11 C 33/2023

Plný text

: Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Marcelou Zbořilovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa žalobce zastoupený Mgr. jméno příjmení , advokátkou sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované sídlem v  obec a číslo , ulice a číslo o nemajetkovou újmu

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 50.000 Kč se zákonnými úroky z prodlení ve výši 15 % ročně od [datum] do zaplacení a dále zákonné úroky z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 278.166 Kč od [datum] do [datum], to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba o zaplacení 50.000 Kč se zákonnými úroky z prodlení od [datum] ve výši 15 % ročně do zaplacení se zamítá.

III. Žalovaná je dále povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 28.084 Kč k rukám zástupce žalobce do 15 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se v řízení domáhal na žalované náhrady škody spočívající v nákladech na právní zastoupení (78.166 Kč) a kompenzaci nemajetkové újmy (300.000 Kč) za nezákonné trestní stíhání vedené u [název soudu] (dále také jako„ krajský soud“) pod sp. zn. [spisová značka], když proti žalobci bylo usnesením Policie ČR, KŘP [územní celek], OOK [obec] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] zahájeno trestní stíhání pro obvinění ze spáchání trestného činu pohlavního zneužívání podle § 242 odst. 1, odst. 2, odst. 3 zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákoníku Trestní stíhání bylo skončeno rozsudkem krajského soudu ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], kterým byl žalobce zproštěn obžaloby podle § 226 písm. a) o.s.ř. Trestním stíháním vznikla žalobci kromě škody spočívající v nákladech na obhajobu rovněž nemajetková újma, žalobce byl obviněn z nejhoršího možného zločinu, trestní stíhání trvalo dlouhou dobu, po celou dobu byl žalobce ve špatném zdravotním stavu, což dopadalo i na jeho rodinu. Žalobce bydlí na vesnici a o jeho stíhání věděli i sousedé a kolegové, raději proto odešel do důchodu. Žalobce uplatnil nárok předběžně u žalované podle § 14 zákona č. 82/1998 Sb. dne [datum]. Žalovaná v zákonné lhůtě nárok žalobce neuspokojila.

2. Žalovaná učinila nesporným předběžné uplatnění nároku žalobce u žalované dne [datum], s tím, že žádost byla projednána dne [datum], žalovaná shledala důvodným nárok na náhradu škody v uplatněné výši 78.166 Kč, jako kompenzaci nemajetkové újmy poskytla žalovaná žalobci odškodnění ve výši 200.000 Kč, tyto částky žalobci uhradila dne [datum] (vyjádření z [datum]). Žalovaná proto navrhuje, s ohledem na to, že nemajetková újma z nezákonného rozhodnutí, kterým je usnesení o zahájení trestního stíhání, tak tuto újmu je žalobce povinen tvrdit a prokazovat, což v rámci předběžného projednání nároku žalobce neučinil, žalobu zamítnout.

3. Na vyjádření žalované reagoval žalobce podáním ze dne [datum], v níž s ohledem na částečné plnění žalované po podání žaloby vzal žalobce žalobu zpět co do náhrady škody ve výši 78.166 Kč a nemajetkové újmy ve výši 200.000 Kč.

4. Usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], bylo usnesením řízení částečně zastaveno v rozsahu dle zpětvzetí. Předmětem řízení zůstává nárok žalobce na odškodnění nemajetkové újmy ve výši 100.000 Kč a na zaplacení zákonných úroků z prodlení.

5. Žalobce byl předběžnou výzvou ze dne [datum] a dále na jednání dne [datum] vyzván podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. aby doplnil svá tvrzení o tom, že žalobci vznikla nemajetková újma, aby konkrétně popsal, jak a čím došlo k zásahu do osobního, rodinného a pracovního života žalobce, jeho fyzického a psychického stavu, a aby žalobce označil pro tato svá tvrzení důkazy. Žalobce na výzvu soudu reagoval podáním ze dne [datum], v němž uvedl, že během trestního stíhání byl ve špatném psychickém stavu, trpěl nechutenstvím a špatně spal.

6. Soud zjistil ve věci z nesporných skutečností a důkazů následující skutečnosti. usnesením policejního orgánu Policie ČR, KŘP [územní celek], OOK [obec] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], bylo podle § 160 odst. 1 tr. řádu zahájeno trestní stíhání [celé jméno žalobce], [datum narození], pro trestný čin dle § 242 odst. 1, odst. 2, odst. 3 trestního zákona č. 140/1961 Sb., účinného do 31. 12. 2009. Dne [datum] byla na [celé jméno žalobce] podána u [název soudu] obžaloba ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]. Rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], byl [celé jméno žalobce] podle § 226 písm. a) trestního řádu zproštěn obžaloby pro trestný čin pohlavního zneužívání, kterého se měl dopustit na osobě mladší 15 let svěřené do jeho dozoru, zneužívaje její závislosti a tím způsobit těžkou újmu na zdraví, posttraumatickou stresovou poruchu, jednalo se přitom o nezletilou, která byla svěřena žalobci a jeho manželce do faktické péče. Řízení bylo pravomocně skončeno dne [datum].

7. Z výslechu svědkyně [jméno] [příjmení], manželky žalobce, soud zjistil, že žalobce po zahájení trestního stíhání byl zamlklý, nebyla s ním řeč, nemohl v noci spát. Svědkyně se obávala, aby v důsledku nespavosti neměl žalobci nehodu, neboť v rámci zaměstnání cestoval autem běžně 160 km. O trestním stíhání žalobce věděla nejbližší rodina, tedy děti, zeť a jeden soused, advokát, u kterého žalobce hledal radu. V místě bydliště o trestním stíhání nikdo jiný nevěděl. Žalobce fyzicky sešel a v práci požádal o předčasný důchod. Žalobce nevyhledal lékařskou pomoc.

8. Z nesporných tvrzení účastníků řízení plyne předběžné uplatnění nároku žalobcem u žalované dne [datum], jeho projednání dne [datum] a úhrada částky 278.166 Kč žalovanou žalobci dne [datum].

9. Na základě provedeného dokazování má soud prokázán následující skutkový stav: soud má prokázaný průběh trestního stíhání žalobce dle odst.

6. Žalobce trpěl během trestního stíhání nespavostí, byl zamlklý. O trestním stíhání žalobce věděla nejbližší rodina, tedy děti, zeť a jeden soused, advokát, u kterého žalobce hledal radu. V místě bydliště o trestním stíhání nikdo jiný nevěděl. Žalobce fyzicky sešel a v práci požádal o předčasný důchod. Žalobce nevyhledal lékařskou pomoc. Žalobce uplatnil nárok předběžně u žalované podle § 14 zákona č. 82/1998 Sb. dne [datum], ta jej projednala dne [datum] a poskytla žalobci náhradu škody 78.166 Kč a odškodnění nemajetkové újmy finanční kompenzací ve výši 200.000 Kč, obojí bylo uhrazeno dne [datum].

10. Zjištěný skutkový stav soud posoudil podle následujících zákonných ustanovení. Podle ust. § 1 zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ust. § 5 písm. a), b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. Podle ust. § 7 odst. 1 zákona mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle § 8 odst. 1 zákona nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Podle § 8 odst. 2 zákona byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. Podle ust. § 12 odst. 1 písm. b) zákona právo na náhradu škody nemá ten, kdo byl zproštěn obžaloby nebo bylo proti němu trestní stíhání zastaveno jen proto, že není za spáchaný trestný čin trestně odpovědný nebo že mu byla udělena milost anebo že trestný čin byl amnestován. Podle ust. § 13 odst. 1 stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle ust. § 26 zákona, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem ("o.z."). Podle § 14 odst. 1 cit. zák. se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle ust. odst. 3 cit. § je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. § 15 odst. 2 cit zák. pak stanoví, že poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. Podle § 31 odst. 1 tohoto zákona náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Dle odst. 2 tamtéž náhradu nákladů řízení může poškozený uplatnit jen tehdy, jestliže neměl možnost učinit tak v průběhu řízení na základě procesních předpisů, anebo jestliže mu náhrada nákladů takto již nebyla přiznána. Dle odst. 3 tamtéž náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení. Zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně. Podle ust. § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

11. Dle doktríny i konstantní judikatury je nárok na náhradu škody způsobené zahájením trestního stíhání, které neskončilo pravomocným odsouzením, specifickým případem nároku na náhradu škody nezákonným rozhodnutím. Uvedené právo nemá pouze ten, kdo si obvinění zavinil sám a ten, kdo byl obžaloby zproštěn nebo proti němuž bylo trestní stíhání zastaveno jen proto, že není za spáchaný trestný čin trestně odpovědný nebo že mu byla udělena milost nebo že trestný čin byl amnestován. V řízení byla prokázána existence odpovědnostního titulu, nezákonného rozhodnutí, a to usnesení o zahájení trestního stíhání žalobce ze dne [datum]. Dále se tedy soud zabýval dalšími podmínkami odpovědnosti státu za škodu, resp. nemajetkovou újmu a to vznikem této újmy a příčinnou souvislostí.

12. Pokud jde o samotnou výši a způsob zadostiučinění za předmětnou nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním, soud vycházel z rozsudku Nejvyššího soudu sp.zn. 30 Cdo 2813/2011, dle kterého zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem, se poskytuje podle § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb., jenž je normou s relativně neurčitou hypotézou, která není stanovena přímo právním předpisem, a jenž tak přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Nejvyšší soud v citovaném rozhodnutí dovodil, že soudy při stanovení formy či výše zadostiučinění vychází především z povahy trestní věci, též z délky trestního stíhání, a především dopadů trestního stíhání do osobnostní sféry poškozené osoby. Forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat.

13. Co se týče délky trvání zásahu spočívajícího ve vedení trestního stíhání, zásah trval od [datum] do [datum] (pravomocné zproštění obžaloby), tj. 3 roky a 9 měsíců, žalobce tak byl dle názoru soudu vystaven negativním následkům trestního stíhání po dobu nikoliv krátkou.

14. Povahou trestní věci se má na mysli zejména závažnost trestného činu, které bylo žalobci kladeno za vinu, neboť ta zpravidla přímo úměrně zvyšuje intenzitu, s jakou žalobce (poškozený) trestní řízení vnímá. V daném případě byl žalobce obviněn pro trestný čin pohlavního zneužívání dle § 242 odst. 1, odst. 2, odst. 3 trestního zákona č. 140/1961 Sb., účinného do 31. 12. 2009, kterého se měl dopustit na osobě mladší 15 let svěřené do jeho dozoru, zneužívaje její závislosti a tím způsobit těžkou újmu na zdraví, posttraumatickou stresovou poruchu Obecně lze říci, že míra odsouzení, s níž je vnímán tento trestný čin veřejností, je velmi vysoká, resp. s málokterým trestným činem se pojí vyšší míra odsouzení než v případě obvinění žalobce. Žalobci hrozil trest odnětí svobody pět až dvanáct let. Žalobce nebyl stíhán vazebně. Samotná povaha trestní věci a hrozba vysokým trestem odnětí svobody je však způsobilá prohloubit nemajetkovou újmu žalobce.

15. Ohledně dopadů trestního stíhání do osobnostní sféry žalobce soud dospěl k závěru, že trestní stíhání mělo dopad do osobnostní sféry žalobce především v rovině psychické, kdy žalobce své trestní stíhání negativně prožíval. Nebyl prokázán zásah do rodinného života žalobce, když vyjma bezprostřední rodiny žalobce o trestním stíhání nikdo nevěděl, manželka žalobce si o žalobce během trestního stíhání dělala starosti. Trestní stíhání žalobce nebylo medializováno, nedozvědělo se o něm ani bližší okolí žalobce. Zásah do profesní sféry prokázán nebyl, žalobce sice odešel do předčasného důchodu, ovšem příčinná souvislost s trestním stíháním nebyla dostatečně tvrzena ani prokázána. Žalobce konkrétně netvrdil a neprokázal, že by se trestní stíhání rozkřiklo po pracovišti, že by např. čelil pomluvám a tlakům ze strany zaměstnavatele na odchod do předčasného důchodu. V rovině dopadu do zdravotní sféry žalobce nebylo ničeho tvrzeno ani prokázáno, žalobce nevyhledal odbornou pomoc, soud proto uzavřel, že žalobce trestním stíháním trpěl tak, jak by jej vnímal každý nedůvodně stíhaný dosud bezúhonný jedinec.

16. Soud v souladu s rozhodovací praxí Nejvyššího soudu (srov. např. rozhodnutí 30 Cdo 3212/2015 ze dne 16. 5. 2017 provedl srovnání s jinými obdobnými případ odškodnění. Žalobce označil k výzvě soudu dva případy odškodnění nemajetkové újmy z trestního stíhání, a to: rozsudkem zdejšího soudu, č. j. 10 C 45/2012–50 ze dne 4. 2. 2013, kdy poškozenému bylo přiznáno odškodnění za nemajetkovou z trestního stíhání ve výši 5 000 000 Kč s tím, že poškozený byl stíhán pro trestný čin znásilnění, došlo ke změně právní kvalifikace pro trestný čin vydírání podle § 235 odst. 1 trestního zákona, poškozený byl stíhán vazebně, vykonal trest odnětí svobody, následně na základě obnovy řízení, byl trest zrušen. Celková doba trestního řízení v první fázi trvala 11 měsíců, po povolení obnovy řízení zásah do osobnostní sféry toho poškozeného trval 18 let. V řízení bylo prokázáno, že poškozený byl v trestu odnětí svobody 1 rok, nemohl kvůli trestnímu stíhání založit rodinu, neboť o něm všichni hovořili jako o násilníkovi a kriminálníkovi. Trestní stíhání bylo medializováno, vědělo o něm celé město, byla to pro město velká senzace a vliv na výši odškodnění měl rovněž postup orgánů činných v trestním řízení, který se dopustil zjevných pochybení. Poškozený byl omezen v běžném životě od svých 20 let až do 38 let v době, kdy běžný člověk užívá všech výhod mládí, navazuje přátelské a intimní vztahy, buduje své pracovní pozice, zázemí a zakládá kariéru. Dále podle rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 19. 4. 2018, č. j. 34 C 396/2017–88, byl poškozený celkově odškodněn částkou 1 400 000 Kč, kdy v rámci předběžného projednání to bylo 50 000 Kč a soudem bylo následně přiznáno 1 350 000 Kč, kdy trestní stíhání bylo pro trestný čin znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) trestního zákoníku, přečin ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. a), d), odst. 3 písm. a), b) trestního zákoníku, zločin vydírání podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. e) trestního zákoníku. Obviněný byl ve vazbě asi 5 měsíců. V rámci odškodňovacího řízení bylo prokázáno, že po propuštění z vazby trpěl poškozený zdravotními psychickými potížemi, posttraumatickým syndromem, třesem, nespavostí, byl nuce užívat antidepresiva, nemohl splácet hypotéku a musel prodat pozemek s rozestavěným domem. Musel si najít nové bydlení, byl mu zrušen trvalý pobyt, musel hradit náklady na zařízení nové domácnosti. Opakovaně, po návratu z vazby, měnil své zaměstnání. Bylo rovněž prokázáno, že příčinou rozvratu a rozpadu manželství poškozeného bylo trestní stíhání.

17. Soud dále vyhledal rozhodnutí v databázi zdejšího soudu, kdy v řízení vedeném pod sp. zn. 31 C 389/2014, rozsudkem ze dne [datum], č. l. 130, bylo žalované uloženo zaplatit odškodnění za trestní stíhání 270 000 Kč. Jednalo se o zvlášť závažný zločin pohlavního zneužití podle § 187 odst. 1, odst. 2 trestního zákoníku Trestní stíhání trvalo 1 rok, poškozený byl zproštěn podle § 226 písm. a) trestního řádu. Významnou okolností vzniku nemajetkové újmy byla rozsáhlá medializace. Byly prokázány psychické a somatické potíže, nespavost, kolísání váhy, žaludeční potíže, nesoustředěnost. Byl zasažen rodinný i pracovní život poškozený, který si dlouhodobě nemohl najít práci. Dále v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. 15 C 239/2019, rozsudkem Městského soudu v Praze jako odvolacího soudu ze dne 12. 11. 2020, č. j. 54 Co 307/2020–137, byl potvrzen rozsudek, kterým bylo žalobci přiznáno odškodnění ve výši 14 000 Kč s tím, že byla zohledněna částka 36 000 Kč, celkově 50 000 Kč za trestní stíhání pro trestný čin pohlavního zneužití, § 187 odst. 1, 2 trestního zákoníku, které trvalo 2 roky. Byly prokázány zásahy spočívající v hrubém poškození dobrého jména žalobce, jeho cti a pověsti. Byly narušeny vztahy s nezletilou dcerou, kterou žalobce nemohl vídat. V řízení vedeném v prvním stupni u zdejšího soudu pod sp. zn. 15 C 194/2012, rozsudkem Městského soudu v Praze jako odvolacího soudu, ze dne 17. 9. 2018, č. j. 68 Co 176/2018, bylo rozhodnuto o odškodnění 90 000 Kč, kdy byl žalobce stíhán rovněž ze zvlášť závažného zločinu pohlavního zneužívání podle § 187 odst. 1, odst. 2 trestního zákoníku Trestní stíhání trvalo 1 rok a 4 měsíce, byly prokázány zdravotní problémy, zásah do zaměstnání, rozvrat rodinného života.

18. Na podkladě popsaných okolností je zcela přiměřeným odškodněním žalobce peněžité plnění ve výši 250.000 Kč. Žalobci oproti jiným poškozeným hrozil vyšší trest odnětí svobody na 5 až 12 let, trestní stíhání trvalo delší dobu než u většiny poškozených dle odst. 16, byli stíháni ze stejného nebo obdobného trestného činu, poškození byli zproštěni obžaloby podle § 226 písm. a) trestního, tedy z nejpříznivějšího důvodu, když se ani nedopustili činnosti, ve které byl trestný čin spatřován. Pokud jde o první srovnávaný případ, žalobce nebyl stíhán vazebně, ani nevykonal trest odnětí svobody, ve srovnávaném případě trestní stíhání extrémně zasáhlo život poškozeného v jeho rozhodujícím obdobím, rovněž ve druhém případě byl poškozený stíhán vazebně na rozdíl od žalobce a byl prokázán velký zásah do osobního rodinného a pracovního života žalobce, rovněž do jeho psychického a fyzického zdraví. Žalobce na rozdíl od těchto případů netvrdil ani neprokazoval obdobně rozsáhlé zásahy a proto není namístě žalobce odškodnit částkou blížící se řádově milionům korun, takovou částku ostatně žalobce v řízení ani nepožaduje. Opačným pólem se jeví částky přiznané v řízeních vedených u zdejšího soudu pod sp. zn. 15C 239/2019 a 15C 194/2012, které se soudu s ohledem na závažnost obvinění a délku trestního stíhání žalobce a rovněž dobu, která tyto případy dělí, jeví jako nízké. Příklady byly ovšem uvedeny jako doplnění rozsudků zvolených pro srovnání žalobcem, kdy ze srovnávaných případů především plyne, že škála přiznaného odškodnění je skutečně široká. Přiléhavým se soudu jeví přiznat žalobci odškodnění zhruba ve výši jako v řízení vedeném pod sp. zn. 31C 289/2014, když oproti tomuto případu sice případ žalobce nebyl medializován a nebyly prokázány výrazné somatické potíže, trestní stíhání žalobce však na druhou stranu trvalo téměř 4x déle, žalobce byl tedy téměř 4x déle vystaven jeho negativním důsledkům. Soud rovněž nemůže pominout skutečnost, že dané odškodnění bylo přiznáno v roce 2015, tedy před asi 8 lety, kdy pokud by se jednalo o rozsudek ze stejného roku, bylo by namístě odškodnění nižší ve výši 200.000 Kč, než po uplynutí doby 8 let, které navýšení částky odůvodňuje. Soud proto dospěl k závěru, že je namístě přiznat žalobci odškodnění ve výši 250.000 Kč zejména s ohledem na povahu trestní věci a délku trestního stíhání, jak je uvedeno výše. Jelikož žalovaná již žalobci zaplatila odškodnění ve výši 200.000 Kč, soud proto žalobci přiznal zbylou část odškodnění ve výši 50.000 Kč, a to včetně zákonných úroků z prodlení z částky 50.000 Kč a dále z částky 278.166 Kč, která byla žalobci žalovanou vyplacena v rámci předběžného projednání, a to od [datum] do [datum] na základě § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, když nárok byl uplatněn u žalované dne [datum], 6 měsíční lhůta k projednání nároku podle § 15 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. uplynula dne [datum], žalobce má od následujícího dne nárok na zákonné úroky z prodlení, požaduje je však od data podání žaloby dne [datum]. Soud přitom rozhodl o 15 denní lhůtě k plnění v souladu s § 160 odst. 1 věta za středníkem s ohledem na specifika plnění ze státního rozpočtu.

19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalobce byl ve věci zcela úspěšný co do nároku na nemajetkovou újmu, s ohledem na rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 30 Cdo 3223/2013 ze dne 10.2. 2015 (tarifní hodnota 50.000 Kč), ohledně požadavku na náhradu škody byl žalobce úspěšný zcela. Soud přitom rozhodl o 15 denní lhůtě k plnění v souladu s § 160 odst. 1 věta za středníkem s ohledem na specifika plnění ze státního rozpočtu.

20. Náklady řízení žalobce představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 3.000 Kč (kdy soudní poplatek byl částečně vrácen ve výši 1.000 Kč) a dále odměna advokáta za následující úkony právní služby spočívající v přípravě a převzetí zastoupení, podání žaloby, částečné zpětvzetí žaloby podle § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 6.260 Kč za jeden úkon z tarifní hodnoty 128.166 Kč podle § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky a § 7 bod 5 vyhlášky, a dále za účast na jednání dne [datum] ve výši 3.100 Kč za jeden úkon z tarifní hodnoty 50.000 Kč podle § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky a § 7 bod 5 vyhlášky, 4 x paušální náhrada hotových výdajů advokáta ve výši 300 Kč dle § 13 odst. 3 cit vyhlášky, celkem 1.200 Kč. Cestovné podle § 13 odst. 1 vyhlášky za cestu ze sídla advokáta v [obec] k soudu k jednání a zpět dne [datum], vlakem ve výši 2 x 267 Kč plus místenka 35 Kč, dále náhrada sestává z náhrady za promeškaný čas dle § 14 advokátního tarifu, za cestu z [obec] do [obec], 2 x 7 započatých půlhodin á 100 Kč, celkem 1.400 Kč, celkem 28.084 Kč.