11 C 139/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Trepkou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená dne Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Česká republika – Ministerstvo spravedlnosti, IČO 00025429 sídlem Vyšehradská 427/16, 128 10 Praha 2 jednající Jméno žalované sídlem Adresa žalované o zaplacení 133 350 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 133 350 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částek267 750 Kč od 18. 2. 2024 do 2. 3. 2024,133 350 Kč od 3. 3. 2024 do zaplacení,to vše do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které žalobkyně požadovala zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 267 750 Kč od 18. 8. 2023 do 17. 2. 2024, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 18 131 Kč, a to do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta , tituly před jménem, , jméno FO, , zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou došlou původně Okresnímu soudu Plzeň-město soudu dne 28. 3. 2024 domáhala na žalované zaplacení částky 133 350 Kč s příslušenstvím z titulu zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného u Okresního soudu , Anonymizováno, , Anonymizováno, (dále jen „OS , adresa, “) pod sp. zn. , posuzované řízení, (dále též jako „posuzované řízení“).

2. Žalobkyně uvedla, že dne 4. 11. 2011 podala u OS , adresa, žalobu, kterou se domáhala určení, že je dědičkou po zůstaviteli a svém bratrovi , osoba A, , zemřelém dne , datum, (dále jen „zůstavitel“), ze závěti pořízené dne , datum, ve formě notářského zápisu č. , notářský zápis A, . Žalovanými byli účastníci dědického řízení. Žalobkyně po smrti zůstavitele zjistila, že dne , datum, byla ve formě notářského zápisu č. , notářský zápis B, sepsána závěť, jíž zůstavitel odvolal všechny své předchozí závěti. Žalobkyně však považovala závěť ze dne , datum, za neplatnou, neboť zůstavitel dne , datum, v 14:15 hodin zemřel na oddělení JIP nemocnice v , Anonymizováno, , kam byl přemístěn v časných ranních hodinách téhož dne. OS , adresa, po provedeném dokazování, které trvalo několik let, rozhodl dne 23. 5. 2019 tak, že žalobu zamítl a zavázal žalobkyni k náhradě nákladů řízení žalovaných i náhradě nákladů státu. K odvolání žalobkyně byl rozsudek zrušen usnesením Krajského soudu v , adresa, (dále jen „KS , adresa, “) ze dne 30. 7. 2020 s odůvodněním, že OS , adresa, pochybil, když na základě dvou znaleckých posudků ze dvou lékařských odvětví s odlišně vyznívajícími závěry sám posoudil odbornou otázku. KS , adresa, tak věc vrátil OS , adresa, k dalšímu řízení, přičemž mu současně uložil ustanovit znalecký ústav z oboru lékařství k zodpovězení otázky, zda zůstavitel v okamžiku sepisu závěti dne , datum, byl schopen posoudit následky svého právního úkonu, anebo tento právní úkon ovládnout, popř. obojí. Po doplnění dokazování OS , adresa, rozsudkem ze dne 29. 3. 2022 žalobu znovu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení žalovaných a státu. K odvolání žalobkyně KŚ , adresa, rozsudkem ze dne 11. 10. 2022 napadený rozsudek potvrdil co do výroku I a VII. Výrok I b) až f) napadeného rozsudku KS , adresa, změnil tak, že snížil nároky žalovaných č. 1 a 2 na náhradu nákladů řízení, když při stanovení odměny za zastupování za část řízení před soudem prvého stupně aplikoval na rozdíl od OS , adresa, tzv. přísudkovou vyhlášku. K ústavní stížnosti žalovaných podané dne 10. 1. 2023 byl rozsudek KS , adresa, ve výroku I b) a c) zrušen nálezem Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2023, když Ústavní soud neshledal, že by v řízení byly dány výjimečné okolnosti pro postup podle tzv. přísudkové vyhlášky. Ve zbývající části byla ústavní stížnost žalovaných zamítnuta. Současně s tím byl zamítnut i návrh žalobkyně, která navrhovala, aby Ústavní soud ústavní stížnost odmítl a přiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení. KS , adresa, následně usnesením ze dne 11. 5. 2023, které nabylo právní moci dne 29. 5. 2023, změnil nákladový výrok II a III rozsudku OS , adresa, .

3. Délku posuzovaného řízení trvajícího celkem 11 let a 206 dní považovala žalobkyně za nepřiměřenou a představující nesprávný úřední postup, v důsledku kterého jí vznikla nemajetková újma, za kterou požadovala poskytnout zadostiučinění v penězích, a to částkou 267 750 Kč. Při určení této částky žalobkyně vyšla dle stanoviska Nejvyššího soudu (dále jen „NS“) sp. zn. Cpjn 206/2010 ze základní částky ve výši 15 000 Kč za rok řízení (přičemž však namítla, že částky uvedené ve stanovisku NS byly určeny před více než 10 lety, resp. částky v judikatuře ESLP, ze které stanovisko vychází, byly určeny před 20 lety, a tudíž v žádném případě neodpovídají současné situaci, minimálně z hlediska inflace), kterou z důvodů okolností posuzovaného případu navýšila o 70 %. Žalobkyně v době skončení posuzovaného řízení nedisponovala finančními prostředky pro úhradu nákladů řízení úspěšným účastníkům řízení, kdy ve vztahu k pohledávce státu se jí alespoň podařilo sjednat splátkový kalendář. Tento splátkový kalendář žalobkyně plní, s ohledem na minimální příjem a životní náklady je však schopna splácet pouze 1 500 Kč měsíčně. V důsledku posuzovaného řízení, konkrétně v důsledku jeho nepřiměřené délky, která byla způsobena pochybením ze strany soudů, se tak žalobkyně dostala do nepříznivé finanční situace. Přiznáním požadovaného zadostiučinění se tak žalobkyně domáhá toho, aby ji alespoň nyní byla kompenzována nemajetková (a ostatně i majetková) újma, která ji prokazatelné vznikla nesprávným úředním postupem. Takto formulovaný nárok žalobkyně uplatnila dne 17. 8. 2023 u žalované, která ve stanovisku ze dne 9. 2. 2024 přiznala žalobkyni peněžité zadostiučinění ve výši 134 400 Kč, kdy vycházela ze základní částky 16 000 Kč za rok řízení, kterou pak snížila o 20 % z důvodu složitosti řízení. Přiznaná částka 134 400 Kč byla žalobkyni uhrazena dne 2. 3. 2024. Takto přiznané zadostiučiněné však žalobkyně nepovažuje za adekvátní, resp. za odpovídající povaze vzniklé nemajetkové újmy. Žalobkyně se neztotožňuje s názorem žalované ohledně snížení základní výše zadostiučinění z důvodu složitosti řízení, kdy má naopak za to, že z důvodu složitosti řízení, jednání žalobkyně, postupu (nejen) OS , adresa, a významu předmětu řízení pro žalobkyni by naopak základní výše zadostiučinění měla být navýšena.

4. Pokud jde o složitost řízení, žalobkyně uvedla, že si je vědoma skutečnosti, že v průběhu řízení před OS , adresa, bylo zapotřebí provést účastnické výpovědi, dále svědecké výpovědi rodinných přátel a taktéž bylo nutné vypracovat několik znaleckých posudků. Žalobkyně má však za to, že žádná z těchto skutečností není důvodem pro to, aby k vydání prvního rozhodnutí ve věci došlo až po téměř 8 letech ode dne zahájení soudního řízení. Důvodem, proč došlo k vydání rozhodnutí ve věci až dne 23. 5. 2019, byla pravděpodobněji skutečnost, že OS , adresa, nařídil první jednání ve věci až po téměř roce a půl po zahájení řízení, přičemž i další jednání byla nařizována taktéž až několik měsíců po vypracování znaleckých posudků. Nelze ani opomenout to, že OS , adresa, sám posoudil odbornou otázku, což mělo za následek opětovné prodloužení soudního řízení. Toto nemělo co do činění se složitostí předmětu sporu a tuto skutečnost lze dle názoru žalobkyně přičítat jedině k tíži soudu. Pokud pak žalovaná ve stanovisku uvedla, že ve věci bylo rozhodováno soudy na všech třech úrovních soudní soustavy, kdy soud prvého stupně ve věci rozhodl dvakrát, soud druhého stupně třikrát a Ústavní soud rozhodl nálezem, a délka řízení je tedy z určité části způsobena procesní aktivitou účastníků, žalobkyně odkázala na judikaturu týkající se tzv. soudního ping-pongu, který nelze přičítat k tíži účastníků. Žalobkyně tak shrnula, že posuzované řízení se svou složitostí nevymykalo z obecných standardů, kdy uvedené skutečnosti naopak odůvodňují zvýšení základní částky minimálně o 20 %.

5. Pokud jde o jednání žalobkyně, tato žádným způsobem posuzované řízení vědomě či nevědomě neprodlužovala. Pokud v řízení podala opravný prostředek, jednalo se vždy o důvodné uplatnění jejího práva, které jí v žádném případě nelze klást k tíži. Prvnímu opravnému prostředku žalobkyně bylo navíc KS , adresa, vyhověno, kdy KS , adresa, konstatoval pochybení OS , adresa, . Taktéž i druhému opravnému prostředku žalobkyně bylo KS , adresa, částečně vyhověno, minimálně co do části týkající se náhrady nákladů řízení, které byla žalobkyně povinna uhradit žalovaným. Uvedené skutečnosti dle názoru žalobkyně odůvodňují zvýšení základní částky minimálně o 10 %.

6. Žalobkyně je přesvědčena, že hlavní příčina nepřiměřené délky posuzovaného řízení tkví zejména (nikoliv však výlučně) v postupu OS , adresa, , který, jak již bylo uvedeno, nařizoval jednání s velkými prodlevami a nesprávně sám posoudil odbornou otázku klíčovou pro určení, zda je žalobkyně dědičkou po zůstaviteli či nikoliv. K urychlení vyřízení věci taktéž nevedlo, že od podání žaloby do vydání prvního rozhodnutí proběhlo ve věci celkem 9 ústních jednání. Pochybení pak žalobkyně spatřuje i ve vztahu k nesprávnému užití tzv. přísudkové vyhlášky ze strany KS , adresa, .

7. Konečně se pak žalobkyně neztotožňuje se závěrem žalované, že význam předmětu posuzovaného řízení byl pro ni standardní. Předmět posuzovaného řízení měl pro žalobkyni naopak velký význam. Jádrem sporu bylo zodpovězení otázky, zda byla žalobkyně závětní dědičkou po svém bratrovi (zůstaviteli) či nikoliv, přičemž odpověď na tuto otázku byla podstatná jak pro osobní, tak i majetkové poměry žalobkyně. Tyto skutečnosti dle názoru žalobkyně odůvodňují zvýšení základní částky minimálně o 20 %.

8. S ohledem na uvedené se tak žalobkyně podanou žalobou domáhala zaplacení částky 133 350 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 267 750 Kč od 18. 8. 2023 do 2. 3. 2024 a z částky 133 350 Kč od 3. 3. 2024 do zaplacení.

9. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala a navrhla zamítnutí žaloby. Žalovaná potvrdila, že u ní žalobkyně uplatnila dne 17. 8. 2023 nárok na přiznání zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 267 750 Kč z titulu nesprávného úředního postupu v posuzovaném řízení. K projednání žádosti došlo dne 9. 2. 2024, žalovaná konstatovala, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, a poskytla žalobkyni zadostiučinění ve výši 134 400 Kč. K věci samé pak žalovaná po stručné rekapitulaci průběhu posuzovaného řízení uvedla, že v činnosti soudu byly shledány určité prodlevy, zejména při podání znaleckých posudků. První meritorní rozhodnutí bylo vydáno po téměř 8 letech od zahájení řízení. Ústavní soud rozhodl nálezem, že bylo porušeno ústavně zaručené právo žalovaných v čl. 36 odst. 1 Listiny. V důsledku uvedeného je délka řízení hodnocena jako nepřiměřená. Při stanovení výše zadostiučinění žalovaná vzhledem k délce řízení, které v posuzovaném případě trvalo pro žalobkyni celkem 11 let a 6 měsíců, vyšla ze základní částky 16 000 Kč za rok trvání řízení. K vlivu inflace na částky poskytovaného zadostiučinění žalovaná odkázala na rozsudek NS sp. zn. 30 Cdo 2181/2021. Žalovaná pak shledala důvody pro snížení základní výše zadostiučinění celkem o 20 %, a to z důvodu složitosti řízení. Předmětem posuzovaného řízení byla žaloba na určení, že je žalobkyně závětní dědičkou. Řízení se vyznačovalo určitým stupněm skutkové, právní i procesní složitosti, bylo potřeba širšího dokazování prostřednictvím výslechu svědků, účastnické výpovědi, výslechu znalce prostřednictvím dožádaného soudu a opakovaného znaleckého zkoumání. Bylo podáno odvolání proti procesnímu rozhodnutí (ustanovení znalce). V průběhu řízení bylo rozhodováno o procesním nástupnictví dle § 107 o. s. ř. Ve věci bylo rozhodováno soudy na všech třech úrovních soudní soustavy, kdy soud prvého stupně rozhodoval ve věci samé dvakrát, soud druhého stupně třikrát. Ústavní soud ve věci rozhodl nálezem. Délka řízení je tedy z určité části způsobena procesní aktivitou účastníků, kdy k nápravě věcně či právně nesprávných rozhodnutí soudu jsou účastníkovi řízení zákonem poskytnuty prostředky k ochraně jeho práv, tedy opravné prostředky a mimořádné opravné prostředky, které má účastník ve stanovených lhůtách možnost využít, což mu pochopitelně nelze přičítat k tíži. Jestliže ovšem účastníkovi řízení nelze na jedné straně vyčítat, že na ochranu svých práv využívá procesní prostředky, které mu dává zákon k dispozici, na druhou stranu je zřejmé, že prodloužení řízení, ke kterému dojde v důsledku nutnosti se s těmito procesními prostředky vypořádat, nemůže jít na vrub státních orgánů. Význam řízení pro žalobkyni shledala žalovaná jako standardní. Předmětem posuzovaného řízení nebyla věc, u které se dle ustálené judikatury zvýšený význam presumuje. Je na žalobkyni, aby zvýšený význam tvrdila a prokázala. S ohledem na uvedené je tak žalovaná přesvědčena, že jí poskytnuté zadostiučinění odpovídá všem okolnostem případu a není důvodu pro jeho navýšení. K požadavku na zaplacení úroku z prodlení pak žalovaná namítla, že tento by mohl žalobkyni náležet až od 18. 2. 2024, kdy žalované uplynula zákonná lhůta k předběžnému projednání nároku žalobkyně.

10. Žalobkyně pak ještě doplnila, že pokud by soud nepřihlédl k jí tvrzeným skutečnost, měl by zohlednit, že od roku 2011, kdy bylo vydáno stanovisko NS sp. zn. Cpjn, uplynulo 13 let, během kterých došlo k výraznému znehodnoceni měny vlivem inflace. Podle dat Českého statistického úřadu činila průměrná roční inflace v České republice za toto období přibližně 3-4 % ročně, přičemž kumulativní inflace za období let 2012 až 2023 dosáhla 46,3 %. Reálná hodnota částek uvedených ve stanovisku z roku 2011 je tedy dnes výrazně nižší. Použití těchto částek bez zohlednění inflace vedlo k podstatnému snížení hodnoty finanční částky, která náleží žalobkyni. Částka ve výši 15 000 Kč v roce 2011 by při zohlednění inflace odpovídala přibližně 21 000 Kč v roce 2024. Pokud tedy žalovaná stanovuje náhradu na základě stanoviska z roku 2011, ignorovala reálné ekonomické poměry a žalobkyni poskytla nepřiměřeně nízké zadostiučinění. Částky přiměřené pro rok 2011 už neodpovídají současným podmínkám, protože schopnost peněžní částky plnit satisfakční a preventivní funkci se výrazně snížila. Judikatura NS opakovaně zdůrazňuje, že náhrada újmy má být přiměřená okolnostem případu a aktuálním poměrům. Soud by měl při rozhodování reflektovat nejen délku řízení, ale také zohlednit, že stanovení zadostiučinění má vedle satisfakční i preventivní funkcí. Pokud jsou částky příliš nízké, nemohou plnit preventivní účel. Dle názoru žalobkyně je Česká republika povinna zajistit, aby náhrady újmy byly v souladu s čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o lidských právech. Použití částek z roku 2011 bez zohlednění inflace může být považováno za porušení práva na spravedlivé zadostiučinění. Jestliže tedy žalovaná při použití částek pro rok 2011 přiznala žalobkyni zadostiučinění ve výši 134 400 Kč, pak při připočtení inflace za období od 2012-2023 by měla žalobkyni náležet částka 196 579,20 Kč.

11. Dále žalobkyně uvedla, že délka řízení trvajícího 11 let a 206 dní představuje naprostý extrém, který zcela vybočuje ze standardní délky soudního řízení. Tento fakt ospravedlňuje přiznání zadostiučinění na samotné horní hranici stanovených intervalů dle sjednocujícího stanoviska NS, které stanovuje, že výše náhrady újmy má reflektovat délku řízení „násobně delší, než by bylo možno vzhledem k okolnostem případu očekávat “ I v případě složitých kauz, které zahrnují více úkonů či stran, je průměrná délka soudního řízení v ČR podle dostupných statistik Ministerstva spravedlnosti cca 2-3 roky. Při zohlednění délky přesahující 11 let by tedy základní částka měla být stanovena na horní hranici stanoveného rozpětí. Takto dlouhé řízení způsobuje nejen majetkovou, ale především psychickou újmu, kterou žalobkyně za celou dobu musela snášet. NS ve svém stanovisku uvádí, že přiměřená náhrada újmy musí odrážet závažnost pociťovaného dopadu na žalobkyni. U řízení přesahujícího 11 let byla žalobkyně po celou dobu v právní nejistotě; a po celou dobu musela nést náklady na právní zastoupení; to vše by mělo mít v souhrnu vliv na přiznání nemajetkové újmy počítané z vyšší základní sazby.

12. Žalovaná k doplnění žalobkyně namítla, že posuzované řízení nelze považovat za extrémně dlouhé, a není tak důvod pro stanovení základní částky na horní hranici judikaturou stanoveného rozpětí. Stran navýšení základní částky z důvodu inflace žalovaná opětovně odkázala na judikaturu, dle které není pro takové navýšení důvod.

13. Žalovaná pak učinila nesporným, že přiznaná částka zadostiučinění ve výši 134 400 Kč byla žalobkyni zaplacena dne 2. 3. 2024.

14. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující skutková zjištění:

15. Žalobou došlou OS , adresa, dne 4. 11. 2011, na které byl kolkovými známkami zaplacen soudní poplatek za žalobu, se žalobkyně domáhala vůči , jméno FO, – manželce zůstavitele (dále jen „Žalovaná č. 1“), , jméno FO, – nevlastní dceři zůstavitele (dále jen „Žalovaná č. 2“) a , jméno FO, – bratr zůstavitele (dále jen „Žalovaný č. 3“), společně jako „Žalovaní“, určení, že je dědičkou zůstavitele ze závěti pořízené dne , datum, ve formě notářského zápisu č. , notářský zápis A, , kterou zůstavitel povolal k dědění rovným dílem žalobkyni a Žalovaného č.

3. Žalobu žalobkyně podala v souladu s výzvou soudního komisaře v dědickém řízení po zůstaviteli vedeném u OS , adresa, pod sp. zn. , Anonymizováno, . Žalobkyně sporovala platnost závěti zůstavitele pořízené dne , datum, ve formě notářského zápisu č. , notářský zápis B, , kterou zůstavitel odkázal veškerý svůj majetek Žalované č. 2 a zároveň odvolal veškeré své předchozí závěti. Závěť byla pořízena jen několik hodin před tím, než zůstavitel stejný den zemřel. V důsledku špatného zdravotního stavu došlo dle žalobkyně u zůstavitele k vymizení ovládacích a rozpoznávacích schopností, a zůstavitel tak nebyl schopen platně projevit svou poslední vůli. Žalobkyně poukazovala též na skutečnost, že podpis zůstavitele na závěti se neshoduje s jeho dřívějšími podpisy. Podáním došlým soudu dne 8. 2. 2012 se soudní komisař dotazoval, zda byla dle jeho usnesení v dědickém řízení podána předmětná žaloba. Podáním došlým soudu dne 3. 8. 2012 se soudní komisař dotazoval, zda již bylo řízení skončeno, k čemuž mu bylo soudem dne 27. 9. 2012 sděleno, že věc skončena není a nařízení jednání lze očekávat v závěru roku 2012. Dne 17. 1. 2013 byla žaloba s výzvou k vyjádření ve lhůtě 15 dnů zaslána Žalovaným. Vyjádření Žalovaných č. 1 a 2 došlo soudu dne 4. 2. 2013. Žalobou uplatněný nárok neuznaly, když závěť ze dne , datum, představuje platný právní úkon vyjadřující vůli zůstavitele, k jehož učinění byl způsobilý. Sepsat předmětnou závěť chtěl zůstavitel daleko dříve před srpnem 2010, návštěva notářky byla objednána asi 14 dnů před , datum, . Stav zůstavitele před vstupem notářky kontroloval ošetřující lékař, podpisu závěti byly přítomny zdravotní sestry z JIP. Stav zůstavitele vylučující způsobilosti k právním úkonům nevyplývá ani ze zdravotnické dokumentace zůstavitele. Dne 27. 2. 2013 bylo vyjádření Žalovaných č. 1 a 2 zasláno žalobkyni a zástupce Žalovaných č. 1 a 2 byl vyzván k předložení plné moci udělené mu Žalovanou č. 1, která dosud nebyla předložena. Plná moc došla soudu dne 28. 2. 2013. Dne 1. 3. 2013 byl spis založen na lhůtu 20 dnů. Dne 14. 3. 2013 se soudní komisař opět dotazoval, zda již řízení bylo skončeno, k čemuž mu bylo dne 19. 3. 2013 sděleno, že soud činí přípravné úkony pro nařízení jednání a skončení věci v tuto chvíli nelze očekávat. Dne 22. 3. 2013 bylo nařízeno ústní jednání na den 24. 4. 2013. Při jednání konaném dne 24. 4. 2013 bylo zahájeno projednání věci, žalobkyně doplnila, že sporuje i pravost podpisu zůstavitele na závěti ze dne , datum, . Žalovaný č. 3 se vyjádřil jen tak, že už asi před rokem u notáře uvedl, že od nikoho nic nechce, protože nikomu nic nedal, a na tomto stanovisku trvá. Žalobkyně a Žalované č. 1 a 2 pak doplňovaly svá tvrzení a důkazní návrhy, s dokazováním započato nebylo. Žalované č. 1 a 2 též předestřely myšlenku, že ze strany žalobkyně se jedná o snahu domoci se majetku, když její finanční situace není ideální. Jednání pak bylo za účelem pokračování v řízení odročeno na den 26. 6. 2013. Dne 13. 5. 2013 se soudní komisař opět dotazoval, zda již řízení bylo skončeno, k čemuž mu bylo dne 27. 5. 2013 sděleno, že s ohledem na složitost věci a množství důkazních návrhů nelze očekávat rozhodnutí dříve než za 6 či 9 měsíců s tím, že s ohledem na rozdílnost stanovisek účastníků lze očekávat, že věc neskončí u soudu prvého stupně. Dne 28. 5. 2013 soud vyžádal k důkazu navržený spis Policie ČR a kopii zdravotnické dokumentace zůstavitele a kopii knihy návštěv z , právnická osoba, . Zdravotnická dokumentace a vyjádření , právnická osoba, došly soudu dne 4. 6. 2013. Při jednání konaném dne 26. 6. 2013 bylo provedeno větší množství listinných důkazů a jednání bylo za účelem pokračování v řízení odročeno na den 17. 7. 2013. Při jednání konaném dne 17. 7. 2013 byly vyslechnuty žalobkyně a Žalované č. 1 a 2 a jednání bylo odročeno na neurčito za účelem zpracování znaleckého posudku z oboru písmoznalectví s tím, že účastníci měli ve lhůtě 14 dnů předložit otázky pro znalce. Otázky žalobkyně došly soudu dne 30. 7. 2013, otázky Žalovaných č. 1 a 2 dne 31. 7. 2013. Usnesením ze dne 9. 12. 2013, které nabylo právní moci dne 11. 12. 2013, byl ustanoven znalec z oboru písmoznalectví k určení pravosti podpisu zůstavitele na závěti ze dne , datum, , a to ve lhůtě 60 dnů od obdržení spisu. Žalobkyni bylo v usnesení uloženo složit zálohu na znalečné ve výši 3 000 Kč, a to ve lhůtě 15 dnů od právní moci usnesení. Záloha bylo zaplacena den 17. 12. 2013. Dne 14. 3. 2014 byl dán pokyn k odeslání spisu znalci. Na 14. 4. 2014 byla naplánována schůzka se znalcem, tato však byla dne 11. 4. 2014 odvolána z důvodu nutnosti vyžádat originál závěti. Usnesením ze dne 15. 4. 2014 bylo notářce uloženo předložit originál notářského zápisu se závětí. Originál závěti byl soudu předložen dne 18. 4. 2014 a dne 30. 4. 2014 byl odeslán znalci. Znalecký posudek se závěrem, že jde o pravý nespontánní podpis – neúmyslně měněný podpis zůstavitele, došel soudu dne 28. 7. 2017. Dne 17. 9. 2014 byl posudek zaslán účastníkům. Usnesením ze dne 12. 9. 2014, které nabylo právní moci dne 7. 10. 2014, bylo rozhodnuto o znalečném, které bylo dne 22. 10. 2014 proplaceno. Dne 6. 11. 2014 byly účastníkům zaslány výzvy ke sdělení otázek pro zadání navrženého znaleckého posudku z oboru psychiatrie, a to ve lhůtě 20 dnů. Otázky žalobkyně došly soudu dne 27. 11. 2014. Žalované č. 1 a 2 ve vyjádření došlém soudu téhož dne namítaly nadbytečnost a předčasnost zpracování posudku, když dosud nebyli vyslechnuti navržení svědci, z jejichž výpovědí by měl znalec též vycházet. Dne 9. 12. 2014 bylo nařízeno ústní jednání na den 4. 2. 2015, byli předvoláni 2 svědci a žalobkyni byla zaslána výzva k upřesnění identifikace osob z řad zdravotnického personálu, které navrhuje vyslechnout, a to ve lhůtě 15 dnů. Upřesnění žalobkyně došlo soudu dne 23. 12. 2014, kdy žalobkyně navržené osoby, které nezná jménem, označila jen funkcí a navrhla, aby si soud konkrétní údaje vyžádal z , právnická osoba, . Při jednání konaném dne 4. 2. 2015 byli vyslechnuti 2 svědci (primář JIP a notářka sepisující závěť) a jednání bylo za účelem provedení dalšího dokazování odročeno na den 20. 3. 2015. Dne 24. 2. 2015 bylo k odročenému jednání předvoláno 5 svědků. Při jednání konaném dne 20. 3. 2015 bylo vyslechnuto 5 svědků a jednání bylo za účelem pokračování v dokazování odročeno na den 22. 4. 2015. K odročenému jednání byli dne 1. 4. 2015 předvoláni 4 svědci, zásilka pro jednoho z nich se soudu vrátila jako nedoručitelná (až dne 5. 5. 2015), stran dalšího došlo soudu dne 9. 4. 2015 vyrozumění, že zemřel již v roce 2013. Při jednání konaném dne 22. 4. 2015 byli vyslechnuti 2 svědci a jednání bylo za účelem zpracování znaleckého posudku odročeno na neurčito s tím, že Žalované č. 1 a 2 žádaly o lhůtu 15 dnů pro předložení otázek pro znalce. Usnesením ze dne 21. 10. 2015, které nabylo právní moci dne 29. 10. 2015, byl ustanoven znalec z oboru psychiatrie k posouzení ovlivnění rozumových a rozpoznávacích schopností zůstavitele jeho zdravotním stavem v okamžiku pořízení závěti. Lhůta pro zpracování posudku byla stanovena na 90 dnů od obdržení spisu. Žalobkyni bylo v usnesení uloženo složit zálohu na znalečné ve výši 3 000 Kč, a to ve lhůtě 15 dnů od právní moci usnesení. V přípisu došlém soudu dne 3. 11. 2015 navrhovala žalobkyně položit znalci též její dříve předložené otázky, k tomu jí bylo soudem dne 5. 11. 2015, že tyto otázky bude moci znalci položit v rámci následného výslechu. V podání došlém soudu dne 9. 11. 2015 vyjadřovaly Žalované č. 1 a 2 nesouhlas s formulací otázek pro znalce, žádaly jejich doplnění, eventuálně podávaly proti usnesení o ustanovení znalce odvolání. Záloha byla zaplacena dne 10. 11. 2015. Dne 8. 12. 2015 byl spis s odvoláním předložen KS , adresa, , který usnesením ze dne 24. 2. 2016 odvolání jako nepřípustné odmítl. Spis byl vrácen OS , adresa, dne 15. 3. 2016, usnesení KS , adresa, bylo dne 7. 4. 2016 vypraveno a dne 12. 4. 2016 nabylo právní moci. Dne 18. 5. 2016 bylo reklamováno doručení usnesení o ustanovení znalce znalci, od kterého se nevrátila doručenka, reklamace byla vyřízena dne 8. 6. 2016. Spis byl odeslán znalci dne 21. 6. 2016. K omylem zaslané žádosti soudu o vrácení spisu, doručené znalci dne 30. 8. 2016, znalec vrátil spis bez posudku dne 15. 9. 2016 a takto byl spis předložen soudci dne 27. 9. 2016. Dne 3. 10. 2016 byl spis zaslán zpět znalci k vypracování posudku. Dne 28. 11. 2016 se Žalované č. 1 a 2 dotazovaly na stav řízení, k čemuž jim bylo dne 30. 11. 2016 popsáno, jak to bylo s vyžádáním a znovu zasláním spisu znalci s tím, že znalec bude urgován o předložení posudku. Dne 19. 12. 2016 došlo soudu sdělení Žalovaných č. 1 2, že netrvají na výslechu dříve navrženého svědka. Dne 27. 1. 2017 zaslal soud znalci dotaz na stav zpracování posudku spojený s výzvou ke sdělení případných důvodů, pro které by mu měla být prodloužena lhůta. Znalec na dotaz/výzvu doručenou mu dne 9. 2. 2017 nereagoval. Obdobný dotaz/výzvu soud zaslal znalci dne 29. 3. 2017 (znalci doručeno dne 30. 3. 2017). Dne 9. 5. 2017 znalec s omluvou sdělil, že spis založil mezi spisy na posouzení svéprávnosti, které vracel soudu. Dále uvedl, že posudků má moc a není schopen tento posudek vypracovat v dohledné době, navrhoval, aby soud ustanovil jiného znalce, eventuálně, aby mu soud znovu zaslal spis. Dne 13. 6. 2017 se Žalované č. 1 a 2 opětovně dotazovaly na stav řízení. Dne 15. 8. 2017 byl spis předložen VSÚ k vyhledání jiného znalce, dne 24. 8. 2017 byl spis předložen zpět soudci s tím, že jiného znalce se nepodařilo zajistit. Usnesením ze dne 21. 9. 2017 byla ustanovenému znalci prodloužena lhůta pro zpracování posudku do 31. 12. 2017 a dne 25. 9. 2017 byl znalci zaslán přípis se sdělením, že ke změně znalce soud nepřikročil, a výzvou k předložení posudku v co nejkratší možné době s ohledem na nastalé průtahy. Téhož dne byl zaslán účastníkům přípis s popisem nastalé situace s tím, že znalci bude prodloužena lhůta. Současně soud účastníky vyzýval ke sdělení, je-li jim znám znalec, který by byl ochoten posudek zpracovat v přiměřené době. V přípisu došlém soudu dne 10. 10. 2017 navrhovala žalobkyně jiného znalce. Usnesením ze dne 30. 11. 2017, které nabylo právní moci dne 12. 12. 2017, byl znalec zproštěn a k podání posudku dle stejného zadání ustanoven znalec jiný. Spis byl znalci odeslán dne 4. 1. 2018. Posudek se závěrem, že rozpoznávací a volní schopnosti zůstavitele v okamžiku pořízení závěti lze hodnotit jako nepodstatně snížené, nikoliv vymizelé, došel soudu dne 13. 4. 2018. Dne 25. 4. 2018 byl posudek zaslán účastníkům. Usnesením ze dne 9. 5. 2018, které nabylo právní moci dne 30. 5. 2018, bylo rozhodnuto o znalečném, které bylo dne 10. 7. 2018 proplaceno. Dne 20. 9. 2018 bylo nařízeno ústní jednání na den 18. 10. 2018. Žalobkyně v podání došlém soudu dne 24. 9. 2018 požadovala výslech znalce. Znalec byl dne 26. 9. 2018 předvolán k nařízenému jednání, avšak dne 2. 10. 2018 se omluvil a požádal o výslech dožádaným soudem. Dne 3. 10. 2018 bylo jednání z důvodu omluvy znalce odvoláno, účastníkům bylo sděleno, že žádosti o výslech dožádaným soudem soud vyhoví, a účastníci byli pro případ, že se nebudou chtít účastnit výslechu u dožádaného soudu, vyzváni k předložení otázek ve lhůtě 15 dnů. Žalované č. 1 a 2 dne 18. 10. 2018 a žalobkyně dne 22. 10. 2018 sdělily, že se chtějí účastnit výslechu u dožádaného soudu. Dne 5. 11. 2018 byl spis se žádostí o výslech znalce zaslán Okresnímu soudu v , adresa, , u kterého byl znalec vyslechnut dne 10. 12. 2018. Spis byl vrácen OS , adresa, dne 17. 12. 2018. Usnesením ze dne 8. 1. 2019, které nabylo právní moci dne 1. 2. 2019, bylo rozhodnuto o znalečném, které bylo dne 15. 2. 2019 proplaceno. Dne 4. 3. 2019 bylo nařízeno ústní jednání na den 16. 4. 2019. Dne 10. 4. 2019 došel soudu od žalobkyně jí zadaný znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví vnitřní lékařství – interna, kterým navrhovala provést důkaz. Dle závěrů tohoto posudku mohl zdravotní stav zůstavitele v době podpisu závěti zcela jistě ovlivnit jeho rozpoznávací schopnosti. Při jednání konaném dne 16. 4. 2019 byl proveden důkaz oběma znaleckými posudky a výpovědí znalce – psychiatra, návrhy žalobkyně na výslech znalce – internisty a na zpracování revizního znaleckého posudku byly zamítnuty, dokazování bylo ukončeno a jednání bylo za účelem přednesu závěrečných návrhů a vyhlášení rozsudku odročeno na den 23. 5. 2019. Dne 14. 5. 2019 došel soudu závěrečný návrh Žalovaných č. 1 a 2 s vyčíslením náhrady nákladů řízení na částku 52 597,50 Kč, dne 21. 5. 2019 došel soudu závěrečný návrh žalobkyně. Při jednání konaném dne 23. 5. 2019 byl po přednesu závěrečných návrhů vyhlášen rozsudek, kterým byla žaloba zamítnuta (výrok I) a žalobkyni bylo uloženo zaplatit na náhradě nákladů řízení Žalované č. 1 částku 146 508,82 Kč a Žalované č. 2 částku 158 899,22 Kč (výrok II), Žalovanému č. 3 částku 300 Kč (výrok III) a státu částku 11 958 Kč (výrok IV). V podání došlém soudu dne 27. 5. 2019 vyčíslila žalobkyně své náklady řízení, včetně nákladů na znalečné, na částku 124 515,12 Kč. K žádosti ze dne 21. 6. 2019, odůvodněné skutkovou i právní náročností věci, byla lhůta pro vypravení písemného vyhotovení rozsudku prodloužena do 26. 8. 2019. Dne 11. 7. 2019 došel soudu úmrtní list Žalovaného č. 3, který zemřel dne 3. 7. 2019. K žádosti ze dne 26. 8. 2019, odůvodněné skutkovou složitostí věci, byla lhůta pro vypravení písemného vyhotovení rozsudku prodloužena do 30. 8. 2019. Rozsudek byl vypraven dne 2. 9. 2019, a to kvůli technickým problémům jen jako naskenovaný dokument, řádně byl vypraven až dne 6. 9. 2019. Soud uvedeným způsobem rozhodl, když vyšel ze závěrů posudku psychiatra v kontextu se zjištěními z dalších provedených důkazů, které závěry posudku internisty nevyvracejí. Dne 19. 9. 2019 došlo soudu blanketní odvolání žalobkyně, které přislíbila odůvodnit ve lhůtě 20 dnů. Odůvodnění odvolání došlo soudu dne 25. 10. 2019. K výzvě soudu odeslané dne 1. 11. 2019 zaplatila žalobkyně dne 12. 11. 2019 soudní poplatek za odvolání. Dne 19. 11. 2019 bylo odvolání zasláno Žalovaným č. 1 a 2 s výzvou k vyjádření ve lhůtě 15 dnů, vyjádření došlo soudu dne 26. 11. 2019. Dne 10. 12. 2019 byl spis předložen KS , adresa, , který spis dne 17. 12. 2019 vrátil bez věcného vyřízení, když nebylo vyřešeno procesní nástupnictví po zemřelém Žalovaném č. 3 a jeho procesnímu nástupci nebyly doručeny ani rozsudek, ani odvolání. Odvolací soud uložil soudu prvého stupně neprodleně předložit soudnímu komisaři spis předmětného dědického řízení k rozhodnutí o procesním nástupnictví po Žalovaném č. 3 v dědickém řízení, když v řízení o určení dědického práva se o procesním nástupnictví samostatně nerozhoduje, a po právní moci takového rozhodnutí jednat s procesními nástupci jako s účastníky posuzovaného řízení (soud v posuzovaném řízení může vzít procesní nástupnictví na vědomí usnesením, kterým se upravuje řízení). Dne 18. 12. 2019 byl dědický spis zaslán soudnímu komisaři se žádostí o rozhodnutí o procesním nástupnictví. Soudní komisař sdělil dne 22. 1. 2020, že dle usnesení v pozůstalostním řízení po Žalovaném č. 3, které nabylo právní moci dne 18. 11. 2019, zanechal Žalovaný č. 3 tři dědice, kteří dědictví neodmítli, a to manželku , jméno FO, , dceru , jméno FO, a syna , osoba A, . Po upřesnění požadavku soudu (potřeba vydat rozhodnutí o procesním nástupnictví) byl dědický spis znovu zaslán soudnímu komisaři dne 30. 1. 2020. Usnesením ze dne 20. 5. 2020, proti kterému nebylo odvolání přípustné, pak soud v posuzovaném řízení rozhodl, že na straně Žalovaného č. 3 bude v řízení pokračováno s manželkou , jméno FO, (dále jen „Žalovaná č. 3“), dcerou , jméno FO, (dále jen „Žalovaná č. 4) a synem , osoba A, (dále jen „Žalovaný č. 5“). Usnesení bylo vypraveno dne 25. 5. 2020, Žalovaným č. 4 a 5 však bylo zasláno na nesprávnou adresu, dne 9. 6. 2020 jim tak bylo zasíláno znovu a právní moci nabylo dne 26. 6. 2020. Dne 28. 7. 2020 byl spis znovu předložen KS , adresa, , který usnesením ze dne 30. 7. 2020, vydaným bez nařízení jednání, napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvého stupně k dalšímu řízení. Důvodem zrušení rozsudku bylo, že soud prvého stupně za situace, kdy byly předloženy dva znalecké posudky ze dvou lékařských odvětví, jejichž závěry vyznívají odlišně, sám posoudil odbornou otázku, namísto aby nechal zpracovat revizní znalecký posudek znaleckým ústavem. Odvolací soud pak uložil soudu prvého stupně ustanovit v dalším řízení znalecký ústav z oboru lékařství k zodpovězení otázky, zda zůstavitel v okamžiku sepisu závěti dne , datum, byl schopen posoudit následky svého právního úkonu, anebo tento právní úkon ovládnout, popř. obojí. Spis byl vrácen OS , adresa, dne 11. 8. 2020, usnesení KS , adresa, bylo dne 20. 8. 2020 vypraveno, přičemž Žalované č. 3 bylo zasláno na nesprávnou adresu a dne 1. 9. 2020 bylo zasláno znovu, a dne 2. 9. 2020 nabylo právní moci. Usnesením ze dne 10. 12. 2020, které (opět pro nesprávné doručování Žalované č. 3) nabylo právní moci až dne 28. 12. 2020, byl ustanoven znalecký ústav dle pokynu odvolacího soudu, kterému soud uložil zpracovat revizní znalecký posudek ve lhůtě 120 dnů od doručení spisu. Žalobkyni soud v usnesení uložil složit do 15 dnů od právní moci usnesení zálohu na znalečné ve výši 5 000 Kč. Znalecký ústav sdělil dne 10. 12. 2020, že nemá pro vytíženost prací na dříve zadaných posudcích kapacitu posudek ve stanovené lhůtě zpracovat (reálná lhůta je 1,5 roku od doručení spisu). Znalecký ústav tak doporučil ustanovit jiný znalecký ústav, se kterým by měla být otázka kapacity předem projednána. Záloha byla zaplacena dne 21. 12. 2020. Ve dnech 29. 1. až 15. 2. 2021 se soud snažil domluvit zpracování posudku u jiných znaleckých ústavů, kdy závěr byl takový, že ustanovena bude , právnická osoba, , Lékařská fakulta v , adresa, , která uvedla, že je schopna znalecký úkol splnit ve druhém pololetí roku 2021. Usnesením ze dne 6. 8. 2021, které opět pro vadné doručování Žalované č. 3 nabylo právní moci až dne 10. 9. 2021, byl původní znalecký ústav zproštěn a k podání revizního znaleckého posudku ve stejné lhůtě byla ustanovena Fakultní nemocnice , adresa, , která při komunikaci v únoru 2021 sdělila, že k realizaci bude moci přistoupit až v závěru roku 2021. Spis byl znaleckému ústavu odeslán dne 4. 10. 2021. Posudek se závěrem, že rozpoznávací a ovládací schopnosti zůstavitele byly v okamžiku pořízení závěti v důsledku onemocnění nepodstatně sníženy, došel soudu dne 6. 12. 2021. Dne 9. 12. 2021 došlo soudu vyúčtování znalečného. Posudek byl dne 16. 12. 2021 zaslán účastníkům. Usnesením ze dne 17. 12. 2021, které opět v důsledku nesprávného doručování Žalované č. 3 nabylo právní moci až dne 1. 2. 2022, bylo rozhodnuto o znalečném. Dne 9. 2. 2022 bylo nařízeno ústní jednání na den 24. 3. 2022. Při jednání konaném dne 24. 3. 2022 byl proveden důkaz znaleckým posudkem, dokazování bylo ukončeno a po přednesu závěrečných návrhů bylo jednání za účelem vyhlášení rozsudku odročeno na den 29. 3. 2022. V podání došlém soudu dne 28. 3. 2022 žalobkyně vyčíslila své náklady řízení, včetně znalečného, na částku 143 464,89 Kč. Při jednání konaném dne 29. 3. 2022 byl vyhlášen rozsudek, kterým byla žaloba zamítnuta (výrok I) a žalobkyni bylo uloženo zaplatit na náhradě nákladů řízení Žalované č. 1 částku 173 707,17 Kč (výrok II), Žalované č. 2 částku 187 834,384 Kč (výrok III), Žalované č. 3 částku 25 329,74 Kč (výrok IV), Žalované č. 4 částku 25 329,74 Kč (výrok V), Žalovanému č. 5 částku 25 329,74 Kč (výrok VI) a státu částku 47 977 Kč. Písemné vyhotovení rozsudku bylo vypraveno dne 28. 4. 2022. Dne 15. 5. 2022 došlo soudu blanketní odvolání žalobkyně proti všem výrokům rozsudku, které přislíbila odůvodnit ve lhůtě 20 dnů. K výzvě soudu odeslané dne 25. 7. 2022 bylo odvolání odůvodněno podáním došlým soudu dne 29. 7. 2022. Odvolání bylo dne 4. 8. 2022 zasláno Žalovaným s výzvou k vyjádření ve lhůtě 10 dnů, vyjádření došlo soudu dne 16. 8. 2022. Dne 13. 9. 2022 byl spis předložen KS , adresa, , který dne 15. 9. 2022 nařídil odvolací ústní jednání na den 4. 10. 2022. K žádosti zástupce žalobkyně došlé dne 20. 9. 2022 a odůvodněné kolizí s dříve nařízeným jednáním bylo jednání dne 21. 9. 2022 odročeno na den 11. 10. 2022. Při jednání konaném dne 11. 10. 2022 bylo odvolání projednáno a byl vyhlášen rozsudek, kterým byl napadený rozsudek ve výroku I a VII potvrzen [výrok I a)], ve výroku II změněn tak, že žalobkyně je povinna zaplatit Žalované č. 1 na náhradě nákladů řízení částku 19 324,94 Kč [výrok I b)], ve výroku III změněn tak, že žalobkyně je povinna zaplatit Žalované č. 2 na náhradě nákladů řízení částku 19 687,94 Kč [výrok I c)], ve výroku IV změněn tak, že žalobkyně je povinna zaplatit Žalované č. 3 na náhradě nákladů řízení částku 8 292,94 Kč [výrok I d)], ve výroku V změněn tak, že žalobkyně je povinna zaplatit Žalované č. 4 na náhradě nákladů řízení částku 8 292,94 Kč [výrok I e)], ve výroku VI změněn tak, že žalobkyně je povinna zaplatit Žalovanému č. 5 na náhradě nákladů řízení částku 8 292,94 Kč [výrok I f)], a žalobkyni bylo uloženo zaplatit každému ze Žalovaných na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 5 566 Kč (výrok II). Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými i právními závěry soudu prvého stupně stran věci samé, správným shledal i výrok o náhradě nákladů státu. Výrok o náhradě nákladů řízení mezi účastníky pak odvolací soud změnil, když na část řízení do vydání prvního rozsudku OS , adresa, aplikoval namísto advokátního tarifu zrušenou přísudkovou vyhlášku a ve zbytku vyšel z jiné tarifní hodnoty (35 000 Kč dle § 9 odst. 3 písm. a) advokátního tarifu) než soud prvého stupně (403 617,46 Kč jako polovina čisté hodnoty dědictví, která by při platnosti závěti ze dne , datum, připadla žalobkyni, dle § 8 odst. 1 advokátního tarifu). Spis byl vrácen OS , adresa, dne 8. 11. 2022, rozsudek KS , adresa, byl dne 10. 11. 2022 vypraven a dne 21. 11. 2022 nabyl právní moci. K žádosti došlé soudu dne 17. 1. 2023 byl spis dne 19. 1. 2023 zaslán Ústavnímu soudu k řízení o ústavní stížnosti Žalovaných. Podáním došlým soudu dne 13. 2. 2023 žádala žalobkyně o rozložení úhrady nákladů státu do splátek ve výši 1 500 Kč měsíčně. Uvedla, že jejím jediným příjmem je starobní důchod, nevlastní žádnou nemovitost, ani automobil, ani žádnou jinou hodnotnou movitou věc, kterou by bylo možné zpeněžit za účelem úhrady dluhu. Vlastní toliko osobní věci a věci, které nelze postihnout výkonem rozhodnutí nebo exekucí. Žalobkyně má dále dluhy na nákladech řízení vůči Žalovaný, stejně tak má dluh na odměně za zastupování vůči svému právnímu zástupci. Žalobkyně se tak dostala v důsledku neúspěchu v letitém sporu do situace, kdy by měla fakticky ze dne na den uhradit částku přesahující 200 000 Kč. Rozhodnutím ze dne 23. 2. 2023 bylo žalobkyni vyhověno a úhrada nákladů státu byla rozložena do žalobkyní navrhovaných splátek. Ústavní soud nálezem ze dne 11. 4. 2023, doručeným soudu dne 25. 4. 2023, rozhodl, že výrokem I b) rozsudku KS , adresa, bylo porušeno ústavně zaručené právo Žalované č. 1 na soudní ochranu zaručené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (výrok I), výrokem I c) rozsudku KS , adresa, bylo porušeno ústavně zaručené právo Žalované č. 2 na soudní ochranu zaručené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (výrok II), výrok I b a I c) rozsudku KS , adresa, se zrušuje (výrok III), ve zbývající části se ústavní stížnost odmítá (výrok IV) a návrh Žalobkyně na náhradu nákladů řízení o ústavní stížnosti se zamítá (výrok V). Ústavní soud shledal ústavně konformním užití tarifní hodnoty dle § 9 odst. 3 advokátního tarifu a ústavní stížnost Žalovaných č. 1 a 2 v rozsahu, ve kterém brojily proti náhradě nákladů řízení za dobu po vydání prvního rozsudku OS , adresa, , a ústavní stížnost Žalovaných č. 3 až 5 tak jako zjevně neopodstatněnou odmítl. Naopak za nedůvodnou (a tedy protiústavní) shledal aplikaci přísudkové vyhlášky na náhradu nákladů řízení Žalovaných č. 1 a 2 za část řízení do vydání prvního rozsudku OS , adresa, , když pro takový výjimečný postup nebyly splněny podmínky. Důvody pro (výjimečné) přiznání náhrady nákladů řízení před Ústavním soudem žalobkyni Ústavní soud neshledal. Dne 9. 5. 2023 byl spis předložen KS , adresa, , který usnesením ze dne 11. 5. 2023 změnil výrok II napadeného rozsudku tak, že žalobkyně je povinna zaplatit Žalované č. 1 na náhradě nákladů řízení částku 45 920,74 Kč (výrok I), změnil výrok III napadeného rozsudku tak, že žalobkyně je povinna zaplatit Žalované č. 2 na náhradě nákladů řízení částku 48 945,74 Kč (výrok II). Odvolací soud takto rozhodl, když náhradu nákladů za celé řízení vypočetl dle advokátního tarifu z tarifní hodnoty dle § 9 odst. 3 advokátního tarifu. Spis byl vrácen OS , adresa, dne 23. 5. 2023, usnesení KS , adresa, bylo dne 29. 5. 2022 vypraveno a téhož dne nabylo právní moci (zjištěno ze spisu OS , adresa, sp. zn. , posuzované řízení, ).

16. V dědickém řízení po zůstaviteli byla určena čistá hodnota dědictví na částku 770 127,75 Kč (zjištěno z usnesení OS , adresa, ze dne 15. 12. 2023, č. j. , Anonymizováno, ).

17. Kumulovaná průměrná roční míra inflace vyjádřená přírůstkem průměrného indexu spotřebitelských cen činila v ČR za roky 2011 až 2023 celkem 58,93 % (zjištěno ze sdělení Českého statistického úřadu – Výpisu ze statistického zjišťování ze dne 11. 1. 2024).

18. Roční průměr bazických indexů, tj. míry inflace vyjádřené přírůstkem indexu spotřebitelských cen k základnímu období (průměr roku 2015=100) vyjadřující změnu cenové hladiny sledovaného měsíce příslušného roku proti průměru roku 2015, činil 94,8 za rok 2011 a 147,8 za rok 2023, rozdíl je tedy 53 (zjištěno z webových stránek Českého statistického úřadu – sekce Statistiky>Ekonomika>Ceny, inflace>Inflace, spotřebitelské ceny>Inflace - druhy, definice, tabulky).

19. Žádostí ze dne 17. 8. 2023, došlou žalované téhož dne, uplatnila žalobkyně z důvodů následně uvedených v podané žalobě požadavek na zaplacení částky 267 750 Kč jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu z titulu nepřiměřené délky posuzovaného řízení. Žalovaná žádost vyřídila stanoviskem ze dne 9. 2. 2024, kterým z důvodů následně uvedených ve vyjádření k žalobě přiznala žalobkyni zadostiučinění ve výši 134 400 Kč. Částka 134 400 Kč byla žalobkyni zaplacena dne 2. 3. 2024 (zjištěno ze žádosti, doručenky, stanoviska, shodného tvrzení účastníků o datu úhrady).

20. Takto zjištěný skutkový stav soud posoudil dle následujících ustanovení právních předpisů:

21. Dle § 5 zákona 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, nebo nesprávným úředním postupem.

22. Dle §§ 14, 15 OdpŠk se nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

23. Žalobkyně splnila podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem, představovanou předběžným uplatněním nároku u příslušného orgánu.

24. Dle § 13 OdpŠk odpovídá stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

25. Dle § 31a OdpŠk se bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména ka) celkové délce řízení,b) složitosti řízení,c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení,d) postupu orgánů veřejné moci během řízení ae) významu předmětu řízení pro poškozeného.

26. Posuzované řízení bylo zahájeno podáním žaloby dne 4. 11. 2011 a ve věci samé skončilo nabytím právní moci rozsudku KS , adresa, . 11. 2022. Celkově pak řízení, kdy dále bylo vedeno „jen“ o výši náhrady nákladů řízení, skončilo nabytím právní moci usnesení KS , adresa, dne 29. 5. 2023. Řízení tedy trvalo celkem 11 let a téměř (bez 5 dnů) 7 měsíců, resp. téměř 139 měsíců. Z toho pak cca 11 let a 0,5 měsíce, resp. 132,5 měsíců trvalo řízení ve věci samé a cca 6,5 měsíců trvalo řízení o výši nákladů řízení.

27. Pokud jde o jednotlivá kritéria rozhodná pro posuzování délky řízení, má soud na základě učiněných zjištění za to, že posuzované řízení bylo skutkové i procesně složitější. V řízení bylo nutno zjistit, zda podpis na sporné závěti je pravým podpisem zůstavitele, zejména však zda rozpoznávací a ovládací schopnosti zůstavitele v době pořízení závěti byly s ohledem na jeho zdravotní stav natolik zachovalé, aby byl způsobilý provádět právní úkony. Tato skutková složitost, která závisela na posouzení odborných otázek, se pak promítla do složitosti procesní, kdy ve věci byly zpracovány celkem tři znalecké posudky, z toho jeden ústavní revizní posudek, zpracovatel posudku z odvětví psychiatrie byl vyslechnut. Vyslechnuti byli též žalobkyně, Žalované č. 1 a 2 a celkem 9 svědků. Situaci komplikovala a řízení prodlužovala přetíženost znalců z odvětví psychiatrie, kdy se buď vůbec nedařilo nalézt znalce či ústav, který by byl ochoten znalecký úkol převzít, anebo jim musela být stanovena delší lhůta pro zpracování posudku. První znalec psychiatr pak se soudem nekomunikoval a až cca 7,5 měsíců po uplynutí lhůty ke zpracování posudku sdělil, že spis omylem vrátil soudu s jinými spisy z opatrovnických řízení a na posudek nemá čas. V této souvislosti je však nutno zmínit, že soud při urgencích znalce postupoval nekoncentrovaně a neefektivně a dotazy/výzvy znalci činil s velkými časovými rozestupy, vzniklý průtah je tak nutno z části přičíst i státu (k tomu viz dále). K procesní složitosti je nutno přičíst též nesmyslné odvolání Žalovaných č. 1 a 2 proti usnesení o ustanovení znalce psychiatra, jehož vyřízení prodloužilo řízení o 3 měsíce. Konečně je pak nutno dodat, že původní Žalovaný č. 3 v průběhu řízení (po vyhlášení prvního rozsudku OS , adresa, ) zemřel, a v řízení tak muselo být před dalším postupem vyřešeno jeho procesní nástupnictví, což opět řízení o několik měsíců prodloužilo. K tomu je však opět nutno dodat, že OS , adresa, otázku procesního nástupnictví nejprve vůbec neřešil, přestože o úmrtí Žalovaného č. 3 věděl, a zabývat se jí začal až poté, co mu byl spis vrácen z KS , adresa, bez vyřízení předloženého odvolání. Vzniklou prodlevu je tedy i zde nutno částečně přičíst k tíži státu (viz dále). OS , adresa, rozhodoval 2x ve věci samé a dále činil řadu procesních rozhodnutí (3x ustanovení znalce + 2x změna znalce, 4x znalečné, procesní nástupnictví), KS , adresa, rozhodoval 2x o odvolání ve věci samé a opakovaně pak o odvolání proti nákladovému výroku 2. rozsudku OS , adresa, , dále pak rozhodoval o odvolání proti usnesení o ustanovení znalce psychiatra. Ústavní soud rozhodoval o ústavní stížnosti proti měnícímu výroku rozsudku KS , adresa, ve věci náhrady nákladů řízení. Účastníkům řízení jistě nelze upřít využití opravných prostředků k uplatňování či bránění jejich práv, každé podání opravného prostředku si však vyžádá určitou dobu jak na zadministrování věci před předložením vyšší instanci (zaslání opravného prostředku k vyjádření, vybrání soudního poplatku apod.), tak na vlastní nastudování a projednání věci před orgánem vyšší instance, kterou nelze přičítat státu. Uvedené však neplatí pro první rozsudek OS , adresa, a následné odvolací řízení u KS , adresa, , ve kterém byl napadený rozsudek zrušen pro závažné pochybení OS , adresa, , který si při rozpornosti závěrů předložených znaleckých posudků řešenou odbornou otázku posoudil sám, namísto aby nechal zpracovat posudek revizní. Obdobné pak platí o rozhodnutí o náhradě nákladů řízení v rozsudku KS , adresa, , které bylo k ústavní stížnosti částečně zrušeno pro porušení ústavně zaručeného práva Žalovaných č. 1 a 2 na soudní ochranu. Tyto skutečnosti je naopak nutno přičíst k tíži státu v rámci kritéria postupu orgánů veřejné moci (viz dále). Po právní stránce nebylo posuzované řízení nijak zvlášť složité, posouzení platnosti sporné závěti bylo odvislé od posouzení odborných otázek, těžiště složitosti sporu tak leželo v popsané rovině skutkové a procesní.

28. Pokud jde o postup orgánů veřejné moci (soudů), je nutno konstatovat, že řízení před OS , adresa, bylo zatíženo celou řadou průtahů či nekoncentrovaných postupů, které je nutno přičíst k tíži státu. K prvnímu průtahu došlo hned na počátku řízení, kdy byl soud zcela nečinný a žalobu podanou (bez jakýchkoliv vad, které by bylo nutno odstraňovat, a včetně zaplacení soudního poplatku) dne 4. 11. 2011 zaslal Žalovaným k vyjádření až dne 17. 1. 2013, tj. za 14,5 měsíců. V uvedené prodlevě lze spatřovat průtah minimálně 13 měsíců. Ke dni 31. 7. 2013 měl soud k dispozici od účastníkům otázky pro znalce z oboru písmoznalectví, znalec však byl ustanoven až usnesením ze dne 9. 12. 2013, tj. za více než 4 měsíce, v čemž lze spatřovat průtah cca 2 měsíce. Usnesení o ustanovení znalce z oboru písmoznalectví nabylo právní moci dne 11. 12. 2013 a dne 17. 12. 2013 byla žalobkyní zaplacena předepsaná záloha, pokyn k odeslání spisu znalci však byl dán až dne 17. 3. 2014, tj. za 3 měsíce, dne 15. 4. 2014, tj. za další měsíc, soud vyžadoval originál závěti se sporným podpisem, který pak znalci odeslal dne 30. 4. 2014. Od zaplacení zálohy do odeslání všech podkladů tak, aby znalec mohl posudek zpracovat, tak uplynulo 4,5 měsíců, v čemž lze spatřovat průtah cca 3 měsíce. Dne 28. 7. 2014 došel soudu znalecký posudek z oboru písmoznalectví, který byl zaslán k účastníkům k vyjádření až dne 17. 9. 2014, tj. za 1,5 měsíce, v čemž lze spatřovat průtah cca 1 měsíc. Ústní jednání konané dne 22. 4. 2015 bylo odročeno na neurčito za účelem zpracování znaleckého posudku z odvětví psychiatrie, znalec však byl ustanoven až usnesením ze dne 21. 10. 2015, tj. za 6 měsíců, v čemž lze spatřovat průtah cca 4 měsíce. Dne 15. 3. 2016 se vrátil spis z KS , adresa, s odmítnutým odvoláním Žalovaných č. 1 a 2 proti usnesení o ustanovení znalce psychiatra, až dne 18. 5. 2016, tj. za 2 měsíce, bylo reklamováno doručení usnesení o ustanovení znalce znalci, v mezidobí bylo jen rozesláno a zpravomocněno usnesení KS , adresa, . V uvedené prodlevě lze spatřovat průtah cca 1 měsíc. Spis byl znalci odeslán dne 21. 6. 2016, ve spisu chybí doklad o doručení, lze však předpokládat, že devadesátidenní lhůta pro zpracování posudku uplynula cca kolem 25. 9. 2016. S připočtením prodlevy od 15. 9. 2016, kdy soud spis omylem od znalce vyžádal, do 3. 10. 2016, kdy byl spis znovu odeslán znalci (kterou je též nutno přičíst k tíži státu), pak lhůta pro zpracování posudku (opět při absenci dokladu o doručení znalci) mohla uplynout cca kolem 20. 10. 2016, soud však až dne 27. 1. 2017, tj. za další 3 měsíce činil dotaz na stav zpracování posudku a při nulové reakci znalce pak tentýž dotaz zopakoval dne 29. 3. 2017, tj. za další 2 měsíce. Poté, co znalec dne 9. 5. 2017 sdělil, že spis omylem vrátil soudu s jinými spisy, že toho má moc a že si má soud nejlépe najít jiného znalce, byl až dne 15. 8. 2017, tj. za více než 3 měsíce, dán pokyn k vyhledání jiného znalce. Od uplynutí lhůty k podání posudku do hledání jiného znalce tak uplynulo cca 10 měsíců, s připočtením chybného vyžádání spisu cca 11 měsíců. Přestože se na vzniku této prodlevy podílel z části znalec, který spis „zašantročil“ a se soudem pak nekomunikoval, je v ní nutno spatřovat i průtahy na straně soudu, jehož postup při vymáhání splnění znalci uložené povinnosti byl neefektivní (jen zdvořilé dotazy na stav zpracování posudku) a zatížený uvedenými prodlevami, a kterému je tak nutno přičíst k tíži minimálně 5 měsíců. Dne 13. 4. 2018 došel soudu znalecký posudek z oboru psychiatrie, až dne 20. 9. 2018, tj. za více než 5 měsíců, bylo nařízeno ústní jednání na den 18. 10. 2018, tj. na dobu za více než 6 měsíců, v mezidobí bylo jen přiznáno a vyplaceno znalečné. V uvedené prodlevě lze i s ohledem na již uběhlou délku řízení spatřovat průtah cca 3 měsíce, když znalečné může být řešeno v mezidobí, kdy již je nařízeno ústní jednání. Dne 17. 12. 2018 došlo soudu vyřízení dožádaného výslechu znalce psychiatra, až dne 4. 3. 2019, tj. za 2,5 měsíce, bylo nařízeno ústní jednání na den 16. 4. 2019, tj. na dobu za 4 měsíce, v mezidobí bylo opět jen přiznáno a vyplaceno znalečné. V uvedené prodlevě tak lze ze stejných důvodů jako u předchozího bodu spatřovat průtah cca 1 měsíc. Dne 23. 5. 2019 byl vyhlášen první rozsudek, lhůta pro jeho vypravení byla prodloužena nejprve do 26. 8. 2019, tj. na 95 dnů od vyhlášení, a následně 30. 8. 2019, tj. na 99 dnů od vyhlášení, a rozsudek pak byl vypraven až dne 2. 9. 2019, tj. 101. den od vyhlášení, resp. dne 6. 9. 2019, tj. 105. den od vyhlášení. Uvedené tak vedle prodloužení celkové délky posuzovaného řízení představuje i samostatný nesprávný úřední postup dle § 13 odst. 1 věty druhé OdpŠk, když lhůta pro vypravení písemného vyhotovení rozsudku může dle § 158 odst. 4 o. s. ř. činit maximálně 90 dnů. Dne 10. 12. 2019 byl spis předložen KS , adresa, s odvoláním žalobkyně proti prvnímu rozsudku, dne 17. 12. 2019 však byl vrácen OS , adresa, s pokynem vyřešit procesní nástupnictví po zemřelém Žalovaném č. 3 a po právní moci usnesení o vzetí procesního nástupnictví na vědomí ke dni 26. 6. 2020 byl spis opětovně předložen KS , adresa, dne 23. 7. 2020, tj. více než 7 měsíců po původním předložení. V uvedené prodlevě lze s ohledem na skutečnost, že úmrtí Žalovaného č. 3 dne 3. 7. 2019 bylo soudu známo již dne 11. 7. 2019 a že o tom, kdo jsou právní nástupci Žalovaného č. 3 bylo v pozůstalostním řízení po Žalovaném č. 3 pravomocně rozhodnuto již dne 18. 11. 2019, kdy tak soud mohl mít otázku procesního nástupnictví, kdyby se jí zabýval, vyřešenou nejpozději v lednu 2020, spatřovat průtah minimálně 5 měsíců. Dne 2. 9. 2020 nabylo právní moci zrušovací usnesení z KS , adresa, , usnesením ze dne 10. 12. 2020 byl ustanoven znalecký ústav ke zpracování revizního posudku, ustanovení však bylo provedeno bez projednání se znaleckým ústavem, který hned dne 10. 12. 2020 sdělil, že na zpracování posudku nemá kapacitu. Ve dnech 29. 1. až 15. 2. 2021 si soud provedl rešerši kapacit znaleckých ústavů se závěrem, že ustanovena bude , právnická osoba, , Lékařská fakulta v , adresa, , která je schopna znalecký úkol splnit ve druhém pololetí roku 2021, avšak změna znaleckého ústavu byla provedena až usnesením ze dne 6. 8. 2021, které pro opětovně vadné doručování Žalované č. 3 nabylo právní moci až dne 10. 9. 2021. K pravomocnému ustanovení revizního znalce tak došlo až rok po pravomocném zrušení prvního rozsudku, navíc byla namísto původně vybrané , právnická osoba, , Lékařské fakulty v , adresa, ustanovena Fakultní nemocnice , adresa, , která byla dle komunikace z února 2021 schopna posudek zpracovat až v závěru roku 2021. V uvedené prodlevě tak lze spatřovat průtah cca 10 měsíců. Jak již bylo uvedeno výše, k tíži státu je též nutno přičíst zrušení prvního rozsudku OS , adresa, pro nesprávný postup při posuzování odborné otázky a částečné zrušení rozsudku KS , adresa, z důvodu porušení ústavně zaručeného práva Žalovaných č. 1 a 2 na soudní ochranu, a tedy prodloužení posuzovaného řízení o první odvolací řízení a o řízení o ústavní stížnosti.

29. Pokud jde o jednání žalobkyně, tato svým postupem k délce řízení též částečně přispěla. Od dubna 2018 měla žalobkyně k dispozici posudek znalce psychiatra, ale až poté, kdy bylo dne 20. 9. 2018 nařízeno ústní jednání na den 18. 10. 2018, vznesla dne 24. 9. 2018 požadavek na výslech znalce. Znalec byl sice soudem k nařízenému jednání obratem předvolán, ale nemohl se dostavit a požadoval výslech dožádaným soudem, čemuž bylo vyhověno, nařízené jednání bylo zrušeno a znalec byl v prosinci 2018 vyslechnut u dožádaného soudu. Došlo tak k prodloužení řízení minimálně o 2 měsíce. Blanketní odvolání proti prvnímu rozsudku podané dne 19. 9. 2019 žalobkyně odůvodnila dne 25. 10. 2019, tj. za více než měsíc, blanketní odvolání proti druhému rozsudku podané dne 15. 5. 2022 žalobkyně (až k výzvě soudu) odůvodnila dne 29. 7. 2022, tj. za 2,5 měsíce. Odvolací ústní jednání nařízené na den 4. 10. 2022 bylo pro kolizi zástupce žalobkyně odročeno na den 11. 10. 2022, tj. za týden. Naopak žalobkyni lze jako pozitivum, které přispělo k urychlení řízení, přičíst, že po předchozích průtazích na straně prvního znalce psychiatra a soudu a marné snaze soudu nalézt jiného znalce navrhla znalce, který pak posudek zpracoval (téměř) ve stanovené lhůtě. V konečném důsledku tak soud hodnotil příspěvek žalobkyně k délce řízení jako neutrální.

30. Konečně pokud jde o význam předmětu řízení pro poškozeného, tento soud hodnotil jako zvýšený, a to jak v části řízení o věci samé, tak v části týkající se výše náhrady nákladů řízení. Se žalovanou lze souhlasit, že posuzované řízení nepatří mezi řízení s typově zvýšeným významem jeho předmětu pro poškozeného, za která jsou judikaturou považována řízení trestní, opatrovnická, ve věcech osobního stavu, pracovněprávní atd., avšak soud vzal za prokázané skutečnosti, které význam předmětu posuzovaného řízení zvyšovaly s ohledem na konkrétní poměry žalobkyně. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobkyně byla (což na počátku posuzovaného řízení nepřímo potvrdily i Žalované č. 1 a 2) a je (což vyplynulo ze žádosti o rozložení úhrady nákladů státu do splátek, které bylo soudem vyhověno) nemajetná, předmětem posuzovaného řízení přitom bylo určení, že žalobkyně je dědicem zůstavitele ze závěti ze dne 19. 3. 1998, dle které by získala polovinu dědictví v čisté hodnotě 770 127,75 Kč, tj. pro ni významnou majetkovou hodnotu cca 385 tis. Kč. Z hlediska majetkových poměrů žalobkyně byla významná i otázka nákladů řízení, kdy státu a Žalovaným měla žalobkyně uhradit dle druhého rozsudku OS , adresa, částku 485 571,304 Kč, dle rozsudku KS , adresa, částku 139 698,70 Kč a nakonec po zásahu Ústavního soudu a novém částečném rozhodnutí KS , adresa, částku 195 552,30 Kč. Vedle toho byla žalobkyně povinna platit též své náklady řízení, které vyčíslila před prvním rozsudkem OS , adresa, na částku cca 124,5 tis. Kč a před druhým rozsudkem OS , adresa, na částku cca 143,5 tis. Kč. Soud zohlednil též skutečnost, že vedle vlastní majetkové hodnoty šlo v posuzovaném řízení i o osobně citlivou záležitost dědictví po zemřelém bratrovi žalobkyně, stejně jako soud přihlédl i k vyššímu věku žalobkyně, které při skončení posuzovaného řízení bylo 71,5 roku.

31. Na základě všech popsaných hledisek, která lze (postup soudů) či nelze (složitost řízení) přičítat státu, a s přihlédnutím ke zvýšenému významu předmětu řízení pro žalobkyni, dospěl soud k závěru, že dobu řízení v délce 11 let a 7 měsíců nelze považovat za dobu přiměřenou, a že tedy došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk. To ostatně nebylo mezi účastníky ani sporným.

32. Uvedený nesprávný úřední postup pak byl způsobilý vyvolat na straně žalobkyně nemajetkovou újmu, kdy vznik takové újmy představované stavem nejistoty, do níž byl poškozený v důsledku nepřiměřeně dlouze vedeného řízení uveden a v níž byl tak udržován, se předpokládá (viz např. usnesení NS sp. zn. 30 Cdo 3007/2010). Žádné skutečnosti, které by uvedenou domněnku měly vyvrátit, žalovaná v řízení neuvedla, naopak vznik újmy na straně žalobkyně uznávala a tuto (dle svého přesvědčení dostatečně) odčinila.

33. Soud pak má opět ve shodě s oběma účastníky za to, že za předmětnou nemajetkovou újmu je namístě poskytnout zadostiučinění v penězích, když pouhé konstatování porušení práva se s ohledem na celkovou dobu řízení a trvání stavu nejistoty nejeví jako přiměřené a dostačující. Při stanovení výše tohoto zadostiučinění soud vyšel z již odkazovaného stanoviska NS sp. zn. Cpjn 206/2010, kdy dle názoru soudu již není možné vyjít při stanovení základní částky z částky na spodní hranici rozpětí uvedeného v odkazovaném stanovisku, když délka posuzovaného řízení již byla výrazněji nepřiměřená, byť nikoliv extrémní. Soud by tak rámci rozpětí uvedeného v odkazovaném stanovisku považoval za přiměřenou částku 16 500 Kč za jeden rok řízení. Částky stanovené odkazovaným stanoviskem NS, tj. 15 000 Kč až 20 000 Kč za jeden rok řízení, resp. 1 250 Kč až 1 667 Kč za jeden měsíc řízení, však soud považuje za již neodpovídající poměrům v České republice a v tomto se ztotožňuje s podstatou argumentace žalobce. Soudu je známa žalovanou odkazovaná judikatura NS a Ústavního soudu, je však přesvědčen, že by předmětná otázka měla být posuzována jinak. Stanovisko NS bylo přijato před 13 lety, tj. za zcela jiné ekonomické situace, zejména pokud jde o výši mezd a cenovou úroveň (došlo k nárůstu celkově přes 50 %), a částky v něm stanovené již neodpovídají současné ekonomické realitě, když v mezidobí došlo k výraznému snížení hodnoty peněz. Na změnu ekonomických poměrů tak musí reagovat i rozhodovací praxe v oblasti zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem v podobě nepřiměřené délky řízení tak, aby poskytovanému zadostiučinění byla zachována jeho satisfakční funkce. Nemajetkovou újmu jako zásah do nemateriální sféry života poškozeného nelze nahradit (nepřipadá do úvahy uvedení v předešlý stav, ani poskytnutí ekvivalentu v penězích), tuto újmu lze jen (nikdy dokonale) odčinit. Přiznané zadostiučinění má poškozenému poskytnout zdroj, aby si mohl pořídit něčeho penězi ocenitelného (a uhraditelného), co oproti vytrpěnému příkoří přinese do imateriální sféry jeho života určitou „dávku radosti“, způsobilé alespoň částečně odčinit utrpěnou újmu. Je-li pak při stejné vytrpěné újmě (odškodňovaná nemajetková újma z titulu nepřiměřené délky řízení je obsahově stejná jako v roce 2011) ona pořiditelná „dávka radosti“ v důsledku ekonomického vývoje společnosti menší, ztrácí poskytnuté zadostiučiní svou satisfakční funkci, a proto by měla výše přiznaného zadostiučinění vývoj ve společnosti reflektovat. Takový postup ostatně není soudní praxi, anebo i právní úpravě cizí, když i při odškodňování jiných újem jsou výše poskytovaných náhrad či zadostiučinění přizpůsobovány aktuální ekonomické situaci (viz např. mechanismy stanovení hodnoty bodu a výchozí rámcové částky v Metodice Nejvyššího soudu k náhradě za bolest a ztížení společenského uplatnění dle § 2958 o. z., anebo valorizace výší náhrad za ztrátu na výdělku či na služebním platu prováděné nařízeními vlády dle § 271u odst. 2 zákoníku práce a § 127 odst. 3 zákona o vojácích z povolání). Veden uvedenou úvahou tak soud považoval za odpovídající vycházet z rozmezí uvedeného v odkazovaném stanovisku navýšeného o 50 %, tj. z částek 22 500 Kč až 30 000 Kč za rok řízení. S ohledem na závěr o nutnosti vycházet z částky již nikoliv na spodní hranici tohoto rozpětí pak soud považoval za přiměřenou zjištěným okolnostem věci částku 24 750 Kč (16 500 Kč x 1,5) za rok řízení, resp. částku 2 062,50 Kč za 1 měsíc řízení, redukovanou na ½ za první dva roky trvání řízení.

34. Uvedeným způsobem stanovenou základní částku zadostiučinění pak soud modifikoval dle jednotlivých kritérií upravených v § 31a odst. 3 OdpŠk, pro které lze základní částku zvýšit či snížit. Z hlediska popsané složitosti věci soud snížil základní částku o 25 %. Z důvodu popsaného postupu orgánů státu v posuzovaném řízení, který měl na celkovou dobu řízení výrazněji negativní vliv, soud zvýšil základní částku o 20 %. Z hlediska přispění žalobkyně k délce řízení soud základní částku nijak nemodifikoval. Z důvodu popsaného zvýšeného významu předmětu řízení pro žalobkyni pak soud základní částku zvýšil o 15 %.

35. Soud tedy uzavřel, že by základní částka zadostiučinění měla být zvýšena o 10 %. Na základě takového závěru pak soud považoval za důvodný požadavek na poskytnutí zadostiučinění ve výši 288 131 Kč vypočtený následovně: 139 (měsíců trvání řízení) x 2 062,50 Kč (za 1 měsíc řízení) – 12 x 2 062,50 Kč (modifikace na ½ za první dva roky řízení) = 261 937,50 Kč x 1,1 (zvýšení o 10 %). Jelikož žalobkyně na zadostiučinění za nemajetkovou újmu dosud obdržela jen částku 134 400 Kč, shledal soud její žalobu s požadavkem na zaplacení částky 133 350 Kč důvodnou a jako takové jí v celém rozsahu vyhověl.

36. Pokud jde o požadované příslušenství, žalovaná se nezaplacením předmětné částky do dne splatnosti dostala do prodlení, a vznikla jí tak povinnost platit vedle jistiny též úroky z prodlení, a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaná se dostala do prodlení uplynutím 6 měsíců od uplatnění nároku, kdy dle § 15 odst. 1 OdpŠk přizná-li ústřední orgán náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku. S ohledem na znění citovaného ustanovení stojí soudní judikatura (viz stanovisko NS sp. zn. Cpjn 206/2010 a tam odkazovaná judikatura) na konstantním závěru, že stát se ocitá v prodlení s náhradou škody způsobené nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím teprve marným uplynutím šestiměsíční lhůty určené k předběžnému projednání nároku, jež začíná běžet ode dne uplatnění nároku poškozeným u příslušného úřadu. Teprve ode dne následujícího po uplynutí této lhůty jej stíhá povinnost zaplatit úrok z prodlení, kdy uplatněním je okamžik doručení žádosti žalobce o náhradu škody (újmy) žalované. Žádost žalobkyně byla doručena žalované dne 17. 8. 2023 a lhůta 6 měsíců skončila dne 17. 2. 2024. Soud tak považoval požadavek na zaplacení úroku z prodlení za důvodný až od 18. 2. 2024 a až od tohoto dne právo na jeho zaplacení žalobkyni přiznal.

37. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyně byla ve věci plně úspěšná. Žalobkyni, která byla v řízení právně zastoupena, přiznal soud náhradu nákladů řízení v celkové výši 18 131 Kč, která je tvořena- zaplaceným soudním poplatkem dle položky č. 8a Sazebníku soudních poplatků ve výši 2 000 Kč,- 4x odměnou právního zástupce za čtyři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, další porada s klientem přesahující jednu hodinu dne 4. 3. 2024, sepis žaloby, účast na jednání soudu dne 22. 11. 2024) dle § 7 bodu 5. advokátního tarifu v celkové výši 12 400 Kč (4x 3 100 Kč), když za tarifní hodnotu byla dle § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu vzata částka 50 000 Kč,- paušální náhradou hotových výdajů právního zástupce za čtyři úkony právní služby dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu v celkové výši 1 200 Kč (4x 300 Kč),- náhradou cestovného za cestu vozidlem ze sídla právního zástupce do sídla soudu a zpět dne 22. 11. 2024, tj. za požadovaných 189 km (1 cesta dle www.mapy.cz měří 98,1 km) při kombinované spotřebě 10,7 litrů BA 95/100 km, dle § 156 a násl. zákoníku práce a vyhlášky č. 398/2023 Sb. ve výši 1 831 Kč,- náhradou za promeškaný čas při cestě vozidlem ze sídla právního zástupce do sídla soudu a zpět dne 22. 11. 2024, tj. za 7 půlhodin (jedna cesta vozidlem trvá dle www.mapy.cz 1 hodinu a 10 minut) po 100 Kč, dle § 14 advokátního tarifu v celkové výši 700 Kč (7x z 100 Kč).Zástupce žalobkyně není plátcem DPH.

38. Požadované náhrady odměny a hotových výdajů právního zástupce za úkony v souvislosti s uplatněním nároku na poskytnutí zadostiučinění u žalované (porada konaná dne 17. 8. 2013, sepis žádosti ze dne 17. 8. 2013) soud žalobkyni nepřiznal, když taková náhrada je výslovně vyloučena ustanovením § 31 odst. 4 OdpŠk.

39. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 částí věty za středníkem o. s. ř., když soudu je z jeho činnosti známo, že uvedená lhůta odpovídá technickoorganizačním podmínkám čerpání peněžních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se organizační složka státu vystupující v řízení za žalovanou řídí.