11 C 125/2019

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Trepkou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa žalobce proti žalovanému: osobní údaje žalovaného sídlem adresa o zaplacení 9 436 591 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba s tím, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 9 436 591 Kč s úrokem z prodlení ve výši 26 % ročně z částky 302 148 Kč od 1. 1. 1998 do zaplacení, 26 % ročně z částky 333 913 Kč od 1. 1. 1999 do zaplacení, 26 % ročně z částky 358 774 Kč od 1. 1. 2000 do zaplacení, 26 % ročně z částky 366 625 Kč od 1. 1. 2001 do zaplacení, 26 % ročně z částky 398 223 Kč od 1. 1. 2002 do zaplacení, 26 % ročně z částky 428 179 Kč od 1. 1. 2003 do zaplacení, 26 % ročně z částky 449 588 Kč od 1. 1. 2004 do zaplacení, 26 % ročně z částky 478 597 Kč od 1. 1. 2005 do zaplacení, 26 % ročně z částky 501 649 Kč od 1. 1. 2006 do zaplacení, 26 % ročně z částky 535 753 Kč od 1. 1. 2007 do zaplacení, 26 % ročně z částky 575 202 Kč od 1. 1. 2008 do zaplacení, 26 % ročně z částky 624 702 Kč od 1. 1. 2009 do zaplacení, 26 % ročně z částky 643 215 Kč od 1. 1. 2010 do zaplacení, 26 % ročně z částky 660 727 Kč od 1. 1. 2011 do zaplacení, 26 % ročně z částky 680 604 Kč od 1. 1. 2012 do zaplacení, 26 % ročně z částky 699 564 Kč od 1. 1. 2013 do zaplacení, 26 % ročně z částky 699 564 Kč od 1. 1. 2014 do zaplacení, 26 % ročně z částky 699 567 Kč od 1. 1. 2015 do zaplacení, 9,25 % ročně z částky 5 524 290 Kč od 9. 4. 2009 do zaplacení, 8,5 % ročně z částky 209 705 Kč od 4. 9. 2009 do zaplacení, 8 % ročně z částky 660 727 Kč od 1. 1. 2010 do zaplacení, 7,75 % ročně z částky 680 604 Kč od 1. 1. 2011 do zaplacení, 7,75 % ročně z částky 699 564 Kč od 1. 1. 2012 do zaplacení, 7,05 % ročně z částky 699 564 Kč od 1. 1. 2013 do zaplacení, 7,05 % ročně z částky 699 567 Kč od 1. 1. 2014 do zaplacení, 8,05 % ročně z částky 36 659 581 Kč od 14. 12. 2016 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 300 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se žalobou došlou soudu dne 2. 12. 2019 ve spojení s následně provedenými změnami a doplněními domáhal na žalovaném zaplacení částky 9 436 591 Kč s příslušenstvím jako náhrady škody, která mu měla být způsobena nesprávným úředním postupem soudů. K nesprávnému úřednímu postupu mělo dojít v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 2 (dále jen„ OS Praha 2“) pod sp. zn. [spisová značka] a následně u Městského soudu v Praze (dále jen„ MS Praha“) pod sp. zn. [spisová značka], kdy nesprávný úřední postup měl spočívat v tom, že soudy (stručně řečeno) v tomto řízení věcně neposuzovaly nároky, které byly projednávány v dřívějších řízeních u Okresního soudu v Domažlicích (dále jen„ OS [obec]“) a žalobci z titulu náhrady škody nepřiznaly plnění, které mu bylo upřeno nesprávnými rozhodnutími OS [obec] v dřívějších řízeních, včetně toho, že OS Praha 2 a MS Praha nepřipustily změnu/rozšíření žaloby. Dále pak mělo dojít k nesprávnému úřednímu postupu v řízení vedeném u OS [obec] pod sp. zn. [spisová značka], kdy tento nesprávný úřední postup měl spočívat v tom, že (stručně řečeno) OS [obec] v uvedeném řízení nevydal rozsudek ve prospěch žalobce dle zákona č. 229/1991 Sb.

2. Žalovaný žalobou uplatněný nárok neuznal a navrhl zamítnutí žaloby. Žalovaný potvrdil, že u něho žalobce dne 13. 6. 2016 (žádostí ze dne 6. 6. 2016) uplatnil z titulu nesprávného úředního postupu OS Praha 2 v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka] nárok na náhradu škody ve formě ušlého zisku ve výši 9 436 591 Kč s příslušenstvím. K projednání žádosti žalobce došlo dne 5. 9. 2017. Žalovaný žádost žalobce neseznal důvodnou, neboť žalobce se dožaduje přezkoumání rozhodování nezávislého soudu, do jehož nestrannosti a nezávislosti nesmí nikdo zasahovat. Dále žalobce uplatnil shodný nárok dne 14. 4. 2019. Žalovaný vydal stanovisko, ve kterém konstatoval, že se jedná o shodnou žádost, která již byla projednána, žalovaný na výše uvedeném stanovisku ze dne 5. 9. 2017 i nadále setrvává a odkázal na nynější soudní řízení. Po konstatování podmínek odpovědnosti státu za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem a nezákonným rozhodnutí dle zákona č. 82/1998 Sb. žalovaný uvedl, že žalobce se svou žalobou domáhá přezkoumání postupu, který přímo vedl k vydání rozhodnutí. Z toho důvodu je nutno věc posoudit jako nárok z titulu nezákonného rozhodnutí. K tomu žalovaný namítl, že nemůže posuzovat správnost skutkových zjištění nebo nesprávnost právního posouzení věci, ani posuzovat předpoklady pro vydání rozhodnutí. Jde totiž o rozhodovací činnost soudu, která přímo vede k vydání rozhodnutí. Do rozhodovací činnosti soudu nemůže Ministerstvo spravedlnosti ČR žádným způsobem zasahovat, neboť soudní moc vykonávají jménem republiky nezávislé soudy, resp. nezávislí soudci, a tuto jejich nestrannost a nezávislost nesmí nikdo (tj. ani žalovaný) ohrožovat. Přezkoumání soudních rozhodnutí z hlediska jejich věcné správnosti a souladu se zákonem, je možné pouze na základě podaných řádných nebo mimořádných prostředků, o nichž rozhoduje nadřízený soud. V napadeném řízení bylo rozhodnuto o zamítnutí žaloby rozsudkem ze dne 2. 12. 2014. Proti rozhodnutí podal žalobce řádný opravný prostředek. MS Praha jako soud odvolací rozhodl rozsudkem ze dne 21. 5. 2015 tak, že se rozsudek soudu I. stupně potvrzuje. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 16. 6. 2015. Následně bylo podáno žalobcem dovolání, které bylo usnesením ze dne 23. 2. 2016 odmítnuto. V daném případě tedy nedošlo ke zrušení již vydaného rozhodnutí, a nelze tak shledat existenci odpovědnostního titulu. Nadto žalovaný namítl, že k pravomocnému skončení posuzovaného řízení u OS Praha 2 došlo dne 16. 6. 2015. Žádost o odškodnění byla žalovanému doručena dne 13. 6. 2016 a žaloba v nyní projednávané věci byla podána dne 2. 12. 2019. Uplatněný nárok je tak promlčen a žalovaný vznesl námitku promlčení.

3. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující skutková zjištění:

4. Žalobou došlou OS Praha 2 dne 4. 10. 2011 se žalobce domáhal vůči České republice – Ministerstvu spravedlnosti (dále jen„ Žalovaný“) zaplacení částky 6 359 832 Kč s příslušenstvím jako náhrady škody – ušlého zisku, kdy titulem pro uplatnění nároku měla být řízení vedená u OS [obec] pod sp. zn. [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka] a [spisová značka]. Při ústním jednání konaném dne 30. 4. 2013 soud nepřipustil změnu žaloby (její rozšíření), kdy měl znít žalobní požadavek na zaplacení částky 7 663 728 Kč s příslušenstvím. Podáními došlými soudu ve dnech 14. 11. a 21. 11. 2013 žalobce svůj žalobní požadavek rozšiřoval nejprve na částku 8 737 027 Kč s příslušenstvím a poté na částku 9 436 591 Kč s příslušenstvím. Při ústním jednání konaném dne 2. 12. 2014 soud změny/rozšíření žaloby nepřipustil. Při stejném jednání pak byl vyhlášen rozsudek, kterým byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta. Dle odůvodnění rozsudku byl žalobou uplatněný nárok posuzován jako nárok na náhradu škody – ušlého zisku, která měla žalobci vzniknout v důsledku nesprávného úředního postupu – nepřiměřené délky shora uvedených řízení u OS [obec]. Soud po provedeném dokazování uzavřel, že ani v jednom ze žalobcem označených řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu v podobě nepřiměřené délky řízení a dále že zde absentuje příčinná souvislost mezi tvrzeným nesprávným úředním postupem (pokud by k němu skutečně došlo) a žalobcem tvrzenou škodou v podobě ušlého zisku. Ve vztahu k řízení sp. zn. [spisová značka] pak soud shledal důvodnou i Žalovaným vznesenou námitku promlčení. V podání došlém soudu dne 24. 2. 2015, kterým žalobce doplňoval své odvolání proti vydanému rozsudku, žalobce opětovně rozšiřoval svůj žalobní požadavek na částku 9 436 591 Kč s příslušenstvím. Rozsudkem MS Praha ze dne 21. 5. 2015 nebyla připuštěna žalobcem provedená změna/rozšíření žaloby a byl potvrzen odvoláním napadený rozsudek soudu prvého stupně. Usnesením Nejvyššího soudu ČR (dále jen„ NSČR“) ze dne 23. 3. 2016 bylo odmítnuto žalobcovo dovolání jako nepřípustné. Ústavní soud žádal dne 15. 3. 2017 o zapůjčení spisu k řízení o ústavní stížnosti žalobce vedenému pod sp. zn. II. ÚS 1277/16 (zjištěno ze spisu OS Praha 2 sp. zn. [spisová značka]).

5. Usnesením Ústavního soudu ze dne 26. 4. 2017 byla ústavní stížnost žalobce podaná proti rozhodnutím soudů všech třech stupňů v řízení vedeném u OS Praha 2 pod sp. zn. [spisová značka] odmítnuta jako zjevně neopodstatněná (zjištěno z usnesení ze dne 26. 4. 2017, sp. zn. II. ÚS 1277/16).

6. Žalobou došlou OS [obec] dne 2. 9. 1996 se žalobce domáhal vůči [anonymizována tři slova] ve [obec] zaplacení částky 736 406,10 Kč z titulu majetkového podílu z transformace zemědělského družstva, kdy pohledávka z uvedeného titulu byla na žalobce postoupena. Rozsudkem ze dne 21. 11. 1996 byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta. Soud nárok posuzoval dle zákona č. 42/1992 Sb., o úpravě majetkových vztahů a vypořádání majetkových nároků v družstvech, a dospěl k závěru, že pohledávka žalobce (jejíž existenci nezpochybňoval) dosud není splatná, a žaloba je tak předčasná. K odvolání žalobce byl rozsudek soudu prvého stupně potvrzen rozsudkem [název soudu] ze dne 17. 7. 1997 ve spojení s opravným usnesením ze den 15. 8. 1997. Žalobcem podané dovolání bylo zamítnuto rozsudkem NSČR ze dne 31. 3. 1998 (zjištěno ze spisu OS [obec] sp. zn. [spisová značka]).

7. Usnesením Ústavního soudu ze dne 19. 11. 1998 byla ústavní stížnost žalobce podaná proti rozhodnutím soudů všech třech stupňů v řízení vedeném u OS [obec] pod sp. zn. [spisová značka] odmítnuta jako zjevně neopodstatněná (zjištěno z usnesení ze dne 19. 11. 1998, sp. zn. III. ÚS 322/98).

8. Žádostmi došlými žalovanému ve dnech 26. 5. 2015 a 13. 6. 2016 uplatnil žalobce u žalovaného požadavek na náhradu škody ve výši 9 436 591 Kč s příslušenstvím (souhrnem přes 30 mil. Kč) z důvodu nesprávného úředního postupu OS Praha 2 a MS Praha v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka], který měl spočívat v tom, že soudy nepřipustily změnu žaloby a nezabývaly se tím, že žalobce uplatnil nárok jako vlastník pohledávky a podnikatel. Požadavek byl ze strany žalovaného odmítnut stanovisky ze dnů 5. 9. a 12. 10. 2017. Obdobný nárok pak žalobce uplatnil u žalovaného podáním došlým dne 17. 4. 2019, žalovaný pak tento nárok s odkazem na dříve vydaná stanoviska odmítl přípisem ze dne 5. 5. 2020 (zjištěno ze žádostí, stanovisek, přípisu).

9. Další dokazování soud s ohledem na právní posouzení věci (viz dále) pro nadbytečnost neprováděl.

10. Takto zjištěný skutkový stav soud posoudil dle následujících ustanovení právních předpisů:

11. Dle § 5 zákona 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, nebo nesprávným úředním postupem.

12. Dle §§ 14, 15 OdpŠk se nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

13. Žalobce splnil podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu škody způsobené mu nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem, představovanou předběžným uplatněním nároků u příslušného orgánu.

14. Ke vzniku odpovědnosti státu za škodu je nutné kumulativní splnění třech předpokladů a) existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu b) vznik škody c) příčinná souvislost mezi předpoklady a) a b).

15. Dle § 13 OdpŠk odpovídá stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

16. Pokud jde o nesprávný úřední postup, který není vyjma nepřiměřené délky řízení v zákoně definován, je za něj teorií a praxí považována jiná činnost státních orgánů než rozhodovací. Nesprávným úředním postupem je porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti, a to zejména takové, které nevede k vydání rozhodnutí. Ačkoliv není vyloučeno, aby škoda, za kterou stát odpovídá, byla způsobena i nesprávným úředním postupem prováděným v rámci činnosti rozhodovací, je pro tuto formu odpovědnosti určující, že úkony tzv. úředního postupu samy o sobě k vydání rozhodnutí nevedou, a je-li rozhodnutí vydáno, bezprostředně se v jeho obsahu neodrazí. Pokud orgán státu zjišťuje či posuzuje předpoklady pro rozhodnutí, shromažďuje podklady (důkazy) pro rozhodnutí, hodnotí zjištěné skutečnosti, právně je posuzuje apod., jde o činnosti přímo směřující k vydání rozhodnutí; případné nesprávnosti či vady tohoto postupu se pak projeví právě v obsahu rozhodnutí a mohou být zvažovány jedině z hlediska odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím.

17. Žalobce spatřoval nesprávný úřední postup jednak v tom, že v řízení u OS [obec] byl jeho nárok nesprávně posouzen dle zákona č. 42/1992 Sb., o úpravě majetkových vztahů a vypořádání majetkových nároků v družstvech, když měl být posouzen dle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, jednak v tom, že v řízení u OS Praha 2 Praha nebyly znovu (a správně) posouzeny nároky dříve uplatňované v řízeních u OS [obec] a nebyly žalobci jako náhrada škody přiznány nároky (včetně příslušenství) upřené žalobci nesprávnými rozhodnutími v dřívějších řízeních u OS [obec]. Z uvedeného je tak zřejmé, že žalobce za nesprávný úřední postup označoval přímo rozhodovací činnost OS [obec], resp. OS Praha 2 Praha. V daném případě se tak nemohlo jednat o odpovědnost z titulu nesprávného úředního postupu, ale pouze z titulu nezákonného rozhodnutí.

18. Dle § 7 OdpŠk mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Právo na náhradu škody má i ten, s nímž nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, ačkoliv s ním jako s účastníkem řízení jednáno být mělo.

19. Dle § 8 odst. 1 OdpŠk lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

20. Z provedeného dokazování vyplynulo, že ke změně či zrušení pravomocného rozhodnutí ani v řízení u OS [obec], ani v řízení u OS Praha 2 nedošlo, proto je ve vztahu k nárokované náhradě škody nutno uzavřít, že zde absentuje již první z předpokladů odpovědnosti státu, tj. existence odpovědnostního titulu. Na uvedeném závěru nemůže ničeho změnit ani argumentace žalobce, že snad v jiných řízeních, ve kterých byly posuzovány stejné otázky, bylo rozhodnuto jinak, čímž se soud pro nadbytečnost nezabýval, neboť to na výsledku zde projednávané věci nemohlo ničeho změnit. Zákon neupravuje odpovědnost za případně nesprávné rozhodnutí, je-li takové rozhodnutí konečné a nezměnitelné. Odpovědnost je dána pouze za rozhodnutí nezákonné, kdy nezákonnost musí být konstatována k tomu příslušným orgánem (soudem). V odškodňovacím řízení není soud oprávněn přezkoumávat správnost či zákonnost rozhodnutí vydaného v jiném řízení. Vázán je pouze rozhodnutím příslušného soudu, kterým bylo jiné rozhodnutí označeno za nezákonné a z tohoto důvodu zrušeno či změněno, k čemuž však v projednávané věci nedošlo.

21. Z uvedených důvodů tak soud, aniž by se blíže zabýval ostatními předpoklady odpovědnosti za škodu, žalobu jako zcela nedůvodnou zamítl.

22. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalovaný byl ve věci plně úspěšný. Žalovanému, který nebyl v řízení právně zastoupen, tak soud přiznal náhradu nákladů řízení v celkové výši 300 Kč, která je tvořena paušální náhradou hotových výdajů za 1 úkon (sepis vyjádření k žalobě), dle § 151 odst. 3 o. s. ř., § 2 odst. 2 vyhlášky č. 254/2015 Sb.