11 C 188/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Trepkou ve věci žalobců: a) Jméno žalobce A, narozený dne Datum narození žalobce A bytem Adresa žalobce A Anonymizováno b) Jméno žalobce B, narozený dne Datum narození žalobce B bytem Adresa žalobce A Anonymizováno oba zastoupení advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta Anonymizováno proti žalované: Česká republika – Ministerstvo spravedlnosti, IČO 00025429 sídlem Vyšehradská 427/16, 128 10 Praha 2 jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových sídlem Rašínovo nábřeží 390/42, 128 00 Praha 2 o zaplacení 2x 65 736 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci a) částku 23 133 Kč, a to do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které žalobce a) požadoval zaplacení částky 42 603 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 65 736 Kč od 9. 1. 2026 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni b) částku 23 133 Kč, a to do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žaloba se v části, ve které žalobkyně b) požadovala zaplacení částky 42 603 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 65 736 Kč od 9. 1. 2026 do zaplacení, zamítá.

V. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci a) na náhradě nákladů řízení částku 14 660 Kč, a to do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta Jméno advokáta, zástupce žalobců.

VI. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni b) na náhradě nákladů řízení částku 14 660 Kč, a to do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta Jméno advokáta, zástupce žalobců.

1. Žalobci se žalobou došlou soudu dne 9. 9. 2025 domáhali na žalované zaplacení každý částky 65 736 Kč s příslušenstvím z titulu zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného u adresa (dále jen „soud A“) pod sp. zn. sp. zn. (dále též jako „posuzované řízení“).

2. Žalobci uvedli, že dne 12. 7. 2018 zahájili posuzované řízení, jehož předmětem bylo zaplacení částky 2 000 000 Kč s příslušenstvím. Řízení bylo skončeno usnesením Nejvyššího soudu (dále jen „NS“) č. j. 30 Cdo 2537/2024-291, které bylo právnímu zástupci žalobců doručeno dne 7. 5. 2025. Posuzované řízení tedy trvalo 6 let, 9 měsíců a 27 dnů. Dle přesvědčení žalobců byla uvedená délka řízení zjevně nepřiměřená projednávané věci a byla důsledkem nesprávného úředního postupu, v důsledku kterého žalobcům vznikla nemajetková újma. Za takto vzniklou nemajetkovou újmu požadovali žalobci poskytnout zadostiučinění v penězích, a to každý částkou 128 736 Kč. Vzhledem k tomu, že posuzované řízení bylo vedeno mj. o náhradu újmy vzniklé v důsledku nepřiměřené délky jiného správního řízení, vyšli žalobci ze základní částky ve výši 17 000 Kč za rok řízení (resp. 1 417 Kč za měsíc), snížené na polovinu za první 2 roky řízení, když právě řízení o náhradu újmy jsou judikaturou privilegována v tom smyslu, že průtahy a nekoncentrovaný postup v nich jsou považovány za zvlášť závažné. Takto určená základní částka by pak dle žalobců měla být navýšena o 30 % z důvodu postupu rozhodujících soudů, když zejména v období od října 2018 do května 2020 (tj. cca 19 měsíců) se v posuzovaném řízení „nic nestalo“, přičemž po vzájemných vyjádřeních procesních stran v červnu až září 2020 se až do konce března 2021 čekalo na nařízení jednání, která bylo navíc nařízeno až na září 2021 (tj. cca další 1 rok průtahů). Také v lednu 2022 bylo jednání nařizováno až na konec června 2022. Celkový poměr průtahů a nekoncentrovaného postupu vůči celkové délce posuzovaného řízení činí cca 40 %.

3. Takto formulovaný nárok žalobci uplatnili dne 8. 7. 2025 u žalované, která každému ze žalobců přiznala část zadostiučinění ve výši 63 000 Kč. Žalobci s výpočtem žalované a s jejími souvisejícími skutkovými tvrzeními nesouhlasí, proto se zbývající částky zadostiučinění domáhají soudní cestou.

4. Podanou žalobou tak každý ze žalobců domáhal zaplacení částky 65 736 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně od 9. 1. 2026 do zaplacení.

5. Žalovaná žalobou uplatněné nároky neuznala a navrhla zamítnutí žaloby. Žalovaná potvrdila, že u ní žalobci uplatnili dne 8. 7. 2025 předmětné nároky na přiznání zadostiučinění za nemajetkovou újmu. Žalovaná žádost vyřídila stanoviskem ze dne 4. 9. 2025, ve kterém každému ze žalobců poskytla zadostiučinění v penězích ve výši 63 000 Kč. K věci samé pak žalovaná uvedla, že posuzované řízení bylo zahájeno v červenci 2018. V září 2021 proběhlo první jednání ve věci, které bylo odročeno na neurčito za účelem připojení spisů. Ve věci proběhlo další jednání v červnu 2022. V říjnu 2022 obvodní soud rozhodl rozsudkem, kterým uložil povinnost žalované č. 2 zaplatit každému žalobci 111 329,60 Kč. Proti rozsudku podala odvolání jak žalovaná č. 2, tak žalobci. V květnu 2023 odvolací soud rozsudek částečně zrušil a vrátil a částečně potvrdil. V listopadu 2023 obvodní soud žalobu zamítl, proti čemuž se žalobci odvolali. V březnu 2024 městský soud rozsudek ve výroku I, II a III potvrdil. Rozsudek nabyl právní moci dne 17. 4. 2024. V červnu 2024 podali žalobci dovolání. Věc byla předložena NS v září 2024 a v březnu 2025 NS dovolání žalobců odmítl. Usnesení nabylo právní moci dne 7. 5. 2025. Žalobci dále podali ústavní stížnost, kterou Ústavní soud v červenci 2025 odmítl. Posuzované řízení tedy trvalo (zahrne-li se též dovolací řízení a řízení u Ústavního soudu) od července 2018 do července 2025, tj. 7 let. V posuzovaném řízení byl shledán průtah v délce 1 roku a 6 měsíců a nekoncentrovaný postup soudu prvního stupně. Ve věci rozhodoval soud prvého stupně dvakrát, soud druhého stupně rovněž dvakrát, NS a Ústavní soud každý jedenkrát. Řízení bylo po stránce skutkové i stránce právní do určité míry složité. Ve věci byly provedeny listinné důkazy a vyslechnuti svědci. Význam řízení pro žalobce byl shledán jako běžný. Žalobci podali žalobu o zaplacení 2 160 000 Kč představující nemajetkovou újmu. Žalobci mají ve svém společném jmění pozemky, součástí jednoho pozemku je stavba. V bezprostřední blízkosti pozemků byla realizována stavba Anonymizováno Anonymizováno, jehož stavba byla zahájena na základě vydání rozhodnutí ve zkráceném stavebním řízení. V dotčené stavbě žalobci trvalé bydliště neměli. Žaloba byla v plném rozsahu zamítnuta. S ohledem na uvedené žalovaná při mimosoudním projednání uplatněného nároku dospěla k závěru, že délku posuzovaného řízení je třeba hodnotit jako nepřiměřenou a že žalobcům vznikla nemajetková újma, za kterou jim náleží zadostiučinění v penězích. Při stanovení výše zadostiučinění žalovaná vyšla ze základní částky 15 000 Kč za jeden rok řízení, resp. 1 250 Kč za měsíc řízení, snížené na polovinu za prvé dva roky řízení, kterou pak snížila celkem o 30 %, a to o 5 % z důvodu složitosti věci, o 20 % z důvodu počtu stupňů soudní soustavy, které věc řešily, a o 5 % pro sdílenost újmy na straně žalobců, přičemž byly zvažovány důvody jak pro snížení, tak pro zvýšení základní částky 6. Žalobci k obraně žalované namítli, že přestože žalovaná výslovně uvádí, že měla údajně zvažovat důvody pro snížení i pro zvýšení základní částky, zjevně tomu tak nebylo. Žalovaná se vůbec nevyjádřila ke kritériu navýšení náhrady z důvodu postupu orgánů veřejné moci. Z obsahu spisu je přitom zjevné, že průtahy a nekoncentrovaný postup zejména prvostupňového soudu v posuzovaném řízení představovaly cca 40 % celkové délky řízení. Tyto významné průtahy nelze „zkonzumovat“ závěrem o deklaraci nesprávného úředního postupu, nýbrž je nutno je zohlednit navýšením náhrady. Rovněž kritérium významu řízení pro žalobce nebylo posouzeno správně. Žalobci se v posuzovaném řízen domáhali náhrady újmy v důsledku jiného nesprávného úředního postupu, a to v souvislosti s neoprávněnou stavbou Anonymizováno právnická osoba v bezprostřední blízkosti jejich rodinného domu. Celá tato situace je významně negativně ovlivňovala, ničila pohodu jejich rodinného bydlení zejména světelnými a hlukovým imisemi a v podstatné míře byla zapříčiněna také tím, že orgány státu nedokázaly předmětnou černou stavbu efektivně řešit. Vždyť žalobci se odstranění stavby právnická osoba domáhali již od roku 2010 (kdy do roku 2012 trvalo „pouze“ vyjasnění otázky, jaký orgán je vůbec příslušný pro řešení daného problému – civilní i správní soudy svou příslušnost odmítaly, a musel rozhodnout zvláštní kompetenční senát) a posuzované řízení oprávněně vnímali jako platformu pro „konečně alespoň nějaké zadostiučinění“. A v daném řízení se pak první jednání konalo až po více než 3 letech od podání žaloby. Není ani pravdivé tvrzení žalované, že by žalobci v dotčené stavbě svého rodinného domu neměli mít bydliště. Závěr žalované o standardním významu posuzovaného řízení pro žalobce proto není správný. Pokud jde o složitost řízení, žalovaná duplicitně uplatňuje totéž kritérium, když krátí náhradu z důvodu údajné složitosti řízení a současně z důvodu rozhodování na více stupních soudní soustavy, což by však měl být přímý důsledek eventuální složitosti řízení. Stanovisko žalované navíc není důvodné. Posuzované řízení bylo z hlediska složitosti naprosto standardní; tvrzení, že by v něm byli vyslechnuti svědci, navíc není pravdivé. Každé řízení je přitom nějak složité, k tomuto kritériu nelze přistupovat paušálně a takřka až automaticky, jako činí žalovaná. Odvolání proti prvnímu rozsudku soudu prvého stupně bylo důvodné, a proto nelze související „2 stupně“ přičítat k tíži žalobcům. Řízení před Ústavním soudem navíc bylo prakticky bez vlivu na délku řízení. Relevantní by tedy měly být pouze 3 stupně soustavy, přičemž krácení v rozsahu 20 % je takovému takřka standardnímu průběhu řízení zjevně nepřiměřené. Do celkové délky řízení by pak dle žalobců mělo být započteno rovněž řízení při uplatnění nároku u žalované, a proto žalovaná nesprávně vypočetla délku řízení, a tím i základní částku náhrady. K tomu žalobci dodali, že na tento argument narazili až při studiu judikatury v souvislosti s přípravou tohoto vyjádření, a v jejich původním výpočtu tak nebyla tato část řízení zohledněna. Konečně pokud jde o sdílení újmy, žalobci namítli, že Anonymizováno (dále jen „soud B“) ve svém rozsudku vydaném v posuzovaném řízení při hodnocení přiměřené výše náhrady výslovně odmítl, že by měla být náhrada snižována z titulu údajně sdílené újmy. Žalobci proto nevidí důvod, proč by k ní mělo být přistupováno nyní.

7. Při ústním jednání konaném dne 3. 12. 2025 pak žalobci postavili najisto, že se domáhají zadostiučinění za dobu trvání posuzovaného řízení ode dne předběžného uplatnění tam projednávaného nároku do skončení dovolacího řízení dne 7. 5. 2025. Za dobu řízení o ústavní stížnosti zadostiučinění nepožadují. Změna žaloby (rozšíření odškodňovaného období o dobu trvání předběžného projednání) byla připuštěna usnesením vyhlášeným při ústním jednání konaném dne 3. 12. 2025.

8. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující skutková zjištění:

9. Žalobou došlou soud A dne 13. 7. 2018 se žalobci vůči České republice – Ministerstvu pro místní rozvoj (dále jen „MMR“) domáhali zaplacení částky 2 000 000 Kč jako náhrady újmy, která jim vznikla a vzniká jednak v důsledku výstavby a následného provozu Anonymizováno postaveného v bezprostřední blízkosti jejich nemovitostí v Anonymizováno – Anonymizováno, kdy tato stavba byla zahájena na základě certifikátu č. Anonymizováno vydaného autorizovaným inspektorem tituly před jménem jméno FO, ale následně bylo rozhodnutím Anonymizováno (dále jen „Úřad“) ze dne 10. 3. 2017, č. j. Úřad/č. účtu, ve spojení s rozhodnutím Anonymizováno (dále jen „Úřad A Úřad A“) ze dne 30. 6. 2017, č. j. Úřad A č. účtu, které nabylo právní moci dne 14. 7. 2017, postaveno najisto, že stavebníkovi v důsledku nezákonnosti certifikátu právo provést stavbu nevzniklo, jednak v důsledku porušení povinnosti učinit úkon, resp. vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě, když první úkon žalobců k nápravě závadného stavu byl učiněn již dne 24. 5. 2010 [zahájením řízení u správního soudu (soud B) sp. zn. sp. zn.], dále návrh dle § 142 správního řádu byl podán dne 27. 9. 2012, avšak rozhodnutí Úřad A Úřad A nabylo právní moci až dne 14. 7. 2017. Certifikát žalobci považovali za nezákonné rozhodnutí, event. jeho vydání za nesprávný úřední postup. Újma měla spočívat v podstatném zhoršení kvality užívání nemovitostí žalobců. Nárok na náhradu újmy žalobci předběžně uplatnili u MMR, zákonná lhůta pro vyřízení žádosti však marně uplynula dne 12. 7. 2018. Podáním došlým soudu dne 25. 7. 2018 žalobci svou žalobu doplnili a rozšířili tak, že požadovali, aby jim byla částka 2 000 000 Kč zaplacena společně a nerozdílně, a to spolu s úrokem z prodlení ve výši 9 % do 13. 7. 2018 do zaplacení. K výzvě soudu odeslané dne 2. 8. 2018 zaplatili žalobci dne 9. 8. 2018 soudní poplatek za žalobu. Dne 21. 8. 2018 byla žaloba včetně doplnění zaslána MMR spolu s výzvou k vyjádření ve lhůtě 30 dnů. Vyjádření MMR došlo soudu dne 19. 9. 2018. MMR předně namítlo neurčitost žaloby, ze které není patrno, jakou částku žalobci požadují za újmu z titulu vydání certifikátu a jakou částku za újmu z titulu délky řízení, resp. průtahů, které ani nijak nespecifikují. Dále MMR namítlo, že certifikát není rozhodnutím ani jiným úkonem správního orgánu, ale plněním dle soukromoprávní smlouvy, tudíž stát za újmu způsobenou jeho vydáním neodpovídá. Dále MMR popsalo anabázi rozhodování v řízení dle § 142 správního řádu, kdy žalobci uváděná rozhodnutí Úřad a Úřad A Úřad A (která byla dále napadena žalobami ve správním soudnictví) byla vydána až poté, co předchozí zamítavá rozhodnutí byla zrušena soudem ve správním soudnictví. Dle MMR řízení dle § 142 správního řádu nespadá pod čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“), a stát tak neodpovídá za nepřiměřenou délku řízení jako celku, ale jen za jednotlivé průtahy. MMR uznalo, že k dílčím průtahům v řízení došlo, avšak sporovalo tvrzení žalobců o vzniku újmy, kdy mj. namítalo, že žalobci neměli v nemovitostech dotčených stavbou Anonymizováno evidován trvalý pobyt a nebydleli v nich. Vyjádření bylo dne 1. 10. 2018 zasláno žalobcům. Dne 24. 10. 2018 byl spis předložen soudci k nařízení ústního jednání. Dne 18. 1. 2019 byl spis bez dalšího založen na lhůtu 3 měsíce. Dne 8. 5. 2019 byl dán pokyn ke zjištění, zda jsou u jiného spisu soud A sp. zn. sp. zn. připojeny správní spisy, po zprávě rejstříkové vedoucí ze dne 20. 5. 2019, že spis je u soudkyně, ale v poznámkách nic uvedeno není, byl spis dne 28. 5. 2019 bez dalšího založen na lhůtu 1 měsíc. Dne 3. 10. 2019 byl dán znovu pokyn ke zjištění, zda jsou u spisu sp. zn. připojeny správní spisy, dne 6. 11. 2019 bylo sděleno, že jsou připojeny dva spisy Úřad. Opatřením předsedy soud A ze dne 2. 1. 2010 byla věc přidělena jinému soudci. K pokynu ze dne 23. 3. 2020 byl spis dne 31. 3. 2020 předložen asistentce soudce jednak k odstranění vad žaloby, jednak k zaslání žaloby k vyjádření České republice – Ministerstvu financí (dále jen „MF“). Usneseními ze dne 8. 4. 2020, vypravenými však až dne 6. 5. 2020, byli žalobci vyzváni, aby ve lhůtě 15 dnů odstranili vady žaloby tak, aby konkretizovali, k jakým průtahům mělo dojít v namítaném řízení, a aby uvedli, jakou náhradu požadují z titulu průtahů a jakou z titulu nezákonnosti certifikátu, a MF bylo vyzváno k vyjádření k žalobě ve lhůtě 15 dnů. MF podáním došlým soudu dne 7. 5. 2020 žádalo o prodloužení lhůty pro vyjádření o 60 dnů, tj. do 21. 7. 2020. Doplnění žalobců došlo soudu dne 1. 6. 2020. Žalobci uvedli, že se domáhají zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou celého řízení, nikoliv jen průtahy. K délce řízení pak doplnili, že proti rozhodnutí Úřad A Úřad A byla podána žaloba ve správním soudnictví [řízení vedeno u Anonymizováno (dále jen „soud B“) pod sp. zn. sp. zn.] a aktuálně probíhá u Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) řízení o kasační stížnosti, řízení tak již trvá 7 let. Svůj žalobní požadavek pak žalobci upravili tak, že za újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení požadoval každý ze žalobců částku 240 000 Kč s příslušenstvím a za újmu způsobenou nezákonností certifikátu požadoval každý ze žalobců částku 760 000 Kč s příslušenstvím. Vyjádření MF došlo soudu dne 25. 6. 2020. MF předně namítlo, že není příslušnou organizační složkou, která by měla v řízení jednat za stát, a to ve vztahu ani k jednomu ze žalobou uplatněných nároků (ve vztahu k újmě způsobené vydáním certifikátu a k újmě způsobené délkou správního řízení je jí MMR, ve vztahu k újmě způsobené délkou navazujícího soudního řízení je jí Ministerstvo spravedlnosti). Ve vztahu k certifikátu pak MF stejně jako MMR namítlo, že jeho vydání není úředním postupem, a stát za újmu jím způsobenou neodpovídá. Ve vztahu k újmě z nepřiměřené délky řízení MF stejně jako MMR namítlo, že řízení nespadá pod čl. 6 odst. 1 Úmluvy, správní a navazující soudní řízení tak netvoří jeden celek a odpovědnost by mohla být dána jen za jednotlivé průtahy (z toho pak plyne i příslušnost jednotlivých rezortních složek k jednání za stát). Přes uvedený názor se pak MF vyjádřilo i požadované náhradě, kdy mj. namítalo, že újma plynoucí z nepřiměřené délky řízení musela být žalobci, kteří podali návrh na zahájení řízení s dalšími 15 žadateli, do určité míry sdílena. Dne 13. 8. 2020 byl spis předložen soudci k posouzení, která organizační složka má v řízení za stát jednat. K pokynu ze dne 25. 8. 2020, bylo dne 31. 8. 2020 zasláno vyjádření MF žalobcům a MMR jako žalované č. 1 a doplnění žalobců MMR jako žalované č. 1 a MF jako žalované č.

2. Dne 4. 9. 2020 bylo žádáno zapůjčení spisu soud B (sp. zn.) a spisu Úřad. Úřad sdělil dne 7. 9. 2020, že spis se nachází u NSS, kde pod sp. zn. 4 As 431/2019 probíhá řízení o kasační stížnosti. Dne 23. 9. 2020 došel soudu vyžádaný spis soud B. Dne 25. 9. 2020 došla soudu replika žalobců k vyjádření MF. Dne 4. 1. 2021 byla věc přidělena jinému soudci. Dne 25. 1. 2021 bylo vyjádření žalobců zasláno MMR a MF. Dne 21. 3. 2021 bylo nařízeno ústní jednání na den 9. 9. 2021. Při ústním jednání konaném dne 9. 9. 2021 žalobci rozšířili svůj požadavek na zadostiučinění za újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení o dalších 80 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 9. 9. 2021 do zaplacení pro každého ze žalobců. Všechny doposud provedené změny žaloby byly připuštěny. Bylo zahájeno projednání věci. MMR upozornilo, že u soud A probíhalo též obdobné řízení sp. zn. sp. zn. (věc manželů jméno FO, sousedů žalobců), ve kterém již rozhodovaly soud B i NS, kdy oba potvrdily názor soud A, že certifikát nemá veřejnoprávní povahu. MMR a MF pak navrhovaly, že by skutková zjištění stran průběhu řízení, stran kterého je namítána nepřiměřená délka, mohla být převzata z věci sp. zn.. Žalobci k tomu žádali o poskytnutí lhůty 30 dnů, ve které by se seznámili se závěry z věci sp. zn. a uvedli, zda na tam učiněná skutková zjištění stran průběhu řízení odkazují. Bylo provedeno několik listinných důkazů a jednání bylo za účelem vyžádání spisů týkajících se posuzovaného řízení dle § 142 správního řádu (na provedení důkazu spisem soud B sp. zn. sp. zn. účastníci netrvali) odročeno na neurčito. Dne 13. 9. 2021 byly vyžádány spisy Úřad, Úřad A Úřad A, soud B a NSS. Úřad A Úřad A sdělil dne 13. 9. 2021, že spis se nachází u NSS u řízení o kasační stížnosti. NSS sdělil dne 16. 9. 2021, že spis bude zapůjčen až po rozhodnutí o kasační stížnosti. Úřad dne 21. 9. 2021 a soud B dne 27. 9. 2021 též sdělily, že spisy se nacházejí u NSS u řízení o kasační stížnosti. Dne 23. 9. 2021 byl spis založen na lhůtu do 30. 11. 2021. Dne 8. 10. 2021 došlo soudu sdělení žalobců, že skutečnosti uvedené v odst. 5 až 8 odůvodnění rozsudku soud A č. j. sp. zn.-84 činí nespornými. Vyjádření bylo dne 13. 10. 2021 zasláno MMR a MF a spis byl vrácen na lhůtu do 30. 11. 2021. Na základě telefonické žádosti ze dne 9. 12. 2021 byly dne 17. 12. 2021 soudu krátkodobě zapůjčeny žádané spisy (správní i soudní) z NSS. Dne 12. 1. 2022 bylo nařízeno ústní jednání na den 23. 6. 2022 a byl dán pokyn k ofocení zapůjčených spisů. Dne 24. 1. 2022 byly spisy vráceny NSS. Při ústním jednání konaném dne 23. 6. 2022 byl proveden důkaz obsahem dříve vyžádaných spisů. Žalobci navrhovali provedení svého účastnického výslechu a dále svědecký výslech tituly za jménem jméno FO, to vše k tvrzením o vzniklé újmě. Všichni účastníci pak navrhovali vyčkat rozhodnutí o ústavní stížnosti podané v řízení sp. zn. sp. zn., které by dle přesvědčení účastníků mělo být vydáno v brzké době. Jednání pak bylo za účelem přednesu závěrečných návrhů a vyčíslení nákladů řízení odročeno na den 13. 10. 2022 (na podzimní termín bylo jednání odročeno na žádost účastníků, kteří chtěli vyčkat rozhodnutí Ústavního soudu ve věci sp. zn.). Při ústním jednání konaném dne 13. 10. 2022 byl po přednesu závěrečných návrhů vyhlášen rozsudek, kterým bylo MF uloženo zaplatit každému ze žalobců částku 111 329,60 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 83 944 Kč od 13. 7. 2018 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 27 385,60 Kč od 10. 3. 2022 (výrok III a IV), ve zbytku byla žaloba zamítnuta (výrok I, II), žalobcům bylo uloženo zaplatit MMR na náhradě nákladů řízení částku 2 100 Kč (výrok V) a MF bylo uloženo zaplatit žalobcům na náhradě nákladů řízení částku 33 630,28 Kč (výrok VI). Soud vyšel ze zjištění, že žalobci předmětné nároky uplatnili u MMR dne 12. 1. 2018. Stran újmy způsobené vydáním certifikátu soud vyšel ze závěrů rozsudku NS vydaného ve věci sp. zn., dle kterého nemá certifikát veřejnoprávní povahu, a uzavřel, že stran tohoto nároku absentuje naplnění již první podmínky odpovědnosti státu, tj. existence nesprávného úředního postupu či nezákonného rozhodnutí. Dodal pak, že odpovědnost by nebyla dána ani, kdyby certifikát veřejnoprávní povahu měl. Věc by nešlo posuzovat jako odpovědnost z titulu nesprávného úředního postupu, když certifikát je výsledkem rozhodování o právech stavebníka, a současně certifikát není nezákonným rozhodnutím, když rozhodnutími Úřad a Úřad A Úřad A bylo pravomocně deklarováno, že stavebníkovi právo stavby na základě certifikátu nikdy nevzniklo, a certifikát tak nebyl způsobilý přivodit komukoliv škodu. Částečně důvodným pak soud shledal požadavek na poskytnutí zadostiučinění za újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení dle § 142 správního řádu, které považoval za řízení spadající pod čl. 6 odst. 1 Úmluvy, a posuzoval tak přiměřenost délky řízení jako celku. Na tomto nároku soud přiznal každému ze žalobců shora uvedenou částku 111 329,60 Kč s příslušenstvím. Písemné vyhotovení rozsudku bylo vypraveno dne 9. 11. 2022. Dne 23. 11. 2022 došlo soudu blanketní odvolání MF a dne 24. 11. 2022 došlo soudu blanketní odvolání žalobců, obě odvolání bylo přislíbeno odůvodnit ve lhůtě15 dnů. Odůvodnění odvolání MF, ve kterém mj. znovu opakovalo svůj požadavek na snížení případně přiznaného zadostiučinění z důvodu sdílení újmy s dalšími 15 navrhovateli, došlo soudu dne 8. 12. 2022. Usnesením ze dne 12. 12. 2022, vypraveným dne 13. 12. 2022, byli žalobci vyzváni k odstranění vad svého odvolání ve lhůtě 10 dnů. Odůvodnění odvolání žalobců došlo soudu dne 27. 12. 2022. Dne 11. 1. 2023 měla být odvolání zaslána účastníkům vzájemně k vyjádření ve lhůtě 10 dnů, avšak fakticky bylo zasláno jen odvolání MF žalobcům a odvolání MF na vědomí MMR. Dne 23. 1. 2023 došlo soudu doplnění odvolání žalobců, ve kterém mj. sdělovali, že věc ústavní stížnosti sp. zn. byla předložena k rozhodnutí plénu Ústavního soudu, a jejich vyjádření k odvolání MF. Dne 31. 1. 2023 bylo odvolání žalobců zasláno MF a MMR k vyjádření ve lhůtě 10 dnů. Dne 9. 2. 2023 došlo soudu vyjádření MF, dne 10. 2. 2023 došlo soudu vyjádření MMR. Dne 23. 2. 2023 byl spis s odvoláními předložen soud B, který dne 24. 2. 2023 nařídil odvolací ústní jednání na den 17. 5. 2023. Dne 19. 4. 2023 žalobci své odvolání doplnili s odkazem na nález Ústavního soudu ze dne 14. 3. 2023, sp. zn. Pl. ÚS 40/22, kterým byly pro rozpor s ústavním pořádkem zrušeny rozsudky NS, soud B adresa soud A v částech týkajících se náhrady újmy způsobené vydáním certifikátu. Při ústním jednání konaném dne 17. 5. 2023 byla odvolání projednána a byl vyhlášen rozsudek, kterým byl napadený rozsudek v zamítavém výroku I a II do částek 2x 760 000 Kč s příslušenstvím zrušen a v tomto rozsahu byla věc vrácena soudu prvého stupně k dalšímu řízení (výrok I a II), v zamítavém výroku I a II částečně změněn tak, že každému ze žalobců byla přiznáno právo na zaplacení ještě částky 8 670,40 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z této částky od 13. 7. 2018 do zaplacení a rovněž úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 27 385,60 Kč od 13. 7. 2018 do 9. 3. 2022, a ve zbytku potvrzen (výrok III a IV), ve vyhovujícím výroku III a IV částečně změněn tak, že byla žaloba v požadavku na zaplacení úroku z prodlení ve výši 2,75 % ročně z částky 27 385,60 Kč od 10. 3. 2022 do zaplacení každému ze žalobců zamítnuta, a ve zbytku potvrzen (výrok V) a v nákladovém výroku V a VI zrušen a v tomto rozsahu byla věc vrácena soudu prvého stupně k dalšímu řízení. Pokud jde o újmu způsobenou vydáním certifikátu, odvolací soud vyšel ze shora uvedeného nálezu Ústavního soudu ve věci sp. zn. s tím, že činnost autorizovaného inženýra při vydávání certifikátu je přeneseným výkonem veřejné moci, a vydání certifikátu by tak mohlo být úředním postupem či veřejnoprávním rozhodnutím, a že věc je nutno rovněž posoudit z hlediska případné nečinnosti stavebního úřadu, který připustil provedení stavby podle certifikátu, který nesplňoval podmínky pro jeho vydání, a proto vydán být neměl. V případě závěru o existenci odpovědnostního titulu pak odvolací soud uložil soudu prvého stupně vyzvat žalobce postupem dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. k doplnění tvrzení stran způsobené újmy a označení důkazů k prokázání takových tvrzení, když z dosavadních tvrzení žalobců není ani zřejmé, zda je požadována náhrada újmy majetkové či nemajetkové. Pokud jde o újmu z titulu nepřiměřené délky řízení, shledal odvolací soud na základě v odůvodnění rozsudku uvedených důvodů nárok důvodný do částky 120 000 Kč s příslušenstvím u každého ze žalobců. Důvod pro modifikaci základní částky zadostiučinění z důvodu tvrzené sdílené újmy odvolací soud neshledal, neboť každý ze žadatelů (myšleno žalobci a další navrhovatelé ve správním řízení) byl vlastníkem jiné nemovitosti v blízkosti stavby Anonymizováno, a každý tak případnou újmu vztahoval sám k sobě a ke své nemovitosti. O sdílení újmy tak nelze hovořit. Spis byl vrácen soud A dne 15. 6. 2023, rozsudek soud B byl dne 26. 6. 2023 vypraven a téhož dne nabyl právní moci. Dne 10. 7. 2023 bylo nařízeno ústní jednání na den 5. 10. 2023. Žalobci byli současně usnesením z téhož dne vyzváni, aby ve lhůtě 15 dnů doplnili tvrzení stran specifikace újmy způsobené jim vydáním certifikátu a označili důkazy k prokázání takových tvrzení. Doplnění žalobců stran vzniklé nemajetkové újmy došlo soudu dne 26. 7. 2023, kdy žalobci současně navrhovali provedení účastnického výslechu žalobce a) a dále dvou svědků. Usnesením ze dne 28. 7. 2023 byli žalobci vyzváni, aby ve lhůtě 15 dnů doplnili svá tvrzení tak, aby bylo zřejmé, v čem má být újma vzniklá z důvodu vydání certifikátu odlišná od již odškodněné újmy z titulu nepřiměřené délky řízení, a označili důkazy k prokázání svých doplněných tvrzení. V podání došlém soudu dne 31. 7. 2023 žalobci navrhli k prokázání tvrzení o vzniku újmy výslech dalších dvou svědků. Reakce žalobců na výzvu ze dne 28. 7. 2023 pak došla soudu dne 14. 8. 2023. Dne 21. 8. 2023 byli k nařízenému ústnímu jednání předvoláni dva ze žalobci navržených svědků. Dne 2. 10. 2023 došlo soudu vyjádření MMR, ve kterém uvádělo, že stavební úřad vydal dne 12. 4. 2022 rozhodnutí o dodatečném povolení stavby předmětného Anonymizováno, a je tak vyloučeno, aby žalobcům v důsledku vydání certifikátu vznikla tvrzená újma; proti novému zamítavému rozhodnutí ve věci sp. zn. nebylo tamními žalobci podáno odvolání. Dne 3. 10. 2023 soud zrušil předvolání svědků. Při ústním jednání konaném dne 5. 10. 2023 byl proveden důkaz rozhodnutím o dodatečném povolení stavby, všechny další důkazní návrhy byly zamítnuty a jednání bylo za účelem přednesu závěrečných návrhů odročeno na den 6. 11. 2023. Při ústním jednání konaném dne 6. 11. 2023 byl po přednesu závěrečných návrhů vyhlášen rozsudek, kterým byla žaloba ve zbylém rozsahu zamítnuta (výrok I a II), žalobcům uloženo zaplatit MMR na náhradě nákladů řízení částku 4 500 Kč (výrok III) a MF uloženo zaplatit žalobcům na náhradě nákladů řízení částku 83 722,98 Kč (výrok IV). Důvodem zamítnutí žaloby byl závěr o přetržení příčinné souvislosti mezi případným pochybením při vydání certifikátu, resp. umožnění vzniku stavby na jeho podkladě, a tvrzenou újmou na straně žalobců v důsledku dodatečného pravomocného povolení předmětné stavby Anonymizováno. Písemné vyhotovení rozsudku bylo vypraveno dne 6. 12. 2023. Usnesením ze dne 5. 12. 2023, vypraveným též dne 6. 12. 2023, byl rozsudek doplněn o výrok V a VI, kterým bylo každému ze žalobců uloženo doplatit soudní poplatek za žalobu ve výši 2 000 Kč, když každý ze žalobců v řízení uplatňoval dva samostatné nároky. Dne 20. 12. 2023 došlo soudu odvolání žalobců proti výroku I, II, III, V a VI rozsudku a proti doplňujícímu usnesení. Odvolání bylo dne 2. 1. 2024 zasláno MMR a MF s výzvou k vyjádření ve lhůtě 10 dnů. Vyjádření MMR došlo soudu dne 17. 1. 2024. Dne 13. 2. 2024 byl spis s odvoláním předložen soud B, který dne 14. 2. 2024 nařídil odvolací ústní jednání na den 20. 3. 2024. Při ústním jednání konaném dne 20. 3. 2024 bylo odvolání projednáno a byl vyhlášen rozsudek, kterým byl napadený rozsudek ve výroku I, II a III potvrzen (výrok I), ve výroku V a VI zrušen (výrok II) a žalobcům bylo uloženo zaplatit MMR na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 600 Kč (výrok III). Ve věci samé se odvolací soud ztotožnil s posouzením soudu prvého stupně, důvodem zrušení výroku o doplacení soudního poplatku bylo, že tato povinnost byla žalobcům uložena v rozporu se zákonem o soudních poplatcích až po uplynutí tří let od vzniku poplatkové povinnosti. Spis byl vrácen soud A dne 9. 4. 2024, rozsudek soud B byl dne 16. 4. 2024 vypraven a dne 17. 4. 2024 nabyl právní moci. Dne 17. 6. 2024 došlo soudu dovolání žalobců. K výzvě soudu odeslané dne 11. 7. 2024 zaplatili žalobci dne 22. 7. 2024 soudní poplatek za dovolání. Dne 8. 8. 2024 bylo dovolání zasláno MMR s výzvou k vyjádření ve lhůtě 10 dnů, vyjádření došlo soudu dne 19. 8. 2024. Dne 6. 9. 2024 byl spis s dovoláním předložen NS, který dovolání usnesením ze dne 25. 3. 2025 pro nepřípustnost odmítl (výrok I) a žalobcům uložil zaplatit MMR na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 300 Kč (výrok II). Spis byl vrácen soud A dne 10. 4. 2025, usnesení NS bylo dne 2. 5. 2025 vypraveno a dne 7. 5. 2025 nabylo právní moci. Dne 24. 7. 2025 došlo soudu usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 7. 2025, kterým byla jako zjevně neopodstatněná odmítnuta ústavní stížnost žalobců proti rozhodnutím soudů všech třech stupňů (zjištěno ze spisu soud A sp. zn. sp. zn.).

10. Žádostí ze dne 8. 7. 2025, došlou žalované téhož dne, uplatnili žalobci u žalované z důvodů následně uvedených v podané žalobě požadavek na zaplacení částek à 128 736 Kč jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu z titulu nepřiměřené délky posuzovaného řízení. Žalovaná žádost vyřídila stanoviskem ze dne 4. 9. 2025, kterým z důvodů následně uvedených ve vyjádření k žalobě přiznala každému ze žalobců zadostiučinění ve výši 63 000 Kč (zjištěno ze žádosti, potvrzení o přijetí, stanoviska).

11. Takto zjištěný skutkový stav soud posoudil dle následujících ustanovení právních předpisů:

12. Dle § 5 zákona 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, nebo nesprávným úředním postupem.

13. Dle §§ 14, 15 OdpŠk se nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

14. Žalobci splnili podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu újmy způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem, představovanou předběžným uplatněním nároku u příslušného orgánu.

15. Dle § 13 OdpŠk odpovídá stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě (odst. 1). Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda (odst. 2).

16. Dle § 31a OdpŠk se bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu (odst. 1). Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo (odst. 2). V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného (odst. 3).

17. Posuzované řízení bylo zahájeno podáním žádosti o náhradu nemajetkové újmy k MMR dne 12. 1. 2018 (k tomu viz rozsudek NS sp. zn. 30 Cdo 1084/2017) a skončilo (v části za kterou žalobci požadují odškodnění) právní mocí usnesení NS o odmítnutí dovolání dne 7. 5. 2025. Řízení tedy trvalo celkem 7 let a téměř (bez 5 dnů) 4 měsíce, resp. téměř 88 měsíců.

18. Pokud jde o jednotlivá kritéria rozhodná pro posuzování délky řízení, má soud na základě učiněných zjištění za to, že řízení nebylo po skutkové stránce nijak zvlášť složité. Většina skutkových okolností rozhodných pro konečné posouzení věci byla mezi účastníky nesporná, ve věci bylo provedeno jen několik listinných důkazů a pro ověření jinak nesporného průběhu tam posuzovaného řízení byl proveden důkaz obsahem příslušných spisů. K nemajetkové újmě žádné dokazování prováděno nebylo a žalobcům je nutno dát za pravdu, že nebyli vyslýcháni žádní svědci. Složitější však řízení bylo po stránce procesní. MF se po žádosti o prodloužení lhůty vyjádřilo k zaslané žalobě až za 1,5 měsíce, přestože mu byla původně stanovena lhůta jen 15 dnů. Ústní jednání konané dne 9. 9. 2021 bylo odročeno na neurčito za účelem vyžádání správních a na ně navazujících soudních spisů, kterými mělo být provedeno dokazování. Zapůjčení spisů pak bylo komplikovanější, když ve věci stále probíhalo řízení o kasační stížnosti u NSS, a spisy tak byly k pořízení kopií zapůjčeny až dne 17. 12. 2021, tj. za 3 měsíce. Při ústním jednání konaném dne 23. 6. 2022 účastníci výslovně žádali odročení až na podzimní termín, když očekávali, že v mezidobí by mohlo být rozhodnuto o ústavní stížnosti podané v obdobné věci sp. zn.. Ústní jednání tak bylo za účelem přednesu závěrečných návrhů a vyčíslení nákladů řízení odročeno až na den 13. 10. 2022, tj. za více než 3,5 měsíců, přestože za obvyklých okolností by postačovala doba max. 1 měsíce. MF své blanketní odvolání proti prvnímu rozsudku podané dne 23. 11. 2022 odůvodnilo až dne 8. 12. 2022, tj. za 15 dnů. K procesní složitosti věci je pak nutno zejména přičíst četnost rozhodování a druh a počet orgánů státu zapojených do rozhodování. Věc vyřizovalo MMR (k zohlednění předběžného projednání jako další instance viz rozsudek NS sp. zn. 30 Cdo 3324/adresa soud A a soud B rozhodovaly ve věci každý 2x a 1x ve věci rozhodoval též NS (rozhodování Ústavního soudu soud nezohledňoval, když za dobu jeho rozhodování žalobci odškodnění nepožadovali). Účastníkům řízení jistě nelze upřít využití opravných prostředků k uplatňování či bránění jejich práv, každé podání opravného prostředku si však vyžádá určitou dobu jak na zadministrování věci před předložením vyšší instanci (zaslání opravného prostředku k vyjádření, vybrání soudního poplatku apod.), tak na vlastní nastudování a projednání věci před orgánem vyšší instance, kterou nelze přičítat státu. Soud pak nesouhlasí s názorem žalobců, že by opakované projednání věci před soudem prvého stupně a soudem odvolacím nemělo být přičteno ke složitosti řízení, ale naopak by mělo být přičteno k tíži státu v rámci kritéria postupu jeho orgánů. První rozsudek nebyl částečně zrušen pro nepřezkoumatelnost či závažnou procesní vadu, anebo že by nebyly respektovány závazný právní názor soudu vyššího stupně formulovaný v dané konkrétní věci či obecně závazné závěry judikatury NS či ÚS, a nejednalo se tak o případ tzv. kvalifikované kasace. Soud prvého stupně naopak předchozí rozhodovací činnost NS respektoval a předmět posuzovaného řízení v části týkající se újmy z titulu vydání certifikátu posoudil stejně jako NS ve skutkově obdobné věci manželů jméno FO. Ke zrušení jeho rozsudku v dané části pak došlo z důvodu zaujetí jiného právního názoru na otázku povahy certifikátu a možné odpovědnosti státu v souvislosti s jeho vydáním ze strany Ústavního soudu. Konečně pak řízení bylo složitější i po stránce právní. V části týkající se zadostiučinění za nemajetkovou újmu z titulu nesprávného úředního postupu v podobě nepřiměřené délky řízení se jednalo o standardní odškodňovací spor, kde jedinou komplikovanější otázkou mohlo být posouzení, zda se v případě správního a na ně navazujícího soudního řízení jedná o řízení spadající pod čl. 6 odst. 1 Úmluvy, a zda tedy má být posuzována přiměřenost obou částí řízení jako jednoho celku, ani posouzení této otázky však soudu žádné větší obtíže nečinilo. Složitější však bylo posouzení odškodnění újmy z titulu vydání certifikátu, kde se právní názor stran existence odpovědnostního titulu formuloval až na úrovni pléna Ústavního soudu (byť se tak dělo v paralelně vedeném řízení).

19. Pokud jde o postup orgánů veřejné moci (soudů), je nutno konstatovat, že řízení bylo zatíženo několika výraznými průtahy, které je nutno přičíst k tíži státu. Dne 24. 10. 2018 byl spis po opatření vyjádření MMR předložen soudci k nařízení ústního jednání, následně byl spis buď bez dalšího lhůtován, anebo bylo zcela bez efektu pro projednávanou věc zjišťováno, zda jsou u spisu sp. zn. připojeny správní spisy. Teprve až po přidělení věci jinému soudci na začátku roku 2020 byl dne 27. 3. 2020 dán pokyn pro asistenta k odstranění vad žaloby. V uvedené prodlevě 17 měsíců je nutno spatřovat průtah cca 14-15 měsíců. Ve dnech 23. a 25. 9. 2020 došly soudu vyžádaný spis soud B a replika žalobců k vyjádření MF a následně bylo (po další změně soudce na začátku roku 2021) až dne 21. 3. 2021, tj. za téměř 6 měsíců, nařízeno ústní jednání na den 9. 9. 2021, tj. na dobu za téměř 12 měsíců po dojití spisu a stanoviska žalobců. V této prodlevě je nutno spatřovat průtah cca 8-9 měsíců. Dne 17. 12. 2021 došly soudu z NSS vyžádané správní a soudní spisy a dne 12. 1. 2022 bylo nařízeno ústní jednání na den 23. 6. 2022, tj. na dobu za 6 měsíců po dojití spisů. V této prodlevě je nutno spatřovat průtah cca 3 měsíce.

20. Pokud jde o jednání žalobců, je nutno konstatovat, že tito svým postupem k délce posuzovaného řízení též dílčím způsobem přispěli. Jimi podaná žaloba byla neurčitá, a museli tak být vyzváni k odstranění vad a specifikaci jednotlivých nároků, kdy následně byla připuštěna jimi provedená změna žaloby. Blanketní odvolání proti prvnímu rozsudku podané dne 24. 11. 2022 žalobci odůvodnili k výzvě soudu až dne 27. 12. 2022, tj. za 1 měsíc. V kontextu celkové délky řízení jsou však uvedené prodlevy marginální, a soud tak přispění žalobců k délce řízení hodnotil jako neutrální.

21. Konečně pokud jde o význam předmětu řízení pro poškozeného, tento soud hodnotil jako běžný. Předmětem posuzovaného řízení byl požadavek na poskytnutí peněžitého plnění, a nejednalo se tak o řízení s typově zvýšeným významem předmětu řízení. Skutečnost, že se jednalo o odškodňovací řízení dle OdpŠk, význam předmětu řízení typově nezvyšuje (k tomu viz např. rozsudek NS sp. zn. 30 Cdo 4910/2017, anebo usnesení NS sp. zn. 30 Cdo 1987/2014 či 30 Cdo 622/2021).

22. Na základě všech popsaných hledisek, která lze (postup soudů) či nelze (složitost řízení) přičítat státu, dospěl soud k závěru, že dobu řízení v délce 7 let a 4 měsíců nelze považovat za dobu přiměřenou, a že tedy došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk. To ostatně nebylo mezi účastníky ani sporným.

23. Uvedený nesprávný úřední postup pak byl způsobilý vyvolat na straně žalobců nemajetkovou újmu, kdy vznik takové újmy představované stavem nejistoty, do níž byl poškozený v důsledku nepřiměřeně dlouze vedeného řízení uveden a v níž byl tak udržován, se předpokládá (viz např. usnesení NS sp. zn. 30 Cdo 3007/2010). Žádné skutečnosti, které by uvedenou domněnku měly vyvrátit, žalovaná v řízení neuvedla, naopak vznik újmy na straně žalobců uznávala a tuto (dle svého přesvědčení dostatečně) odčinila.

24. Soud pak má opět ve shodě se všemi účastníky za to, že za předmětnou nemajetkovou újmu je namístě poskytnout zadostiučinění v penězích, když pouhé konstatování porušení práva se s ohledem na celkovou dobu řízení a trvání stavu nejistoty nejeví jako přiměřené a dostačující. Při stanovení výše tohoto zadostiučinění soud vyšel ze stanoviska NS sp. zn. Cpjn 206/2010, kdy dle názoru soudu již není možné vyjít při stanovení základní částky z částky na spodní hranici rozpětí uvedeného v odkazovaném stanovisku, neboť délka posuzovaného řízení již byla výrazněji delší, než je v obdobných případech obvyklé, přestože se nejednalo o délku extrémní. Soud tak za přiměřenou považoval základní částku ve výši 16 000 Kč za rok trvání řízení, resp. 1 333,33 Kč za měsíc trvání řízení.

25. Uvedeným způsobem stanovenou základní částku zadostiučinění pak soud modifikoval dle jednotlivých kritérií upravených v § 31a odst. 3 OdpŠk, pro které lze základní částku zvýšit či snížit. Z hlediska popsané složitosti věci soud snížil základní částku o 25 % [5 % za právní a procesní složitost v užším slova smyslu + 20 % za stupně soudní soustavy (včetně MMR) zapojené do rozhodování]. Z důvodu popsaného postupu orgánů státu v posuzovaném řízení, který měl na celkovou dobu řízení výrazně negativní vliv, který ne dostatečně kompenzuje skutečnost, že je odškodňována celá doba řízení, nejenom doba průtahů, soud zvýšil základní částku o 15 %. Z hlediska přispění žalobců k délce řízení a z hlediska významu předmětu řízení pro poškozeného soud základní částku nijak nemodifikoval.

26. Vedle kritérií výslovně zmíněných v § 31a odst. 3 OdpŠk, který obsahuje výčet toliko demonstrativní, zohlednil soud při stanovení výše zadostiučinění i skutečnost, že újma, která měla žalobcům z nepřiměřené délky posuzovaného řízení vznikat, musela jimi být do jisté míry sdílena. Žalobci jsou manželé, a přestože v řízení každý z nich uplatňoval své vlastní nároky na odčinění újmy, jednalo se o nároky co do důvodu i výše identické, byli zastoupeni stejným právním zástupcem a jejich postup v řízení byl koordinovaný, resp. činili společné procesní úkony. Význam řízení a vznikající nemajetkovou újmu tak dle názoru soudu nelze přičítat každému z nich v plném rozsahu stejně, jako by tíhu nepřiměřeně dlouho trvajícího řízení nesl každý sám. Z hlediska sdílení újmy tak soud snížil základní částku o 5 %. Na uvedené nemá žádný vliv žalobci odkazovaný závěr soud B v jeho prvním rozsudku v posuzovaném řízení, kde se jednalo o sdílení újmy mezi žalobci a dalšími navrhovateli ve správním/soudním řízení, nikoliv mezi žalobci navzájem.

27. Soud tedy uzavřel, že by základní částka zadostiučinění měla být snížena o 15 %. Na základě takového závěru pak soud považoval za důvodný požadavek na poskytnutí zadostiučinění každému ze žalobců ve výši 86 133 Kč (po zaokrouhlení) vypočtený následovně: 88 (měsíců trvání řízení) x 1 333,33 Kč (za 1 měsíc řízení) – 12 x 1 333,33 Kč (modifikace na ½ za první dva roky řízení) = 101 333,33 Kč x 0,85 (snížení o 15 %). Jelikož žalobci na zadostiučinění za nemajetkovou újmu dosud obdrželi každý jen částku 63 000 Kč, shledal soud jejich žalobu důvodnou do částek 23 133 Kč pro každého ze žalobců, do kterých jí vyhověl, a ve zbylém požadavku na zaplacení částek à 42 603 Kč ji jako nedůvodnou zamítl.

28. Pokud jde o požadované příslušenství, žalovaná by se nezaplacením předmětných částek do dne splatnosti dostala do prodlení, a vznikla by jí tak povinnost platit vedle jistiny též úroky z prodlení, a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaná by se dostala do prodlení uplynutím 6 měsíců od uplatnění nároku, kdy dle § 15 odst. 1 OdpŠk přizná-li ústřední orgán náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku. S ohledem na znění citovaného ustanovení stojí soudní judikatura (viz stanovisko NS sp. zn. Cpjn 206/2010 a tam odkazovaná judikatura) na konstantním závěru, že stát se ocitá v prodlení s náhradou škody způsobené nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím teprve marným uplynutím šestiměsíční lhůty určené k předběžnému projednání nároku, jež začíná běžet ode dne uplatnění nároku poškozeným u příslušného úřadu. Teprve ode dne následujícího po uplynutí této lhůty jej stíhá povinnost zaplatit úrok z prodlení, kdy uplatněním je okamžik doručení žádosti žalobce o náhradu škody (újmy) žalované. Žádost žalobců byla doručena žalované dne 8. 7. 2025 a lhůta 6 měsíců skončí až dne 8. 1. 2026. Ke dni vydání tohoto rozsudku se tedy žalovaná dosud do prodlení nedostala, proto soud žalobu v požadavku na zaplacení úroku z prodlení jako nedůvodnou zamítl.

29. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř., když s ohledem na výsledek řízení, kdy žalobci dosáhli satisfakce uložením povinnosti žalované poskytnout jim zadostiučinění za nemateriální újmu, lze na ně ve smyslu zásad úspěchu ve věci pohlížet obdobně, jako by byli plně úspěšní, byť jim nebylo přiznáno jimi požadované plnění v plné výši (viz např. usnesení NS sp. zn. 30 Cdo 2707/2013). Žalobcům, kteří byli v řízení zastoupeni společným právním zástupcem, vznikly v řízení náklady právního zastoupení v celkové výši 25 320 Kč, která je tvořena - 4x odměnou právního zástupce za 4 úkony právní služby vykonané při zastupování jednoho ze žalobců (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, sepis vyjádření ze dne 14. 10. 2025, účast na jednání soudu dne 3. 12. 2025) dle § 7 bodu 5. advokátního tarifu v celkové výši 8 240 Kč (4x 2 060 Kč), když za tarifní hodnotu byla dle § 9a odst. 2 písm. a) advokátního tarifu vzata přiznaná částka 23 133 Kč, - 4x odměnou právního zástupce za 4 úkony právní služby vykonané při zastupování druhého ze žalobců (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, sepis vyjádření ze dne 14. 10. 2025, účast na jednání soudu dne 3. 12. 2025) dle § 7 bodu 5. advokátního tarifu sníženou o 20 % dle § 12 odst. 4 advokátního tarifu v celkové výši 6 592 Kč (4x 1 648 Kč), když za tarifní hodnotu byla dle § 9a odst. 2 písm. a) advokátního tarifu vzata přiznaná částka 23 133 Kč, - 4x paušální náhradou hotových výdajů právního zástupce za 4 úkony právní služby (za společné úkony právní služby vykonané při zastupování více osob náleží pouze jedna paušální náhrada) v celkové výši 1 800 Kč (4x 450 Kč), - náhradou cestovného za cesty vozidlem ze sídla právního zástupce do sídla soudu a zpět dne 3. 12. 2025, tj. za požadovaných 410 km (nejrychlejší cesta dle www.mapy.com měří 206,9 km) při kombinované spotřebě 5,9 litrů BA/100 km, dle § 156 a násl. zákoníku práce a vyhlášky č. 475/2024 Sb. ve výši 2 378 Kč (z toho náhrada PHM ve výši 866 Kč, základní náhrada ve výši 2 378 Kč), - náhradou za promeškaný čas při cestách vozidlem ze sídla právního zástupce do sídla soudu a zpět dne 3. 12. 2025, tj. za 8x ½hod. (nejrychlejší cesta vozidlem trvá dle www.mapy.com 1 hodinu a 54 minut) po 150 Kč dle § 14 advokátního tarifu v celkové výši 1 200 Kč (8x z 150 Kč), - DPH ve výši 21 % z odměny, paušálních náhrad hotových výdajů, základní náhrady u cestovních výdajů a paušálních náhrad za promeškaný čas právního zástupce dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 4 244 Kč. Vedle nákladů právního zastoupení pak každý ze žalobců v řízená zaplatil soudní poplatek dle položky č. 8a Sazebníku soudních poplatků ve výši 2 000 Kč.

30. Soud pak každému ze žalobců přiznal náhradu zaplaceného soudního poplatku a náhradu ½ nákladů právního zastoupení, tj. částku 14 660 Kč.

31. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 částí věty za středníkem o. s. ř., když soudu je z jeho činnosti známo, že uvedená lhůta odpovídá technickoorganizačním podmínkám čerpání peněžních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se organizační složka státu, která v řízení za žalovaného jedná, řídí. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení k Městskému soudu v Praze prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 2. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí nebo provedení exekuce.