11 C 146/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Marcelou Zbořilovou ve věci žalobců: a) Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 b) Jméno zainteresované osoby 1/0 , narozená Datum narození zainteresované osoby 1/0 bytem Adresa zainteresované osoby 1/0 c) Jméno zainteresované osoby 2/0 , narozená Datum narození zainteresované osoby 2/0 bytem Adresa zainteresované osoby 2/0 d) Jméno zainteresované osoby 3/0 , narozená Datum narození zainteresované osoby 3/0 bytem Adresa zainteresované osoby 1/0 e) Jméno zainteresované osoby 4/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 4/0 bytem Adresa zainteresované osoby 1/0 všichni zastoupeni advokátkou Jméno zástupce zainteresované osoby 4/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 4/0 proti žalované: Česká republika - Ministerstvo spravedlnosti, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 o zaplacení 75 000 Kč + 75 000 Kč + 90 000 Kč + 60 000 Kč + 60 000 Kč vše s příslušenstvím

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobci jsou povinni, společně a nerozdílně, nahradit žalované náklady řízení ve výši 900,- Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobci se v řízení domáhali na žalované odškodnění za nemajetkovou újmu způsobenou žalobcům v trestním řízení vedeném u Okresního soudu , adresa, - sever pod sp. zn. , spisová značka, , v němž žalobci vystupovali v postavení poškozených, když předmětem tohoto trestního stíhání bylo stíhání pachatele dopravní nehody, při níž zemřela matka žalobců a) a b), dcera žalobkyně c) a babička žalobců d) a e) paní , jméno FO, . Současně žalobci a), b) a c) uplatňují jako dědicové odškodnění za nemajetkovou újmu , tituly před jménem, , jméno FO, , manžela zemřelé , jméno FO, , který zemřel dne , datum, . Trestní řízení bylo pravomocně skončeno dne , datum, , usnesením Krajského soudu v , název soudu, z téhož dne, č.j. , spisová značka, , žalobci však dovozují konec trestního stíhání k datu , datum, , kdy bylo předmětné usnesení doručeno jejich právnímu zástupci. Odkázali přitom na usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 10. 12. 2019, sp. zn. II ÚS 2149/17, nález Ústavního soudu ze dne 17. 10. 2023 sp. zn. II. ÚS 2765/23 a nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2399/19 ze dne 23. 2. 2021. Žalobci uplatnili nárok u žalované podle § 14 zákona č. 82/1998 Sb. dne , datum, , žalovaná jej projednala dne , datum, a neshledala jej důvodným vzhledem k jeho promlčení.

2. Žalovaná vznesla ve vyjádření k žalobě ze dne , datum, námitku promlčení s tím, že žalobci u ní uplatnili nárok dne , datum, . Nárok byl projednán stanoviskem ze dne , datum, . Trestní řízení bylo pravomocně skončeno dne , datum, , veřejného zasedání, na němž bylo vyhlášeno usnesení Krajského soudu v , název soudu, , se zúčastnil právní zástupce žalobců. Žalovaná odkázala na ust. § 32 odst. 3 zák. č. 82/1998 Sb., kdy se nárok promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o nemajetkové újmě. Dále promlčecí doba začíná běžet dnem následujícím po dni, v němž zprošťující rozsudek nebo usnesení o zastavení trestního stíhání nabylo právní moci. Nárok byl uplatněn u žalované dne , datum, , tedy po uplynutí 6 měsíční promlčecí lhůty, aniž by došlo k jejímu stavení, žaloba byla podána dne , datum, . Žalovaná nesdílí názor žalobců ani ohledně zdědění nemajetkové újmy. Dále poukázala na to, že žalobci nemuseli čekat výsledku trestního řízení, ale svůj nárok mohli uplatnit v řízení občanskoprávním.

3. Žalobci k výzvě soudu dále sdělili na jednání dne , datum, , že námitka promlčení je nemravná, přičemž odkázali na nález Ústavního soudu I. ÚS 1532/16, I. ÚS 3391/15, III. ÚS 450/20 a rozhodnutí Nejvyššího soudu 25 Cdo 1029/2008, nárok nemohl být uplatněn dříve, žalobci byli ve špatném psychickém rozpoložení a váhali, zda zahajovat další řízení, byla podána rovněž občanskoprávní žaloba ohledně pojistného, v květnu , rok, tehdejší právní zástupce žalobců, s nímž současná právní zástupkyně spolupracovala v substituci, byli pracovně velmi vytíženi složitým trestním řízením, na přelomu června a července , rok, , tituly před jménem, , jméno FO, utrpěl cévní mozkovou příhodu. Předně ale žalobci mají za to, že nárok promlčen není s ohledem na běh promlčecí doby od , datum, , kdy bylo doručeno usnesení Krajského soudu v , adresa, a zejména s ohledem na nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2765/23.

4. Z provedeného dokazování soud zjistil následující, pro věc podstatné skutečnosti. Podle uplatnění nároku na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem ze dne , datum, žalobci uplatnili nárok u žalované z nepřiměřené délky trestního řízení vedeného před Okresním soudem , adresa, , č. j. , spisová značka, , a to ve výši každý ze žalobců 60 000 Kč s úroky z prodlení 11,75 % od doby podání návrhu do zaplacení, celkem částka 360 000 Kč s úroky z prodlení. Podle stanoviska žalované ze dne , datum, byl nárok žalobců projednán a nebylo mu vyhověno s ohledem na promlčení předmětného nároku.

5. Ze spisu Okresního soudu , adresa, soud zjistil následující: Na č. l. 806 spisu je protokol o veřejném zasedání, ze kterého plyne, že dne , datum, před Krajským soudem v , název soudu, bylo jednáno o odvolání státního zástupce proti rozsudku Okresního soudu , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , na tomto veřejném zasedání byl přítomen mj. i zmocněnec poškozených, , tituly před jménem, , jméno FO, , bylo vyhlášeno usnesení, kterým bylo odvolání státní zástupkyně zamítnuto. Usnesení Krajského soudu v , název města, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , nabylo právní moci dne , datum, . Z toho protokolu o veřejném zasedání se dále podává, že byly sděleny podstatné důvody toho rozhodnutí.

6. Soud má za prokázaný skutkový stav shodně dle odst. 4 a 5 rozsudku.

7. Podle § 31a odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), dále jen „zákon“, bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle ust. § 32 odst. 3 zákona se nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo. Podle § 35 zákona promlčecí doba neběží ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců. Podle § 609 věta první občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., ve znění účinném od , datum, (dále jen „občanský zákoník“)nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. Podle § 610 odst. 1 věta třetí občanského zákoníku, k promlčení soud přihlédne, jen namítne-li dlužník, že je právo promlčeno. Podle § 619 odst. 1 občanského zákoníku jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé.

8. Soud se z důvodu procesní ekonomie zabýval nejprve námitkou promlčení nároku na náhradu nemajetkové újmy, vznesenou žalovanou. V konkrétním případě namítané řízení, v němž měla žalobci vzniknout nemajetková újma, skončilo dne , datum, , kdy nabylo právní moci usnesení krajského soudu, kterým bylo zamítnuto odvolání státní zástupkyně. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2019, sp. zn. 30 Cdo 4274/2017, dostupného na www.nsoud.cz, subjektivní promlčecí lhůta ohledně nároku na zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným trestním stíháním počíná plynout dnem následujícím po dni právní moci zprošťujícího rozsudku. Při aplikaci ustanovení § 32 odst. 3 věty první OdpŠk, účinného od 27. 4. 2006, se uplatní táž konstrukce počátku běhu promlčecí lhůty. Byla-li trestně stíhaná osoba zproštěna obžaloby nebo bylo-li trestní stíhání proti ní vedené zastaveno, počíná promlčecí doba podle § 32 odst. 3 věty první OdpŠk běžet dnem následujícím po dni, v němž zprošťující rozsudek nebo usnesení o zastavení trestního stíhání nabylo právní moci. V případě usnesení o zastavení trestního stíhání soudem prvního stupně počíná běžet promlčecí lhůta od okamžiku vyhlášení usnesení, kterému byl obviněný přítomen, ovšem pouze za předpokladu, že se oprávněné osoby současně vzdaly svého práva podat proti usnesení o zastavení trestního stíhání stížnost, neboť v takovém případě nabývá usnesení právní moci vyhlášením. Vyhlášením v přítomnosti účastníka nabývá v trestním řízení právní moci i rozsudek odvolacího soudu, neboť proti němu není přípustné odvolání. S následným doručením rozhodnutí již nejsou co do právní moci rozhodnutí spojovány žádné právní účinky. Pokud se po vyhlášení zprošťujícího rozsudku vzdají práva odvolání proti výroku o vině (o zproštění obžaloby) všechny osoby oprávněné, nabývá zprošťující rozsudek právní moci ihned, aniž by na okamžik nabytí právní moci mělo vliv pozdější doručování písemného vyhotovení rozsudku. Ačkoliv se uvedený případ týká nároku na náhradu nemajetkové újmy z nezákonného rozhodnutí podle § 7 zákona o odpovědnosti za škodu, a žalobci se domáhají náhrady nemajetkové újmy podle § 13 zákona o odpovědnosti za škodu, lze uvedený judikát analogicky použít, zejména, pokud jde o označení konce trestního řízení. Není důvodné uvažovat v případě nároku z nesprávného úředního postupu o jiném okamžiku konce trestního řízení než v případě nezákonného rozhodnutí, pokud jde o nemajetkovou újmu a i běh promlčecí doby.

9. Pro běh promlčecí doby je rozhodné datum, ke kterému nejpozději byla tvrzená újma žalobce završena, jinak datum, ke kterému nejpozději se o újmě dozvěděl. Platí totiž, že „nemateriální újma spočívá ve stavu nejistoty ohledně výsledku řízení, do níž byl poškozený v důsledku nepřiměřeně dlouze vedeného řízení uveden a v níž byl tak udržován. Nemajetková újma poškozenému v důsledku nepřiměřené délky řízení vznikne v okamžiku, kdy poškozený začne délku řízení jako nepřiměřenou pociťovat, tedy zpravidla již v průběhu samotného řízení a okamžik vzniku nemajetkové újmy je tak shodný s okamžikem, kdy se poškozený o vzniklé nemajetkové újmě dozvěděl... V případě nepřiměřené délky řízení je stěží myslitelné, že by se poškozený o vzniklé nemajetkové újmě a jejím rozsahu dozvěděl později, než okamžikem skončení řízení, neboť nemajetková újma spočívá právě v nejistotě ohledně výsledku řízení a skončením řízení je tato nejistota odstraněna a újma dovršena...“ (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22.11. 2011, sp. zn. 30 Cdo 96/2011, dostupný na stránkách www.nsoud.cz ). Běh 6 měsíční promlčecí lhůty je pak nutno odvozovat od data vyhlášení rozhodnutí dne , datum, , na němž byl přítomný právní zástupce poškozených, a na němž byly rovněž sděleny podstatné důvody vyhlášeného rozhodnutí, následné doručování je již bez právního účinku. Šestiměsíční promlčecí doba uplynula dne , datum, , aniž by došlo k jejímu stavení ve smyslu § 35 zákona o odpovědnosti za škodu. Žaloba byla podána až dne , datum, , soud proto musí konstatovat, že nárok na odškodnění nemajetkové újmy je promlčen. Žaloba byla podána po uplynutí promlčecí doby, proto soud žalobu zamítl a s ohledem na důvodnou námitku promlčení byly zamítnuty návrhy na provedení dokazování.

10. K argumentaci žalobců ohledně rozdílného počátku běhu promlčecí lhůty, tedy od doručení usnesení a nikoliv od pravomocného skončení trestního řízení, soud uvádí následující. Pokud jde o usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 10. 12. 2019, sp. zn. II ÚS 2149/17, toto se týká odepření úroků z prodlení z nemajetkové újmy pozůstalým a odkaz na toto rozhodnutí nepovažuje soud za případný. Pokud jde o usnesení Ústavního soudu ze dne 17. 10. 2023 sp. zn. II. ÚS 2765/23, Ústavní soud v obecné rovině neshledal neústavním výklad obecných soudů, podle kterého se za počátek běhu subjektivní promlčecí lhůty pro uplatnění nároku na náhradu nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání považuje den nabytí právní moci zprošťujícího rozsudku, což lze vztáhnout i na projednávaný případ. Podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2399/19 ze dne 23. 2. 2021, orgány veřejné moci rozhodující v řízení o výkonu rozhodnutí či v exekučním řízení jsou povinny zkoumat, vedle podmínek stanovených v § 261a odst. 1 o. s. ř. (popřípadě ve spojení s § 52 odst. 1 ex. ř.), i to, zda povinný měl možnost se bez svého zavinění seznámit s pravomocným rozhodnutím trestního soudu o nárocích poškozeného v trestním řízení, které představuje exekuční titul, a jím ukládanou a vymáhanou povinností, a to bez ohledu na to, zda se takový exekuční titul stal v mezidobí formálně vykonatelným podle trestního řádu. Odkaz na tento nález nepovažuje zdejší soud za případný. V žádném z uvedených rozhodnutí není podklad pro závěr, že by běh promlčecí doby bylo možné počítat od doručení usnesení a nikoliv od pravomocného skončení trestního řízení.

11. Pro úplnost soud uvádí, že námitka promlčení, vznesená žalovanou, není v rozporu s dobrými mravy, soud odkazuje na rozsudky Nejvyššího soudu sp.zn. 25 Cdo 4223/2016 ze dne 20.12.2016, 30 Cdo 3825/2011, ze dne 17. 10. 2012, dle kterých dobrým mravům zásadně neodporuje, namítá-li někdo promlčení práva uplatňovaného vůči němu, neboť institut promlčení přispívající k jistotě v právních vztazích je institutem zákonným a tedy použitelným ve vztahu k jakémukoliv právu, které se podle zákona promlčuje. Uplatnění promlčecí námitky by se příčilo dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, kdy by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil, a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil. Tyto okolnosti by přitom musely být naplněny v natolik výjimečné intenzitě, aby byl odůvodněn tak významný zásah do principu právní jistoty, jakým je odepření práva uplatnit námitku promlčení (obdobně též např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 8. 2002, sp. zn. 25 Cdo 1839/2000, uveřejněný pod č. 59/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). V daném případě žalobci, kteří byli po celou dobu zastoupeni advokátem, neuvedli žádné důvody, pro které své právo včas neuplatnili. Za takové důvody nelze považovat skutečnost, že žalobci zvažovali, zda žalobu podají s ohledem na jiná soudní řízení, ani pracovní vytíženost právního zástupce žalobců, případně onemocnění, ke kterému došlo po uplynutí promlčecí doby. Uplatnění promlčecí námitky ze strany žalované tedy není zneužitím práva na úkor žalobce.

12. Pokud jde o argumentaci žalobců judikaturou Ústavního a Nejvyššího soudu ČR, ohledně nemravnosti námitky promlčení, soud uvádí následující. Nález Ústavního soudu ze dne 14. září 2016 sp. zn. I. ÚS 1532/16, hovoří o situaci, kdy konečné rozhodnutí v trestním řízení nebylo obžalovanému doručeno v přiměřené lhůtě, kdy za takovou lhůtu nelze považovat dobu delší než 6 měsíců, v níž mezitím uplynula promlčecí doba, v daném případě však bylo usnesení krajského soudu doručeno zástupci žalobců po měsíci a 3 dnech od vyhlášení, nadto byly na veřejném zasedání sděleny podstatné důvody rozhodnutí (viz odst. 23 předmětného nálezu), uvedená lhůta je lhůtou přiměřenou (viz odst. 19 nálezu) a námitka promlčení z tohoto důvodu nemravná není. Podle nálezu sp. zn. I. ÚS 3391/15 ze dne 14. 11. 2017 se Ústavní soud zabýval tím, že obecné soudy neposoudily námitku promlčení optikou dobrých mravů, zdejší soud se touto optikou zabýval (viz výše), a neshledal existenci výjimečných okolností pro prolomení principu právní jistoty. Podle nálezu ze dne 28. dubna 2020 sp zn. III. ÚS 450/20, Ústavní soud uzavřel, že: „Je-li smyslem promlčení ochrana právní jistoty, musí zároveň platit, že ten, jehož práv se má promlčení týkat, musí mít dánu možnost domáhat se svého práva u soudu, než promlčení prostým plynutím času nastane. Taková možnost však v případě stěžovatele byla v podstatě vyloučena nebo byla podstatně omezena.“ Z výše uvedeného je zřejmé, že o takový případ se v projednávané věci nejedná, když žalobci nebyli ve své možnosti domáhat se svých práv nijak omezeni.

13. Pokud jde o část nároku na náhradu nemajetkové újmy uplatňovanou jako dědictví po , tituly před jménem, , jméno FO, , soud uvádí následující. K otázce povahy práva na náhradu nemateriální újmy za nesprávný úřední postup jako práva ryze osobní povahy se Nejvyšší soud vyjádřil opakovaně, a to již ve stanovisku ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, a kdy tomu tak je i za účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 11. 2022, sp. zn. 30Cdo 107/2021. Soud se zabýval otázkou, zda byl nárok na náhradu nemajetkové újmy, který je vázán výlučně na osobu právního předchůdce žalobců, uplatněn včas u orgánu veřejné moci ve smyslu § 1475 odst. 2 občanského zákoníku, jak tvrdí žalobci, když jejich právní předchůdce uplatnil nárok o právech a povinnostech subjektů, které nejsou vůči němu v rovnoprávném postavení, jeho rozhodnutí jsou státní mocí vynutitelná (odst. 34 a 35 rozsudku). Takové postavení úřady (ministerstva) ve smyslu § 14 zákona o odpovědnosti za škodu nemají, když nárok na náhradu škody je nárokem soukromoprávní povahy a přísluší o něm rozhodovat soudům. Sdělení ministerstva v rámci předběžného projednání není rozhodnutím, ale svou povahou odpovídá občanskoprávnímu úkonu (odst. 37 a 38 rozsudku). Uplatnění nároku u soudu nebránila ani 6 měsíční lhůta podle § 15 zákona o odpovědnosti za škodu, když důsledkem neuplatnění nároku u ministerstva před podáním žaloby není zastavení řízení, ale vyčkání výsledku projednání (dost. 45 a 46 rozsudku). Nejvyšší soud nadto zdůraznil, že by pohledávka z titulu zadostiučinění za nemajetkovou újmu svým přechodem ze zůstavitele na dědice ztratila svůj satisfakční charakter. Jelikož nebyl nárok uplatněn u soudu přímo otcem žalobců, ale již po jeho smrti žalobci samotnými, je nutno uzavřít, že právo na náhradu nemajetkové újmy se nestalo součástí pozůstalosti ve smyslu § 1475 odst. 2 občanského zákoníku a žalobci nejsou ve věci aktivně legitimováni. V daném případě, jak je rozebráno výše, je potřeba běh promlčecí doby posuzovat od konce namítaného řízení, konkrétně od právní moci usnesení krajského soudu, a to dne , datum, , , tituly před jménem, , jméno FO, zemřel dne , datum, , 6 měsíční promlčecí doba uplynula ke dni , datum, , žaloba v této věci byla podána dne , datum, , nárok tedy nebyl včas uplatněn u orgánu veřejné moci ve smyslu zákona o odpovědnosti za škodu a nemohl tak přejít ze zůstavitele na dědice, žalobci a), b), a c) v této části nejsou aktivně legitimováni.

14. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. kdy účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Úspěch ve věci měla žalovaná, soud proto rozhodl, že žalobci jsou povinni nahradit žalované náklady řízení, výše nákladů je tvořena paušální náhradou hotových výdajů podle § 151 odst. 3 o.s.ř. za provedené úkony (vyjádření k žalobě, příprava na jednání, účast na jednání dne , datum, ) ve výši 300,- Kč za úkon podle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., celkem 900,- Kč.