11 C 24/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Trepkou ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený dne Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem adresa proti žalované: stát, organizační složka státu , IČO IČO sídlem adresa jednající Jméno žalované sídlem Adresa žalované o zaplacení 500 000 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba s tím, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 500 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 500 000 Kč od , datum, do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 1 500 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se žalobou došlou soudu dne , datum, domáhal na žalované zaplacení částky 500 000 Kč s příslušenstvím z titulu zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným rozhodnutím Obvodního soudu pro , adresa, (dále jen „, název soudu, ).

2. Žalobce uvedl, že , název soudu, rozsudkem ze dne , datum, , č. j. , číslo jednací, , který nabyl právní moci dne , datum, , rozhodl o osvojení žalobce osvojitelem , jméno FO, , přičemž se jednalo o osvojení nezrušitelné. Rozsudkem ze dne , datum, , č. j. , číslo jednací, , který nabyl právní moci dne , datum, , pak , název soudu, rozhodl tak, že se uvedené osvojení žalobce ruší a z knihy narození v matrice Obvodního úřadu v , adresa, se vymaže zápis , jméno FO, jakožto otce žalobce. Důvodem pro zrušení rozsudku o osvojení žalobce byla ve smyslu § 840 odst. 2 o. z. skutečnost, že osvojení bylo v rozporu se zákonem, konkrétně došlo k porušení čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 12 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte, dle kterého dítěti, které je schopno formulovat svůj názor, má být v každém řízení, které se ho týká, zabezpečeno právo vyjádřit se k věci s tím, že slyšení dítěte lze realizovat buď přímo, nebo prostřednictvím zástupce anebo příslušného orgánu.

3. V důsledku nezákonného rozhodnutí (rozsudku , název soudu, o osvojení) vznikla žalobci nemajetková újma způsobené porušením práva na respektování rodinného života. V důsledku nezákonného rozhodnutí byl aprobován právní (a v návaznosti na něj) i faktický stav narušení žalobcova rodinného života, v němž žalobce neměl kontakt se svým biologickým otcem, jemuž se odcizil a nemohl vyrůstat v jeho péči nebo alespoň být s ním v kontaktu. V této souvislosti žalobce zdůraznil jednak délku trvání závadného stavu založeného nezákonným rozhodnutím (téměř 23 let), jednak nevratnost důsledku závadného stavu založeného nezákonným rozhodnutím, kdy uplynulý čas nelze vrátit, a žalobce tak přišel v uvedeném rozsahu o možnost trávení času se svým biologickým otcem a prostor k budování vzájemného vztahu. Za takto vzniklou nemajetkovou újmu požadoval žalobce zadostiučinění v penězích, a to částkou 500 000 Kč, kterou vyčíslil s odkazem na závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 16. 5. 2023, č. j. 25 Cdo 2202/2021-941, jako 20 % z částky 100 000 EUR (2 500 000 Kč), kterou ESLP přiznává za porušení práva na život.

4. Takto formulovaný nárok žalobce uplatnil u žalované dne , datum, , žalovaná však jeho žádost dosud nijak nevyřídila. Podanou žalobou se tak žalobce domáhal zaplacení částky 500 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od , datum, do zaplacení.

5. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala a navrhla zamítnutí žaloby. Žalovaná potvrdila, že u ní žalobce uplatnil dne , datum, nárok na poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 500 000 Kč v souvislosti s nezákonným rozhodnutím vydaným ve věci vedené u , název soudu, pod sp. zn. , spisová značka, . Žalovaná požadavek žalobce zamítla jako nedůvodný, což žalobci sdělila svým stanoviskem ze dne , datum, . K věci samé pak žalovaná uvedla, že z předmětného spisu bylo zjištěno, že skutečně došlo rozsudkem , název soudu, ze dne , datum, , č. j. , číslo jednací, , ke zrušení osvojení žalobce osvojitelem , jméno FO, , o němž bylo rozhodnuto rozsudkem , název soudu, ze dne , datum, , č. j. , číslo jednací, , a které nabylo právní moci dne , datum, , a to z důvodu, že v řízení o nezrušitelném osvojení došlo k porušení základního práva osvojence vyjádřit se k věci dle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a dle čl. 12 odst. 2 Úmluvy o právech dítěte. Lze tedy konstatovat, že po 23 letech došlo ke zrušení nezrušitelného osvojení, tj. bylo vydáno nezákonné rozhodnutí, které bylo pro nezákonnost zrušeno. Pokud jde o žalobcem tvrzenou nemajetkovou újmu, lze konstatovat, že z obsahu předmětného spisu, v němž bylo rozhodováno o nezrušitelném osvojení, jasně vyplývá, že biologický otec žalobce nejevil před osvojením žádný zájem o žalobce, nechtěl se podílet na jeho výchově. Žalobce byl narozen mimo manželství a jeho biologický otec asi tak po půl roce věku žalobce uznal otcovství k žalobci a následně se o něj nezajímal. Rovněž tak nikdo jiný z rodiny jeho biologického otce neprojevoval o žalobce zájem. Dále z předmětného spisu vyplývá, že osvojitel , jméno FO, se podílel na výchově žalobce od jednoho roku jeho věku, žalobce jej oslovoval jako otce a manželství jeho matky s osvojitelem trvalo v době osvojení již 4 roky, přičemž žalobce byl osvojen , jméno FO, i se svojí sestrou. Žalobce tvrzenou nemajetkovou újmu jednak nijak neprokazoval, navíc ani neuváděl, proč o zrušení rozsudku o osvojení zažádal až po 23 letech od jeho vydání, když tak měl možnost učinit mnohem dříve od doby nabytí své zletilosti, v důsledku čehož mohla být doba, kdy bylo porušováno jeho právo na respektování rodinného života, mnohem kratší. Z předmětného spisu jasně vyplývá, že osvojení žalobce bylo zcela v zájmu dítěte, neboť měl možnost vyrůstat v celé rodině, do 6 let věku, kdy byl osvojen, neznal svého biologického otce, protože ten se s ním odmítal stýkat. Navíc nic nebránilo žalobci kontaktovat se se svým biologickým otcem a vytvořit si s ním vztah i v průběhu osvojení, nebo když nabyl zletilosti. Vzhledem k absenci tvrzené nemajetkové újmy a také příčinné souvislosti mezi vydaným nezákonným rozhodnutím a tvrzenou nemajetkovou újmou žalovaná dospěla k závěru, že v projednávaném případě nebyly naplněny podmínky pro vznik nároku dle zákona č. 82/1998 Sb., proto tvrzený nárok neuznala a zadostiučinění za nemajetkovou újmu, jehož výše ani nebyla prokázána, nepřiznala. Na tomto svém stanovisku žalovaná nadále setrvává.

6. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující skutková zjištění:

7. Návrhem došlým , název soudu, dne , datum, navrhoval , jméno FO, , manžel matky žalobce, aby soud rozhodl o osvojení žalobce jím jako osvojitelem. V návrhu uvedl, že s matkou žalobce se poznali před čtyřmi lety, manželé jsou tři roky. Žalobce se narodil z mimomanželského vztahu matky, jeho biologický otec nejprve odmítal uznat otcovství, učinil tak až asi po půl roce, příjmení měl žalobce po matce. Biologický otec se o žalobce nikdy nezajímal, neviděl ho, vyživovací povinnost až do doby podání žaloby k soudu neplnil. Biologický otec žalobce je ženatý, má z manželství dvě nezletilé děti a nemá ani do budoucna zájem se o žalobce starat a platit výživné. Žalobce se narodil z náhodné známosti, a proto jeho otec souhlasí s osvojením žalobce , jméno FO, , který se o žalobce stará od roku jeho věku, žalobce jej považuje za svého otce a oslovuje ho tati. , jméno FO, a matka žalobce se rozhodli vytvořit klidné rodinné zázemí všem svým dětem (matka žalobce má z předchozího manželství ještě dceru, společně mají syna), jejich vztahy jsou harmonické, vzájemně si pomáhají a mají shodné názory i na výchovu svých dětí. Po jejich dohodě došlo ke změně příjmení jak u žalobce, tak u jeho sestry na „, jméno FO, “. K návrhu , jméno FO, přiložil plnou moc ze dne , datum, , kterou biologický otec žalobce zmocnil matku žalobce k veškerému úřednímu jednání a k právním úkonům týkajícím se osvojení žalobce a která zároveň platila jako jeho souhlas s osvojením žalobce , jméno FO, . Věc byla projednána při ústním jednání konaném dne , datum, , při kterém matka žalobce vypověděla, že žalobce se narodil mimo manželství rodičů, otec se s ním viděl asi 1x. K dobrovolnému uznání otcovství došlo asi v půl roce věku žalobce, od té doby se s ním otec opět neviděl. Po jejich vzájemné dohodě platil otec na žalobce výživné ve výši 800 Kč měsíčně, za poslední tři měsíce mu bylo výživné vráceno. Žalobce oslovuje , jméno FO, jako otce, neboť ten se na jeho výchově podílí od 1 roku věku. Biologický otec při jednání vypověděl, že žalobce se narodil mimo manželství, on o žalobce neprojevoval zájem, asi po půl roce uznal otcovství k žalobci a dále se o něj opět nezajímal. Výživné na žalobce platil v částce 800 Kč měsíčně. Biologický otec žalobce je nadále ženatý, z manželství má další dvě vyživovací povinnosti. Se žalobcem se nestýká ani nikdo jiný z rodiny biologického otce, žalobce nedostává žádné dárky. Biologický otec se domníval, že žalobce je v dobrých rukou, proto dobrovolně udělil souhlas k jeho osvojení. , jméno FO, vypověděl, že žalobce vzal jako vlastního syna, dle svých možností se snaží při jeho výchově matce pomáhat, snaží se nedělat mezi dětmi žádných rozdílů. Při jednání byl vyhlášen rozsudek, kterým bylo rozhodnuto, že žalobce je počínaje právní mocí rozsudku osvojencem , jméno FO, s tím, že toto osvojení je nezrušitelné, a že , jméno FO, bude zapsán jako otec v rodném listě žalobce. Po vyhlášení rozsudku se matka žalobce, biologický otec žalobce a , jméno FO, vzdali práva odvolání. Rozsudek nabyl právní moci dne , datum, (zjištěno ze spisu , název soudu, sp. zn. , spisová značka, , konkrétně návrhu na osvojení na č. l. 1, plné moci na č. l. 6, protokolu o jednání na č. l. 20, vzdání se práva odvolání na č. l. 18 a rozsudku na č. l. 24).

8. Návrhem došlým , název soudu, dne , datum, žádal žalobce o zrušení svého osvojení , jméno FO, . Uvedl, že důvodem je, že byl malé dítě, když o tom, kdo bude jeho otcem, rozhodli jiní, resp. jeho matka pod vidinou úplné rodiny. , jméno FO, se nestýká od svých 17 let a ani před tím spolu neměli žádný vztah jako syn a otec. , jméno FO, se od malička k němu, jeho sourozencům a matce choval velice hrubě, bil je, pouze na ně řval, čas trávil u různých žen, neživil je, netrávil s nimi čas, byl samá exekuce atd. Rozhodně se nestalo, že by mezi nimi vznikl hezký vztah na celý život. Žalobce nechce, aby jej s , jméno FO, v budoucím životě cokoliv spojovalo, ani rodný list s jeho jménem, ani jeho příjmení. Osvojení nebylo žalobcovým rozhodnutím. Byť si žalobce myslel, že , jméno FO, nadobro zmizel z jejich života, opět nastaly skutečnosti, které jej utvrdily v tom, že musel podat tuto žádost. V doplnění došlém soudu dne , datum, pak žalobce doplnil právní argumentaci stran porušení právních předpisů v řízení, ve kterém bylo rozhodnuto o jeho osvojení. , jméno FO, se při ústním jednání konaném dne , datum, nechtěl k návrhu žalobce nijak vyjadřovat, uvedl jen, že s jeho návrhem souhlasí, žalobce nyní žije s biologickým otcem, jedná se o jeho život a pokud si nepřeje, aby byl uveden v jeho rodném listu, má na to právo. Žalobce u jednání uvedl, že o osvojení nevěděl do svých 18 let věku. K dotazu, proč návrh podal až s takovým odstupem (ve věku 28 let – pozn. soudu), žalobce uvedl, že vyeskalovalo několik záležitostí, jednalo se např. o nějaké exekuce , jméno FO, apod., z tohoto důvodu také žalobce předmětný návrh podával. Žalobce a , jméno FO, pak shodně uvedli, že se minimálně 8 let vůbec nestýkají a jejich vztah není nijak zvlášť pozitivní. Dále byla do spisu mj. založena žádost došlá , název soudu, dne , datum, , kterou matka žalobce žádala o povolení změny příjmení žalobce na „, jméno FO, “ s tím, že biologický otec neměl o žalobce zájem již před jeho narozením, od narození žalobce neviděl, otcovství přiznal až soudní cestou na třetí předvolání, alimenty od narození žalobce neplatil a výživné je placeno teprve od června , rok, . Matka žalobce žádala o povolení změnit žalobci příjmení, protože chtěla, aby měla celá rodina společné příjmení a žalobce se cítil jako právoplatný člen jejich rodiny. Dále byl založen úřední záznam ze dne , datum, o zpětvzetí uvedeného návrhu matky, neboť biologický otec žalobce se změnou příjmení souhlasí a věc vyřídí na matrice. Při ústním jednání konaném dne , datum, matka žalobce vypověděla, že žalobce se před osvojením na názor nikdo neptal. Vztahy žalobce a jeho biologických rodičů jsou v současné době dobré, vídá se s oběma z nich. Biologický otec žalobce vypověděl, že si nevybavuje, že by se tehdy žalobce někdo ptal na jeho názor na možnost osvojení. Dále uvedl, že k žalobci má trochu jiný vztah než ke svým ostatním dětem, a to zejména z toho důvodu, že se žalobcem dlouho nebyl, dlouho s ním nepobýval, nemá s ním skoro žádné společné zážitky z dětství. Někdy v 18 letech mu dal nějaké peníze, dal mu auto a nechal na něm, zdali se s ním bude nadále bavit. Souhlasil s tím, aby byl v rodném listu žalobce uveden jako otec. Rozsudkem ze dne , datum, , který nabyl právní moci dne , datum, , soud rozhodl o zrušení předchozího osvojení žalobcem , jméno FO, s tím, že z knihy narození se vymaže zápis , jméno FO, jako otce žalobce. Důvodem tohoto rozhodnutí byl závěr soudu, že v předchozím řízení o osvojení došlo k porušení základního práva žalobce vyjádřit se k věci dle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 12 odst. 2 Úmluvy o právech dítěte (zjištěno ze spisu , název soudu, sp. zn. , spisová značka, , konkrétně žádosti o zrušení osvojení na č. l. 1, doplnění tvrzení na č. l. 18, protokolu o jednání na č. l. 67, žádosti o změnu příjmení na č. l. 83, úředního záznamu na č. l. 84, protokolu o jednání na č. l. 135, rozsudku na č. l. 137).

9. Žádostí ze dne , datum, , došlou žalované dne , datum, , uplatnil žalobce z důvodů následně uvedených v podané žalobě požadavek na zaplacení částky 500 000 Kč jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu z titulu nezákonného rozhodnutí o osvojení. Žalovaná žádost vyřídila stanoviskem ze dne , datum, , kterým z důvodů následně uvedených ve vyjádření k žalobě žádosti nevyhověla (zjištěno ze žádosti včetně dokladu o odeslání, stanoviska).

10. Navržené důkazy výpovědí svědků – matky a otce žalobce soud dle § 141 odst. 1 o. s. ř. neprovedl, když žalobce přes opakované výzvy a poučení soudu nesložil předepsanou zálohu na očekávané náklady takových důkazů (svědečné). Dále pak soud neprovedl navržený důkaz výslechem žalobce, když prokazované skutečnosti, zejména vztah příčinné souvislosti mezi zrušeným rozhodnutím o osvojení a tvrzenými zásahy do rodinného života žalobce a z nich plynoucí újmu, bylo možné prokazovat jinak, zejména navrženými (a z důvodu na straně žalobce nerealizovanými) výslechy svědků.

11. Takto zjištěný skutkový stav soud posoudil dle následujících ustanovení právních předpisů:

12. Dle § 5 zákona 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, nebo nesprávným úředním postupem.

13. Dle §§ 14, 15 OdpŠk se nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

14. Žalobce splnil podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem, představovanou předběžným uplatněním nároku u příslušného orgánu.

15. Ke vzniku odpovědnosti státu za újmu je nutné kumulativní splnění třech předpokladůa) existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupub) vznik újmyc) příčinná souvislost mezi předpoklady a) a b).

16. Dle § 7 OdpŠk mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Právo na náhradu škody má i ten, s nímž nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, ačkoliv s ním jako s účastníkem řízení jednáno být mělo.

17. Dle § 8 odst. 1 OdpŠk lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

18. Z provedeného dokazování vyplynulo, že rozsudek , název soudu, ze dne , datum, , č. j. , číslo jednací, , byl pro nezákonnost (porušení základních práv žalobce) zrušen, a že tedy ve věci existuje odpovědnostní titul v podobě nezákonného rozhodnutí. To ostatně nebylo mezi účastníky ani sporným.

19. Na základě provedených důkazů však nebylo prokázáno, že by zde měla existovat příčinná souvislost mezi nezákonným rozhodnutím o osvojení a tvrzeným narušením rodinného života žalobce, tedy že nebýt rozhodnutí o osvojení, tak by žalobce měl kontakt se svým biologickým otcem, kterému by se neodcizil, mohl vyrůstat v péči svého biologického otce nebo s ním být alespoň v kontaktu, trávit s ním čas, mohl budovat vztah se svým biologickým otcem. Jak vyplynulo z provedeného dokazování, , jméno FO, a zejména oba žalobcovi rodiče před rozhodnutím o osvojení žalobce shodně uváděli, že biologický otec žalobce měl svou vlastní rodinu, o žalobce se nezajímal ani před narozením, ani po narození, otcovství k němu uznal až s odstupem času a po urgencích a výživné začal platit až pod hrozbou donucení. Se žalobcem se nestýkal ani nikdo jiný z rodiny jeho otce a otec opakovaně vyslovil s osvojením žalobce souhlas. Jelikož pak žalobce přes výzvu a poučení soudu na prokazování příčinné souvislosti shora popsaným způsobem rezignoval, nemohl být se svou žalobou úspěšný.

20. S ohledem na uvedené tak soud, aniž by se blíže zabýval rozsahem a intenzitou újmy, která měla žalobci zásahy do jeho rodinného života vzniknout (když tvrzením o takové újmě současně nepřidává na věrohodnosti ani skutečnost, že žalobce se začal domáhat zrušení svého osvojení až deset let poté, co se o něm dozvěděl, a to zjevně v důsledku zhoršení jeho vztahů s , jméno FO, , jehož příjmení si však nadále ponechal), žalobu jako nedůvodnou zamítl.

21. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalovaná byla ve věci plně úspěšná. Žalované, která nebyla v řízení právně zastoupena, tak soud přiznal náhradu nákladů řízení v celkové výši 1 500 Kč, která je tvořena paušální náhradou hotových výdajů za 5 úkonů (sepis vyjádření k žalobě, příprava na jednání soudu konané dne , datum, , účast na jednání soudu dne , datum, , příprava na jednání soudu konané dne , datum, , účast na jednání soudu dne , datum, ) dle § 151 odst. 3 o. s. ř., § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.