11 C 132/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Trepkou ve věci žalobce: Jméno žalobce, narozený dne Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce t. č. ve název státní instituce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: stát, organizační složka státu, IČO IČO sídlem adresa jednající Jméno žalované sídlem Adresa žalované o zaplacení 600 000 Kč

I. Žaloba s tím, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 600 000 Kč, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 900 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se žalobou došlou původně Okresnímu soudu v adresa dne datum, ve znění následného upřesnění, domáhal na žalované zaplacení částky 600 000 Kč z titulu náhrady škody v podobě ušlého zisku vzniklé v důsledku nezákonného držení ve výkonu trestu odnětí svobody Anonymizováno 2. Žalobce uvedl, že byl rozsudkem Krajského soudu v adresa (dále jen „název soudu“) ze dne datum, sp. zn. spisová značka, odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody na čtrnáct let do věznice s ostrahou za přečin krádeže a za vraždu, jeho odvolání bylo usnesením Vrchního soudu v adresa (dále jen „název soudu“) ze dne datum zamítnuto. Žalobce byl jako odsouzený od roku rok do roku rok ve výkonu trestu odnětí svobody. V roce rok byla vyhlášena Prezidentem ČR amnestie (jednalo se o rozhodnutí prezidenta republiky o amnestii ze dne datum vyhlášené pod č. číslo Sb.), která se vztahovala i na žalobce. V roce rok se žalobce nacházel ve adresa a od roku rok až do konce trestu byl ve Věznici adresa. Zde žalobce žádal čtyřikrát o podmíněné propuštění, kdy mu měl být automaticky snížen na základě amnestie trest odnětí svobody o jeden rok. Ke snížení trestu však v rozporu se zněním amnestie nedošlo, a žalobce tak trest vykonal celý. Žádosti o podmíněné propuštění byly vždy zamítnuty, ačkoliv mělo být přihlédnuto k tomu, že výkon trestu odnětí svobody měl být o jeden rok kratší. K předmětnému protiprávnímu jednání ze strany Vězeňské služby ČR (dále jen „VSČR“) mělo dojít ve Věznici adresa, kdy měl být žalobce VSČR propuštěn z výkonu trestu odnětí svobody o jeden rok dříve. O této skutečnosti se žalobce dozvěděl teprve následně. V projednávané věci nebylo na základě amnestie vydáno žádné soudní rozhodnutí. Žalobci byla nesprávným postupem VSČR – Věznice adresa způsobena majetková újma. Žalobce byl jako odsouzený umístěn po dobu dalších dvanácti měsíců na cele, a nemohl tak po tuto dobu vykonávat práci řidiče nákladního automobilu, ačkoliv měl příslušné řidičské oprávnění pro skupinu B, C, kterou by vykonával u spediční firmy název. Za dobu dvanácti měsíců, kdy byl neoprávněně ve výkonu trestu odnětí svobody, tak žalobci vznikla škoda ve výši 600 000 Kč. Žalobce vychází při vyčíslení újmy z výdělku svého bratra jméno FO, který pracoval v rozhodné době jako řidič nákladního automobilu u spediční firmy název s čistým měsíčním výdělkem 50 000 Kč. K tomu žalobce dodal, že po propuštění z výkonu trestu v dubnu rok si prostřednictvím Úřadu práce adresa rozšířil řidičské oprávnění pro skupinu B, C o oprávnění pro skupinu C+E s příslibem zaměstnání u spediční firmy název. Nárok žalobce předběžně uplatnil u žalované.

3. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala a navrhla zamítnutí žaloby. Žalovaná potvrdila, že u ní žalobce dne datum uplatnil (mimo jiné) nárok na poskytnutí náhrady újmy ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. v celkové výši 1 000 000 Kč, přičemž z obsahu podání vyplývá, že žalobce požadoval zadostiučinění za nemajetkovou újmu, nikoliv náhradu majetkové škody. Uvedený nárok žalobce nebyl shledán opodstatněným, žalovaná stanoviskem ze dne datum žalobci nepřiznala ničeho. K věci samé žalovaná namítla, že navzdory tvrzení žalobce nemůže jít o nesprávný úřední postup Věznice adresa, neboť vězeňské zařízení není ze zákona oprávněno svévolně rozhodovat o délce výkonu trestu, nehledě na skutečnost, zda trest byl amnestijním rozhodnutím prezidenta republiky zmírněn nebo zcela prominut. Přestože nelze zcela přesně z obsahu žaloby objektivizovat, za jaký trestný čin a k jak dlouhému trestu byl žalobce odsouzen (za účelem posouzení, zda by se na něj amnestie vůbec vztahovala) a ke kterému dni žalobce zcela vykonal trest odnětí svobody (případně ke kterému dni by žalobce trest vykonal, pokud by usnesením soudu bylo rozhodnuto o jeho účasti na amnestii), má žalovaná za to, že již na základě obsahu žaloby lze učinit závěr, že nárok žalobce na náhradu majetkové škody je promlčený. Žalobce svůj nárok předběžně uplatnil u žalované dne datum a u soudu pak dne datum. Pokud žalobce tvrdí, že vykonal úhrnný trest odnětí svobody v roce rok a měl za to, že měl být z výkonu trestu propuštěn o rok dříve, tj. v roce rok, pak je zjevné, že již v tomto období se o nesprávném úředním postupu (pokud k němu došlo) a o související škodě dozvěděl a od tohoto okamžiku počala běžet subjektivní promlčecí lhůta dle § 32 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. S ohledem na datum předběžného uplatnění nároku u žalované (dne datum) je tak zřejmé, že již okamžikem předběžného uplatnění byl nárok žalobce promlčen. Žalovaná tak vůči žalobou uplatněnému nároku vznesla námitku promlčení. Z opatrnosti pak žalovaná uvedla, že nečiní kvalifikovaný závěr o existenci odpovědnostního titulu státu v podobě nesprávného úředního postupu, neboť nemá doposud za prokázané, že Obvodní soud pro adresa (dále jen „název soudu“) neučinil rozhodnutí o účasti žalobce na amnestii, příp. zda k tomu vůbec byl povinen, pokud shledal (s ohledem na výši trestu, jakou žalobce vykonával), že ke kladnému rozhodnutí o účasti žalobce na amnestii jsou splněny zákonné podmínky.

4. Při ústním jednání konaném dne datum žalobce upřesnil, že nesprávný úřední postup, ze kterého mu měla vzniknout k náhradě uplatňovaná škoda, spočívá v postupu soudů, které nerozhodly o účasti žalobce na amnestii, přestože tato se na žalobce vztahovala, a v důsledku toho pak žalobce byl ve výkonu trestu odnětí svobody o rok déle. název soudu se tím ani nezabýval. K žalovanou vznesené námitce promlčení žalobce uvedl, že v roce rok byl propuštěn z výkonu trestu, ale až v roce rok, kdy si v souvislosti s dalším odsouzením prostudoval trestní zákon a trestní řád, zjistil, co to je souhrnný trest, čemu se říká úhrnný trest, a až někdy v roce rok zjistil, že se na něho vztahovala amnestie z roku rok.

5. Žalovaná při ústním jednání namítla, že předmětná amnestie se na žalobce nevztahovala.

6. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující skutková zjištění:

7. Rozsudkem název soudu ze dne datum, č. j. číslo jednací, byl žalobce uznán vinným ze spáchání jednak trestného činu vraždy dle § 219 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák., jednak trestného činu krádeže dle § 247 odst. 1 písm. a) tr. zák. a byly mu uloženy úhrnný trest odnětí svobody v trvání 14 roků, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, a trest propadnutí věci (zajištěného nože). Poškozený byl se svým nárokem na náhradu škody odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních (zjištěno z rozsudku název soudu č. j. číslo jednací).

8. K odvolání žalobce a poškozeného ve věci rozhodoval název soudu, který rozsudkem ze dne datum, č. j.Anonymizováno číslo jednací, napadený rozsudek zrušil ve výroku o náhradě škody a znovu rozhodl tak, že žalobce je povinen zaplatit poškozenému na náhradě škody částku 10 000 Kč a se zbytkem nároku byl poškozený odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních. Odvolání žalobce směřující proti výrokům o vině i trestu bylo zamítnuto (zjištěno z rozsudku název soudu č. j. číslo jednací).

9. Trest odnětí svobody žalobce vykonal v době od datum do datum (zjištěno z výpisu z Centrální evidence vězněných osob).

10. Prezident republiky rozhodl dne datum o udělení amnestie. V čl. I rozhodnutí o amnestii, nadepsaném „Prominutí a zahlazení některých nepodmíněných trestů“, prezident rozhodl takto: (1) Promíjím nevykonané nepodmíněné tresty odnětí svobody nebo jejich zbytky, pokud byly pravomocně uloženy před datum ve výměře nepřevyšující jeden rok. (2) Promíjím nevykonané nepodmíněné tresty odnětí svobody nebo jejich zbytky, pokud byly pravomocně uloženy před datum a pokud osoba, které byl trest uložen, dosáhla či v roce rok má dosáhnout věku 75 let a zároveň jí byl uložen trest ve výměře nepřevyšující 10 let. (3) Na osoby, kterým se promíjí trest podle odstavců 1 a 2, se hledí, jako by odsouzeny nebyly. V čl. III rozhodnutí o amnestii, nadepsaném „Zmírnění některých nepodmíněných trestů odnětí svobody“, prezident rozhodl takto: (1) Promíjím s podmínkou, že se osoba, které byl trest prominut, nedopustí trestného činu v době odpovídající lhůtě pro zahlazení odsouzení, nepodmíněné tresty odnětí svobody uvedené v odstavcích 2 a 3 tohoto článku. (2) Promíjím nevykonané nepodmíněné tresty odnětí svobody nebo jejich zbytky, pokud byly tyto tresty pravomocně uloženy před datum, pokud byl uložen trest nepřevyšující 24 měsíců a zároveň nebyl trest uložen a) za zločin, při němž byla způsobena smrt nebo těžká újma na zdraví, nebo b) za zločin proti životu a zdraví, proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti, anebo proti rodině a dětem, nebo c) osobě, která kromě trestné činnosti, o níž se rozhoduje podle tohoto článku, byla v posledních pěti letech před datum odsouzena k nepodmíněnému trestu odnětí svobody nebo která byla v posledních pěti letech před datum propuštěna z výkonu trestu odnětí svobody, pokud se na ni nehledí, jako by odsouzena nebyla. (3) Promíjím nevykonané nepodmíněné tresty odnětí svobody nebo jejich zbytky, pokud byly pravomocně uloženy před datum a pokud byl uložen trest ve výměře nepřevyšující 36 měsíců a zároveň osoba, které byl trest uložen, dosáhla či v roce rok má dosáhnout věku 70 let. (4) Jestliže prominutí trestu podle tohoto článku nelze vztáhnout na celou trestnou činnost, za niž byl uložen úhrnný nebo souhrnný trest, neužije se ho ani zčásti. (zjištěno z rozhodnutí prezidenta republiky o amnestii ze dne datum publikovaného pod č. číslo Sb.).

11. Žádostí ze dne datum, došlou žalované dne datum, uplatnil žalobce u žalované požadavky na omluvu a odškodnění ve výši 1 000 000 Kč z důvodu, že byla ignorována amnestie ze dne datum, která se na žalobce v rozsahu přečinu krádeže vztahovala, nedošlo ke snížení trestu, amnestie nebyla zohledněna ani při rozhodování o žádostech žalobce o podmíněné propuštění a žalobci je nadále nesprávně přičítáno uložení úhrnného trestu. Žalovaná žádost vyřídila stanoviskem ze dne datum, kterým uplatněný nárok odmítla jednak z důvodu promlčení, jednak z důvodu absence odpovědnostního titulu (zjištěno ze žádosti, stanoviska).

12. Takto učiněná skutková zjištění považoval soud pro právní posouzení věci (viz dále) za dostatečná, a všechny další návrhy na provedení dokazování tak pro nadbytečnost zamítl.

13. Takto zjištěný skutkový stav soud posoudil dle následujících ustanovení právních předpisů:

14. Dle § 5 zákona 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, nebo nesprávným úředním postupem.

15. Dle §§ 14, 15 OdpŠk se nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

16. Žalobce splnil podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem, představovanou předběžným uplatněním nároku u příslušného orgánu.

17. Ke vzniku odpovědnosti státu za újmu je nutné kumulativní splnění třech předpokladů a) existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu b) vznik újmy c) příčinná souvislost mezi předpoklady a) a b).

18. Žalobce se dovolával nesprávného úředního postupu soudů, které nerozhodly (vůbec, a tedy ani v přiměřené lhůtě) o jeho účasti na amnestii v rozsahu trestu za trestný čin krádeže a o zkrácení uloženého úhrnného trestu odnětí svobody, který tak žalobce celý vykonal.

19. Dle § 13 OdpŠk odpovídá stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

20. Dle § 368 tr. ř., ve znění účinném do datum, rozhodnutí o tom, zda a do jaké míry je osoba, jíž byl pravomocně uložen trest, účastna amnestie, učiní soud, který rozhodl v prvním stupni. Odpykává-li si taková osoba v době rozhodování trest odnětí svobody, učiní rozhodnutí soud, v jehož obvodu se trest vykonává. Proti tomuto rozhodnutí je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek.

21. Dle § 370 tr. ř., byl-li amnestií zcela nebo zčásti prominut trest jen za některý z trestných činů, za něž byl uložen úhrnný nebo souhrnný trest, který nebyl dosud zcela vykonán, stanoví soud podle vzájemného poměru závažnosti přiměřený trest za trestné činy amnestií nedotčené. Proti tomuto rozhodnutí je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek (odst. 1). Rozhodnutí podle odstavce 1 činí ve veřejném zasedání soud, který trest uložil v prvním stupni (odst. 2).

22. Ze shora uvedených zjištění vyplývá, že žalobce, který měl v roce rok dosáhnout věku 34 let, v době rozhodnutí o amnestii vykonával čtrnáctiletý úhrnný trest odnětí svobody uložený mj. za trestný čin vraždy. Na žalobce se tedy nevztahovalo prominutí zbytku nevykonaného nepodmíněného trestu odnětí svobody ani dle Čl. I, ani dle Čl. III rozhodnutí prezidenta republiky, když žádnou ze zde uvedených podmínek žalobce nesplňoval. Nebylo tak žádného důvodu, aby soudy rozhodovaly o účasti žalobce na amnestii či o uložení přiměřeného trestu jen za trestný čin vraždy, což navíc bylo Čl. III odst. 4 ve spojení s Čl. III odst. 2 písm. a) rozhodnutí prezidenta republiky výslovně vyloučeno. Jestliže soudy neměly povinnost rozhodnutí v uvedeném směru vydávat, nemohly se dopustit ani nesprávného úředního postupu spočívajícího v tom, že takové rozhodnutí nevydaly v přiměřené lhůtě.

23. S ohledem na uvedené, kdy ve věci absentuje naplnění již první z podmínek odpovědnosti státu, tj. existence odpovědnostního titulu, považoval soud podanou žalobu za zcela nedůvodnou a jako takovou ji v celém rozsahu zamítl.

24. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalovaná byla ve věci plně úspěšná. Žalované, která nebyla v řízení právně zastoupena, tak soud přiznal náhradu nákladů řízení v celkové výši 900 Kč, která je tvořena paušální náhradou hotových výdajů za 3 úkony (sepis vyjádření k žalobě, příprava na jednání soudu konané dne datum, účast u jednání soudu dne datum) dle § 151 odst. 3 o. s. ř., § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. K uvedenému soud dodává, že si je vědom skutečnosti, že žalobci bylo s ohledem na jeho poměry usnesením Okresního soudu v adresa ze dne datum, č. j. číslo jednací, přiznáno plné osvobození od soudních poplatků a byl mu ustanoven zástupce z řad advokátů, přesto při rozhodování o náhradě nákladů řízení neuvažoval o aplikaci § 150 o. s. ř. Podání uvedené zcela nedůvodné žaloby nemající jakéhokoliv racionálního opodstatnění představuje zjevné bezúspěšné uplatňování, které mělo být zváženo již při rozhodování o žádostech žalobce o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce, a žádostem žalobce nemělo být vůbec vyhověno. Rozhodnutí o přiznání osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce soud nemůže revidovat, když na podmínkách, za kterých bylo vydáno, se ničeho nezměnilo, avšak uvedená zřejmá bezúspěšnost uplatňování práva vylučuje, aby poměry žalobce mohly být považovány za důvody hodné zvláštního zřetele ve smyslu § 150 o. s. ř., pro které by žalované neměla být náhrada nákladů řízení přiznána. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení k Městskému soudu v Praze prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 2. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí nebo provedení exekuce.