11 C 13/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Trepkou ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený dne Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Česká republika – Ministerstvo spravedlnosti, IČO 00025429 sídlem Vyšehradská 427/16, 128 10 Praha 2 jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových sídlem Rašínovo nábřeží 390/42, 128 00 Praha 2 o zaplacení 768 800 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 244 300 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 244 300 Kč od 4. 1. 2025 do zaplacení, to vše do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které žalobce požadoval zaplacení částky 524 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částek768 800 Kč od 21. 12. 2024 do 3. 1. 2025,524 500 Kč od 4. 1. 2025 do zaplacení,zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 113 308,69 Kč, a to do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta , Jméno advokáta, , zástupce žalobce.

IV. Po právní moci tohoto rozsudku bude žalobci účtu soudu vrácena část složené zálohy na náklady důkazů ve výši 4 541 Kč.

1. Žalobce se žalobou došlou Obvodnímu soudu pro Prahu 2 dne 22. 1. 2025 a upřesněnou při ústním jednání konaném dne 7. 5. 2025 domáhal na žalované zaplacení částky 768 800 Kč s příslušenstvím jako zadostiučinění za nemajetkové újmy způsobené nezákonným trestním stíháním a výkonem vazby.

2. Žalobce uvedl, že usnesením Policie ČR ze dne , datum, bylo zahájeno jeho trestní stíhání pro spáchání zvlášť závažného zločinu vraždy dle § 140 odst. 1 tr. zákoníku. Proti tomuto usnesení podal žalobce dne 2. 10. 2023 stížnost, která byla usnesením státního zástupce ze dne 11. 10. 2023 zamítnuta. Usnesením ze dne 1. 10. 2023 rozhodl , adresa, (dále jen „, soud A, “) o vzetí žalobce do vazby. Proti tomuto usnesení podal žalobce stížnost, která byla usnesením , Anonymizováno, (dále jen „, soud B, “) ze dne 6. 11. 2023 zamítnuta. Na návrh státního zástupce ze dne 18. 1. 2024 rozhodl , soud A, usnesením ze dne 1. 2. 2024 o ponechání žalobce ve vazbě. Proti tomuto usnesení podal žalobce stížnost, která byla usnesením , soud B, ze dne 26. 2. 2024 zamítnuta. Dne 5. 4. 2024 byla na žalobce ke , soud B, podána obžaloba. , soud B, při hlavním líčení konaném dne 29. 4. 2024 rozhodl usnesením o zamítnutí žádosti žalobce o propuštění z vazby a o jeho ponechání ve vazbě. Proti tomuto usnesení podal žalobce stížnost, která byla usnesením Vrchního soudu v , Anonymizováno, (dále jen „, soud C, “) ze dne 14. 5. 2024 zamítnuta. Rozsudkem , soud B, ze dne 3. 6. 2024 byl žalobce zproštěn obžaloby dle § 226 písm. c) tr. ř., neboť nebylo prokázáno, že stíhaný skutek spáchal žalobce. Toto rozhodnutí nabylo právní moci a vykonatelnosti dne 11. 6. 2024. Usnesením , soud B, ze dne 3. 6. 2024 bylo rozhodnuto o propuštění žalobce z vazby na svobodu, téhož dne v odpoledních hodinách byl žalobce z vazby propuštěn. Trestní stíhání žalobce bylo tedy od samotného počátku nedůvodné. Nezákonné omezení osobní svobody v důsledku trestního stíhání a v důsledku vzetí žalobce do vazby trvalo od 29. 9. 2023 do 3. 6. 2024, tedy 249 dnů.

3. V důsledku nezákonných rozhodnutí o zahájení trestního stíhání a o vzetí do vazby a následného omezení osobní svobody vznikly žalobci nemajetkové újmy, za které požadoval poskytnout zadostiučinění.trestní stíhání4. V daném případě došlo ke vzniku nemajetkové újmy v trestním řízení, jež lze považovat za nejzávažnější zásah do širokého spektra základních lidských práv a svobod, které jsou zaručeny již na úrovni ústavního pořádku. Rozhodnutím o zahájení trestního stíhání byla zasažena čest a dobrá pověst žalobce, rovněž byl ohrožen jeho společenský a rodinný život a jeho pracovní uplatnění. Sdělení obvinění s sebou neslo i další negativní důsledky, zejména žalobci způsobilo značnou psychickou zátěž, útrapy a nejistotu. Byť žalobce věděl a tvrdil, že se skutku nedopustil, zamítnutí jeho stížností proti zahájení trestního stíhání, lustrace jeho osoby, majetku apod. a následné obžalování jeho osoby se odrazilo v nedůvěře žalobce v český právní systém a prohloubilo tak ještě více jeho skepsi a strach z konečného rozhodnutí ve věci, neboť v případě uznání viny by žalobci hrozil trest odnětí svobody za zvlášť závažný zločin až na 18 let. V podané obžalobě pak krajský státní zástupce žalobci navrhoval nepodmíněný trest odnětí svobody ve výměře 13 let. Uložení takového trestu by bylo pro žalobce fatálním a je zcela zřejmé, že již samotná hrozba uložení takového trestu a vedení trestního řízení po celou dobu trestního stíhání byla pro žalobce podstatným zásahem do jeho života. Navíc se jedná o trestnou činnost proti životu a zdraví, což je veřejností považováno za velice zavrženíhodné jednání. Uvedeným nezákonným rozhodnutím bylo zasaženo do přirozených (osobnostních) práv a důstojnosti žalobce, bylo porušeno jeho soukromí. Žalobce v souvislosti s nezákonným rozhodnutím o trestním stíhání, kdy mu bylo kladeno za vinu spáchání zvlášť závažného zločinu vraždy dle § 140 tr. zákoníku, prožil duševní útrapy v podobě mučivých pocitů (prožívaná trýzeň, strach a utrpení, negativně vnímaný stres, smutek a zármutek, úlek, znepokojení, pocit ponížení apod.). Žalobce prožíval i psychickou bolest, která byla přirozenou duševní reakcí na zásah do práva člověka. Žalobce dále prožíval pocity úzkosti a beznaděje, duševní útrapy v podobě intenzivních mučivých pocitů, tedy psychický diskomfort, který se vymyká běžnému prožívání člověka. Žalobce měl dále psychické obtíže, spojené s prožitým traumatickým zážitkem, kdy byl nezákonně několik dní trestně stíhán. V uvedeném období, si žalobce prošel značnými duševními útrapami, které ale přetrvávají i po pravomocném skončení věci. Věc byla navíc medializována, díky čemuž žalobce přišel o soukromí, když byl poznáván.

5. Za takto vzniklou újmu požadoval žalobce poskytnout zadostiučinění v penězích, a to částkou 500 000 Kč.vazba6. V daném případě došlo ke vzniku nemajetkové újmy v trestním řízení, jež lze považovat za nejzávažnější zásah do širokého spektra základních lidských práv a svobod, které jsou zaručeny již na úrovni ústavního pořádku. Rozhodnutím o vzetí do vazby byla zasažena čest a dobrá pověst žalobce, rovněž byl ohrožen jeho společenský a rodinný život a jeho pracovní uplatnění. Sdělení obvinění s sebou neslo i další negativní důsledky, zejména žalobci způsobilo značnou psychickou zátěž, útrapy a nejistotu. Byť žalobce věděl a tvrdil, že se skutku nedopustil, opakované zamítání jeho stížností proti vzetí a následně ponechání ve vazbě, lustrace jeho osoby, majetku apod. a následné obžalování se odrazilo v nedůvěře žalobce v český právní systém a prohloubilo tak ještě více jeho skepsi a strach z konečného rozhodnutí ve věci, neboť v případě uznání viny by žalobci hrozil trest odnětí svobody za zvlášť závažný zločin až na 18 let. V podané obžalobě pak krajský státní zástupce žalobci navrhoval nepodmíněný trest odnětí svobody ve výměře 13 let. Uvedeným nezákonným rozhodnutím bylo zasaženo do přirozených (osobnostních) práv a důstojnosti žalobce, bylo porušeno jeho soukromí. Žalobce v souvislosti s nezákonným rozhodnutím o vazbě, prožil duševní útrapy v podobě mučivých pocitů (prožívaná trýzeň, strach a utrpení, negativně vnímaný stres, smutek a zármutek, úlek, znepokojení, pocit ponížení apod.). Žalobce prožíval i psychickou bolest, která byla přirozenou duševní reakcí na zásah do práva člověka. Žalobce dále prožíval pocity úzkosti a beznaděje, duševní útrapy v podobě intenzivních mučivých pocitů, tedy psychický diskomfort, který se vymyká běžnému prožívání člověka. Žalobce byl ve vazbě omezen denním řádem, byl omezen ve volbě oděvu a vést intimní život se ženou. Žalobce pociťoval strach z osob pobývajících s ním ve věznici. Věc byla navíc medializována, díky čemuž žalobce přišel o soukromí, když byl poznáván.

7. Za takto vzniklou újmu požadoval žalobce poskytnout zadostiučinění v penězích, a to částkou 498 000 Kč, tj. 2 000 Kč za každý den omezení osobní svobody.

8. Takto formulované nároky žalobce uplatnil u žalované dne 3. 7. 2024. Žalovaná ve stanovisku ze dne 11. 12. 2024 uznala, že v daném případě došlo ohledně žalobce k vydání nezákonného rozhodnutí, za které lze považovat usnesení o zahájení trestního stíhání, čímž došlo k porušení práva žalobce nebýt trestně stíhán jinak než z důvodů a způsobem, který stanoví zákon, garantovaného článkem 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, a za vydání tohoto rozhodnutí se žalobci omluvila. Dále žalovaná přiznala žalobci zadostiučinění v peněžité formě, ale pouze ve výši 30 000 Kč. V souvislosti s omezením osobní svobody žalobce pak žalovaná přiznala žalobci zadostiučinění ve výši 800 Kč/za každý den vazby, tedy částku ve výši 199 200 Kč.

9. S takovým vyřízením svých nároků žalobce nesouhlasil, a podanou žalobou se tak domáhal zaplacení částky 768 800 Kč (470 000 Kč + 298 800 Kč) se zákonným úrokem z prodlení od 21. 12. 2024 do zaplacení.

10. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala a navrhla zamítnutí žaloby. Žalovaná potvrdila, že u ní žalobce dne 3. 7. 2024 uplatnil z důvodů popsaných v žalobě nárok na poskytnutí zadostiučinění ve výši 998 800 Kč za nemajetkové újmy z titulu nezákonného trestní stíhání a omezení osobní svobody. K projednání žádosti žalobce došlo dne 11. 12. 2024. Žalovaná konstatovala, že v předmětném řízení bylo vydáno nezákonné rozhodnutí, zadostiučinění však nebylo žalobci poskytnuto v požadované výši. Žalovaná poskytla žalobci zadostiučinění ve výši 229 200 Kč, tato částka mu byla poukázána na v žádosti uvedený bankovní účet. K věci samé pak žalovaná uvedla:trestní stíhání11. Žalobce byl stíhán pro trestný čin vraždy dle § 140 odst. 1 tr. zákoníku, kdy byl ohrožen trestem odnětí svobody v rozmezí od 10 do 18 let, trestní stíhání trvalo od 14. 9. 2023 do 11. 6. 2024, tj. 8 měsíců, což je délka zcela přiměřená. Rozhodováno bylo pouze u soudu prvého stupně. Pokud jde o následky, žalobce byl výzvou ze dne 9. 8. 2024 vyzván k uvedení toho, jaká konkrétní nemajetková újma mu byla způsobena v příčinné souvislosti s nezákonným rozhodnutím vč. jejího podložení relevantními důkazy. Tato výzva byla činěna z toho důvodu, že žalobce současně uplatnil nárok na přiměřené zadostiučinění za omezení osobní svobody, přičemž nelze oba nároky stavět na totožném základu. K této výzvě však žalobce nebyl schopen újmu zcela rozlišit, byť je to částečně pochopitelné, pro posouzení formy zadostiučinění však zcela zásadní. Pokud jde o následky, žalobce ve své žalobě neuvádí v podstatě ničeho konkrétního, k čemu by bylo možné se věcně vyjádřit. Vše jsou pouze obecná tvrzení, která prožívá každá trestně stíhaná osoba a nelze k nim zvlášť významným způsobem přihlížet. Po zhodnocení relevantních kritérií žalovaná konstatovala, že v trestním řízení vedeném proti žalobci došlo v přípravném řízení k vydání nezákonného rozhodnutí, za což se žalobci omluvila. V souvislosti s relutárním odškodněním žalovaná dospěla k závěru, že částka 30 000 Kč je zcela dostačující a kompenzující tvrzené zásahy a povahu trestné činnosti. V předmětné věci totiž nelze přehlédnout značně rozsáhlou trestní minulost žalobce, kdy tento má celkem 24 záznamů v rejstříku trestů pro různou trestnou činnost, přičemž byl i opakovaně umístěn ve výkonu trestu odnětí svobody, naposledy v letech 2020 až 2022. Trestní stíhání tak na žalobce působí zcela jinak než na osobu zcela bezúhonnou a přiznání vyššího zadostiučinění se tak jeví jako zcela nemravné a rozporné s principem obecně sdílené představy spravedlnosti.vazba12. Žalovaná shledala tento nárok důvodným, avšak nikoli v požadované výši, pouze ve výši 199 200 Kč, tj. 800 Kč/den, kdy bylo shledáno mnoho faktorů, které svědčí v neprospěch žalobce a plně odůvodňují snížení maximální sazby za 1 den omezení osobní svobody. Prvním zásadním důvodem je opětovně skutečnost týkající se bohaté trestní minulosti žalobce, kdy tento vykonal minimálně 16 nepodmíněných trestů odnětí svobody, z čeho lze činit, že vazební stíhání pro něho mělo podstatně nižší dopad než na osoby, které jsou bezúhonné a nemají s jakýmkoli typem omezení osobní svobody zkušenost. S ohledem na bohatou trestní minulost tak žalovaná sporuje, že by na straně žalobce mohlo dojít k narušení cti, důstojnosti a dobré pověsti, neboť tyto dvě vlastnosti žalobce pozbyl již v minulosti opakovaným pácháním trestné činnosti. Dle obsahu trestního spisu žalobce neměl v době vazebního stíhání trvalé bydliště, trvalé zaměstnání, sociální zázemí a byl v té době uživatelem drog. Jeho společenský život tedy rovněž nemohl být jakkoli omezen. Rozhodně pak nemohlo být pouze tímto vazebním stíháním ohroženo jeho pracovní uplatnění, když žalobce ani neměl stálé zaměstnání, přičemž možnost řádného pracovního uplatnění je již dávno narušena bohatou trestní minulostí žalobce. Žalobce neměl v době vazebního stíhání žádné rodinné zázemí a rodinu, o kterou by se musel starat. Žalobce ani nežádal návštěvy, nevyužíval možnost telefonování, neboť nebylo koho kontaktovat z důvodu absence rodiny a blízkých přátel. Žalobce neměl v této době vztah k žádné osobě. Všechny tyto skutečnosti vyplývají přímo z obsahu trestního spisu, a jsou tak nezpochybnitelné. Na omezení denním řádem, nemožnost volby oděvu a nemožnost vedení intimního života s ženou (kterou ani evidentně neměl) musí být žalobce již více než zvyklý a tyto skutečnosti na něj působí negativně mnohem méně než na osoby, které na svobodě nikdy omezeny nebyly. Pokud jde o medializaci, ta je důsledkem zásady veřejnosti řízení, žalované je přičitatelné pouze mediální excesivní chování ze strany orgánů činných v trestním řízení, které v tomto případě vůbec nenastalo. Při stanovení denní sazby žalovaná postupovala dle rozsudku Okresního soudu v Přerově (dále jen „OS Přerov“) ze dne 28. 3. 2022, č. j. 20 C 77/2021-107, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci (dále jen „KS Ostrava“) ze dne 1. 11. 2022, č. j. 69 Co 222/2022-143, kdy tamější žalobce byl rovněž stíhán pro trestný čin vraždy dle § 219 odst. 1 tr. zák., tamější žalobce byl rovněž značným recidivistou, kdy i on byl opětovně ve výkonu trestu odnětí svobody. Totožně jako soud ve srovnávacím případu i žalovaná zvolila základní částku za 1 den omezení osobní svobody ve výši 1 000 Kč s tím, že tato částka následně byla modifikována dle skutečností hovořících ve prospěch a neprospěch žalobce. Ve prospěch žalobce hovořila pouze povaha trestné činnosti. Ve zbytku se jednalo o skutečnosti hovořící zcela v neprospěch žalobce, tj. bohatá trestní minulost, cca 16x nepodmíněný výkon trestu odnětí svobody, tedy byl obeznámen s vězeňským prostředím a jeho chodem.

13. Žalobce v reakci na obranu žalované vyjádřil přesvědčení, že důkazy obsaženými v soudním spisu je spolehlivě osvědčeno, že žaloba byla podána důvodně a že námitky žalovaného jsou pouze účelové. Skutečnosti, které žalovaná ve svém podání uvádí, nemohou být důvodem pro zamítnutí žaloby či nepřiznání plné náhrady nákladů řízení žalobci. Poskytnuté částky jsou nepřiměřeně nízké s ohledem na skutečnost, že žalobce byl vazebně stíhán pro trestný čin vraždy dle § 140 odst. 1 tr. zákoníku, kdy byl ohrožen trestem odnětí svobody v rozmezí od 10 do 18 let a státní zástupce mu v podané obžalobě navrhoval uložení nepodmíněného trestu ve výměře 13 let. Je pravdou, že žalobce byl opakovaně souzen a má několik záznamů v rejstříku trestů, nebyl však ani jedinkrát odsouzen za spáchání trestného činu vraždy. Žalobce do dnešního dne nesehnal zaměstnání, neboť je odmítán právě v důsledku nezákonného trestního stíhání. I přes pravomocné zproštění obžaloby je na žalobce pohlíženo jako na pachatele předmětného trestného činu. S možností zaměstnání byl žalobce odmítnut společnostmi , právnická osoba, a , právnická osoba, V důsledku nezákonného stíhání žalobce ve Věznici , adresa, vyhledal pomoc psychologa, od kterého pak dostal a užíval léky na spaní a léky na deprese a stres. I po propuštění z vazby žalobce dochází v důsledku prožitých útrap k psychiatričce. Dále žalobce namítl, že rozsudek Nejvyššího soudu (dále jen „NS“) č. j. 30 Cdo 914/2011, dle kterého je adekvátním odškodněním částka v rozmezí 500 Kč až 1 500 Kč za jeden den trvání vazby, v jejímž rámci soud promítne jiné, zde uvedené a popřípadě neuvedené okolnosti svého posuzování, je již z roku 2012. S ohledem na růst cen, a tedy přirozenou inflaci je pak žalobcem požadovaná částka ve výši 2 000 Kč za každý den vazby zcela adekvátní.

14. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující skutková zjištění:

15. Dle úředního záznamu ze dne 7. 11. 2022 prováděl policejní orgán šetření v trestní věci prověřování podezření ze spáchání zločinu vražda dle § 140 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se dopustil neznámý pachatel vůči poškozenému , právnická osoba, ., mj. k osobě žalobce. Bylo zjištěno, že na ubytovně, kde dříve žalobce s , právnická osoba, . společně bydleli, se žalobce od 23. 9. 2022 (tělo , právnická osoba, . bylo nalezeno dne 22. 9. 2022) neobjevil. Dále bylo zjištěno, že žalobce pracoval pro pracovní agenturu , právnická osoba, , v říjnu jej však museli vyhodit, jelikož chodil do práce opilý a zfetovaný, v práci něco rozbil a nebyla s ním domluva. Šetření policejní orgán provedl též v pracovní agentuře , právnická osoba, , kde bylo zjištěno, že zde má žalobce nevyzvednuté peníze a stravenky z dřívějšího zaměstnání. Dle úředního záznamu ze dne 21. 11. 2022 prováděl policejní orgán v předmětné trestní věci opětovně šetření v pracovní agentuře , právnická osoba, , kam si žalobce přišel vyzvednout stravenky z dřívějšího zaměstnání, uváděl, že lituje, že z této agentury odešel, chtěl by pro ni znovu pracovat a nechával na sebe kontakt pro případ, že by pro něho měli nějakou práci. Dne 13. 2. 2023 podával žalobce vysvětlení ve věci „TR. ČIN VRAŽDA – , Anonymizováno, “. Uváděl, že s , právnická osoba, . bydleli na stejném pokoji na ubytovně a chodili do stejného zaměstnání. V den, kdy se , právnická osoba, . pak na ubytovnu již nevrátil, byli spolu venku, popíjeli alkohol, žalobce si aplikoval pervitin. Několikrát se během té doby pohádali, , právnická osoba, . pak měl ještě nějakou schůzku, tak se rozdělili, žalobce se vrátil na ubytovnu a , právnická osoba, . pak již neviděl. Když se , právnická osoba, . nevrátil, tak žalobce začal používat jeho mobilní telefon, několikrát jej dal i do zastavárny a vyplatil zpět, poslední zástava mu ale již propadla. Žalobce popřel, že by , právnická osoba, . nějak ublížil. Dne 19. 4. 2023 žalobce dobrovolně absolvoval vyšetření na detektoru lži a následně doplňoval své vysvětlení. Zopakoval, že se smrtí , právnická osoba, . nemá nic společného. Trval na svém dříve uváděném popisu pohybu s , právnická osoba, . po , Anonymizováno, , když byl konfrontován se záběry z bezpečnostních kamer, ze kterých mělo vyplývat, že se pohybovali jinde, tak odmítl dále odpovídat. Uvedl pouze, že do míst, kde bylo nalezeno tělo , právnická osoba, . si stejně jako jiní narkomané chodí aplikovat pervitin. K žádosti policejního orgánu ze dne 21. 9. 2023 vydal státní zástupce dne 22. 9. 2023 souhlas se zadržením žalobce. Usnesením ze dne 22. 9. 2023, které bylo doručeno žalobci dne 29. 9. 2023, bylo zahájeno trestní stíhání žalobce pro spáchání zvlášť závažného zločinu vraždy dle § 140 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se měl dopustit v , Anonymizováno, dne 17. 9. 2022 vůči poškozenému , právnická osoba, ., kterého měl opakovaně udeřit tupým předmětem do hlavy a opakovaně jej bodnout ostrým nástrojem, pravděpodobně nožem, do oblasti zadní strany hrudníku. Trestní stíhání žalobce bylo zahájeno na podkladě řetězce nepřímých důkazů, tj. existence kamerových záznamů, které dokumentují poslední zaznamenaný pohyb , právnická osoba, . v přítomnosti žalobce, následný odchod žalobce od místa činu, přítomnosti pachu žalobce na místě činu, a to v místech odpovídajících tažení těla , právnická osoba, ., výpovědi žalobce, který uváděl hádku s , právnická osoba, . a nedokázal vysvětlit rozpory mezi kamerovými záznamy a jím udávanou trasou pohybu s , právnická osoba, ., osobnosti žalobce, který se v žárlivosti v minulosti dopustil trestného činu s nožem, kdy ohrožoval svoji bývalou družku i jejího přítele a hrozil jim zabitím. Výpověď žalobce bylo dle policejního orgánu nutno hodnotit i v tom smyslu, že si v průběhu pohybu s , právnická osoba, . po městě aplikoval pervitin a zároveň požil tvrdý alkohol, přitom útok na , právnická osoba, . byl prudký, silný a s ohledem na způsobená poranění lze u případného pachatele uvažovat o jednání v náhlém návalu vzteku. V neposlední řadě bylo zahájení trestního stíhání odůvodňováno chováním žalobce po činu, kdy začal bez pádného důvodu používat mobilní telefon , právnická osoba, ., nenastoupil již dále do společného zaměstnání, byť v předchozích dnech a měsících do zaměstnání docházel pravidelně, zároveň se následující den odstěhoval ze společného bydlení, kde bydlel bez přerušení od 31. 3. do 18. 9. 2022. Žalobce byl jako podezřelý zadržen dne 29. 9. 2023 ve 12:34 hod. Po zadržení byl žalobce seznámen s důvody zadržení i s tím, ze spáchání jakého trestného činu je podezřelý. Žalobce k tomu uvedl, že se k věci již opakovaně vyjadřoval, že s tím nemá nic společného. Následně bylo žalobci doručeno usnesení o zahájení trestního stíhání a byl vyslechnut jako obviněný, žalobce využil svého práva a nevypovídal. K podnětu policejního orgánu ze dne 29. 9. 2023 podal státní zástupce dne 30. 9. 2023 k , soud A, návrh na vzetí žalobce do vazby z důvodu dle § 67 písm. a) tr. ř. Při vazebním zasedání konaném dne 1. 10. 2023 žalobce mj. uváděl, že užívá pervitin, má migrény, deprese. Usnesením , soud A, ze dne 1. 10. 2023 byl žalobce vzat do vazby z důvodu dle § 67 písm. a) tr. ř., nebyl přijat písemný slib žalobce a nebyl stanoven dohled probačního úředníka. K osobě žalobce bylo v podnětu/návrhu/usnesení uvedeno, že je osobou bez stálého bydliště, přebývá na různých ubytovnách, je bez zaměstnání, bez zdroje příjmů, bez trvalého a pevného zázemí (není vázán k žádnému místu či osobě), je na pohybu (soud žalobci neuvěřil, že se bude zdržovat na jím uváděné ubytovně), je osobou užívající alkohol a omamné a psychotropní látky, v minulosti byl opakovaně soudně trestán, včetně nepodmíněného trestu odnětí svobody, a to jak pro násilnou, tak pro majetkovou trestnou činnost, naposledy byl odsouzen pro spáchání trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání dle § 337 odst. 1 písm. f) tr. zákoníku, když bez závažného důvodu nenastoupil na výzvu soudu uložený trest odnětí svobody. Žalobce podal ihned po vyhlášení usnesení o vzetí do vazby stížnost. Dne 2. 10. 2022 podal žalobce proti usnesení o zahájení trestního stíhání stížnost, ve které jen obecně namítal, že se žádné trestné činnosti nedopustil a že v usnesení uváděné skutečnosti (podávané zkresleně či nepravdivě) neodůvodňují zahájení trestního stíhání. Stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání byla usnesením státního zástupce ze dne 11. 10. 2023 zamítnuta jako nedůvodná. Stížnost proti usnesení o vzetí do vazby byla usnesením , soud B, ze dne 6. 11. 2023 zamítnuta jako nedůvodná. Dne 12. 1. 2024 podal policejní orgán státnímu zástupci podnět k podání návrhu na prodloužení trvání vazby žalobce, když vyšetřování dosud nebylo ukončeno (nebyl dosud zpracován znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a psychologie k posouzení duševního stavu žalobce) a důvody vazby nadále trvají. Do spisu byl založen znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie zpracovaný dne 12. 11. 2018 ve věci vedené u , soud A, pod sp. zn. , Anonymizováno, , ve kterém bylo mj. uvedeno, že žalobce byl hospitalizován na psychiatrii asi ve 12 letech kvůli problémům s chováním, školní docházkou. Dále byly v posudku uvedeny výpisy ze třech zpráv o návštěvách žalobce u psychiatričky , tituly před jménem, , jméno FO, ve dnech 29. 6. 2016, 27. 7. 2016 a 25. 9. 2018, kdy mu byla diagnostikována depresivní fáze mírná, resp. smíšené a jiné poruchy osobnosti a předepsána antidepresiva. Při vyšetření v rámci znaleckého zkoumání žalobce uváděl, že se nestýká s matkou, ani sourozenci, je svobodný, žije sám, nikdy neměl dlouhodobější vztah, byl opakovaně soudně trestán a ve výkonu trestu odnětí svobody, pracuje v dělnických profesích přes agentury, bydlí na ubytovnách. Žalobce přiznával konzumaci alkoholu, stran drog uváděl jen zkušenosti z minulosti, již 10 let žádnou drogu neměl. Dne 17. 1. 2024 došel policejnímu orgánu znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a klinická psychologie, zpracovaný k osobě žalobce v této trestní věci dne 15. 1. 2024. V tomto posudku byl mj. rekapitulován rozsudek , soud A, ze dne 19. 12. 2018, kterým byl žalobce uznán vinným ze spáchání přečinu vydírání dle § 175 odst. 1 tr. zákoníku, přečinu ublížení na zdraví dle § 146 odst. 1 tr. zákoníku ve stadiu pokusu dle § 21 odst. 1 tr. zákoníku a přečinu nebezpečného vyhrožování dle § 353 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, při kterých napadeným poškozeným mj. s nožem v ruce vyhrožoval zabitím. Dále byly opět rekapitulovány lékařské zprávy , tituly před jménem, , jméno FO, a stran osoby žalobce bylo uvedeno to samé jako v posudku z roku 2018 s tím rozdílem, že žalobce přiznával občasnou aplikaci pervitinu. Dne 31. 1. 2024 došlo policejnímu orgánu hodnocení žalobce z výkonu vazby v této trestní věci ve Věznici , adresa, . Se žalobcem nebyly žádné problémy, povinnosti si plnil, pokyny pracovníků vězeňské služby respektoval, se spoluobviněnými vycházel bez problémů, konflikty nevyvolával. Kontakt s civilním světem formou korespondence žalobce neudržoval, možnost použít telefon nevyužíval, o návštěvy nežádal. Dle vězeňské služby se u žalobce neprojevily vážnější adaptační potíže, s daným režimem a uvězněním problémy neměl. V opisu z evidence rejstříku trestů ze dne 2. 2. 2024 měl žalobce celkem 24 záznamů, dle kterých byl v minulosti odsouzen za různorodou převážně majetkovou trestnou činnost (poslední dva záznamy jsou shora uvedená odsouzení , soud A, ) a byl mu opakovaně uložen nepodmíněný trest odnětí svobody, který vykonal. Rozsudek , soud A, ze dne 19. 12. 2018, č. j. , Anonymizováno, , včetně usnesení , soud B, o zamítnutí odvolání žalobce, byly do spisu též v opisu založeny. V opisu z evidence přestupků ze dne 2. 2. 2024 neměl žalobce žádný záznam. Dle úředního záznamu ze dne 5. 2. 2024 prováděl policejní orgán opětovně šetření v pracovní agentuře , právnická osoba, a rovněž ve společnosti , právnická osoba, , ve které žalobce a , právnická osoba, . vykonávali práci jako zaměstnanci uvedené agentury. Bylo zjištěno, že , právnická osoba, . nepřišel na směnu dne 19. 9. 2022, žalobce přišel ještě na noční směnu z 19. na 20. 9. 2022, pak se již neobjevil a byl s ním ukončen pracovní poměr. V podání došlém státnímu zástupci dne 12. 3. 2024 si žalobce stěžoval na způsob vyšetřování, kdy mají být zatajovány kamerové záznamy v jeho prospěch, uváděl, že mobil měl s , právnická osoba, . napůl, proto ho po zmizení , právnická osoba, . používal, a nadále popíral spáchání předmětného trestného činu. Žalobce současně žádal o propuštění z vazby, ve vazbě psychicky trpí, je nucen brát , Anonymizováno, na spaní a , Anonymizováno, na klid. Vyšetřování bylo ukončeno dne 14. 3. 2024 s návrhem na podání obžaloby na žalobce pro skutek popsaný a kvalifikovaný stejně jako v usnesení o zahájení trestního stíhání. Spis došel státnímu zástupci dne 19. 3. 2024. V podání došlém státnímu zástupci dne 22. 3. 2024 si žalobce opět stěžoval na způsob vyšetřování, obviňoval vyšetřovatele ze lži, popíral spáchání předmětného trestného činu a opět žádal o propuštění z vazby. Obžaloba byla ke , soud B, podána dne 5. 4. 2024, pro případ uznání viny státní zástupce navrhoval uložit žalobci nepodmíněný trest odnětí svobody ve výměře 13 let se zařazením do věznice se zvýšenou ostrahou. Státní zástupce soud současně upozornil na ve spisu založená podání žalobce (viz shora), kterými žádá o propuštění z vazby. V opisu z evidence rejstříku trestů ze dne 24. 4. 2024 neměl žalobce žádný nový záznam. Při hlavním líčení konaném dne 29. 4. 2024 žalobce ke své osobě uvedl, že je svobodný, o dětech mluvit nechtěl, před vzetím do vazby bydlel na ubytovně (stálé bydliště měl naposledy před 20 lety), pracoval brigádně, bral pervitin, alkohol pil přiměřeně, má dluhy ve výši 600-800 tis. Kč převážně z přechozí trestné činnosti, je vůči němu vedeno hodně exekucí. Ve výpovědi k věci samé žalobce spáchání předmětného skutku popřel, vyšetřovatele obviňoval ze lži. Při hlavním líčení bylo vyhlášeno usnesení o zamítnutí žádosti žalobce o propuštění z vazby, o ponechání žalobce ve vazbě z důvodu dle § 67 písm. a) tr. ř. a o nepřijetí písemného slibu žalobce a dohledu probačního úředníka jako náhrady vazby. V odůvodnění usnesení byly zopakovány stejné skutečnosti týkající se osoby žalobce jako v usneseních předchozích. Žalobce podal ihned po vyhlášení usnesení stížnost. Dne 2. 5. 2024 došla soudu žádost žalobce, aby soudkyně řekla osobám, jako jsou vyšetřovatelé, aby na něho už přestaly posílat vězně, co jej obviňují, že je pachatel. Žalobce je ve vazbě v ohrožení. V odůvodnění stížnosti došlém soudu též dne 2. 5. 2024, podaném prostřednictvím obhájce, žalobce polemizoval s naplněním vazebního důvodu a podložeností obvinění z předmětného trestného činu, problémy ve vazbě zde zmíněny nebyly. Dne 7. 5. 2024 došla soudu stížnost sepsaná přímo žalobcem, ve které opět obviňoval vyšetřovatele ze lži, odmítal obvinění a požadoval propuštění z vazby. Stížnost žalobce byla jako nedůvodná zamítnuta usnesením , soud C, ze dne 14. 5. 2024. Při hlavním líčení konaném dne 3. 6. 2024 byl vyhlášen rozsudek, kterým byl žalobce zproštěn obžaloby dle § 226 písm. c) tr. ř., neboť nebylo prokázáno, že skutek spáchal žalobce. Současně bylo vyhlášeno usnesení, kterým byl žalobce propuštěn z vazby. Státní zástupce podal po vyhlášení odvolání proti rozsudku v neprospěch žalobce i stížnost proti usnesení o propuštění z vazby. Žalobce byl obžaloby zproštěn, když soud uzavřel: „Po provedeném dokazování soudu nezbývá než konstatovat, že existuje podezření, že se obžalovaný dopustil projednávaného činu, když byl osobou, jenž prokazatelně procházela v doprovodu poškozeného v blízkosti místa, kde byl poškozený následně usmrcen, to vše za situace, kdy na místě činu byly přítomny jeho pachové stopy a určitou nestandardnost chování obžalovaného je možné spatřovat i v jeho následných krocích, kdy ukončil pracovní poměr, který do té doby měl, opustil ubytovnu, na níž bydlel s poškozeným, a disponoval s jeho mobilním telefonem (a je levákem za situace, kdy útok pravděpodobně spáchal levák). Nicméně všechny tyto skutečnosti i při jejich zhodnocení ve vzájemných souvislostech u soudu vzbuzují toliko podezření ve vztahu k obžalovanému, rozhodně nedosahují úrovně „prokázání viny mimo rozumnou pochybnost“, když pouze v případě takového výsledku důkazního řízení smí soud učinit závěr stanovící vinu obžalovaného skutkem. Z pohledu soudu tak důkazy svědčící vině obžalovaného nejsou dostatečné k prokázání této viny mimo rozumnou pochybnost, kdy soud dle svého náhledu provedl veškeré relevantní důkazy a není si vědom možnosti provést jakýkoliv další důkaz, jenž by mohl daný závěr soudu zvrátit. Naopak se nepodařilo rozptýlit některé nejasnosti, které naopak svědčí závěru o jiném průběhu skutkového děje, než nabízí obžaloba.“ Dne 3. 6. 2024 v 11:25 hod. byl žalobce propuštěn z výkonu vazby. Dne 11. 6. 2024 došla soudu zpětvzetí odvolání a stížnosti státního zástupce, zpětvzetí vzal soud na vědomí usneseními ze dne 11. 6. 2024. Zprošťující rozsudek nabyl dne 11. 6. 2024 právní moci (zjištěno ze spisu , soud B, sp. zn. , Anonymizováno, ).

16. Podáním ze dne 18. 1. 2024, došlým , soud A, dne 19. 1. 2024, navrhoval státní zástupce rozhodnout o dalším trvání vazby žalobce (zjištěno návrhu na rozhodnutí soudce o dalším trvání vazby).

17. Usnesením , soud A, ze dne 1. 2. 2024 byl žalobce ponechán ve vazbě z důvodu dle § 67 písm. a) tr. ř. V odůvodnění usnesení byly zopakovány stejné skutečnosti týkající se osoby žalobce jako v usneseních předchozích (zjištěno z usnesení č. j. , Anonymizováno, , Anonymizováno, ).

18. Stížnost žalobce proti usnesení o ponechání ve vazbě byla jako nedůvodná zamítnuta usnesením , soud B, ze dne 26. 2. 2024 (zjištěno z usnesení č. j. , Anonymizováno, ).

19. Články publikované dne 29. 4. 2024 na serverech , Anonymizováno, .cz, , Anonymizováno, .cz a , Anonymizováno, .cz informovaly o zahájení projednávání předmětné věci u , soud B, . Články popisovaly, jakým způsobem mělo dojít k usmrcení , právnická osoba, . a že obžalovaným je žalobce, který zde byl identifikován jménem, příjmením, věkem a byl vyobrazen na fotografiích v poutech při eskortě do jednací místnosti soudu. Články obsahovaly též citace z výpovědi žalobce při hlavním líčení, který obžalobu jednoznačně odmítl, předkládal svou verzi událostí (viz výše) a nešetřil vulgaritami na adresu vyšetřovatele. Žalobce byl v článcích vylíčen jako narkoman (uživatel pervitinu), uživatel alkoholu a osoba s bohatou trestní minulostí mající exekuce okolo třičtvrtě milionu, která tráví posledních 20 let po ubytovnách, což vše žalobce u hlavního líčení přiznal (zjištěno z článků nazvaných „, Anonymizováno, “, „, Anonymizováno, “ a „, Anonymizováno, “).

20. Článek publikovaný dne 27. 5. 2024 na serveru , Anonymizováno, .cz informoval o pokračování projednávání předmětné věci u , soud B, . Článek opět popisoval, jakým způsobem mělo dojít k usmrcení , právnická osoba, . a že obžalovaným je žalobce, který zde byl identifikován příjmením a věkem. Dále článek popisoval jednoznačné odmítnutí viny ze strany žalobce a jeho nevhodné chování v jednací místnosti, pro které byl napomínán. Uvedeno bylo též, že státní zástupce připustil, že nemá vůči žalobci žádný přímý důkaz, a že obhajobou byla zpochybněna relevantnost pachové stopy jako jediného důkazu (zjištěno z článku nazvaného „, Anonymizováno, ).

21. Články publikované dne 3. 6. 2024 na serverech , Anonymizováno, .cz, , Anonymizováno, .cz a , Anonymizováno, .cz, informovaly o zproštění žalobce obžaloby v předmětné věci. Články opět popisovaly, jakým způsobem mělo dojít k usmrcení , právnická osoba, . a že obžalovaným byl žalobce, který zde byl identifikován jménem, příjmením, věkem a byl vyobrazen na fotografiích v poutech při eskortě do jednací místnosti soudu. Články znovu obsahovaly citace z výpovědi žalobce při hlavním líčení, který obžalobu jednoznačně odmítl, předkládal svou verzi událostí (viz výše) a nešetřil vulgaritami na adresu vyšetřovatele. Žalobce byl v článcích vylíčen jako narkoman (uživatel pervitinu), uživatel alkoholu a recidivista. Články obsahovaly též zdůvodnění zproštění (viz shora citovaná část rozsudku + to, že pachová identifikace nemohla být jediným důkazem) a že se státní zástupce proti rozsudku odvolal, a věc tak bude řešit , soud C, (zjištěno z článků nazvaných „, podezřelý výraz, “, „, podezřelý výraz, “ a „, podezřelý výraz, “).

22. Svědek , tituly před jménem, , jméno FO, , psycholog ve Věznici , adresa, , si na žalobce nepamatoval, pouze ve svých poznámkách měl uvedeno, že si jej žalobce několikrát žádal a chtěl se přes něho dostat k psychiatričce a k lékům, zájem komunikovat s psychologem neměl. V tom mu svědek nemohl vyhovět a odkázal jej na objednání se k psychiatričce (, tituly před jménem, , jméno FO, ). Na jaké obtíže chtěl žalobce léky, si již svědek nepamatoval. Zda žalobce u psychiatričky skutečně byl a léky dostal, svědek nevěděl. Obecně pak svědek vypověděl, že když vidí, že je na tom osoba psychicky špatně, tak se snaží intervenovat, nabízet psychologickou pomoc, anebo v krajní nouzi upozorňuje psychiatričku, u žalobce má ve svých poznámkách uvedeno, že se nejednalo o akutní případ. Stejně tak, pokud by si osoba ve vazbě stěžovala na problémy s osobou na cele, tak by to hlásil zástupci vedoucího výkonu vazby a pravděpodobně by velmi rychle došlo k přemístění na jinou celu. U žalobce nic takového nebylo.

23. Z výpovědi svědkyně , tituly před jménem, , jméno FO, , psychiatričky ve Věznici , adresa, , soud žádná podstatná zjištění neučinil. Svědkyně si na žalobce, který v době jejího výslechu nebyl u soudu přítomen, nevzpomínala a odkázala na obsah zdravotnické dokumentace žalobce z doby výkonu vazby, ke které nemá po organizačních změnách ve vězeňském zdravotnictví přístup.

24. Žalobce byl ve Věznici , adresa, psychiatricky vyšetřen , tituly před jménem, , jméno FO, :- dne 6. 11. 2023 – Žalobce přišel z vlastní iniciativy. Uváděl, že je obviněný z vraždy, ale nic neudělal. Ve výkonu trestu odnětí svobody byl opakovaně, ale nyní to nedává, nespí, je nervózní, má deprese, úzkosti. Na cele je to hrozné, pár metrů čtverečních. Večer i usne, ale hodně se v noci budí. Má pocity úzkosti, strachu, obavy z budoucnosti atd. Žalobce přiznal užívání pervitinu, který obvykle kombinoval s vínem. Při vyšetření byl žalobce lucidní, plně orientovaný, tenzní až dysforický, zrychlené tempo řeči, ulpívavý, zabíhavý, během rozhovoru se mírně zklidnil. Vyšetření bylo uzavřeno s diagnózou , Anonymizováno, , právnická osoba, a žalobci byly předepsány léky , Anonymizováno, na 30 dnů a , Anonymizováno, na 50 dnů. Doporučenou medikaci žalobce s povděkem akceptoval.- dne 18. 12. 2023 – Žalobce přišel s tím, že by chtěl brát Rivotril večer. Byl upozorněn na návykovost léku, což neakceptoval a byl přesvědčen, že tomu tak není. Při vyšetření byl žalobce lucidní, plně orientovaný, kontakt volný, v chování bez nápadností, bez známek psychózy a deprese, bez suicidálních tendencí. Vyšetření bylo uzavřeno s diagnózou , Anonymizováno, žalobci byla změněna medikace na , Anonymizováno, a , Anonymizováno, ).- dne 15. 1. 2024 – Žalobce se dostavil jen pro doplnění medikace a byl mu předepsán , Anonymizováno, ).- dne 29. 1. 2024 – Žalobce přišel z vlastní iniciativy, chtěl jen prodloužit medikaci. Minule mu byl navýšen , Anonymizováno, na 3 večer, žalobce hlavně žádal o prodloužení , Anonymizováno, . Uváděl, že má příští měsíc uzavření spisů, předpokládal, že výkonu trestu nepůjde. Při vyšetření byl žalobce lucidní, plně orientovaný, kontakt volný, v chování bez nápadností, bez známek psychózy a deprese, bez suicidálních tendencí. Na dotaz žalobce upřesnil, že v Psychiatrické nemocnici v , adresa, nebyl hospitalizován, že tam byl jen na vyšetření (Psychiatrické nemocnici v , adresa, v přípisu ze dne 21. 12. 2023 Věznici , adresa, sdělila, že žalobce u ní nikdy nebyl hospitalizován). Vyšetření bylo uzavřeno s diagnózou F 61, F 43.2 a žalobci byla ponechána medikace , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, .- dne 29. 4. 2024 – Žalobce se dostavil jen pro doplnění medikace a byl mu předepsán , Anonymizováno, ).(zjištěno z psychiatrických lékařských zpráv žalobce z doby výkonu vazby ve Věznici , adresa, ).

25. Svědkyně , tituly před jménem, , jméno FO, , psychiatrička pro dospělé, uvedla, že žalobce je jejím pacientem od roku 2016, dohromady proběhlo sedm návštěv. V roce 2016 byly dvě návštěvy pro depresivní rozlady, žalobci byla nasazena běžná antidepresivní medikace. Další kontrola byla až v roce 2018, další dvě kontroly pak byly v roce 2019 a poslední dvě kontroly byly v říjnu 2024 a březnu 2025. Problematika byla prakticky stále stejná, depresivní rozlady mírného stupně, občas s doprovodnou úzkostí. Nějaká pravidelnost v návštěvách či léčbě u žalobce neexistovala. Jak poté vyplynulo z průběhu jejich hovorů, tak žalobce buď z nějakých důvodů nepřišel, anebo byl ve výkonech trestu. V roce 2019 spolu měli slovní výměnu, kdy byl žalobce odsouzen k výkonu trestu za pravděpodobně napadení své expřítelkyně a chtěl po svědkyni, aby mu napsala, že nastoupit trest nemůže, že to psychicky nevydrží. Když to svědkyně odmítla, tak byl žalobce vulgární a svědkyně z něho měla i trochu strach. Pak žalobce přišel až na podzim 2024, měl pokleslou náladu, byl komunikativní, ale byl mírný, žádná agresivita u něho nebyla. Sděloval, že byl propuštěn z vazby, že byl obžalován a neprokázala se jeho vina a že od léta byl na ulici, neměl práci, sbíral i vajgly. Na přímou otázku svědkyně sdělil, že neužíval psychoaktivní látky. Svědkyně u žalobce konstatovala depresivní poruchu mírného charakteru, nasadila mu opět běžnou medikaci a pozvala ho k další kontrole. Při poslední kontrole v březnu 2025 se již žalobce cítil lépe, sděloval, že pracuje, bydlí na ubytovně. Svědkyně si nevybavila, zda kontrola v březnu 2025 proběhla v termínu stanoveném při kontrole v říjnu 2024, anebo zda žalobce takto stanovený termín nedodržel a přišel jindy. Dále svědkyně uvedla, že při návštěvě v říjnu 2024 žalobce sděloval, že to ve vazbě nemohl vydržet, nemohl tam dýchat, byl nervózní. Žalobce při líčení uvedených stavů nerozlišoval mezi tím, že byl ve vazbě, a tím, pro co byl stíhán (svědkyni bylo známo, pro co byl stíhán, probíhalo to médii), žalobci dle svědkyně vadilo obojí, souviselo to spolu a asi se to nedá úplně rozdělit. Medikace, kterou svědkyně žalobci předepsala, byl lék ze stejné skupiny, se stejným mechanismem účinků, jako žalobci předepisovala již v minulosti. Bylo to druhé ze dvou asi nejčastěji předepisovaných antidepresiv. To první antidepresivum, pokud je bral, tak nemělo ten stoprocentní efekt, který očekávali. Dávka nyní předepsaného léku byla adekvátní prvnímu předepisovanému léku, a to na spodní hranici dávkovacího schématu. Při návštěvě v říjnu 2024 žalobce nezmínil, že by byl v době vazby v nějaké psychologické péči, měl nějakou medikaci. Svědkyně předpokládala, že pokud by mu tam bylo něco předepisováno, tak že by jí to žalobce sdělil, že mu fungovalo, nefungovalo, chce v tom pokračovat, chce něco jiného, ale spontánně o tom nehovořil a svědkyně se jej na to neptala. K dotazu, zda se stav žalobce po absolvování vazby nějak změnil oproti stavu, kdy jej svědkyně viděla předtím, svědkyně uvedla, že to se dá špatně posoudit, pokud návštěv bylo od roku 2016 jen sedm, vždy to ale byly propady nálady, nesoustředěnost, únava. Svědkyně věděla, že žalobce užíval psychoaktivní látky včetně alkoholu, při kontrole v březnu 2025 ale uváděl, že alkohol užívá příležitostně a psychoaktivní látky vůbec, laboratorní testy však svědkyně neprováděla. Užívání psychoaktivních látek může mít dle svědkyně určitě vliv na rozvoj uváděných depresivních rozlad. Kromě nejčastějších, jako jsou psychózy, poruchy myšlení a vnímání, to může být nějaký rozvoj úzkostných stavů a při pravidelnějším a větším abusu pak i nějaké depresivní propady.

26. Svědek , tituly před jménem, , jméno FO, , jednatel a společník několika personálních agentur, uvedl, že žalobce pro ně pracoval v době od 19. 12. 2022 do 27. 1. 2023, kdy byl jako agenturní pracovník přidělen do společnosti , Anonymizováno, . Pracovní poměr byl se žalobcem ukončen ve zkušební době z důvodu, že klient pro něho a další přidělené pracovníky neměl práci. Nebylo to kvůli pracovněprávním problémům. K tomu soudu svědek předložil dokumentaci. O trestní minulosti žalobce svědek, resp. jeho společnost, v té době nevěděli. S tou, stejně jako s předmětným trestním stíháním, se seznámili až v nedávné doby, když jednak žalobce přišel do firmy, vulgárně častoval svědkovi zaměstnance a informoval je, že někdo z nich bude muset jít k soudu, a jednak svědek obdržel předvolání k soudu. Tehdy si vyhledali nějaké články na internetu, kde se psalo o žalobcově stíhání pro vraždu. Dále svědek uvedl, že je možné, že po 4. 6. 2024 se žalobce ve společnosti stavoval pro nějaké dokumenty, ale žádná práce mu nabízena nebyla. Svědek si nevybavoval, že by žalobce figuroval v záznamech zájemců o práci z té doby, a pokud o práci žádal, tak zřejmě neměli adekvátní pozici, kterou by mu mohli nabídnout. Trestní minulost žalobce se tehdy neřešila, to až později. I kdyby jim tato ale byla známa, tak by to nemělo vliv. Běžně spolupracují s , právnická osoba, , zaměstnávají lidi s kriminální minulostí a takových lidí, jako je žalobce, mají zaměstnáno vícero. Kdyby pro žalobce byla práce, tak by se mu ji snažili přidělit. Mají 30 klientů v různých oborech po celé republice, kteří nabízejí sezónní, nebo i dlouhodobou práci. Umísťování zaměstnanců u klientů je živí, lidí je málo, a tak nemají důvod zájemce o práci, kteří nemají vyloženě pracovněprávní problémy, odmítat. Dále svědek uvedl, že je možné, že stran žalobce přišel do společnosti nějaký dotaz od policie do datové schránky. Pokud přišel, tak jej standardně vyřídili, takových dotazů na své zaměstnance od různých orgánů vyřizují ročně stovky. Osobně se u nich na žalobce nebyl nikdo ptát, to nebývá běžnou praxí, řeší se to elektronicky.

27. V době od 19. 12. 2022 do 27. 1. 2023 byl žalobce zaměstnán u společnosti , právnická osoba, Pracovní poměr s ním byl ukončen ve zkušební době z důvodu, že ve skladu v , Anonymizováno, pro něho nebyl dostatek práce (zjištěno z listin předložených svědkem , tituly před jménem, , jméno FO, , tj. potvrzení o zaměstnání ze dne 27. 1. 2023, výplatních pásek za prosinec 2022 a leden 2023, výkazů docházky za prosinec 2022 a leden 2023, e-mailová komunikace ze dne 27. 1. 2023).

28. U společnosti , právnická osoba, byl žalobce zaměstnán v době od 5. 2. 2020 do 21. 2. 2020 a od 30. 3. 2022 do 22. 9. 2022. V době od 4. 6. 2024 zde žalobce zaměstnán nebyl. O zaměstnání se zajímal, společnost mu ale neměla co nabídnout. V žádném případě to nesouviselo s trestním stíháním žalobce (zjištěno ze sdělení společnosti , právnická osoba, ze dne 10. 6. 2025).

29. Žalobce ve své účastnické výpovědi uvedl, že byl opakovaně ve výkonu trestu, byl i ve vazbě, ale nyní posuzovaný pobyt ve vazbě pro něho byl o dost náročnější. Je podstatný rozdíl, je-li člověk odsouzen, anebo mu hrozí několik let za krádež, anebo je obviněn z vraždy, navíc brutální vraždy, a hrozí mu 20, 25 let vězení, navíc když nic takového neudělal. Vyšetřovatel na žalobce ve vazbě posílal různé násilníky, vrahy, kteří mu dokola opakovali, že to udělal, že to vyšetřovatel ví, jinak by ho sem neposlal. Vyšetřovatel mu také říkal, že to udělal, ať se přizná, že už to vězení zná, tak mu může být jedno, že bude zavřený. Takový tlak člověka zdrtí. Žalobce to ve věznici nijak neřešil, nikomu to nehlásil, dozorcům to bylo jedno, měli z toho legraci, tak žalobce z toho měl také legraci svým způsobem, nemělo cenu to řešit, nic by nezmohl. S legrací bral žalobce zpočátku i prověřování předmětné věci, až když si pak přečetl, co o něm napsali, což bylo plné lží, a došlo mu, že to myslí vážně a chtějí ho zavřít, tak to na něho dolehlo. Ve vazbě trpěl úzkostmi, byl z toho úplně mimo, nemohl spát, bolela ho hlava, opakovaně byly situace, kdy nemohl dýchat, nemohl se ani nadechnout, rozbušilo se mu srdce. Dostal tam prášek od jednoho zaměstnance, to mu pomohlo a pak se dostal k psychiatričce, od které dostal léky na psychiku, spaní, uklidnění. U psychiatričky byl asi jen jednou, je problém se k ní dostat, pokud se člověk nepodřeže. Psychické problémy měl žalobce už dříve, objevily se, když byl rovněž nespravedlivě souzen v jiné věci. Nemohl spát, musel pít, aby usnul, a tak začal chodit psychiatričce a dostal léky, aby byl klidnější. Teď ve vazbě se ale psychické problémy zhoršily a přetrvávají u něho dodnes. U psychiatra byl žalobce po propuštění až po nějaké době, měl ještě léky z vazby. Léky má pořád, jsou na uklidnění, ale snaží se je nebrat. Žalobce je nervózní, neklidný, má problém se soustředit, což mu činí problémy i v práci, je z toho na nervy. Z jednoho zaměstnání musel odejít, když nebyl schopen spočítat triviální příklad, což mu dříve nečinilo problémy. Po propuštění z vazby žalobce nemohl sehnat práci asi půl roku. V pracovních agenturách , Anonymizováno, a , právnická osoba, , kde už dříve pracoval a které na rozdíl od jiných agentur měly práci, ho nechtěli vzít, že nemají práci. Když tam ale žalobce udělal kravál, tak se mu přiznali, že ho nechtějí vzít, protože tam byl vyšetřovatel a byl vyšetřován pro vraždu. Dříve jim jeho trestní minulost nevadila, trestní minulost jim nevadí ani u jiných pracovníků, ale u žalobce jim předmětné trestní stíhání vadí. Žalobce po propuštění z vazby vystřídal několik zaměstnání, zaměstnání ale střídal i před vzetím do vazby. S dopady předmětného trestního stíhání se žalobce setkal i v jednom zaměstnání, do kterého po propuštění z vazby nastoupil. Jeden ze spolupracovníků to chtěl řešit, ale mistr to utnul, že žalobce nebyl odsouzen, tak se to neřešilo. Předmětné trestní stíhání žalobci zkazilo pověst. Žalobce byl opakovaně v televizi, v novinách, lidé ho na ulici poznávají, koukají na něho jako na vraha. Žalobce neví, co od nich může očekávat, připadá si jako lovná zvěř. U dřívějších trestních stíhání, která nebyla medializovaná, to tak nebylo. Nikdo o tom nevěděl, žalobce se s tím nikde nechlubil. Známost předmětného trestního stíhání žalobci komplikuje i seznamování, navazování známostí. Odstup cítí i ve svém okolí, o žádného kamaráda ale kvůli stíhání nepřišel. S rodinou se žalobce nestýká.

30. Kumulovaná průměrná roční míra inflace vyjádřená přírůstkem průměrného indexu spotřebitelských cen činila v ČR za roky 2013 až 2024 celkem 54,61 % a za roky 2020 až 2024 39,77 % (zjištěno ze sdělení Českého statistického úřadu – Výpisu ze statistického zjišťování ze dne 13. 1. 2025).

31. Podáním ze dne 3. 7. 2024, došlým žalované téhož dne, uplatnil žalobce z důvodů uvedených následně v podané žalobě požadavky na zaplacení částek 500 000 Kč a 498 000 Kč jako zadostiučinění za nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním a výkonem vazby. Přípisem ze dne 9. 8. 2024 žalovaná vyzvala žalobce, aby ve lhůtě 30 dnů doplnil svá nedostatečná tvrzení ve vztahu k nemajetkové újmě tak, že uvede, jaká konkrétní nemajetková újma mu vznikla v příčinné souvislosti s trestním stíháním vč. jejího podložení relevantními důkazy, a jaká konkrétní nemajetková újma mu vznikla v příčinné souvislosti s omezením osobní svobody vč. jejího podložení relevantními důkazy. Žalovaná žádost vyřídila stanoviskem ze dne 11. 12. 2024, ve kterém konstatovala, že nezákonným usnesením o zahájení trestního stíhání došlo k porušení práva žalobce nebýt trestně stíhán jinak než z důvodů a způsobem, který stanoví zákon, garantovaného článkem 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, a za vydání tohoto rozhodnutí se žalobci omluvila. Dále žalovaná přiznala žalobci peněžité zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním ve výši 30 000 Kč a za nemajetkovou újmu způsobenou výkonem vazby ve výši 199 200 Kč (800 Kč/za den vazby). K zaplacení zbytků požadovaných částek pak žalobce vyzval žalovanou předžalobní výzvou ze dne 13. 12. 2024, došlou žalované téhož dne (zjištěno ze žádosti včetně dokladu o doručení žalované, potvrzení o přijetí, výzvy k doplnění, stanoviska, předžalobní výzvy včetně dokladu o doručení žalované).

32. Takto zjištěný skutkový stav soud posoudil dle následujících ustanovení právních předpisů:

33. Dle § 5 zákona 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, nebo nesprávným úředním postupem.

34. Dle §§ 14, 15 OdpŠk se nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

35. Žalobce splnil podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu újmy způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem, představovanou předběžným uplatněním nároku u příslušného orgánu.

36. Dle § 31a odst. 1, 2 OdpŠk se bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.vazba37. Dle § 9 odst. 1 OdpŠk má právo na náhradu škody způsobené rozhodnutím o vazbě také ten, na němž byla vazba vykonána, jestliže bylo proti němu trestní stíhání zastaveno, jestliže byl obžaloby zproštěn nebo jestliže byla věc postoupena jinému orgánu.

38. V řízení bylo prokázáno a nebylo to mezi účastníky sporným, že je zde odpovědnostní titul na straně státu, když na žalobci byla vykonána vazba, přičemž byl následně obžaloby zproštěn. Stejně tak nebyl mezi účastníky sporným vznik nemajetkové újmy na straně žalobce, za kterou je namístě poskytnout zadostiučinění v penězích. Žalovaná na toto zadostiučinění již plnila a poskytla žalobci částku 199 200 Kč. Sporným tak byl jen rozsah utrpěné újmy, resp. rozsah zadostiučinění, kterého by se mělo žalobci dostat.

39. Dle ustálené judikatury (viz např. rozsudky NS sp. zn. 30 Cdo 2357/2010 či sp. zn. 30 Cdo 914/2011) je při úvaze o formě a výši odškodnění v případě nezákonného omezení osobní svobody třeba přihlédnout ke třem základním kritériím, kterými zpravidla jsou: povaha trestní věci, celková délka omezení osobní svobody a následky v osobní sféře poškozené osoby. Samotné držení ve vazbě má z povahy věci negativní dopady do svobody pohybu či do práva na soukromí, a v tomto ohledu výkon vazby sám o sobě působí újmu na základních právech, svobodách a důstojnosti dotčené osoby. Adekvátním odškodněním je částka v rozmezí 500 Kč až 1 500 Kč za jeden den trvání vazby, v jejímž rámci soud promítne jiné, zde uvedené a popřípadě neuvedené okolnosti svého posuzování. K tomuto rozmezí je však nutno přistupovat pouze jako k orientačnímu s tím, že podléhá toliko úvaze soudu v konkrétním případě, k jaké částce dospěje.

40. Žalobce byl ve vazbě od 29. 9. 2023 do 3. 6. 2024, tj. 249 dnů. Pokud jde o povahu trestní věci, žalobce byl stíhán pro zvlášť závažný zločin vraždy dle § 140 odst. 1 tr. zákoníku, za který mu hrozilo uložení trestu odnětí svobody ve výměře 10 až 18 let. Žalobce byl stíhán pro porušení významného zájmu chráněného trestním zákoníkem (trestná činnost proti životu), kdy s takovým trestním stíháním je obecně spojeno vyšší společenské odsouzení a vyšší nemajetková újma. S ohledem na trestní sazbu a jeho trestní minulost žalobci reálně hrozilo uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody (státním zástupcem mu bylo v obžalobě navrhováno 13 let).

41. Pokud jde o dopady do sféry žalobce, vyplynulo z provedeného dokazování, že žalobce byl v minulosti již 24x soudně trestán, strávil ve výkonu trestu odnětí svobody řadu let a byl též ve vazbě. Žalobce tedy měl bohaté zkušenosti, jak s trestním řízením, tak s pobytem ve vězení a vazbě, a aktuální vazební stíhání tak na něho obecně muselo působit mnohem méně intenzivně než u osoby, která se do kontaktu s orgány činnými v trestním řízení, trestním stíháním a pobytem ve vězení/vazbě dostává poprvé. To je skutečnost, která intenzitu vzniklé nemajetkové újmy výrazně snižuje. Z provedeného dokazování (lékařské zprávy z doby výkonu vazby a výpovědi žalobce) však vzal soud za prokázané, že výkon předmětné vazby žalobce právě s ohledem na druh stíhané trestné činnosti a délku hrozícího trestu odnětí svobody vnímal úkorněji než předchozí vazby či výkony trestu odnětí svobody a že u něho došlo ke zhoršení již dříve se objevivších psychických problémů, pro které mu byla ve věznici opakovaně předepsána psychiatrická medikace. Uvedené je však jediný konkrétní následek spojený s výkonem vazby, který byl v řízení prokázán. Na základě provedeného dokazování vzal soud za vyvrácené, že by měl žalobce v době výkonu vazby problémy s ostatními osobami ve vazbě. Žalobce k tomuto tvrzení nabídl jediný důkaz, a to svou účastnickou výpověď, ve které jednak sám uvedl, že údajné problémy nikde nehlásil a nijak neřešil, jednak je tato výpověď v rozporu s hodnocením jeho výkonu vazby podaným v průběhu řízení ze strany Věznice , adresa, . Jediným důkazem, který předmětné tvrzení podporuje, je tak přípis adresovaný žalobcem v průběhu projednávání věci před soudem předsedkyni senátu , soud B, , tento však nemůže dané tvrzení prokázat. Stejně tak vzal soud za vyvrácené, že by výkon vazby měl za následek narušení rodinného či společenského života žalobce, narušení jeho cti a dobré pověsti. Žalobce neměl žádné rodinné zázemí, žil sám, bez partnerky, s členy rodiny se nestýkal. Ve Věznici , adresa, ho nikdo nekontaktoval, nenavštívil, sám žalobce o možnost takového kontaktu nežádal. Obdobné platí i pro společenský život, který žalobce nebyl schopen ani nijak popsat, kdy naopak prokázáno bylo, že žalobce byl uživatelem drog a alkoholu, pohyboval se v takovéto společnosti, bydlel po ubytovnách a pracoval nárazově jako agenturní zaměstnanec. Pokud jde o čest a dobrou pověst, lze s ohledem na popsanou trestní minulost žalobce a jeho opakovaný výkon trestu odnětí svobody a vazby těžko uvěřit, že by právě předmětné vazební stíhání mělo uvedené hodnoty narušit. Navíc žalobce spojoval jejich narušení spíše s trestním stíháním jako takovým než s výkonem vazby. Obdobné platí i pro prokázanou medializace trestní věci žalobce (navíc velmi korektní, popisující nejen povahu stíhaného skutku, ale i podstatu obhajoby žalobce a výsledek trestního stíhání), která se opět primárně týkala trestního stíhání jako takového, byť vazba byla v článcích též zmíněna a žalobce byl zachycen v poutech při eskortě, a bylo tak zřejmé, že je ve vazbě. Konečně pak soud z výpovědi svědka , tituly před jménem, , jméno FO, a vyjádření společnosti , právnická osoba, vzal soud za vyvrácené, že by výkon vazby narušil či zmařil žalobci možnost být u těchto společností zaměstnán, třebaže z úředních záznamů obsažených v trestním spisu vyplynulo, že ve společnosti , právnická osoba, prováděl policejní orgán opakovaně šetření.

42. S ohledem na uvedené dospěl soud k závěru, že výkon vazby mohl způsobit na straně žalobce nemajetkovou újmu střední intenzity (závažnost stíhaného skutku a zhoršení psychických problémů vs. zkušenosti žalobce s vězeňským prostředím), za kterou je tak namístě poskytnout zadostiučinění částkou na střední hranici judikaturou stanoveného rozpětí. Za přiléhavý v tomto směru soud neshledal odkaz žalované na výše uvedenou věc projednávanou u OS , adresa, a následně u KS , adresa, , když z odůvodnění rozhodnutí v této věci vyplývá, že přestože bylo přiznáno zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou výkonem vazby, odškodňována byla spíše nemajetková újma způsobená trestním stíháním s přihlédnutím k tomu, že tamní poškozený byl stíhán vazebně, resp. kombinace újem z obou z těchto titulů.

43. Soud však rozpětí stanovené odkazovanou judikaturou NS, tj. 500 Kč až 1 500 Kč za den výkonu vazby, považuje za již neodpovídající poměrům v České republice. Soudu je známa judikatura NS a Ústavního soudu, dle které nemá inflace na výši (přiměřenost) poskytovaného zadostiučinění vliv, tato judikatura se však jednak týká zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení, jednak je soud přesvědčen, že by předmětná otázka měla být posuzována jinak. Odkazovaná judikatura NS byla přijata před 13 lety, tj. za zcela jiné ekonomické situace, zejména pokud jde o výši mezd a cenovou úroveň (došlo k nárůstu celkově o více než 50 %), a částky v ní stanovené již neodpovídají současné ekonomické realitě, když v mezidobí došlo k výraznému snížení hodnoty peněz. Na změnu ekonomických poměrů tak musí reagovat i rozhodovací praxe v oblasti zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím, aby poskytovanému zadostiučinění byla zachována jeho satisfakční funkce. Nemajetkovou újmu jako zásah do nemateriální sféry života poškozeného nelze nahradit (nepřipadá do úvahy uvedení v předešlý stav, ani poskytnutí ekvivalentu v penězích), tuto újmu lze jen (nikdy dokonale) odčinit. Přiznané zadostiučinění má poškozenému poskytnout zdroj, aby si mohl pořídit něčeho penězi ocenitelného (a uhraditelného), co oproti vytrpěnému příkoří přinese do imateriální sféry jeho života určitou „dávku radosti“, způsobilé alespoň částečně odčinit utrpěnou újmu. Je-li pak při stejné vytrpěné újmě ona pořiditelná „dávka radosti“ v důsledku ekonomického vývoje společnosti menší, ztrácí poskytnuté zadostiučiní svou satisfakční funkci, a proto by měla výše přiznaného zadostiučinění vývoj ve společnosti reflektovat. Takový postup ostatně není soudní praxi, anebo i právní úpravě cizí, když i při odškodňování jiných újem jsou výše poskytovaných náhrad či zadostiučinění přizpůsobovány aktuální ekonomické situaci (viz např. mechanismy stanovení hodnoty bodu a výchozí rámcové částky v Metodice Nejvyššího soudu k náhradě za bolest a ztížení společenského uplatnění dle § 2958 o. z., anebo valorizace výší náhrad za ztrátu na výdělku či na služebním platu prováděné nařízeními vlády dle § 271u odst. 2 zákoníku práce a § 127 odst. 3 zákona o vojácích z povolání).

44. Veden uvedenou úvahou tak soud považoval za odpovídající vycházet z rozmezí uvedeného v odkazované judikatuře navýšeného o 50 %, tj. z částek 750 Kč až 2 250 Kč za den vazby, a za přiměřené dostiučinění považoval částku 373 500 Kč (249 dnů x 1 500 Kč).

45. Jelikož žalobce na zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou výkonem vazby dosud obdržel jen částku 199 200 Kč, shledal soud jeho žalobu důvodnou do částky 174 300 Kč, do které jí vyhověl, a ve zbylém požadavku na zaplacení částky 124 500 Kč ji jako nedůvodnou zamítl.trestní stíhání46. Dle § 8 odst. 1 OdpŠk lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

47. Dle ustálené judikatury stát odpovídá i za škodu (újmu) způsobenou zahájením trestního stíhání, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozhodnutím trestního soudu, a to na základě extenzivního výkladu § 8 odst. 1 zákona, tedy že se jedná o škodu (újmu) způsobenou nezákonným rozhodnutím.

48. V řízení bylo prokázáno, že trestní stíhání žalobce neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem, a je zde tedy dán odpovědnostní titul v podobě nezákonného rozhodnutí, za které je s ohledem na výsledek trestního stíhání považováno usnesení o zahájení trestního stíhání. To ostatně nebylo mezi účastníky ani sporné.

49. Dle ustálené judikatury (viz např. rozsudek NS sp. zn. 30 Cdo 2813/2011 či nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 3193/10) i „při důsledném respektování presumpce neviny představuje každé trestní řízení významný zásah do soukromého a osobního života trestně stíhaného a negativně se dotýká jeho cti a dobré pověsti. Takový zásah je o to intenzivnější, prokáže-li se následně, že se skutek, z něhož byl jednotlivec obviněn a obžalován, nestal, případně nebyl trestným činem“. Vznik nemajetkové újmy při nezákonném trestním stíhání se tedy v určitém základním (obecném) rozsahu presumuje. Na poškozeném pak je, aby v řízení tvrdil a prokázal konkrétní formu a intenzitu takové újmy.

50. Pokud jde o kritéria, která je při posuzování nemajetkové újmy a stanovení formy či výše zadostiučinění nutno zejména zvažovat (definovaná v již odkazovaném rozsudku NS sp. zn. 30 Cdo 2813/2011), tj. povaha trestní věci, délka trestního stíhání, a především dopady trestního stíhání do osobnostní sféry poškozené osoby, vyplynulo z provedeného dokazování, že žalobce byl stíhán pro zvlášť závažný zločin vraždy dle § 140 odst. 1 tr. zákoníku, za který mu hrozilo uložení trestu odnětí svobody ve výměře 10 až 18 let. Žalobce byl stíhán pro porušení významného zájmu chráněného trestním zákoníkem (trestná činnost proti životu), kdy s takovým trestním stíháním je obecně spojeno vyšší společenské odsouzení a vyšší nemajetková újma než např. u trestných činů majetkových. K usmrcení poškozeného , právnická osoba, . navíc došlo zvláště násilným způsobem, S ohledem na trestní sazbu a jeho trestní minulost žalobci reálně hrozilo uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody (státním zástupcem mu bylo v obžalobě navrhováno 13 let).

51. Pokud jde o délku trestního stíhání, toto bylo zahájeno usnesením ze dne 22. 9. 2023, doručeným dne 29. 9. 2023, a skončeno bylo právní mocí rozsudku , soud B, dne 11. 6. 2024. Trestní stíhání tedy trvalo 8,5 měsíce. Uvedenou dobu je dle názoru soudu možné považovat za přiměřenou skutkové a procesní složitosti věci a povaze projednávaného skutku, ostatně stran přiměřenosti délky trvání trestního řízení žalobce ničeho nenamítal. Při hodnocení újmy vzniklé z nezákonného trestního stíhání je však více než přiměřenost délky rozhodná délka trestního stíhání jako taková. Dobu osmi a půl měsíců, po které předmětné trestní stíhání trvalo a po kterou mohlo na žalobce negativně působit, nelze ani celkově označit za dlouhou, a délku trestního stíhání tak není možné považovat za kritérium, které by mělo intenzitu nemajetkové újmy zvyšovat.

52. Z provedených důkazů nevzal soud za prokázané, že by trestní stíhání bylo vůči žalobci zahájeno a dále vedeno nějak svévolně či dokonce šikanózně. Z obsahu trestního spisu dle názoru soudu vyplývá, že orgány činné v trestním řízení měly dostatek důvodů trestní stíhání žalobce vést, byly shromážděny všechny dostupné důkazy a konečné posouzení, zda lze mít za prokázané, že předmětný skutek spáchal žalobce, bylo na soudu po dokazování provedeném v hlavním líčení.

53. Pokud jde o dopady trestního stíhání do osobnostní sféry, lze předně odkázat na shora uvedené, kdy žalobce je osobou, která má s trestním řízením bohaté zkušenosti, byl již 24x soudně trestán a strávil též řadu let ve výkonu trestu odnětí svobody. Vedení dalšího trestního stíhání tak na žalobce muselo působit mnohem méně intenzivněji než na osobu, která obdobným procesem prochází poprvé. Soud pak vzal za prokázané jen takové dopady do osobní sféry žalobce, které souvisí s povahou stíhané trestné činnosti a s náhledem veřejnosti na osoby obviněné ze spáchání takového skutku. V daném směru lze obecně přisvědčit tvrzení žalobce, když takový následek je obvykle spojen s každým obdobným trestním stíháním. K tomu přispěla i medializace případu, v důsledku které se povědomí o předmětné kauze a obvinění žalobce rozšířilo (viz i výpovědi svědků , tituly před jménem, , jméno FO, a , tituly před jménem, , jméno FO, ), třebaže tato byla jen důsledkem veřejnosti projednávání předmětné věci a pro absenci jakéhokoliv nepřípadného vyjádření či dokonce porušení presumpce neviny ze strany orgánů činných v trestním řízení ji nelze přičítat k tíži státu (viz rozsudek NS sp. zn. 30 Cdo 4280/2011). Soud však nepřisvědčil tvrzení žalobce přednesenému v závěrečném návrhu, že by u žalobce mělo být obdobně jako v jednom z porovnávaných případů (viz dále) zohledněno, že byl obviněn z vraždy osoby blízké. Z provedeného důkazu obsahem trestního spisu vyplynulo, že žalobce znal , právnická osoba, . asi tři měsíce, sice jej označoval za kamaráda, ale současně o něm „neřekl dobré slovo“. Když , právnická osoba, . zmizel, tak se po něm žalobce nijak nesháněl, začal užívat jeho mobilní telefon, který i opakovaně dal do zastavárny, a o smrti , právnická osoba, . se dozvěděl až s odstupem několika měsíců. Žádné konkrétní dopady do osobní sféry žalobce pak v řízení nebyly prokázány, anebo tvrzení žalobce byla provedenými důkazy přímo vyvrácena. Pokud jde o tvrzené psychické problémy, bylo výpovědí , tituly před jménem, , jméno FO, a údaji obsaženými ve znaleckých posudcích založených v trestním spisu prokázáno, že žalobce trpěl psychickými problémy již před zahájením trestního stíhání. Po pravomocném zproštění obžaloby žalobce sice , tituly před jménem, , jméno FO, znovu vyhledal, stalo se tak ale až s odstupem několika měsíců, za půl roku u ní byl 2x a byly mu diagnostikovány stejné psychické problémy, jakými trpěl již dříve, a byla mu předepsána i obdobná medikace. Přehlédnout nelze ani tvrzení , tituly před jménem, , jméno FO, , že ke vzniku předmětných psychických problémů mohl přispět i žalobcův abusus psychotropních látek. Soud tedy uzavřel, že ke zhoršení psychických problémů u žalobce v důsledku trestního stíhání nedošlo, přechodné zhoršení v době výkonu vazby bylo zohledněno u újmy z tohoto titulu. Pro tvrzení o narušení rodinného a společenského života platí to samé, co bylo uvedeno výše u vazby. Rovněž tak obdobné platí pro tvrzené narušení cti a dobré pověsti, kdy vyjma obecně uznatelného následku plynoucího z povahy stíhaného skutku žalobce ničeho konkrétního ani neuvedl, natož aby to prokázal. Konečně pak stejné, co u vazby, platí i pro narušení pracovního života, když tvrzení, která žalobce v tomto směru uplatnil, byla výpovědí svědka , tituly před jménem, , jméno FO, a sdělením společnosti , právnická osoba, vyvrácena. Skutečnost, že žalobce byl stíhán vazebně, soud nezohledňoval, když zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou výkonem vazby se žalobce domáhal samostatně.

54. Na základě všech uvedených skutečností, které mají nemajetkovou újmu umocňovat či naopak snižovat, vzal soud za prokázané, že v důsledku trestního stíhání vznikla žalobci významná nemajetková újma, za kterou je namístě poskytnout zadostiučinění v penězích, když pouhé konstatování porušení práva a omluva nejsou dostatečné. Zadostiučinění v penězích je dle názoru soudu namístě poskytnout již na základě samotné povahy předmětné trestní věci, tj. obvinění z úmyslného usmrcení jiné osoby, navíc dosti násilným způsobem, které vešlo ve veřejnou známost, přestože žádné konkrétní dopady do jednotlivých sfér života žalobce nebyly prokázány.

55. Případ žalobce pak soud porovnal s těmito věcmi:věc projednávaná u zdejšího soudu pod sp. zn. 10 C 197/2018 a následně u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 72 Co 207/2020 (zde ale bylo pouze zastaveno odvolací řízení po zpětvzetí odvolání podaného žalovanou)V této věci byla poškozená stíhána též pro zločin vraždy dle § 140 odst. 1 tr. zákoníku, avšak ve stadiu pokusu dle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, a hrozilo jí uložení trestu odnětí svobody na 10 až 18 let. Trestní stíhání trvalo podstatně déle než u žalobce, a to 2 roky a 1 měsíc, na rozdíl od žalobce byla poškozená v porovnávané věci zproštěna obžaloby dle § 226 písm. b) trestního řádu, a to jednak až rozsudkem odvolacího soudu a jednak poté, co byla nejprve uznána vinnou ze spáchání zločinu zabití dle § 141 odst. 1 tr. zákoníku ve stadiu pokusu dle § 21 odst. 1 tr. zákoníku a byl jí uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 4 let a 6 měsíců, který v délce cca 6 měsíců též vykonala (než byly ve věci vydané rozsudky k dovolání zrušeny), do výkonu trestu odnětí svobody byla poškozená převedena z výkonu vazby. Poškozená v porovnávané věci byla též v minulosti opakovaně trestána (nikoliv ale tolikrát jako žalobce), byly jí ukládány jen podmíněné tresty, poslední z nich však byl přeměněn na trest nepodmíněný. Obdobně jako u žalobce nebyly u poškozené prokázány žádné zvláštní dopady způsobené samotným trestním stíháním, těžiště negativních následků leželo ve vykonání vazby a následně trestu odnětí svobody. Následky trestního stíhání tak u poškozené v porovnávané věci plynuly jen z povahy stíhaného skutku, kdy skutečnost vedení trestního stíhání se i kvůli medializaci, kterou ale obdobně jako u žalobce nešlo přičítat k tíži státu, stala veřejně známou. Rozsudkem z února 2020 soud v porovnávané věci shledal adekvátním žalovanou již poskytnuté zadostiučinění ve výši 84 000 Kč a požadavek na přiznání vyšší částky zamítl. Za nemajetkovou újmu způsobenou výkonem vazby bylo poškozené poskytnuto zadostiučinění samostatně.věc projednávaná u zdejšího soudu pod sp. zn. 20 C 121/2017 a následně u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 29 Co 413/2019V této věci byl poškozený stíhán též pro zločin vraždy dle § 140 odst. 1 tr. zákoníku (vykonané obdobně brutálně jako v posuzovaném případě) a hrozilo mu uložení trestu odnětí svobody na 10 až 18 let. Trestní stíhání trvalo o něco déle než u žalobce, a to 15 měsíců, trestná činnost byla prokazována obdobnými důkazy včetně pachové stopy a poškozený v porovnávané věci byl stejně jako žalobce zproštěn obžaloby dle § 226 písm. c) trestního řádu, ale až ve spojení s usnesením odvolacího soudu, kterým bylo zamítnuto odvolání státního zástupce proti zprošťujícímu prvostupňovému rozsudku. Trestní stíhání poškozeného v porovnávané věci bylo stejně jako u žalobce vedeno celou dobu vazebně. Poškozený v porovnávané věci byl na rozdíl od žalobce bezúhonný a byly u něho prokázány ztráta zaměstnání, masivní zásah do poměrů v rodině a poškození dobré pověsti v místě bydliště – poškozený bydlel na malém městě, kde se skutečnost vedení trestního stíhání i kvůli medializaci, kterou ale obdobně jako u žalobce nešlo přičítat k tíži státu, stala veřejně známou. Poškozený v porovnávané věci byl stíhán za vraždu vlastní matky, tj. obzvláště zavrženíhodný čin. Rozsudkem z prosince 2019 soud v porovnávané věci shledal adekvátním zadostiučiněním částku 200 000 Kč. Za nemajetkovou újmu způsobenou výkonem vazby bylo poškozenému poskytnuto zadostiučinění samostatně.

56. Za přiléhavé, resp. použitelné soud nepovažoval porovnání s věcí projednávanou u OS , adresa, pod sp. zn. 20 C 77/2021 a následně u KS , adresa, pod sp. zn. 69 Co 222/2022. Uvedená věc sice byla skutkově podobná věci žalobce (s několika podstatnými odlišnostmi), ve věci vydanými rozhodnutími ale bylo tamnímu poškozenému přiznáno zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou vykonanou vazbou (soudy vycházely ze shora uvedeného judikatorně vymezeného rozpětí 500 Kč až 1 500 Kč za den vazby), přičemž do úvah o výši zadostiučinění byly promítnuty jak skutečnosti týkající se samotného výkonu vazby, tak skutečnosti týkající se trestního stíhání. Z vydaných rozhodnutí tak nelze poznat, jaké zadostiučinění bylo poškozenému přiznáno za tu kterou nemajetkovou újmu.

57. Po zohlednění shora učiněných zjištění a po provedeném porovnání, má soud za to, že případ žalobce je bližší věci projednávané pod sp. zn. 10 C 197/2018, žalobcův případ je však o něco méně závažný. Žalobce byl sice stíhán pro dokonanou vraždu, nikoliv „jen“ pro pokus, což závažnost výrazně umocňuje, jeho trestní stíhání však bylo výrazně kratší, pravomocně zproštěn obžaloby byl hned prvním rozsudkem soudu prvého stupně, tj. nebyl jako poškozená v porovnávané věci v průběhu trestního stíhání odsouzen a nevykonal část uloženého trestu. Následky u obou poškozených byly stejné. Soud tak za adekvátní v případu žalobce považoval zadostiučinění ve výši 70 000 Kč. Takováto částka zadostiučinění pak dle názoru soudu obstojí i v porovnání s druhou srovnávanou věcí, ve které bylo trestní stíhání též o něco delší než u žalobce, tamní poškozený byl bezúhonný, byl stíhán pro ještě závažnější čin než žalobce a byly u něho prokázány výrazné zásahy do jednotlivých sfér života.

58. Obdobně jako u nemajetkové újmy z titulu vykonané vazby pak má soud za to, že výše poskytovaného zadostiučinění by měla odpovídat poměrům v ČR a měla by reagovat na změny ekonomické situace a cenové úrovně tak, aby byla zachována jeho satisfakční funkce. Rozsudek v porovnávané věci 10 C 197/2018 byl vydán v únoru 2020. S ohledem na vývoj inflace v letech 2020 až 2024, která činila téměř 40 %, tak soud shora uvedenou částku 70 000 Kč navýšil o 40 % a za odpovídající výši zadostiučinění považoval částku 100 000 Kč (po zaokrouhlení).

59. Jelikož žalobce na zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním dosud obdržel jen částku 30 000 Kč, shledal soud jeho žalobu důvodnou do částky 70 000 Kč, do které jí vyhověl, a ve zbylém požadavku na zaplacení částky 400 000 Kč ji jako nedůvodnou zamítl.

60. Pokud jde o požadované příslušenství, žalovaná se nezaplacením předmětné částky do dne splatnosti dostala do prodlení, a vznikla jí tak povinnost platit vedle jistiny též úroky z prodlení, a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaná se dostala do prodlení uplynutím 6 měsíců od uplatnění nároku, kdy dle § 15 odst. 1 OdpŠk přizná-li ústřední orgán náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku. S ohledem na znění citovaného ustanovení stojí soudní judikatura (viz stanovisko NS sp. zn. Cpjn 206/2010 a tam odkazovaná judikatura) na konstantním závěru, že stát se ocitá v prodlení s náhradou škody způsobené nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím teprve marným uplynutím šestiměsíční lhůty určené k předběžnému projednání nároku, jež začíná běžet ode dne uplatnění nároku poškozeným u příslušného úřadu. Teprve ode dne následujícího po uplynutí této lhůty jej stíhá povinnost zaplatit úrok z prodlení, kdy uplatněním je okamžik doručení žádosti žalobce o náhradu škody (újmy) žalované. Žádost žalobce byla doručena žalované dne 3. 7. 2024 a lhůta 6 měsíců skončila dne 3. 1. 2025. Soud tak považoval požadavek na zaplacení úroku z prodlení za důvodný až ode dne 4. 1. 2025 a až od tohoto data žalobci právo na zaplacení úroku z prodlení z přiznané částky přiznal.

61. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř., když s ohledem na výsledek řízení, kdy žalobce dosáhl satisfakce uložením povinnosti žalované poskytnout mu zadostiučinění za nemateriální újmu, lze na něho ve smyslu zásad úspěchu ve věci pohlížet obdobně, jako by byl plně úspěšný, byť mu nebylo přiznáno jím požadované plnění v plné výši (viz např. usnesení NS sp. zn. 30 Cdo 2707/2013). Žalobci, který byl v řízení právně zastoupen, přiznal soud náhradu nákladů řízení v celkové výši 113 308,69 Kč, která je tvořena- zaplaceným soudním poplatkem dle položky č. 8a Sazebníku soudních poplatků v celkové výši 4 000 Kč (2x 2 000 Kč),- 1x odměnou právního zástupce za 1 úkon právní služby vykonaný do 31. 12. 2024 (převzetí a příprava zastoupení) dle § 7 bodu 5. advokátního tarifu ve výši 5 100 Kč, když za tarifní hodnotu byl dle § 12 odst. 3 advokátního tarifu vzat součet tarifních hodnot nároků, kterých se úkon týkal, tedy částka 100 000 Kč [2x 50 000 Kč dle § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu, ve znění účinném do 31. 12. 2024],- 8x odměnou právního zástupce za 8 úkonů právní služby vykonaných v roce 2025 (sepis žaloby, sepis vyjádření ze dne 4. 4. 2025, další porada s klientem přesahující 1 hodinu dne 6. 5. 2025, účast na jednání soudu dne 7. 5. 2025, sepis doplnění ze dne 20. 5. 2025, další porada s klientem přesahující 1 hodinu dne 19. 6. 2025, účast na jednání soudu dne 20. 6. 2025, účast na jednání soudu dne 30. 7. 2025) dle § 7 bodu 6. advokátního tarifu v celkové výši 74 400 Kč (8x 9 300 Kč), když za tarifní hodnotu byl dle § 12 odst. 3 advokátního tarifu vzat součet tarifních hodnot nároků, kterých se úkon týkal, tedy částka 244 300 Kč [součet přisouzených částek 174 300 Kč a 70 000 Kč dle § 9a odst. 2 písm. a) advokátního tarifu, ve znění účinném od 1. 1. 2025],- paušální náhradou hotových výdajů právního zástupce za 1 úkon právní služby vykonaný do 31. 12. 2024 dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, ve znění účinném do 31. 12. 2024, ve výši 300 Kč,- paušální náhradou hotových výdajů právního zástupce za 8 úkonů právní služby vykonaných v roce 2025 dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, ve znění účinném od 1. 1. 2025, v celkové výši 3 600 Kč (8x 450 Kč),- 3x náhradou cestovného za cesty vozidlem ze sídla právního zástupce do sídla soudu a zpět ve dnech 7. 5., 20. 6. a 30. 7. 2025, tj. vždy za 186 km (1 cesta dle www.mapy.cz měří 92,9 km) při kombinované spotřebě 6,7 litrů nafty/100 km, dle § 156 a násl. zákoníku práce a vyhlášky č. 475/2024 Sb. v celkové výši 4 533,69 Kč (3x cena PHM ve výši 432,43 Kč + 3x základní náhrada ve výši 1078,80 Kč),- 3x náhradou za promeškaný čas při cestách vozidlem ze sídla právního zástupce do sídla soudu a zpět ve dnech 7. 5., 20. 6. a 30. 7. 2025, tj. celkem za 15x ½hod. (jedna cesta vozidlem trvá dle www.mapy.cz 1 hodinu a 6 minut) po 150 Kč dle § 14 advokátního tarifu, ve znění účinném od 1. 1. 2025, v celkové výši 2 250 Kč (15x z 150 Kč),- DPH ve výši 21 % z odměny, paušálních náhrad hotových výdajů, základní náhrady u cestovních výdajů a paušálních náhrad za promeškaný čas právního zástupce dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 18 666 Kč,- spotřebovanou částí zálohy na náklady důkazů (svědečné) ve výši 459 Kč.

62. Požadovanou náhradu odměny a náhradu hotových výdajů právního zástupce za úkon uplatnění nároku na náhradu újmy u žalované soud žalobci nepřiznal, když taková náhrada je výslovně vyloučena ustanovením § 31 odst. 4 OdpŠk. Zasílání předžalobní výzvy za situace proběhlého předběžného projednání pak nelze považovat za úkon účelně provedený. Náhradu odměny za zastupování a paušální náhradu hotových výdajů právního zástupce za tento úkon tak soud žalobci též nepřiznal.

63. Žalobce v průběhu řízení k výzvě soudu složil na účet soudu zálohu na náklady důkazů výpovědí svědků ve výši 5 000 Kč. Z takto složené zálohy bylo použito jen 459 Kč (svědečné pro , tituly před jménem, , jméno FO, ), zbytek nevyužité zálohy ve výši 4 541 Kč tak bude žalobci vrácen.

64. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 částí věty za středníkem o. s. ř., když soudu je z jeho činnosti známo, že uvedená lhůta odpovídá technickoorganizačním podmínkám čerpání peněžních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se organizační složka státu vystupující v řízení za žalovanou řídí.