11 C 24/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Trepkou ve věci žalobců: a) celé jméno žalobkyně , narozená dne datum bytem adresa žalobkyně a žalobce b) celé jméno žalobce , narozený dne datum bytem adresa žalobkyně a žalobce oba zastoupení advokátkou Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného sídlem adresa žalované o zaplacení 2x 100 000 Kč

I. Žaloba s tím, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni a) částku 100 000 Kč, se zamítá.

II. Žaloba s tím, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci b) částku 100 000 Kč, se zamítá.

III. Žalobkyně a) je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 150 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalobce b) je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 150 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou došlou soudu dne [datum] se žalobci domáhali zaplacení každý částky 100 000 Kč jako náhrady nemajetkové újmy, která jim měla vzniknout v důsledku nesprávného úředního postupu orgánů sociálně-právní ochrany dětí [obec] a [obec] (dále jen„ OSPOD“ či konkrétně„ OSPOD [obec]“,„ OSPOD [obec]“).

2. Žalobci uvedli, že jsou rodiče nezletilé [jméno] [celé jméno žalobkyně], narozené dne [datum] (dále jen„ nezletilá“). Těsně po porodu byla nezletilá z důvodů na straně žalobců odebrána z jejich péče a předběžným opatřením svěřena do přechodné pěstounské péče, neboť bylo konstatováno, že žalobci nejsou schopni se o nezletilou postarat. Žalobci poté prokázali nápravu svých osobních poměrů, spolupráci s odborníky a vážný zájem o dceru a péči o ni, proto byla nezletilá rozhodnutím ze září [rok] vrácena do jejich péče. Bohužel dne [datum] byla nezletilá na základě dalšího předběžného opatření podruhé odebrána z péče žalobců a předána do přechodné pěstounské péče, a to konkrétně do péče pěstounky na přechodnou dobu [jméno] [příjmení]. Takový postup byl potvrzen rozsudkem [název soudu] (dále jen„ OS [obec]“) ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka]. Tento rozsudek byl následně změněn rozsudkem OS [obec] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka], jímž byla nezletilá svěřena do společné dlouhodobé pěstounské péče manželů [jméno] [příjmení] a [titul] [jméno] [příjmení], a to zejména z důvodu uplynutí doby přechodné pěstounské péče. Zároveň tak došlo ke zrušení dosavadní pěstounské péče na přechodnou dobu u pěstounky [příjmení]. [příjmení] a k zamítnutí návrhu žalobců jako rodičů na svěření nezletilé zpět do jejich péče. Proti poslednímu uvedenému rozsudku OS [obec] podali žalobci odvolání ke [název soudu] (dále jen„ [odvolací soud] [obec]“). Odvolací soud však rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil svým rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]. Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci ústavní stížnost, které Ústavní soud vyhověl a napadený rozsudek [odvolacího soudu] [obec] svým nálezem ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález], zrušil z důvodu porušení ústavně zaručených základních práv a svobod.

3. V rámci podaného odvolání proti poslednímu uvedenému rozsudku OS [obec] žalobci poukazovali na svoji snahu o nápravu osobních poměrů, vyhledání odborné péče a svůj enormní zájem získat svoji nezletilou dceru zpět do péče. Dále poukazovali na velice dobrý vztah s [jméno]. [příjmení], která se jakožto pěstounka přechodné pěstounské péče o jejich nezletilou dceru v té době s velice dobrými výsledky starala. Žalobci přitom poukazovali nejen na dobrou přechodnou pěstounskou péči ze strany této pěstounky (např. opravdový zájem a věnování se nezletilé), nýbrž i na faktické dobré fungování vztahů mezi touto pěstounkou a žalobci v pozici rodičů nezletilé – to se projevovalo například tím, že tato pěstounka umožňovala časté a pravidelné schůzky mezi nezletilou a jejími rodiči. Důraz byl kladen na to, že pěstounská péče má pouze dočasný charakter a jejím žádoucím konečným cílem je budoucí navrácení odebraného dítěte zpět k původním rodičům. Byla zde i důvodná obava z toho, že by v případě změny dosavadní pěstounské péče z přechodné na dlouhodobou za současné změny pěstouna mohlo dojít ke zbytečnému zásahu do stabilního vývoje nezletilé a následnému omezení kontaktu mezi nezletilou a jejími rodiči (pokud dojde ke změně na dlouhodobou pěstounskou péči, bývá kontakt rodičů s nezletilým dítětem zpravidla na několik měsíců utlumen, aby si nezletilý zvykl na nové pěstouny). Zároveň žalobci poukazovali na skutečnost, že s případnými dlouhodobými pěstouny, tj. manželi [příjmení], si nerozumí, neboť [příjmení] k nim nemají přátelský a vstřícný vztah a také usilovali neúspěšně o adopci a pěstounskou péčí se snaží nikoliv naplňovat úlohu pěstounské péče, ale realizovat své adopční snahy včetně odříznutí biologických rodičů od dítěte. Bylo tak zjevné, že [příjmení] nebudou podporovat vztah nezletilé s rodiči. Žalobci poukazovali též na zprávu psycholožky [titul] [jméno] [příjmení] ze dne [datum], podle které by bylo vhodnější kvůli správnému vývoji dítěte a jeho emocionálnímu ozdravení nechat nezletilou v péči dosavadní (přechodné) pěstounské péče a k případnému návratu do péče rodičů či k předání dítěte k péči trvalých pěstounů by přistoupila až po dovršení tří let věku dítěte. V návaznosti na podané odvolání však začaly OSPOD [obec] i [obec] vyvíjet na žalobce nátlak, aby své odvolání vzali zpět. Ze strany OSPOD bylo tvrzeno, že žalobci jakožto rodiče nezletilé jí svým počínáním ubližují, když chtějí zabránit předání nezletilé do péče trvalých pěstounů, manželů [příjmení]. Žalobcům však nešlo o nic jiného než o nezletilou, o kterou dlouhodobě projevovali zájem, a to i přes skutečnosti mající původ na jejich straně, které k odebrání nezletilé původně vedly. I ve vztahu ke zprávě psycholožky [titul] [příjmení] požadovali alespoň setrvání nezletilé v péči přechodné pěstounky [jméno]. [příjmení], která poukazovala na nutnost emocionálního ozdravení nezletilé z důvodu dříve vzniklých tzv. separačních traumat. OSPOD tyto okolnosti nebral v úvahu a požadoval předání nezletilé do trvalé pěstounské péče za každou cenu. OSPOD přitom napadl i jednání dočasné pěstounky [jméno]. [příjmení], když její chování v případě nezletilé nazval„ profesionálním selháním“. OSPOD poukazoval zejména na to, že tato dočasná pěstounka umožňovala časté a déle trvající návštěvy nezletilé a žalobců, jakožto jejích rodičů (umožňovala návštěvy rodičů i nad míru stanovenou individuálním plánem ochrany dítěte). Z tohoto jednání dočasné pěstounky pak bylo dovozováno, že je bráněno úspěšnému integrování nezletilé ve vztahu k manželům [příjmení], kteří projevili zájem se o nezletilou starat v rámci trvalé pěstounské péče. Ve vztahu k profesionálnímu selhání [jméno]. [příjmení] bylo poukazováno i na skutečnost, že tato absolvovala pouze kurz pro poskytování dočasné/přechodné pěstounské péče, a měla se tak vyvarovat případnému citovému upínání se na svěřené nezletilé dítě. Z jednání OSPOD je přitom zjevné, že sám tento orgán inicioval péči [příjmení] oproti péči rodičů či přechodné pěstounky. Přechodná pěstounka i její manžel byli pracovnicí OSPOD [obec] v případě možného výslechu označeni za nekompetentní osoby. OSPOD [obec] dokonce podal dne [datum] návrh na vydání předběžného opatření, kterým by byla nezletilá ponechána v pěstounské péči manželů [příjmení], čím poškozoval jak nezletilou, tak žalobce.

4. V ústavní stížnosti žalobci argumentovali porušením hned několika ústavně zaručených základních práv a svobod a požadovali též odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí. Ve věci odkladu vykonatelnosti napadeného rozhodnutí jim Ústavní soud svým usnesením ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález], vyhověl. Již v tomto usnesení Ústavní soud poukázal na možné porušení ústavně zaručených základních práv nezletilé i jejích rodičů. Následně rozhodl o věci samé shora odkazovaným nálezem a konstatoval ze strany [odvolacího soudu] [obec] porušení čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte, podle nějž nejlepší zájem dítěte musí být předním hlediskem rozhodování, a čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod chránící právo stěžovatelů na rodinný život. Z těchto důvodů napadené rozhodnutí zrušil. Ústavní soud poukázal na hned několik nedostatků rozhodnutí [odvolacího soudu] [obec], přičemž na podporu za vyhovění ústavní stížnosti se vyjádřila i opatrovnice nezletilé, veřejná ochránkyně práv. Ústavní soud přitom konstatoval i pochybení ze strany OSPOD s poukazem na jeho neoprávněnou kritiku ve vztahu k žalobcům/stěžovatelům či přechodné pěstounky a konstatoval, že jak ze strany [odvolacího soudu] [obec], tak ze strany OSPOD byl v rámci řízení chybně zohledněn nejlepší zájem nezletilého dítěte vázaného citovými vztahy na stávající prostředí, což vyplývalo i ze zprávy psychologa. Ústavní soud poukázal na to, že jakékoliv opatření státu narušující vazbu mezi rodiči a dětmi představuje zásah do ústavně zaručeného práva na rodinný život. Ústavní soud nerozporoval, že toto právo není právem absolutním a že jej lze ze zákonem stanovených důvodů omezit, ale podotkl, že musí být šetřena podstata a smysl takových omezení a tato nesmí být zneužita k jiným účelům, než pro které byla stanovena (tj. zejména ochrana nezletilého dítěte). Případný„ zásah musí být v souladu se zákonem, sledovat legitimní cíl a být nezbytný v demokratické společnosti“. K tomuto dále dodal, že„ Důvodem pro odnětí dítěte z péče rodičů nemůže být pouze skutečnost, že by dítě bylo možno umístit do prostředí vhodnějšího pro jeho výchovu. Nadto odnětí dítěte z péče rodičů musí být chápáno zásadně jako dočasné opatření, které bude ukončeno, jakmile to okolnosti dovolí, a veškerá opatření související s dočasnou náhradní péčí o dítě by měla být souladná s primárním cílem opětovného sloučení rodičů s dětmi.“ V rámci nálezu Ústavního soudu bylo konstatováno, že k nepřijatelnému nerespektování nejlepšího zájmu nezletilé a práva stěžovatelů na rodinný život došlo až při svěření nezletilé do pěstounské péče dlouhodobých pěstounů, manželů [příjmení]. Právě tuto variantu posvětil a inicioval sám OSPOD. Ústavní soud poukázal na to, že tato varianta náhradní péče o nezletilou v daném případě nebyla jedinou možnou a dostupnou. Bylo nutné uvažovat i o pokračující náhradní péči pěstounky na přechodnou dobu [jméno]. [příjmení], jejíž péče navíc s ohledem na relevantní okolnosti věci a aktuální závažné potřeby nezletilé lépe odpovídala nejlepšímu zájmu nezletilé, a to i s poukazem na komentář k zákonu o sociálně-právní ochraně dětí. Dle žalobců přitom o možnosti další přechodné pěstounské péče musel či alespoň měl vědět i OSPOD jakožto státní orgány zabývající se ochranou dětí. Dle komentáře je možné ve výjimečných případech vyžadovat setrvání dítěte v péči pěstouna na přechodnou dobu i déle než po dobu jednoho roku (se souhlasem dotčeného pěstouna – to bylo v daném případě splněno), a to tehdy, pokud by přesun do péče jiné osoby znamenal vážný (a nikoliv nevyhnutelný) zásah do zájmů dítěte či poškození dítěte. Nejde přitom o prodloužení zákonem stanovené lhůty přechodné péče na dobu jednoho roku, ale o opětovné nařízení této přechodné péče. Těchto relevantních skutečností si měl být vědom i OSPOD, který měl prosazovat nejlepší zájem nezletilé a nikoliv její přechod za každou cenu do trvalé péče manželů [příjmení]. Konkrétní kritika na OSPOD ze strany Ústavního soudu vyplývá z odst. 47-48 odkazovaného nálezu, když se tento neztotožnil s jeho kritikou vůči pěstounce na přechodnou dobu a jejímu počínání v rámci výkonu pěstounské péče. K tomu přímo v odst. 47 uvedl:„ Pokud tedy pěstounka na přechodnou dobu umožňovala časté a třeba i déletrvající styky nezletilé se stěžovateli a aktivně se snažila napomoci rozvoji vazeb mezi nezletilou a stěžovateli, lze její počínání pokládat za plně souladné s jejími zákonnými povinnostmi, rolí pěstounky a též s povinností státu v rámci ochrany práva stěžovatelů na rodinný život. Pěstounská péče, ať už trvající po přechodnou dobu, či déledoběji, nesmí automaticky znamenat úplné odtržení dítěte od původní rodiny (ledaže by to bylo v zájmu dítěte nezbytné, jako tomu může být například v situacích násilí vůči dítěti v původní rodině), nýbrž pokud je stále dána možnost, ba očekávání návratu dítěte do původní rodiny, pak je především zapotřebí udržovat vazby dítěte s původní rodinou a usilovat o jejich prohlubování, tak aby jakmile to bude možné, mohlo co nejsnáze dojít k opětovnému sloučení rodiny. Toto mají mít na paměti nejen sami pěstouni, ale především také orgány veřejné moci, včetně orgánů sociálně-právní ochrany dětí a soudů, které by k tomuto měly při své činnosti vést pěstouny i s nimi spolupracující organizace, a nikoli podporovat omezování kontaktů dítěte v pěstounské péči s jeho rodiči, aniž by to bylo v nejlepším zájmu dítěte.“. Současně v odst. 48 svého nálezu uvedl:„ Pakliže následně, po uplynutí další doby, během níž pečovala o nezletilou a během níž se rovněž posilovala vazba nezletilé na ni, vyjádřila souhlas s pokračováním své péče o nezletilou, případně snad i s výkonem„ dlouhodobé“ pěstounské péče o nezletilou, nelze ani toto jednání – za výjimečných okolností posuzovaného případu – hodnotit jako profesionální selhání pěstounky, a to především proto, že je zřejmé, že tento obrat byl motivován snahou chránit a upřednostnit zájmy a potřeby samotné nezletilé. … Ani v posuzovaném případě nelze pěstounce na přechodnou dobu vyčítat, že se citlivě starala o nezletilou a poskytla jí láskyplné prostředí, za současného podporování vztahů nezletilé se stěžovateli, zejména stěžovatelkou jako matkou nezletilé, ani to, že se tato pěstounka, vykonávající péči o nezletilou nakonec po dobu celkem 13 měsíců (z tehdy 28měsíčního života nezletilé), stala pro nezletilou hlavní pečující osobou, přitom s ohledem na nízký věk nezletilé bylo důležité vyhnout se přetržení této formující se pevné citové vazby, což pěstounka na přechodnou dobu svým postojem nakonec umožnila.“ Ústavní soud tedy uzavřel, že odvolací [název] soud ve věci odvolání pochybil a zároveň poukázal i na pochybení ze strany OSPOD. Jinak řečeno, nejlepšímu zájmu nezletilé odpovídalo její setrvání v péči pěstounky na přechodnou dobu, což zároveň představovalo opatření méně zasahující do práv žalobců i nezletilé.

5. Popsaným postupem byl žalobcům způsoben silný zásah do jejich ústavně zaručeného práva, neboť bylo ze strany OSPOD opakovaně podporováno odtržení nezletilé od jejích rodičů, žalobců, proti kterému se tito museli dokonce bránit podáním ústavní stížnosti. Toto mělo negativní dopad i na psychický stav žalobců, neboť jim byl nařízením trvalé pěstounské péče omezen kontakt s jejich nezletilou dcerou, ačkoli dle svého nejlepší vědomí a svědomí dělali vše pro to, aby jejich nezletilá dcera byla navrácena do jejich péče, nebo aby alespoň zůstala v přechodné péči u pěstounky [jméno]. [příjmení]. Minimálně od konce roku [rok] tak nemohli žalobci se svojí dcerou udržovat pravidelný kontakt a rozvíjet vzájemné rodinné vazby v kvalitě, kterou umožňovala péče u přechodné pěstounky. V tomto stavu byli přitom udržováni až do rozhodnutí Ústavního soudu, kdy byl jejich vztah a osobní kontakt s nezletilou dcerou po tuto dobu výrazně omezen (tj. omezení práva na rodinný život). Vzniklou nemajetkovou újmu požadovali žalobci nahradit v penězích, a to každý částkou ve výši 100 000 Kč, když samotné konstatování porušení nebo vyslovení pouhé omluvy bez dalšího se žalobcům nejeví jako dostatečné. Nárok byl u žalovaného uplatněn žádostí ze dne [datum]

6. Žalovaný žalobou uplatněný nárok neuznal a navrhl zamítnutí žaloby. Žalovaný potvrdil, že žalobci nárok u něho nárok předběžně uplatnili dne [datum]. Žalovaný žádost posoudil na základě spisové dokumentace OSPOD [obec] a OSPOD [obec], neshledal vznik odpovědnosti tak, jak byla žalobci v žádosti popsána, žádost přes výzvu nebyla doplněna o relevantní skutečnosti, proto žádost zamítl. K věci samé pak žalovaný uvedl, že z vyžádané spisové dokumentace bylo zjištěno, že nezletilá byla poprvé odebrána rodičům ve věku 14 dní na základě usnesení OS [obec] o předběžném opatření ze dne [datum] a umístěna do pěstounské péče na přechodnou dobu k pěstounce [jméno] [příjmení]. Důvodem odebrání dítěte byl alkoholismus rodičů a neschopnost se o nezletilou postarat. Rodiče začali aktivně spolupracovat s odbornými pracovišti na léčbě a stabilizaci rodinného prostředí. Rozsudkem OS [obec] ze dne [datum] byla nezletilá předána zpět do péče rodičů. Znovu byla nezletilá odebrána rodičům na základě předběžného opatření OS [obec] ze dne [datum] a předána do pěstounské péče na přechodnou dobu [jméno]. [příjmení]. Důvodem pro toto opatření stejně jako v předchozím případě bylo vážné ohrožení zdraví a zdravého vývoje dítěte chováním rodičů pod vlivem alkoholu (matka dezorientovaná a zmatená), nezletilá měla drobnější zranění (modřiny a boule na hlavě). Rodiče opět začali intenzivněji navštěvovat odborníky, nicméně zejména otec dítěte tuto spolupráci záhy ukončil. OSPOD [obec] v této době hodnotil, že návrat nezletilé do biologické rodiny není v tu chvíli možný z důvodu, že poměry rodičů se dlouhodobě a intenzivně nezměnily. Matka byla opakovaně hospitalizována pro závislost na alkoholu v psychiatrické léčebně (červen - červenec [rok], září - říjen [rok], leden - únor [rok] - viz rozsudek [odvolacího soudu] [obec] č. j. [číslo jednací]). Z toho důvodu byla pro nezletilou navržena dlouhodobá pěstounská péče. OS [obec] svěřil nezletilou rozsudkem ze dne [datum] do pěstounské péče manželů [příjmení]. Rozsudek byl potvrzen rozsudkem KS [obec] ze dne [datum]. Ze spisu dále vyplývá, že v době, kdy se rozhodovalo o dlouhodobé pěstounské péči, byla projednávána také varianta, že přechodná pěstounka požádá o svěření nezletilé do dlouhodobé péče. To se však nestalo, [jméno]. [příjmení] u jednání [odvolacího soudu] [obec] dne [datum] uvedla, že chce nadále být zařazena jako pěstounka na přechodnou dobu. Nezletilá byla dlouhodobým pěstounům předána dne [datum] po právní moci rozsudku [odvolacího soudu] [obec], v předchozím období byl na základě dohody přechodné pěstounky a dlouhodobých pěstounů uskutečňován intenzivnější kontakt nezletilé s dlouhodobými pěstouny. Kontakt s rodiči v období po předání dlouhodobým pěstounům proběhl ve dnech [datum], [datum], [datum] a [datum]. Jednalo se o asistované kontakty. Přítomná psycholožka doporučovala v tomto přechodném období nastavit setkávání s rodiči jednou za tři týdny. Dne [datum] bylo svoláno setkání mezi pěstouny a rodiči k dohodě o setkávání a vzájemných vztazích mezi rodiči a pěstouny, rodiče se na setkání nedostavili. Rodiče podali proti rozsudku [odvolacího soudu] [obec] ústavní stížnost. Ústavní soud nejprve vydal dne [datum] předběžné opatření, jímž odložil vykonatelnost rozsudku [odvolacího soudu] [obec] ze dne [datum]. OSPOD následně dne [datum] podal návrh na předběžné opatření, jímž se nezletilá svěří do péče dlouhodobých pěstounů. OS [obec] však dne [datum] rozhodl, že nezletilá bude předána zpět přechodné pěstounce [jméno]. [příjmení]. Předání se uskutečnilo ještě téhož dne. Nálezem Ústavního soudu ze dne [datum] byl rozsudek [odvolacího soudu] [obec] ze dne [datum] zrušen. Ústavní soud konstatoval, že uvedeným rozsudkem byl porušen čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte, podle nějž nejlepší zájem dítěte musí být předním hlediskem rozhodování a dále článek 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod chránící právo stěžovatelů na rodinný život.

7. Dále žalovaný uvedl, že předpokladem odpovědnosti za škodu dle zákona č. 82/1998 Sb. jsou existence pravomocného rozhodnutí zrušeného pro nezákonnost či nesprávný úřední postup, vznik škody a příčinná souvislost mezi nimi. Uvedené předpoklady musí být splněny kumulativně, pouhé nesplnění jednoho z nich vede k zamítnutí nároku. Pokud jde o odpovědnostní titulu je třeba poukázat zejména na nález Ústavního soudu, jímž byl zrušen rozsudek [odvolacího soudu] [obec]. Je nepochybné, že zrušený rozsudek je způsobilým titulem vzniku odpovědnostního vztahu, v němž je stranou povinnou stát. K tomu však žalovaný namítl, že Ústavní soud vytýkal porušení práv žalobců soudu, který ve věci rozhodoval, nikoli OSPOD. Odpovědnost za rozhodnutí soudu OSPOD, tedy ani MPSV, nenese. Nadto žalobci své nároky nedovozují z odpovědnosti soudu, ale spatřují nesprávný úřední postup v tom, že OSPOD opakovaně podporoval odtrženi nezletilé dcery žalobců od jejích rodičů. K tomu žalovaný namítl, že jestliže OSPOD podporoval dlouhodobou pěstounskou péči nezletilé dcery žalobců, není tato skutečnost sama o sobě způsobilým titulem k odškodnění, neboť o svěření dítěte do pěstounské péče rozhoduje vždy soud. Jestliže OSPOD podá návrh na svěření dítěte do pěstounské péče, pak je to vždy soud, který o takovém návrhu rozhodne. OSPOD sám nemůže o pěstounské péči rozhodnout, samotná podpora takového rozhodnutí proto nemůže být příčinou tvrzené újmy. Co lze OSPOD vytýkat, je skutečnost, že poté, co Ústavní soud odložil vykonatelnost napadeného rozsudku [odvolacího soudu] [obec], podal nový návrh na svěření dítěte do dlouhodobé pěstounské péče. Tímto postupem nerespektoval rozhodnutí Ústavního soudu. Nicméně i zde se jednalo o návrh, kterému krajský soud v souladu s rozhodnutím Ústavního soudu nevyhověl, naopak předběžným opatřením rozhodl o vrácení dítěte do péče přechodné pěstounky, lze mít tedy za to, že tento návrh OSPOD neměl praktické negativní dopady na situaci žalobců a nezpůsobil tvrzenou újmu, nadto dítě bylo fakticky vráceno do péče přechodné pěstounky v řádu několika dnů po vydání rozhodnutí o odkladném účinku napadeného rozsudku krajského soudu. OSPOD byla ze strany Ústavního soudu vytýkána kritika přechodné pěstounky v souvislosti s umožněním častých kontaktů nezletilé s rodiči a v souvislosti s úvahami přechodné pěstounky o dlouhodobé pěstounské péči nezletilé. Tato kritika však není příčinou újmy spočívající v omezování kontaktu nezletilé s rodiči. Pokud jde o nemajetkovou újmu, žalovaný namítl, že nezletilá byla v péči přechodné pěstounky až do [datum], kdy byla předána dlouhodobým pěstounům, a zpět se do péče přechodné pěstounky vrátila dne [datum], tedy v péči dlouhodobých pěstounů byla po dobu 2 měsíců a 10 dnů. Za tuto dobu byl s rodiči uskutečněn celkem 4x asistovaný kontakt s rodiči. Žalovaný má za to, že tvrzené omezování kontaktů, které trvalo podstatně kratší dobu, než naznačuje žaloba, a i v této krátké době docházelo ke kontaktům s rodiči, nemohl žalobcům způsobit tak zásadní zásah do psychického stavu, jak je uváděno v žalobě. Žalovaný namítá, že nemajetkovou újmu v tomto případě nelze považovat za prokázanou právě vzhledem k uvedené době a počtu kontaktů. Konečně pokud jde o příčinnou souvislost, žalovaný namítl, že v žalobci uváděném řetězci příčin a následků nejsou zahrnuty děje, které jsou pro něj podstatné. Především je třeba do řetězce příčinné souvislosti zahrnout rozhodování soudů o svěření nezletilé do dlouhodobé pěstounské péče, neboť do pěstounské péče byla umístěna na základě rozhodnutí soudu. Nelze však ani odhlédnout od skutečnosti, že kontakty nezletilé s rodiči byly primárně omezeny v důsledku jejich dlouhotrvající neschopnosti se o dceru postarat, a to nejen umístěním do přechodné pěstounské péče, ale také skutečnost, že žalobci nebyli schopni během více než dvou let života své dcery napravit své osobní poměry a převzít dceru zpět do své péče, v důsledku čehož bylo rozhodováno o dlouhodobé pěstounské péči. Žalovaný má tedy za to, že předpoklady odpovědnosti tak, jak jsou vylíčeny v žalobě, nebyly naplněny.

8. Nad rámec věcného vyjádření pak žalovaný též vznesl námitku promlčení, když žalobci se o vzniku újmy dozvěděli nejpozději ke dni nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], běh promlčecí lhůty se stavěl od podání žádosti o předběžné projednání nároku dne [datum] jen do [datum] a do dne podání žaloby (žalovaný vycházel ze sdělení pracovnice informačního centra zdejšího soudu a záznamu na www.justice.cz o datu podání žaloby dne [datum]) uběhly více než tři roky.

9. Soud postupoval dle § 115a o. s. ř., a k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.

10. Na základě shodných tvrzení účastníků a účastníky předložených či navržených listinných důkazů učinil soud následující skutková zjištění:

11. Rozsudkem OS [obec] ze dne [datum] byla nezletilá svěřena do společné pěstounské péče manželů [jméno]. [příjmení] a [jméno]. [příjmení], čímž byl změněn rozsudek OS [obec] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka], kterým byla nezletilá svěřena do pěstounské péče na přechodnou dobu pěstounce [jméno]. [příjmení]. Pěstounská péče na přechodnou dobu byla tímto rozsudkem zrušena, současně byl zamítnut návrh žalobců na svěření nezletilé do jejich péče (zjištěno z rozsudku OS [obec] č. j. [spisová značka]).

12. K odvolání žalobců byl rozsudek OS [obec] potvrzen rozsudkem [odvolacího soudu] [obec] ze dne [datum]. Rozsudky nabyly právní moci dne [datum] (zjištěno z rozsudku OS [obec] č. j. [spisová značka], rozsudku [odvolacího soudu] [obec] č. j. [číslo jednací]).

13. K návrhu žalobců rozhodl Ústavní soud usnesením ze dne [datum] o odkladu vykonatelnosti rozsudku [odvolacího soudu] [obec] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], do právní moci rozhodnutí o ústavní stížnosti žalobců (zjištěno z usnesení Ústavního soudu sp. zn. [ústavní nález]).

14. K návrhu OSPOD [obec] ze dne [datum] (kterému však soud co do volby prostředí nevyhověl, když navrhováno bylo ponechání nezletilé v pěstounské péči manželů [příjmení]) nařídil OS [obec] usnesením ze dne [datum] předběžné opatření, kterým byla nezletilá předána do pěstounské péče na přechodnou dobu [jméno]. [příjmení] (zjištěno z návrhu na nařízené předběžného opatření ze dne [datum], usnesení OS [obec] [číslo jednací]).

15. K ústavní stížnosti žalobců rozhodl Ústavní soud nálezem ze dne [datum] tak, že rozsudkem [odvolacího soudu] [obec] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], byly porušeny čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte, podle něhož nejlepší zájem dítěte musí být předním hlediskem rozhodování, a čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod chránící právo žalobců na rodinný život, a rozsudek [odvolacího soudu] [obec] proto zrušil. Ústavní soud takto rozhodl z důvodů popsaných již žalobci v nyní projednávané žalobě (zjištěno z nálezu Ústavního soudu sp. zn. [ústavní nález]). 16. [odvolací soud] [obec] v novém rozhodnutí o odvolání žalobců rozsudkem ze dne [datum] zrušil výrok rozsudku OS [obec] [datum] týkající se svěření nezletilé do společné pěstounské péče manželů [příjmení] a řízení v tomto rozsahu z důvodu zpětvzetí návrhu zastavil, změnil výroky rozsudku OS [obec] [datum] týkající se zrušení pěstounské péče na přechodnou dobu tak, že tato pěstounská péče se nezrušuje, a zrušil výrok rozsudku OS [obec] [datum] týkající se návrhu žalobců na svěření nezletilé do jejich péče a v tomto rozsahu vrátil věc soudu prvého stupně k dalšímu řízení (zjištěno z rozsudku [odvolacího soudu] [obec] č. j. [číslo jednací]).

17. Rozsudkem OS [obec] ze dne [datum] byla nezletilá předána do péče žalobců a nad její výchovou byl vysloven dohled, byla zrušena pěstounská péče na přechodnou dobu a byl zamítnut návrh [jméno]. [příjmení] a jejího manžela na svěření nezletilé do jejich společné pěstounské péče (zjištěno z rozsudku OS [obec] č. j. [spisová značka]).

18. Podáním ze dne [datum], došlým téhož dne, uplatnili žalobci u žalovaného požadavek na zaplacení částek 100 000 Kč každému z nich jako náhrady nemajetkové újmy způsobené jim předmětným postupem OSPOD [obec] a OSPOD [obec]. Žalovaný po předchozí výzvě k upřesnění žádosti přípisem ze dne [datum] uplatněné nároky odmítl stanoviskem ze dne [datum] (zjištěno z předběžného uplatnění, doručenky, výzvy k doplnění, stanoviska).

19. Další skutková zjištění soud z předložených či označených důkazů nečinil, neboť to pro právní posouzení věci nepovažoval za potřebné.

20. Takto zjištěný skutkový stav soud posoudil dle následujících ustanovení právních předpisů:

21. Dle § 5 zákona 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, nebo nesprávným úředním postupem.

22. Dle §§ 14, 15 OdpŠk se nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

23. Žalobci splnili podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem, představovanou předběžným uplatněním nároku u příslušného orgánu.

24. Podmínkou pro vznik odpovědnosti, resp. přiznání nároku na náhradu škody je kumulativní splnění třech předpokladů a) existence odpovědnostního titulu v podobě nesprávného úředního postupu nebo nezákonného rozhodnutí, b) vznik újmy, c) vztah příčinné souvislosti mezi předpoklady a) a b).

25. Žalobci se dovolávali nesprávného úředního postupu žalovaného (OSPOD).

26. Dle § 13 OdpŠk odpovídá stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

27. Vyjma nepřiměřené délky řízení tedy není nesprávný úřední postup v zákoně definován a teorií a praxí je za něj považována jiná činnost státních orgánů než rozhodovací. Nesprávným úředním postupem je porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti, a to zejména takové, které nevede k vydání rozhodnutí. Ačkoliv není vyloučeno, aby škoda, za kterou stát odpovídá, byla způsobena i nesprávným úředním postupem prováděným v rámci činnosti rozhodovací, je pro tuto formu odpovědnosti určující, že úkony tzv. úředního postupu samy o sobě k vydání rozhodnutí nevedou, a je-li rozhodnutí vydáno, bezprostředně se v jeho obsahu neodrazí. Pokud orgán státu zjišťuje či posuzuje předpoklady pro rozhodnutí, shromažďuje podklady (důkazy) pro rozhodnutí, hodnotí zjištěné skutečnosti, právně je posuzuje apod., jde o činnosti přímo směřující k vydání rozhodnutí; případné nesprávnosti či vady tohoto postupu se pak projeví právě v obsahu rozhodnutí a mohou být zvažovány jedině z hlediska odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím.

28. Ze žalobních tvrzení i učiněných skutkových zjištění vyplývá, že ke svěření nezletilé do pěstounské péče manželů [příjmení] (a zrušení pěstounské péče [jméno]. [příjmení] na přechodnou dobu) došlo rozhodnutím soudů, tj. rozsudkem OS [obec] ve spojení s rozsudkem [odvolacího soudu] [obec]. Pokud pak OSPOD v postavení opatrovníka nezletilé v průběhu tohoto soudního řízení podával nějaké návrhy, vyjadřoval se k provedeným důkazům či osobám pěstounů, odrazil se tento jeho postup v rozhodnutí soudů o svěření nezletilé do pěstounské péče. Soud tedy uzavřel, že způsobilým odpovědnostním titulem, v jehož důsledku mohlo být zasaženo do práva žalobců na rodinný život a způsobena nemajetková újma (pominou-li se skutečnosti na straně samotných žalobců, pro které jim byla nezletilá opakovaně odňata), by mohla být jen rozhodnutí opatrovnických soudů, nikoliv však (případně i nesprávný) postup OSPOD, který se v obsahu těchto rozhodnutí projevil.

29. Soudu je pak z jeho činnosti známo, že o nárocích žalobců na náhradu nemajetkové újmy způsobené jim nezákonným rozhodnutím [odvolacího soudu] [obec] (uplatňovaným proti České republice – Ministerstvu spravedlnosti) bylo již rozhodnuto, a to rozsudkem zdejšího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], ve spojení s rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací].

30. Z uvedených důvodů tak soud, aniž by se zabýval tím, zda se OSPOD skutečně dopustil nesprávného úředního postupu či zda, a případně jaká, vznikla žalobcům nemajetková újma, žalobu jako nedůvodnou zamítl.

31. Ke vznesené námitce promlčení soud jen dodává, že tato není důvodná. Předmětná žaloba došla soudu již dne [datum], jak bylo výše uvedeno, avšak nedopatřením byla založena do spisu [spisová značka] a pod spisovou značku 11 C 24/2022, pod kterou byla nyní projednána, byla zapsána až v roce 2022.

32. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalovaný byl ve věci plně úspěšný. Žalovanému, který nebyl v řízení právně zastoupen, tak soud přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 300 Kč, která je tvořena paušální náhradou hotových výdajů za 1 úkon (sepis vyjádření k žalobě), dle § 151 odst. 3 o. s. ř., § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Povinnost k náhradě těchto nákladů byla mezi žalobce rozdělena rovným dílem.