11 C 13/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Trepkou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobce proti žalovanému: osobní údaje žalovaného sídlem adresa státního zastupitelství o zaplacení 48 381,07 Kč

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 16 500 Kč, a to do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které žalobce požadoval zaplacení částky 31 881,07 Kč, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 2 062,64 Kč, a to do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se žalobou došlou soudu dne 29. 1. 2021 domáhal na žalovaném zaplacení částky 48 381,07 Kč jako náhrady škody a nemajetkové újmy způsobených nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce rozhodování o přiznání odměny a náhrady hotových výdajů obhájce ex offo v řízení vedeném u Městského soudu v Praze (dále jen„ MS [obec]“) pod sp. zn. [spisová značka] (dále též jako„ posuzované řízení“).

2. Žalobce uvedl, že jako ustanovený obhájce v posuzovaném řízení podal dne 21. 1. 2019 u MS [obec] žádost o přiznání odměny za obhajobu a náhradu hotových výdajů. Dne 8. 4. 2019 podal žalobce u MS [obec] opravu uvedené žádosti, přičemž celková výše vyčíslení odměny za obhajobu a náhradu hotových výdajů byla žalobcem opravena na částku 287 744,53 Kč MS [obec] vydal dne 15. 4. 2019 usnesení, jímž žalobci přiznal odměnu za obhajobu a náhradu hotových výdajů ve výši 279 704,53 Kč. Proti tomuto usnesení byla přípustná stížnost do tří dnů ode dne doručení. Usnesení bylo MS [obec] odesláno dne 3. 5. 2019 a doručeno žalobci do datové schránky dne 6. 5. 2019. Jak se však žalobce dozvěděl až posléze po telefonickém dotazu, MS [obec] opomněl usnesení zaslat rovněž Městskému státnímu zastupitelství v [obec] (dále jen„ MSZ [obec]“). Toto pochybení tak zapříčinilo situaci, kdy pověřený zaměstnanec MS [obec] nemohl dát příkaz k úhradě odměny na účet žalobce, neboť usnesení nemohlo až do okamžiku marného uplynutí lhůty k podání stížnosti MSZ [obec] nabýt právní moci. Přitom pokud by MS [obec] usnesení odeslal MSZ [obec] ve stejný den, kdy ho odeslal žalobci, bylo by doručeno již dne 3. 5. 2019, jelikož příjemcem datové zprávy by byl orgán veřejné moci vystupující v postavení orgánu veřejné moci. Žalobce urgoval vyplacení odměny přípisem ze dne 16. 10. 2019, na který ovšem nedostal odpověď. Na telefonický dotaz mu bylo sděleno, že MS [obec] nemůže odměnu vyplatit, neboť v elektronickém soudním systému není usnesení evidováno jako pravomocné a fyzický spis, v němž by bylo možno případnou (ne) existenci právní moci ověřit, byl mezitím z důvodu podaného dovolání zaslán Nejvyššímu soudu ČR (dále jen„ NSČR“). Žalobce po bezúspěšných telefonických urgencích zaslal MS [obec] dne 21. 1. 2020 další přípis, kterým opětovně žádal o vyplacení odměny, nebo alespoň přiměřené zálohy. Na tento přípis obdržel žalobce dne 27. 1. 2020 e-mail od asistentky předsedy senátu MS [obec], ve kterém žalobci sděluje:„ Realizaci usnesení vyšší soudní úřednice ze dne 15. 4. 2019 brání v tuto chvíli Městskému soudu v Praze překážka technického charakteru, a sice skutečnost, že bez trestního spisu nelze ověřit právní moc tohoto usnesení. Elektronický systém Městského soudu pro tento účel není dostačující, neboť z něj nelze seznat, kdy bylo doručeno odsouzenému a Městskému státnímu zastupitelství v [obec] a zda proti usnesení (ne) byla podána stížnost.“ Zároveň žalobci sdělila, že zaslala NSČR žádost o ověření, zda je usnesení pravomocné. Jak bylo zjištěno telefonicky, usnesení bylo zasláno MSZ [obec] až dne 29. 1. 2020, tedy po více než devíti měsících od jeho vydání, a to až po opakovaných urgencích ze strany žalobce. Usnesení nabylo právní moci až dne 4. 2. 2020, tedy po 295 dnech od jeho vydání. Odměnu žalobce obdržel na svůj bankovní účet dne 20. 2. 2020.

3. MS [obec] se dle žalobce dopustil nesprávného úředního postupu tím, že a) porušil svou povinnost zaslat usnesení řádně a včas MSZ [obec], na základě čehož usnesení nenabylo řádně právní moci, a nemohlo tak dojít k včasnému vyplacení odměny žalobci, b) nevyvinul dostatečnou snahu a neučinil potřebné kroky pro odstranění jím způsobeného protiprávního stavu, a to až do zásahu asistentky soudce po více než devíti měsících a opakovaných písemných i telefonických urgencí ze strany žalobce. V důsledku takto vymezeného nesprávného úředního postupu vznikla žalobci majetková škoda a nemajetková újma.

4. Majetková škoda sestává z ušlého zisku za období od 11. 6. 2019 (den následující po posledním dni 30 denní lhůty k vyplacení odměny dle § 151 odst. 5 tr. řádu, počítané od 10. 5. 2019, tedy ode dne kdy by usnesení nabylo právní moci, kdyby MS [obec] nepochybil a zaslal usnesení vedle žalobce též MSZ [obec]) do 20. 2. 2020 (den, kdy žalobce obdržel odměnu na svůj bankovní účet), během níž nemohl žalobce s peněžními prostředky tvořícími odměnu nikterak disponovat, resp. období, kdy byla tato částka protiprávně zadržována, a nemohla se tak dostat do sféry žalobce. Zákonodárce pro takové případy protiprávního zadržování peněžních prostředků zakotvil do oblasti hmotného práva institut zákonných úroků z prodlení, které z hlediska své kompenzační povahy nahrazují věřiteli„ část utrpěné újmy (nejčastěji škody), která mu opožděnými platbami vzniká. V tomto smyslu jde o cenu peněz, které prodlévající dlužník protiprávně zadržuje, a tím znemožňuje věřiteli je využít (zhodnotit).“ (viz Hulmák, M. a kol.: Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ 1721–2054). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, 1335 s .1050/1051). Jinak řečeno, zákonné úroky z prodlení představují jakousi částečnou náhradu ušlého zisku. Analogicky se tedy ušlým ziskem, ve smyslu § 2952 o. z. rozumí peněžitá částka, jejíž minimální výše odpovídá právě zákonným úrokům z prodlení, nicméně fakticky může být (a logicky ve většině případů též i bude) daleko vyšší. Žalobce se však z důvodu celkového zjednodušení rozhodl požadovat z titulu ušlého zisku toliko náhradu škody v její minimální výši, vypočtené dle (analog.) § 1970 o. z. Žalobce tak požadoval náhradu majetkové škody ve výši 19 042,07 Kč, vypočtenou jako 9,75 % ročně z částky 279 704,53 Kč od 11. 6. 2019 do 20. 2. 2020.

5. Pokud jde o náhradu nemajetkové újmy, žalobce v souladu s ustálenou judikaturou NSČR vycházel ze základní částky stanovené násobkem celkové doby řízení a částky přiznávané za jednotku času řízení, s následným připočtením vlivu následujících skutečností. Řízení bylo zahájeno dne 21. 1. 2019, kdy MS [obec] došla žádost žalobce o přiznání odměny, a bylo ukončeno právní mocí usnesení dne 4. 2. 2020. Řízení tak celkem trvalo 1 rok a 14 dní. Řízení o přiznání odměny a náhrady hotových výdajů obhájce je v zásadě banální administrativní řízení, žalobci nelze stran vlivu na délku řízení nic vytknout. MS [obec] pochybil, když nezaslal usnesení řádně a včas MSZ [obec] a nevyvinul dostatečnou snahu a neučinil potřebné kroky pro odstranění jím způsobeného protiprávního stavu, a to až do zásahu asistentky soudce po více než devíti měsících a opakovaných písemných i telefonických urgencí ze strany žalobce. První dva měsíce, tedy období spadající do zákonné lhůty pro vydání rozhodnutí dle § 151 odst. 3 tr. řádu, tedy dobu řízení, kterou by bylo možno považovat za přiměřenou, žalobce hodnotil částkou o polovinu nižší. Základní částka za jeden rok řízení činí 20 000 Kč, za jeden měsíc řízení tedy 1 667 Kč, přičemž první dva měsíce žalobce hodnotí částkou o polovinu sníženou. Celková částka za 1 rok a 14 dní tak činí 18 337 Kč. Tuto částku žalobce zvýšil o 20 %, jelikož věc byla banální, o dalších 20 %, jelikož žalobci nelze nic vytknout (spíše naopak), a konečně o dalších 20 %, jelikož věc byla projednávána v jednom stupni. Žalobce tak požadoval na náhradě nemajetkové újmy zaplatit částku 29 339 Kč.

6. Takto formulované nároky žalobce uplatnil u žalovaného dne 15. 7. 2020, žalovaný však žádost dosud nijak nevyřídil. Podanou žalobou se tak žalobce domáhal zaplacení částky 48 381,07 Kč.

7. Žalovaný žalobou uplatněný nárok neuznal a navrhl zamítnutí žaloby. Žalovaný potvrdil, že u něho žalobce uplatnil podáním ze dne 15. 7. 2020, doručeným dne 16. 7. 2020, požadavky na zaplacení částky 21 358 Kč jako náhrady škody (úroků z prodlení) a částky 29 339 Kč jako náhrady nemajetkové újmy vzniklých v důsledku nesprávného úředního postupu v posuzovaném řízení. Žalovaný stanoviskem ze dne 14. 4. 2021 konstatoval, že nárok žalobce na náhradu nemajetkové újmy je co do základu důvodný, neboť žalobci vzniklo právo na náhradu nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem MS [obec]. Na náhradě nemajetkové újmy byla žalobci poskytnuta morální satisfakce, kdy bylo konstatováno vydání nezákonného rozhodnutí, a žalobci byla za toto vyslovena omluva. Ve zbytku byl nárok na náhradu škody a náhradu nemajetkové újmy v penězích zamítnut s odůvodněním, že v těchto částech nebyly splněny podmínky odpovědnosti státu za škodu/nemajetkovou újmu dle zákona č. 82/1998 Sb. Po stručné rekapitulaci průběhu rozhodování o žádosti žalobce o přiznání odměny za obhajobu a náhrady hotových výdajů v posuzovaném řízení (v zásadě obdobně jako žalobce) žalovaný uvedl, že činí nesporným, že základ vzniku odpovědnosti za nemajetkovou újmu je v předmětném případě dán, neboť ve věci došlo k nesprávnému úřednímu postupu MS [obec]. Při posouzení míry oprávněnosti uplatněného nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené předmětným nesprávným úředním postupem přistoupil žalovaný k mimosoudnímu odškodnění způsobené nemajetkové újmy nepeněžní formou. Žalobci bylo konstatováno vydání nezákonného rozhodnutí a byla mu vyslovena omluva. Mimosoudně poskytnuté zadostiučinění považuje žalovaný nadále za dostačující a přiměřené předmětné věci. S ohledem na tuto skutečnost je toho názoru, že požadavek žalobce na odškodnění nemajetkové újmy v penězích částkou 29 339 Kč je neoprávněný 8. Pokud jde o nárok na náhradu škody, žalovaný sporoval samotný vznik škody. Uvedl, že z žalobcova podání ze dne 15. 7. 2020 vyplývá, že jím původně požadovaná částka 21 358 Kč (žalobou nyní požadováno 19 042,07 Kč), představuje úroky z prodlení z částky 279 704,53 Kč za období od 11. 5. 2019 do 20. 2. 2020. Takový nárok považuje žalovaný za nedůvodný, neboť ve věci absentuje jedna ze základních podmínek odpovědnosti státu, a to vznik škody na straně žalobce, když i dle konstantní judikatury NSČR (viz např. rozhodnutí sp. zn. 28 Cdo 96/2012) nelze úroky z prodlení považovat za škodu ve smyslu občanského zákoníku.

9. Žalobce k obraně žalovaného uvedl, že v případě částky 19 042,07 Kč nejde o úroky z prodlení, ale o majetkovou škodu v podobě ušlého zisku za období od 10. 5. 2019 do 20. 2. 2020, během kterého nemohl žalobce s peněžními prostředky tvořícími jeho odměnu nikterak disponovat, neboť tyto mu v rozporu se zákonem nebyly vyplaceny. Žalobce tudíž nepožaduje úroky z prodlení, ale náhradu vzniklé škody, kterou pouze analogicky vypočetl podle vzorce úroků z prodlení. Pokud jde o nemajetkovou újmu, žalobcem poskytnuté zadostiučinění není dostačující. V daném případě se jednalo o zcela banální řízení o přiznání odměny, ve kterém však MS [obec] pochybil v tak základní a triviální věci, jako je zaslání samotného rozhodnutí všem účastníkům. V důsledku této chyby pak žalobce v rozporu se zákonem obdržel svou odměnu se zpožděním více než jednoho roku. Jedná se přitom o odměnu za dva a půl roku trvající obhajobu v trestním řízení. V konečném důsledku to znamená, že žalobce po dobu delší než 3 a půl roku neobdržel odměnu za vykonanou práci, jednalo se přitom o relativně vysokou částku 279 704,53 Kč. Žalobce je samostatným advokátem a taková částka pro něj představuje významný zdroj příjmů, který mu v důsledku nesprávného úředního postupu a v rozporu s ustanoveními zákona byl vyplacen až se značným zpožděním a až po několika urgencích a přípisech, kterým musel žalobce věnovat další úsilí a čas. Ze všech uvedených skutečností je tedy zřejmé, že daný nesprávný úřední postup citelně zasáhl do žalobcova profesního života a pouhé konstatování omluvy (ke kterému navíc došlo až po uplynutí zákonné 6 měsíční lhůty pro vyřízení věci a až po podání žaloby v této věci) je v daném případě nedostačující. Žalobce proto trvá na svém požadavku zaplacení částky 29 339 Kč, vypočtené v souladu s ustálenou judikaturou NSČR.

10. Soud postupoval dle § 115a o. s. ř. a k projednání ve věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.

11. Na základě účastníky předložených listinných důkazů učinil soud následující skutková zjištění:

12. Podáním došlým MS [obec] dne 21. 1. 2019 vyčíslil žalobce, jako ustanovený obhájce odsouzeného [příjmení]. Tirdiľa, požadavek na přiznání odměny za zastupování a náhrady hotových výdajů na částku 289 304,53 Kč. Vyčíslení zahrnovalo celkem 80 položek vyúčtovaných odměn za úkony právní služby, náhrad promeškaného času a cestovních výdajů a 91 režijních paušálů. K vyčíslení byla přiložena potvrzení o návštěvách ve vazební věznici a kopie velkého technického průkazu užitého vozidla (zjištěno z vyčíslení na č. l. 5467 spisu MS [obec] sp. zn. [spisová značka]).

13. Podáním došlým MS [obec] dne 8. 4. 2019 předložil žalobce opravené vyčíslení odměny za zastupování a náhrady hotových výdajů na částku 287 744,53 Kč, když toliko opravil výši částek uvedených u úkonů právní služby účtovaných za poloviční odměnu (původně bylo uvedeno 1 420 Kč, správně mělo být 1 240 Kč) a vypustil jeden režijní paušál (zjištěno z opravného vyčíslení na č. l. 5528 spisu MS [obec] sp. zn. [spisová značka]).

14. Usnesením ze dne 15. 4. 2019 přiznal MS [obec] žalobci na odměně za zastupování a náhradě hotových výdajů částku 279 704,53 Kč, když oproti vyčíslení přiznal odměny v poloviční výši za sepsání stížností proti usnesením o zahájení trestního stíhání a nepřiznal odměny a režijní paušály za vyjádření k návrhu na ponechání ve vazbě a za nahlížení do spisu. Všechny další žalobcem vyúčtované částky odpovídaly obsahu trestního spisu a předloženým dokladům. K pokynu z téhož dne, ve kterém bylo referováno doručit usnesení odsouzenému a žalobci, bylo usnesení vypraveno dne 3. 5. 2019. Žalobci bylo usnesení doručeno dne 6. 5. 2019. Od odsouzeného se dne 21. 5. 2019 vrátila zásilka jako nedoručitelná, téhož dne mu bylo usnesení zasláno na jinou adresu, na které mu bylo doručeno dne 3. 6. 2019. Doručenka se soudu vrátila dne 7. 6. 2019 (zjištěno z usnesení na č. l. 5552, referátu na č. l. 5552 p. v., závady na č. l. 5552a, referátu na č. l. 5552a p. v., doručenek za č. l. 5552 spisu MS [obec] sp. zn. [spisová značka]).

15. S předkládací zprávou ze dne 13. 8. 2019 byl spis dne 21. 8. 2019 předložen NSČR k rozhodnutí o dovolání jiného odsouzeného (zjištěno z předkládací zprávy na č. l. 5604 spisu MS [obec] sp. zn. [spisová značka]).

16. Přípisem došlým MS [obec] dne 16. 10. 2019 žalobce urgoval proplacení přiznané odměny a náhrady. Pro případ, že proplacení není z jakéhokoliv důvodu možná, žádal alespoň o poskytnutí zálohy ve výši 200 000 Kč. K tomu bylo žalobci dne 30. 10. 2019 telefonicky přislíbeno, že se MS Bude informovat u NSČR na stav věci. Přípisem z téhož dne 30. 10. 2019 se asistentka soudce MS [obec] dotazovala NSČR, kdy lze očekávat vrácení spisu, k čemuž NSČR sdělil dne 28. 11. 2019, že rozhodnutí lze očekávat v únoru 2020 (zjištěno z přípisu na č. l. 5653, záznamu na č. l. 5654, přípisu na č. l. 5614, referátu na č. l. 5617 spisu MS [obec] sp. zn. [spisová značka]).

17. Přípisem došlým MS [obec] dne 21. 1. 2020 žalobce opětovně žádal o poskytnutí zálohy ve výši 200 000 Kč a urgoval proplacení celé přiznané odměny a náhrady. E-mailem ze dne 27. 1. 2020 sdělovala žalobci jiná asistentka soudce MS [obec], že zálohu kvůli pravomocnému skončení řízení nelze poskytnout a odměnu nemohou proplatit, protože spis se nachází na NSČR, a nemohou tak ověřit, zda je usnesení ze dne 15. 4. 2019 v právní moci či zda proti němu byla podána stížnost. Přislíbila požádat NSČR o součinnost. E-mailem z téhož dne žádala asistentka soudce MS [obec] o ověření, zda je ve spisu vyznačena plná moc na usnesení ze dne 15. 4. 2019, popř. zda jsou ve spisu založeny doručenky od odsouzeného, MSZ [obec] a žalobce a zda součástí spisu není případná stížnost proti usnesení. Dodávala, že takto nestandardní dotaz činí ve snaze vyhovět důvodnému požadavku žalobce na vyplacení poměrně vysoké odměny, na kterou je nucen čekat již téměř tři čtvrtě roku. Téhož dne jí bylo e-mailem asistenta soudce NSČR odpovězeno, že právní moc na usnesení vyznačena není, byla sdělena data doručení odsouzenému a žalobci s tím, že MSZ [obec] doručováno nebylo, a bylo konstatováno, že stížnost proti usnesení se ve spisu nenachází (zjištěno z přípisu na č. l. 5662, e-mailů na č. l. 5657, 5620, 5626 spisu MS [obec] sp. zn. [spisová značka]).

18. K pokynu asistentky soudce ze dne 29. 1. 2020 bylo usnesení téhož dne zasláno MSZ [obec] do datové schránky a téhož dne doručeno, doručenka byla vytištěna dne 3. 2. 2020. Dne 17. 2. 2020 bylo vyznačeno nabytí právní moci usnesení ke dni 4. 2. 2020 a téhož dne byl vyhotoven platební poukaz k proplacení přiznané částky, který byl předán do účtárny MS [obec] dne 18. 2. 2020 (zjištěno z referátu na č. l. 5665, doručenky u č. l. 5665, usnesení na č. l. 5552, platebního poukazu na č. l. 5667 spisu MS [obec] sp. zn. [spisová značka]).

19. Částka 279 704,53 Kč byla připsána na účet žalobce dne 20. 2. 2020 (zjištěno z informačního e-mailu [příjmení] [příjmení] [příjmení] [anonymizováno] and [právnická osoba] žalobci ze dne 20. 2. 2020).

20. Z NSČR se spis vrátil dne 17. 6. 2020 (zjištěno z razítka na č. l. 5635 spisu MS [obec] sp. zn. [spisová značka]).

21. Žádostí ze dne 15. 7. 2020, došlou žalovanému téhož dne, uplatnil žalobce u žalovaného z důvodů následně uvedených v podané žalobě požadavky na zaplacení částky 21 358 Kč (úrok 9,75 % ročně z částky 279 704,53 Kč od 11. 5. 2019 do 20. 2. 2020) jako náhrady škody a částky 29 339 Kč jako náhrady nemajetkové újmy. Žalovaný žádost vyřídil stanoviskem ze dne 14. 4. 2021, kterým z důvodů následně uvedených ve vyjádření k žalobě konstatoval, že v posuzovaném řízení došlo v souvislosti s řízením o přiznání odměny a náhrady hotových výdajů obhájce ex offo k nesprávnému úřednímu postupu, za což se žalobci omluvil. Nárok na peněžité zadostiučinění za nemajetkovou újmu a nárok na náhradu škody odmítl (zjištěno ze žádosti, doručenky, stanoviska).

22. Takto zjištěný skutkový stav soud posoudil dle následujících ustanovení právních předpisů:

23. Dle § 5 zákona 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady [číslo] Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, nebo nesprávným úředním postupem.

24. Dle §§ 14, 15 OdpŠk se nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

25. Žalobce splnil podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu škody a nemajetkové újmy způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem, představovanou předběžným uplatněním nároku u příslušného orgánu. <b>nesprávný úřední postup a nemajetková újma</b> 26. Dle § 13 OdpŠk odpovídá stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

27. Dle § 31a OdpŠk se bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

28. Dle § 151 odst. 3 věty prvé tr. řádu rozhodne o výši odměny a náhradě hotových výdajů na návrh obhájce orgán činný v trestním řízení, který vedl řízení v době, kdy obhájci povinnost obhajovat skončila, a to bez zbytečného odkladu, nejpozději do dvou měsíců od podání návrhu.

29. Dle § 137 odst. 1 tr. řádu je usnesení třeba oznámit osobě, které se přímo dotýká, jakož i osobě, která k němu dala svým návrhem podnět; usnesení soudu se oznámí též státnímu zástupci. Oznámení se děje buď vyhlášením usnesení v přítomnosti toho, jemuž je třeba usnesení oznámit, anebo doručením opisu usnesení.

30. Dle § 138 tr. řádu jestliže tento oddíl neobsahuje ustanovení zvláštní, užije se na usnesení přiměřeně ustanovení oddílu prvého této hlavy o rozsudku.

31. Dle § 129 odst. 3 věty prvé písm. b) tr. řádu jestliže nebyl rozsudek písemně vyhotoven již v poradě, předseda senátu nebo jím pověřený soudce, který byl členem senátu, jej vyhotoví a předá k doručení v řízení před krajskými soudy jako soudy prvního stupně, vrchními soudy a před Nejvyšším soudem ve vazebních věcech do deseti pracovních dnů a v ostatních věcech do dvaceti pracovních dnů.

32. Dle § 142 odst. 1 tr. řádu se stížnost podává u orgánu, proti jehož usnesení stížnost směřuje, a to do tří dnů od oznámení usnesení (§ 137); jestliže se usnesení oznamuje jak obviněnému, tak i jeho opatrovníku nebo obhájci, běží lhůta od toho oznámení, které bylo provedeno nejpozději.

33. Dle § 151 odst. 5 tr. řádu je odměnu a náhradu hotových výdajů třeba uhradit bez zbytečného odkladu po jejich přiznání, nejpozději do 30 dnů.

34. Z citovaných ustanovení tr. řádu vyplývá, že uvedený předpis předpokládá, že o přiznání odměny a náhrady hotových výdajů (nebyla-li podána stížnost) by mělo dojít do cca 3 měsíců od podání návrhu (max. 2 měsíce na rozhodnutí + max. 20 pracovních dnů na vypravení vydaného rozhodnutí + doba na doručení v závislosti na zvoleném způsobu doručení + 3 dny na nabytí právní moci). V posuzovaném řízení uběhl od předložení vyúčtování žalobcem dne 21. 1. 2019 do právní moci usnesení dne 4. 2. 2020 jeden rok a ½ měsíce, resp. 12,5 měsíců.

35. Pokud jde o jednotlivá kritéria rozhodná pro posuzování délky řízení, má soud na základě učiněných zjištění za to, že rozhodování o žalobcově návrhu na přiznání odměny a náhrady hotových výdajů nebylo nijak složité ani po skutkové, ani po procesní či právní stránce. Přestože žalobcem předložené vyčíslení obsahovalo 80 položek, odpovídalo obsahu trestního spisu, jak sám MS [obec] v odůvodnění usnesení konstatoval, údaje, které ze spisu nevyplývaly (návštěvy ve vazební věznici, použité vozidlo) žalobce s vyčíslením doložil. Ve věci rozhodoval pouze 1x soud prvého stupně. Právní posouzení úkonů, za které byla přiznána poloviční odměna, anebo odměna nebyla přiznána vůbec, odpovídá ustálené rozhodovací praxi stran obhajného.

36. Pokud jde o postup orgánů veřejné moci (soudu), je nutno konstatovat, že se MS [obec] dopustil několika pochybení, kdy buď přímo porušil ustanovení tr. řádu, anebo byl jeho postup nedůsledný. O návrhu došlém dne 21. 1. 2019 bylo rozhodnuto až dne 15. 4. 2019, a nebyla tedy dodržena dvouměsíční lhůta dle § 151 odst. 3 tr. řádu. V rozporu s § 137 odst. 1 tr. řádu soud nezaslal vydané usnesení státnímu zástupci. Doručenka od odsouzeného se soudu vrátila dne 7. 6. 2019 a spis byl předkládán NSČR až ve druhé polovině srpna 2019 (předkládací zpráva ze dne 13. 8. 2019, spis na NSČR dne 21. 8. 2019), přesto se soud za situace, kdy neevidoval žádnou stížnost proti vydanému usnesení, v mezidobí zřejmě ani nepokusil usnesení zpravomocnit a přiznané obhajné vyplatit, a tedy dodržet lhůtu dle § 151 odst. 5 tr. řádu, neboť v takovém případě by skutečnost, že usnesení nebylo doručeno MSZ [obec], musel odhalit a mohl pochybení (při doručování do datových schránek) velmi rychle napravit. Dostatečnou snahu o nápravu pak soud neprojevil ani po urgenci žalobce došlé dne 16. 10. 2019 (na rozdíl od ledna 2020), kdy se pouze omezil na dotaz na NSČR, kdy lze očekávat vrácení spisu. Z informačního systému, ve kterém jsou doručenky z datových schránek uloženy, navíc soud mohl zjistit, že MSZ [obec] nebylo usnesení vůbec doručováno.

37. Pokud jde o jednání žalobce, tento k celkové délce řízení nijak nepřispěl, naopak se svými urgencemi snažil vyplacení obhajného urychlit, což se mu nakonec i podařilo. Nebýt jeho urgencí, zabýval by se soud vyplacením obhajného až po vrácení spisu z NSČR, tj. nejdříve ve druhé polovině června 2020.

38. Konečně pokud jde o význam předmětu řízení pro poškozeného, předmětem rozhodování byl nárok na přiznání obhajného, tj. obdoba sporu o zaplacení, a nejednalo se tedy o řízení s typově zvýšeným významem pro poškozeného, za která jsou judikaturou standardně považována řízení trestní, opatrovnická, ve věcech osobního stavu apod. Soud tak význam hodnotil jako běžný.

39. Na základě učiněných zjištění dospěl soud k závěru, že při rozhodování o návrhu žalobce na přiznání odměny a náhrady hotových výdajů došlo ke kombinaci nesprávných úředních postupů (nedodržení lhůty pro rozhodnutí dle § 151 odst. 3 tr. řádu, nedodržení lhůty pro vypravení usnesení státnímu zástupci dle § 129 odst. 3 věty prvé písm. b), § 137 odst. 1 tr. řádu, absence snahy o dodržení lhůty pro vyplacení dle § 151 odst. 5 tr. řádu, laxní přístup k nápravě), v důsledku kterých trvalo rozhodování o návrhu 1 rok a ½ měsíce. Takovou dobu nelze považovat za dobu přiměřenou, a došlo tedy k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk.

40. Uvedený nesprávný úřední postup pak byl způsobilý vyvolat na straně žalobce nemajetkovou újmu, kdy vznik takové újmy představované stavem nejistoty, do níž byl poškozený v důsledku nepřiměřeně dlouze vedeného řízení uveden a v níž byl tak udržován, se předpokládá (viz např. usnesení NSČR sp. zn. 30 Cdo 3007/2010). Žádné skutečnosti, které by uvedenou domněnku měly vyvrátit, žalovaný v řízení neuvedl.

41. Soud pak má za to, že za předmětnou nemajetkovou újmu je namístě poskytnout zadostiučinění v penězích, když pouhé konstatování porušení práva se s ohledem zejména na celkovou dobu řízení a trvání stavu nejistoty nejeví jako přiměřené a dostačující (viz obdobně nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 1263/17). Při stanovení výše tohoto zadostiučinění soud vyšel ze stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia NSČR sp. zn. Cpjn 206/2010. Dle názoru soudu je při stanovení základní částky možné vyjít z částky na spodní hranici rozpětí uvedeného v odkazovaném stanovisku, když délka posuzovaného řízení byla sice nepřiměřená, nikoliv však extrémní. Za přiměřenou tak soud považoval částku 15 000 Kč za rok řízení, resp. částku 1 250 Kč za 1 měsíc řízení, redukovanou na ½ za první tři měsíce trvání řízení, tj. za dobu, po kterou by nebýt nesprávných úředních postupů mělo rozhodování o návrhu trvat. Uvedeným způsobem stanovenou základní částku odškodnění pak soud modifikoval dle jednotlivých kritérií upravených v § 31a odst. 3 OdpŠk, pro které lze základní částku zvýšit či snížit.

42. Z hlediska popsané složitosti, resp. jednoduchosti věci soud zvýšil základní částku o 10 %. Výše popsaný postup MS [obec] v posuzovaném řízení se dle názoru soudu dostatečně odrazil již v závěru o nepřiměřenosti délky rozhodování jako takového, kdy je pak poskytováno zadostiučinění za celou dobu trvání řízení, nikoliv jen za dobu, o kterou z důvodů přičitatelných státu došlo k prodloužení řízení. Z uvedeného hlediska tak soud důvody pro modifikaci základní částky neshledal. Stejně tak soud základní částku nezvyšoval, ani nesnižoval z hlediska významu řízení pro poškozeného. Žalobcův podíl na urychlení vyřízení jeho návrhu soud zohlednil zvýšením základní částky o 10 %.

43. Soud tedy uzavřel, že by základní částka odškodnění měla být zvýšena o 20 %. Na základě takového závěru pak soud považoval za důvodný požadavek na poskytnutí zadostiučinění ve výši 16 500 Kč vypočtený následovně: 12,5 (měsíců řízení) x 1 250 Kč (za 1 měsíc řízení) – 1,5 x 1 250 Kč (modifikace na ½ za první tři měsíce řízení) = 13 750 Kč x 1,2 (zvýšení o 20 %). Jelikož žalobce na odškodnění nemajetkové újmy dosud v penězích ničeho neobdržel, shledal soud jeho žalobu důvodnou do částky 16 500 Kč, do které jí vyhověl, a ve zbylém požadavku na zaplacení částky 12 839 Kč ji jako nedůvodnou zamítl. <b>škoda</b> 44. Dle § 26 OdpŠk ve spojení s § 2952 věty první zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, se hradí skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk).

45. Ze shora učiněných skutkových zjištění vyplynulo, že nebýt nesprávného úředního postupu v podobě nezaslání usnesení o přiznání odměny a náhrady hotových výdajů MSZ [obec] měla být přiznaná částka žalobci vyplacena do 8. 7. 2019 (3. 6. 2019 by bylo doručeno poslední z osob oprávněných podat stížnost (odsouzenému) => 7. 6. 2019 by usnesení nabylo právní moci => do 8. 7. 2019 (pondělí) mělo být dle § 151 odst. 5 tr. řádu vyplaceno). Vyplacena byla až dne 20. 2. 2020.

46. Stran případného vzniku škody žalobce ani netvrdil, že by mu v příčinné souvislosti s popsaným nesprávným úředním postupem reálně nějaký zisk ušel. Uvedl pouze, že nemohl s peněžními prostředky tvořícími jeho odměnu nikterak disponovat, neboť tyto mu v rozporu se zákonem nebyly vyplaceny, a použil analogii s úroky z prodlení. Úroky z prodlení však nejsou škodou a nepřipadá do úvahy ani jejich analogické použití pro tvrzení o vzniku škody (viz žalovaným odkazované usnesení NSČR sp. zn. 28 Cdo 96/2012 a v něm odkazovaná další judikatura). Žalobce tedy vůbec netvrdil, že by mu v důsledku nemožnosti disponovat s přiznanou částkou měla nějaká škoda vzniknout, že by mu měl nějaký zisk ujít a v čem by tento ušlý zisk měl spočívat. I kdyby žalobce tvrdil, že mohl přiznanou částku zhodnotit, musel by současně tvrdit a prokázat, že takovéto zhodnocení prostředků představovalo obvyklý, očekávatelný běh věcí, do kterého negativně zasáhl právě popsaný nesprávný úřední postup, tj. jinými slovy, že nebýt předmětného nesprávného úředního postupu žalobce by za obvyklého chodu věcí zhodnocení skutečně dosáhl. Nesprávný úřední postup by musel představovat zásah do skutečně očekávatelného průběhu děje vedoucího k určitému zisku, nepostačil by pouhý předpoklad či dokonce zpětně dovozovaný záměr (viz usnesení NSČR sp. zn. 25 Cdo 2973/2005).

47. Jelikož tedy žalobce žádný skutečný vznik škody ani netvrdil, považoval soud žalobu v této části za nedůvodnou a jako takovou ji do požadavku za zaplacení částky 19 042,07 Kč zamítl.

48. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Předmětem řízení byly dva nároky, a to náhrada škody s tarifní hodnotou ve výši 19 042,07 Kč dle § 8 odst. 1 advokátního tarifu a náhrada nemajetkové újmy s tarifní hodnotou ve výši 50 000 Kč dle § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu. Pokud jde o náhradu nemajetkové újmy, zde je nutné přičíst k procesnímu úspěchu žalobce celou výši tarifní hodnoty, když ve smyslu zásad úspěchu ve věci lze na žalobce pohlížet obdobně, jako by byl stran tohoto nároku plně úspěšný, byť mu nebylo přiznáno jím požadované plnění v plné výši (viz např. usnesení NSČR sp. zn. 30 Cdo 2707/2013). Naopak do částky 19 042,07 Kč na náhradě škody byla žaloba zamítnuta, a tuto část předmětu řízení je tak nutno považovat za procesní úspěch žalovaného. Počítáno dle tarifních hodnot tedy byl žalobce úspěšný do částky 50 000 Kč (72,42 % předmětu řízení), žalovaný byl úspěšný do částky 19 042,07 Kč (27,58 % předmětu řízení), a žalobce tak má právo na náhradu 44,84 % svých nákladů řízení.

49. Žalobci, který nebyl v řízení právně zastoupen, vznikly náklady v celkové výši 4 600 Kč, která je tvořena - 2x zaplaceným soudním poplatkem dle položky č. 8a Sazebníku soudních poplatků v celkové výši 4 000 Kč (2x 2 000 Kč), - 2x paušální náhradou hotových výdajů za 2 úkony (sepis žaloby, sepis vyjádření ze dne 26. 4. 2021) dle § 2 odst. 2 vyhlášky č. 254/2015 Sb. v celkové výši 600 Kč (2x 300 Kč). Soud pak přiznal žalobci náhradu 44,84 % jeho nákladů, tj. částku 2 062,64 Kč.

50. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 částí věty za středníkem o. s. ř., když soudu je z jeho činnosti známo, že uvedená lhůta odpovídá technickoorganizačním podmínkám čerpání peněžních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se organizační složka státu vystupující v řízení za žalovaného řídí.