11 C 17/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Trepkou ve věci žalobce: Anonymizováno zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Česká republika – Ministerstvo spravedlnosti, IČO 00025429 sídlem Vyšehradská 427/16, 128 10 Praha 2 jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových sídlem Rašínovo nábřeží 390/42, 128 00 Praha 2 o zaplacení 293 033 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 154 860 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 154 860 Kč od 30. 1. 2025 do zaplacení, to vše do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které žalobce požadoval zaplacení částky 138 173 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 138 173 Kč od 30. 1. 2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 24 869 Kč, a to do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta , Jméno advokáta, , zástupce žalobce.

1. Žalobce se žalobou došlou soudu dne 30. 1. 2025 domáhal na žalované zaplacení částky 293 033 Kč s příslušenstvím z titulu zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného u , adresa, (dále jen „, soud A, “) pod sp. zn. , sp. zn. OS, (dále též jako „posuzované řízení“).

2. Žalobce uvedl, že dne 28. 4. 2000 podal k , soud A, návrh na vydání platebního rozkazu, kterým se domáhal zaplacení částky 474 745 Kč jako zákonného úroku z prodlení z částky 21 499 066 Kč od 31. 12. 1997 do 31. 1. 1998. Na jednání konaném dne 9. 7. 2003 došlo ke změně žalobního návrhu, a to tak, že žalobce požadoval (resp. stále požaduje) zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 19 000 000 Kč od 1. 2. 1998 do zaplacení. Právním důvodem pro podání žaloby bylo uplatnění regresního ručitelského nároku, když žalobce jako ručitel uhradil za žalovaného v posuzovaném řízení (dále jen „, jméno FO, “) jako dlužníka jeho věřitelkám částku 19 000 000 Kč, , jméno FO, však tuto částku žalobci nikdy neuhradil. Žalobou tak žalobce požadoval s ohledem na blížící se promlčecí lhůtu zákonný úrok z prodlení z částky 19 000 000 Kč, tj. z dlužné částky. Dne 21. 8. 2002 byla , jméno FO, ustanovena opatrovnice pro doručování, když se mu opakovaně nedařilo doručovat a zdržoval se jak v České republice, tak v , jiný stát, . Dne 9. 7. 2003 vydal , soud A, ve věci samé rozsudek, kterým rozhodl tak, že je , jméno FO, povinen zaplatit žalobci zákonný úrok z prodlení z částky 19 000 000 Kč od 1. 2. 1998 do zaplacení, a uložil , jméno FO, povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení. Dne 3. 10. 2005 bylo podáno nově zvolenou právní zástupkyní , jméno FO, odvolání proti rozsudku soudu prvého stupně, kterým bylo zejm. napadáno ustanovení opatrovníka pro doručování. Zároveň spolu s odvoláním byl podán návrh na obnovu řízení. Dne 29. 9. 2010 došlo k zamítnutí návrhu na obnovu řízení , Anonymizováno, (dále jen „, soud B, “), když podle tohoto soudu rozsudek soudu prvého stupně dosud nebyl , jméno FO, řádně doručen a nenabyl právní moci. Podle , soud B, je tak na místě rozhodnout o podaném odvolání ze dne 3. 10. 2005. Dne 18. 10. 2010 bylo , soud A, oznámeno, že , jméno FO, dne 26. 5. 2009 zemřel. Dne 2. 5. 2014 , soud A, vydal usnesení, kterým bylo rozhodnuto o přerušení řízení. Mezi roky 2014 a 2020 docházelo k opakovaným návrhům žalobce na pokračování řízení či obraně právních nástupců , jméno FO, proti rozhodnutí o pokračování v řízení s těmito právními nástupci a rozhodování soudů různých instancí o těchto návrzích. Dne 16. 9. 2020 , soud A, rozhodl, že se v přerušeném řízení pokračuje. Dne 27. 9. 2023 , soud A, na jednání vyslovil závěr, že ve věci podle něj již bylo pravomocně rozhodnuto rozsudkem ze dne 9. 7. 2003, a odvolání , jméno FO, ze dne 3. 10. 2005 bude odmítnuto jako opožděné. Dne 19. 2. 2024 , soud B, k odvolání právního nástupce , jméno FO, zrušil předcházející usnesení , soud A, , kterým bylo odmítnuto původní odvolání ze dne 3. 10. 2005. , soud B, uvedl, že se usnesení o odmítnutí odvolání zrušuje a věc se vrací soudu prvého stupně, aby tento v odvolacím řízení, které , jméno FO, zahájil svým odvoláním ze dne 3. 10. 2005, dále činil úkony odvolacího řízení ve smyslu § 209 a násl. o. s. ř. Lze tak shrnout, že ani po dvaceti čtyřech letech od podání návrhu na vydání platebního rozkazu není dosud ve věci pravomocně rozhodnuto. Po obživnutí řízení je tak řízení teprve ve fázi vyřizování úkonů odvolacího řízení před odesláním spisu odvolacímu soudu.3. , soud A, se dle žalobce dopustil závažných pochybení, které vedly k průtahům řízení, resp. nepřiměřené délce posuzovaného řízení, které již nyní trvá 24 let, ve věci samé se dosud konalo pouze řízení před soudem prvého stupně a v nejbližší době se nepředpokládá skončení tohoto řízení. Nepřiměřená délka posuzovaného řízení nemůže být dle názoru žalobce ospravedlněna ani složitostí řízení, kdy žalobce nespatřuje složitost řešení případu po stránce skutkové ani právní. Žalobce tedy nespatřuje v uvedeném řízení složitost, která by si vyžádala delší časové hodnocení, a dle jeho mínění nemohou být průtahy v řízení tímto ospravedlněny. , soud A, procesně učinil celou řadu pochybení zejm. v oblasti doručování a ustanovení opatrovníka pro doručování. V průběhu takto výrazně dlouhého (stále trvajícího) řízení došlo po několika letech k tomu, že , jméno FO, zemřel. Od zahájení řízení dne 28. 4. 2000 do úmrtí , jméno FO, dne 26. 5. 2009 však uplynulo více než devět let, kdy ani za těchto devět let nebyl , soud A, ve skutkově jednoduché věci schopen rozhodnout a doručit rozsudek , jméno FO, K pochybení soudu prvého stupně stran ustanovení opatrovníka pro doručování pak žalobce odkázal na judikaturu Ústavního soudu k ustanovování opatrovníka pro doručování z řad pracovníků soudu, která musela být , soud A, známa. V důsledku těchto procesních pochybení , soud A, došlo k dalším procesním komplikacím v řízení, když , soud A, opakovaně rozhodoval o procením nástupnictví – o procesním nástupnictví bylo s konečnou platností rozhodnuto až dne 16. 9. 2020, tedy více než 11 let po úmrtí , jméno FO, , právnická osoba, řízení však bylo možné pokračovat již dříve, když z obsahu spisu posuzovaného řízení vyplývá, že dědické řízení v České republice (sp. zn. , Anonymizováno, ) skončilo již dne 4. 2. 2019 a dědické řízení v , jiný stát, skončilo již dne 16. 4. 2015. , soud A, již minimálně ke dni 4. 2. 2019 s náležitou péčí mohl znát procesní nástupce , jméno FO, a v řízení mohlo být pokračováno. Pochybením , soud A, tak došlo k dalšímu prodloužení řízení. K dalšímu procesnímu pochybení soudu prvého stupně došlo po rozhodnutí o pokračování v řízení, když soud prvého stupně 3 roky předvolával účastníky řízení k jednání, aby konečně na jednání dne 27. 9. 2023 došel k závěru, že v řízení již pravomocně rozhodl v roce 2003 a odvolání , jméno FO, je opožděné. Tímto chybným postupem došlo opět k několikaletému průtahu v řízení, když toto mohl soud prvého stupně účastníkům sdělit písemně. Konečně pak k dalšímu prodloužení řízení došlo právě konstatováním , soud A, v tom směru, že řízení již pravomocně skončilo v roce 2003, když z obsahu předmětného spisu se podává, že již , soud B, dne 29. 9. 2010 pravomocně rozhodl, že rozsudek soudu prvého stupně dosud nebyl , jméno FO, řádně doručen a nenabyl právní moci. Nejenže platí, že soud zná právo, soud by však měl zejm. znát obsah vlastního spisu. V důsledku pochybení soudu prvého stupně došlo k dalšímu prodloužení řízení, když právní zástupce právního nástupce , jméno FO, svým odvoláním musel brojit proti opětovně chybně vyznačené doložce právní moci na rozsudku soudu prvého stupně, a řízení se tak opět protáhlo o celou řadu měsíců. Tuto skutečnost však měl soud prvého stupně znát již od 29. 9. 2010, kdy v souladu s tímto měl konat úkony v řízení minimálně od doby, kdy se pokračovalo v řízení s právními nástupci , jméno FO, (16. 9. 2020). Namísto toho bylo třeba rozhodnutí odvolacího soudu ze dne 19. 2. 2024, čímž došlo ke zdržení řízení minimálně o téměř další 4 roky. Co se týče složitosti řízení, pak posuzované řízení po právní stránce nebylo vůbec složité, jednalo se o uplatněný regresní nárok. Nejednalo se tedy o složitost skutkovou, když rozsah účastníky tvrzených skutečností nebyl nijak rozsáhlý. Řízení ani nebylo náročné s ohledem na provedené dokazování. Řízení nebylo složité ani po právní stránce, když regresní nárok ručitele za dlužníkem je věcí obecnými soudy často projednávanou, nevyžadující žádné složité ani interpretační požadavky na soud prvého stupně. Co se týče chování žalobce, tento po celou dobu, zejm. pak v době, kdy bylo řízení přerušeno, činil návrhy na pokračování v řízení, tj. využíval v danou dobu dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení způsobené nečinností rozhodujícího orgánu. Pokud jde o význam předmětu posuzovaného řízení, žalobce je církevní právnickou osobou se specifickou činností a postavením. Žalobce nevykonává žádnou výdělečnou činnost. Byť má žalobce vlastní majetek, tak se typově jedná o , Anonymizováno, apod. Navzdory tomuto majetku však musí být činnost žalobce, pro kterou byl žalobce zřízen, dotována , Anonymizováno, od dárců, kterými jsou zejména jednotlivé fyzické osoby. Žalobce tedy ani není schopen z vlastních zdrojů pokrýt náklady na svou činnost a provoz , Anonymizováno, v jeho vlastnictví. Předmětný spor tak má pro žalobce mimořádný význam, a to s ohledem na výši žalované částky, když její přisouzení a následné vymožení by pro žalobce představovalo zhojení jeho finanční situace.

4. S ohledem na vše uvedené tak žalobce požadoval poskytnout za nemajetkovou újmu způsobenou mu nepřiměřenou délkou řízení zadostiučinění v penězích. K tomu žalobce uvedl, že nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučiní již uplatnil u žalované v roce 2011 a žalovaná mu poskytla za 11 let a 3 měsíce probíhajícího řízení, tj. za období od 28. 4. 2000 do 28. 7. 2011, zadostiučinění ve výši 137 200 Kč. Nyní tak žalobce požadoval zadostiučinění za následující období od 29. 7. 2011 do 29. 7. 2024, tj. za dalších 13 let soudního řízení, a to částkou 390 000 Kč, ke které dospěl tak, že požadoval částku 30 000 Kč za každý rok trvání řízení. , adresa, 000 Kč představuje základní částku ve výši 20 000 Kč zvýšenou o 50 %. Navýšení o 50 % žalobce odůvodňuje zejména svým zvýšeným zájmem, mimořádně dlouhou dobou řízení a inflací, kdy hodnoty uváděné Nejvyšším soudem (dále jen „NS“) jako přiměřené ve stanovisko Cpjn 206/2010 ze dne 13. 4. 2011 již musí být vyšší.

5. Takto formulovaný nárok žalobce uplatnil u žalované dne 29. 7. 2024, žalovaná jeho žádost vyřídila stanoviskem ze dne 9. 10. 2024, ve kterém dospěla k závěru, že žalobci náleží přiměřené zadostiučinění za požadované období ve výši 96 967 Kč. Žalobce má však za to, že přiznaná částka 96 967 Kč není s ohledem na výše uvedené přiměřená, podanou žalobou se tak domáhal zaplacení částky 293 033 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 30. 1. 2025.

6. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala a navrhla zamítnutí žaloby. Žalovaná potvrdila, že u ní žalobce uplatnil dne 29. 7. 2024 předmětný nárok na přiznání zadostiučinění za nemajetkovou újmu. Žalovaná žádost vyřídila stanoviskem ze dne 9. 10. 2025, kterým shledala žádost částečně důvodnou a přiznala žalobci zadostiučinění ve výši 96 967 Kč. Dále žalovaná uvedla, že stanoviskem ze dne 26. 8. 2013 již bylo žalobci přiznáno a poskytnuto zadostiučinění ve výši 137 200 Kč, přičemž výše zadostiučinění byla kalkulována ke dni vydání stanoviska, tj. ke dni 26. 8. 2013, a tehdy trvalo řízení 13 let a 3 měsíce. K věci samé pak žalovaná po stručné rekapitulaci průběhu posuzovaného řízení od roku 2014, uvedla, že délka řízení ve vztahu k žalobci činila ke dni nynějšího mimosoudního projednání 24 let a 5 měsíců. Celé řízení lze hodnotit jako složité, a to zejména po procesní stránce. Řízení bylo výrazně poznamenáno přítomností cizího prvku v řízení. , jméno FO, byl občanem , jiný stát, a zemřel v roce 2009, následně probíhalo dědické řízení v , jiný stát, , následně dědické řízení v ČR, přičemž po dobu více než 10 let z důvodů těchto řízení nebylo možno meritorně rozhodovat. V roce 2014 soud řízení přerušil do skončení tuzemského dědického řízení, následně bylo rozhodováno na třech stupních soudní soustavy o procesních věcech, o důvodnosti přerušení a o procesních nástupcích a až v roce 2020 soud definitivně rozhodl o pokračování řízení. V následujících letech se opakovaně nedařilo doručovat soudní písemnosti druhé žalované s pobytem v , jiný stát, , a to ani formou dožádání do , jiný stát, . Význam řízení pro žalobce žalovaná hodnotila jako standardní, neboť dle předmětu řízení se nejedná o žádné z preferovaných řízení, se kterými judikatura ESLP spojuje požadavek na rychlejší postup soudů. Navíc předmětem řízení byla v daném případě pouze peněžitá částka, a to nijak významné výše. Při stanovení výše zadostiučinění žalovaná vyšla ze základní částky 20 000 Kč za rok řízení, snížené na polovinu za první dva roky řízení. Tato základní částka pak byla snížena o 50 % s ohledem na uvedenou složitost řízení a dále snížena o 20 % s ohledem na projednávání věci na třech stupních soudní soustavy. Naopak základní částka byla zvýšena o 20 % z důvodu procesních pochybení soudu prvého stupně v průběhu celého řízení. Žalovaná tak dospěla k závěru, že za celou dobu řízení žalobci náleží částka 234 167 Kč, a po odečtení již poskytnuté částky 137 200 Kč žalobci přiznala a zaplatila částku 96 967 Kč.

7. Při jednání konaném dne 30. 7. 2025 žalobce potvrdil, že se nyní podanou žalobou domáhá zadostiučinění za úsek posuzovaného řízení od 29. 7. 2011 do 29. 7. 2024, tj. za dobu 13 let. K obraně žalované pak žalobce namítl, že nesouhlasí s abstraktním snížením základní částky o 50 %, tj. maximálním snížením dle stanoviska NS, když řízení nepovažuje za nijak složité. Žalobce nesouhlasí ani s tím, že by měla být ke složitosti řízení přičítána a do snížení základní částky promítnuta doba, po kterou nemohlo být v posuzovaném řízení pokračováno z důvodu probíhajícího dědického řízení. , jméno FO, zemřel až 9 let po zahájení řízení, a pokud by soudy postupovaly tak, jak postupovat mají, mohlo být posuzované řízení v té době již skončeno. Extrémní délka posuzovaného řízení pak dle žalobce odůvodňuje uplatněný požadavek na částku 30 000 Kč za rok trvání řízení.

8. Žalovaná pak ke své obraně doplnila, že předchozí zadostiučinění bylo žalobci poskytnuto až za dobu do vydání stanoviska dne 26. 8. 2013, a žalobce se tak nyní domáhá za dobu dvou let zadostiučinění duplicitně.

9. K tomu žalobce namítl, že přechozí žádostí žádal o poskytnutí zadostiučinění do 28. 7. 2011, a jestliže žalovaná ve svém stanovisku vycházela z období delšího, je to věcí jejího vnitřního výpočtu, která nemůže být přičítána k tíži žalobce.

10. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující skutková zjištění:

11. Žalobou došlou , soud A, dne 2. 5. 2020 se žalobce domáhal na , jméno FO, zaplacení částky 474 745 Kč jako zákonného úroku z prodlení ve výši 26 % ročně z částky 21 499 006 Kč za dobu od 31. 12. 1997 do 31. 1. 1998. Právním důvodem uplatněného nároku byl regresní nárok ručitele, kdy žalobce jako ručitel za , jméno FO, uhradil (platbami ve výši 5 000 000 Kč ze dne 4. 7. 1996, ve výši 7 000 000 Kč ze dne 1. 4. 1997 a ve výši 7 000 000 Kč dne 30. 12. 1997) dluh z půjčky ve výši 19 000 000 Kč splatný dne 1. 1. 1994, , jméno FO, mu však přes četné výzvy poskytnuté plnění nenahradil. V žalobě žalobce uvedl, že byl takto , jméno FO, ožebračen, přišel i o dům ve vlastnictví , Anonymizováno, a nemá na úhradu soudních poplatků potřebných pro žalování celé jistiny najednou, proto byl žalován jen úrok z prodlení za 1 měsíc. V žalobě bylo dále uvedeno, že , jméno FO, jinak bytem v , jiný stát, se v současné době zdržuje na adrese svého přechodného bydliště , adresa, . K výzvám odeslaným dne 7. 6. 2000 zaplatil žalobce dne 16. 6. 2000 soudní poplatek za žalobu a dne 21. 6. 2000 předložil originál plné moci zmocněnce. Dne 26. 6. 2000 soud vydal platební rozkaz, kterým podané žalobě vyhověl a uložil , jméno FO, nahradit žalobci náklady řízení ve výši 18 990 Kč. Platební rozkaz byl vypraven dne 4. 7. 2000, zásilka pro , jméno FO, zaslaná na adresu , adresa, se dne 28. 7. 2000 vrátila soudu jako nevyzvednutá. Dne 6. 9. 2000 požádal soud o doručení , jméno FO, Policii ČR, žádost se vrátila dne 11. 10. 2000 bez vyhovění, když na uvedené adrese sídlí , Anonymizováno, , žádné byty zde nejsou, osoba , jméno FO, dle centrálního registru osob neexistuje. Dne 26. 10. 2000 činil soud dotaz na Centrální evidenci obyvatel stran , jméno FO, , dne 6. 11. 2000 obdržel sdělení, že , jméno FO, není veden v evidenci obyvatel ČR. Dne 23. 11. 2000 činil soud dotaz stran pobytu , jméno FO, na cizineckou policii, dne 11. 12. 2000 obdržel sdělení, že , jméno FO, má na území ČR povolen trvalý pobyt na adrese , adresa, – , Anonymizováno, , průkaz povolení k pobytu měl platný do 29. 3. 2000, zatím nepožádal o prodloužení jeho platnosti. Dne 23. 2. 2001 byla zásilka , jméno FO, zaslána na takto sdělenou adresu, dne 15. 3. 2001 se vrátila jako nevyzvednutá. Dne 4. 4. 2001 sdělil žalobce, že , jméno FO, lze zastihnout v jeho firmě , právnická osoba, , , adresa, (vchod z , Anonymizováno, ulice do , právnická osoba, ). Dne 28. 5. 2001 požádal soud Policii ČR o doručení , jméno FO, na adresu sdělenou dříve cizineckou policií, dne 25. 6. 2001 byla žádost soudu vrácena bez vyhovění, když při opakovaných pokusech o doručení nebyl , jméno FO, zastižen, dle učiněných zjištění se v daném místě zdržuje velice málo, neboť často cestuje do zahraničí. Dne 20. 9. 2001 sdělil žalobce, že , jméno FO, je v ČR a zdržuje se ve firmě, žalobce má však podezření, že se , jméno FO, bude převzetí zásilky úmyslně vyhýbat. Dne 21. 9. 2001 byla , jméno FO, zaslána zásilka na adresu firmy , právnická osoba, prostřednictvím soudního doručovatele, dne 24. 9. 2001 se zásilka vrátila s tím, že , jméno FO, na dané adrese není, pracovníci domovní správy jej, ani firmu , právnická osoba, neznají. Usnesením ze dne 25. 9. 2001, které nabylo právní moci dne 30. 11. 2001, soud zrušil platební rozkaz pro nedoručitelnost. Dne 14. 5. 2002 byly žaloba a výzva k vyjádření zaslány , jméno FO, na adresu v , jiný stát, , dne 5. 6. 2022 se zásilka vrátila soudu jako nedoručitelná. Usnesením ze dne 21. 8. 2022 byl , jméno FO, jako účastníku neznámého pobytu ustanoven opatrovník (pracovnice , soud A, ). K výzvě soudu odeslané dne 8. 10. 2002 předložil žalobce dne 23. 10. 2002 doklady k úhradě dluhu za , jméno FO, Dne 19. 11. 2002 bylo nařízeno ústní jednání na den 15. 1. 2003. Dne 13. 1. 2003 bylo jednání pro nemoc soudkyně zrušeno a dne 5. 3. 2003 znovu nařízeno na den 12. 6. 2003. Při jednání konaném dne 12. 6. 2003, kterého se opatrovník , jméno FO, neúčastnil, a bylo tak jednáno v jeho nepřítomnosti, bylo zahájeno projednání věci, byly provedeny dostupné listinné důkazy a jednání bylo za účelem prokázání, že účty, na které žalobce poukázal platby, patřily věřitelkám , jméno FO, , odročeno na den 26. 6. 2003. Dne 19. 6. 2003 došlo soudu doplnění důkazních návrhů žalobce. Dne 20. 6. 2003 bylo jednání z důvodu závady v doručení opatrovníkovi , jméno FO, odročeno na den 9. 7. 2003. Při jednání konaném dne 9. 7. 2003, kterého se opatrovník , jméno FO, opět neúčastnil, byla připuštěna změna žaloby tak, že žalobce nově požadoval zaplacení úroku z prodlení ve výši 26 % ročně z částky 19 000 000 Kč od 1. 2. 1998 do zaplacení, a byl vyhlášen rozsudek, kterým bylo takto změněné žalobě vyhověno (výrok I) a , jméno FO, bylo uloženo nahradit žalobci náklady řízení ve výši 18 990 Kč (výrok II). Písemné vyhotovení rozsudku bylo vypraveno dne 10. 7. 2003 a dne 5. 8. 2003 bylo vyznačeno nabytí právní moci rozsudku dne 30. 7. 2003. Po provedení postagendy byl spis k pokynu ze dne 29. 9. 2003 založen na spisovnu. Dne 30. 8. 2004 nahlížel do spisu zmocněnec , jméno FO, , kterému , jméno FO, (identifikovaný adresou bydliště , adresa, ) udělil téhož dne plnou moc. Dne 8. 9. 2005 došla soudu žádost právního zástupce , jméno FO, (zmocněného , jméno FO, dne 20. 7. 2005) o bezodkladné doručení rozsudku ze dne 9. 7. 2003. V žádosti bylo uvedeno, že na podkladě předmětného rozsudku byl vůči , jméno FO, nařízen výkon rozhodnutí, , jméno FO, podal žalobu na obnovu řízení, která však byla usnesením , soud A, ze dne 30. 3. 2005, č. j. 24 C 163/204-16, ve spojení s usnesením , soud B, ze dne 15. 7. 2005, č. j. 20 Co 262/2005-22, zamítnuta pro nepřípustnost, když rozsudek dosud nebyl , jméno FO, řádně doručen, a nenabyl tak právní moci. Soudy v řízení o žalobě na obnovu řízení konstatovaly, že rozsudek musí být , jméno FO, řádně doručen, aby tento mohl vůči němu podat odvolání s námitkami uplatněnými v žalobě na obnovu řízení. Dne 21. 9. 2005 byla zástupci , jméno FO, zaslána e-mailem kopie rozsudku s dotazem, zda je toto dostačující, když spis posuzovaného řízení je aktuálně připojen u spisu , sp. zn., , který je s odvoláním na , soud B, . Dne 22. 9. 2005 bylo e-mailem odpovězeno, že rozsudek je nutno doručit do vlastních rukou, neboť , jméno FO, bude podávat odvolání. Dne 23. 9. 2005 bylo zástupci , jméno FO, sděleno, že rozsudek již byl zaslán buď přímo , jméno FO, , nebo je předešlé zástupkyni, což bude možné ověřit až po navrácení spisu. Za zaslání dalšího vyhotovení rozsudku bude nutné zaplatit soudní poplatek. Dne 4. 10. 2005 došlo soudu odvolání , jméno FO, proti rozsudku, ve kterém jednak namítal nezákonné ustanovení opatrovníka, pro což nebyl žádný důvod (již několik let se zdržuje na adrese , adresa, , což je i žalobci dobře známo), jednak namítl, že na něho byl v roce 1995 v , jiný stát, prohlášen konkurs, do kterého mohly být pohledávky věřitelů přihlášeny nejpozději do 1. 1. 1996. Věřitelky předmětné půjčky, přestože byly o konkursu vyrozuměny, tak neučinily, a jejich pohledávka tak dnem ukončení konkursu, tj. 25. 11. 1997, zanikla. Ve dnech 13. 9. a 5. 10. 2005, 28. 3. a 18. 7. 2006 soud žádal spis posuzovaného řízení ze spisovny, bylo zjištěno, že naposledy byl zapůjčen u sp. zn. , sp. zn., . K žádosti ze dne 11. 7. 2007 byl spis posuzovaného řízení dne 19. 7. 2007 zapůjčen Policii ČR k věci trestního oznámení , jméno FO, na soudního exekutora. K žádosti došlé dne 5. 5. 2009 byl spis posuzovaného řízení dne 12. 5. 2009 zapůjčen , soud B, ke sp. zn. , Anonymizováno, Do oddělení , Anonymizováno, C byl spis vrácen až dne 1. 10. 2010 (byl v exekučním oddělení u sp. zn. , Anonymizováno, ). K výzvě k zaplacení soudního poplatku za odvolání odeslané dne 6. 10. 2010 sdělil zástupce , jméno FO, dne 18. 10. 2010, že , jméno FO, zemřel, zástupci však není nic známo o dědickém řízení či právních nástupcích, poskytl jen kontakty na syna , jméno FO, (dále jen „, právnická osoba, , jméno FO, “) v , jiný stát, . V Centrální evidenci obyvatel nebyl ke dni 22. 10. 2010 údaj o úmrtí , jméno FO, vyznačen, soud se tak téhož dne obrátil na , právnická osoba, , které dne 3. 11. 2010 poskytlo údaje , právnická osoba, , jméno FO, a sestry , jméno FO, , údaj o úmrtí , jméno FO, neevidovalo. Dne 10. 12. 2010 soud zjišťoval, zda je u něho vedeno dědické řízení po , jméno FO, (nebylo vedeno), a činil dotaz na , právnická osoba, , jméno FO, (na adresu v ČR se mu nepodařilo doručit) a sestru , jméno FO, stran okolností úmrtí a dědiců , jméno FO, Dne 11. 1. 2011 soud opětovně zjišťoval, zda je u něho vedeno dědické řízení po , jméno FO, (nebylo vedeno). Dne 19. 1. 2011 sdělila sestra , jméno FO, , že , jméno FO, zemřel dne 26. 5. 2009 v , jiný stát, , jeho děti jsou , právnická osoba, , jméno FO, a dcera (dále jen „, právnická osoba, “). Dne 25. 1. 2011 zaslal soud , právnická osoba, , jméno FO, na dříve sdělené adresy v , jiný stát, dotazy, zda je dědicem , jméno FO, a chce pokračovat v posuzovaném řízení a zda , právnická osoba, . je dědicem , jméno FO, a na místo jejího pobytu. Dne 21. 3. 2011 došel soudu , Anonymizováno, psaný přípis , jméno FO, (dále jen , právnická osoba, .“), jehož kancelář zastupuje pozůstalost po , právnická osoba, . a jejího správce , právnická osoba, ., že dědické řízení po , jméno FO, je vedeno u Vyššího soudu pro , jméno FO, (dále jen „, vyšší soud jiného státu, “), který má výlučnou jurisdikci ve věci pozůstalosti po , jméno FO, Řízení vedené proti , jméno FO, v ČR by mělo být okamžitě zastaveno a případné pohledávky vůči pozůstalosti předloženy k uvedenému dědickému řízení. Usnesením ze dne 12. 4. 2011 soud ustanovil tlumočníka k překladu rozsudku a odvolání do angličtiny a přípisu , právnická osoba, . do češtiny, a to ve lhůtě 40 dnů od doručení, listiny k překladu byly tlumočníkovi doručeny dne 15. 6. 2011. Dne 23. 5. 2011 byla soudu (v rámci nahlížení do spisu) předloženy listina , vyšší soud jiného státu, o jmenování , právnická osoba, . správcem pozůstalosti po , jméno FO, a jí udělená plná moc k lustraci spisu pro , právnická osoba, . a v substituci českému advokátovi. Překlady došly soudu dne 11. 7. 2011. Usnesením ze dne 26. 7. 2011, které nabylo právní moci dne 24. 8. 2011, bylo rozhodnuto o tlumočném, dne 19. 9. 2011 bylo dáno tlumočné k proplacení. Dne 21. 9. 2011 byly přeložené listiny zaslány , právnická osoba, . do , jiný stát, . Dne 27. 1. 2012 byl žalobci zaslán dotaz, zda s ohledem na úmrtí , jméno FO, na žalobě trvá, dne 17. 3. 2012 byla zaslána urgence odpovědi. Dne 9. 5. 2012 žalobce s omluvou za prodlení způsobené dlouhodobou nemocí jeho zmocněnce sdělil, že na žalobě trvá. Dne 28. 6. 2012 sděloval žalobce, že pohledávku za , jméno FO, přihlásil do dědického řízení u , vyšší soud jiného státu, , vyšší soud jiného státu, jeho pozice je však dosti oslabená pro absenci rozhodnutí českého soudu, a žádal tak, aby soud zjistil nástupce , jméno FO, a rozhodl o procesním nástupnictví. Dne 16. 7. 2012 byla žalobci zaslána výzva k předložení dokladů o tom, kdo je dědicem , jméno FO, Dne 23. 8. 2012 sdělil žalobce, že dle jeho zjištění je jedinou dosud známou dědičkou , právnická osoba, ., zastoupená , právnická osoba, . Dne 8. 10. 2012 žádal žalobce soud (dle pokynu , vyšší soud jiného státu, ) o doručení žaloby v této věci též , právnická osoba, . a , právnická osoba, ., kdy teprve poté může být rozhodnuto o procesním nástupnictví. Žaloba, rozsudek a odvolání byly dne 9. 11. 2012 zaslány , právnická osoba, . a , právnická osoba, . do , jiný stát, , zásilka pro , právnická osoba, . se dne 19. 12. 2012 vrátila jako nevyzvednutá. Dne 10. 1. 2013 nahlížel do spisu český advokát na základě substitučního zmocnění od , právnická osoba, . Dne 2. 4. 2013 byla tomuto advokátovi zaslána výzva k zaplacení soudního poplatku za odvolání, advokát sdělil dne 4. 4. 2013, že byl substitučně zmocněn jen k lustraci spisu, procesní plnou mocí nedisponuje, a výzva tak není řádně doručena. Dne 12. 4. 2013 byla výzva k zaplacení soudního poplatku zaslána , právnická osoba, . do , jiný stát, , dne 2. 5. 2013 se zásilka vrátila jako nedoručená. Dne 12. 9. 2013 bylo zasláno mezinárodní dožádání , jiný stát, ministerstvu spravedlnosti se žádostí o sdělení, kdo je dědicem , jméno FO, , a zaslání konečného rozhodnutí ve věci dědictví po , jméno FO, Dne 16. 12. 2013 bylo dožádání zasláno znovu a současně bylo u České pošty reklamováno doručení předchozí zásilky. Dne 4. 2. 2014 došlo soudu vyřízení reklamace, doručeno bylo 18. 9. 2013. Opatřením předsedy , soud A, ze dne 17. 2. 2014 byla věc v souladu se změnou rozvrhu práce přidělena od 1. 3. 2014 jinému soudci. Dne 22. 4. 2014 došla soudu odpověď na dožádání – dožádání bylo vráceno bez vyřízení, když k tomu není dožádaný orgán dle mezinárodních předpisů oprávněn. Současně byl soudu zaslán odkaz na veřejně dostupnou databázi rozhodnutí , vyšší soud jiného státu, . Usnesením ze dne 2. 5. 2014 soud rozhodl o přerušení řízení do pravomocného skončení dědického řízení vedeného u , vyšší soud jiného státu, . Dne 19. 5. 2014 došlo soudu odvolání žalobce, ve kterém mj. namítal a dokládal, že jedinými známými dědici , jméno FO, jsou , právnická osoba, , jméno FO, a , právnická osoba, ., kteří se snaží věc obstruovat a mezitím ukončit dědické řízení u , vyšší soud jiného státu, , kdy by se pak dle , jiný stát, práva k neprojednaným závazkům nepřihlíželo. Dne 3. 6. 2014 byl spis předložen , soud B, , který usnesením ze dne 5. 8. 2014 napadené usnesení změnil tak, že se řízení nepřerušuje. Důvodem takového rozhodnutí bylo, že , soud A, nedostatečně zjišťoval, jaký je stav dědického řízení u , vyšší soud jiného státu, , s dožádáním se obrátil na nesprávný justiční orgán , jiný stát, . Spis byl vrácen , soud A, dne 12. 8. 2014, usnesení , soud B, bylo dne 29. 8. 2014 vypraveno a téhož dne nabylo právní moci. Usnesením ze dne 16. 9. 2014 soud rozhodl, že namísto , jméno FO, bude v řízení pokračováno s , právnická osoba, , jméno FO, a , právnická osoba, . Usnesením ze dne 17. 9. 2014 ustanovil tlumočníka k překladu usnesení o procesním nástupnictví do , Anonymizováno, ve lhůtě 20 dnů od doručení (19. 9. 2014). Překlad došel soudu dne 26. 9. 2014. Usnesením ze dne 30. 10. 2014, které nabylo právní moci dne 22. 11. 2014, bylo rozhodnuto o tlumočném. Přeložené usnesení bylo dne 4. 11. 2014 zasláno , právnická osoba, , jméno FO, a , právnická osoba, . do , jiný stát, . Dne 20. 11. 2014 došlo soudu odvolání , právnická osoba, , jméno FO, a , právnická osoba, ., ve kterém namítali, že soud vyšel jen z prohlášení , právnická osoba, ., aniž by zjišťoval obsah dědického rozhodnutí. Odvolání bylo dne 26. 11. 2014 zasláno žalobci, dne 1. 12. 2014 došlo soudu jeho vyjádření k odvolání. Dne 29. 1. 2014 byl spis předložen , soud B, , který usnesením ze dne 10. 2. 2015 napadené usnesení potvrdil. Spis byl vrácen , soud A, dne 17. 2. 2015 a usnesení , soud B, bylo dne 19. 2. 2015 vypraveno. Dne 29. 4. 2015 došlo soudu dovolání , právnická osoba, , jméno FO, a , právnická osoba, . Dovolání bylo dne 5. 5. 2015 zasláno žalobci k vyjádření ve lhůtě 15 dnů. Dne 29. 5. 2015 byla , právnická osoba, , jméno FO, a , právnická osoba, . zaslána výzva k zaplacení soudního poplatku za dovolání, poplatek byl zaplacen dne 4. 6. 2015. Dne 8. 6. 2015 došlo soudu vyjádření žalobce k dovolání. Dne 14. 7. 2015 byl spis předložen NS, který usnesením ze dne 26. 11. 2015 zrušil usnesení soudů obou stupňů a věc vrátil , soud A, k dalšímu řízení. Důvodem zrušení bylo, že otázku právního/procesního nástupnictví je nutno posoudit podle hmotného práva , jiný stát, , čímž se soudy nezabývaly, pouhé účastenství , právnická osoba, , jméno FO, a , právnická osoba, . v dědickém řízení v , jiný stát, není dostačující. Spis byl vrácen , soud A, dne 8. 12. 2015, usnesení NS bylo dne 11. 12. 2015 vypraveno a téhož dne nabylo právní moci. Dne 18. 12. 2015 byl spis dán na lhůtu do 30. 5. 2016 z důvodu stáže soudce u , soud B, od 1. 1. do 30. 6. 2016. Dne 5. 9. 2016 bylo zasláno nové dožádání , jiný stát, ministerstvu spravedlnosti (žádost o zaslání dědického rozhodnutí, ve veřejné dostupné databázi , vyšší soud jiného státu, se nenachází), které je dne 5. 10. 2016 vrátilo bez vyřízení pro nepříslušnost s tím, že požadované dokumenty lze (za poplatek) vyžádat od , vyšší soud jiného státu, . Dne 21. 10. 2016 byla zaslána žádost o informace o stavu dědického řízení v , jiný stát, právnímu zástupci , právnická osoba, , jméno FO, a , právnická osoba, . v předchozím dovolacím řízení, dne 9. 11. 2016 došlo soudu sdělení, právní zástupce měl zmocnění jen pro dovolací řízení. Dne 25. 11. 2016 telefonicky a dne 29. 11. 2016 e-mailem žádal soud právního zástupce , právnická osoba, , jméno FO, a , právnická osoba, . v dovolacím řízení o poskytnutí kontaktů na , právnická osoba, , jméno FO, a , právnická osoba, . Dne 16. 12. 2016 soud zjišťoval informace o dědickém řízení vedenému u , soud A, pod sp. zn. , Anonymizováno, . Dne 20. 12. 2019 sdělil soudní komisař, že dědické řízení dosud není skončeno, , právnická osoba, , jméno FO, a , právnická osoba, . dosud nebyly vyrozuměni o dědickém právu, dne 2. 12. 2016 došlo do spisu jejich odmítnutí dědictví. Usnesením ze dne 6. 1. 2017 soud rozhodl o přerušení řízení do pravomocného skončení dědického řízení , Anonymizováno, . Dne 20. 1. 2017 došlo soudu odvolání žalobce, ve kterém vedle stejné argumentace jako v odvolání proti prvnímu usnesení o přerušení řízení uváděl, že dědické řízení v , jiný stát, již bylo dávno skončeno a , právnická osoba, , jméno FO, a , právnická osoba, . zdědili majetek v hodnotě milionů , Anonymizováno, . České dědické řízení je jen formální, v ČR , jméno FO, nezanechal žádný majetek či jen majetek nepatrné hodnoty, a proto též , právnická osoba, , jméno FO, a , právnická osoba, . dědictví odmítli. Dne 14. 2. 2017 byl spis předložen , soud B, . Dne 23. 3. 2017 žádal , soud B, o zapůjčení spisu , Anonymizováno, , spis mu byl zapůjčen dne 28. 3. 2017. Usnesením ze dne 18. 4. 2017 , soud B, napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvého stupně k dalšímu řízení. Důvodem zrušení bylo, že soud nezkoumal, zda dědické řízení u , vyšší soud jiného státu, je již skončeno a zda jeho výsledek, je-li toto rozhodnutí pro české soudy uznatelné, neodůvodňuje posoudit míru odpovědnosti dědiců za dluhy , jméno FO, , a rozhodnout tak o procesním nástupnictví. Pokud není toto dědické řízení skončeno, bude namístě posuzované řízení přerušit do skončení obou dědických řízení. Spis byl vrácen , soud A, dne 28. 4. 2017, usnesení , soud B, bylo dne 24. 4. 2017 vypraveno a téhož dne nabylo právní moci. Po telefonické domluvě byla dne 6. 6. 2017 zaslána Ministerstvu spravedlnosti (dále jen „MSpr“) žádost o zajištění dědického rozhodnutí , vyšší soud jiného státu, , žádost byla dne 7. 6. 2017 postoupena Generálnímu konzulátu ČR v , jméno FO, (dále jen „GK“). K žádosti ze dne 17. 7. 2017 sdělilo MSpr dne 18. 7. 2017, že GK na žádost přes urgenci dosud nereagoval. Dne 25. 7. 2017 sděloval GK MSpr, že dědické rozhodnutí se mu zatím (pro neochotu soudní úřednice) nepodařilo získat, v následné e-mailové komunikaci soud/MSpr/GK bylo domluveno, že GK učiní ještě jeden pokus o získání rozhodnutí. Po další komunikaci a urgenci došlo soudu dne 1. 11. 2017 od GK dědické rozhodnutí , vyšší soud jiného státu, ze dne 16. 4. 2015. Dne 8. 11. 2017 došly soudu plné moci udělené , právnická osoba, , jméno FO, a , právnická osoba, . českému advokátovi. Usnesením ze dne 14. 11. 2014 soud s odkazem na , jiný stát, dědické rozhodnutí rozhodl, že namísto , jméno FO, bude v řízení pokračováno s , právnická osoba, , jméno FO, a , právnická osoba, . Dne 23. 11. 2017 došlo soudu odvolání , právnická osoba, , jméno FO, a , právnická osoba, ., ve kterém namítali, že soud vyšel pouze z toho, že jsou dědici , jméno FO, a že , jiný stát, dědické řízení skončilo, nijak se však (v rozporu s právním názorem vyšších soudů) nezabýval tím, zda dle , jiný stát, práva odpovídají za předmětný dluh , jméno FO, (což popírali). Odvolání bylo dne 14. 12. 2017 zasláno žalobci. Opatřením předsedy , soud A, ze dne 2. 1. 2018 byla věc přidělena jinému soudci. Dne 1. 2. 2018 byl spis předložen , soud B, , který usnesením ze dne 3. 4. 2018 napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvého stupně k dalšímu řízení. Důvodem zrušení byla nepřezkoumatelnost, kdy soud prvého stupně nerespektoval názory a pokyny odvolacího a dovolacího soudu z předchozích rozhodnutí. Spis byl vrácen , soud A, dne 5. 4. 2018, usnesení , soud B, bylo dne 10. 4. 2018 vypraveno a dne 11. 4. 2018 nabylo právní moci. Dne 3. 5. 2018 soud zjistil, že spis , Anonymizováno, je u soudního komisaře. Dne 4. 5. 2018 došlo soudu obsáhlé vyjádření žalobce, ve kterém předkládal argumentaci na podporu správnosti předchozího rozhodnutí o procesním nástupnictví , právnická osoba, , jméno FO, a , právnická osoba, . Podání bylo dne 14. 5. 2018 zasláno , právnická osoba, , jméno FO, a , právnická osoba, . k vyjádření ve lhůtě 15 dnů, vyjádření došlo soudu dne 22. 5. 2018. Dne 3. 7. 2018 zaslal soud dotaz MSpr stran , jiný stát, práva ve věci uznání rozhodnutí, dne 20. 7. 2018 došla soudu odpověď s nabídkou vyžádání informací/předpisů z , jiný stát, cestou Velvyslanectví ČR ve , Anonymizováno, či GK. Dne 7. 8. 2018 zjišťoval soud stav dědického řízení , Anonymizováno, – není skončeno, stále se řeší okruh dědiců, vyžádána právní pomoc z , jiný stát, . Usnesením ze dne 8. 8. 2018 soud rozhodl o přerušení řízení do pravomocného skončení dědického řízení , Anonymizováno, . Dne 29. 8. 2018 došlo soudu odvolání žalobce. Odvolání bylo dne 10. 9. 2018 zasláno , právnická osoba, , jméno FO, a , právnická osoba, . Dne 9. 10. 2018 byl spis předložen , soud B, . Dne 23. 10. 2018 došlo , soud B, vyjádření , právnická osoba, , jméno FO, a , právnická osoba, . k odvolání. , soud B, usnesením ze dne 3. 12. 2018 napadené usnesení potvrdil. Spis byl vrácen , soud A, dne 4. 12. 2018, usnesení , soud B, bylo dne 12. 12. 2018 vypraveno a dne 13. 12. 2018 nabylo právní moci. Dne 4. 1. 2019 zjišťoval soud stav dědického řízení , Anonymizováno, , bylo mu sděleno, že bude zasláno konečné rozhodnutí, spis byl dán na lhůtu 2 měsíce. Dne 30. 1. 2019 došlo soudu dovolání žalobce. K výzvě soudu odeslané dne 28. 3. 2019 zaplatil žalobce dne 3. 4. 2019 soudní poplatek za dovolání. Dne 10. 5. 2019 bylo dovolání zasláno , právnická osoba, , jméno FO, a , právnická osoba, . a dne 20. 5. 2019 byl spis předložen NS. Dne 6. 6. 2019 došlo NS vyjádření , právnická osoba, , jméno FO, a , právnická osoba, . k dovolání. NS usnesením ze dne 17. 10. 2019 dovolání odmítl. Spis byl vrácen , soud A, dne 25. 10. 2019, usnesení NS bylo dne 1. 11. 2019 vypraveno a téhož dne nabylo právní moci. K dotazu ze dne 3. 1. 2020 sdělil soudní komisař téhož dne, že dědické usnesení ze dne 4. 2. 2019 se nepodařilo doručit jednomu z účastníků. Dne 23. 1. 2020 byl spis zapůjčen zdejšímu soudu k odškodňovacímu řízení, vrácen , soud A, byl dne 6. 8. 2020. K dotazu ze dne 20. 8. 2020 sdělil soudní komisař dne 21. 8. 2020, že dědické řízení bylo pravomocně skončeno dne 5. 5. 2020. Dne 24. 8. 2020 soud obdržel vyžádané usnesení s doložkou právní moci. Usnesením ze dne 16. 9. 2020 soud rozhodl o pokračování v přerušeném řízení. Usnesením ze dne 23. 11. 2020, které nabylo právní moci dne 18. 12. 2020, soud rozhodl, že namísto , jméno FO, bude v řízení pokračováno s , právnická osoba, , jméno FO, a , právnická osoba, . Dne 21. 1. 2021 bylo účastníkům zasláno usnesení s výzvou ke sdělení aktuálního procesního stanoviska ve lhůtě 15 dnů. Dne 22. 1. 2021 došlo soudu sdělení žalobce, že na podané žalobě trvá, žádná smírná jednání neprobíhají. Dne 3. 2. 2021 došlo soudu sdělení , právnická osoba, , jméno FO, a , právnická osoba, ., že o aktivitách a případných dluzích , jméno FO, v ČR jim není nic známo, smírná jednání neprobíhají. Dne 4. 3. 2021 došlo soudu oznámení o ukončení právního zastoupení , právnická osoba, . Dne 9. 3. 2021 bylo nařízeno ústní jednání na den 26. 5. 2021. Při jednání konaném dne 26. 5. 2021 bylo konstatováno, že , právnická osoba, . nemá doručeno, a nemůže tak být jednáno. Za přítomnosti zástupců žalobce a , právnická osoba, , jméno FO, proběhla diskuse o možném smírném vyřešení věci a jednání bylo za účelem pokusu o uzavření smíru odročeno na den 30. 6. 2021. Dne 14. 6. 2021 došlo soudu sdělení žalobce, že k uzavření smíru nedošlo. Dne 22. 6. 2021 bylo jednání odročeno na neurčito. Dne 23. 8. 2021 bylo nařízeno ústní jednání na den 22. 4. 2022. Usnesením ze dne 29. 9. 2021 byl ustanoven tlumočník k překladu předvolání pro , právnická osoba, . do , Anonymizováno, ve lhůtě 30 dnů od doručení. Listina k předkladu byla tlumočníkovi doručena dne 5. 10. 2021. Dne 14. 10. 2021 došlo soudu sdělení tlumočníka o nemožnosti provést překlad z důvodu pobytu v zahraničí. Usnesením ze dne 26. 10. 2021 byl ustanoven jiný tlumočník k překladu předvolání pro , právnická osoba, . do , Anonymizováno, ve lhůtě 20 dnů od doručení. Listina k předkladu byla tlumočníkovi doručena dne 5. 11. 2021. Dne 24. 1. 2022 bylo urgováno předložení překladu, dne 27. 1. 2022 žádal tlumočník o zaslání předvolání k překladu e-mailem, téhož dne mu bylo zasláno. Překlad došel soudu dne 31. 1. 2022. Usnesením ze dne 8. 2. 2022, které nabylo právní moci dne 2. 3. 2022, bylo rozhodnuto o tlumočném. Předvolání bylo dne 8. 2. 2022 zasláno , právnická osoba, . do , jiný stát, . Dne 13. 4. 2022 bylo u , právnická osoba, reklamováno doručení. Při jednání konaném dne 22. 4. 2022 bylo jen konstatováno, že , právnická osoba, . nemá doručeno, a jednání bylo bez dalšího za účelem opětovného obeslání , právnická osoba, . odročeno na neurčito. Dne 9. 5. 2022 bylo nařízeno ústní jednání na den 7. 10. 2022. Dne 17. 5. 2022 došlo soudu vyřízení reklamace jako důvodné, zásilka je považována za ztracenou. Dne 15. 7. 2022 se soudu vrátila zásilka s předvoláním pro , právnická osoba, . k předchozímu jednání jako nedoručitelná. Dne 3. 10. 2022 bylo jednání z důvodu závady v doručení , právnická osoba, . odročeno na den 17. 2. 2023. Dne 5. 1. 2023 bylo reklamováno doručení zásilky s předvoláním , právnická osoba, . Dne 14. 2. 2023 bylo jednání odročeno na den 24. 5. 2023. Dne 16. 2. 2023 bylo tlumočníkovi zasláno k překladu do angličtiny předvolání pro , právnická osoba, . s termíny jednání 24. 5., 30. 8. a 13. 10. 2023, ve lhůtě 10 dnů. Dne 21. 2. 2023 byl do , jiný stát, poukázán poplatek za doručení. Dne 7. 3. 2023 bylo urgováno dodání překladu, tlumočníkovi bylo opět zasláno předvolání k překladu. Překlad byl dodán soudu dne 13. 3. 2023. Dne 15. 3. 2023 byla odeslána žádost o doručení předvolání , právnická osoba, . cestou mezinárodní spolupráce. Usnesením ze dne 28. 3. 2023, které nabylo právní moci dne 14. 4. 2023, bylo rozhodnuto o tlumočném. Dne 22. 5. 2023 bylo jednání z důvodu nedoručení předvolání , právnická osoba, . odročeno na den 30. 8. 2023. Dne 1. 6. 2023 došlo soudu vyrozumění o nemožnosti doručení , právnická osoba, . Usnesením ze dne 20. 6. 2023, které nabylo právní moci dne 17. 7. 2023, byl , právnická osoba, . ustanoven opatrovník. K žádosti zástupce , právnická osoba, , jméno FO, došlé dne 7. 8. 2023, odůvodněné účastí na dlouhodobě plánovaném školení, bylo dne 9. 8. 2023 jednání odročeno na den 27. 9. 2023. Při jednání konaném dne 27. 9. 2023 bylo účastníkům sděleno, že ve věci vydaný rozsudek nabyl právní moci dne 30. 7. 2003, doručení opatrovníkovi , jméno FO, bylo řádné. Usnesením ze dne 12. 10. 2023, ve kterém za žalované označil , jméno FO, , právnická osoba, . , jméno FO, a , právnická osoba, ., soud rozhodl o odmítnutí odvolání , jméno FO, ze dne 3. 10. 2005 pro opožděnost. Dne 31. 10. 2023 došlo soudu odvolání , právnická osoba, , jméno FO, Odvolání bylo dne 16. 11. 2023 zasláno žalobci a , právnická osoba, . Dne 11. 1. 2024 byl spis předložen , soud B, , který usnesením ze dne 17. 2. 2024 napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvého stupně k dalšímu řízení. Důvodem zrušení byla skutečnost, že soud prvého stupně nerespektoval vlastní rozhodnutí o procesním nástupnictví a rozhodoval o odvolání zemřelého , jméno FO, K vlastnímu odvolání proti rozsudku pak odvolací soud uvedl, že bylo včasné, když nemožnost ustanovení soudní tajemnice opatrovníkem a doručení rozsudku takovému opatrovníkovi vyplývá z konstantní judikatury. Soudu prvého stupně tak odvolací soud uložil, aby provedl úkony odvolacího řízení ve vztahu k odvolání podanému , jméno FO, proti rozsudku. Spis byl vrácen , soud A, dne 27. 2. 2024, usnesení , soud B, bylo dne 29. 2. 2024 vypraveno, nesprávně ovšem jen zástupcům , právnická osoba, , jméno FO, a , právnická osoba, . Zástupci žalobce bylo usnesení (spolu s odvoláním proti rozsudku) zasláno až dne 4. 6. 2024 a téhož dne nabylo právní moci. Dne 2. 7. 2024 byl spis předložen , soud B, , který usnesením ze dne 24. 7. 2024 napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvého stupně k dalšímu řízení. Důvodem zrušení rozsudku bylo jednak odnětí možnosti , jméno FO, jednat před soudem (nesprávné ustanovení opatrovníka), jednak nedoručení změněné žaloby a usnesení o připuštění změny žaloby , jméno FO, Spis byl vrácen , soud A, dne 30. 7. 2024, usnesení , soud B, bylo dne 21. 8. 2024 vypraveno a dne 23. 8. 2024 nabylo právní moci. Písemné vyhotovení usnesení ze dne 9. 7. 2003 o připuštění změny žaloby bylo dne 4. 9. 2024 zasláno účastníkům, , právnická osoba, , jméno FO, a , právnická osoba, . spolu s protokolem o jednání ze dne 9. 7. 2003, při kterém byla změna žaloby provedena. Dne 27. 11. 2024 byl spis založen na lhůtu do 30. 12. 2024. Dne 1. 1. 2025 převzal věc k vyřízení jiný soudce. Dne 4. 2. 2025 bylo účastníkům zasláno vyrozumění o změně vyřizujícího soudce, poučení o možnosti vznést námitku podjatosti a výzva k pokusu o smírné vyřešení věci. , právnická osoba, , jméno FO, a , právnická osoba, . byla současně zaslána žaloba s výzvou k vyjádření ve lhůtě 10 dnů. Opatrovník , právnická osoba, . sdělil dne 14. 2. 2025, že se mu nepodařilo žádným způsobem kontaktovat , právnická osoba, ., nemá tak ve věci žádných jiných informací, než které již vyplývají z obsahu spisu. Z opatrnosti tak opatrovník žalobou uplatněný nárok v celém rozsahu neuznal a navrhl zamítnutí žaloby. , právnická osoba, , jméno FO, v podání došlém soudu dne 17. 2. 2025 rovněž navrhl zamítnutí žaloby, a to z důvodu, že v řízení vedeném u , soud A, pod sp. zn. , Anonymizováno, , ve kterém se žalobce domáhal zaplacení jistiny předmětného dluhu, byla žaloba rozsudkem ze dne 1. 2. 2024, č. j. , Anonymizováno, , ve spojení s rozsudkem , soud B, ze dne 15. 1. 2025, č. j. , Anonymizováno, zamítnuta, žalobce tak nemá právo ani na úhradu příslušenství. Žalobce v podání došlém soudu dne 24. 2. 2025 sdělil, že ke smírnému řešení mezi účastníky nedošlo. Dne 12. 3. 2025 byl spis zapůjčen zdejšímu soudu k tomuto odškodňovacímu řízení (zjištěno ze spisu , soud A, sp. zn. , sp. zn. OS, ).

12. Spis posuzovaného řízení byl vrácen , soud A, dne 22. 5. 2025 a na den 10. 9. 2025 bylo nařízeno ústní jednání. Řízení dosud není skončeno (zjištěno z údajů aplikace infoSoud stran řízení vedeného u , soud A, pod sp. zn. , sp. zn. OS, ).

13. Dědické řízení vedené u , soud A, pod sp. zn. , Anonymizováno, bylo v srpnu 2018, tj. v době, kdy v posuzovaném řízení bylo vydáno usnesení ze dne 8. 8. 2018, na základě kterého bylo posuzované řízení (nakonec pravomocně) přerušeno do pravomocného skončení tohoto dědického řízení, ve fázi, kdy notáři došly dne 22. 5. 2018 vyžádané dokumenty od , vyšší soud jiného státu, a byl prováděn jejich překlad. Dne 7. 8. 2018 obdržel notář od soudu rozhodnutí , vyšší soud jiného státu, , které soud v posuzovaného řízení obdržel od GK. Dne 22. 8. 2018 byly listiny zaslány tlumočníkovi k překladu. Část překladů došla notáři dne 31. 8. 2018. V době od 6. 9. do 19. 9. 2018 byl spis notářem zapůjčen , soud A, . Dne 7. 11. 2018 došla notáři přihláška pohledávek Finančního úřadu pro , Anonymizováno, . S ohledem na připravované ukončení řízení žádal notář dne 22. 11. 2018 tlumočníka o vyúčtování všech překladů realizovaných během řízení. Zbylé překlady a vyúčtování došly notáři na konci roku 2018/začátku roku 2019 (ve spisu chybí podací razítko). Usnesením ze dne 14. 1. 2019, kterého téhož dne nabylo právní moci, notář rozhodl o tlumočném. Dne 4. 2. 2019 proběhlo u notáře jednání a téhož dne vydal notář usnesení, kterým bylo potvrzeno nabytí dědictví (zjištěného majetku , jméno FO, v ČR) rovným dílem , právnická osoba, , jméno FO, a , právnická osoba, . Dne 6. 2. 2019 bylo písemné vyhotovení usnesení předáno , soud A, k doručení , právnická osoba, , jméno FO, a , právnická osoba, do , jiný stát, . Přípisem odeslaným dne 19. 2. 2019 požádal soud Ministerstvo zahraničních věcí ČR (dále jen „MZV“) o doručení prostřednictvím zastupitelského úřadu v , jiný stát, . Dne 27. 4. 2019 došlo soudu od GK elektronicky potvrzení o doručení , právnická osoba, , jméno FO, (26. 3. 2019) a sdělení o nemožnosti doručení , právnická osoba, . (na uvedené adrese již nebydlí) se žádostí o instrukce k dalšímu postupu. Dne 3. 5. 2019 žádal soud GK o poskytnutí kontaktu na příslušný soud v , jiný stát, , na který by se soud mohl obrátit se žádostí o prošetření nové adresy , právnická osoba, . GK sdělil dne 5. 6. 2019, že , jiný stát, soud by takového informace zřejmě neposkytl, ale nabízel možnost kontaktovat stran doručení , právnická osoba, , jméno FO, Uvedená komunikace byla dne 13. 6. 2019 předána notáři. Dne 11. 7. 2019 byl notáři předán originál potvrzení o doručení , právnická osoba, , jméno FO, došlý soudu od GK dne 16. 5. 2019. Přípisem ze dne 3. 9. 2019 se notář obrátil na , právnická osoba, , jméno FO, se žádostí o sdělení doručovací adresy , právnická osoba, ., přípis byl dne 5. 9. 2019 předán , soud A, k doručení do , jiný stát, . Přípisem odeslaným dne 3. 10. 2019 požádal soud MZV o doručení prostřednictvím zastupitelského úřadu v , jiný stát, . Dne 16. 12. 2019 došlo soudu od GK potvrzení o doručení dne 6. 11. 2019. Listiny byly dne 20. 12. 2019 předány notáři. Usnesením ze dne 5. 3. 2020, které nabylo právní moci dne 7. 4. 2020, notář ustanovil a , právnická osoba, . opatrovníka. Dědické usnesení pak bylo doručeno opatrovníkovi dne 16. 4. 2020 a dne 5. 5. 2020 nabylo právní moci (zjištěno ze spisu , soud A, sp. zn. , Anonymizováno, ).

14. Žalobou došlou , soud A, dne 13. 9. 2024 se , jméno FO, domáhal obnovy posuzovaného řízení. V žalobě jednak namítal odnětí možnosti jednat před soudem, když mu byl nesprávně ustanoven opatrovník, ačkoliv není osobou neznámého pobytu (o existenci posuzovaného řízení se dozvěděl až z prováděného výkonu rozhodnutí), opatrovník navíc k ochraně jeho práv a zájmů ničeho nevykonal, jednak předkládal vyjádření ve věci samé (jako v později podaném odvolání proti rozsudku + námitka částečné úhrady dluhu + námitka promlčení). Usnesením ze dne 30. 3. 2005 byla žaloba zamítnuta pro nepřípustnost, když , jméno FO, je nutno doručit rozsudek, do kterého se bude moci s ohledem na nesprávné ustanovení opatrovníka odvolat, kdy přešetření jeho tvrzení bude muset být provedeno v posuzovaném řízení. K odvolání , jméno FO, bylo toto usnesení potvrzeno usnesením , soud B, ze dne 15. 7. 2005, které nabylo právní moci dne 16. 8. 2005. , soud B, vyšel ze zjištění soudu prvého stupně, že , jméno FO, dosud nebyl rozsudek řádně doručen, a tento tak není v právní moci, když jej lze napadnout odvoláním (zjištěno ze spisu , soud A, sp. zn. , Anonymizováno, ).

15. Stanoviskem ze dne 26. 8. 2013 žalovaná vyřídila žádost žalobce došlou jí dne 23. 11. 2012 o poskytnutí finančního zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou posuzovaného řízení ve výši 345 003 Kč tak, že žalobci přiznala zadostiučinění ve výši 137 200 Kč. Odškodněna takto byla doba od zahájení řízení dne 2. 5. 2000 do vydání stanoviska dne 26. 8. 2013, tj. doba 13 let a 3 měsíců. Žalovaná vyšla ze základní částky 16 000 Kč za rok řízení, resp. 1 333 Kč za měsíc řízení, snížené na polovinu za první dva roky trvání řízení. Takto určenou základní částku pak žalovaná snížila z důvodu složitosti věci o 30 % (zjištěno ze stanoviska č. j. 3610/2012-ODSK-ODSK/12).

16. Žalobou došlou zdejšímu soudu dne 16. 9. 2013 se žalobce domáhal na žalované zaplacení částky 207 803 Kč s příslušenstvím jako zbylé výše požadovaného zadostiučinění. Rozsudkem ze dne 25. 9. 2014, ve spojení s rozsudkem , soud B, ze dne 1. 9. 2015, byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, když soudy obou stupňů shledaly žalovanou již poskytnutou částku dostatečným a přiměřeným zadostiučiněním (zjištěno z rozsudků č. j. 14 C 367/2013-45 a č. j. 15 Co 96/2015-66).

17. Kumulovaná průměrná roční míra inflace vyjádřená přírůstkem průměrného indexu spotřebitelských cen činila v ČR za roky 2011 až 2024 celkem 62,75 % (zjištěno ze sdělení Českého statistického úřadu – Výpisu ze statistického zjišťování ze dne 13. 1. 2025).

18. Žádostí ze dne 29. 7. 2024, došlou žalované téhož dne, uplatnil žalobce u žalované z důvodů následně uvedených v podané žalobě požadavek na zaplacení částky 390 000 Kč jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu z titulu nepřiměřené délky posuzovaného řízení, a to za 13 let od 29. 7. 2011 do 29. 7. 2024. Žalovaná žádost vyřídila stanoviskem ze dne 9. 10. 2025, kterým z důvodů následně uvedených ve vyjádření k žalobě přiznala žalobci zadostiučinění ve výši 96 967 Kč (zjištěno ze žádosti, stanoviska č. j. MSP-1678/2024-ODSK-ODSK/6).

19. Takto zjištěný skutkový stav soud posoudil dle následujících ustanovení právních předpisů:

20. Dle § 5 zákona 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, nebo nesprávným úředním postupem.

21. Dle §§ 14, 15 OdpŠk se nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

22. Žalobce splnil podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu újmy způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem, představovanou předběžným uplatněním nároku u příslušného orgánu.

23. Dle § 13 OdpŠk odpovídá stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě (odst. 1). Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda (odst. 2).

24. Dle § 31a OdpŠk se bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu (odst. 1). Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo (odst. 2). V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména ka) celkové délce řízení,b) složitosti řízení,c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení,d) postupu orgánů veřejné moci během řízení ae) významu předmětu řízení pro poškozeného (odst. 3).

25. Posuzované řízení bylo zahájeno podáním žaloby dne 2. 5. 2000 a dosud není skončeno. Ke dni vyhlášení tohoto rozsudku, tj. ke dni 30. 7. 2025, tedy řízení trvá celkem , hodnota, let a téměř (bez 3 dnů) 3 měsíce, resp. téměř 303 měsíců.

26. Pokud jde o jednotlivá kritéria rozhodná pro posuzování délky řízení, má soud na základě učiněných zjištění za to, že řízení není (zatím) po skutkové stránce nijak zvlášť složité. Ve věci samé bylo provedeno jen několik listinných důkazů, na základě kterých soud v roce 2003 rozhodl, jinak byl jen zjišťován obsah , jiný stát, a českého dědického rozhodnutí. Výrazně složité je však řízení po stránce procesní. Více jak rok se soud marně snažil doručit , jméno FO, ve věci vydaný platební rozkaz (na různé adresy, opakovaně prostřednictvím Policie ČR či soudního doručovatele, byly prováděny lustrace v Centrální evidenci obyvatel, činěn dotaz na cizineckou policii). Zásadní procesní komplikaci pak přineslo úmrtí , jméno FO, , o kterém se soud dozvěděl dne 18. 10. 2010, resp. dne 19. 1. 2011. Do května 2014 se pak soud (s drobnými průtahy – viz dále) snažil zjistit dědice , jméno FO, , v rámci čehož bylo nutné přeložit sdělení , právnická osoba, . do češtiny a rozsudek a odvolání do , Anonymizováno, , opakovaně soud neúspěšné doručoval , právnická osoba, . do , jiný stát, , bylo zpracováno dožádání do , jiný stát, stran zjištění dědiců , jméno FO, , které bylo překládáno do , Anonymizováno, , byly problémy s doručením dožádání do , jiný stát, , kdy doručení bylo nutné reklamovat. Usnesením ze dne 2. 5. 2014 bylo řízení přerušeno do pravomocného skončení dědického řízení u , vyšší soud jiného státu, , toto usnesení bylo k odvolání zrušeno. Dne 16. 9. 2014 bylo rozhodnuto o procesním nástupnictví po , jméno FO, , usnesení muselo být přeloženo do angličtiny a doručeno , právnická osoba, , jméno FO, a , právnická osoba, . do , jiný stát, . Usnesení bylo k odvolání potvrzeno, ale k dovolání bylo následně zrušeno. Usnesením ze dne 6. 1. 2017 pak bylo řízení přerušeno do pravomocného skončení českého dědického řízení, toto usnesení bylo k odvolání zrušeno. Usnesením ze dne 14. 11. 2017 bylo znovu rozhodnuto o procesním nástupnictví po , jméno FO, , toto usnesení bylo k odvolání též zrušeno. Nakonec bylo usnesením ze dne 8. 8. 2018, které nabylo právní moci dne 13. 12. 2018, řízení přerušeno do skončení českého dědického řízení. České dědické řízení pak pravomocně skončilo dne 5. 5. 2020, a řízení tak bylo přerušeno od 8. 8. 2018 (datum vydání usnesení, po kterém již soud ve věci žádné úkony nečinil) do 5. 5. 2020, tj. po dobu 1 roku a 9 měsíců. Celkově pak období, kdy soud zjišťoval právní nástupce zemřelého , jméno FO, , trvalo více než 9 let (18. 10. 2010, resp. 19. 1. 2011 – 5. 5. 2020). V této souvislosti se soud neztotožnil s názorem žalobce, že by uvedená doba neměla být přičítána ke složitosti řízení, a naopak by měla být přičtena k tíži státu. Se žalobcem lze souhlasit, že za obvyklého běhu věcí by již před úmrtím , jméno FO, zřejmě bylo ve věci rozhodnuto a žádné procesní nástupnictví by se řešit nemuselo. Tak se ovšem nestalo, a jestliže je nyní posuzováno řízení, které stále skončeno není, a je požadováno zadostiučinění za újmu způsobenou jeho celkovou délkou, nelze období, kdy nebyla otázka právního nástupnictví po , jméno FO, postavena najisto, a v řízení tak nešlo pokračovat, pominout a v rámci složitosti řízení nezohlednit. V rámci složitosti řízení je nutno přihlédnout i k období od 29. 9. 2003, kdy byl spis referován k založení na spisovnu, do 8. 9. 2005, kdy soudu došla žádost , jméno FO, o doručení rozsudku odůvodněná mj. odkazem na výsledek řízení o žalobě na obnovu řízení, tj. období téměř 2 let, kdy soud považoval (byť nesprávně) řízení za pravomocně skončené, a ve věci tak logicky nečinil žádné další kroky směřující k jejímu skončení. Konečně je pak nutno k procesní složitosti přičíst četnost rozhodování a počet stupňů soudní soustavy zapojených do rozhodování. , soud A, rozhodoval 2x ve věci a dále pak o zrušení platebního rozkazu pro nedoručitelnost, 3x o ustanovení tlumočníka, 4x o tlumočném, 3x o přerušení řízení, 1x o pokračování v přerušeném řízení, 3x o procesním nástupnictví po , jméno FO, , 2x o ustanovení opatrovníka a o 1x odmítnutí odvolání proti rozsudku. , soud B, rozhodoval 1x ve věci a dále pak 3x o odvolání proti usnesením o přerušení řízení, 2x o odvolání proti usnesením o procesním nástupnictví a o 1x odvolání proti usnesení o odmítnutí odvolání proti rozsudku. NS rozhodoval 1x o dovolání proti usnesení o procesním nástupnictví a 1x o dovolání proti usnesení o přerušení řízení. Účastníkům řízení jistě nelze upřít využití opravných prostředků k uplatňování či bránění jejich práv, každé podání opravného prostředku si však vyžádá určitou dobu jak na zadministrování věci před předložením vyšší instanci (zaslání opravného prostředku k vyjádření, vybrání soudního poplatku apod.), tak na vlastní nastudování a projednání věci před orgánem vyšší instance, kterou nelze přičítat státu. Uvedené však neplatí pro ve věci vydaný rozsudek, prvá dvě rozhodnutí o přerušení řízení, prvá dvě rozhodnutí o procesním nástupnictví a rozhodnutí o odmítnutí odvolání proti rozsudku pro opožděnost a na ně navazující odvolací řízení u , soud B, , resp. dovolací řízení u NS, když všechna tato rozhodnutí byla zrušena pro vady řízení, nerespektování právního názoru nadřízeného soudu, nedostatečná zjištění či zásadní vady právního posouzení včetně nerespektování judikatury Ústavního soudu ve věci ustanovování opatrovníka. Tyto skutečnosti je naopak nutno přičíst k tíži státu v rámci kritéria postupu orgánů veřejné moci (viz dále). Po právní stránce bylo řízení též složitější, když otázka právního/procesního nástupnictví po , jméno FO, byla posuzována i dle , jiný stát, práva.

27. Soud se zabýval i přiměřeností délky dědického řízení sp. zn. , Anonymizováno, , do jehož skončení bylo posuzované řízení přerušeno. Dle stanoviska NS sp. zn. Cpjn 206/2010 je pro účely posouzení, zda v řízení, které bylo přerušeno nebo ve kterém nebylo možno z jiného důvodu pokračovat, došlo k porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě ve smyslu § 13 odst. 1 věta druhá a třetí OdpŠk, třeba zkoumat, zda ve vedlejším řízení, které si nečinnost v původním řízení vynutilo, byla věc projednána v přiměřené lhůtě. Pokud tomu tak je, nelze učinit závěr o tom, že by z důvodu jeho nepokračování byla délka původního řízení nepřiměřená. Jestliže však délka vedlejšího řízení přiměřená není, a to z důvodů přičitatelných státu, tj. došlo-li ve smyslu § 13 odst. 1 věta druhá a třetí OdpŠk k porušení práva účastníků vedlejšího řízení na projednání věci v přiměřené lhůtě, promítá se tato skutečnost i do závěru o nepřiměřené délce původního řízení.

28. Řízení sp. zn. , Anonymizováno, bylo v době přerušení posuzovaného řízení těsně před rozhodnutím. Skutečnost, že se na jeho pravomocné skončení čekalo až do května 2020, pak byla způsobena jen složitostí doručování , právnická osoba, ., která obdobně jako v posuzovaném řízení byla nekontaktní, součinnost při doručování neposkytl ani , právnická osoba, , jméno FO, a , právnická osoba, . nakonec musel být obdobně jako v posuzovaném řízení ustanoven opatrovník. Soud tak dospěl k závěru, že dobu řízení sp. zn. , Anonymizováno, ovlivňující průběh posuzovaného řízení nelze považovat za nepřiměřeně dlouhou, a že tedy v tomto řízení k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk nedošlo. Nelze tak konstatovat, že jen v důsledku přerušení do skončení řízení sp. zn. , Anonymizováno, by mělo být posuzované řízení považováno za nepřiměřeně dlouhé.

29. Pokud jde o postup orgánů veřejné moci (soudů), je nutno konstatovat, že řízení bylo zatíženo celou řadou průtahů či nekoncentrovaných postupů soudu a dalšími skutečnostmi, které je nutno přičíst k tíži státu. Zmínit je nutno zejména následující. Dne 30. 11. 2001 nabylo právní moci usnesení o zření platebního rozkaz pro nedoručitelnost, až dne 14. 5. 2002, tj. za 5,5 měsíců, byly žaloba a výzva k vyjádření zaslány , jméno FO, do , jiný stát, . V uvedené prodlevě je nutno spatřovat průtah cca 4 měsíce. Ústní jednání nařízené na den 15. 1. 2003 bylo zrušeno pro nemoc soudkyně, dne 5. 3. 2003 pak bylo jednání nově nařízeno na den 12. 6. 2003, tj. téměř za 5 měsíců po původním termínu. Pracovní neschopnost samozřejmě nelze soudkyni vyčítat a nelze v uvedeném spatřovat její subjektivní nečinnost, objektivně je však nutno uvedenou prodlevu přičíst k tíži státu, který je odpovědný za organizaci řádného výkonu soudnictví a bezprůtahový průběh soudních řízení. Dne 4. 10. 2005 došlo soudu odvolání , jméno FO, proti rozsudku, soud pak nebyl schopen několik let sehnat spis, dne 19. 7. 2007 spis zapůjčil Policii ČR, dne 12. 5. 2009 spis zapůjčil , soud B, a do příslušného oddělení, kde mohly být konečně činěny úkony související s odvoláním, se spis dostal až dne 1. 10. 2010, tj. téměř 5 let po podání odvolání. V této prodlevě je nutno spatřovat průtah min. 4 roky a 11 měsíců. Dne 21. 9. 2011 byly zaslány přeložené listiny do , jiný stát, , nevrátila se doručenka a dne 9. 11. 2012 byly listiny po v mezidobí proběhlé komunikaci se žalobcem zaslány znovu. V uvedené prodlevě 13,5 měsíců je pro neefektivní postup soudu nutno spatřovat průtah min. 6 měsíců. Dne 10. 1. 2013 do spisu nahlížel zmocněnec , právnická osoba, . pro nahlížení, soud tomuto zmocněnci začal doručovat písemnosti pro , právnická osoba, ., dne 4. 4. 2013 mu bylo soudu sděleno, že zmocněnec pro nahlížení nedisponuje procesní plnou mocí, a soud tak začal opět doručovat do , jiný stát, . Vznikla tak nedůvodná prodleva téměř 3 měsíce. V době od 18. 12. 2015 do 12. 8. 2016, tj. po dobu 8 měsíců, nebyl ve věci učiněn žádný úkon z důvodu stáže soudce u , soud B, . V uvedené prodlevě je nutno spatřovat průtah min. 5 měsíců. Dne 5. 5. 2020 bylo pravomocně skončeno české dědického řízení, spis posuzovaného řízení byl v dané době zapůjčený u odškodňovacího řízení u zdejšího soudu, a , soud A, se tak o pravomocném skočení dědického řízení dozvěděl až k dotazu učiněném po vrácení spisu dne 21. 8. 2020, tj. po více než 3 měsících. V této prodlevě je nutno i s ohledem na dosavadní délku řízení nutno spatřovat průtah cca 2 měsíce. Dne 18. 12. 2020 nabylo právní moci usnesení o procesním nástupnictví, soud místo, aby předložil spis s odvoláním proti rozsudku , soud B, (anebo odvolání odmítl, měl-li je za opožděné), zjišťoval stanoviska účastníků a možnosti smírného vyřešení věci, nařídil ústní jednání, které při nezdaru doručení , právnická osoba, . opakovaně odročoval, doručoval , právnická osoba, . do , jiný stát, včetně pořízení překladů a včetně využití mezinárodní právní pomoci, při nezdaru doručení ustanovil , právnická osoba, . opatrovníka, a nakonec dne 12. 10. 2023 (zcela nesmyslně a v rozporu s dosavadním průběhem řízení) rozhodl o odmítnutí odvolání proti rozsudku pro opožděnost. Uvedenou dobu 2 let a 10 měsíců je tak jako průtah nutno přičíst k tíži státu. Dne 27. 2. 2024 byl spis zpět na , soud A, po zrušení usnesení o odmítnutí odvolání proti rozsudku, až dne 4. 6. 2024, tj. za více než 3 měsíce, bylo odvolání proti rozsudku zasláno žalobci. V této prodlevě je nutno i s ohledem na dosavadní délku řízení nutno spatřovat průtah min. 2 měsíce. Cekově je pak nutno státu přičíst k tíži neefektivní postup soudu prvého stupně při zjišťování vývoje, resp. výsledku dědického řízení vedeného u , vyšší soud jiného státu, , v důsledku kterého se o tom, že dědické řízení bylo skončeno v dubnu 2015, dozvěděl až v listopadu 2017. Jak již bylo uvedeno výše, je nutno k tíži státu přičíst větší část rozhodování soudu prvého stupně (a v jednom případě i soudu odvolacího), které bylo zatíženo celou řadou vad, pro které byla vydaná rozhodnutí rušena a věc vracena soudu prvého stupně k dalšímu řízení.

30. Pokud jde o jednání žalobce, tento svým postupem nad rámec procesní aktivity, která již byla zohledněna v procesní složitosti řízení, k délce posuzovaného řízení nijak nepřispěl. Skutečnost, že nepodával stížnosti či návrhy na určení lhůty, mu nelze přičítat k tíži.

31. Konečně pokud jde o význam předmětu řízení pro poškozeného, tento soud hodnotil jako zvýšený. Předmětem řízení je sice spor o zaplacení, a nejedná se tak o řízení s typově zvýšeným významem řízení pro poškozeného, za která jsou obecně považována řízení trestní, opatrovnická, ve věcech osobní stavu apod., význam předmětu řízení však zvyšuje výše požadovaného plnění a souvisejících nákladů, která v čase narůstá. Řízení bylo původně vedeno o částku 474 745 Kč, po připuštění změny žaloby je však vedeno o úrok z prodlení ve výši 26 % ročně z částky 19 000 000 Kč od 1. 2. 1998 do zaplacení, což ke dni 30. 7. 2025 představuje 27,5 roku, a tedy úrok v celkové výši 715 %, tj. 135 850 000 Kč. Žalobce přitom již při podání žaloby uváděl, že jej splnění ručitelského závazku dostalo do finančních obtíží.

32. Na základě všech popsaných hledisek, která lze (postup soudů) či nelze (složitost řízení) přičítat státu, a s přihlédnutím ke zvýšenému významu předmětu řízení pro žalobce dospěl soud k závěru, že dobu řízení v délce 25 let a 3 měsíců nelze považovat za dobu přiměřenou, a že tedy došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk. To ostatně nebylo mezi účastníky ani sporným.

33. Uvedený nesprávný úřední postup pak byl způsobilý vyvolat na straně žalobce nemajetkovou újmu, kdy vznik takové újmy představované stavem nejistoty, do níž byl poškozený v důsledku nepřiměřeně dlouze vedeného řízení uveden a v níž byl tak udržován, se předpokládá (viz např. usnesení NS sp. zn. 30 Cdo 3007/2010). Žádné skutečnosti, které by uvedenou domněnku měly vyvrátit, žalovaná v řízení neuvedla, naopak vznik újmy na straně žalobce uznávala a tuto (dle svého přesvědčení dostatečně) odčinila.

34. Soud pak má opět ve shodě s oběma účastníky za to, že za předmětnou nemajetkovou újmu je namístě poskytnout zadostiučinění v penězích, když pouhé konstatování porušení práva se s ohledem na celkovou dobu řízení a trvání stavu nejistoty nejeví jako přiměřené a dostačující. Při stanovení výše tohoto zadostiučinění soud vyšel ze stanoviska NS sp. zn. Cpjn 206/2010, kdy dle názoru soudu je nutné vyjít při stanovení základní částky z částky na horní hranici rozpětí uvedeného v odkazovaném stanovisku, když délka posuzovaného řízení je již extrémní. Částky stanovené odkazovaným stanoviskem NS, tj. 15 000 Kč až 20 000 Kč za jeden rok řízení, resp. 1 250 Kč až 1 667 Kč za jeden měsíc řízení, však soud považuje za již neodpovídající poměrům v České republice. Soudu je známa judikatura NS a Ústavního soudu, dle které nemá inflace na výši (přiměřenost) poskytovaného zadostiučinění vliv, je však přesvědčen, že by předmětná otázka měla být posuzována jinak a v tomto přisvědčuje argumentaci žalobce. Stanovisko NS bylo přijato před 14 lety, tj. za zcela jiné ekonomické situace, zejména pokud jde o cenovou úroveň (došlo k nárůstu celkově přes 50 %), a částky v něm stanovené již neodpovídají současné ekonomické realitě, když v mezidobí došlo k výraznému snížení hodnoty peněz. Na změnu ekonomických poměrů tak musí reagovat i rozhodovací praxe v oblasti zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem v podobě nepřiměřené délky řízení tak, aby poskytovanému zadostiučinění byla zachována jeho satisfakční funkce. Nemajetkovou újmu jako zásah do nemateriální sféry života poškozeného nelze nahradit (nepřipadá do úvahy uvedení v předešlý stav, ani poskytnutí ekvivalentu v penězích), tuto újmu lze jen (nikdy dokonale) odčinit. Přiznané zadostiučinění má poškozenému poskytnout zdroj, aby si mohl pořídit něčeho penězi ocenitelného (a uhraditelného), co oproti vytrpěnému příkoří přinese do imateriální sféry jeho života určitou „dávku radosti“, způsobilé alespoň částečně odčinit utrpěnou újmu. Je-li pak při stejné vytrpěné újmě (odškodňovaná nemajetková újma z titulu nepřiměřené délky řízení je povahou a obsahem stejná jako v roce 2011) ona pořiditelná „dávka radosti“ v důsledku ekonomického vývoje společnosti oproti roku 2011 menší, ztrácí poskytované zadostiučiní svou satisfakční funkci a vytváří nedůvodné rozdíly mezi poškozenými z roku 2011 a z doby současné. Proto by měla výše přiznaného zadostiučinění vývoj ve společnosti reflektovat. Takový postup ostatně není soudní praxi, anebo i právní úpravě cizí, když i při odškodňování jiných újem jsou výše poskytovaných náhrad či zadostiučinění přizpůsobovány aktuální ekonomické situaci (viz např. mechanismy stanovení hodnoty bodu a výchozí rámcové částky v Metodice Nejvyššího soudu k náhradě za bolest a ztížení společenského uplatnění dle § 2958 o. z., anebo valorizace výší náhrad za ztrátu na výdělku či na služebním platu prováděné nařízeními vlády dle § 271u odst. 2 zákoníku práce a § 127 odst. 3 zákona o vojácích z povolání). Veden uvedenou úvahou tak soud považoval za odpovídající vycházet z rozmezí uvedeného v odkazovaném stanovisku navýšeného o 50 %, tj. z částek 22 500 Kč až 30 000 Kč za rok řízení. S ohledem na závěr o nutnosti vycházet z částky na horní hranici tohoto rozpětí pak soud považoval za přiměřenou částku 30 000 Kč (20 000 Kč x 1,5) za rok řízení, resp. částku 2 500 Kč za 1 měsíc řízení, redukovanou na ½ za první dva roky trvání řízení.

35. Uvedeným způsobem stanovenou základní částku zadostiučinění pak soud modifikoval dle jednotlivých kritérií upravených v § 31a odst. 3 OdpŠk, pro které lze základní částku zvýšit či snížit. Při této modifikaci soud zohlednil především okolnosti, ke kterým v řízení došlo v době, za kterou žalobce nyní požaduje poskytnout zadostiučinění, tj. v době od 29. 7. 2011 do 29. 7. 2024. Z hlediska popsané složitosti věci soud snížil základní částku o 70 % (50 % za procesní a právní složitost a 20 % za počet a stupně orgánů státu zapojených do rozhodování – ve shora vymezeném rozsahu přičitatelném státu). Z důvodu popsaného postupu orgánů státu v posuzovaném řízení, který měl na celkovou dobu řízení výrazně negativní vliv, který ne dostatečně kompenzuje skutečnost, že je odškodňována celá doba řízení, nejenom doba průtahů, soud zvýšil základní částku o 20 %. Z hlediska přispění žalobce k délce řízení soud základní částku nijak nemodifikoval. Z důvodu popsaného zvýšeného významu předmětu řízení pro žalobce pak soud zvýšil základní částku o 20 %.

36. Soud tedy uzavřel, že by základní částka zadostiučinění měla být snížena o 30 %. Na základě takového závěru pak soud považoval za důvodný požadavek na poskytnutí zadostiučinění ve výši 273 000 Kč vypočtený následovně: 156 (měsíců trvání řízení, za které bylo žádáno zadostiučinění) x 2 500 Kč (za 1 měsíc řízení) (bez modifikace na ½ za první dva roky řízení, která již byla provedena při odškodnění předchozí části řízení) = 390 000 Kč x 0,7 (snížení o 30 %).

37. Žalobce již na předmětné zadostiučinění obdržel 118 140 Kč:- částku 22 400 Kč dle stanoviska žalované ze dne 26. 8. 2013 – Soud zde přisvědčil názoru žalované, že je potřeba zohlednit dobu, za kterou bylo předmětným stanoviskem zadostiučinění skutečně přiznáno, nikoliv jen dobu, za kterou bylo žalobcem žádáno. Stanoviskem bylo přiznáno zadostiučinění za dobu 13 let a 2 měsíců, tj. od zahájení řízení dne 2. 5. 2000 do dne 2. 8. 2013. Z nyní požadovaného období od 29. 7. 2011 do 29. 7. 2024 tedy již bylo poskytnuto zadostiučinění za dobu 2 let, resp. 24 měsíců (od 29. 7. 2011 do 2. 8. 2013), a to 16 000 Kč/rok řízení mínus snížení o 30 %, tj. 22 400 Kč (2 * 16 000 Kč * 0,7).- částku 95 740 Kč (po zaokrouhlení) dle stanoviska žalované ze dne 9. 10. 2025 - Stanoviskem bylo přiznáno zadostiučinění za dobu do 9. 10. 2025, tj. dobu o 2 měsíce delší, než žalobce požadoval (žalobce požadoval 156 měsíců, bylo přiznáno za 158 měsíců). Za požadovaných 156 měsíců tak bylo poskytnuto 95 740 Kč (96 967 Kč / 158 * 156).

38. Soud tak shledal podanou žalobu důvodnou do částky 154 860 Kč, do které jí vyhověl, a ve zbylém požadavku na zaplacení částky 138 173 Kč ji jako nedůvodnou zamítl.

39. Pokud jde o požadované příslušenství, žalovaná se nezaplacením předmětné částky do dne splatnosti dostala do prodlení, a vznikla jí tak povinnost platit vedle jistiny též úroky z prodlení, a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaná se dostala do prodlení uplynutím 6 měsíců od uplatnění nároku, kdy dle § 15 odst. 1 OdpŠk přizná-li ústřední orgán náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku. S ohledem na znění citovaného ustanovení stojí soudní judikatura (viz stanovisko NS sp. zn. Cpjn 206/2010 a tam odkazovaná judikatura) na konstantním závěru, že stát se ocitá v prodlení s náhradou škody způsobené nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím teprve marným uplynutím šestiměsíční lhůty určené k předběžnému projednání nároku, jež začíná běžet ode dne uplatnění nároku poškozeným u příslušného úřadu. Teprve ode dne následujícího po uplynutí této lhůty jej stíhá povinnost zaplatit úrok z prodlení, kdy uplatněním je okamžik doručení žádosti žalobce o náhradu škody (újmy) žalované. Žádost žalobce byla doručena žalované dne 29. 7. 2024 a lhůta 6 měsíců skončila dne 29. 1. 2025. Soud tak považoval požadavek na zaplacení úroku z prodlení ode dne 30. 1. 2025 za důvodný, a právo na jeho zaplacení tak žalobci přiznal.

40. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř., když s ohledem na výsledek řízení, kdy žalobce dosáhl satisfakce uložením povinnosti žalované poskytnout mu zadostiučinění za nemateriální újmu, lze na něho ve smyslu zásad úspěchu ve věci pohlížet obdobně, jako by byl plně úspěšný, byť mu nebylo přiznáno jím požadované plnění v plné výši (viz např. usnesení NS sp. zn. 30 Cdo 2707/2013). Žalobci, který byl v řízení právně zastoupen, přiznal soud náhradu nákladů řízení v celkové výši 24 869 Kč, která je tvořena- zaplaceným soudním poplatkem dle položky č. 8a Sazebníku soudních poplatků ve výši 2 000 Kč,- 1x odměnou právního zástupce za 1 úkon právní služby vykonaný do 31. 12. 2024 (převzetí a příprava zastoupení) dle § 7 bodu 5. advokátního tarifu ve výši 3 100 Kč, když za tarifní hodnotu byla dle § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu, ve znění účinném do 31. 12. 2024, vzata částka 50 000 Kč,- 2x odměnou právního zástupce za 2 úkony právní služby vykonané v roce 2025 (sepis žaloby, účast na jednání soudu dne 30. 7. 2025) dle § 7 bodu 5. advokátního tarifu v celkové výši 14 600 Kč (2x 7 300 Kč), když za tarifní hodnotu byla dle § 9a odst. 2 písm. a) advokátního tarifu vzata přiznaná částka 154 860 Kč,- paušální náhradou hotových výdajů právního zástupce za 1 úkon právní služby vykonaný do 31. 12. 2024 dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, ve znění účinném do 31. 12. 2024, ve výši 300 Kč,- paušální náhradou hotových výdajů právního zástupce za 2 úkony právní služby vykonané v roce 2025 dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, ve znění účinném od 1. 1. 2025, v celkové výši 900 Kč (2x 450 Kč).- DPH ve výši 21 % z odměny a náhrad právního zástupce dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 3 969 Kč.

41. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 částí věty za středníkem o. s. ř., když soudu je z jeho činnosti známo, že uvedená lhůta odpovídá technickoorganizačním podmínkám čerpání peněžních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se organizační složka státu, která v řízení za žalovaného jedná, řídí.