohacení ze stejných prostor jako v posuzovaném řízení ovšem za jiné časové období, konkrétně za dobu od 1. 1. 2001 do 13. 4. 2003; uvedené řízení bylo zahájeno ve stejný den jako posuzované řízení, přesto pravomocně skončilo za tři roky a pět měsíců. Žalobkyně posuzované řízení nijak nemařila, resp. nezdržovala. Žalobkyně spatřuje pochybení u soudu prvního stupně, neboť tento nařídil první jednání až na den 24. 9. 2022, po více jak 17 letech od zahájení sporu, žaloba byla čtena až na třetím nařízeném jednání a soud až na jednání dne 23. 11. 2022 vyzval , osoba A, k doplnění skutkových tvrzení a návrhů na dokazování dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. V dané věci se jednalo o pohledávku 269 595 Kč na jistině, kdy příslušenství ke dni 26. 9. 2024 (úroky z prodlení a náklady řízení dle žaloby) dosahovalo výše stovek tisíc (úroky z prodlení 104 194 Kč a náklady řízení dle žaloby 46 474 Kč). Celkem bylo proti žalobkyni uplatněno 420 263 Kč, což je velice vysoká částka a pro žalobkyni by uložení povinnosti k zaplacení bylo velice citelné. Žalobkyně byla navíc nucena v roce 2022, kdy okresní soud začal ve věci vyvíjet procesní činnost a žalobce k výzvě soudu doplnil skutková tvrzení a návrhy na doplnění dokazování, dohledávat listiny a důkazy z doby před cca 19 lety, což bylo časově velice náročné. Pokud by k průtahům nedošlo, mohla reagovat krátce po zahájení řízení a tvrzení a důkazy opatřit s daleko menšími náklady a úsilím.

4. Za takto vzniklou nemajetkovou újmu žalobkyně požadovala zadostiučinění v penězích, požadavek na jeho poskytnutí uplatnila u žalované podáními ze dnů 23. 11. 2022 a 24. 10. 2024. Žalovaná ve stanovisku ze dne 12. 3. 2024 konstatovala existenci nesprávného úředního postupu a přiznala žalobkyni zadostiučinění ve výši 74 063 Kč. Dalším stanoviskem ze dne 3. 2 .2025 pak žalovaná žalobkyni přiznala zadostiučinění ve výši 33 437 Kč, celkem tedy žalobkyni přiznala částku 107 500 Kč. Ve stanovisku ze dne 3. 2. 2025 žalovaná uvedla, že vzhledem k délce řízení, které trvalo vůči žalobkyni celkem 16 let a 8 měsíců, byl shledán důvod pro navýšení základní částky na 20 000 Kč za rok trvání řízení, resp. 1 667 Kč za měsíc trvání řízení. Žalovaná dále v odkazovaných stanoviscích namítala, že od doby řízení 16 let a 8 měsíců je nutno odečíst jak přerušení řízení po dobu trvání dědického řízení po , osoba A, (3 roky), tak přerušení řízení do skončení souvisejícího řízení u téhož soudu pod sp. zn. , sp. zn., , za které byla již žalobkyně žalovanou odškodněna, a to stanoviskem ze dne 3. 5. 2021, č. j. MSP-2891/2020-ODSK-ODSK/6. Výsledně má být dle žalované odškodňována délka řízení v rozsahu 8 let a 2 měsíce. K tomu žalobkyně uvedla, že , osoba A, v průběhu posuzovaného řízení dne 20. 10. 2010 zemřel, , soud A, tak usnesením ze dne 3. 2. 2011, jež nabylo právní moci dne 3. 3. 2011, řízení přerušil a usnesením ze dne 26. 3. 2014 rozhodl o pokračování v řízení. Dědické řízení po , osoba A, bylo vedeno u , soud A, pod sp. zn. , sp. zn. OS, a dle informace na portálu infosoud.cz došlo k pravomocnému ukončení řízení dne 13. 8. 2013. Dle žalobkyně bylo nutno posuzované řízení do skončení dědického řízení po , osoba A, přerušit, , soud A, však měl vydat usnesení o pokračování v posuzovaném řízení nejpozději do jednoho měsíce po pravomocném skončení dědického řízení, tj. nejpozději dne 13. 9. 2013. Pokud by takto postupoval, bylo by řízení přerušeno od 3. 3. 2011 do 13. 9. 2013, tj. po dobu cca 2 let a 6 měsíců. Ke stejnému závěru navíc dospěl i , Anonymizováno, (dále jen „, soud B, “) v rozsudku ze dne 25. 1. 2024, č. j. , Anonymizováno, , jež cituje žalovaná ve svých stanoviscích. , soud B, ve sporu o náhradu nemajetkové újmy mezi týmiž účastníky za jiný soudní spor dospěl k závěru, že nárok na nemajetkovou újmu nelze přiznat za dobu přerušení řízení od 24. 1. 2011 do 15. 8. 2013, tj. do pravomocného skončení dědického řízení, neboť žalobce v posuzovaném řízení zemřel a muselo být vyčkáváno, s kým bude v řízení pokračováno; tato doba pak činila přibližně 2,5 roku (viz bod 12 cit. rozsudku). Dále žalobkyně namítla, že standardní doba pro projednání dědictví je cca jeden rok od úmrtí zůstavitele. , osoba A, zemřel dne 20. 10. 2010 a dědické řízení tak mělo být skončeno do 20.10.2011. V tomto případě by bylo posuzované řízení řádně přerušeno jen od 3. 3. 2011, kdy nabylo právní moci usnesení soudu o přerušení řízení, do října/ listopadu 2011. Žalobkyně tedy uznává odečet doby jednoho roku od celkové doby posuzovaného řízení. Pokud má žalovaná za to, že byly dány důvody pro to, aby dědické řízení trvalo více než jeden rok, resp. po dobu tří let, nechť tyto v právě probíhajícím řízení konkretizuje, resp. konkretizuje důvody, pro které dědické řízení probíhalo až do 13. 8. 2013, aniž by v něm docházelo k průtahům. Pokud jde o další přerušení, žalobkyně uvedla, že podruhé bylo posuzované řízení přerušeno usnesením , soud A, ze dne 15. 4. 2016, jež nabylo právní moci dne 24. 5. 2016, do skončení řízení vedeného u , soud A, pod sp. zn. , sp. zn., o určení vlastnictví k budově, z jejíhož užívání , osoba A, , resp. jeho právní nástupci, nárokovali bezdůvodné obohacení. Toto řízení bylo pravomocně skončeno rozsudkem , adresa, (dále jen „, soud C, “) ze dne 2. 9. 2020, č. j. , Anonymizováno, , jenž (pozn. dle údaje z portálu infosoud.cz) nabyl právní moci dne 5. 10. 2020. Dle žalobkyně bylo možno posuzované řízení do skončení sp. zn. , sp. zn., přerušit, , soud A, však měl v posuzovaném řízení pokračovat nejpozději do jednoho měsíce po pravomocném skončení tohoto řízení, tj. nejpozději dne 5. 11. 2020. Pokud by takto postupoval, bylo by posuzované řízení přerušeno od 24. 5. 2016 do 5. 11. 2020, tj. po dobu cca 4 let a 6 měsíců. Žalobkyně tak shrnula, že by od celkové délky posuzovaného řízení ve vztahu k její osobě (16 let a 8 měsíců) mělo být z důvodu uvedených dvou přerušení odečteno jen 5 let a 6 měsíců (1 rok + 4 roky a 6 měsíců), a žalobkyni by tak mělo být poskytnuto zadostiučinění za 11 let a 2 měsíce posuzovaného řízení.

5. Dále žalobkyně uvedla, že žalovaná v předsoudní fázi uplatnění nároku uvedla, že zadostiučinění je nutno ponížit o 10 % z důvodu složitosti řízení, kterou shledává v tom, že se „řízení vyznačuje vyšším stupněm zejména skutkové složitosti, kdy bylo potřeba širšího dokazování včetně znaleckého zkoumání“. Takové snížení žalobkyně odmítá. Potřeba znaleckého zkoumání posuzované řízení neprodloužila, neboť znalecký posudek byl zadán , soud A, až usnesením ze dne 20. 12. 2023, tedy cca 9 měsíců před pravomocným skončením řízení. Stran složitosti posuzovaného řízení obecně pak žalobkyně odkázala na obdobnou věc vedenou u , soud A, mezi týmiž účastníky pod sp. zn. , sp. zn., , ve kterém šlo o vydání bezdůvodného obohacení mezi týmiž účastníky ze stejných prostor jako v posuzovaném řízení, ovšem za jiné časové období od 1. 1. 2001 do 13. 4. 2003, a které trvalo (jen) od 1. 2. 2005 do 5. 7. 2008 a pravomocně skončilo za 3 roky a pět měsíců. Žalobkyně má za to, že posouzení nároku na vydání bezdůvodného obohacení v posuzovaném řízení vyžadovalo posouzení:- vlastnictví budovy – , soud A, této materii v posuzovaném řízení věcně nevěnoval žádnou procesní pozornost, zjevně očekávajíc rozhodnutí této předběžné otázky v řízení , sp. zn., (po jehož dobu trvání bylo posuzované řízení přerušeno a doba tohoto přerušení zkracuje dobu průtahů v posuzovaném řízení). , soud A, se materií vlastnictví budovy začal aktivně zabývat až v roce 2023, kdy usnesením ze dne 20. 12. 2023 ustanovil znalce. Řízení však skončilo za 9 měsíců, konkrétně dne 26. 9. 2024. Z uvedeného tak dle žalobkyně plyne, že složitost otázky určení vlastnictví budovy je pro účely stanovení výše zadostučinění (i) již zohledněna zkrácením doby „průtahů“ o dobu přerušení řízení do skončení řízení sp. zn. , sp. zn., a dále (ii) přispěla k průtahům pouze na dobu cca 9 měsíců, kdy , soud A, této materii věnoval věcnou pozornost.- samotného nároku na vydání bezdůvodného obohacení, zda, kdy a jak žalobkyně (spolu s manželem) užívala budovu – Tato materie však nebyla složitá, neboť tentýž soud ji v paralelním řízení sp. zn. , sp. zn., rozhodl za 3 roky a pět měsíců. Řízení proběhlo toliko na jednom stupni soudní soustavy a nebylo prováděno téměř žádné dokazování stran užívání budovy.

6. Dále žalobkyně uvedla, že žalovaná v předsoudní fázi uplatnění nároku snížila zadostiučinění též o 15 % z důvodu sdílenosti újmy mezi žalobkyní a jejím manželem, který v řízení vystupoval vedle ní. Z tohoto důvodu dle žalobkyně zadostiučinění snížit lze, ovšem toliko o 5 %.

7. Vedena popsaným úvahami považovala žalobkyně za přiměřené zadostiučinění za dobu 11 let a 2 měsíců posuzovaného řízení částku ve výši 193 205 Kč, při jejímž určení vyšla (stejně jako žalovaná) ze základní částky 20 000 Kč za rok, resp. 1 667 Kč za měsíc trvání řízení. S ohledem na již obdrženou částku 107 500 Kč se tak podanou žalobou domáhala zaplacení částky 85 705 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 5. 2. 2025 (den následující po doručení druhého stanoviska žalované) do zaplacení.

8. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala a navrhla zamítnutí žaloby. Žalovaná potvrdila, že u ní žalobkyně dne 24. 10. 2024 opětovně uplatnila požadavek na zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou v důsledku nepřiměřené délky posuzovaného řízení, kdy požadovala zaplacení částky 240 057 Kč. Žádost byla vyřízena stanoviskem ze dne 3. 2. 2025, ve kterém žalovaná konstatovala, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, a poskytla žalobkyni zadostiučinění ve výši 33 347 Kč. Dále žalovaná uvedla, že za nepřiměřenou délku posuzovaného dále již byla žalobkyně dříve odškodněna částkou 74 063 Kč, a to stanoviskem ze dne 12. 3. 2024, č. j. MSP-2612/22-ODSK-ODSK/5, a rovněž již byla žalobkyně dříve odškodněna za nepřiměřenou délku souvisejícího řízení sp. zn. 13 C 343/2003, po jehož dobu bylo posuzované řízení přerušeno, a to stanoviskem ze dne 3. 5. 2021, č. j. MSP- 2891/2020-ODSK-ODSK/6. K věci samé pak žalovaná po stručné rekapitulaci průběhu posuzovaného řízení (obdobně jako žalobkyně) uvedla, že posuzované řízení bylo nepřiměřeně dlouhé, a došlo v něm tak nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 zákona č. 82/1998 Sb. Pokud pak jde o výši zadostiučinění (žalovaná nesporovala, že žalobkyni náleží zadostiučinění v penězích), žalovaná uvedla, že ačkoliv celková délka posuzovaného řízení čítá celkem 19 let a 6 měsíců, tak vůči žalobkyni bylo řízení zahájeno až platebním rozkazem dne 14. 1. 2008, a ve vztahu k ní tak řízení trvalo 16 let a 8 měsíců. Od této doby je pak nutno odečíst jak přerušení řízení po dobu trvání dědického řízení po , osoba A, (3 roky), tak přerušení řízení do skončení souvisejícího řízení sp. zn. , sp. zn., (5 let a 6 měsíců), za které byla již žalobkyně dříve odškodněna. Výsledně je tedy odškodňována délka řízení v rozsahu 8 let a 2 měsíce. Stran takto provedené úpravy výsledné délky řízení žalovaná odkázala na rozsudek , soud B, ze dne 25. 1. 2024, č. j. , Anonymizováno, , který mechanismus úpravy relevantní délky stanovil v obdobné věci téže žalobkyně. Při určení výše zadostiučinění pak žalovaná s ohledem na skutečnost, že posuzované řízení trvalo celkem 16 let a 8 měsíce, vyšla ze základní částky 20 000 Kč za rok, resp. 1 667 Kč za měsíc trvání řízení, snížené na polovinu za první dva roky trvání řízení, kterou dále snížila o 10 % z důvodu složitosti řízení a o 15 % z důvodu sníženého významu řízení pro žalobkyni (tzv. sdílená újma). Žalovaná tak za přiměřenou výši zadostiučinění za celé posuzované řízení považovala částku 107 500 Kč, a žalobkyni tak s ohledem na dříve již vyplacenou částku 74 063 Kč, přiznala dalších 33 437 Kč.

9. Žalobkyně následně uvedla, že zpětně nepovažuje za přesvědčivou jí užitou argumentaci pro odečtení jen 1 roku z důvodu přerušení posuzovaného řízení do skončení dědického řízení a připouští, že by z celkové délky řízení měla být odečtena doba 2,5 roku. Dále žalobkyně uvedla, že si je vědoma, že nárok na zaplacení úroku z prodlení jí vznikl až ode dne 25. 4. 2025, nikoliv od požadovaného dne 5. 2. 2025. Uplatněný žalobní požadavek však žalobkyně ani z jednoho z uvedených důvodů (kratší odškodňovaná doba řízení, pozdější vznik prodlení) nemodifikovala.

10. Žalovaná pak ještě doplnila, že vedle nepřiměřené délky řízení sp. zn. , sp. zn., , za kterou byly žalobkyni poskytnuty částky 31 364,50 Kč a 92 550 Kč, byla žalobkyně odškodněna za nepřiměřenou délku dalších souvisejících řízení vedených u , soud A, , kdy v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. , Anonymizováno, byla žalobkyni přiznána částka cca 56 000 Kč za řízení vedené u , soud A, pod sp. zn. , sp. zn., , Anonymizováno, v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. , Anonymizováno, byla žalobkyni přiznána částka cca 75 000 Kč za řízení vedené u , soud A, pod sp. zn. , sp. zn., . Obdobné částky byly poskytnuty též manželovi žalobkyně. Jen ze spisových značek uvedených dalších již odškodněných řízení je zřejmé, že tato probíhala z velké části paralelně. S ohledem na tyto skutečnosti tak má žalovaná za to, že částka 107 500 Kč přiznána žalobkyni za posuzované řízení (ve spojení s odškodněním řízení souvisejících) je částkou dostačující, aby pokryla veškerou nemajetkovou újmu, která mohla žalobkyni spolu s manželem v rámci namítaných řízení vzniknout.

11. Konečně pak žalovaná namítla, že stejný nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou z nepřiměřené délky posuzovaného řízení uplatnil v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. , Anonymizováno, , Anonymizováno, též manžel žalobkyně, který je v tomto řízení zastoupen stejným právním zástupcem jako žalobkyně. Pro případ, že by mělo být žalobě v nějakém rozsahu vyhověno, tak žalovaná namítla, že stran náhrady nákladů právního zastoupení by mělo být postupováno tak, jako by byli žalobkyně a její manžel zastoupeni společným zástupcem v jednom řízení.

12. Žalobkyně vůči takovému posouzení náhrady nákladů právního zastoupení, pokud jde o odměnu, nikoliv o hotové výdaje, ničeho nenamítala.

13. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující skutková zjištění:

14. Žalobou došlou , soud A, dne 1. 2. 2005 se , osoba A, (dále jako „Žalobce“) domáhal na žalobkyni a , jméno FO, (dále společně jako „Žalovaní“) zaplacení částky 269 595,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 2 % ročně z částky 111 783,50 Kč od 1. 1. 2003 do zaplacení a z částky 157 812 Kč od 1. 1. 2004 do zaplacení jako vydání bezdůvodného obohacení. Uvedl, že se v roce 1999 stal se Žalovanými podílovým spoluvlastníkem obytného domu č. p. , Anonymizováno, v obci , adresa, , k. ú. , adresa, (Žalobci náležel 50% podíl, Žalovaní měli v SJM též 50% podíl). Smlouvou ze dne 14. 4. 2003 Žalobce převedl svůj 50% podíl Žalovaným, od této smlouvy však dopisem ze dne 9. 6. 2003 odstoupil, a to zejména z důvodu prodlení Žalovaných s úhradou kupní ceny, a obnovil se tak původní stav spoluvlastnictví. U , soud A, jsou mezi účastníky pod sp. zn. , sp. zn., a , sp. zn., vedeny spory o určení vlastnictví 50% podílu. V předmětném domě jsou v přízemí situovány nebytové prostory, po koupi začali Žalobce užívat levou polovinu a Žalovaní pravou polovinu těchto prostor. Od 1. 1. 2001 začali Žalovaní bez souhlasu Žalobce pravou polovinu nebytových prostor pronajímat, aniž by se se Žalobcem dělili o nájemné. Žalovaní takto inkasují nájemné ve výši 2x 8 000 Kč měsíčně. Dále si Žalovaní ponechávají i nájemné ve výši 10 302 Kč za pronájem bytů v předmětném domě. Podanou žalobou se tak Žalobce domáhal zaplacení částky odpovídající ½ nájemného vybraného Žalovanými za dobu od 14. 3. 2003 do 31. 12. 2004, o kterou se na jeho úkor obohatili. Dne 11. 4. 2005 bylo Žalobci odesláno usnesení s výzvou k zaplacení soudního poplatku za žalobu. Podáním došlým soudu dne 29. 4. 2005 se Žalobce proti tomuto usnesení odvolal a současně požádal o osvobození od soudních poplatků. Dne 23. 5. 2005 byla Žalobci odeslána výzva k vyplnění formuláře pro účely rozhodnutí o žádosti o osvobození od soudních poplatků, vyplněný formulář došel soudu dne 16. 6. 2005. Dne 3. 5. 2006 byl spis předložen , soud C, s odvoláním proti usnesení s výzvou k zaplacení soudního poplatku, dne 30. 8. 2006 byl spis vrácen zpět , soud A, bez vyřízení odvolání s tím, že podání Žalobce je dle obsahu žádostí o osvobození od soudních poplatků. Usnesením ze dne 19. 9. 2006 soud Žalobci osvobození od soudních poplatků nepřiznal. Dne 26. 10. 2006 došlo soudu odvolání Žalobce. Dne 9. 11. 2006 byl spis s odvoláním předložen , soud C, , který usnesením ze dne 18. 7. 2007 napadené usnesení změnil tak, že se Žalobci přiznává osvobození od soudních poplatků do výše ½. Spis byl vrácen , soud A, dne 30. 7. 2007, usnesení , soud C, bylo spolu s výzvou k zaplacení ½ soudního poplatku vypraveno dne 29. 8. 2007 a dne 31. 8. 2007 nabylo právní moci. Usnesením ze dne 3. 10. 2007, vypraveným dne 16. 10. 2007, bylo řízení pro nezaplacení soudního poplatku zastaveno. Dne 6. 11. 2007 došlo soudu odvolání Žalobce s tím, že soudní poplatek byl uhrazen bankovním příkazem ze dne 2. 11. 2007. Dne 13. 11. 2007 soud zjistil v účtárně, že soudní poplatek byl uhrazen dne 6. 11. 2007, ale z neznámého důvodu byl vrácen. Polovina soudního poplatku byla Žalobcem znovu uhrazena dne 23. 11. 2007 a soud usnesením ze dne 6. 12. 2007, které nabylo právní moci dne 8. 1. 2008, usnesení o zastavení řízení zrušil. Dne 14. 1. 2008 soud vydal platební rozkaz, kterým žalobě vyhověl a uložil Žalovaným zaplatit Žalobci na náhradě nákladů řízení částku 41 084 Kč. Platební rozkaz spolu se žalobou byly doručeny žalobkyni dne 22. 1. 2008 a , jméno FO, dne 29. 1. 2008. Dne 31. 1. 2008 došel soudu odpor Žalovaných, ve kterém namítali, že tvrzená pohledávka nemá oporu ve skutečnostech, které byly dohodnuty mezi účastníky ohledně užívaných nebytových prostor. Jestliže Žalobce uvádí, že Žalovaní pronajali pravou část nebytových prostor, tak Žalovaní namítli, že Žalobce užíval a jeho syn nadále neoprávněně užívá nebytový prostor v levé části domu jako prodejnu, kdy v této záležitosti se vede celá řada dalších soudních sporů. Dále Žalovaní namítli, že jedna z tvrzených nájemkyň nebytového prostoru (, jméno FO, ) v žádném nájemním vztahu se Žalovanými nebyla. Dne 18. 3. 2008 byl odpor zaslán Žalobci k vyjádření ve lhůtě 1 měsíce. V květnu a červnu 2008 byl spis lhůtován s tím, že vyjádření nedošlo, dne 24. 10. 2008 byla Žalobci zaslána urgence vyjádření. Dne 19. 11. 2008 došlo soudu sdělení, že Žalobce zvažuje možnost zpětvzetí žaloby a že vyjádření nebylo zasláno z důvodu dlouhodobých vážných zdravotních potíží Žalobce a bude zasláno bezodkladně po zlepšení jeho zdravotního stavu. Dne 24. 11. 2008 bylo toto sdělení zasláno Žalovaným a spis byl dále lhůtován s tím, že vyjádření nedošlo. Dne 24. 3. 2009 byla Žalobci znovu zaslána urgence, vyjádření došlo soudu dne 10. 4. 2009. Žalobce popřel existenci dohody spoluvlastníků, namítl, že Žalovaní se vůbec nevyjadřují k tomu, že si ponechávají celé nájemné z pronajatých bytů, a že Žalovaní v současnosti pronajímají i nebytový prostor v levé části domu, který v srpnu 2008 protiprávně obsadili, a i z toho plynoucí nájemné si ponechávají. Žalobce pak navrhl přerušení řízení do pravomocného skončení řízení sp. zn. , sp. zn., , ve kterém je veden spor o určení vlastnictví 50% podílu Žalobce na předmětném domě. Dne 21. 4. 2009 bylo vyjádření zasláno Žalovaným k vyjádření ve lhůtě 1 měsíce, dne 2. 6. 2009 bylo vyjádření urgováno. Vyjádření Žalovaných došlo soudu dne 18. 6. 2009, Žalovaní s přerušením řízení nesouhlasili, když uvedli, že ve věci , sp. zn., byl dne 4. 6. 2009 vyhlášen zamítavý rozsudek. , soud A, v tomto řízení dle Žalovaných splnil všechny požadavky z předchozího zrušovacího usnesení , soud C, a případné odvolání Žalobce dle jejich názoru nemá naději na úspěch. Vyjádření Žalovaných bylo dne 25. 6. 2009 zasláno Žalobci a následně byl až do 11. 1. 2011, kdy soud z výpisu z Centrální evidence obyvatel zjistil, že Žalobce dne 20. 10. 2010 zemřel, spis lhůtován a byl sledován stav řízení , sp. zn., , ve kterém byl vyhlášený rozsudek zrušen a věc byla znovu projednávána před soudem prvého stupně. Dne 21. 1. 2011 soud zjistil, že dědické řízení po Žalobci je u něho vedeno pod sp. zn. , sp. zn. OS, , a usnesením ze dne 3. 2. 2011, které nabylo právní moci dne 3. 3. 2011, bylo řízení přerušeno do pravomocného skončení tohoto dědického řízení. Následně byl spis lhůtován a byl sledován stav dědického řízení. Dne 15. 11. 2011 bylo zjištěno, že dědické řízení již bylo skončeno, a následně bylo do spisu založeno usnesení ze dne 26. 8. 2011, č. j. , sp. zn. OS, -29, které téhož dne nabylo právní moci a kterým byl nepatrný majetek Žalobce vydán , jméno FO, , který se postaral o pohřeb, a dědické řízení bylo zastaveno. Dne 7. 12. 2011 byl vyžádán dědický spis. Dne 21. 12. 2011 byl vyžádán spis , sp. zn., , ze kterého bylo zjištěno, že řízení bylo usnesením ze dne 16. 12. 2010 přerušeno do pravomocného skončení dědického řízení po Žalobci a že byl dne 21. 12. 2011 dán podnět k zahájení dodatečného projednání dědictví po Žalobci s ohledem na tam uplatňovaný nárok na určení vlastnického práva Žalobce. Dne 13. 1. 2012 byl vrácen spis , sp. zn., a notáři vedoucímu dědické řízení byla zaslána kopie žaloby z posuzovaného řízení. Následně byl spis až do ledna 2014 lhůtován a byl sledován stav řízení , sp. zn., (řízení bylo stále přerušeno a čekalo se na sdělení notáře, v lednu 2013 bylo zjištěno, že bylo vydáno usnesení o pokračování v řízení, následně bylo zjištěno, že proti tomuto usnesení bylo podáno odvolání a spis je u , soud C, , a v lednu 2014 bylo zjištěno, že je v tomto řízení již nařízeno jednání na únor 2014). Dne 24. 1. 2014 byl vyžádán k nahlédnutí spis , sp. zn., , po pořízení kopií byl spis 6. 2. 2014 vrácen. Dne 19. 3. 2014 byly k nahlédnutí vyžádány spisy , sp. zn., a , sp. zn., a byl zjišťován stav řízení , sp. zn., . Dne 21. 3. 2014 byl zaslán notáři dotaz na dědice Žalobce, notář sdělil dne 24. 3. 2014, že jediným právním nástupcem je syn , jméno FO, ml. Usnesením ze dne 26. 3. 2014, které nabylo právní moci dne 16. 4. 2014, soud rozhodl, že v řízení bude na straně Žalobce pokračováno s , osoba A, ml. (dále jako „Žalobce“). Dne 9. 6. 2014 byla Žalobci zaslána výzva k vyjádření ve lhůtě 1 měsíce, zda na podané žalobě trvá. Dne 15. 7. 2014 došlo soudu sdělení Žalobce, že na žalobě trvá, a jeho návrh na přerušení řízení do pravomocného skončení řízení , sp. zn., . K výzvě soudu odeslané dne 11. 8. 2014 předložil Žalobce dne 13. 8. 2014 plnou moc pro právního zástupce. Dne 1. 9. 2014 byl Žalobcův návrh na přerušení řízení zaslán Žalovaným k vyjádření ve lhůtě 3 týdnů, Žalovaní v podání došlém soudu dne 17. 9. 2014 s přerušením řízení nesouhlasili s ohledem na bezdůvodnost tam podané žaloby. Dne 22. 9. 2014 bylo vyjádření Žalovaných zasláno Žalobci k vyjádření ve lhůtě 1 měsíce. Následně byl spis lhůtován s tím, že vyjádření Žalobce nepřišlo a dne 10. 12. 2014 byla Žalobci zaslána urgence. Dne 12. 12. 2014 došlo soudu vyjádření Žalobce, který nesouhlasil s bezdůvodností žaloby v řízení , sp. zn., , čemuž odpovídá i procesní postup jejího projednávání, a znovu navrhoval přerušení, když výsledek posuzovaného řízení je závislý na výsledku řízení , sp. zn., . Vyjádření Žalobce bylo dne 18. 12. 2014 zasláno Žalovaným a následně byl spis až do dubna 2016 lhůtován a byl sledován stav řízení , sp. zn., . Usnesením ze dne 15. 4. 2016, které nabylo právní moci dne 24. 5. 2016, bylo řízení přerušeno do pravomocného skončení řízení , sp. zn., . Následně byl spis až do února 2020 lhůtován a sledován stav řízení , sp. zn., . V této době byly do spisu mj. založeny rozsudek , soud C, ze dne 21. 2. 2017, č. j. , Anonymizováno, , který nabyl právní moci dne 12. 4. 2017 a kterým byl změněn rozsudek , soud A, ze dne 5. 5. 2015, č. j. , sp. zn., -, Anonymizováno, , tak, že bylo určeno, že , osoba A, byl ke dni úmrtí 20. 10. 2010 vlastníkem 50% podílu na nemovitostech (kupní smlouva ze dne 14. 4. 2003 byla neplatná, neboť , osoba A, jednal v duševní poruše, která jej k tomu činila nezpůsobilým), a rozsudek Nejvyššího soudu (dále jen „NS“) ze dne 28. 3. 2018, č. j. 30 Cdo 3020/2017-657, kterým byl uvedený rozsudek , soud C, zrušen pro vadu řízení a věc byla vrácena , soud C, k dalšímu řízení. V mezidobí soud též zjistil, že usnesením Krajského soudu v , adresa, ze dne 16. 7. 2018 byl zjištěn úpadek Žalobce a na jeho majetek byl prohlášen konkurs. Přípisem ze dne 12. 2. 2020, odeslaným až dne 27. 4. 2020, soud účastníky vyrozuměl o přerušení řízení z důvodu konkursu a dále byl spis až do července 2021, kdy byl vyřizující soudce předsedkyní soudu upozorněn na vadné poučení účastníků o možnosti pokračování v přerušeném řízení, lhůtován a byl sledován stav insolvenčního řízení. Následně byl do spisu založen rozsudek , soud C, ze dne 2. 9. 2020, č. j. , Anonymizováno, , který nabyl právní moci dne 5. 10. 2020 a kterým byl změněn rozsudek , soud A, ze dne 5. 5. 2015, č. j. , sp. zn., -, Anonymizováno, , tak, že byla zamítnuta žaloba na určení, že , osoba A, byl ke dni úmrtí vlastníkem id. ½ předmětné nemovitosti. K takovémuto závěru nevedla odvolací soud změna názoru na jednání , osoba A, v duševní poruše, ale nedostatek naléhavého právního zájmu na požadovaném určení ke dni opětovného rozhodování odvolacího soudu. Na základě rozsudku , soud C, ze dne 21. 2. 2017, č. j. , Anonymizováno, , byl totiž do katastru nemovitostí zapsán jako vlastník 50% podílu na nemovitostech , osoba A, , následně proběhlo řízení o dodatečném projednání dědictví, kdy se vlastníkem tohoto 50% podílu stal , osoba A, ml., a následně byl tento jeho 50% podíl prodán v exekuční dražbě. V katastru nemovitostí tak byl v době opětovného rozhodování odvolacího soudu zapsán jako vlastník 50% podílu na nemovitostech vydražitel, tj. od účastníků odlišná třetí osoba, a požadované určení tedy již nemohlo splnit sledovaný účel. Dne 22. 7. 2021 byla insolvenční správkyni Žalobce (dále jen „IS“) zaslána výzva ke sdělení, zda trvá na podané žalobě, dne 24. 8. 2021 bylo vyjádření urgováno. Dne 14. 9. 2021 došlo soudu sdělení IS, že na podané žalobě trvá. Dne 4. 10. 2021 byl dán pokyn ke zjištění, jaká řízení jsou u , soud A, vedena Žalobcem/proti Žalobci, a ke zjištění stavu řízení , sp. zn., , dne 8. 10. 2021 bylo žádáno připojení spisu , sp. zn., . Usnesením ze dne 15. 10. 2021, které nabylo právní moci dne 5. 11. 2021, bylo rozhodnuto o pokračování v přerušeném řízení s tím, že na místě Žalobce soud dále jednal s IS. Dne 30. 11. 2021 bylo nařízeno ústní jednání na den 29. 4. 2022. Dne 28. 4. 2022 došlo soudu doplnění obrany Žalovaných, kteří kromě již dříve v řízení uvedeného sporovali, že by , osoba A, byl oprávněn odstoupit od kupní smlouvy, kterou Žalovaným prodal svůj 50% podíl na domě (kupní cenu , osoba A, zaplatili včas v souladu s dodatkem ke kupní smlouvě), a namítali tak, že v době, za kterou je požadováno vydání bezdůvodného obohacení, byli stále vlastníky domu. Dále Žalovaní pro případ závěru o existenci spoluvlastnictví doplnili, že v předmětné době pronajali byty jen v pravé části domu, tj. v části, kterou dle dříve již uváděné dohody spoluvlastníků mohli samostatně užívat. Při ústním jednání konaném dne 29. 4. 2022 bylo IS předloženo podání s doplněnou argumentací Žalovaných, k čemuž byla IS poskytnuta lhůta 14 dnů k zaujetí stanoviska, zda bude na podané žalobě trvat, a jednání bylo za tím účelem odročeno na den 3. 8. 2022. Žalovaní současně navrhovali, aby byl k odročenému jednání připojen spis , sp. zn., , a pro případ, že by se to nepodařilo, aby bylo odročené jednání v zájmu minimalizace nákladů odročeno. Dne 2. 5. 2022 Žalovaní předkládali soudu další důkazy ke svému tvrzení, že dle dohody spoluvlastníků byli oprávněni užívat pravou část domu a že se na základě kupní smlouvy ze dne 14. 4. 2003 stali vlastníky celého domu. Ve dnech 2. 5., 6. 6., 30. 6. a 29. 7. 2022 bylo žádáno připojení spisu , sp. zn., (tento byl na Ministerstvu spravedlnosti) a dne 29. 7. 2022 bylo jednání pro absenci spisu odročeno na den 23. 11. 2022. V podání došlém soudu dne 13. 10. 2022 Žalovaní označovali další důkazy ke své procesní obraně a současně navrhovali, aby soud vyzval IS k doplnění tvrzení stran specifikace bytů, z jejichž pronájmu mělo Žalovaným vzniknout bezdůvodné obohacení, jehož vydání je požadováno, a k označení důkazů k prokázání takových tvrzení. Při jednání konaném dne 23. 11. 2022 sdělila IS, že na podané žalobě trvá. IS pak byla soudem postupem dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. vyzvána k doplnění tvrzení, a to specifikace, co tvoří žalovanou částku 269 595,50 Kč včetně příslušenství, a dále specifikace bytů a nebytových prostor, které měli Žalovaní pronajímat, včetně uvedení osob, kterým měly být pronajímány, a výše takto vybíraného nájemného, a označení důkazů k prokázání takových tvrzení. IS žádala o poskytnutí lhůty 30 dnů a jednání bylo za tím účelem odročeno na den 3. 2. 2023, když v nabízených dvou lednových termínech se zástupce Žalovaných nemohl jednání účastnit. Dne 23. 12. 2022 došlo soudu požadované doplnění IS, která současně namítla, že , osoba A, nebyl právně způsobilý prodat svůj 50% podíl na nemovitosti Žalovaným, a že tedy nepřestal být podílovým spoluvlastníkem. V tomto směru IS odkázala na řízení , sp. zn., a tam zpracované znalecké posudky a provedené výslechy znalců. Žalovaní pak v podání došlém soudu dne 16. 1. 2023 obsáhle doplnili návrhy důkazů k prokázání existence již dříve tvrzené dohody spoluvlastníků o užívání domu. Při jednání konaném dne 3. 2. 2023 bylo zahájeno projednání věci, účastníci dále precizovali svou argumentaci, Žalovaní namítali nepoužitelnost znaleckých posudků zpracovaných v řízení , sp. zn., a navrhovali zpracování nového znaleckého posudku ke způsobilosti , osoba A, uzavřít smlouvu o prodeji jeho spoluvlastnického podílu Žalovaným. Jednání bylo za účelem zahájení dokazování odročeno na den 8. 3. 2023. Při jednání konaném dne 8. 3. 2023 nebylo žádné dokazování prováděno a jednání bylo za účelem vypracování znaleckého posudku odročeno na den 14. 6. 2023 s tím, že účastníci navrhovali ke zpracování posudku ustanovit znalecký ústav. Dne 8. 3. 2023 byl dán pokyn k vyhledání znaleckého ústavu, dne 10. 3. 2023 byl spis vrácen soudci s tím, že nebyl nalezen jiný znalecký ústav než , Anonymizováno, nemocnice – , Anonymizováno, nemocnice , adresa, (dále jen „, nemocnice, “), která již zpracovávala posudek v řízení , sp. zn., . Dne 24. 3. 2023 bylo toto zjištění zasláno účastníkům spolu s výzvou, aby ve lhůtě 14 dnů sdělili, zda s ustanovením tohoto ústavu souhlasí. Současně byl dán pokyn ke zjištění, zda je , nemocnice, schopna posudek zpracovat, v jaké lhůtě a jaká by byla výše znalečného. IS v podání došlém soudu dne 28. 3. 2023 s ustanovením , nemocnice, souhlasila, Žalovaní v podání došlém soudu dne 5. 4. 2023 nesouhlasili, když smyslem posudku má být revidovat závěry , nemocnice, z řízení 13 C 343/2003, a požadovali ustanovit jiný znalecký ústav. Dne 12. 4. 2023 došly soudu od IS dotazy pro znalce. Dne 27. 4. 2023 byl spis předložen soudci s tím, že posudek by byla schopna zpracovat , Anonymizováno, nemocnice , adresa, (dále jen „, nemocnice, “), avšak až v září 2023, před tím má zadané jiné posudky. Dne 28. 4. 2023 byla tato informace spolu s výzvou k vyjádření ve lhůtě 14 dnů zaslána účastníkům. Na vyjádření účastníkům, která nepřišla, bylo čekáno do 12. 6. 2023 a dne 13. 6. 2023 bylo ústní jednání z důvodu nezpracovaného posudku odročeno na den 1. 12. 2023. Dne 22. 8. 2023 byla Žalovaným zaslána výzva k předložení otázek pro znalce ve lhůtě 14 dnů. Dne 10. 10. 2023 byli Žalovaní urgováni a bylo žádáno připojení spisu , sp. zn., (bylo zjištěno, že je u zdejšího soudu), dne 26. 10. 2023 byl spis , sp. zn., žádán od zdejšího soudu (bez úspěchu). Dne 6. 11. 2023 bylo ústní jednání z důvodu nezpracovaného posudku odročeno na neurčito. Usnesením ze dne 20. 12. 2023, které nabylo právní moci dne 18. 1. 2024, byl ustanoven znalec (fyzická osoba z , nemocnice, ) ke zpracování posudku ve lhůtě 120 dnů od doručení spisu. Žalovaným bylo v usnesení uloženo složit ve lhůtě 15 dnů od právní moci usnesení zálohu na znalečné ve výši 10 000 Kč. Žalovaní v podání došlém soudu dne 11. 1. 2024 namítali předčasnost zpracování posudku, když v řízení dosud nebylo zjišťováno (IS v tomto směru ani ničeho netvrdí), jak se , osoba A, v rozhodné době choval, aby znalec mohl toto chování posoudit, a navrhovali, aby soud nezasílal spis znalci, nařídil ústní jednání a pokračoval v řízení směrem ke zjišťování těchto rozhodných skutečností. Za tím účelem Žalovaní prozatím odmítli složit předepsanou zálohu na znalečné. Podání bylo dne 15. 1. 2024 zasláno IS s výzvou k vyjádření ve lhůtě 3 týdnů, na toto vyjádření, které žádné nepřišlo, bylo vyčkáváno až do 6. 5. 2024, kdy byla věc přidělena jinému soudci. Dne 5. 6. 2024 bylo nařízeno ústní jednání na den 31. 7. 2024, toto bylo k žádosti IS došlé dne 15. 7. 2024, odůvodněné čerpáním dovolené, odročeno na den 16. 9. 2024. Z tohoto termínu pak bylo jednání k žádosti zástupce Žalovaných, odůvodněné kolizí jednání, odročeno na den 19. 9. 2024. Při jednání konaném dne 19. 9. 2024 soud vedl účastníky ke smírnému vyřešení věci, včetně předestření svého právního názoru na věc, načež účastníci uzavřeli smír, dle kterého byli Žalovaní povinni zaplatit IS společně a nerozdílně částku 20 000 Kč a žádný z účastníků nepožadoval náhradu nákladů řízení. Usnesením vyhlášeným při jednání soud takto uzavřený smír účastníků schválil. Písemné vyhotovení usnesení bylo vypraveno dne 19. 9. 2024 a dne 26. 9. 2024 nabylo právní moci (zjištěno ze spisu , soud A, sp. zn. , sp. zn., ).

15. Dne 6. 12. 2010 došel , soud A, úmrtní list , osoba A, a usnesením ze dne 13. 12. 2010 bylo zahájeno dědické řízení a byl pověřen notář jako soudní komisař. Dne 14. 12. 2010 došla soudu přihláška pohledávky , právnická osoba, . ve výši 4 140 Kč. Dne 18. 1. 2011 provedl notář lustraci v evidenci závětí s negativním výsledkem. V únoru, březnu a dubnu byl opakovaně notářem předvoláván pozůstalý syn , jméno FO, k provedení předběžného šetření, , jméno FO, se ani jednou nedostavil. Dne 20. 6. 2011 byl k předběžnému šetření předvolán pozůstalý syn , osoba A, ml. a předběžné šetření pak za jeho účasti proběhlo dne 27. 6. 2011. Bylo uvedeno, že , osoba A, nezanechal vyjma vybavení domácnosti žádný majetek, náklady pohřbu hradil , jméno FO, . Dne 7. 7. 2011 sděloval notář mj. k řízení , sp. zn., , že dědické řízení není dosud pravomocně skončeno a dle dosavadních výsledků bude pravděpodobně zastaveno, a současně činil dotazy na , právnická osoba, a ČSOB. , právnická osoba, sdělila dne 10. 8. 2011 zůstatek na vkladní knížce , osoba A, ve výši 48,70 Kč, ČSOB sdělila dne 15. 8. 2011, že , osoba A, nebyl jejím klientem. Usnesením ze dne 26. 8. 2011, které téhož dne nabylo právní moci, byl nepatrný majetek , osoba A, (zůstatek na vkladní knížce, vybavení bytu, šatstvo) vydán , jméno FO, , který se postaral o pohřeb, a dědické řízení bylo zastaveno. Vyrozumění o výsledku dědického řízení bylo dne 30. 8. 2011 zasláno mj. k řízení , sp. zn., . Na podkladě shora uvedeného podnětu z řízení , sp. zn., ze dne 21. 12. 2011 bylo usnesením ze dne 21. 12. 2011 zahájeno řízení o dodatečném projednání dědictví po , osoba A, . Dne 23. 12. 2011 bylo nařízeno ústní jednání na den 19. 1. 2012, k jednání byli předvoláni oba pozůstalí synové. Dne 2. 1. 2012 došla notáři žádost , jméno FO, , zastoupeného advokátem , tituly před jménem, , jméno FO, , o dodatečné projednání dědictví ze dne 29. 12. 2011, ve které uváděl, že , osoba A, vedl u , soud A, několik aktivních soudních sporů, které dosud nejsou pravomocně ukončeny, např. , sp. zn., , , sp. zn., či , sp. zn., , a dále že , osoba A, vlastnil další nemovitý i movitý majetek v cizině. Dne 3. 1. 2012 žádal notář , soud A, o sdělení podrobnějších údajů o řízeních , sp. zn., a , sp. zn., , jakož i o případných dalších řízeních vedených , osoba A, . Dne 13. 1. 2012 došla notáři žaloba z posuzovaného řízení. Při jednání konaném dne 19. 1. 2012, ke kterému se , osoba A, ml. bez omluvy nedostavil, uvedl , jméno FO, , že by chtěl být v řízení zastoupen , tituly před jménem, , jméno FO, , který má též informace o řízeních vedených , osoba A, a o jeho majetku, který by se měl nacházet v cizině, a žádal i s ohledem na nepřítomnost , osoba A, ml. o odročení jednání na neurčito. Dne 23. 1. 2012 notář urgoval sdělení , soud A, stran řízení vedených , osoba A, , dne 24. 1. 2012 mu došlo sdělení stran řízení , sp. zn., a dne 1. 2. 2012 sdělení stran řízení , sp. zn., . Dne 8. 2. 2011 bylo nařízeno ústní jednání na den 28. 2. 2012, k jednání byli předvoláni oba pozůstalí synové. K nařízenému jednání se ani jeden z pozůstalých synů nedostavil, , osoba A, ml. se dostavil až v odpoledních hodinách, kdy již měl notář nařízeno jiné jednání, a této věci se tak nemohl věnovat. Dne 28. 2. 2012 bylo nařízeno ústní jednání na den 19. 3. 2012, k jednání byli předvoláni oba pozůstalí synové. K jednání konanému dne 19. 3. 2012 se dostavil pouze , osoba A, ml., který po zákonném poučení prohlásil, že dědictví neodmítá (a bylo mu téhož dne vystaveno potvrzení, že je dědicem , osoba A, ), a dále uvedl, že , osoba A, byl vlastníkem kompletního vybavení prodejny na masné výrobky, která se nacházela v předmětném domě, kdy toto vybavení bylo v rámci sporů o tuto nemovitost uzamčeno a následně (neznámo kam) odvezeno , jméno FO, (k tomu přislíbil notáři předložit listiny – dva protokoly sepsané Policií ČR). Pokud jde o majetek v zahraničí, uvedl , osoba A, ml., že manželka , osoba A, , která již zemřela, vlastnila nemovitosti na Slovensku, zda však byly tyto nemovitosti projednány v dědickém řízení a zda je zdědil , osoba A, , mu nebylo známo. Žádný jiný majetek , osoba A, v zahraničí mu nebyl znám. Dne 27. 3. 2012 zaslal notář , jméno FO, vyrozumění o dědickém právu a poučení o právu dědictví odmítnout, , tituly před jménem, , jméno FO, výzvu ke specifikaci uváděného movitého a nemovitého majetku , osoba A, v zahraničí a dále dotazy na Finanční úřad , adresa, , VZP ČR a OSSZ , adresa, . Finanční úřad , adresa, sdělil dne 30. 3. 2012, že , osoba A, má u něho přeplatek ve výši 1 595 Kč, VZP ČR dne 5. 4. 2012 a OSSZ , adresa, dne 10. 4. 2012 sdělily, že neevidují žádné pohledávky, ani závazky vůči , osoba A, . Dne 17. 4. 2012 notář urgoval , tituly před jménem, , jméno FO, . Dne 9. 5. 2012 došla notáři žádost , jméno FO, , zastoupeného , tituly před jménem, , jméno FO, , o prodloužení lhůty k vyjádření k případnému odmítnutí dědictví o 1 měsíc, odůvodněná jednak jeho pracovní neschopností, jednak tím, že ve věci dosud nebylo provedeno dostatečné šetření k majetku , osoba A, . Pro případ, že by mu lhůta nebyla prodloužena, , jméno FO, dědictví výslovně odmítl. Dne 29. 5. 2012 notář zaslal , jméno FO, /, tituly před jménem, , jméno FO, vyrozumění o prodloužení lhůty o 1 měsíc, tj. do 11. 6. 2012, a urgenci specifikace majetku , osoba A, v cizině, , osoba A, ml. výzvu k předložení přislíbených listin týkajících se vybavení prodejny , osoba A, a , jméno FO, výzvu ke sdělení, zda jím bylo skutečně vyklizeno vybavení prodejny , osoba A, a kde se tyto věci případně nacházejí. , jméno FO, sdělil dne 6. 6. 2012 notáři, že , osoba A, měl v jejich nemovitosti provozovnu naposledy v roce 2003, což lze ověřit na finančním úřadě. Podáním došlým notáři dne 11. 6. 2012 , jméno FO, dědictví odmítl. Dne 12. 7. 2012 notář opětovně urgoval , tituly před jménem, , jméno FO, stran specifikace majetku , osoba A, v zahraničí, zaslal , jméno FO, výzvu ke sdělení identifikačních a kontaktních údajů jeho dětí, které po jeho odmítnutí dědictví vstoupily do řízení na jeho místo, urgoval , osoba A, ml. o zaslání požadovaných listin a opětovně zaslal , jméno FO, výzvu ke sdělení, zda vyklizoval provozovnu , osoba A, a kde se tyto věci případně nacházejí. Následně notář telefonicky hovořil se žalobkyní, která uvedla, že v provozovně žádné věci nebyly, a byla vyzvána, aby toto sdělila notáři písemně, což přislíbila. Dne 25. 7. 2012 došly notáři od , osoba A, ml. dva protokoly o trestním oznámení ze srpna 2008, které podával v zastoupení , osoba A, poté, co žalobkyně a , jméno FO, měli násilně vniknout do provozovny , osoba A, a tuto vyklidit. Dne 25. 9. 2012 notář opětovně urgoval , tituly před jménem, , jméno FO, a dále urgoval , jméno FO, a , jméno FO, o sdělení požadovaného. Dne 15. 10. 2012 došlo notáři sdělení , jméno FO, , že provozovnu vyklidili poté, co , osoba A, a , osoba A, ml. ignorovali nařízení soudu k vyklizení. Komu patřily vyklizované věci, netuší, , osoba A, a , osoba A, ml. střídavě tvrdili, že se jedná o jejich věci, podle toho, jak se jim to právě hodilo v probíhajících soudních řízeních. Vyklizené věci byly uskladněny, v roce 2009 však byly zničeny při povodni a byly odvezeny na likvidaci do sběrného dvora. Dne 6. 11. 2012 bylo nařízeno ústní jednání na den 26. 11. 2012, k jednání byly předvolány , jméno FO, a , jméno FO, , dcery , jméno FO, zjištěné z Centrální evidence obyvatel. Dne 7. 11. 2012 notář od , osoba A, ml. v rámci jeho žádosti o sdělení stavu řízení ověřil, že , jméno FO, má pouze uvedené dvě dcery. Dne 26. 11. 2012 sdělil notáři telefonicky , tituly před jménem, , jméno FO, , že pozůstalé vnučky se k jednání z důvodu studia nedostaví a že notáři předloží plné moci k jejich zastupování. , tituly před jménem, , jméno FO, byl notářem současně opětovně vyzván k předložení listin týkajících se případného dalšího majetku , osoba A, . Dne 13. 12. 2012 bylo nařízeno ústní jednání na den 7. 1. 2012, k jednání byly předvolány obě pozůstalé vnučky. Dne 7. 1. 2013 sdělil notáři telefonicky , jméno FO, , že se pozůstalé vnučky k jednání opět nedostaví z důvodu studia a pobytu v zahraničí. Byl domluven nový termín jednání na den 28. 1. 2013 s tím, že pozůstalým vnučkám bude současně zasláno vyrozumění o dědickém právu písemně, což notář dne 7. 1. 2013 realizoval. K ústnímu jednání dne 28. 1. 2023 se ani jedna z pozůstalých vnuček nedostavila. Podáními došlými notáři dne 18. 2. 2013 obě vnučky dědictví odmítly. Dne 29. 3. 2013 bylo nařízeno ústní jednání na den 16. 4. 2013, k jednání byl předvolán pouze , osoba A, ml. Následně byl termín jednání k žádostem , osoba A, ml. posunut nejprve na den 18. 4. 2013 a následně na den 23. 4. 2013, kdy se jednání konalo. Věc byla projednána, , osoba A, ml. uváděl, že dle jeho informací měl mít , osoba A, pohledávku za ČSSZ z titulu nevyplacených důchodů, což notář přislíbil ověřit, a jednání bylo ukončeno s tím, že následně bude notářem vyhotoveno závěrečné usnesení o dědictví. Dne 23. 4. 2013 odeslal notář dotaz ČSSZ, která dne 2. 5. 2013 notáři sdělila, že eviduje nevyplacenou částku důchodu za říjen 2010 ve výši 9 240 Kč. Usnesením ze dne 22. 5. 2013 bylo potvrzeno nabytí veškerého dodatečně objeveného majetku [práva a povinnosti , osoba A, v řízeních vedených u , soud A, pod sp. zn. , sp. zn., , , sp. zn., (posuzované řízení), , sp. zn., a , sp. zn., , podnik , osoba A, zahrnující mj. přeplatek u Finančního úřadu , adresa, a nedoplatek důchodu u ČSSZ] , osoba A, ml. , Anonymizováno, , osoba A, ml. bylo dne 27. 5. 2013 telefonicky domluveno, že si přijde vyzvednout usnesení osobně, neučinil tak, proto mu bylo dne 11. 7. 2013 zasláno poštou. Usnesení nabylo právní moci dne 13. 8. 2013. Dne 19. 9. 2013 bylo notářem zasláno sdělení ke všem uvedeným řízením u , soud A, , že jediným dědicem a právním nástupcem , osoba A, je , osoba A, ml. (zjištěno ze spisu , soud A, sp. zn. , sp. zn. OS, ).

16. V dědickém řízení pak v roce 2017 proběhlo ještě další dodatečné projednání dědictví, a to stran spoluvlastnického podílu , osoba A, o velikosti id. ½ k předmětné nemovitosti, kdy vlastnictví bylo určeno rozsudkem , soud C, ze dne 21. 2. 2017, č. j. , Anonymizováno, . Údaje o průběhu tohoto dalšího dodatečného projednání dědictví již soud v odůvodnění tohoto rozsudku neuváděl, když toto řízení nemělo na průběh a délku posuzovaného řízení žádný vliv.

17. Kumulovaná průměrná roční míra inflace vyjádřená přírůstkem průměrného indexu spotřebitelských cen činila v ČR za roky 2011 až 2024 celkem 62,75 % (zjištěno ze sdělení Českého statistického úřadu – Výpisu ze statistického zjišťování ze dne 13. 1. 2025).

18. Stanoviskem ze dne 2. 5. 2019 žalovaná konstatovala, že v řízení vedeném u , soud A, pod sp. zn. , sp. zn., došlo k nesprávnému úřednímu postupu v podobě nepřiměřené délky řízení a přiznal žalobkyni a , jméno FO, zadostiučinění za každému ve výši 92 550 Kč (bylo tak plně vyhověno uplatněnému požadavku). , adresa, 550 Kč byla žalobkyni poukázána dne 6. 5. 2019 (zjištěno ze stanoviska č. j. MSP-2824/2017-ODSK-ODSK/9, bankovního výpisu).

19. Stanoviskem ze dne 3. 5. 2021 žalovaná opětovně konstatovala, že v řízení vedeném u , soud A, pod sp. zn. , sp. zn., došlo k nesprávnému úřednímu postupu v podobě nepřiměřené délky řízení a přiznala žalobkyni a , jméno FO, další zadostiučinění každému ve výši 31 364,50 Kč (bylo tak plně vyhověno uplatněnému požadavku). , adresa, 364,50 Kč byla žalobkyni poukázána dne 5. 5. 2021 (zjištěno ze stanoviska č. j. MSP-2891/2020-ODSK-ODSK/6, bankovního výpisu).

20. Žádostí ze dne 23. 11. 2022, došlou žalované dne 24. 11. 2022, uplatnila žalobkyně u žalované požadavek na zaplacení částky 335 000 Kč jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu z titulu nepřiměřené délky posuzovaného řízení, a to za dobu od 1. 2. 2005 do 1. 11. 2022, tj. 17 let a 9 měsíců. Žalovaná žádost vyřídila stanoviskem ze dne 12. 3. 2024, kterým konstatovala, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu v podobě nepřiměřené délky řízení a přiznala žalobkyni za dobu 16 let 1 měsíce (od 14. 1. 2008 do doby vydání stanoviska) trvání řízení ve vztahu k žalobkyni, fakticky však jen za 7 let a 7 měsíců trvání řízení ve vztahu k žalobkyni (po odečtu 3 let za přerušení řízení do skončení dědického řízení a 5 let a 6 měsíců za přerušení řízení do skončení řízení , sp. zn., , za které již byla žalobkyně odškodněna) zadostiučinění ve výši 74 063 Kč (15 000 Kč za rok, resp. 1 250 Kč za měsíc trvání řízení, se snížením na polovinu za první dva roky trvání řízení) (zjištěno ze žádosti, stanoviska č. j. MSP-2616/2022-ODSK-ODSK/5).

21. Žádostí ze dne 24. 10. 2024, došlou žalované téhož dne, uplatnila žalobkyně z důvodů následně uvedených v podané žalobě u žalované požadavek na zaplacení částky 240 057 Kč (po odpočtu již poskytnuté částky 74 063 Kč) jako dalšího zadostiučinění za nemajetkovou újmu z titulu nepřiměřené délky posuzovaného řízení. Žalovaná žádost vyřídila stanoviskem ze dne 3. 2. 2025, kterým z důvodů následně uvedených ve vyjádření k žalobě konstatovala, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu v podobě nepřiměřené délky řízení a přiznala žalobkyni další zadostiučinění ve výši 33 437 Kč (zjištěno ze žádosti, stanoviska č. j. MSP-2261/2024-ODSK-ODSK/5).

22. Stran tvrzení žalované o zadostiučinění, kterého se mělo žalobkyni dostat za nepřiměřené délky řízení vedených u , soud A, pod sp. zn. , sp. zn., a , sp. zn., , soud žádná skutková zjištění nečinil. Z provedeného dokazování vyplynulo, že tato řízení, přestože se zřejmě týkala stejných účastníků a dle spisových značek probíhala ve stejné době jako řízení posuzované, nijak průběh posuzovaného řízení neovlivňovala (soud v posuzovaném řízení si max. vyžádal spisy z těchto řízení k nahlédnutí, aniž by z těchto řízení vyvozoval pro posuzované řízení nějakých důsledků), a není tak důvodu zohledňovat zadostiučinění poskytnuté za jejich nepřiměřenou délku v úvahách stran zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení posuzovaného.

23. Obsahem spisu , soud A, sp. zn. , sp. zn., soud dokazování neprováděl, když mezi účastníky nebylo sporné, že posuzované řízení mělo být do skončení tohoto řízení přerušeno, že toto řízení bylo nepřiměřeně dlouhé a žalobkyni bylo poskytnuto zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřeno délkou tohoto řízení. Zásadní skutečnosti týkající se průběhu řízení , sp. zn., pak byly zjištěny z obsahu spisu posuzovaného řízení.

24. Takto zjištěný skutkový stav soud posoudil dle následujících ustanovení právních předpisů:

25. Dle § 5 zákona 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, nebo nesprávným úředním postupem.

26. Dle §§ 14, 15 OdpŠk se nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

27. Žalobkyně splnila podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu újmy způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem, představovanou předběžným uplatněním nároku u příslušného orgánu.

28. Dle § 13 OdpŠk odpovídá stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě (odst. 1). Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda (odst. 2).

29. Dle § 31a OdpŠk se bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu (odst. 1). Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo (odst. 2). V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména ka) celkové délce řízení,b) složitosti řízení,c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení,d) postupu orgánů veřejné moci během řízení ae) významu předmětu řízení pro poškozeného (odst. 3).

30. Posuzované řízení bylo zahájeno dne 1. 2. 2005 a bylo skončeno právní mocí usnesení o schválení smíru dne 26. 9. 2024. Řízení tedy trvalo celkem 19 let a téměř (bez 5 dnů) 8 měsíců, resp. téměř 236 měsíců. Uvedené však platí pouze pro osobu, která návrh na zahájení řízení podala a vystupuje v řízení jako navrhovatel, neboť od tohoto okamžiku čeká na rozhodnutí a může trpět pocitem nejistoty stran výsledku řízení. Vůči jiné osobě vystupující v řízení, typicky žalovaný, pak rozhodná doba začíná běžet nikoliv již od podání návrhu, ale až od okamžiku, kdy se o podání návrhu a existenci řízení dozví. Neví-li tato osoba o tom, že je vůči ní vedeno nějaké řízení, nemůže u ní logicky ani vzniknout nejistota, kdy a jak vůči ní bude o něčem rozhodnuto, a nemůže tak na její straně vznikat ani nemajetková újma. Ze spisu , soud A, vyplynulo, že žalobkyni (v posuzovaném řízení v postavení žalované) byla doručena žaloba spolu s platebním rozkazem až dne 22. 1. 2008, soud tak za období, po které mohla žalobkyně průběh řízení vnímat, a tento se jí mohl dotýkat, považoval dobu od 22. 1. 2008 do 26. 9. 2024, tj. dobu 16 let a 8 měsíců, resp. 200 měsíců.

31. Pokud jde o jednotlivá kritéria rozhodná pro posuzování délky řízení, má soud na základě učiněných zjištění za to, že posuzované řízení bylo po skutkové stránce složitější. V řízení musely být posouzeny jednak platnost smlouvy, kterou , osoba A, prodal ½ nemovitosti Žalovaným, jednak platnost odstoupení , osoba A, od této smlouvy (byla-li platně uzavřena), a to jako otázky předběžné pro posouzení vlastnického práva , osoba A, k ½ předmětné nemovitosti jako předpokladu jeho aktivní legitimace pro požadavek na vydání bezdůvodného obohacení. Otázka vlastnického práva byla věcně řešena v řízení , sp. zn., , do jehož skončení tak bylo posuzované řízení přerušeno. V řízení , sp. zn., však nakonec nebyla s ohledem na shora uvedené procení peripetie otázka vlastnictví vyřešena, a její řešení se tak vrátilo zpět do posuzovaného řízení. K rozsáhlejšímu skutkovému zjišťování pak ovšem s ohledem na účastníky uzavřený smír nedošlo. Potenciálně by též bylo nutno v posuzovaném řízení řešit existenci a obsah dohody spoluvlastníků o užívání nemovitosti. Složité bylo řízení po stránce procesní, kdy tuto složitost způsobilo zejména přerušení řízení. Ode dne 3. 2. 2011 (datum vydání usnesení, od kterého již soud nečinil úkony směřující ke skončení věci; právní moci usnesení nabylo dne 3. 3. 2011) do dne 16. 4. 2014 (právní moc usnesení o pokračování v řízení ze dne 26. 3. 2014), tj. po dobu 3 let a 2 měsíců, bylo řízení přerušeno do skončení dědického řízení po , osoba A, . Jak ovšem vyplynulo z provedeného dokazování, dědické řízení pravomocně skončilo již ke dni 13. 8. 2013 (vyrozumění zaslané dle obsahu dědického spisu notářem dne 19. 9. 2013 mj. ke spisové značce posuzovaného řízení nebylo do spisu posuzovaného řízení založeno) a od té doby soud jen spis lhůtoval a sledoval stav řízení , sp. zn., . Za relevantní dobu přerušení je tak možno vzít jen dobu 2 let a 6 měsíců, zbytek představují průtahy na straně soudu. Jelikož pak žalobkyně za dobu 1 roku tohoto přerušení odškodnění vůbec nepožadovala, zohlednil soud v procesní složitosti věci jen přerušení po dobu 1 roku a 6 měsíců. K procesní složitosti je nutno dále přičíst, že do 29. 10. 2014 se měl nový Žalobce vyjádřit k nesouhlasu Žalovaných s přerušením řízení do skončení řízení , sp. zn., , po urgenci bylo jeho vyjádření předloženo soudu až 12. 12. 2014, tj. za 1,5 měsíce, že ústní jednání nařízené na den 3. 8. 2022 bylo odročeno kvůli tomu, že nebyl k dispozici spis , Anonymizováno, (na jehož připojení trvali Žalovaní), na den 23. 11. 2022, tj. za 3,5 měsíce, že ústní jednání nařízené na den 31. 7. 2024 bylo z důvodu dovolené IS odročeno na den 16. 9. 2024, tj. za 1,5 měsíce, a že byly problémy s nalezením znaleckého ústavu, který by zpracoval posudek ke zdravotnímu stavu , osoba A, . Pokud jde o počet stupňů soudní soustavy a četnost rozhodování, tyto procesní složitost věci nijak zvlášť nezvyšovaly, když řízení probíhalo jen před , soud A, , adresa, , soud C, byl spis 2x předložen v době, která ještě nebyla relevantní pro žalobkyni), který ve věci samé vydal jen platební rozkaz a následně schválil smír účastníků, jinak se jeho rozhodovací činnost omezila na nijak časté a náročné procesní rozhodování [2x přerušení řízení, procesní nástupnictví, pokračování v řízení a ustanovení znalce; ostatní procesní rozhodování (neosvobození od soudních poplatků, zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku a rušení tohoto rozhodnutí) proběhlo ještě před dobou relevantní pro žalobkyni]. Pokud jde o přerušení řízení do pravomocného skončení řízení , sp. zn., , tj. dobu ode dne 15. 4. 2016 (datum vydání usnesení, od kterého již soud nečinil úkony směřující ke skončení věci; právní moci usnesení nabylo dne 24. 5. 2016) do dne 5. 10. 2020 (datum nabytí právní moci konečného rozhodnutí v řízení , sp. zn., ), tedy dobu 4 let a téměř 6 měsíců, soud je v procesní složitosti věci nezohledňoval, když žalobkyně za dobu 4 let a 6 měsíců tohoto přerušení odškodnění vůbec nepožadovala. Po právní stránce nebylo řízení nijak složité, jednalo se o běžný spor o vydání bezdůvodného obohacení.

32. Soud se pak zabýval i přiměřeností délky řízení vedených u , soud A, pod sp. zn. , sp. zn. OS, a , sp. zn., , do jejichž skončení bylo posuzované řízení přerušeno. Dle stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia NS sp. zn. Cpjn 206/2010 je pro účely posouzení, zda v řízení, které bylo přerušeno nebo ve kterém nebylo možno z jiného důvodu pokračovat, došlo k porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě ve smyslu § 13 odst. 1 věta druhá a třetí OdpŠk, třeba zkoumat, zda ve vedlejším řízení, které si nečinnost v původním řízení vynutilo, byla věc projednána v přiměřené lhůtě. Pokud tomu tak je, nelze učinit závěr o tom, že by z důvodu jeho nepokračování byla délka původního řízení nepřiměřená. Jestliže však délka vedlejšího řízení přiměřená není, a to z důvodů přičitatelných státu, tj. došlo-li ve smyslu § 13 odst. 1 věta druhá a třetí OdpŠk k porušení práva účastníků vedlejšího řízení na projednání věci v přiměřené lhůtě, promítá se tato skutečnost i do závěru o nepřiměřené délce původního řízení.

33. Řízení , sp. zn. OS, bylo zahájeno dne 13. 12. 2010 a pravomocně skončilo dne 26. 8. 2011 zastavením. Následně bylo znovu zahájeno stran dodatečného projednání dědictví dne 21. 12. 2011 a skončilo právní mocí usnesení o dodatečném projednání dědictví dne 13. 8. 2013. Řízení tedy trvalo 8,5 měsíců + 1 rok a 7,5 měsíců, tj. celkem , hodnota, roky a 4 měsíce, resp. téměř 28 měsíců.

34. Řízení , sp. zn. OS, nebylo po skutkové stránce nijak zvlášť složité, když nebyl zjištěn žádný rozsáhlý majetek , osoba A, . Složité však bylo po stránce procesní, kdy tato složitost byla způsobena zejména nespoluprací účastníků a dalších zúčastněných osob se soudním komisařem. , jméno FO, jako vypravitel pohřbu se na předvolání opakovaně nedostavil k předběžnému šetření, dostavil až , osoba A, ml., a to po 6 měsících vedení řízení. K ústnímu jednání nařízenému na den 28. 2. 2012 se ani jeden z pozůstalých synů nedostavil, a jednání tak bylo znovu nařízeno na den 19. 3. 2012, tj. za 3 týdny. K ústnímu jednání konanému dne 19. 3. 2012 se opět nedostavil , jméno FO, , tento a jeho právní zástupce pak přes opakované výzvy a urgence neposkytli notáři požadovanou součinnost, a nebylo tak tak nic zjištěno o tvrzeném majetku , osoba A, v cizině. , jméno FO, nejprve žádal o prodloužení lhůty k vyjádření se k dědickému právu a následně dědictví odmítl, a musely tak být zjišťovány jeho potomci, kteří do řízení vstoupili na jeho místo, k čemuž , jméno FO, opět neposkytl požadovanou součinnost. Zjištěné dcery , jméno FO, se pak opakovaně nedostavily k nařízenému ústnímu jednání a nakonec dědictví též odmítly. Drobná prodleva nastala i v poskytnutí součinnosti ze strany , jméno FO, stran majetku věcí tvořících vybavení provozovny/součást podniku , osoba A, . Ve věci rozhodoval 2x , soud A, o zahájení řízení a 2x soudní komisař konečným rozhodnutím. Po právní stránce nebylo řízení nijak zvlášť složité, jednalo se o standardní dědické řízení, ve kterém nebyla řešena žádná složitá právní otázka.

35. V postupu soudu/soudního komisaře v řízení , sp. zn. OS, nelze konstatovat žádné průtahy, naopak soudní komisař ve věci postupoval svižně a úkony prováděl v krátkých lhůtách.

36. Žalobkyně se řízení , sp. zn. OS, neúčastnila, a k jeho délce tak nijak nepřispěla.

37. Žalobkyně se řízení , sp. zn. OS, neúčastnila, a jeho předmět tak pro ni měl význam jen z hlediska vlivu tohoto řízení na průběh posuzovaného řízení. Takový význam soud i s ohledem na hodnocení významu předmětu posuzovaného řízení (viz dále) hodnotil jako běžný.

38. Na základě uvedených hledisek dospěl soud k závěru, že dobu řízení , sp. zn. OS, v délce 2 let a 4 měsíců lze právě s ohledem na výrazné procesní komplikace považovat za dobu přiměřenou, a že tedy v tomto řízení k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk nedošlo. Nelze tak konstatovat, že jen v důsledku přerušení do skončení řízení , sp. zn. OS, by mělo být posuzované řízení považováno za nepřiměřeně dlouhé.

39. Jinak je tomu ovšem u řízení , sp. zn., , stran kterého bylo mezi účastníky nesporným, že bylo nepřiměřeně dlouhé a že žalobkyni bylo poskytnuto zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou tohoto řízení. Jak však bylo uvedeno výše, žalobkyně za dobu 4 let a 6 měsíců, po kterou bylo posuzované řízení přerušeno do skončení řízení , sp. zn., , zadostiučinění nepožadovala, a ani stran řízení , sp. zn., tak nelze konstatovat, že jen v důsledku přerušení do jeho skončení by mělo být posuzované řízení považováno za nepřiměřeně dlouhé.

40. K uvedenému pak soud uvádí, že nepovažoval za správné odečíst od odškodňované doby posuzovaného řízení dobu, po kterou bylo posuzované řízení přerušeno do skončení řízení , sp. zn. OS, , jak požadovala žalovaná. V řízení nebylo tvrzeno, ani prokazováno, že by žalobkyně byla za délku řízení , sp. zn. OS, nějak odškodněna (jako tomu bylo u řízení , sp. zn., ), odškodněna navíc ani být nemohla, když nebyla jeho účastnicí. Nebylo tak namístě dobu přerušení do skončení tohoto řízení z odškodnění délky posuzovaného řízení zcela vyloučit, když odškodňována je zásadně vždy celá délka řízení (že žalobkyně z důvodu tohoto přerušení nepožadovala odškodnit 1 rok délky posuzovaného řízení, bylo věcí jejího rozhodnutí), a dobu přerušení (ve shora uvedeném rozsahu) proto soud zohlednil jen v kritériu procesní složitosti věci.

41. Pokud jde o postup orgánů veřejné moci (soudu), je nutno konstatovat, že posuzované řízení, resp. jeho část relevantní pro žalobkyni, byla zatížena celou řadou průtahů, které je nutno přičíst k tíži státu (další průtahy v řízení před lednem 2008 zde soud nezmiňuje a nehodnotí). Dne 18. 3. 2008 byl odpor Žalovaných proti platebnímu rozkazu zaslán Žalobci k vyjádření, žádné vyjádření nedošlo, a až dne 24. 10. 2008, tj. za 7 měsíců, byla zaslána urgence vyjádření. V této prodlevě, kdy urgování a vyčkávání vyjádření je v zásadě neúčelné a soud i bez vyjádření mohl a měl ve věci nařídit ústní jednání, je nutno spatřovat průtah cca 5 měsíců. Dne 19. 11. 2008 sdělil Žalobce, že se k odporu proti platebnímu rozkazu vyjádří co nejdříve, žádné vyjádření nedošlo, a až dne 24. 3. 2009, tj. za 4 měsíce, mu byla zaslána urgence vyjádření. Celou tuto prodlevu je ze stejného důvodu jako u předchozího bodu možno pro neúčelnost označit za průtah. Dne 15. 6. 2009 došlo soudu nesouhlasné vyjádření Žalovaných k návrhu na přerušení řízení do skončení řízení , sp. zn., , spis však byl až do 20. 12. 2010, tj. po dobu 1 roku a 6 měsíců, jen lhůtován a byl sledován stav řízení , sp. zn., , aniž by bylo rozhodnuto o přerušení řízení. V této prodlevě je nutno spatřovat průtah cca 1 rok a 4 měsíce bez ohledu na skutečnost, že vyčkání výsledku řízení , sp. zn., bylo důvodné. Dědické řízení po zemřelém , osoba A, pravomocně skončilo dne 13. 8. 2013, od té doby soud jen spis lhůtoval a sledoval stav řízení , sp. zn., a o procesním nástupnictví po zemřelém žalobci rozhodl až dne 26. 3. 2014 s právní mocí ke dni 16. 4. 2014, tj. rozhodl o procesním nástupnictví až 7,5 měsíců po pravomocném skončení dědického řízení. V této prodlevě je nutno spatřovat průtah cca 5-6 měsíců bez ohledu na skutečnost, že vyčkání výsledku řízení , sp. zn., bylo důvodné. Dne 12. 12. 2014 měl soud k dispozici stanoviska účastníků stran přerušení řízení do skončení řízení , sp. zn., (Žalobce navrhoval, Žalovaní nesouhlasili), spis však byl až do 15. 4. 2016, tj. po dobu 1 roku a 4 měsíců jen lhůtován a byl sledován stav řízení , sp. zn., , aniž by bylo rozhodnuto o přerušení řízení. V této prodlevě je nutno spatřovat průtah cca 1 rok a 2 měsíce bez ohledu na skutečnost, že vyčkání výsledku řízení , sp. zn., bylo důvodné. V době od 6. 10. 2020 (pravomocné skončení řízení , sp. zn., ) do 22. 7. 2021 (výzva IS, zda trvá na podané žalobě – správně měla být IS vyzvána, zda navrhuje pokračování v řízení s tím, že v takovém případě se stává účastníkem namísto Žalobce – pozn. soudu), tj. podobu 9,5 měsíců, byl spis nesprávně lhůtován pro přerušení řízení kvůli konkursu Žalobce, kdy účastníci byli nesprávně poučeni o možnostech pokračování v přerušeném řízení dle § 264 insolvenčního zákona. Tuto prodlevu je nutno celou přičíst k tíži státu. Dne 14. 9. 2021 navrhla IS pokračování v řízení a dne 30. 11. 2021 bylo nařízeno ústní jednání na den 29. 4. 2022, tj. na dobu 7,5 měsíců po dojití návrhu na pokračování, mezi tím bylo vydáno jen zbytečné usnesení o pokračování v řízení, když v řízení se pokračovalo okamžikem dojití návrhu IS. V této prodlevě je nutno i s ohledem na dosavadní délku řízení nutno spatřovat průtah cca 5 měsíců. Až při ústním jednání konaném 23. 11. 2022 byla IS vyzvána k doplnění tvrzení a návrhů důkazů stran specifikace uplatňované částky a specifikace bytů a nebytových prostorů, z jejichž pronájmu mělo Žalovaným vzniknout bezdůvodné obohacení, a za účelem splnění této výzvy bylo jednání odročeno na den 3. 2. 2023, tj. za více než 2 měsíce. Jelikož absence těchto rozhodných tvrzení a návrhů důkazů byla zřejmá již z podané žaloby a výzva (minimálně stran tvrzení) měla být učiněna ještě před vydáním platebního rozkazu, je nutno celou tuto prodlevu přičíst k tíži státu. Ústní jednání konaném dne 8. 3. 2023 bylo odročeno za účelem zpracování znaleckého posudku, znalec však byl ustanoven až usnesením ze dne 20. 12. 2023, tj. za 9,5 měsíců. Přestože byly určité problémy s nalezením znalce, je nutno v této prodlevě spatřovat průtah min. 4 měsíce. Dne 18. 1. 2024 nabylo právní moci usnesení o ustanovení znalce, spis však nebyl znalci odeslán a dne 5. 6. 2024 bylo nařízeno ústní jednání na den 31. 7. 2024, tj. za 6,5 měsíců. V této prodlevě je i s ohledem na dosavadní délku řízení nutno spatřovat průtah cca 3-4 měsíce, přičemž skutečnost, že v daném období došlo ke změně vyřizujícího soudce, na uvedeném závěru ničeho nemění. Soudu je pak nutno vyčíst i určitou nekoncentrovanost ve fázi věcného projednávání žaloby, když minimálně třetí a čtvrté nařízené ústní jednání nebylo z jeho strany řádně připraveno a kromě přednesu žaloby a vyjádření k ní se při těchto jednáních ničeho dalšího nedělo.

42. Pokud jde o jednání žalobkyně, resp. Žalovaných, tito svým postupem k délce řízení též dílčím způsobem přispěli. Dne 22. 4. 2009 jim bylo doručeno vyjádření Žalobce k odporu proti platebnímu rozkazu s návrhem na přerušení řízení s výzvou k vyjádření ve lhůtě 1 měsíce, vyjádření však soudu po urgenci předložili až dne 18. 6. 2009, tj. s měsíční prodlevou. Těsně před ústním jednáním konaným dne 29. 4. 2022 Žalovaní doplnili svou procesní obranu, se kterou byla IS seznámena až při konaném ústním jednání, byla jí poskytnuta lhůta k zaujetí stanoviska a za tím účelem bylo ústní jednání odročeno na den 3. 8. 2022, tj. za 3 měsíce. Uvedené prodlevy jsou však v kontextu celkové doby řízení naprosto zanedbatelné, a soud tak přispění žalobkyně k délce řízení hodnotil jako neutrální.

43. Konečně pokud jde o význam předmětu řízení pro poškozeného, tento soud hodnotil jako běžný. Předmětem posuzovaného řízení byl spor o peněžité plnění, a nejednalo se tak o řízení s typově zvýšeným významem předmětu řízení, za jaká jsou judikaturou považována řízení trestní, opatrovnická, ve věcech osobního stavu apod. Předmětem řízení nebyla ani závratně vysoká částka (přihlédne-li se k narostlému příslušenství a nákladům řízení, byla nakonec předmětem řízení částka okolo 420 tis. Kč), kdy by hrozba jejího zaplacení měla mít pro žalobkyni existenční význam.

44. Na základě všech popsaných hledisek, která lze (postup soudu) či nelze (složitost řízení) přičítat státu, dospěl soud k závěru, že (pro žalobkyni relevantní) dobu řízení v délce 16 let a 8 měsíců nelze považovat za dobu přiměřenou, a že tedy došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk. To ostatně nebylo mezi účastníky ani sporným.

45. Uvedený nesprávný úřední postup pak byl způsobilý vyvolat na straně žalobkyně nemajetkovou újmu, kdy vznik takové újmy představované stavem nejistoty, do níž byl poškozený v důsledku nepřiměřeně dlouze vedeného řízení uveden a v níž byl tak udržován, se předpokládá (viz např. usnesení NS sp. zn. 30 Cdo 3007/2010). Žádné skutečnosti, které by uvedenou domněnku měly vyvrátit, žalovaná v řízení neuvedla, naopak vznik újmy na straně žalobkyně uznávala a tuto (dle svého přesvědčení dostatečně) odčinila.

46. Soud pak má opět ve shodě s oběma účastníky za to, že za předmětnou nemajetkovou újmu je namístě poskytnout zadostiučinění v penězích, když pouhé konstatování porušení práva se s ohledem na celkovou dobu řízení a trvání stavu nejistoty nejeví jako přiměřené a dostačující. Při stanovení výše tohoto zadostiučinění soud vyšel ze stanoviska NS sp. zn. Cpjn 206/2010, kdy dle názoru soudu již není možné vyjít při stanovení základní částky z částky na spodní hranici rozpětí uvedeného v odkazovaném stanovisku, neboť délka posuzovaného řízení již byla výrazně nepřiměřená, přestože se ještě nejednalo o délku extrémní (20 a více let). Soud by tak za přiměřenou považoval částku 18 000 Kč za rok trvání řízení. Částky stanovené odkazovaným stanoviskem NS, tj. 15 000 Kč až 20 000 Kč za jeden rok řízení, resp. 1 250 Kč až 1 667 Kč za jeden měsíc řízení, však soud považuje za již neodpovídající poměrům v České republice. Soudu je známa judikatura NS a Ústavního soudu, dle které nemá inflace na výši (přiměřenost) poskytovaného zadostiučinění vliv, je však přesvědčen, že by předmětná otázka měla být posuzována jinak. Stanovisko NS bylo přijato před 14 lety, tj. za zcela jiné ekonomické situace, zejména pokud jde o cenovou úroveň (došlo k nárůstu celkově přes 50 %), a částky v něm stanovené již neodpovídají současné ekonomické realitě, když v mezidobí došlo k výraznému snížení hodnoty peněz. Na změnu ekonomických poměrů tak musí reagovat i rozhodovací praxe v oblasti zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem v podobě nepřiměřené délky řízení tak, aby poskytovanému zadostiučinění byla zachována jeho satisfakční funkce. Nemajetkovou újmu jako zásah do nemateriální sféry života poškozeného nelze nahradit (nepřipadá do úvahy uvedení v předešlý stav, ani poskytnutí ekvivalentu v penězích), tuto újmu lze jen (nikdy dokonale) odčinit. Přiznané zadostiučinění má poškozenému poskytnout zdroj, aby si mohl pořídit něčeho penězi ocenitelného (a uhraditelného), co oproti vytrpěnému příkoří přinese do imateriální sféry jeho života určitou „dávku radosti“, způsobilé alespoň částečně odčinit utrpěnou újmu. Je-li pak při stejné vytrpěné újmě (odškodňovaná nemajetková újma z titulu nepřiměřené délky řízení je povahou a obsahem stejná jako v roce 2011) ona pořiditelná „dávka radosti“ v důsledku ekonomického vývoje společnosti oproti roku 2011 menší, ztrácí poskytované zadostiučiní svou satisfakční funkci a vytváří nedůvodné rozdíly mezi poškozenými z roku 2011 a z doby současné. Proto by měla výše přiznaného zadostiučinění vývoj ve společnosti reflektovat. Takový postup ostatně není soudní praxi, anebo i právní úpravě cizí, když i při odškodňování jiných újem jsou výše poskytovaných náhrad či zadostiučinění přizpůsobovány aktuální ekonomické situaci (viz např. mechanismy stanovení hodnoty bodu a výchozí rámcové částky v Metodice Nejvyššího soudu k náhradě za bolest a ztížení společenského uplatnění dle § 2958 o. z., anebo valorizace výší náhrad za ztrátu na výdělku či na služebním platu prováděné nařízeními vlády dle § 271u odst. 2 zákoníku práce a § 127 odst. 3 zákona o vojácích z povolání). Veden uvedenou úvahou by tak soud považoval za odpovídající vycházet z rozmezí uvedeného v odkazovaném stanovisku navýšeného o 50 %, tj. z částek 22 500 Kč až 30 000 Kč za rok řízení, což by pak (s ohledem na výše uvedené) v nyní posuzované věci představovalo základní částku 27 000 Kč za rok trvání řízení (18 000 Kč x 1,5). Jelikož však žalobkyně požadovala „jen“ částku 20 000 Kč za rok trvání řízení (proti které ani žalovaná ničeho nenamítala), soud tento požadavek respektoval a uvedené inflační znehodnocení promítl jen do zvýšení jinak zvažované základní částky na 20 000 Kč za rok, resp. 1 667 Kč za měsíc řízení, redukovaných na ½ za první dva roky trvání řízení.

47. Uvedeným způsobem stanovenou základní částku zadostiučinění pak soud modifikoval dle jednotlivých kritérií upravených v § 31a odst. 3 OdpŠk, pro které lze základní částku zvýšit či snížit. Z hlediska popsané složitosti věci soud snížil základní částku o 15 % (10 % za procesní složitost ve shora uvedeném zohlednitelném rozsahu, 5 % za skutkovou složitost). Z důvodu popsaného postupu soudu v posuzovaném řízení, který měl na celkovou dobu řízení výrazně negativní vliv, který ne dostatečně kompenzuje skutečnost, že je odškodňována celá doba řízení, nejenom doba průtahů, soud zvýšil základní částku o 10 %). Z hlediska přispění žalobkyně k délce řízení, ani z důvodu významu předmětu řízení pro žalobkyni pak soud základní částku nijak nemodifikoval.

48. Vedle kritérií výslovně zmíněných v § 31a odst. 3 OdpŠk, který obsahuje výčet toliko demonstrativní, zohlednil soud při stanovení výše zadostiučinění i skutečnost, že újma, která měla žalobkyni z nepřiměřené délky posuzovaného řízení vznikat, musela být do jisté míry sdílena s , jméno FO, . Žalobkyně a , jméno FO, jsou manželé, v řízení byl vůči nim uplatňován společný nárok, byli zastoupeni stejným právním zástupcem a jejich postup v řízení byl koordinovaný, resp. činili společné procesní úkony. Význam řízení a vznikající nemajetkovou újmu tak dle názoru soudu nelze přičítat každému z nich v plném rozsahu stejně, jako by tíhu nepřiměřeně dlouho trvajícího řízení nesl sám. Z hlediska sdílení újmy tak soud snížil základní částku o 20 % (soud takto postupoval stejně jako v řízení vedeném u něho pod sp. zn. 11 C 141/2022, ve kterém byl projednáván nárok , jméno FO, na zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení vedeného u , soud A, pod sp. zn. , sp. zn., a ve kterém bylo zadostiučinění stejným způsobem kráceno pro sdílení jeho újmy se žalobkyní).

49. Soud tedy uzavřel, že by základní částka odškodnění měla být snížena o 25 %. Na základě takového závěru pak soud považoval za důvodný požadavek na poskytnutí zadostiučinění ve výši 151 280 Kč (po zaokrouhlení) vypočtený následovně: 133 (měsíců řízení požadovaných žalobkyní k odškodnění) x 1 667 Kč (za 1 měsíc řízení) – 12 x 1 667 Kč (modifikace na ½ za první dva roky řízení) = 201 707 Kč x 0,75 (snížení o 25 %). Jelikož žalobkyně na zadostiučinění za nemajetkovou újmu dosud obdržela jen částku 107 500 Kč, shledal soud její žalobu důvodnou do částky 43 780 Kč, do které jí vyhověl, a ve zbylém požadavku na zaplacení částky 41 925 Kč ji jako nedůvodnou zamítl.

50. Pokud jde o požadované příslušenství, žalovaná se nezaplacením předmětné částky do dne splatnosti dostala do prodlení, a vznikla jí tak povinnost platit vedle jistiny též úroky z prodlení, a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaná se dostala do prodlení uplynutím 6 měsíců od uplatnění nároku, kdy dle § 15 odst. 1 OdpŠk přizná-li ústřední orgán náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku. S ohledem na znění citovaného ustanovení stojí soudní judikatura (viz stanovisko NS sp. zn. Cpjn 206/2010 a tam odkazovaná judikatura) na konstantním závěru, že stát se ocitá v prodlení s náhradou škody způsobené nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím teprve marným uplynutím šestiměsíční lhůty určené k předběžnému projednání nároku, jež začíná běžet ode dne uplatnění nároku poškozeným u příslušného úřadu. Teprve ode dne následujícího po uplynutí této lhůty jej stíhá povinnost zaplatit úrok z prodlení, kdy uplatněním je okamžik doručení žádosti žalobce o náhradu škody (újmy) žalované. Žádost žalobkyně byla doručena žalované dne 24. 10. 2024 a lhůta 6 měsíců skončila dne 24. 4. 2025. Soud tak považoval požadavek žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení za důvodný až ode dne 25. 4. 2025, od kterého žalobkyni požadované právo na zaplacení úroku z prodlení přiznal, a ve zbytku žalobu jako nedůvodnou zamítl.

51. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř., když s ohledem na výsledek řízení, kdy žalobkyně dosáhla satisfakce uložením povinnosti žalované poskytnout jí zadostiučinění za nemateriální újmu, lze na ni ve smyslu zásad úspěchu ve věci pohlížet obdobně, jako by byla plně úspěšná, byť jí nebylo přiznáno jím požadované plnění v plné výši (viz např. usnesení NS sp. zn. 30 Cdo 2707/2013). Žalobkyni, která byla v řízení právně zastoupena, přiznal soud náhradu nákladů řízení v celkové výši 14 396 Kč, která je tvořena- zaplaceným soudním poplatkem dle položky č. 8a Sazebníku soudních poplatků ve výši 2 000 Kč,- 1x odměnou právního zástupce za 1 úkon právní služby vykonaný do 31. 12. 2024 (převzetí a příprava zastoupení) dle § 7 bodu 5. advokátního tarifu ve výši 3 100 Kč, když za tarifní hodnotu byla dle § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu, ve znění účinném do 31. 12. 2024, vzata částka 50 000 Kč,- 1x odměnou právního zástupce za jeden úkon právní služby vykonaný v roce 2025 (sepis žaloby) dle § 7 bodu 5. advokátního tarifu sníženou o 20 % dle § 12 odst. 4 advokátního tarifu ve výši 2 288 Kč, když za tarifní hodnotu byla dle § 9a odst. 2 písm. a) advokátního tarifu, ve znění účinném od 1. 1. 2025, vzata přiznaná částka 43 780 Kč,- 1x odměnou právního zástupce za 1 úkon právní služby vykonaný v roce 2025 (účast na jednání soudu dne 10. 9. 2025) dle § 7 bodu 5. advokátního tarifu ve výši 2 860 Kč, když za tarifní hodnotu byla dle § 9a odst. 2 písm. a) advokátního tarifu, ve znění účinném od 1. 1. 2025, vzata přiznaná částka 43 780 Kč,- paušální náhradou hotových výdajů právního zástupce za 1 úkon právní služby vykonaný do 31. 12. 2024 dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, ve znění účinném do 31. 12. 2024, ve výši 300 Kč,- paušální náhradou hotových výdajů právního zástupce za 2 úkony právní služby vykonané v roce 2025 dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, ve znění účinném od 1. 1. 2025, v celkové výši 900 Kč (2x 450 Kč),- náhradou cestovného za cesty vozidlem ze sídla právního zástupce do sídla soudu a zpět dne 10. 9. 2025, tj. za požadovaných 226 km (nejrychlejší cesta dle www.mapy.cz měří 117,1 km) při kombinované spotřebě 9,4 litrů nafty/100 km, dle § 156 a násl. zákoníku práce a vyhlášky č. 475/2024 Sb. ve výši 2 048 Kč,- náhradou za promeškaný čas při cestách vozidlem ze sídla právního zástupce do sídla soudu a zpět dne 10. 9. 2025, tj. za 6x ½hod. (nejrychlejší cesta vozidlem trvá dle www.mapy.cz 1 hodinu a 26 minut) po 150 Kč dle § 14 advokátního tarifu, ve znění účinném od 1. 1. 2025, v celkové výši 900 Kč (6x z 150 Kč).Zástupce žalobkyně není plátcem DPH.

52. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud částečně zohlednil shora uvedenou námitku žalované, že žalobkyně a , jméno FO, sice uplatnili své nároky v samostatných odškodňovacích řízeních, tyto nároky však vycházely ze stejného skutkového základu a žalobkyně a , jméno FO, byli v řízeních zastoupeni advokáty ze stejné advokátní kanceláře, a to snížením nahrazované odměny právního zástupce za sepis žaloby o 20 % dle § 12 odst. 4 advokátního tarifu. Soudu je z jeho činnosti známo, že žaloby podané žalobkyní a , jméno FO, byly téměř identické, soud tak posoudil předmětný úkon obdobně jako společný úkon právní služby vykonaný při zastupování dvou účastníků. Ostatní úkony (převzetí a příprava zastoupení a účast při jednání soudu) proběhly samostatně při zastupování žalobkyně.

53. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 částí věty za středníkem o. s. ř., když soudu je z jeho činnosti známo, že uvedená lhůta odpovídá technickoorganizačním podmínkám čerpání peněžních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se organizační složka státu vystupující v řízení za žalovanou řídí.