11 C 18/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Trepkou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa žalobce zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 99 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 74 250 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 74 250 Kč od 13. 2. 2021 do zaplacení, to vše do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které žalobce požadoval zaplacení částky 24 750 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 24 750 Kč od 13. 2. 2021 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 19 701 Kč, a to do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokáta, sídlem [adresa].

1. Žalobce se žalobou došlou soudu dne 15. 2. 2021 domáhal na žalovaném zaplacení částky 99 000 Kč s příslušenstvím jako náhrady nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného u Městského soudu v Brně (dále jen„ MS Brno“) pod sp. zn. [spisová značka], resp. exekuce prováděné [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a následně [anonymizováno] [jméno] [příjmení], soudními exekutory, [exekutorský úřad] (dále též jako„ Exekutor“,„ Exekutorka“ či„ Exekutoři“) pod sp. zn. [spisová značka] a následně [spisová značka] (dále též jako„ posuzované řízení“).

2. Žalobce uvedl, že dne 11. 12. 2014 podal návrh na zahájení exekučního řízení pro vymáhání dlužného i běžného výživného pro svou osobu. MS Brno pověřil provedením exekuce soudního exekutora [anonymizováno] [příjmení] a po skončení jeho vedení exekuce věc převzala ze žalobci neznámých důvodů soudní exekutorka [anonymizováno] [příjmení]. Žalobce do dnešního dne neobdržel žádné rozhodnutí či alespoň vyrozumění, že by posuzované řízení skončilo. Poslední ve věci doručenou písemností je příkaz k úhradě nákladů exekuce (dále jen„ PÚNE“) ze dne 26. 5. 2020. Žalobce si tak není jistý, zda posuzované řízení již skončilo či ještě stále běží dále. Nicméně je jisté, že ke dni 26. 5. 2020 trvalo zcela bezdůvodně nepřiměřeně dlouho a došlo v něm k nepřípustným průtahům, což tím spíše platí ke dni podání žaloby. Do posledně zmíněného doručení PÚNE běželo posuzované řízení cca pět a půl roku, ke dni podání žaloby by se pak jednalo cca o šest let a dva měsíce. Nepřiměřeně dlouhou dobou trvání posuzovaného řízení vznikla žalobci nemajetková újma, za kterou požadoval poskytnout zadostiučinění v penězích.

3. Absolvování celého řízení bylo pro žalobce velmi náročné a dalo by se doslova říci, že si vybralo svou daň. Kromě toho, že po celou dobu jeho průběhu trpěl psychicky již z toho důvodu, že šlo o spor s jeho vlastním otcem, se kterým, ať již jsou jejich vztahy v současnosti jakékoli, jej vždy bude pojit zásadní a těžko vyjádřitelné pouto, trpěl pochopitelně též úzkostí plynoucí z důvodů ekonomických. Jeho finanční situace nebyla nikterak uspokojivá. Soudy i Exekutoři postupovali bezdůvodně a neospravedlnitelně s průtahy, přičemž ani posuzovanému řízení předcházející řízení nalézací nebylo bez průtahů. Žalobce po celou dobu trpěl nejprve tím, že mu vymáhané výživné chybělo na výživu a od jisté doby pak zejména tím, že byl ve velké nejistotě ohledně hrozby případného hrazení nákladů, přičemž v této části mu nejen otec, ale i jeho právní zástupkyně„ vyhrožovali“ statisícovými částkami. Žalobce si je sice vědom, že průtahy v posuzovaném řízení nedosáhly délky extrémní, s ohledem na předmět řízení však byly zásadní; jednalo se o řízení o výživné, což je druhem řízení, které by soudy měly vyřizovat zásadně rychleji než„ běžná“ řízení, což zvyšuje jeho význam pro žalobce. S ohledem na všechny rozhodné okolnosti dané věci je žalobce přesvědčen, že posuzované řízení bylo postiženo finančně odškodnitelným nesprávným úředním postupem. Rozhodnými okolnostmi má žalobce na mysli především skutečnost, že nejen délku řízení, ale průtahy pociťoval velmi negativně ve své osobní sféře a vše mělo zásadní vliv na jeho psychiku, důvěru ve fungování spravedlnosti v jeho zemi, což vše se projevilo negativně v jeho životě. Dle žalobce je evidentní, že v posuzovaném řízení došlo ke zcela neodůvodněným průtahům, což způsobilo jeho nepřiměřenou délku. Složitost posuzovaného řízení této délce řízení neodpovídala vůbec; resp. byla fakticky nulová; natož aby ji mohla jakkoli ospravedlnit. Je zcela jasné, že zde selhaly při plnění svého poslání výlučně orgány veřejné moci. Bohužel k průtahům se připojilo i [stát. instituce], které dosud nevyřešilo povinné předsoudní uplatnění nároku. I tuto skutečnost je tak třeba přičíst ve prospěch žalobce a neprospěch žalovaného. Žalobce na předmětných průtazích nenese žádný podíl viny; naopak dělal vše pro to, aby řízení skončilo co nejdříve. Jediným viníkem tak jsou příslušné orgány veřejné moci.

4. S ohledem na takto vylíčené skutečnosti požadoval žalobce poskytnutí zadostiučinění ve výši 99 000 Kč. Při nevědomosti, zda posuzované řízení již skončilo a neznalosti přesného údaje o celkové době posuzovaného řízení, žalobce vypočetl odškodnění za dobu 5,5 roků posuzovaného řízení při základní částce 16 000 Kč za rok s redukcí na ½ za první dva roky a zvýšením základního odškodnění celkem o 35 % z důvodů uvedených pod ustanovením § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. Takto vymezený nárok žalobce uplatnil u žalovaného dne 12. 8. 2020, žalovaný jej však dosud nijak nevyřídil. Podanou žalobou se tak žalobce domáhal zaplacení částky 99 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 13. 2. 2021 do zaplacení.

5. Žalovaný žalobou uplatněný nárok neuznal a navrhl zamítnutí žaloby. Žalovaný potvrdil, že u něho žalobce dne 12. 8. 2020 uplatnil předmětný nárok na poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou v důsledku nepřiměřené délky posuzovaného řízení, žádost byla vyřízena stanoviskem ze dne 28. 4. 2021. Žalovaný dospěl k závěru, že v daném případě nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu v tom směru, že celková délka řízení vzhledem k účastenství žalobce nebyla nepřiměřená. Z tohoto důvodu nepřiznal žalovaný žalobci přiměřené zadostiučinění v penězích a na tomto svém stanovisku žalovaný i nadále setrvává. Po rekapitulaci průběhu posuzovaného řízení žalovaný uvedl, že řízení bylo zahájeno dne 15. 12. 2014 a pravomocně skončeno dne 5. 6. 2020. Celková délka řízení činila 5 let a 6 měsíců, ve věci bylo rozhodováno na dvou stupních soudní soustavy a Exekutorem. Během řízení bylo žádáno celkem 3x o pověření k vedení exekuce, když oprávněný se domáhal dalšími návrhy vedení exekuce proti povinnému, dále bylo rozhodování 2x o návrhu povinného na odklad exekuce soudem prvého stupně a 2x soudem odvolacím o odvolání účastníků, dále bylo rozhodováno 2x o námitkách proti PÚNE. Exekuce byla rovněž pravomocně odložena od května 2016 do prosince 2019 z důvodu probíhajícího řízení vedeného u MS Brn pod sp. zn. [spisová značka], v němž se podanou žalobou povinný domáhal zrušení vyživovací povinnosti vůči oprávněnému, přičemž toto řízení bylo zahájeno dne 26. 6. 2015 a pravomocně skončeno dne 6. 1. 2020 schválením smíru mezi účastníky, dle kterého byla exekuovaná vyživovací povinnost povinného od 1. 2. 2015 zrušena. Následně v posuzovaném řízení požádal oprávněný o částečné zastavení exekuce v souladu se schváleným smírem. Exekutor poté vyplatil deponované prostředky, rozhodl o částečném zastavení exekuce a vydal PÚNE, po jejichž právní moci došlo dne 5. 6. 2020 ke skončení exekuce. Věc tedy byla zatížena zejména procesně a pak skutečností, že exekuce byla fakticky po dobu 3 let pravomocně odložena od května 2016 do prosince 2019 z důvodu probíhajícího řízení u MS Brno sp. zn. [spisová značka]. Po tuto dobu nemohl ani soud ani Exekutor konat. S ohledem na uvedené okolnosti případu tedy dospěl žalovaný k závěru, že celková délka exekučního řízení je zcela přiměřená, důkladným spisovým šetření nebylo zjištěno, že by v řízení docházelo k zaviněným průtahům, a to ani ze strany soudu ani ze strany Exekutorů. Jednotlivé procesní úkony byly činěny pravidelně v přiměřených lhůtách.

6. Ve věci již bylo jedenkráte rozhodnuto, a to rozsudkem ze dne 27. 10. 2021, č. j. [číslo jednací], kterým byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta. Soud takto rozhodl poté, co dospěl k závěru, že posuzované řízení nebylo nepřiměřeně dlouhé, a to zejména s ohledem na velmi snížený, až marginální význam předmětu řízení pro žalobce. K odvolání žalobce byl tento rozsudek zrušen rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 11. 4. 2022, č. j. [číslo jednací], a věc byla vrácena soudu prvého stupně k dalšímu řízení. Odvolací soud ve svém rozhodnutí vyčetl soudu prvého stupně nepřípadný aktivismus odporující závěrům přijatým v judikatuře Nejvyššího soudu ČR (dále jen„ NSČR“), když bez příslušné procesní aktivity žalovaného založil své rozhodnutí na argumentu mizivého významu předmětu posuzovaného řízení pro žalobce, tj. aniž by žalovaný takový argument v rámci své procesní obrany uplatnil.

7. Žalovaný po uvedeném zrušení prvého rozsudku svou procesní obranu nijak nedoplnil, odkázal pouze na své předchozí vyjádření a z nařízeného ústního jednání se omluvil.

8. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující skutková zjištění:

9. Návrhem došlým [anonymizováno] [příjmení] dne 11. 12. 2014 se žalobce domáhal nařízení a provedení exekuce na majetek svého otce [příjmení] [jméno] [celé jméno žalobce] (dále jen„ povinný“) k vymožení pohledávky dle rozsudku MS Brno ze dne 22. 2. 2013, č. j. [číslo jednací], ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně (dále jen„ KS Brno“) ze dne 27. 2. 2014, č. j. [číslo jednací], dle kterých má povinný mimo jiné platit žalobci běžné výživné ve výši 4 500 Kč měsíčně splatné předem vždy do každého 10. dne v měsíci. Takto se žalobce domáhal vymožení dlužného výživného za měsíce listopad a prosinec 2014 ve výši 9 000 Kč a dále vymáhání běžného výživného od ledna 2015 do budoucna. Exekutor doručil MS Brno dne 17. 12. 2014 žádost o pověření a nařízení exekuce, MS Brno vydal pověření dne 22. 12. 2014. Pověření bylo Exekutorovi doručeno dne 23. 12. 2014. Exekutor vydal dne 29. 12. 2014 vyrozumění o zahájení exekuce a dále exekuční příkazy k provedení exekuce prodejem nemovitých věcí povinného, zřízením exekutorského zástavního práva k nemovitostem povinného, přikázáním pohledávky povinného za soudním exekutorem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a přikázáním pohledávky z účtu povinného u [právnická osoba] Dne 7. 1. 2015 vydal Exekutor PÚNE, kterým povinnému uložil zaplatit náklady exekuce ve výši 54 873,50 Kč a náklady žalobce ve výši 400 Kč, a dále výzvu k dobrovolnému splnění vymáhané povinnosti včetně zálohy na snížené náklady exekuce. Všechny tyto dokumenty byly dne 16. 1. 2015 doručeny povinnému. Dne 14. 1. 2015 vydal Exekutor další exekuční příkazy k provedení exekuce, a to přikázáním pohledávek z účtů povinného u [příjmení] [příjmení] [jméno] a u [právnická osoba], exekuční příkazy byly povinnému doručeny dne 19. 1. 2015. Dne 23. 1. 2015 došel Exekutorovi návrh povinného na odklad exekuce do pravomocného skončení řízení vedeného u MS Brno pod sp. zn. [spisová značka], ve kterém se povinný domáhá zrušení vyživovací povinnosti. Návrh byl s výzvou k vyjádření ve lhůtě 15 dnů zaslán dne 4. 2. 2015 žalobci, nesouhlasné vyjádření žalobce došlo Exekutorovi dne 12. 2. 2015. Exekutor návrhu na odklad exekuce nevyhověl a dne 18. 2. 2015 jej předložil k rozhodnutí MS Brno, který jej usnesením ze dne 4. 3. 2015 zamítl, když zjistil, že řízení sp. zn. [spisová značka] bylo zatím nepravomocně zastaveno. Usnesení bylo dne 10. 3. 2015 zasláno Exekutorovi k doručení účastníkům, dne 17. 3. 2015 došly soudu od Exekutora doručenky. Dne 27. 3. 2015 došlo MS Brno odvolání povinného, odvolání bylo dne 31. 3. 2015 zasláno žalobci k vyjádření ve lhůtě 15 dnů. Vyjádření žalobce došlo soudu dne 20. 4. 2015, dne 29. 4. 2015 došlo soudu doplnění odvolání povinného. Spis byl dne 5. 5. 2015 předložen KS Brno. Dne 2. 7. 2015 došlo KS Brno podání povinného, kterým doplňoval své odvolání a uváděl nový důvod pro odklad exekuce, a to podání nové žaloby na zrušení vyživovací povinnosti podané k MS Brno dne 26. 6. 2015 z důvodu, že žalobce od 1. 2. 2015 již řádně nestuduje. KS Brno napadené usnesení potvrdil svým usnesením ze dne 11. 8. 2015. V posledním odstavci odůvodnění usnesení KS Brno uvedl, že pokud povinný nově požaduje odklad exekuce do doby skončení řízení o žalobě ze dne 26. 6. 2015, jedná se o nový (další) návrh na odklad exekuce, o kterém odvolacímu soudu nepřísluší rozhodovat v tomto řízení. Spis byl vrácen MS Brno dne 17. 8. 2015, usnesení KS Brno bylo dne 28. 8. 2015 zasláno Exekutorovi k doručení účastníkům a dne 3. 9. 2015 došly soudu od Exekutora doručenky. Usnesení o zamítnutí návrhu na odklad exekuce nabylo právní moci dne 1. 9. 2015. V mezidobí vydal Exekutor dne 15. 4. 2015 další exekuční příkaz k provedení exekuce, a to přikázáním pohledávky povinného za [anonymizována tři slova] [územní celek] [anonymizována tři slova] [obec] I. Dále v době rozhodování o návrhu na odklad exekuce došel Exekutorovi dne 10. 6. 2015 návrh žalobce, kterým se domáhal nařízení a provedení exekuce na majetek povinného k vymožení pohledávek dle usnesení KS Brno ze dne 21. 4. 2015, č. j. [číslo jednací], dle kterého měl povinný zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částky 19 360 Kč a 9 980 Kč (celkem 29 340 Kč). Exekutor doručil MS Brno dne 15. 6. 2015 žádost o pověření a nařízení exekuce, MS Brno vydal pověření dne 23. 6. 2015 pod č. j. [číslo jednací]. Pověření bylo Exekutorovi doručeno dne 7. 7. 2015. Exekutor vydal dne 13. 7. 2015 vyrozumění o zahájení exekuce s tím, že se obě exekuce spojují ke společnému řízení a takto spojená exekuční řízení budou nadále vedena pod sp. zn. [spisová značka]. Dne 14. 7. 2015 vydal Exekutor výzvu k dobrovolnému splnění vymáhané povinnosti včetně zálohy na snížené náklady exekuce. Všechny tyto dokumenty byly dne 15. 7. 2015 doručeny povinnému. Dne 10. 9. 2015 vyrozuměl Exekutor [anonymizováno] [příjmení], [právnická osoba], [příjmení] [příjmení] [jméno] a [právnická osoba] o nabytí právních mocí exekučních příkazů. Dne 17. 9. 2015 vyrozuměla [právnická osoba] Exekutora o převodu částky 113 990,15 Kč ze stavebního spoření povinného. Již dne 2. 9. 2015 došel Exekutorovi další návrh žalobce, kterým se domáhal nařízení a provedení exekuce na majetek povinného k vymožení pohledávky dle usnesení MS Brno ze dne 4. 12. 2014, č. j. [číslo jednací], ve spojení s usnesením KS Brno ze dne 28. 5. 2015, č. j. [číslo jednací], dle kterých měl povinný zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 21 650 Kč. Exekutor doručil MS Brno dne 3. 9. 2015 žádost o pověření a nařízení exekuce, MS Brno vydal pověření dne 15. 9. 2015 pod č. j. [číslo jednací]. Pověření bylo Exekutorovi doručeno dne 18. 9. 2015. Exekutor vydal dne 21. 9. 2015 vyrozumění o zahájení exekuce s tím, že se exekuce spojují ke společnému řízení a takto spojená exekuční řízení budou nadále vedena pod sp. zn. [spisová značka]. Dne 23. 9. 2015 vydal Exekutor výzvu k dobrovolnému splnění vymáhané povinnosti včetně zálohy na snížené náklady exekuce a PÚNE, kterým povinnému uložil zaplatit náklady exekuce ve výši 18 561,40 Kč a náklady žalobce ve výši 800 Kč a současně zrušil předchozí PÚNE ze dne 7. 1. 2015. Všechny tyto dokumenty byly dne 25. 9. 2015 doručeny povinnému. Dne 25. 9. 2015 došly Exekutorovi námitky žalobce proti PÚNE. Dne 6. 10. 2015 došlo Exekutorovi podání povinného, kterým jednak dokládal uhrazení pohledávek (nákladů řízení) vymáhaných ve dvou později zahájených exekucích na účet právního zástupce žalobce ve dnech 22. a 30. 9. 2015, jednak s odkazem na poslední odstavec odůvodnění usnesení KS Brno ze dne 11. 8. 2015 žádal o doručení nového rozhodnutí o návrhu na odklad exekuce do doby skončení řízení o žalobě na zrušení vyživovací povinnosti vedené u MS Brno pod sp. zn. [spisová značka]. Exekutor námitkám žalobce proti PÚNE nevyhověl a dne 8. 10. 2015 je předložil k rozhodnutí MS Brno. Přípisy ze dne 12. 10. 2015 se Exekutor obrátil na MS Brno a KS Brno s dotazem, zda mají k dispozici podání povinného, na které je odkazováno v posledním odstavci odůvodnění usnesení KS Brno ze dne 11. 8. 2015 a které nebylo Exekutorovi doručeno, a případně žádal o jeho doručení. KS Brno sdělil Exekutorovi dne 14. 10. 2015, že předmětné podání došlé mu v průběhu předchozího odvolacího řízení je součástí spisu vráceného MS Brno, MS Brno předmětné podání zaslal Exekutorovi dne 15. 10. 2015. Dne 20. 10. 2015 sděloval žalobce Exekutorovi, že mu zřejmě od povinného přišla dne 23. 9. 2015 částka 29 340 Kč a dne 1. 10. 2015 částka 21 650 Kč. Exekutor návrhu na odklad exekuce nevyhověl a dne 21. 10. 2015 jej předložil k rozhodnutí MS Brno. MS Brno usnesením ze dne 19. 10. 2015 změnil napadený PÚNE jen tak, že náklady žalobce činí 4 100 Kč, jinak jej potvrdil. Usnesení bylo téhož dne zasláno Exekutorovi k doručení účastníkům. Dalším usnesením ze dne 29. 10. 2015 pak MS Brno rozhodl o odkladu exekuce pro běžné výživné od 1. 2. 2015 do budoucna do doby pravomocného skončení řízení o zrušení vyživovací povinnosti vedeného u MS Brno pod sp. zn. [spisová značka]. Usnesení bylo dne 2. 11. 2015 zasláno Exekutorovi k doručení účastníkům. Dne 2. 11. 2015 došly soudu od Exekutora doručenky od usnesení o změně PÚNE a dne 10. 11. 2015 doručenky od usnesení o částečném odkladu exekuce. Dne 16. 11. 2015 došlo soudu odvolání žalobce proti usnesení o částečném odkladu exekuce, odvolání bylo dne 25. 11. 2015 zasláno povinnému k vyjádření ve lhůtě 15 dnů. Vyjádření povinného došlo soudu dne 28. 12. 2015 a spis byl dne 13. 1. 2016 předložen KS Brno. KS Brno vyzval dne 8. 4. 2016 žalobce, aby ve lhůtě 10 dnů sdělil a doložil, co dělá od 1. 2. 2015, zda studuje nebo zda je zaměstnán a pokud nestuduje ani není zaměstnán, tak z jakého důvodu. Žalobce sdělil, že studium byl nucen ukončit ke dni 31. 1. 2015 z finančních důvodů (nemohl si dovolit zaplatit ani náklady na školu). Poté se snažil opatřovat si finanční prostředky brigádně, což se mu na uspokojování základních potřeb jakžtakž dařilo, od 1. 8. 2015 je zaměstnán. KS Brno potvrdil usnesení o částečném odkladu exekuce usnesením ze dne 4. 5. 2016. Spis byl vrácen MS Brno dne 17. 5. 2016, usnesení KS Brno bylo dne 19. 5. 2016 zasláno Exekutorovi k doručení účastníkům a dne 25. 5. 2016 došly soudu od Exekutora doručenky. Usnesení o částečném odkladu exekuce nabylo právní moci dne 24. 5. 2016. V mezidobí vzal žalobce podáními došlými Exekutorovi dne 18. 11. 2015 částečně zpět svůj druhý a třetí návrh na nařízení a provedení exekuce (co do jistin vymáhaných pohledávek z důvodu úhrad povinného ze dnů 23. 9. a 1. 10. 2015), nadále však trval na vymožení svých nákladů vzniklých mu v exekucích. Po rozhodnutí o částečném odkladu exekuce prováděl Exekutor v pravidelných intervalech pouze lustrace, jinou činnost směřující k provedení exekuce neprováděl. Návrhem došlým Exekutorovi dne 13. 1. 2020 vzal žalobce v návaznosti na smír uzavřený a schválený v řízení u MS Brno sp. zn. [spisová značka], dle kterého se exekuovaná vyživovací povinnost povinného počínaje dnem 1. 2. 2015 zrušuje, svůj návrh na nařízení a provedení exekuce pro běžné výživné ve výši 4 500 Kč měsíčně počínaje dnem 1. 2. 2015 do budoucna zpět. Dne 3. 3. 2020 vydala [anonymizováno] [příjmení] oznámení o tom, že ke dni 22. 10. 2019 převzala předmětný exekuční spis vedený do 31. 12. 2018 [anonymizováno] [příjmení], kterému k témuž dni zanikl výkon exekutorského úřadu, a od 1. 1. 2019 do 21. 10. 2019 vedený soudním exekutorem [anonymizováno] [jméno] [příjmení], zástupcem [anonymizováno] [příjmení], a že spojené exekuční řízení bude nadále vedeno pod sp. zn. [spisová značka]. Usnesením z téhož dne Exekutorka rozhodla o částečném zastavení exekuce pro běžné výživné ve výši 4 500 Kč měsíčně počínaje dnem 1. 2. 2015 do budoucna. V odůvodnění usnesení Exekutorka uvedla, že vzhledem ke skutečnosti, že tímto usnesením se exekuce částečně zastavuje, a vzhledem na dosavadní průběh exekuce, tedy, že v průběhu exekuce došlo ze strany povinného k částečným úhradám, dochází tak k úplnému zastavení exekuce. Oznámení a usnesení byla dne 4. 3. 2020 doručena účastníkům. Odvolání proti usnesení podáno nebylo a toto nabylo právní moci dne 20. 3. 2020. Dne 26. 3. 2020 vydala Exekutorka PÚNE, kterým povinnému uložila zaplatit náklady exekuce ve výši 9 256,50 Kč, když základem pro určení odměny exekutora byla vymožená jistina ve výši 78 840 Kč a vymožené náklady předchozího řízení ve výši 50 990 Kč (celkové náklady exekuce včetně určených předchozím PÚNE činily 27 817,90 Kč). V PÚNE bylo současně uvedeno, že povinný nemá ničeho platit, neboť celé náklady exekuce byly v jejím průběhu vymoženy. Usnesením z téhož dne Exekutorka zrušila ve věci vydané exekuční příkazy. PÚNE a usnesení byly doručeny žalobci dne 27. 3. 2020, povinnému dne 29. 3. 2020. Dne 3. 4. 2020 došly Exekutorce námitky povinného proti PÚNE, Exekutorka jim nevyhověla a dne 9. 4. 2020 je předložila k rozhodnutí MS Brno. MS Brno vyzval dne 17. 4. 2020 Exekutorku, aby obratem sdělila, co představuje vymožená jistina ve výši 78 840 Kč uvedená v PÚNE, zda se jedná o dlužné či běžné výživné a za jakou dobu. Exekutorka sdělila soudu dne 23. 4. 2020, že se jedná o dlužné výživné za listopad a prosinec 2014 ve výši 9 000 Kč, běžné výživné za leden až září 2015 ve výši 40 500 Kč a o náklady nalézacího řízení ve výši 19 360 Kč a 9 980 Kč, přičemž tyto částky byly zaslány žalobci dne 21. 9. 2015. Dne 18. 11. 2015 pak žalobce sdělil, že částky 19 360 Kč a 9 980 Kč uhradil povinný dne 23. 9. 2015 přímo k jeho rukám, a tedy došlo k situaci, kdy byl žalobce přeplacen na nákladech nalézacího řízení. MS Brno usnesením ze dne 27. 4. 2020 napadený PÚNE zrušil pro nepřezkoumatelnost, když Exekutorka smíchávala dohromady vymoženou jistinu výživného s náklady předchozího řízení (přičemž se fakticky jednalo o náklady z jiných řízení vymáhaných ve druhé a třetí exekuci spojených ke společnému řízení s exekucí první), a není tak zřejmé, z jakých částek Exekutorka vypočítávala svou odměnu. Usnesení bylo dne 30. 4. 2020 zasláno Exekutorce k doručení účastníkům a dne 5. 5. 2020 došly soudu od Exekutorky doručenky (doručeno účastníkům bylo 4. 5. 2020). Dne 14. 5. 2020 žádal MS Brno Exekutorku o sdělení aktuálního stavu exekuce, zda došlo, popř. v nejbližší době dojde k zastavení exekuce z důvodu zániku vyživovací povinnosti. Exekutorka sdělila soudu dne 26. 5. 2020, že dne 3. 3. 2020 bylo vydáno usnesení o částečném zastavení exekuce pro běžné výživné ve výši 4 500 Kč měsíčně počínaje dnem 1. 2. 2015 do budoucna. Vzhledem ke skutečnosti, že uvedeným usnesením byla exekuce částečně zastavena, a vzhledem na dosavadní průběh exekuce, tedy, že v průběhu exekuce došlo ze strany povinného k částečným úhradám, došlo tak k úplnému zastavení exekuce. Soud si následně vyžádal zaslání tohoto usnesení s doložkou právní moci, to mu bylo Exekutorkou zasláno dne 9. 6. 2020 a soudní spis byl dne 17. 6. 2020 založen na spisovnu, neboť exekuce byla zastavena. Exekutorka vydala dne 26. 5. 2020 nový PÚNE znějící na stejnou částku jako PÚNE ze dne 26. 3. 2020 s tím, že povinný nemá ničeho platit, neboť celé náklady exekuce byly v jejím průběhu vymoženy. V odůvodnění PÚNE Exekutorka uvedla, že dne 18. 9. 2015 byla na pohledávku žalobce vyjma nákladů exekučního řízení vymožena částka 78 840 Kč, která byla žalobci zaslána dne 21. 9. 2015. Tato částka původně představovala dlužné výživné za měsíc listopad a prosinec 2014 ve výši 9 000 Kč, dále běžné výživné za měsíc leden až září 2015 ve výši 40 500 Kč a náklady nalézacího řízení ve výši 19 360 Kč a 9 980 Kč. Následně však dne 20. 10. 2015 bylo Exekutorovi žalobcem sděleno, že povinný hradil také přímo k jeho rukám, a to dne 23. 9. 2015 náklady nalézacího řízení ve výši 19 360 Kč a 9 980 Kč a dne 1. 10. 2015 další náklady nalézacího řízení ve výši 21 650 Kč. Vzhledem k tomu, že tyto úhrady celkem ve výši 50 990 Kč byly provedeny v průběhu exekuce, představují vymožené plnění. S ohledem na uvedené tak byla Exekutorem částka ve výši 29 340 Kč, původně započtená na náklady nalézacího řízení (19 360 Kč a 9 980 Kč), přerozdělena na jistinu, tedy na výživné. Výživné tak bylo předplaceno ve výši 29 340 Kč, tj. na měsíc říjen 2015 až březen 2016, částečně na duben 2016 PÚNE byl doručen účastníkům dne 27. 5. 2016, námitky vůči němu podány nebyly, a PÚNE tak nabyl právní moci dne 5. 6. 2020. Dne 9. 6. 2020 vydala Exekutorka oznámení o skončení exekuce ke dni 5. 6. 2020 a toto zaslala subjektům, kterým byly v průběhu řízení zasílány exekuční příkazy. Účastníkům oznámení o skončení exekuce zasíláno nebylo (zjištěno ze spisu MS Brno sp. zn. [spisová značka], spisu [exekutorský úřad] sp. zn. [spisová značka] / [spisová značka]).

10. Dne 26. 6. 2015 došla MS Brno žaloba povinného, kterou se vůči žalobci domáhal zrušení vyživovací povinnosti s účinností od 1. 2. 2015 z důvodu, že žalobce ukončil ke dni 31. 1. 2015 studium na [anonymizováno 6 slov] [právnická osoba], [obec] (dále jen„ [anonymizováno]“), a dále nestuduje. Předchozí vysokoškolské studium na [anonymizována tři slova] [obec] (dále jen„ [anonymizováno]“) ukončil v srpnu 2014. Dne 17. 7. 2015 byl povinný vyzván k doplnění tvrzení o svých poměrech, žalobce byl vyzván k vyjádření k žalobě a doplnění tvrzení o svých poměrech a byly vyžádány údaje od úřadu práce o případných dávkách vyplácených účastníkům, vše ve lhůtě 10 dnů. Vyjádření úřadu práce došla soudu ve dnech 21. a 31. 7. 2015, vyjádření povinného dne 3. 8. 2015. Žalobce v podání došlém soudu dne 3. 8. 2015 uváděl, že návrh neuznává, má však zájem se s povinným dohodnout na generálním vyřešení sporů, které mezi nimi panují, k čemuž jej již vyzval, a nechce proto uvádět podrobnosti, které by takovou možnou dohodu mohly narušit. Žalobce tak navrhoval, aby soud řízení přerušil a poskytl účastníkům možnost dohodnout se mimosoudně. Dne 2. 10. 2015 byla žalobci zaslána výzva, aby obratem sdělil, zda došlo k mimosoudní dohodě, anebo se vyjádřil k žalobě. Vyjádření žalobce došlo soudu dne 9. 12. 2015. Žalobce navrhoval zamítnutí žaloby jako nedůvodné, alternativně navrhoval uzavření smíru o ukončení vyživovací povinnosti k 31. 7. 2015, což povinnému navrhoval v mimosoudní komunikaci, bylo to však odmítnuto. Vyjádření bylo dne 13. 1. 2016 zasláno povinnému, znovu pak bylo zasláno dne 9. 6. 2016. Dne 9. 8. 2016 bylo nařízeno ústní jednání na den 6. 10. 2016. Při jednání konaném dne 6. 10. 2016 byl učiněn pokus o smír, toho však nebylo dosaženo, když mezi účastníky byla sporná zejména otázka hrazení nákladů řízení, která spolu vedou. Bylo zahájeno projednání věci a byly provedeny dostupné listinné důkazy. Povinný navrhoval učinit dotazy na [anonymizováno] a [anonymizováno] stran dat a důvodů ukončení studia žalobce a na společnost [právnická osoba], u které měl být žalobce již od roku 2014 zaměstnán. Žalobce argumentoval tím, že studium ukončil kvůli finančním a psychickým problémům a že zaměstnán je až od léta 2015, od kdy považuje vyživovací povinnost za ukončenou. Zaměstnán je v zahraničí, kam se odstěhoval. Dále žalobce sděloval, že předchozího dne zaslal soudu doplňující podání, to dosud nebylo ve spisu založeno. Jednání bylo za účelem učinění navrhovaných dotazů odročeno na neurčito. Dotazy byly odeslány dne 13. 10. 2016 a následně bylo do spisu založeno podání žalobce ze dne 5. 10. 2016 s doklady týkajícími se finanční náročnosti studia na [anonymizováno]. Vyžádané zprávy, dle kterých žalobce ukončil studium na [anonymizována tři slova] [obec] k 14. 8. 2014 pro nesplnění studijních požadavků, na [anonymizováno] studoval od 1. 9. 2014 do 31. 1. 2015, do výuky však nedocházel, a tak mu bylo studium ze strany školy ukončeno, od října 2014 do července 2015 byl žalobce zaměstnán u společnosti [právnická osoba], došly soudu ve dnech 13. 10., 18. 10. a 7. 11. 2016. Podáním došlým soudu dne 24. 10. 2016 navrhoval žalobce uzavření smíru tak, že vyživovací povinnost bude zrušena ke dni 1. 2. 2015 a obě stany si ponesou své náklady řízení. K podání žalobce přiložil zprávu o svých psychických potížích. Podání bylo dne 29. 11. 2016 zasláno povinnému s výzvou k vyjádření ve lhůtě 15 dnů. Povinný podáním došlým soudu dne 4. 1. 2017 předložený návrh smíru odmítl. Spis byl dne 27. 1. 2017 založen na lhůtu 3 měsíců z důvodu změny v obsazení senátu. Dle úředního záznamu ze dne 29. 9. 2017 byl spis přidělen dne 1. 7. 2017 novému předsedovi senátu. V té době bylo v senátu 43 C evidováno 442 nevyřízených věcí, z toho 32 věcí starších 5 let a 63 věcí starších 3 let, a v senátu 43 EC bylo evidováno 22 nevyřízených věcí, z toho 19 starších 5 let a 3 starší 3 let. Dne 8. 11. 2017 byla žalobci zaslána výzva ke sdělení, zda s ohledem na vyjádření v návrhu smíru žalobou uplatněný nárok uznává. K tomu žalobce sdělil dne 21. 11. 2017, že nárok neuznává, jeho vyjádření bylo jen pro případné smírné vyřešení sporu. Usnesením ze dne 28. 6. 2018, které nabylo právní moci dne 2. 7. 2018, bylo účastníkům nařízeno první setkání s mediátorem s tím, že účastníci mají do 7 dnů sdělit osobu zvoleného mediátora, jinak jej vybere soud, a řízení bylo přerušeno na dobu tří měsíců od právní moci usnesení. Povinný v podání došlém soudu dne 9. 7. 2018 namítal neúčelnost nařízené mediace, když se žalobcem není v žádném kontaktu, ani neví, zda se stále zdržuje v Anglii, anebo se již vrátil do [obec], s návrhem na dohodu o osobě mediátora jej nekontaktoval. Usnesením ze dne 16. 7. 2018 soud určil osobu mediátora. Dne 16. 10. 2018 byla účastníkům zaslána výzva ke sdělení výsledku setkání s mediátorem, a to ve lhůtě 15 dnů. Žádná reakce nedošla, a tak soud zaslal dne 20. 11. 2018 dotaz mediátorovi. Dne 22. 11. 2018 sdělil povinný, že schůzka u mediátora proběhla dne 30. 8. 2018, žalobce se jí osobně neúčastnil, byl přítomen jen jeho právní zástupce. Byl domluven postup mimosoudního řešení, zástupce žalobce však dosud nesdělil, zda žalobce s takovým řešením souhlasí. Vyjádření povinného bylo dne 27. 11. 2018 zasláno žalobci s výzvou k vyjádření ve lhůtě 15 dnů. Podáním došlým soudu dne 30. 11. 2018 sděloval žalobce, že u mediátora navrhoval jeho zástupce (žalobce se osobně neúčastnil, neboť pobývá ve Velké Británii a nechtěl řízení zatěžovat nepřiměřenými náklady) stejné smírné řešení, jaké již žalobce dříve navrhoval soudu. Pro povinného byla podstatnou otázka nákladů běžící exekuce, proto bylo dohodnuto, že povinný, resp. jeho zástupce, si toto ujasní u exekutora a podá mediátorovi zprávu do 30. 10. 2018, což dosud neučinili. Podání bylo dne 5. 12. 2018 zasláno povinnému k vyjádření ve lhůtě 15 dnů. Podáním došlým soudu dne 11. 12. 2018 sděloval mediátor, že mediace stále probíhá. Dne 25. 2. 2019 byl mediátorovi znovu zaslán dotaz na stav mediace, k tomu mediátor sdělil dne 21. 3. 2019, že mediace stále probíhá a zástupce povinného má v nejbližších dnech sdělit své stanovisko. Dne 20. 5. 2019 byl mediátorovi znovu zaslán dotaz na stav mediace, k tomu mediátor sdělil dne 19. 6. 2019, že mediace stále probíhá. Dne 21. 8. 2019 byl mediátorovi znovu zaslán dotaz na stav mediace, k tomu mediátor sdělil dne 24. 9. 2019, že mediace stále probíhá, dne 24. 9. 2019 má proběhnout další jednání. Dne 25. 9. 2019 sdělil mediátor, že k dohodě mezi účastníky nedošlo. Dne 6. 11. 2019 bylo nařízeno ústní jednání na den 18. 12. 2019. Při jednání konaném dne 18. 12. 2019 účastníci uzavřeli smír, dle kterého se vyživovací povinnost zrušuje počínaje dnem 1. 2. 2015 a žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Soud svým usnesením, které následně nabylo právní moci dne 6. 1. 2020, uzavřený smír schválil (zjištěno ze spisu MS Brno sp. zn. [spisová značka]).

11. MS Brno v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka], ve kterém se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 89 000 Kč s příslušenstvím jako náhrady nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného u MS Brno pod sp. zn. [spisová značka], dospěl v rozsudku ze dne 15. 6. 2021 k závěru, že v daném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu a že žalobci náleží náhrada nemajetkové újmy v penězích v celkové výši 64 063 Kč (38 438 Kč bylo žalovaným žalobci po zahájení řízení uhrazeno, 25 625 Kč bylo uvedeným rozsudkem žalobci přiznáno). Soud vyšel ze základní částky 15 000 Kč za jeden rok řízení snížené na polovinu za první dva roky řízení, kterou dále navýšil o 10 % z důvodu jednoduchosti řízení a o 15 % z důvodu průtahů na straně soudu. Z důvodu chování žalobce, kterým by přispěl k délce řízení, ani z důvodu významu předmětu řízení pro žalobce soud základní částku nijak nemodifikoval. K odvolání obou účastníků byl rozsudek soudu prvého stupně do částky 12 812 Kč s příslušenstvím potvrzen a do částky 12 813 Kč změněn tak, že žaloba byla zamítnuta, rozsudkem KS Brno ze dne 8. 12. 2021 Odvolací soud se neztotožnil s navýšením základní částky odškodnění provedeným soudem prvého stupně, když kritérium složitosti má sloužit k případnému snížení odškodnění za situace, kdy se složitost řízení podílí na celkové délce řízení větší měrou, nikoliv ke zvýšení odškodnění při standardní či nižší složitosti řízení, a kdy průtahy v řízení již byly dostatečně zohledněny v závěru o nepřiměřené délce řízení zakládající nárok na odškodnění nemajetkové újmy. Odvolací soud pak souhlasil se závěrem soudu prvého stupně, že význam předmětu řízení byl pro žalobce standardní. Odvolací soud tak považoval za přiměřené odškodnění ve výši (nijak nemodifikované) základní částky, tj. ve výši 51 250 Kč (zjištěno z rozsudku MS Brno č. j. [číslo jednací], rozsudku KS Brno č. j. [číslo jednací]).

12. Žádostí ze dne 12. 8. 2020, došlou žalovanému téhož dne, uplatnil žalobce z důvodů následně uvedených v podané žalobě u žalovaného požadavek na zaplacení částky 99 000 Kč jako přiměřeného zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu z titulu nepřiměřené délky posuzovaného řízení. Žalovaný žádost vyřídil stanoviskem ze dne 28. 4. 2021, kterým z důvodů následně uvedených ve vyjádření k žalobě nárok jako nedůvodný odmítl (zjištěno ze žádosti, potvrzení přijetí, stanoviska).

13. Takto zjištěný skutkový stav soud posoudil dle následujících ustanovení právních předpisů:

14. Dle § 5 zákona 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, nebo nesprávným úředním postupem.

15. Dle §§ 14, 15 OdpŠk se nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

16. Žalobce splnil podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem, představovanou předběžným uplatněním nároku u příslušného orgánu.

17. Dle § 13 OdpŠk odpovídá stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

18. Dle § 31a OdpŠk se bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

19. Posuzované řízení bylo zahájeno podáním návrhu na nařízení a provedení exekuce dne 11. 12. 2014 a bylo skončeno právní mocí PÚNE dne 5. 6. 2020. Řízení tedy trvalo celkem 5 let a téměř 6 měsíců, resp. téměř 66 měsíců.

20. Pokud jde o jednotlivá kritéria pro posuzování délky řízení, má soud za to, že řízení nebylo po skutkové a právní stránce nijak složité. Jednalo se o standardní exekuci bez jakýchkoliv právních komplikací. Povinný měl dostatek majetku zjistitelného na základě běžných lustrací, žádné rozsáhlejší skutkové zjišťování nevyžadovalo ani rozhodování o návrzích na odklad exekuce a o námitkách proti PÚNE. Pokud jde o stránku procesní, složitost nijak zvlášť nezvyšovala skutečnost, že byly spojeny tři exekuce ke společnému řízení. Po zadministrování vlastního nařízení a zahájení provádění exekuce, tj. podání žádosti o pověření a nařízení, vydání pověření a vydání vyrozumění o zahájení a výzvy k dobrovolnému splnění, již druhá a třetí exekuce řízení dále nijak nekomplikovaly, a to i z toho důvodu, že povinný vymáhaná plnění dobrovolně uhradil a žalobce vzal své návrhy zpět, a nebyl tak vydáván ani žádný další exekuční příkaz. Skutečnost, která věc činila komplikovanější po procesní stránce, je počet orgánů zapojených do vyřizování věci a rozhodování a množství jimi prováděných úkonů, vydávaných rozhodnutí. Takto Exekutoři v řízení 3x vyrozumívali o zahájení exekuce a vyzývali k dobrovolnému splnění vymáhaných povinností, vydali 7 exekučních příkazů a 4 PÚNE, posuzovali 2 návrhy na (částečný) odklad exekuce a rozhodovali o částečném zastavení exekuce, MS Brno 3x pověřoval exekutora, rozhodoval 2x o návrhu na (částečný) odklad exekuce a 2x o námitkách proti PÚNE, KS Brno rozhodoval 2x o odvolání proti rozhodnutí o návrhu na (částečný) odklad exekuce. Účastníkům řízení jistě nelze upřít využití opravných prostředků k uplatňování či bránění jejich práv, každé podání opravného prostředku si však vyžádá určitou dobu jak na zadministrování věci před předložením vyšší instanci (zaslání opravného prostředku k vyjádření, vybrání soudního poplatku apod.), tak na vlastní nastudování a projednání věci před orgánem vyšší instance, kterou nelze přičítat státu.

21. Z provedeného dokazování dále vyplynulo, že od 24. 5. 2016, kdy nabylo právní moci usnesení o odkladu, fakticky však již od 15. 10. 2015, kdy Exekutorovi došel návrh na odklad a od kdy nemohl dle § 54 odst. 2 exekučního řádu činit až do vydání rozhodnutí o tomto návrhu žádné úkony směřující k provedení exekuce, do 13. 1. 2020, kdy Exekutorovi došlo částečné zpětvzetí návrhu pro běžné výživné po schválení smíru o zrušení vyživovací povinnosti, tj. po dobu 3 let a 7,5 měsíců, resp. fakticky 4 let a 3 měsíců, bylo provedení exekuce odloženo. S ohledem na níže učiněný závěr o nepřiměřené délce řízení vedeného u MS Brno pod sp. zn. [spisová značka], do jehož skončení bylo provedení exekuce odloženo, však tento odklad exekuce nelze považovat za skutečnost, která by měla být zohledněna v rámci kritéria procesní složitosti posuzovaného řízení.

22. Pokud jde o postup orgánů veřejné moci, má soud na základě učiněných zjištěné za to, že Exekutoři a soudy postupovaly v zásadě plynule a k žádným průtahům v jejich činnosti nedocházelo. Státu lze přičíst k tíži toliko dvě pochybení. Prvním je vyřízení návrhu na (částečný) odklad exekuce, který povinný podal dne 2. 7. 2015 ke KS Brno v rámci doplnění svého odvolání proti zamítnutí prvního návrhu na odklad exekuce. Vyřízení tohoto nového návrhu bylo po rozhodnutí o odvolání zjevně přehlédnuto a rozhodnuto o něm bylo až po upozornění povinného dne 29. 10. 2015, tj. za 3,5 měsíce namísto zákonem stanovených 7 + 15 dnů (§ 54 odst. 7 exekučního řádu). Tato skutečnost však neměla na celkovou dobu řízení žádný vliv, bylo-li by o návrhu rozhodnuto dříve, bylo by provedení exekuce jen o to déle (i formálně správně, nejen fakticky) odloženo. Druhé pochybení pak spočívá ve vydání vadného PÚNE dne 26. 3. 2020, který byl následně pro nepřezkoumatelnost zrušen, a vydání nového PÚNE dne 26. 5. 2020, čímž došlo k prodloužení řízení o dva měsíce. Toto prodloužení však bylo v kontextu celkové doby řízení naprosto marginální.

23. Žalobce k délce posuzovaného řízení žádným způsobem nepřispěl.

24. Pokud jde o hledisko významu předmětu řízení pro poškozeného, v posuzovaném řízení šlo o vymáhání dlužného a běžného výživného, a jednalo se tak o řízení s typově zvýšeným významem pro poškozeného. Ke skutečnostem, které vyplynuly z provedeného dokazování a které dle názoru soudu (podrobně rozvedeného v prvém zrušeném rozsudku) význam předmětu řízení pro žalobce v podstatě nulují, nemohl soud pro procesní pasivitu žalovaného přihlížet. Soud tak hodnotil význam předmětu posuzovaného řízení pro žalobce jako zvýšený. Na uvedeném ničeho nemění, že bylo provedeným dokazováním vyvráceno tvrzení žalobce o tom, že neví, co se s posuzovaným řízením děje, zda již skončilo, anebo stále probíhá. V usnesení Exekutorky ze dne 3. 3. 2020, kterým byla k jeho zpětvzetí částečně zastavována exekuce pro běžné výživné, bylo zcela jasně uvedeno, že„ vzhledem na dosavadní průběh exekuce, tedy, že v průběhu exekuce došlo ze strany povinného k částečným úhradám, dochází tak k úplnému zastavení exekuce“. Žalobce tak nemohl mít žádných pochybností o tom, jaký je stav řízení, na čemž nemohlo nic změnit ani následné vydání PÚNE, který pouze formalizoval již vymožený nárok Exekutorů na náhradu nákladů exekuce.

25. Konečně pokud jde o řízení u MS Brno, sp. zn. [spisová značka], do jehož skončení bylo posuzované řízení přerušeno (provedení exekuce odloženo), dle stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia NSČR sp. zn. Cpjn 206/2010 pro účely posouzení, zda v řízení, které bylo přerušeno nebo ve kterém nebylo možno z jiného důvodu pokračovat, došlo k porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě ve smyslu § 13 odst. 1 věta druhá a třetí OdpŠk, je třeba zkoumat, zda ve vedlejším řízení, které si nečinnost v původním řízení vynutilo, byla věc projednána v přiměřené lhůtě. Pokud tomu tak je, nelze učinit závěr o tom, že by z důvodu jeho nepokračování byla délka původního řízení nepřiměřená. Jestliže však délka vedlejšího řízení přiměřená není, a to z důvodů přičitatelných státu, tj. došlo-li ve smyslu § 13 odst. 1 věta druhá a třetí OdpŠk k porušení práva účastníků vedlejšího řízení na projednání věci v přiměřené lhůtě, promítá se tato skutečnost i do závěru o nepřiměřené délce původního řízení.

26. Řízení u MS Brno, sp. zn. [spisová značka], bylo zahájeno podáním žaloby dne 26. 6. 2015 a bylo skončeno právní mocí usnesení o schválení smíru dne 6. 1. 2020. Řízení tedy trvalo celkem 4 roky a 6,5 měsíců, resp. 54,5 měsíců.

27. Řízení nebylo po skutkové, ani právní stránce nijak složité. Z hlediska skutkového bylo zjišťováno pouze to, kdy a z jakého důvodu žalobce ukončil studium a zda a od kdy je žalobce zaměstnán, a to prostřednictvím dotazů na tři subjekty, z hlediska právního se jednalo o zcela standardní řízení o zrušení vyživovací povinnosti. Řízení bylo jen komplikovanější po stránce procesní, když mezi účastníky po dobu cca 1 roku a 3 měsíců (od 2. 7. 2018, kdy nabylo právní moci usnesení o nařízení prvního setkání s mediátorem, do 25. 9. 2019, kdy došlo soudu vyrozumění mediátora o nedosažení dohody) probíhala jednání o mimosoudním vyřešení věci, nejprve na základě soudem nařízeno prvního setkání s mediátorem, následně v rámci zahájené mediace.

28. Pokud jde o postup orgánů veřejné moci, je nutno konstatovat, že v činnosti soudu došlo k několika obdobím nečinnosti, které je nutno přičíst státu. Dne 13. 1. 2016 bylo povinnému přeposláno vyjádření žalobce a až dne 9. 8. 2016, tj. za 7 měsíců, bylo nařízeno ústní jednání na den 6. 10. 2016. Dne 4. 1. 2017 došlo soudu vyjádření povinného k návrhu smíru, dne 27. 1. 2017 byl spis založen na lhůtu 3 měsíců z důvodu změny v obsazení senátu, dne 1. 7. 2017 byl spis přidělen novému soudci a až dne 8. 11. 2017 byla žalobci adresována výzva, zda s ohledem na návrh smíru žalobou uplatněný nárok uznává. V řízení tak po dobu 11 měsíců nebyl učiněn žádný úkon. Dne 21. 11. 2017 sdělil žalobce, že nárok neuznává, a až dne 28. 6. 2018, tj. za 7 měsíců, bylo nařízeno první setkání s mediátorem.

29. Žalobce k délce předmětného řízení též dílčím způsobem přispěl, když dne 3. 8. 2015 žádal o poskytnutí prostoru k mimosoudní dohodě a k žalobě se vyjádřil až dne 9. 12. 2015, čímž došlo k prodloužení řízení o 4 měsíce.

30. Pokud jde o hledisko významu předmětu řízení pro poškozeného, platí zde to samé, co bylo uvedeno shora u řízení posuzovaného. Řízení se týkalo vyživovací povinnosti a ke skutečnostem, které význam tohoto řízení pro žalobce podstatně snižují, které vyplynuly z provedeného dokazování, soud pro procesní pasivitu žalovaného přihlížet nemohl. Význam předmětu řízení pro žalobce je tak nutno hodnotit jako zvýšený.

31. Na základě takto popsaných skutečností pak nelze, než dojít k závěru, že řízení u MS Brno, sp. zn. [spisová značka], bylo nepřiměřeně dlouhé, a že v něm tedy došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk. Ke stejnému závěru ostatně dospěly soudy obou stupňů v řízení vedeném u MS Brno pod sp. zn. [spisová značka].

32. Závěr o nepřiměřené délce řízení u MS Brno, sp. zn. [spisová značka], je pak nutno přenést do posouzení přiměřenosti délky posuzovaného řízení, a to tak, že dobu, po kterou bylo skončení tohoto řízení vyčkáváno (výkon exekuce byl odložen), nelze považovat za skutečnost zvyšující procesní složitost posuzovaného řízení, ale je ji naopak nutno přičíst k tíži státu.

33. Na základě všech popsaných hledisek, která lze (postup Exekutorů a soudů v posuzovaným, kterým však nelze téměř nic vytknout, zejména však ale vyčkávání skončení řízení zatíženého nesprávným úředním postupem) či nelze (mírná procesní složitost řízení daná vícečetným rozhodováním Exekutorů či soudů) přičítat státu, a s přihlédnutím ke zvýšenému významu předmětu řízení pro žalobce dospěl soud k závěru, že celkovou dobu řízení v délce 5 let a 6 měsíců nelze považovat za dobu přiměřenou, a že tedy došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk.

34. Uvedený nesprávný úřední postup pak byl způsobilý vyvolat na straně žalobce nemajetkovou újmu, kdy vznik takové újmy představované stavem nejistoty, do níž byl poškozený v důsledku nepřiměřeně dlouze vedeného řízení uveden a v níž byl tak udržován, se předpokládá (viz např. usnesení NSČR sp. zn. 30 Cdo 3007/2010). Žádné skutečnosti, které by uvedenou domněnku měly vyvrátit, žalovaný v řízení neuvedl.

35. Soud pak má za to, že za předmětnou nemajetkovou újmu je namístě poskytnout zadostiučinění v penězích, když pouhé konstatování porušení práva se s ohledem zejména na celkovou dobu řízení a trvání stavu nejistoty a zvýšený význam pro žalobce nejeví jako přiměřené a dostačující. Při stanovení výše tohoto zadostiučinění soud vyšel ze stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia NSČR sp. zn. Cpjn 206/2010. Dle názoru soudu je možné při stanovení základní částky vyjít z částky na spodní hranici rozpětí uvedeného v odkazovaném stanovisku, když délka posuzovaného řízení byla nepřiměřená, nikoliv však extrémní. Za přiměřenou tak soud považoval částku 15 000 Kč za rok řízení, resp. částku 1 250 Kč za 1 měsíc řízení, redukovanou na ½ za první dva roky trvání řízení. Uvedeným způsobem stanovenou základní částku odškodnění pak soud modifikoval dle jednotlivých kritérií upravených v § 31a odst. 3 OdpŠk, pro které lze základní částku zvýšit či snížit.

36. Z hlediska popsané (mírné procesní) složitosti věci soud základní částku nijak nemodifikoval, když uvedená skutečnost byla dle jeho názoru již dostatečně zohledněna ve snížení základní částky na polovinu za první dva roky řízení. Popsaný postup orgánů státu v posuzovaném řízení se primárně odrazil již v závěru o nepřiměřenosti délky posuzovaného řízení jako takového, kdy je pak poskytováno zadostiučinění za celou dobu trvání řízení, nikoliv jen za dobu, o kterou z důvodů přičitatelných státu došlo k prodloužení řízení. Takovéto zohlednění postupu orgánů státu považoval soud za dostatečné. Z důvodu postupu žalobce soud rovněž neshledal důvody pro modifikaci základní částky. Pokud pak jde o kritérium významu řízení, zohlednil soud shora popsaný zvýšený význam řízení pro žalobce zvýšením základní částky o 10 %.

37. Soud tedy uzavřel, že by základní částka odškodnění měla být zvýšena o 10 %. Na základě takového závěru pak soud považoval za důvodný požadavek na poskytnutí zadostiučinění ve výši 74 250 Kč vypočtený následovně: 66 (měsíců řízení) x 1 250 Kč (za 1 měsíc řízení) – 12 x 1 250 Kč (modifikace na ½ za první dva roky řízení) = 67 500 Kč x 1,1 (zvýšení o 10 %). Jelikož žalobce na odškodnění nemajetkové újmy dosud ničeho neobdržel, shledal soud jeho žalobu důvodnou do částky 74 250 Kč, do které jí vyhověl, a ve zbylém požadavku na zaplacení částky 24 750 Kč ji jako nedůvodnou zamítl.

38. Pokud jde o požadované příslušenství, žalovaný se nezaplacením předmětné částky do dne splatnosti dostal do prodlení, a vznikla mu tak povinnost platit vedle jistiny též úroky z prodlení, a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaný se dostal do prodlení uplynutím 6 měsíců od uplatnění nároku, kdy dle § 15 odst. 1 OdpŠk přizná-li ústřední orgán náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku. S ohledem na znění citovaného ustanovení stojí soudní judikatura na konstantním závěru, že stát se ocitá v prodlení s náhradou škody způsobené nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím teprve marným uplynutím šestiměsíční lhůty určené k předběžnému projednání nároku, jež začíná běžet ode dne uplatnění nároku poškozeným u příslušného úřadu. Teprve ode dne následujícího po uplynutí této lhůty jej stíhá povinnost zaplatit úrok z prodlení, kdy uplatněním je okamžik doručení žádosti žalobce o náhradu škody (újmy) žalovanému. Žádost žalobce byla doručena žalovanému dne 12. 8. 2020 a lhůta 6 měsíců skončila dne 12. 2. 2021. Soud tak považoval požadavek žalobce na zaplacení úroku z prodlení od 13. 2. 2021 za důvodný, a požadované právo na zaplacení úroku z prodlení od tohoto data tedy žalobci přiznal.

39. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř., když s ohledem na výsledek řízení, kdy žalobce dosáhl satisfakce uložením povinnosti žalovanému nahradit mu nemateriální újmu, lze na něho ve smyslu zásad úspěchu ve věci pohlížet obdobně, jako by byl plně úspěšný, byť mu nebylo přiznáno jím požadované plnění v plné výši (viz např. usnesení NSČR sp. zn. 30 Cdo 2707/2013). Žalobci, který byl v řízení právně zastoupen, přiznal soud náhradu nákladů řízení v celkové výši 19 701 Kč, která je tvořena - zaplaceným soudním poplatkem dle položky č. 8a Sazebníku soudních poplatků ve výši 2 000 Kč, - 4x odměnou právního zástupce žalobce za čtyři úkony právní služby (převzetí zastoupení, sepis žaloby, sepis odvolání dne 6. 2. 2022, účast na jednání soudu dne 15. 6. 2022) dle § 7 bodu 5. advokátního tarifu v celkové výši 12 400 Kč (4x 3 100 Kč), když za tarifní hodnotu byla dle § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu vzata částka 50 000 Kč, - paušální náhradou hotových výdajů právního zástupce žalobce za čtyři úkony právní služby dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu v celkové výši 1 200 Kč (4x 300 Kč), - náhradou cestovného za cestu vozidlem ze sídla právního zástupce do sídla soudu a zpět dne 15. 6. 2022, tj. za 412 km (dle [webová adresa]) při kombinované spotřebě 6 litrů nafty /100 km, dle § 156 a násl. zákoníku práce a vyhlášky č. 116/2022 Sb. ve výši 3 101 Kč, - náhradou za promeškaný čas při cestě vozidlem ze sídla právního zástupce do sídla soudu a zpět dne 15. 6. 2022 včetně času na zaparkování apod., tj. za 10x ½hod. (jedna cesta vozidlem trvá dle [webová adresa] 1 hodinu a 53 minut) po 100 Kč dle § 14 advokátního tarifu v celkové výši 1 000 Kč (10x z 100 Kč). Zástupce žalobce není plátcem DPH.

40. Náklady na další provedený úkon právní služby (sepis doplnění žaloby ze dne 14. 4. 2021) soud nepovažoval za účelně vynaložené. Tento úkon byl proveden pouze za účelem odstranění nedostatků skutkových tvrzení, úplné vylíčení skutkových okolností a označení důkazů k prokázání takových tvrzení je přitom povinností žalobce již při podání žaloby. Náhradu odměny za zastupování a paušální náhradu hotových výdajů právního zástupce za tento úkon tak soud žalobci nepřiznal.

41. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 částí věty za středníkem o. s. ř., když soudu je z jeho činnosti známo, že uvedená lhůta odpovídá technickoorganizačním podmínkám čerpání peněžních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se organizační složka státu vystupující v řízení za žalovaného řídí.