11 C 201/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Trepkou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená dne Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená obecným zmocněncem Jméno zmocněnce , narozenou dne Datum narození zmocněnce bytem Adresa zmocněnce proti žalované: Česká republika – Ministerstvo práce a sociálních věcí, IČO 00551023 sídlem Na Poříčním právu 376/1, 128 00 Praha 2 o zaplacení 133 163 Kč

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 60 219 Kč, a to do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které žalobkyně požadovala zaplacení částky 72 944 Kč, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 2 300 Kč, a to do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne 9. 12. 2024 domáhala na žalované zaplacení částky 133 163 Kč z titulu zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného u Úřadu práce ČR, Krajské pobočky v , adresa, , Kontaktní pracoviště , adresa, (dále jen „ÚP , adresa, “) pod sp. zn. , sp. zn. ÚP, včetně navazujících řízení vedených u Krajského soudu v , adresa, (dále jen „KS , adresa, “) pod sp. zn. , sp. zn. KS, a , sp. zn. KS, (dále též jako „posuzované řízení“).

2. Žalobkyně uvedla, že dne 7. 1. 2019 podala u ÚP , adresa, žádost o příspěvek na péči a rozhodnutím ze dne 2. 10. 2019, č. j. , Anonymizováno, , jí byl přiznán příspěvek na péči ve výši 880 Kč měsíčně od ledna 2019 pro I. stupeň závislosti. Proti tomuto rozhodnutí bylo podáno odvolání, které odvolací orgán – Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR (dále jen „MPSV“) rozhodnutím ze dne 3. 11. 2020, č. j. , Anonymizováno, , zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně žalobu ke KS , adresa, , který rozsudkem ze dne 30. 9. 2021, č. j. , sp. zn. KS, -, Anonymizováno, , napadené rozhodnutí pro vady řízení zrušil a věc vrátil MPSV k dalšímu řízení. Soud vyslovil závěr, že v rámci dalšího řízení je třeba provést nové sociální šetření a posudkové závěry posudkové komise doplnit tak, aby z nich bylo zřejmé, z jakých důvodů žalobkyně zvládá či nezvládá bez pomoci jiné osoby aktivity v rámci namítaných základních životních potřeb d) stravování, f) tělesná hygiena, h) péče o zdraví, i) osobní aktivity. Posudková komise MPSV vypracovala 4 posudky s rozdílnými posudkovými závěry, které ovšem trpěly mnohými vadami, byly neúplné a nepřesvědčivé. MPSV nerespektovalo právní názor a neřídilo se pokyny vyslovenými KS , adresa, ve zrušujícím rozsudku a dne 5. 9. 2022 vydalo nové rozhodnutí č. j. , Anonymizováno, . Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně znovu žalobu ke KS , adresa, , který rozsudkem ze dne 27. 4. 2023, č. j. , sp. zn. KS, , napadené rozhodnutí pro vady řízení zrušil a věc vrátil MPSV k dalšímu řízení s tím, že v dalším řízení bude třeba posudkové závěry posudkové komise doplnit tak, aby z nich bylo zřejmé, z jakých důvodů žalobkyně ve světle citovaných posudkových kritérií zvládala či nezvládala bez pomoci jiné osoby aktivity v rámci namítaných základních životních potřeb d) stravování a h) péče o zdraví. Dne 12. 6. 2023 MPSV požádalo posudkovou komisi MPSV , adresa, o vypracování posudku. Posudková komise odvolacímu orgánu sdělila, že nelze dodržet šedesátidenní lhůtu z důvodu zařazení do příslušné odborné posudkové komise, čímž se doba pro vypracování posudku prodloužila na 90 dnů. Zasedání komise proběhlo dne 31. 8. 2023. Posudek byl vypracován a MPSV doručen dne 7. 9. 2023. Posudek je velmi stručný, obecný, opět neúplný a nepřesvědčivý. Posudková komise MPSV nerespektovala právní názor vyplývající z rozsudku KS , adresa, , vůbec se neřídila jeho závěry, ignorovala je, vůbec se nevypořádala s kritérii obsaženými v § 2a vyhlášky č. 505/2006 Sb. a posudkové závěry nedoplnila tak, aby z nich bylo zřejmé, z jakých důvodů posuzovaná zvládala či nezvládala bez pomoci jiné osoby aktivity v rámci namítaných základních životních potřeb d) stravování a h) péče o zdraví. Posudková komise se nevyjádřila k námitkám zmocněnce. Na základě seznámení se s podklady rozhodnutí byly zmocněncem žalobkyně zaslány námitky k výše uvedenému posudku. Dne 16. 11. 2023 vypracovala posudková komise MPSV , adresa, doplňující posudek, který ovšem požadavek úplnosti a přesvědčivosti opět nesplňuje, jelikož obsahuje pouze potvrzení správnosti posudku prvního se shodnými posudkovými závěry. Na základě seznámení se s podklady rozhodnutí byly zmocněncem žalobkyně zaslány námitky k výše uvedenému posudku. Nicméně MPSV námitky neakceptovalo, opět se neřídilo pokyny vyslovenými v rozsudku soudu a dne 7. 12. 2023 vydalo rozhodnutí č. j. , Anonymizováno, , kterým potvrzuje, že žalobkyně se považuje za osobu závislou na pomoci jiné fyzické osob ve stupni II. Toto rozhodnutí bylo zmocněnci žalobkyně doručeno dne 12. 12. 2023.

3. Posuzované řízení tedy trvalo od 7. 1. 2019 do 12. 12. 2023, tj. 4 roky a 11 měsíců, a takovou dobu řízení považuje žalobkyně za nepřiměřeně dlouhou. Správní orgány pět let nedokázaly vydat rozhodnutí, které by odpovídalo zdravotnímu stavu žalobkyně, právním předpisům a judikatuře. Opakovaly stejné nedostatky, pokaždé ignorovaly soudní rozhodnutí a v nich vytýkané chyby a pokyny pro další řízení, nerespektovaly právní názor soudu. Nekonaly v souladu se správním řádem (především nedodržením § 71), nekonaly potřebné úkony ke zdárnému vyřešení správního řízení, přitom mají zákonnou povinnost postupovat tak, aby dotčené osoby co nejméně zatěžovaly, a jak apeluje Nejvyšší soud, aby vzhledem k věku a zdravotnímu postižení jednaly neprodleně a záležitosti vyřizovaly v co nejkratší době a s maximální pečlivostí. Správní orgány jednaly velmi necitlivě a asociálně vůči postiženému seniorovi vyššího věku, jak uvádí sám KS , adresa, ve svém rozsudku , sp. zn. KS, . Posuzované řízení je obvyklé u dotčeného správního orgánu. Žalobkyně se nepodílela na délce řízení, z její strany byla maximální spolupráce, chtěla celou záležitost co nejdřív vyřešit. Správní orgány přijímaly vadné posudky jako podklady rozhodnutí, a proto žalobkyně využila svého procesního práva podávat opravné prostředky, uplatňovat námitky dané k dispozici procesními předpisy, což jí nelze klást k tíži. Veškeré dokumenty měly správní orgány k dispozici. Byly to správní orgány, kdo nevyhodnotil správně podklady, neřídil se právními předpisy, později ani rozhodnutími soudu. Vypracovávání neustále chybných posudků jsou neakceptovatelným procesním pochybením, které zatěžuje žadatele a zbytečně prodlužuje proces vyřízení žádosti. Tyto chybné posudky vedou k prodlouženým a nákladným správním řízením, čímž jsou prostředky veřejných financí alokovány na správní chyby, místo aby byly přiděleny těm, kdo o ně skutečně žádají a potřebují je. Odpovědnost za tuto situaci leží na žalované, protože má na starosti správní rámec a kontrolu nad kvalitou těchto posudků. Posudkoví lékaři vykonávají svou činnost pod dohledem a podle pokynů MPSV. Pro žalobkyni má příspěvek na péči velký význam, jednalo se o záležitost sociálního zabezpečení. Vzhledem k jejímu věku a zdravotnímu stavu to byla velká psychická zátěž. V konečném důsledku to mělo dopad pro rodinný život pečovatele. Žalobkyně má jedinou dceru, která o ní pečuje. V případě opuštění domácnosti je nucena zajistit kompetentní pečující osobu, což není lehké a je hodně limitující a finančně náročné, rodina toto musela hradit ze svého rozpočtu, anebo se omezit v tom, že někdo musel zůstat doma. To, jak správní orgány jednají necitlivě vůči 89leté žadatelce, jí způsobuje pocit bezvýznamnosti a bezmoci. Správní orgány jednaly v rozporu se zásadami správního řízení, tj. úmyslnou lží a překrucováním událostí ve spise. Úřední osoba zneužila své pravomoci tím, že v rozhodnutí zkreslila skutečnost, změnila význam informací, a tím poškodila žadatele, jelikož nebyl přiznán vyšší stupeň závislosti. Takové jednání je pro nemocného seniora vyššího věku, který potřebuje finanční pomoc, velmi nedůstojné a ponižující.

4. Nepřiměřenou délkou posuzovaného řízení vznikla žalobkyni nemajetková újma, za kterou požadovala poskytnout zadostiučinění v penězích, a to částkou 133 163 Kč, při jejímž určení vyšla ze základní částky 20 000 Kč za rok trvání řízení, snížené na polovinu za první dva roky řízení, kterou navýšila o 20 % z důvodu, že žalobkyni nelze ničeho vytknout, a o 50 % z důvodu velkého významu předmětu řízení pro žalobkyni.

5. Takto formulovaný nárok žalobkyně uplatnila u žalované dne 10. 6. 2024, žalovaná ve svém stanovisku zaslaném dne 9. 12. 2024 však nárok uznala jen částečně. Podanou žalobou se tak žalobkyně domáhala zaplacení částky 133 163 Kč.

6. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala a navrhla zamítnutí žaloby. Žalovaná potvrdila, že u ní žalobkyně uplatnila žádost o poskytnutí zadostiučiněni za nemajetkovou újmu. Žalovaná žádost vyřídila stanoviskem odeslaným dne 6. 12. 2024, ve kterém shledala žádost částečně důvodnou a přiznala žalobkyni částku 58 750 Kč, kterou následně uhradila žalobkyni na sdělený účet. K věci samé pak žalovaná (s odkazem na vydané stanovisko) po stručné rekapitulaci průběhu posuzovaného řízení (obdobně jako žalobkyně) uvedla, že posuzované řízení trvalo 4 roky a 11 měsíců a tuto délku lze hodnotit jako nepřiměřenou, a tedy představující nesprávný úřední postup ve smyslu § 13 zákona č. 82/1998 Sb. Při stanovení výše zadostiučinění žalovaná vyšla ze základní částky 15 000 Kč za rok řízení, resp. 1 250 Kč za měsíc řízení, snížené na polovinu za první dva roky trvání řízení. Tuto základní částku žalovaná zvýšila o 15 % z důvodu, že v posuzovaném řízení šlo o přiznání příspěvku na péči, přičemž podle judikatury charakter věci v rámci řízení o poskytnutí plnění ze strany státu význam řízení pro poškozeného zvyšuje. Vzhledem ke složitosti řízení pak žalovaná základní částku snížila celkově o 25 %. Řízení bylo složité po skutkové stránce, neboť k posouzení zdravotního stavu žalobkyně bylo zapotřebí odborného zkoumání, k čemuž byly zpracovány znalecké posudky, a dále je nutné zohlednit procesní složitost řízení, kdy řízení probíhalo opakovaně ve dvou stupních před správními orgány a následně před soudem. Žalovaná tak snížila základní částku o 10 % za skutkovou složitost a o 15 % za počet instancí zapojených do rozhodování. Postup orgánů veřejné moci se odrazil v závěru o nepřiměřenosti délky řízení jen částečně. Je třeba konstatovat, že pro vydání rozhodnutí musely vyčkat odborného lékařského posouzení, avšak úskalím postupu správních orgánů bylo nevypořádání se s novými posudky vzhledem k původnímu hodnocení zdravotního stavu žalobkyně. Žalovaná tak na základě tohoto kritéria navýšila základní částku o 10 %. Zhodnocení zbývajících kritérií k další procentní úpravě nevedlo, neboť jejich charakter nevybočoval z běžného rámce. V konečném důsledku tak základní částka nebyla nijak modifikována. Uvedeným způsobem určenou výši zadostiučinění považuje žalovaná za přiměřenou a odpovídající právním předpisům.

7. Soud postupoval dle § 115a o. s. ř. a k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.

8. Na základě účastníky předložených listinných důkazů učinil soud následující skutková zjištění:

9. Žádostí došlou ÚP , adresa, dne 7. 1. 2019 žalobkyně žádala o přiznání příspěvku na péči. ÚP , adresa, provedl dne 31. 1. 2019 u žalobkyně sociální šetření. Žádostí ze dne 4. 2. 2019, doručenou téhož dne, požádal ÚP , adresa, Okresní správu sociálního zabezpečení , adresa, (dále jen „OSSZ , právnická osoba, “) o posouzení stupně závislosti žalobkyně, a usnesením z téhož dne bylo řízení přerušeno na dobu, po kterou bude zdravotní stav žalobkyně posuzován. Přípisem ze dne 4. 4. 2019 ÚP , adresa, urgoval posouzení a žádal o zaslání posouzení stupně závislosti ve lhůtě co nejkratší, nejpozději do 30 dnů od doručení urgence. Posudek ze dne 3. 4. 2019 se závěrem o I. stupni závislosti [žalobkyně potřebuje pomoc při: a) mobilita, e) oblékání, obouvání, j) péče o domácnost] došel ÚP , adresa, dne 16. 4. 2019. Přípisem ze dne 16. 4. 2019, doručeným dne 24. 4. 2019, ÚP , adresa, vyrozuměl žalobkyni o pokračování ve správním řízení a vyzval ji k seznámení a případnému vyjádření k podkladům pro rozhodnutí ve lhůtě 8 dnů. Vyjádření žalobkyně, ve kterém vyjadřovala nesouhlas se závěry posudku a ke kterému přikládala další svou lékařskou zprávu, došlo ÚP , adresa, dne 29. 4. 2019. Žádostí ze dne 29. 4. 2019, doručenou téhož dne, požádal ÚP , adresa, OSSZ , právnická osoba, o doplnění posouzení stupně závislosti žalobkyně s ohledem na nově předloženou lékařskou zprávu, a usnesením z téhož dne bylo řízení přerušeno na dobu, po kterou bude zdravotní stav žalobkyně posuzován. Dne 1. 10. 2019 ÚP , adresa, urgoval posouzení. Dne 9. 10. 2019 došlo ÚP , adresa, vyjádření OSSZ , právnická osoba, ze dne 3. 5. 2019(!), že ke změně posudkového závěru nebyly shledány důvody. Přípisem ze dne 9. 10. 2019, doručeným dne 11. 10. 2019, ÚP , adresa, vyrozuměl žalobkyni o pokračování ve správním řízení a vyzval ji k seznámení a případnému vyjádření k podkladům pro rozhodnutí ve lhůtě 8 dnů. Rozhodnutím ze dne 22. 10. 2019 přiznal ÚP , adresa, žalobkyni jako osobě v I. stupni závislosti příspěvek na péči ve výši 880 Kč měsíčně od ledna 2019. Rozhodnutí bylo vypraveno dne 29. 10. 2019 a žalobkyni doručeno dne 30. 10. 2019. Dne 4. 11. 2019 došlo ÚP , adresa, odvolání žalobkyně a spis byl dne 13. 11. 2019 předložen MPSV (zjištěno ze spisu ÚP , adresa, sp. zn. , sp. zn. ÚP, ).

10. Žádostí ze dne 13. 11. 2019, doručenou téhož dne, požádalo MPSV Posudkovou komisi MPSV , adresa, (dále jen „PK , adresa, “) o posouzení stupně závislosti žalobkyně a usnesením z téhož dne bylo řízení přerušeno na dobu, po kterou bude zdravotní stav žalobkyně posuzován. Posudek ze dne 29. 4. 2020 se závěrem o II. stupni závislosti [žalobkyně nezvládá: a) mobilita, e) oblékání a obouvání, f) tělesná hygiena, i) osobní aktivity, j) péče o domácnost] došel MPSV dne 4. 5. 2020. Přípisem ze dne 4. 5. 2020, doručeným dne 20. 5. 2020, MPSV vyrozumělo žalobkyni o pokračování ve správním řízení a vyzvalo ji k seznámení a případnému vyjádření k podkladům pro rozhodnutí ve lhůtě 5 pracovních dnů. Dne 21. 5. 2020 došla MPSV plná moc zmocněnce žalobkyně spolu se žádostí o mailové zaslání podkladů pro rozhodnutí. Dne 25. 5. 2020 došly MPSV vyjádření/námitky žalobkyně. Usnesením ze dne 25. 5. 2020 bylo řízení přerušeno na dobu, po kterou bude posuzován zdravotní stav žalobkyně, a žádostí ze dne 26. 5. 2020, doručenou téhož dne, požádalo MPSV PK , adresa, o doplnění posouzení stupně závislosti žalobkyně. Posudek ze dne 15. 7. 2020 se závěrem o I. stupni závislosti [žalobkyně nezvládá: a) mobilita, e) oblékání a obouvání, j) péče o domácnost] došel MPSV dne 16. 7. 2020. Přípisem ze dne 17. 7. 2020, doručeným dne 24. 7. 2020, MPSV vyrozumělo žalobkyni o pokračování ve správním řízení a vyzvalo ji k seznámení a případnému vyjádření k podkladům pro rozhodnutí ve lhůtě 5 pracovních dnů. K žádosti ze dne 24. 7. 2020 byly téhož dne zaslány podklady zmocněnci žalobkyně e-mailem. Dne 29. 7. 2020 došly MPSV vyjádření/námitky žalobkyně. Žádostí ze dne 31. 7. 2020, doručenou dne 3. 8. 2020, požádalo MPSV Posudkovou komisi MPSV , adresa, (dále jen „PK , adresa, “) o vypracování srovnávacího posudku ve věci posouzení stupně závislosti žalobkyně a usnesením z téhož dne bylo řízení přerušeno na dobu, po kterou bude zdravotní stav žalobkyně posuzován. Posudek ze dne 22. 9. 2020 se závěrem o I. stupni závislosti [žalobkyně nezvládá: a) mobilita, e) oblékání a obouvání, j) péče o domácnost] došel MPSV dne 22. 9. 2020. Přípisem ze dne 22. 9. 2020, doručeným dne 24. 9. 2020, MPSV vyrozumělo žalobkyni o pokračování ve správním řízení a vyzvalo ji k seznámení a případnému vyjádření k podkladům pro rozhodnutí ve lhůtě 5 pracovních dnů. Dne 29. 9. 2020 došly MPSV vyjádření/námitky žalobkyně. Žádostí ze dne 1. 10. 2020, doručenou dne 2. 10. 2020, požádalo MPSV PK , adresa, o doplnění posouzení stupně závislosti žalobkyně a usnesením z téhož dne bylo řízení přerušeno na dobu, po kterou bude zdravotní stav žalobkyně posuzován. Posudek ze dne 15. 10. 2020 se setrváním na předchozích závěrech došel MPSV dne 15. 10. 2020. Přípisem ze dne 16. 10. 2020, doručeným téhož dne, MPSV vyrozumělo žalobkyni o pokračování ve správním řízení a vyzvalo ji k seznámení a případnému vyjádření k podkladům pro rozhodnutí ve lhůtě 5 pracovních dnů. K žádosti ze dne 16. 10. 2020 byly téhož dne zaslány podklady zmocněnci žalobkyně e-mailem. Dne 21. 10. 2020 došly MPSV vyjádření/námitky žalobkyně. Rozhodnutím ze dne 3. 11. 2020 MPSV odvolání žalobkyně zamítlo a rozhodnutí ÚP , adresa, potvrdilo. Rozhodnutí bylo vypraveno dne 3. 11. 2020 a žalobkyni doručeno dne 5. 11. 2020 a téhož dne nabylo právní moci (zjištěno ze spisu MPSV sp. zn. , Anonymizováno, .

11. Správní žalobou došlou KS , adresa, dne 4. 1. 2021 se žalobkyně vůči MPSV domáhala zrušení shora uvedeného rozhodnutí MPSV ze dne 3. 11. 2020. Žaloba byla dne 11. 1. 2021 zaslána MPSV s výzvami k vyjádření a k předložení správního spisu, obojí ve lhůtě 1 měsíce. Současně byla MPSV zaslána výzvy k vyjádření k možnosti rozhodnutí věci bez nařízení jednání, a to ve lhůtě 2 týdnů. Dne 11. 2. 2021 došlo soudu vyjádření MPSV k žalobě, dne 15. 2. 2021 došly soudu vyžádané správní spisy ÚP , adresa, a MPSV. Dne 24. 2. 2021 bylo vyjádření MPSV spolu s výzvou k vyjádření k možnosti rozhodnutí věci bez nařízení jednání ve lhůtě 2 týdnů zasláno žalobkyni. Žalobkyně sdělila dne 2. 3. 2021, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Dne 30. 9. 2021 soud bez ústního jednání vyhlásil rozsudek, kterým zrušil rozhodnutí MPSV ze dne 3. 11. 2020 a věc vrátil MPSV k dalšímu řízení. Důvodem zrušení byla nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí, když MPSV vycházelo z posudku PK , adresa, , jehož závěry stran toho, zda žalobkyně zvládá základní životní potřeby: d) stravování, f) tělesná hygiena, h) péče o zdraví a i) osobní aktivity, jsou dle soudu neúplné, nepřesvědčivé, paušální a neindividualizované ve vztahu ke zdravotnímu stavu žalobkyně. Soud též zdůraznil potřebu provedení nového sociálního šetření, když lze logicky předpokládat, že (ne)zvládání základních životních potřeb se u žalobkyně může vyvíjet a sociální šetření bylo provedeno před rokem a ¾. Písemné vyhotovení rozsudku bylo vypraveno dne 27. 10. 2021 a téhož dne rozsudek nabyl právní moci. Správní spisy byly vráceny MPSV dne 5. 11. 2021 (zjištěno ze spisu KS , adresa, sp. zn. , sp. zn. KS, ).

12. Dne 16. 11. 2021 kontaktovalo MPSV telefonicky zmocněnce žalobkyně stran domluvení termínu sociálního šetření, zmocněnec trval na zaslání písemné a důkladně odůvodněné žádosti. Písemná výzva k podrobení se sociálnímu šetření dle pokynu KS , adresa, byla odeslána dne 16. 11. 2021, sociální šetření mělo být provedeno do 5 pracovních dnů od doručení této výzvy s tím, že konkrétní termín bude se žalobkyní upřesněn. Dne 18. 11. 2021 sdělovala žalobkyně, že od 18. 11. 2020 probíhá řízení o zvýšení příspěvku na péči, v rámci kterého proběhlo sociální šetření a žalobkyni byl potvrzen II. stupeň závislosti, a apelovala na MPSV, aby předmětnou citlivou záležitost vyřizovala osoba, která má k dispozici všechny informace. K tomu jí bylo dne 29. 11. 2021 sděleno, že řízení o zvýšení příspěvku na péči je odlišným od řízení posuzovaného, sociální šetření v něm kvůli nouzovému stavu proběhlo jen formou dotazníku, což je obecně forma nedostatečná, a navíc toto řízení dosud není kvůli podané správní žalobě skončeno. MPSV tak trvalo na provedení sociálního šetření v přirozeném prostředí žalobkyně. Žalobkyně v přípisu došlém MPSV dne 2. 12. 2021 navrhovala provést sociální šetření ve dnech 20. či 21. 12. 2021. Po další komunikaci, kdy MPSV trvalo na provedení sociálního šetření do 5 pracovních dnů od doručení výzvy, jinak má žalobkyně požádat o přerušení řízení, a žalobkyně navrhovala provést šetření v týdnu od 13. 12. 2021, byl dne 8. 12. 2021 stanoven termín sociálního šetření na den 13. 12. 2021, kdy bylo sociální šetření provedeno. Žádostí ze dne 14. 12. 2021, doručenou téhož dne, požádalo MPSV PK , adresa, o posouzení stupně závislosti žalobkyně a usnesením z téhož dne bylo řízení přerušeno na dobu, po kterou bude zdravotní stav žalobkyně posuzován. Posudek ze dne 26. 1. 2022 se závěrem o III. stupni závislosti [žalobkyně nezvládá: a) mobilita, d) stravování, e) oblékání a obouvání, f) tělesná hygiena, h) péče o zdraví, i) osobní aktivity, j) péče o domácnost] došel MPSV dne 31. 1. 2022. Žádostí ze dne 18. 2. 2022, doručenou téhož dne, požádalo MPSV PK , adresa, o doplňující posouzení stupně závislosti žalobkyně (potřeba vypořádat se i s předchozími posudky obsahujícími jiné hodnocení) a usnesením z téhož dne bylo řízení přerušeno na dobu, po kterou bude zdravotní stav žalobkyně posuzován. K telefonické žádosti ze dne 21. 2. 2022 byla žádost o doplňující posouzení zaslána téhož dne zmocněnci žalobkyně. Posudek ze dne 3. 3. 2022 se závěrem o II. stupni závislosti [žalobkyně nezvládá: a) mobilita, d) stravování, e) oblékání a obouvání, f) tělesná hygiena, j) péče o domácnost] došel MPSV dne 4. 3. 2022. Žádostí ze dne 10. 3. 2022, doručenou téhož dne, požádalo MPSV PK , adresa, o doplňující posouzení stupně závislosti žalobkyně (potřeba přesvědčivě se vypořádat i s předchozími posudky obsahujícími jiné hodnocení). Posudek ze dne 17. 3. 2022 se závěrem o II. stupni závislosti [žalobkyně nezvládá: a) mobilita, d) stravování, e) oblékání a obouvání, f) tělesná hygiena, j) péče o domácnost] došel MPSV dne 18. 3. 2022. Žádostí ze dne 21. 3. 2022, doručenou dne 22. 3. 2023, požádalo MPSV PK , adresa, o doplňující posouzení stupně závislosti žalobkyně (potřeba přesvědčivě se vypořádat i s předchozími posudky obsahujícími jiné hodnocení). Dne 5. 5. 2022 bylo MPSV od PK , adresa, přeposláno vyjádření/námitky žalobkyně ze dne 12. 4. 2022 vůči posudku ze dne 17. 3. 2022. Dne 11. 5. 2022 došlo MPSV sdělení PK , adresa, , že závažný důvod, spočívající v nutnosti pečlivého a řádného prostudování pokladové dokumentace a nutnosti zařazení případu do příslušné odborné komise, brání vydání posudku v zákonné lhůtě 60 kalendářních dnů. Posudek ze dne 2. 6. 2022 se závěrem o II. stupni závislosti [žalobkyně nezvládá: a) mobilita, d) stravování, e) oblékání a obouvání, f) tělesná hygiena, h) péče o zdraví, j) péče o domácnost] došel MPSV dne 3. 6. 2022. Přípisem ze dne 7. 6. 2022, doručeným téhož dne, MPSV vyrozumělo žalobkyni o pokračování ve správním řízení a vyzvalo ji k seznámení a případnému vyjádření k podkladům pro rozhodnutí ve lhůtě 5 pracovních dnů. Dne 10. 6. 2022 došly MPSV vyjádření/námitky žalobkyně. Žádostí ze dne 15. 6. 2022, doručenou dne 21. 6. 2022, požádalo MPSV Posudkovou komisi MPSV , adresa, (dále jen „PK , adresa, “) o vypracování srovnávacího posudku ve věci posouzení stupně závislosti žalobkyně a usnesením z téhož dne bylo řízení přerušeno na dobu, po kterou bude zdravotní stav žalobkyně posuzován. Posudek ze dne 16. 8. 2022 se závěrem o II. stupni závislosti [žalobkyně nezvládá: a) mobilita, e) oblékání a obouvání, f) tělesná hygiena, i) osobní aktivity), j) péče o domácnost] došel MPSV dne 22. 8. 2022. Přípisem ze dne 23. 8. 2022, doručeným téhož dne, MPSV vyrozumělo žalobkyni o pokračování ve správním řízení a vyzvalo ji k seznámení a případnému vyjádření k podkladům pro rozhodnutí ve lhůtě 5 pracovních dnů. Dne 26. 8. 2022 došly MPSV vyjádření/námitky žalobkyně. Rozhodnutím ze dne 5. 9. 2022 MPSV napadené rozhodnutí ÚP , adresa, změnilo tak, že se žalobkyni jako osobě ve II. stupni závislosti přiznává příspěvek na péči ve výši 4 400 Kč měsíčně od 1. 1. 2019. Rozhodnutí bylo vypraveno dne 6. 9. 2022, téhož dne bylo doručeno žalobkyni a nabylo právní moci (zjištěno ze spisu MPSV sp. zn. , Anonymizováno, ).

13. Správní žalobou došlou KS , adresa, dne 4. 11. 2022 se žalobkyně vůči MPSV domáhala zrušení shora uvedeného rozhodnutí MPSV ze dne 5. 9. 2022. Žaloba byla dne 11. 1. 2021 zaslána MPSV s výzvami k vyjádření a k předložení správního spisu, obojí ve lhůtě 1 měsíce. Současně byla MPSV zaslána výzvy k vyjádření k možnosti rozhodnutí věci bez nařízení jednání, a to ve lhůtě 2 týdnů. Ve dnech 15. a 23. 11. 2022 došly soudu od žalobkyně další listinné důkazy. Dne 9. 12. 2022 došlo soudu vyjádření MPSV k žalobě, dne 13. 12. 2022 došly soudu vyžádané správní spisy ÚP , adresa, a MPSV. Dne 14. 12. 2022 bylo vyjádření MPSV spolu s výzvou k vyjádření k možnosti rozhodnutí věci bez nařízení jednání ve lhůtě 2 týdnů zasláno žalobkyni. Dne 27. 4. 2023 soud bez ústního jednání vyhlásil rozsudek, kterým zrušil rozhodnutí MPSV ze dne 5. 9. 2022 a věc vrátil MPSV k dalšímu řízení. Důvodem zrušení byla opět nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí, když MPSV vycházelo z posudku PK , adresa, , jehož závěry stran toho, zda žalobkyně zvládá základní životní potřeby: d) stravování a h) péče o zdraví, jsou dle soudu opět neúplné a nepřesvědčivé. Postup MPSV vůči žalobkyni i s ohledem na její věk soud označil za asociální a necitlivý. Písemné vyhotovení rozsudku bylo vypraveno dne 29. 5. 2023 a téhož dne rozsudek nabyl právní moci. Správní spisy byly vráceny MPSV dne 9. 6. 2023 (zjištěno ze spisu KS , adresa, sp. zn. , sp. zn. KS, ).

14. Žádostí ze dne 12. 6. 2023, doručenou dne 13. 6. 2023, požádalo MPSV PK , adresa, o posouzení stupně závislosti žalobkyně a usnesením z téhož dne bylo řízení přerušeno na dobu, po kterou bude zdravotní stav žalobkyně posuzován. Dne 16. 6. 2023 MPSV žádost o posouzení upřesnilo. Dne 18. 7. 2023 došlo MPSV sdělení PK , adresa, , že závažný důvod, spočívající v tom, že žalobkyně bude zařazena do nejbližší odborně příslušné a kapacitně volné posudkové komise v srpnu nebo září 2023, brání vydání posudku v zákonné lhůtě 60 kalendářních dnů. Posudek ze dne 31. 8. 2023 se závěrem o II. stupni závislosti [žalobkyně nezvládá: a) mobilita, e) oblékání a obouvání, f) tělesná hygiena, i) osobní aktivity, j) péče o domácnost] došel MPSV dne 7. 9. 2023. Přípisem ze dne 12. 9. 2023, doručeným dne 15. 9. 2023, MPSV vyrozumělo žalobkyni o pokračování ve správním řízení a vyzvalo ji k seznámení a případnému vyjádření k podkladům pro rozhodnutí ve lhůtě 5 pracovních dnů. Dne 19. 9. 2023 došly MPSV vyjádření/námitky žalobkyně. Žádostí ze dne 26. 9. 2023, doručenou dne 2. 10. 2023, požádalo MPSV PK , adresa, o doplňující posouzení stupně závislosti žalobkyně [potřeba řádného a podrobného zdůvodnění k namítaným základním potřebám d) stravování a h) péče o zdraví] a usnesením z téhož dne bylo řízení přerušeno na dobu, po kterou bude zdravotní stav žalobkyně posuzován. Posudek ze dne 16. 11. 2023 se závěrem o II. stupni závislosti [žalobkyně nezvládá: a) mobilita, e) oblékání a obouvání, f) tělesná hygiena, i) osobní aktivity), j) péče o domácnost] došel MPSV dne 16. 11. 2023. Přípisem ze dne 22. 11. 2023, doručeným dne 28. 11. 2023, MPSV vyrozumělo žalobkyni o pokračování ve správním řízení a vyzvalo ji k seznámení a případnému vyjádření k podkladům pro rozhodnutí ve lhůtě 5 pracovních dnů. Dne 30. 11. 2023 došly MPSV vyjádření/námitky žalobkyně. Rozhodnutím ze dne 7. 12. 2023 MPSV napadené rozhodnutí ÚP , adresa, změnilo tak, že se žalobkyni jako osobě ve II. stupni závislosti přiznává příspěvek na péči ve výši 4 400 Kč měsíčně od 1. 1. 2019. Rozhodnutí bylo vypraveno dne 12. 12. 2023, téhož dne bylo doručeno žalobkyni a nabylo právní moci. Žalobkyně pak ještě dne 3. 6. 2024 podala podnět k provedení přezkumného řízení. Po projednání v rozkladové komisi nebyl podnět shledán důvodným, o čemž byla žalobkyně vyrozuměna dne 2. 10. 2024 (zjištěno ze spisu MPSV sp. zn. , Anonymizováno, ).

15. Žádostí ze dne 7. 6. 2024, došlou žalované dne 10. 6. 2024, uplatnila žalobkyně u žalované z důvodů následně uvedených v podané žalobě požadavek na zaplacení částky 136 000 Kč jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu z titulu nepřiměřené délky posuzovaného řízení (zadostiučinění bylo požadováno za 5 let, resp. 60 měsíců). Žalovaná žádost vyřídila stanoviskem ze dne 6. 12. 2024, kterým z důvodů následně uvedených ve vyjádření k žalobě přiznala žalobkyni zadostiučinění ve výši 58 750 Kč. Platební poukaz k zaplacení částky 58 750 Kč byl vyhotoven dne 10. 12. 2024 (zjištěno ze žádosti, stanoviska, platebního poukazu).

16. Takto zjištěný skutkový stav soud posoudil dle následujících ustanovení právních předpisů:

17. Dle § 5 zákona 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, nebo nesprávným úředním postupem.

18. Dle §§ 14, 15 OdpŠk se nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

19. Žalobkyně splnila podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu újmy způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem, představovanou předběžným uplatněním nároku u příslušného orgánu.

20. Dle § 13 OdpŠk odpovídá stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě (odst. 1). Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda (odst. 2).

21. Dle § 31a OdpŠk se bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu (odst. 1). Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo (odst. 2). V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména ka) celkové délce řízení,b) složitosti řízení,c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení,d) postupu orgánů veřejné moci během řízení ae) významu předmětu řízení pro poškozeného (odst. 3).

22. Posuzované řízení bylo zahájeno podáním žádosti o přiznání příspěvku na péči dne 7. 1. 2019 a bylo skončeno nabytím právní moci třetího rozhodnutí MPSV dne 12. 12. 2023 (po podání podnětu k provedení přezkumného řízení žádné řízení neběželo, podnět byl shledán nedůvodným a přezkumné řízení zahájeno nebylo). Řízení tedy trvalo celkem , hodnota, roky a 11 měsíců, resp. 59 měsíců.

23. Pokud jde o jednotlivá kritéria rozhodná pro posuzování délky řízení, má soud na základě učiněných zjištění za to, že posuzované řízení bylo skutkově složitější, když rozhodnutí správních orgánů záviselo na posouzení zdravotního stavu a stupně závislosti žalobkyně, tj. na odborné otázce, kterou správní orgány nebyly samy oprávněny řešit. To se pak promítlo do složitosti procesní, když k posouzení předmětné odborné otázky byly zpracovány posudky posudkových komisí. K procesní složitosti však nelze přičítat, že zdravotní stav žalobkyně byl předmětem odborného posouzení celkem 13x (2x v řízení před ÚP , adresa, a 11x v řízení před MPSV), když posudky jednotlivých oslovených posudkových komisí dospívající k rozdílným závěrům nebyly opakovaně dostatečné či přesvědčivé ani pro samotné správní orgány a neobstály pak ani v následném soudním přezkumu, a opakovaně tak bylo žádáno o vyhotovení doplnění posouzení či o zpracování srovnávacího (revizního posudku). Tuto skutečnost je naopak nutno přičíst k tíži státu v rámci kritéria postupu orgánů veřejné moci (viz níže). K prověření zdravotního stavu, resp. stupně závislosti žalobkyně bylo též opakovaně konáno sociální šetření v místě bydliště žalobkyně. K procesní složitosti je dále nutno přičíst procesní aktivitu žalobkyně, tj. její častá a obsáhlejší podání, se kterými se správní orgány musely vypořádat. Konečně pak složitost řízení po stránce procesní zvyšoval počet orgánů státu zapojených do rozhodování a jejich stupně, kdy ÚP , adresa, rozhodoval ve věci 1x, MPSV rozhodovalo ve věci 3x a KS , adresa, rozhodoval ve věci 2x. Účastníkům řízení jistě nelze upřít využití opravných prostředků k uplatňování či bránění jejich práv, každé podání opravného prostředku si však vyžádá určitou dobu jak na zadministrování věci před předložením vyšší instanci (zaslání opravného prostředku k vyjádření apod.), tak na vlastní nastudování a projednání věci před orgánem vyšší instance, kterou nelze přičítat státu. Uvedené však neplatí pro prvá dvě rozhodnutí MPSV a následná řízení u KS , adresa, , ve kterých byla napadená rozhodnutí zrušena pro nepřezkoumatelnost, když byla založena na nedostatečných a nepřesvědčivých podkladech (posudcích ke zdravotnímu stavu žalobkyně), kdy tyto skutečnosti je naopak nutno přičíst k tíži státu v rámci kritéria postupu orgánů veřejné moci (viz dále). Z hlediska právního nebylo posuzované řízení nijak složité. Jednalo se o běžné řízení o žádosti o přiznání příspěvku na péči, které nebylo po právní stránce nijak komplikované, těžiště složitosti věci spočívalo v rovině skutkové a na ni navazující rovině procesní.

24. Pokud jde o postup orgánů veřejné moci, je nutno konstatovat, že jak v řízení před správními orgány, tak v řízení před správním soudem došlo k nedůvodným prodlevám, které je nutno přičíst k tíži státu. Zmínit lze zejména následující. Dne 4. 2. 2019 požádal ÚP , adresa, OSSZ , právnická osoba, o posouzení stupně závislosti žalobkyně, dne 16. 4. 2019, tj. za 71 dnů mu došel posudek, přitom dle § 8 odst. 1, § 16a odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení (dále jen „zákon č. 582/1991 Sb.“) činí lhůta pro podání posudku 45 dnů. Uvedená lhůta tedy byla překročena o 26 dnů, což vedle způsobení průtahu v řízení jako celku přestavuje též samostatný nesprávný úřední postup dle § 13 odst. 1 věty druhé OdpŠk. Dne 29. 4. 2019 požádal ÚP , adresa, OSSZ , právnická osoba, o doplnění posouzení stupně závislosti žalobkyně, dne 9. 10. 2019, tj. za 163 dnů mu došel posudek, přitom dle § 8 odst. 1, § 16a odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb. činí lhůta pro podání posudku 45 dnů. Uvedená lhůta tedy byla překročena o 118 dnů, tj. téměř o 4 měsíce, což vedle způsobení průtahu v řízení jako celku přestavuje též samostatný nesprávný úřední postup dle § 13 odst. 1 věty druhé OdpŠk. Dne 7. 1. 2019 byla podána žádost o přiznání příspěvku, rozhodnutí bylo vydáno dne 29. 10. 2019 [datum vypravení, nikoliv datace rozhodnutí – viz § 71 odst. 2 písm. a) správního řádu], tj. za 295 dnů. Odečte-li se doba, kdy probíhalo posouzení zdravotního stavu žalobkyně, tj. doba 234 dnů (71 + 163), bylo rozhodnutí vydáno po 61 dnech, přitom dle § 71 odst. 3 správního řádu činí lhůta pro rozhodnutí 30 dnů od zahájení řízení. Uvedená lhůta tedy byla překročena o 31 dnů, což vedle způsobení průtahu v řízení jako celku přestavuje též samostatný nesprávný úřední postup dle § 13 odst. 1 věty druhé OdpŠk. Dne 13. 11. 2019 požádalo MPSV PK , adresa, o posouzení stupně závislosti žalobkyně, dne 4. 5. 2020, tj. za 173 dnů mu došel posudek, přitom dle § 4 odst. 2, § 16a odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb. činí lhůta pro podání posudku 60 dnů. Uvedená lhůta tedy byla překročena o 113 dnů, tj. téměř o 4 měsíce, což vedle způsobení průtahu v řízení jako celku přestavuje též samostatný nesprávný úřední postup dle § 13 odst. 1 věty druhé OdpŠk. Dne 13. 11. 2019 došel spis MPSV s odvoláním do rozhodnutí ÚP , adresa, , MPSV pak o odvolání rozhodlo až dne 3. 11. 2020, tj. za 356 dnů. Odečte-li se doba, kdy probíhalo posouzení zdravotního stavu žalobkyně, tj. doba 288 dnů (173 + 51 dnů druhého posuzování PK , adresa, od 26. 5. 2020 do 16. 7. 2020 + 50 dnů posuzování PK , adresa, od 3. 8. 2020 do 22. 9. 2020 + 13 dnů druhého posuzování PK , adresa, od 2. 10. 2020 do 15. 10. 2020), bylo rozhodnutí vydáno po 68 dnech, přitom dle § 90 odst. 6, § 71 odst. 3 správního řádu činí lhůta pro rozhodnutí 30 dnů od předložení spisu. Uvedená lhůta tedy byla překročena o 38 dnů, což vedle způsobení průtahu v řízení jako celku přestavuje též samostatný nesprávný úřední postup dle § 13 odst. 1 věty druhé OdpŠk. KS , adresa, měl dne 2. 3. 2021 k dispozici vyjádření MPSV k žalobě, správní spisy i souhlasy účastníků s rozhodnutím bez nařízení jednání, rozsudek pak byl vyhlášen až dne 30. 9. 2021, tj. téměř za 6 měsíců. V uvedené prodlevě lze spatřovat průtah cca 2 měsíce. Dne 21. 6. 2022 požádalo MPSV PK , adresa, o posouzení stupně závislosti žalobkyně, dne 22. 8. 2022, tj. za 62 dnů mu došel posudek, přitom dle § 4 odst. 2, § 16a odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb. činí lhůta pro podání posudku 60 dnů. Uvedená lhůta tedy byla překročena o 2 dny, což vedle způsobení průtahu v řízení jako celku přestavuje též samostatný nesprávný úřední postup dle § 13 odst. 1 věty druhé OdpŠk. Dne 5. 11. 2021 došel spis po zrušení jeho prvního rozhodnutí zpět MPSV, MPSV pak o odvolání znovu rozhodlo až dne 6. 9. 2022, tj. za 305 dnů. Odečte-li se doba, kdy probíhalo posouzení zdravotního stavu žalobkyně, tj. doba 205 dnů [62 + 48 dnů třetího posuzování PK , adresa, od 14. 12. 2021 do 31. 1. 2021 + 14 dnů čtvrtého posuzování PK , adresa, od 18. 2. 2022 do 4. 3. 2022 + 8 dnů pátého posuzování PK , adresa, od 10. 3. 2022 do 18. 3. 2022 + 73 dnů šestého posuzování PK , adresa, od 22. 3. 2022 do 3. 6. 2022 (dle § 16a odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb. byla oznámena existence závažných důvodů bránících dodržení šedesátidenní lhůty)], bylo rozhodnutí vydáno po 100 dnech, přitom dle § 90 odst. 6, § 71 odst. 3 správního řádu činí lhůta pro rozhodnutí 30 dnů od předložení spisu. Uvedená lhůta tedy byla překročena o 70 dnů, tj. o více jak 2 měsíce, což vedle způsobení průtahu v řízení jako celku přestavuje též samostatný nesprávný úřední postup dle § 13 odst. 1 věty druhé OdpŠk. Dne 9. 6. 2023 došel spis po zrušení jeho druhého rozhodnutí zpět MPSV, MPSV pak o odvolání znovu rozhodlo až dne 12. 12. 2023, tj. za 186 dnů. Odečte-li se doba, kdy probíhalo posouzení zdravotního stavu žalobkyně, tj. doba 131 dnů [86 dnů druhého posuzování PK , adresa, od 13. 6. 2023 do 7. 9. 2023 (dle § 16a odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb. byla oznámena existence závažných důvodů bránících dodržení šedesátidenní lhůty) + 45 dnů třetího posuzování PK , adresa, od 2. 10. 2023 do 16. 11. 2023], bylo rozhodnutí vydáno po 55 dnech, přitom dle § 90 odst. 6, § 71 odst. 3 správního řádu činí lhůta pro rozhodnutí 30 dnů od předložení spisu. Uvedená lhůta tedy byla překročena o 25 dnů, což vedle způsobení průtahu v řízení jako celku přestavuje též samostatný nesprávný úřední postup dle § 13 odst. 1 věty druhé OdpŠk. Jak již bylo uvedeno výše, je nutno k tíži státu přičíst též neschopnost zpracovat přezkoumatelný a řádně odůvodněný posudek ke zdravotnímu stavu žalobkyně, kdy tento byl posuzován celkem 13x, a dále skutečnost, že prvá dvě rozhodnutí MPSV byla zrušena pro nepřezkoumatelnost, když vycházela z neúplných a nepřesvědčivých posudků. Postup MPSV vůči žalobkyni byl navíc soudem označen za asociální a necitlivý.

25. Pokud jde o jednání žalobkyně, tato svým postupem nad rámec procesní aktivity, která byla zohledněna již v kritériu procesní složitosti řízení, k celkové délce řízení nijak nepřispěla.

26. Konečně pokud jde o význam předmětu řízení pro poškozeného, tento soud u žalobkyně hodnotil celkově jako výrazně zvýšený. Předmětem posuzovaného řízení byla žádost o přiznání příspěvku na péči (dávky sociálního zabezpečení), a jednalo se tak o řízení s typově zvýšeným významem jeho předmětu pro poškozeného. U žalobkyně je pak nutno zohlednit též její vysoký věk (v době zahájení řízení jí bylo 85 let) a špatný zdravotní stav, pro které jistě vnímala průběh a délku posuzovaného řízení úkorněji než člověk mladý a plný fyzických i duševních sil.

27. Na základě všech popsaných hledisek, která lze (zejména postup orgánů státu) či nelze (zejména skutková a procesní složitost řízení) přičítat státu, a s přihlédnutím k vysokému významu předmětu řízení pro žalobkyni dospěl soud k závěru, že celkovou dobu řízení v délce 4 let a 11 měsíců nelze považovat za dobu přiměřenou, a že tedy došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk. To ostatně nebylo mezi účastníky ani sporným.

28. Uvedený nesprávný úřední postup pak byl způsobilý vyvolat na straně žalobkyně nemajetkovou újmu, kdy vznik takové újmy představované stavem nejistoty, do níž byl poškozený v důsledku nepřiměřeně dlouze vedeného řízení uveden a v níž byl tak udržován, se předpokládá (viz např. usnesení NS sp. zn. 30 Cdo 3007/2010). Žádné skutečnosti, které by uvedenou domněnku měly vyvrátit, žalovaná v řízení neuvedla, naopak vznik újmy na straně žalobkyně uznávala a tuto (dle svého přesvědčení dostatečně) odčinila.

29. Soud pak má opět ve shodě s oběma účastníky za to, že za předmětnou nemajetkovou újmu je namístě poskytnout zadostiučinění v penězích, když pouhé konstatování porušení práva se s ohledem na celkovou dobu řízení a trvání stavu nejistoty nejeví jako přiměřené a dostačující. Při stanovení výše tohoto zadostiučinění soud vyšel ze stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia NS sp. zn. Cpjn 206/2010, kdy je dle názoru soudu možné vyjít při stanovení základní částky z částky na spodní hranici rozpětí uvedeného v odkazovaném stanovisku, když délka posuzovaného řízení je nepřiměřená, nikoliv však extrémní. Částky stanovené odkazovaným stanoviskem NS, tj. 15 000 Kč až 20 000 Kč za jeden rok řízení, resp. 1 250 Kč až 1 667 Kč za jeden měsíc řízení, však soud považuje za již neodpovídající poměrům v České republice. Soudu je známa judikatura NS a Ústavního soudu, dle které nemá inflace na výši (přiměřenost) poskytovaného zadostiučinění vliv, je však přesvědčen, že by předmětná otázka měla být posuzována jinak. Stanovisko NS bylo přijato před 14 lety, tj. za zcela jiné ekonomické situace, zejména pokud jde o cenovou úroveň (došlo k nárůstu celkově přes 50 %, což je skutečnost obecně známá), a částky v něm stanovené již neodpovídají současné ekonomické realitě, když v mezidobí došlo k výraznému snížení hodnoty peněz. Na změnu ekonomických poměrů tak musí reagovat i rozhodovací praxe v oblasti zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem v podobě nepřiměřené délky řízení tak, aby poskytovanému zadostiučinění byla zachována jeho satisfakční funkce. Nemajetkovou újmu jako zásah do nemateriální sféry života poškozeného nelze nahradit (nepřipadá do úvahy uvedení v předešlý stav, ani poskytnutí ekvivalentu v penězích), tuto újmu lze jen (nikdy dokonale) odčinit. Přiznané zadostiučinění má poškozenému poskytnout zdroj, aby si mohl pořídit něčeho penězi ocenitelného (a uhraditelného), co oproti vytrpěnému příkoří přinese do imateriální sféry jeho života určitou „dávku radosti“, způsobilé alespoň částečně odčinit utrpěnou újmu. Je-li pak při stejné vytrpěné újmě (odškodňovaná nemajetková újma z titulu nepřiměřené délky řízení je povahou a obsahem stejná jako v roce 2011) ona pořiditelná „dávka radosti“ v důsledku ekonomického vývoje společnosti oproti roku 2011 menší, ztrácí poskytované zadostiučiní svou satisfakční funkci a vytváří nedůvodné rozdíly mezi poškozenými z roku 2011 a z doby současné. Proto by měla výše přiznaného zadostiučinění vývoj ve společnosti reflektovat. Takový postup ostatně není soudní praxi, anebo i právní úpravě cizí, když i při odškodňování jiných újem jsou výše poskytovaných náhrad či zadostiučinění přizpůsobovány aktuální ekonomické situaci (viz např. mechanismy stanovení hodnoty bodu a výchozí rámcové částky v Metodice Nejvyššího soudu k náhradě za bolest a ztížení společenského uplatnění dle § 2958 o. z., anebo valorizace výší náhrad za ztrátu na výdělku či na služebním platu prováděné nařízeními vlády dle § 271u odst. 2 zákoníku práce a § 127 odst. 3 zákona o vojácích z povolání). Veden uvedenou úvahou tak soud považoval za odpovídající vycházet z rozmezí uvedeného v odkazovaném stanovisku navýšeného o 50 %, tj. z částek 22 500 Kč až 30 000 Kč za rok řízení. S ohledem na závěr o možnosti vycházet z částky již nikoliv na spodní hranici tohoto rozpětí pak soud považoval za přiměřenou zjištěným okolnostem věci částku 22 500 Kč (15 000 Kč x 1,5) za rok řízení, resp. částku 1 875 Kč za 1 měsíc řízení, redukovanou na ½ za první dva roky trvání řízení.

30. Uvedeným způsobem stanovenou základní částku zadostiučinění pak soud modifikoval dle jednotlivých kritérií upravených v § 31a odst. 3 OdpŠk, pro které lze základní částku zvýšit či snížit. Z hlediska popsané složitosti věci soud snížil základní částku o 25 % (15 % za skutkovou a procesní složitost, 10 % za počet a stupně orgánů státu zapojených do rozhodování – ve shora vymezeném rozsahu přičitatelném státu). Z důvodu popsaného postupu orgánů státu v posuzovaném řízení, který měl na celkovou dobu řízení výrazně negativní vliv, soud zvýšil základní částku o 30 %. Z důvodu postupu žalobkyně soud základní částku nijak nemodifikoval. Z důvodu popsaného zvýšeného významu předmětu řízení pro žalobkyni pak soud základní částku zvýšil též o 30 %.

31. Soud tedy uzavřel, že by základní částka zadostiučinění měla být zvýšena o 35 %. Na základě takového závěru pak soud považoval za důvodný požadavek na poskytnutí zadostiučinění ve výši 118 969 Kč (po zaokrouhlení) vypočtený následovně: 59 (měsíců trvání řízení) x 1 875 Kč (za 1 měsíc řízení) – 12 x 1 875 Kč (modifikace na ½ za první dva roky řízení) = 88 125 Kč x 1,35 (zvýšení o 35 %). Jelikož žalobkyně na zadostiučinění za nemajetkovou újmu dosud obdržela jen částku 58 750 Kč, shledal soud její žalobu důvodnou do částky 60 219 Kč, do které jí vyhověl, a ve zbylém požadavku na zaplacení částky 72 944 Kč ji jako nedůvodnou zamítl.

32. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř., když s ohledem na výsledek řízení, kdy žalobkyně dosáhla satisfakce uložením povinnosti žalované poskytnout jí zadostiučinění za nemateriální újmu, lze na ni ve smyslu zásad úspěchu ve věci pohlížet obdobně, jako by byla plně úspěšná, byť jí nebylo přiznáno jí požadované plnění v plné výši (viz např. usnesení NS sp. zn. 30 Cdo 2707/2013). Žalobkyni, která nebyla v řízení právně zastoupena, přiznal soud náhradu nákladů řízení v celkové výši 2 300 Kč, která je tvořena- zaplaceným soudním poplatkem dle položky č. 8a Sazebníku soudních poplatků ve výši 2 000 Kč,- paušální náhradou hotových výdajů za 1 úkon (sepis žaloby) dle § 151 odst. 3 o. s. ř., § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. ve výši 300 Kč.

33. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 částí věty za středníkem o. s. ř., když soudu je z jeho činnosti známo, že uvedená lhůta odpovídá technickoorganizačním podmínkám čerpání peněžních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se organizační složka státu vystupující v řízení za žalovanou řídí.